tou křižovatkou psychologických, vegetativních a jiných somatických funkcí. Je zapojen na čínnost kůry mozku, tedy na funkce vědomí, na činnost limbického systému sjeho vztahy k emocionálním a pudovým projevům a na činnost hypotalamu s jeho vztahy k biologickým pochodům na buněčných membránách. Sestupem denního vědomí do mezodiencefalu se proto může uskutečnit transformace bytosti v tom smyslu, vjakém o ní referují jógická ponaučení.

Po tomto úspěchu člověk může, nebo již nadále nemusí přeměněným sklonům, tj. tendencím, podléhat. Pokud usilující člověk těmto tendencím ustupuje, jde cestou kompromisů, tedy cestou "věčných začátečníků". Odmítne-li je však, ocitne se jistě na cestě bohů, plné radosti a jasu vědomf.

Rozpínáním vědomí pak dosáhne toho, že se příroda a vesmír stanou vnitřním obsahem vědomí, a tím přestanou být vnějším světem. A to je dokonalost dosažená z vlastní vůle či, chceme-li, ztotožnění s Bohem nebo s fyzíkáIní ínvariancí vesmíru.

74