V diencefalu - zvláště talamu -je napojení na specifické dráhy z periferie a z vnitřního prostředí. Tímto napojenímjsou přiváděny el. impulzy podrážděných periferních čidel. Impulzy potom aktivují celý nespecifický talamokortikální okruh ke zvýšené ak tivitě, kdežto při nedostatku el. podnětů z periferních čidel jeho aktivita klesá. Proto u člověka amplituda bytostného vědomí klesá od mátožného vědomí - difuzně unášeného různými psychickými stavy - až po vědomí vysoké intenzity.

Na základě poznání, že samotné čití aktivizuje stupeň bdělosti, se jogín podle svého okamžitého stavu soustřeáuje buá na neosobní živé vnímání prostředí, nebo na nevnímání prostředí. Tím ovlivňuje stupeň intenzity uvědomování, a to mu také umožňuje setrvávat v rovnovážném stavu mezi relaxací, kterou může provázet útlum, a bdělým uvědomováním, které může provázet osobitá excitace.

Zásahy do smyslového vědomí neznamenají, žejogín přestane vidět, slyšet, cítit atd., ale že na viděné, slyšené, cítěné podněty ne

58