stojích, čímž nevytváří novou karmu a odstraňuje vědomí vlastní důležítostí. Tímto postojem dociluje toho, že je schopen oddělit pozorovatele a pozorované, což je základem pro objektivní hodnocení situací. Význam tohoto oddělení spočívá ve zvětšování šíře uvědomování, a později také vědomí samotného.

Pokud karmické dispozice z nějakých důvodů musí vytvářet, vytváří je s odchylkou k pozitivnímu způsobu jednání a k dobru, nebofje si vědom, že záslužné dispozicejsou lepší než nezáslužné. Smyslem vysokých morálních požadavků většiny kvalitních tzv. duchovních systémů je právě vytvoření této odchylky k pozitivním kvalitám, a tato odchylka znamená doporučení: "Nedokážeš-li si počínat jako pan ,Nikdo`, konej skutky ctností, abys neupadl."

Vědomí smyslové sestává z uvědomovacích momentů s refrakterní fází při kontaktu smyslů s vnímanými předměty. Smyslové vnímání je spojeno s vědomím já a s bytostným vědomím - to dokumentují výše popsané neurofyziologické vztahy.

57