na, začnou se buňky deformovat, což se v těle jeví jako bolest. Tento efekt se nazývá křest krví".

" Proto se do těla dechem zavádí vzdušný element, který lymfu nahrazuje. V takto vysoušených buňkách dochází jednak k depresi jádra tělesných buňek, jednak k dalšímu mohutnění polarizačního efektu. Toto mohutnění je subjektivně vnímáno jako teplo, které tělo vypaluje, aniž by se zvyšovala tělesná teplota.

Důsledkem je vypálení citovosti, a tedy také automatických reakcí a reflexů, které jsou nahrazeny rozumovým rozhodováním. Vypálení citovosti se nazývá "křest ohněm".

Možnost vyvolání těchto jevů na buněčné úrovni objasňuje buněčný systém a potažmo metabolické procesy buňky.

Každá buňka má zpravidla vnější membránu (plazmalemu), která odděluje vnitřní buněčnou plazmu ajádro od okolí.

Hlavním úkolem zevní buněčné membrányje rozeznat látky potřebné pro buňku, vpustitje dovnitř a odstranit z buňky zplodiny látkové výměny.