Je-li dosaženo takového stupně dovednosti ve zpřítomňování těla ve vědomí, že se evidentně stává působivou silou, začíná se samotné zpřítomňování těla ve vědomí jogínovi jevit jako aktivita nedostatečná, nebof poznává, že tím zesiluje kvalitu stávajícího prožívání bez ohledu na to, zdaje harmonické či disharmonické.

Proto přistupuje k analýze bytostných procesů, aby vypátral, jak lze nežádoucí disharmonické stavy měnit na harmonické, a přitom zjišfuje, že činnost mysli není oddělena od reflexivního zpracování vjemů a dojmů, při němžje mysl zapojena na oblast citovou, tj. na oblast emocí a živočišných atavismů.

Pozornou introspekcí potom identifikuje vazbu mysli na oblast citů jako reflexivní zpracování smyslových informací, zprostředkovaných podněty z podrážděných smyslových orgánů. Při podráždění smyslových orgánů (čidel) jsou totiž el. impulzy vedeny specifickými drahami do centrálních analyzátorů, umístěných v přesně vymezených oblastech čtvrté vrstvy mozkové kůry,

26