Vnitřního ztotožňování, převtělování, autosugesce, relaxace, autogenní trénink, LEVI
V souvislosti s nesnázemi ve společenském styku je logické pojednat o technice převtělování, třeba jen v hrubých rysech.
Tak tedy, člověk je jediná bytost na Zemi obdařená v elementární podobě schopností měnit své hledisko. Kdybychom nebyli schopni převtělovat se alespoň trošičku ve druhé - smýšlet a cítit jako oni, reprodukovat v sobě jejich prožitky, hodnocení, rozhodnutí - nebyl by možný žádný styk na vyšší než živočišné, ba jenom vegetativní úrovni.
Chceme-li vnášet do svého "já" cizí prvky, převtělovat se do někoho, vcit'ovat se, neznamená to ještě, že musí vždycky jít o člověka. Můžeme tak zaujmout místo zvířete nebo i věci (z určitého hlediska je i člověk předmětem). Operace vnitřního ztotožňování, jež přitom probíhá, je v podstatě stejná ve všech případech.
Cviky uváděné dále přinesou užitek každému, ale zvlášt' těm, kdo hodlají provozovat nějakou tvůrčí činnost. Rozvíjejí představivost a napomáhají autosugescím všeho druhu, zvlášt úlohovým (typu: jsem X).
Na poličce sto,jí kniha. Zadívejte .se pozorně nu ni a kolem ní. dopřejte zraku, aby si zvykl na okolní prostor "Přeneste" se pak do toho prostoru a dívejte se od nynějška na sebe jako byste se stal tou knihou - totiž jako byste jí byl už dávno, od narození: Rozhlédněte se kolem z životního prostoru knihy a pohlížejte na svět jejíma očima z jejího stanoviska. Stal jste se ted' knihou, jednou z nesčíslných představitelek kmene knih. Máte svou vlastní existenci. Vnímáte svět svou hmotou, po svém. Stojíte na své poličce a hranice vašeho já je přesně vymezena - tvoří ji povrch vazby. A kolem vás je nějaký zčásti pohyblivý, zčásti nehybný svět. Svět, ve kterém se k vám přibližují a zase se od vás vzdalují... Svět doteků... Svět rukou a očí. Ruce vládnou vám u vy zase očím. Je to zároveň svět jiných knih. Vy se však s nikým nestýkáte, existujete ,jen sama pro sebe, jako všechny ostatní. Je vám těsno, z obou stran se na vás mačkají vaše sousedky. .Nechtěla byste si vyklepat prach, který.se nám dostal mezi listy? Ne, ani se nepohnete a zachováváte si svou důstojnost. Máte na starosti jen dvě věci, existují pro Vás jen dva stavy - čekat a otevírat se. Čekáte, hrdě u trpělivě , dokud vás nevezmou ruce a neotevřou vás. Tehdy ochotně vystavíte své stránky očím . . .
199
Stejným způsobem bud'te na chvíli plnicím perem, špendlíkem (uvádím namátkou věci kolem sebe), klikou u dveří, lampou, žhavícím se vláknem žárovky, sněhovou vločkou, oblohou, zvadlým či zeleným listem. Čím chcete; čím víc toho vystřídáte, tím líp. Uzavírejte se v prostoru předmětu od samého začátku opravdově, se zaujetím, strádejte s ním neblahými okolními vlivy, cítěte jeho povrch, hmotu, ustrojení, pohyb, stálost či vratkost v různých situacích - zkrátka, vystihněte vnitřní zákon, povahu té věci. K tomu vám plně postačí zásoba smyslových vjemů. Improvízací, hrou, fantazií se tak můžete vžívat do předmětu donekonečna. Ovšem, to všechno je pouze jakési modelování uvnitř vlastního "já": fakticky se do předmětu nevžíváte, ten zásluhou vašeho úsilí "oživuje" vás. Vy mu vdechujete duši, ztotožňujete ho s nějakou svou částí, on vám dává příležitost k odhalení určitých stránek vaší duše . . . O to nám právě jde!
Tato cvičení jsou neobyčejně poutavá. Jenom zpočátku připa- dají obtížná a nepřirozená. Pak se ale protrhne nějaká bariéra (vrátíte se prostě k dětské svobodě rozumu, jež ve vás zůstala neprávem pod zámkem), logika vžívání vás strhne, povede vás dál a navodí výrazný pocit účasti na jiném bytí. Hranice vašeho "já" se ted' rozšiřují, jako byste si vybavoval to, co jste kdysi dávno znával, ale pak zapomněl. Věci vám začnou vyprávět podivuhodné příběhy, odhalovat vám nové stránky světa i vás samého, ukáže se, že škrábanec na nočním stolku byl svědkem ro mánu . . . '
Převtělování založené na autosugescích autosugesci zpětně slouží - a nemálo. Například: převtělil jste se v čistý arch papíru. Jste sněhobflý list, na kterém ještě není nic napsáno - skvostný symbol vnitřní- ho osvobození. Na takový čistý list se verše přímo "píšou samy" . . . Začněte se v duchu převtělovat, vžívejte se do předmětů, které právě nemáte před očima a jenom si je představujete . . . Jste momentálně sám - můžete se ale nudít, když se v člověku tají celé světy, a on se může kdykoli vydat na cestu? Budete se vracet
s kořistí, která vám pomůže při studiu, při společenském styku i v práci. Převtělování se dá při autogenním tréninku spojovat s jakýmikoli autosugescemi, může je zesilovat a obohacovat. Když si například po předběžném důkladném uvolnění představíte, že jste Angličan, mnohem líp zvládnete příštf lekci angličtiny; když pobudete v tygří kůži, ucítíte v případě potřeby příliv zdravé agresivity a svobodymilovnosti - a když si představíte, že jste dítětem, mužem, ženou, vedoucím, budete moci s dětmi, muži, ženami, vedoucími úspěšněji jednat.
Máte-li živou fantazii, je to pro AT k nezaplacení. Nejdřív se převtělte ("jsem Slunce") a pak, s novou vnitřní kvalitou, přikročte k autosugesci ("jsem silný a klidný, svítím a hřeji").