Reichovy pancíře, pásy z knihy Reich Wilhelm, Funkce orgasmu, vydalo 1993 Concordia

Ještě jednou je výtah na E pod názvem: Reich Wilhelm, Funkce orgasmu, Reichovy pancíře pásy

Z knihy

s46

Reich (1897-1957) nazval energii z prostoru „ ORGON“

Sestrojil orgonový akumulátor (orac), který se využívá k ošetřování hnisavých ran, při astmatu, angině pectoris, arterioskleroze a též rakovině. „ORGON“ posiluje přirozené funkce organizmu a celkový pbranný szstém - imunitu. Reich považoval NEMOCI za PŘÍZNAKY A ZA PODSTATU NEMOCÍ NEDOSTATEK ENERGIE.

Sestrojil též přístroj na přivolávání deště.

1. Souhrn – vlastní nejstručnější závěr

2. Výtah

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

3. Souhrn – vlastní nejstručnější závěr

Reich byl psychiatr a zabýval se léčením neuróz. Došel k závěru, že každý neurotický člověk má problémy při sexu. U zdravého člověka se při sexu pohybuje – kmitá pánev sama zcela automaticky na základě přirozeného reflexu. U neurotiků je pohyb pánve volní – řízený vědomě – a pohybují se i stehna a bedra.

Příčinou jsou svalová napětí – BLOKY, vzniklé na základě psychického působení - stresů. Svalová napětí se mohou udržovat ve svalech i velmi dlouho. Mohou vznikat, ukládat se, upevňovat již v dětství a udržet se v těle po celý život. Mohou být vyvolány i dobře míněnou přísnou výchovou, vojenským drilem….. Když se člověk podvolí třeba například morálnímu nátlaku, podvědomě v sobě zadrží pláč, úzkost, zlost, přání kousat…Výraz tváře, napětí v ramenou, hrudi nebo v břiše se při podvolení se nátlaku překryjí jiným výrazem maskou (velice zdvořilí lide bývají ve skutečnosti zlí). Zkušený psychiatr může tato „skrytá“ napětí odhalit v postavení brady, výrazu očí …

Vyléčení spočívá v odstranění svalových napětí – bloků. Pro odblokování je nutné dodržet následující pravidla:

- Napěťové bloky na sebe navazují a musí se odstraňovat postupně od zhora. Nelze odstranit blok břiše pokud je nad ním zablokován hrudník a nad ním krk. Podobně neodblokujeme napětí v krku pokud je nad ním napětí v rovině úst (ztuhlá brada) a nad nnimi pás očí…

- Napěťové bloky nelze odstranit pouze mechanicky cvičením. Je nezbytně nutné si existující napětí plně uvědomit. Po vědomém uvolňování se časem dotyčnému vybaví psychická příčina vzniklého svalového napětí, on se musí s daným (vybaveným) psychickým problémem vyrvnat a tím odstraní existujíci napětí například v oblasti úst a pak začne vnímat svalová napětí v oblasti krku a tak postupuje dál…..až se dostane k bolestem (napětím( v břiše kvůli kterým se začal léčit a nakonec odblokuje i pánev a kontrolou jsou zcela automatické reflexní pohyby pánve.

2. Výtah:

. Zdvořilost byla tudíž obranou proti nenávisti. Jakmile jsem odboural všechny jednotlivé zábrany, pak teprv vystoupila na povrch v celé nahotě. Dosud byla nenávist nevědomým postojem. Nenávist a zdvořilost jsou protiklad - přehnaná zdvořilost byla zakuklenou nenávistí. Přehnaně zdvořilí lidé jsou obvykle nejbezohlednější a nejnebezpečnější.

Spuštěná nenávist byla naopak obranou proti silnému stra­chu z otce: byla současně vytěsněným pudovým prvkem i ne­vědomou obranou Já proti úzkosti. Cím zřetelněji vystupovala nenávist na povrch, tím signifikantněji se začala projevovat i úzkost.

114

Destruktivita vázaná v charak­teru není nic jiného než vztek, který člověk pocituje nad frustrací v životě a z nedostatku sexuálního uspokojení. Jakmile se vstou­pí do hloubky, ustoupí všechny destruktivní tendence moti­vům sexuálním; slast z destrukce je jen reakcí na zklamání ne­bo ztrátu lásky. Když se jedinec ve svém úsilí prožít lásku nebo uspokojení naléhavých sexuálních potřeb setkává s ne­překonatelnými překážkami, začne neriávidět: nenávist však nelze projevit navenek. Aby se vyhnul úzkosti, kterou to vyvo­lává, musí ji vázat. Krátce - příčinou úzkosti je frustrovaná láska. Stejně tak je přícinou úzkosti zadržovaná agrese. Úzkost inhibiije požadavky lásky a nenávisti. Ted'jsem teore­ticky rozuměl tomu, jak vzniká to, s odbouráváním čehož jsem měl zkušenost z terapie neuróz, a opačně - analyticky jsem rozuměl tomu, kde jsem zaznamenal nejdůležitější vý­sleďky: orgasticky neuspokojený člověk si vytváří falešnou osob­nost a vzniká v něm strach z automatických, vitálních reakcí, a te­dy i strach z vnímání vlastních vegetativních senzací.

114

Sexualita mužů, kteří se vycvičili v bordelech a nechali si sex znechutit prostitutkami, se dnešní ženě hnusí. "Prcání" je pohana. Žádná citlivá žena se nechce "nechat dát prcat".

- Říkám-li sex, nemyslím "prcání", ale spojení, jímž se napIňuje láska ­nikoliv "udělat se do ní", nýbrž "učinit ji št'astnou". Nebude­-li se rozlišovat mezi sekundárně vzniklými sexuálními nepřiroze­nostmi a utajenými potřebami lásky, přítomnými v každém z nás, nelze se ničeho dobrat.

143

Kulturní člověk tak vyvinul strukturu, tvořenou třemi vrstvami. Na povrchu má nasazenou umělou masku sebekontroly, nut­kavé, neupřímné zdvořilosti a umělé sociálnosti. Ta překrý­vá druhou vrstvu (Freudovo "nevědomí"), kde jsou drženy v šachú sadismus, lakota, chlípná poživačnost, závist a per­verzé všeho druhu atd., aniž by však byly zbaveny sebemen­š~o množství své energie. Tato druhá vrstva je artificielním produktem kultury znevažující sex a vědomě je obvykle pro­žívána jako zející vnitřní prázdnota a bezútěšnost. V hloubi pod ní existuje a působí přirozená sociálnost a sexualita, spontánní radost z práce a schopnost přijímat lásku. Tato třetí a nejhlubší vrstva, reprezentující biologické jádro lidské struktury, je nevědomá a vyvolává strach. Je v rozporú s každým aspektem autoritářského způsobu výchovy a říze­ru společnosti. Současně však je to jediná naděje, již čiověk má, že jednoho dne zvládne bídu společnosti.

175

. Neurózy a funkční psy­chózy jsou udržovány nadbytkem adekvátně nemetabolizo­vané sexuální energie.

. (Původně se nazývala "energií duševru".) O její podstatě nikdo nic nevěděl. Duševní oriemocnění mají kořeny nepochybně v "tělesné oblasti". Někde

. Teze: "Existuje-li uspo­kojivý.pohlavní život, pak neexistují neurotické poruchý' platila absolutně, což samozřejmě mělo jak individuální, tak sociální důsledky

. Jakmile podlehl psychický obranný postoj, afekty prorazily somaticky. Tuhá šíje, podtrhujfcí vypjatou mužnost, zjevně vázala tělesnou vegetativní energii, která ted' vyrazila - ! í~ekontrolovaně a chaoticky. Člověk s nerozvráceným pohlav­ním životem není fakové reakce schopen. Je k ní zapotřebí přítomnosti trvale brzděné a městnající biologické energie. Funkci brzdy plnila zřejmě svalovina. Když se šíjové svaly uvolnily, prorazily jako uvolněná pružina mocné impulsy; střídající se blednutí a červenání obličeje nemohlo působit nic jiného než proudění tělových tekutin tam a zpátky - tj.. stahování a rozšiřování cév.

: chronické svalové napětí může vázat sexuální biolo­gickou energii. Svalové napětí tak může působit i jako nárazmk vzteku.a úzkosti. Od té doby jsem začal shledávat, že kdykoli odstraním svalové napětí, prorazí jedno ze tří základních ' somatickýeh podráždění: úzkost, nenávist nebo sexuální po­dráždění. To se mi koneckonců dařilo již dřív - rozvolriě­ním charakterových zábran a postojů. Ted' byl však průlom vegetativní energie lepší a byl intenzivněji prožíván; byl silnější a vedl k rychlejšímu úspěchu. Charakterové afektiv­

ní bloky se při něm rozpustily spontánně

201

Může-li být pancíř charakteru vyjádřen sva­lovým pancířem (a naopak), pak byla jednota duševní a tě­lesné funkce racionálně uchopena a lze ji tedy též prakticky využít. Od té doby jsem byl s to tuto jednotu kdykoliv uplat­nit ve své praxi. Když afektivní blok charakteru nereagoval na psychické ovlivnění, uchýlil jsem se ke korespondující­mu tělovému postoji. A opačně: když jsem nemohl pronik­nout k rušivému tělovému postoji, pracoval jsem na jeho v azu v pacientově charakteru a dokázal jsem jej tak z~ dovat. Byl jsem teá s to odstranit typický přátelský úsměv překážející analytičké práci bucY tím, že jsem výraz popsal, nebo přímým narušením svalovéhó postoje - třeba vytažením brady.

Rozpuštění rigidnÍHo svalového postoje vyvolávalo u ne­mocných zvláštní tělové senzace: mimovolní třes, záškuby svalů, pocit chladu nebo tepla, svrbění, mraveněení, lechtá­ní, trnutí a fyzické pocity úzkosti; vzteku, slasti.

203

Sexuálru napětí je vnímáno v celém těle, ale nejsilněji v srdeční krajině a v břiše. Podráždění se postupně zkon­centruje v pohlavních orgánech, které se naplní krví; elek­trický náboj se objeví na povrchu genitálu. Jak víme ze zku­šenosti, sexuální podráždění vyvolané jemným dotekem se přenáší do jiných orgánů; tření napětf zesiluje, až podráž­dění dosáhne maxima: orgasmu - stavu, který je charakteri­zován mimovolními zd~kuby. svalů genitálu a celého těla. Svaló­vé stahy, jak je známo, jsou provázeny výbojem elektrické energie, který je měřitelný a graficky zobrazitelný. Někteří fyziologóvé jsou toho názoru, že nervy "skladují" energ~i, kdežto svaly ji vybíjejí. Jedině sval je totiž schopen kontrak­ce, takže je schopen energii vybít. Při sexuální.m tření se energie nejprve hromadí v obou tělech, a teprve pak se při orgasmu vybfjí. Orgasmus nemůže být nic jiného než elektrický výboj. Fyziologická stavba genitálu je k tomu zvlášf pří­hodná: bohatá vaskularita, značná hustota nervových gan­glií, erektivita a snadno se spontánně kontrahující svaló­vina.

Při bližším zkoumání se ukáže, že proces podrážděru prob~á fázicky na čtyři doby:

Orgány se naplňují tekutinou: erekce s mechanickým napě­tím. Mechanické napětf navodí silné podráždění (o kterém jsem předpokládal; že je elektrické povahy): elektrický náboj. Během orgasmu se elektrický náboj, jinými slovy - sexuální podráždění, ve svalových záškubech vybíjí: elektrický výboj. Následuje fáze uvolnění genitálu s odtokem tělových teku­tin: mechanická relaxace.

Tento ČtyřdObý prOCes MECHANICKÉ TENZE -~ ELEKTRICKÉHO NABOJE -~ ELEKTRICKÉHO VÝBOJE --~ MECHANICKÉ RELAXACE jSem ria­zval formulí orgasmu.

204

- Vždy znovu překvapí, jak uvolnění svalového spasmu nejenže vyváže vegetativní energii, nýbrž navíc a vedle toho i přesně paměťově vyvolá vzpomínku na situaci, za které se potlačení pudu událo. Lze říci, že každé zvýšení svalového tonu má v sobě uchovanou svou historii a smysl svého vzniku. Nemuseli jsme dedukovat, jak se svalový pancíř vyvinul, ze snů a asociací - pancíř sám re­prezentoval formu, v níž byla dětská zkušenost obsažena v podobě ochuzení funkce. Neuróza tedy není jen výrazem poruchy psychické rovnováhy, nýbrž správněji a v hlubším smyslu je spíš výrazem chronické poruchy vegetativní rovnováhy a přirozené motility.

222 ~ 223

Zespastičtění svalstva je somatickou stránkou procesu vytěs­nění a základem jeho ťrvalého udržení. Zvýšenému tonu nepo­dléhá jen jednotlivý sval, nýbrž svalovy komplex náležející k vegetativní funkční jednotce. Má-li být kupř~dadu potlačen impuls plakat, nenapíná se spasticky pouze horru reť, nýbrž také svalstvo úst a čelisti a korespondující svaly hrdla. Jinými slovy - orgány, které se při pláči uvádějí do cinnosti jako funkční jednotka

Uvolnění svalového pancíře začíná obvykle na místech, která jsou nejdál od genitál­ního aparátu - zpravidla od hlavy. Jako první se nabízí postoj obličeje. - Výraz obličeje a tón hlasu jsou funkce, jimž nemocný sám věnuje nejčastější a nedůkladněji pozornost,

a které cítí. Postoje pánve, ramen a břicha jsou většinou zakryté.

Krk a hlava: U mnoha pacientů se setkáváme s příznakem akutních bolestí hlavy. Jsou často lokalizovány za krk, do krajiny nad očima nebo do čela. V psychopatologii se tyto bolesti většinou popisují jako "neurastenické symptomý'. Jak k nim dochází? Zkusme delší dobu napínat svalstvo kr­ku, jako kdybychom se chtěli bránit úderu hrozícímu do

224 ~ 225

týla: za chvíli ucítíme, jak se vzadu na hlavě objeví bolest - nejintenzivnější nad místem, kde se napíná sval. Bolest v zátylku lze vysvětlit enormním napětím šíjového sval­stva. Tento postoj hlavy vyjadřuje chronický strach, že se zezadu může přiblížit nebezpečí. Např. že někdo může člo­věka "chytit za krk", udeřit do hlavy ap.

K bolestem na čele nad očima, které jsou vnímány jako "páska stažená kolem hlavy, dochází při trvale zvednutém obočí. Í to si lze vyzkoušet, podržíme-li nějakou dobu zdvi­žené obočí. Jak svaly čela, tak svaly celé kštice se při tom nalézají ve stavu napěti. Tento postoj vyjadřuje chronické úzkostné očekávání v očích. Jeho plnému vyjádření odpo­vídají oči rozšířené hrůzou.

Tyto dva symptomy hlavového postoje patří v zásadě k sobě. Při nečekané hrůze se oči široce otevřou a současně se napnou svaly kštice. Někteří pacienti mají obličej, jehož výraz lze popsat jako "namyšlený'. - Jeho rozborem vyšlo najevo, že je to obranný postoj proti vyděšenému nebo úzko­stně ostražitému očekávání v obličeji.

Někteří pacienti se honosí "myslitelským čelem". U těchto případů lze nezříd­ka zjistit, že tito pacienti jako děti spřádali fantazie o své genialitě: obvykle koresponduje s obranou proti úzkosti - ­většinou masturbační povahy.

U jiných případů pozoruje­me "hladké", "prázdné', "bezvýrazné" čelo. Motivem těchto výrazů je zpravidla strach z úderu do hlavy.

Mnohem větší důležitost mají taktéž časté spasmy úst, brady a hrdla. Obličej mnoha lidí má maskovitý výraz: brada je vytlačená dopředu a působí široce; krk pod bradou má neživotný vzhled. Oba postranní svaly krku, které se upí­nají k prsní kosti, vystupují jako tlustá lana; dno dutiny ústní je napjaté. Tito pacienti často trpí pocitem na zvra­cení. Obvykle mají tichý, monotónní, "tenký hlásek". I ten­to postoj Ize na sobě vyzkoušet. Představme si, že potlačuje­me impuls plakat. Svaly dna dutiny úst se při tom napnou: celá hlavová partie se octne ve stavu napětí - brada se vysune dopředu a ústa pevně semknou.

V tomto stavu se může člověk marně okoušet hovořit zvučně a hlučně. Děti si tento postoj navyknou zaujímat již v raném věku, když jsou nuceny potlačovat naléhavé impul­sy hlasitě plakat. Trvalé soustředění pozornosti na jakoukoli část těla má za následek fixaci příslušné inervace. Je-li určitý postoj přibližně totožný s jiným postojem, který do­tyčná osoba zaujímá za jiných okolností, obě funkce se čá­stečně sdruží. –

Velmi často jsem shledával sdružení impul­su plakat s pocitem na zvracení. Vyšetřením vyšlo najevo, že tyto dva postoje jsou podmíněny téměř stejným postojem svalů dna dutiny ústní. Léčba pocitu nevolnosti nemá vy­hlídku na úspěch, dokud se neobjeví napětí dna dutiny úst­ní, protože nauzea je u těchto případů výsledkem inhibice jiného impulsu, totiž impulsu hlasitě plakat, který se nesmí prosadit. Teprve úplné uvolnění zadržovaného pláče umož­ní chronicky pocit nevolnosti odstranit.

Pro krajinu hlavy a obličeje má zvláštní význam celkový výraz řeči. Jeho příčiny lze obvykle hledat ve spasmech svalů dolní čelisti a hrtanu. U dvou pacientů se mi podařilo nalézt prudký obranný reflex krku, který se vybavil, když jsem se byÍ jen lehce dotkl jejich ohryzku. U obou přípa­dů jsem nalezl fantazie, že budou pověšeni za krk, resp. že jim bude ,;krk uříznut".

Celkovému výrazu obličeje je třeba věnovat největší pozor­nost, a to nezávisle na jeho jednotlivých partiích. Známe depresivní tvář melancholiků. Je zvláštní, jak výraz ochab­losti může být kombinován s extrémním chronickým napě­tím svalů. Existují lidé, kteří jako by měli neustále "rozjařený obličej“ - jejich líčka jsou "ztuhlá“ nebo "rozšklebená“'. Když se pacienti na tento postoj soustavně upozorňují; po­ukazuje se jim na něj, pojmenovává se jim, většinou sami přijdou na odpovídající výraz. - Pacientka se "ztuhlými líčky řekla: "má líčka jsou ztěžklá slzami". Zadržovaný pláč vede snadno k maskovité spasticitě svalů obličeje. Již ve velmi raném dětství se u dětí vyvine strach z "dělání obličejů", které je dříve bavilo. Důsledkem zadržování příslušných impulsů je to, že se za každou cenu snaží tvářit „dospělé“'.

2. Břišní napětí

Na tomto místě přeskočím popis symptomů hrudníku a ra­men, poněvadž je mnohem výhodnější k němu přikročit te­prve, když budou popsány postoje svalů břicha. Neexistuje neurotik, který by neměl "napětí v břiše". Nemělo by příliš smysl zde uvádět vyčet a popis jednotlivých symptomů, kdy­bychom si neuměli vysvětlit jejich funkci u neurotického onemocnění.

Dnes nechápu, že bylo možné vyléčit neurózu - byt' v ojedinélém případě - bez znalosti symptomatiky plexus so­ laris (sluneční pleteně). - Tak nesmírnou důležitost si v na­ší práci břišní napětí vydobylo.

. Poruchy dýchání u neuróz jsou druhotným projevem břišního napětí. Představme si, že jsme se lekli nebo že se nalézáme v očekávání velkého nebezpečí. Bezděčně se nadechneme a v tomto stavu zůsta­neme. Jelikož dýchání nemůže úplně ustat, brzy vydechneme - vydech však nebude kompletní; nebude hluboký, bude mělký. Nevydechneme úplně, jen zčásti, ne na jeden zátah. Ve stavu úzkostného očekávání člověk bezděčně vysune rame­na dopředu a v tomto křečovitém postoji zůstane. - V né­kterých případech jsou ramena tlačena i vzhůru. Setrvá-li člověk chvíli v tomto postoji, začne pociťovat tlak na čele. Léčil jsem několik pacientů, u nichž se mi nepodařilo tlak na čele odstranit, dokud jsem neobjevil postoj úzkostného oče­kávání ve svalech hrudníku.

Jakou má tento postoj "mělkého dýchání" funkci? Letmý pohled na uložení vnitřních orgánů a jejich vztah k sluneč­ní pleteni (plexus solaris) nám ihned umožní pochopit, o co tu běží. Při leknutí se člověk mimovolně nadechne (vzpo­meňme si na bezděčný nádech při topení, který je vlastní příčinou smrti), bránice se kontrahuje a začne působit tla­kem na solární pleteň uloženou pod ní. Plně srozumitelnou se funkce této svalové činnosti stává teprve tehdy, když si vzpomeneme na výsledky charakteranalytického výzkumu ra­ných dětských obranných mechanismů. Zadržováním dechu děti většinou bojují proti stavu trvalé a mučivé úzkosti, kterou pociťují v nadbřišku. Totéž dělají, když vnímají v břiše nebo genitálu slastné senzace a mají z těchto počitků strach.

Zadržení dechu a fixace bránice je nepochybně jedním z prvních a nejdůležitějších aktů, jejichž cílem je udusit v zárodku jak slastné senzace v břiše, tak "břišní úzkost". - K tomuto dechovému postoji se připojuje účinek břišního lisu. Vegetativní senzace v břiše zná každý: jsou různě popi­sovány. Slýcháme nářky na "nesnesitelný tlak v břiše ' nebo stesky na obruče kolem břicha, které je "sevřené". Jiní mají v břiše místo, jež je velmi citlivé. -~ Každý se bojí úderu do břicha. Tento strach je často jádrem různých fantazií. Jiní mají pocit, že se jejich břicho stává neprůchodným nebo že v břiše něco mají. - Říkají: "Mám tam něco, co nemůže ven." - "Je mi, jako kdybych tam měl kámen." - "Mé břicho je mrtvé." - "Musím zatnout břicho." atd. Kolem těchto ve­getativních břišních senzací se soustřeďují, téměř všechny dětské fantazie týkající se těhotenství a porodu..

228

Když pacientovi - aniž abychom jej polekali - zatlačíme asi 3 cm pod dolním okrajem sterna, zaznamenáme dříve či později reflexní odpor, nebo trvalou rezistenci. - Břišní obsah se "brání". Pacienti, kteří si naříkají na chronické napětí v podobě obruče nebo pocitu tlaku, mají prkenně napjaté svaly v nadbřišku. Plexus solaris je tak vystaven dvojímu tlaku, jednak zepředu a jednak shora - odkud na něj působí bránice. Elektrický potenciál pokožky na břiše se sní­ží, jak jsem zjistil, 0 10-30 mV, a to jak při působení přímého tlaku, tak při hlubokém nádechu. ''

Měl jsem pacientku, jež procházela fází vrcholící těžké melancholie. Celé svalstvo měla prkenně napjaté, byla de­presivní a během celého roku se nedala přimět k sebemen­šímu afektu tak, aby ho připustila. Dlouho jsem nechápal, co dělá, že dokáže žít v té nejsložitější situaci zcela bez afektů. Nakonec se to přece jen podařilo objasnit. Při jakém­koli hnutí afektu si "dala něco do žaludku“ a začal á zírat z okna "jako do nekonečná“. Oči při tom měly prázdný vý­raz, jako kdyby byla "zahleděná do sebe“. Břišní stěna byla napjatá a hýždě stažené. Později sama řekla: "Umrtvila jsem si břicho, a tak jsem nic necítila. Jinak by mé břicho mělo špatné svědomí". Mínila: "Sexuální slastné pocity a z těch špatné svědomí".

Způsob, jímž naše děti dosahují tohoto "uvěznění pocitů v břiše" za pomoci dýchání a břišního napětí, je typický a platí obecně. S touto technikou kontroly emocí, s tímto uni­verzálním "jogismem" musí vegetoterapie těžce bojovat.

Proč blok dýchání potlačí nebo odstraní afekty? To byla otázka rozhodujícího významu. Neboť teď bylo jasné, že snížení dýchání je fyziologickým mechanismem potlačová­ní afektů, a potlačování a vytěsňování afektů je základním mechanismem neuróz. Jednoduchá úvaha říká: biologickou funkcí dýchání je přívod kyslíku a odvádění kysličníku uhličitého. Kyslík přivedený ze vzduchu zajišťuje spalování ° trávené potravy. Chemicky je spalování každé slučování látek s kyslíkem. Při tom se vyvíjí energie. Bez kyslíku není spalování a tudíž ani tvorby energie. Organismus vyrábí energii spalováním potravy: Uvolňuje se tak teplo a kinetická energie. Při spalování se vyvíjí též bioelektřina. Při omezeném dýchání se přivádí méně kysli'ku - de facto jen tolik, kolik je nutné k zachování života. Při snížené produkci energie v organismu není vegetativní podráždění tak intenzivní a tudíž je snáze kontrolovatelné. Biologicky má útlum dýchání u neurotiků funkci snižovat produkci energie v organismu a tím omezovat produkci úzkosti.

Tonickou kontrakci bránice !ze prokázat bez výjimky u všech neuroticky ne­mocných osob. Je vyjádřena v tom, že pacienti mohou dýchat jen mělce a přerušovaně. Při výdechu stoupá bránice nahoru; tlak na orgány pod ní - včetně solárního plexu -- klesá. Osvobození vegetativního plexu od působícího tlaku závisí očividně na uvolnění bránice a svalů břišní stěny. Manifes­tuje se objevením senzací, jaké pociťujeme v nadbřišku při houpání, sjíždění výtahem a při padání. Na základě svych zkušeností se musím domnívat, že zde máme co činit s kraj­ně důležitým fenoménem. Téměř všichni pacienti si vzpome­nou, že jako děti tyto senzace v nadbřišku, které intenzivně pocit'ovali při hněvu nebo úzkosti, zeslabovali nebo potlačo­vali. Naučili se to dělat spontánně, zadržováním dechu á vtaho­váním břicha.

Nejen u všech neurotiků, ale i u převážné většiny mužů a žen jsou pohyby při sexuálním aktu jsou umělé a silové, aniž si toho dotyčný je vědom. Pánev se obvykle nepohybuje sama, nýbrž břicho, pánev a stehna jako jeden celek, což neodpovídá přiro­zenému vegetativnímu pohybu pánve při sexuálním aktu ­naopak, jde o inhibice orgastického reflexu. Je to v protikladu k němu volní a nikoli reflektorický akt.. ..Má funkci snížit nebo plně vyřadit orgastické senzace proudění v genitálu.

Tlak, jímž na solární plexus působí shora brárace, zpředu břišní stěna a zdola kontrahované celé pánevní dno, značně zmenšuje břišní dutinu.

Bylo prokázáno, že napětí (ZTUHLOST – NEPOHYBLIVOST) na různých místech v těle –OBLIČEJI, KRKU, HRUDI, SOLARU, BŘIŠE, PÁNVI BÝVÁ ZPŮSOBENA NEGATIVNÍMI ZÁŽITKY V MLÁDÍ. Odstraňuje se postupným uvolňováním shora a to nejen mechanicky – cvičením, ale uvědomováním si ztuhlosti a jejich vědomím odbouráváním. Při tom se mohou objevovat právě ty nepříjemné zážitky z mládí.

charakterové postoje lze odstranit zrušením svalového pancíře právě tak jako svalové postoje lze odstranit zrušením charakterových postojů

Celistvost tělesné harmonie a motility závisí na integritě, celistvosti samatických impulsů a absenci jejich poruchy. Člověk, který stahuje pánev dozadu, je ve svých postojích a dynamice zbržděný bez ohledu na to, jak je jinak ohebný. Orgastický reflex spočívá právě v tom, že vlna podráždění a pohybu běží z vegetativního centra přes hlavu, krk, hrudník; nadbřišek a podbřišek. do pánve a pak do dolních končetin. Jestliže se tato vlna kdekoli zastaví, zpomalí nebo zablokuje, reflex se "přeruší". Naši nemocní se vyznačují obvykle ne jedním, nýbrž mnoha takovými bloky a inhibice­mi orgastického reflexu na různých místech těla. Existují dva body, kde se inhibice nalezne pravidelně: hrdlo a koneč­ík. Lze se pouze domnívat, že to má souvislost s embryo­nální povahou obou otvorů, neboť vústění a vyústění střev­ní trubice jsou dvěma aperturami primitivního živočišného střevního traktu. '

Jednotlivá místa, kde je orgastický reflex zastaven a inhibice posílena, lze lokalizovat. Tělo samo hledá cestu pře­depsanou průběhem vegetativního podráždění. Je až pře­kvapivé, jak "logicky' tělo celek reflexu integruje. Odstraní-li se např. rigidita šíje nebo eliminuje-li se spasmus hrdla nebo brady, téměř pravidelně proskočí nějaké impulsy v hrudní­ku nebo v ramenou. Avšak tento impuls je také zakrátko za­staven odpovídající inhibicí. Jestliže se i tato nová inhibice eliminuje, impuls se ohlásí v břiše, až se s inhibicí setká i tam. Je tedy jasné, že vegetativní motilitu nelze uvolnit, dokud nejsou odstraněny výše ležící inhibice.

244

Vegetativní impuls je volný teprve tehdy, když je substituční pohyb demaskován a odložen. Mnoho nemocných trpí např. chronickým napětím svalů če­listi, jež způsobuje, že dolní polovina obličeje vypadá nazlobené. Při pokuse stlačit bradu dolů bývá zaznamenán silný odpor, rigor. Když se nemocný vyzve, aby otevřel a za­vřel ústa, vykoná tento pohyb až po určitém zdráhání a se zjevnou námahou. Ale tuto umělou formu otvírání a zaví­rání úst musí nemocný nejdřív zakusit, a teprve pak jej lze přesvědčit, že pohyblivost jeho brady je bržděná.

Nejdůležitějším prostředkem spuštění orgastického refle­xu je dechová technika, která se spontánně vyvinula během práce. Neexistuje neuroticky nemocný člověk, jenž by byl stavu vydechnout zhluboka, natož na jeden výdech. Pacienti přijdou na každý myslitelný prostředek, jak lze hlubokému výdechu zabránit. Vydechují kouskovaně nebo se rychle vra­cejí do inspirační polohy. Někteří nemocní popisují inhi­

244 ~' 245

bici, kterou při tomto dýchání cítí, takto: "Je to jako kdyby mořská vlna narazila na útes. Nejde to dál."

Tato inhibice je vnímána v krajině epigastria a mezogas­tria. Při hlubokém výdechu se v břiše objevují silné pocity slasti nebo úzkosti. Zablokováním dýchání se lze těmto poci­tům vyhnout. ~bych své acienty připravil na spuštění or­gastického reflexu a vyvol Pjej u ruch, chtěl sem po nich nej­~rve, aby vydechovali a nadechovali zhlubol a povzbuzoval le, aby "se vžili do rytmu dechu". Když se nemocnému ře­kne, aby dýchal zhluboka, obvykle se násilně snaží o umělý nádech a výdech. Toto volní jednání slouží jedině tomu, aby překáželo přirozenému vegetativnímu rytmu dechu. Je demaskovatelné jako inhibice. Pacient se vyzve, aby dýchal "naprosto normálně", tj. aby neprováděl žádné dechové prostocviky, jak by rád činil. Po pěti až deseti deších se ven­tilace obvykle opět prohloubí a vynoří se první inhibice. Vydechuje-li člověk přirozeně a zhluboka, zvrátí se mu na konci výdechu hlava spontánné dozadu. Nemocný nemůže připustit, aby se jeho hlava přirozeným způsobem spontánně zvrátila. Tlačí ji dopředu, aby se "zvrácení" vyhnul, nebo s ní prudkým škubnutím uhne na stranu; v každém přípa­dě je to něco jiného, než co ukládá přirozený pohyb.

Při hlubokém výdechu se ramena přirozeně uvolní a na­chýlilehce dopředu. Naši nemocní však právě na konci vý­dechu zpevňují ramena nebo je vytahují nahoru - krátce dělají různé pohyby, aby v daném místě předešli spontán­ním vegetativním pohybům.

Jiným prostředkem spuštění orgastického reflexu je působit mírným tlakem na epigastrium. Špičký prstů obou rukou přiložím asi do středu epigastria mezi pupek a ster­num a řeknu pacientovi, aby zhluboka vdechoval a vyde­choval. Tento zákrok má u různých nemocnych nejrůznější odezvu. U některých je solární plexus na tlak vysoce citlivý, u jiných se narazí na protipohyby, při nichž dojde k oblou­kovitému prohnutí zad. Jde o nemocné, kteří každé orgas­tické podráždění při sexuální.m aktu potlačují stažením pánve dozadu a obloukovitým prohnutím zad. Dále se vy­skytují případy, u nichž nějakou dobu trvající tlak na epi­gastrium vyvolá vlnovité kontrakce břicha. Ty někdy spustí orgastický reflex. Při výdrži v hlubokém výdechu dříve tvrdá a napjatá břišní stěna zpravidla změkne. Lze ji snáz pro­hmátnout. Pacienti hlásí, že "se cítí lépe", což je tvrzení, které nelze brát vážně. V mé praxi mají váhu jen formulace, které pacienti uchopili spontánně. Žádám od ruch, aby se plně "odevzdali".

Odevzdaný postoj je stejný jako postoj oddání se: hlava klesne dozadu, břicho se zatáhne, pánev se vychýlí dopředu a nohy se spontánně oddálí. Hluboký vý­dech spontánně navozuje postoj (sexuálního) oddání se. To vy­světluje inhibici orgasmu' lidí, kteří zadržují dech, když podráždění dostoupí vrcholu.

Mnoho nemocných udržuje obloukovité prohnutí zad, a to tak, že pánev stahují dozadu a horní segment břicha vytlačují dopředu. Když se jim položí ruka doprostřed zad a požádají se, aby ji stlačili dolů, lze zpozorovat odpor.

Ode­vzdané držení těla vyjadřuje totéž co postoj oddání se při sexuálnim aktu nebo ve stavu sexuálního podráždění. Jak­mile pacient uchopí a zaujme postoj oddání se, vznikne prv­ní předpoklad pro vyvolání orgastického reflexu. K postoji oddání přispívá uvolněné pootevření úst: Při této práci se vynoří množství dříve nepozorovaných inhibic. Mnoho ne­mocných např. vraští obočí, křečovitě napíná dolní kon­četiny a nohy. Nelze tedy nejdříve "čistě" odstranit inhibice a pak teprve ustavit orgastický reflex. Spíše právě v procesu znovusjednocení přerušeného orgastického rytmu integrál­ního celku těla se demaskují veškeré svalové aktivity a inhi­bice, které sexuální funkci a vegetativní motilitě v pacien­tově životě dříve překážely.

Teprve v průběhu této práce vyjdou najevo praktiky, které nemocní prováděli jako děti, aby ovládli své pudové impulsy a "úzkost v břiše". Právě tak heroicky jako se druhdy potý­kali s "ďáblem". v sobě, se sexuální slastí, se teď s nesmysl­nou udatností brání vytoužené schopnosti slasti dosahovat.

Zintenzivní-li při spouštění orgastic­kého reflexu příliš podráždění v břiše, někteří pacienti prázdně zírají do rohu nebo z okna. Když se jde za tím, co je v pozadí tohoto chování, vzpomenou si, že jde o něco, co dělali jako děti vědomě - učili se tak ovládat vztek na rodiče, sourozence nebo učitele. Zadržení vlastního dechu na dlou­hou dobu bylo považováno za hrdinský výkon sebeovládání právě tak jako tvrdě vzpřímené držení hlavy a ramen. "Zat­ni zuby" je od jistého věku moralistický požadavek. Řeč zde přímo reflektuje, co se při nastolování sebevlády v těle děje. Určité floskule, která člověk slyší běžně v každé výchově, reprezentují přesně to, co zde popisujeme jako svalové pan­céřování.

"Muž musí projevit sebekázeň!" "Velký chlapec nepláče!" "Drž se!" "Aby ti něco neuteklo!" " Nesmíš dát najevo strach!" "To je špatné, když někdo nad sebou ztratí vládu' "Musíš zatnout zuby!" "Ber to s úsměvem!" "Zvedni hlavu'.

Pánevní dno je zvýšené. Tím je průchod vegetativn~o proudu v břiše omezen zdola stejně jako fixovanou bránicí shora a napětím břišní stěny zepředu.

Toto držení pánve vznikne zpravidla v dětství jako následek dvou rozhodujících vývojóvých poruch. Základ pro ně připraví brutální hygienický tréning, při němž je dítě nuceno už ve velmi raném věku ovládat odchod stólic2. ­

250 / 251

Orgastický reflex je integrální komplexní kovulzí celého těla. Při orgasmu nejsme nic než cukající se smotek pro­toplazmy. Orgastický reflex se vyskytuje u všech kopulujících živých tvorů. Mezi vývojově nižšími biologickými organismy, jako jsou např. protozoa, se objevuje v podobě plazmatických kontrakcí. (Reich, "Biony“ /Die Bione/, 1938). V nejelementár­nějším stadiu jej lze nalézt ve vaječném dělení.

Z biologického pohledu je orgastický reflex u vyšších živočichů se nemůže projevovat smršťováním celého těla (organismus již nemůže kontrahovat do sférické formy jako u protoplazmy), ale protože mají pevný skelet, musí se v co největším rozsahu začít rychle ohýbat.

Lidé trpící hysterií vykazují sklon vyvíjet spasmy, a to přednostně v těch částech oraganismu, které mají kruhovou svalovinu která je nepatrnější v hrdle a konečníku. Embryo­logicky tato dvě místa odpovídají dvěma ústím primitivní­ho střeva.

Kruhovou svalovinu nalézáme krom toho na začátku a při vyústění žaludku. Na těchto ústích se vyskytují spasmy mající často vážné důsledky pro celkový stav jedince. Nej­častěji jsou zasažena ta místa v těle, která jsou k trvalé kontrakci disponována, totiž ta, které biologicky korespondu­jí s velmi primitivními vývojovými stadii. Jsou-li hrdlo a ko­nečník zablokované, je orgastická kontrakce znemožněna. Postoj "stažení zpátký' je vyjádřen tělesným držením, kte­ré je pravým opakem orgastického reflexu: záda jsou oblou­kovitě prohnutá, šíje ztuhlá, konečník zablokovaný; hrud­ník je vytlačen dopředu, ramena napjatá. Hysterický arc de cercle je dokonalým negativem orgastického reflexu a je prototypem obrany proti sexualitě.

Každý psychický impuls je funkčně totožný s některým tělovým podrážděním. Názor, že psychický aparát funguje samostatně a ovlivňuje somatický aparát, který jinak funguje také zcela samostatně, není v souladu s dnešními poznatky. Přechod od pšychického k somatickému není postřehnutel­ný, nebot' neplatí premisa dvou oddělených, nezávislých sfér. Obsah psychické funkce může navodit somatický výraz právé tak málo jako "může udeřit představá', nebot' tento obsah je sám výrazem vegetativn~o motorického impulsu. Vznik duševní představy z vegetativn~o impulsu patří k nejobtížnějším otázkám psychologie. Na základě klinické zkušenosti nevývratně platí, že jak tělesný symptom, tak nevědomá psychická představa, jsou konsekventními projevy antagonické vegetativní inervace. To neodporuje faktu, že tělesný symptom lze odstranit zvědoměním jeho duševní konotace, nebot' každá změna ve sféře psychických představ je zase pouze jen funkčně totožná se změnou vegetativního podrážděni. Neuzdravuje tedy vlastní zvědomění nevědo­mé představy, nýbrž změna dosažená v průběhu podráždění.

Podle účinku okruhů psychických představ v oblasti těla získáváme následújící přehled funkcí:

257

1. Psychické podráždění je funkěně totožné se somatickým podrážděním.

2. Fixace psychického podráždění je způsobena persistencí specifického stavu vegetativní inervace.

3. Změněný vegetativní stav změní funkci orgánu.

4. "Psychický význam organického symptomu" není nic jiného, než somatický postoj, vyjadřující "psychickou konotaci”. ("Postoj" psychiky je vyjádřen v křečovitém udržováníxn vegetativního napětí. Psychická nenávist je vyjádřena v konkrétním vegetativním postoji "nenávisti". Jsou totožné a vzájemně neoddělitelné.)

5. Fixovaný vegetativní stav má zpětný vliv na psychický stav. Vnímání reálného nebezpečí je funkčně totožné se sympatickou inervací. Ta naopak činí intenzivnější úzkost. Intenzivnější úzkost je vyjádřena v "pancéřování", jež je synonymem vazby vegetativru energie ve svalovém pancíři. Toto pancéřování pak opět ruší možnost vybití a zvyšuje tenzi atd.

Soma a psyché vegetativně fungují tak, že se vzájemně podmiňují a přitom tvoří integrální systém.

Ve vegetativním aparátu je možné být v nadbřišku podrážděn parasympaticky a v hypógastriu předrážděn sympaticky. Vegetativní systém dokáže vyvolat napětí v ramenních svalech a současně v nohách způsobit uvolnění nebo dokonce ochablost. Touto schopností je nadán díky své nehomogenitě. Při některých sexuálních aktivitách mohou být podrážděna jen ústa a genitál může zůstat zcela nepodrážděný - ba naopak - nebo je možný vůbec naprosto pravý opak.

Strach z trestu za sexuální aktivity, který nemocný prožíval v dětství, se v podobě úzkosti ze slasti chronicky zakotvil. Pamatujeme si, že slast se vyznačuje tou vlastností, že - je-li její průběh bržděn - zvrátí se v nelibost. Když jedinec - navzdory trvale vysokému sexuálnímu podráždě­ní - není s to prožít konečné uspokojení, propukne u něj nejen strach z konečného uspokojení, nýbrž i strach z kaž­dého podráždění, které tomuto uspokojení předchází. Proces podráždění, jenž jinak přináší slast, se pro něj stane zdrojem nelibosti.

Normální proud senzace slastí je bržděn svalovým spasmem, který - krom toho, že zvyšuje městnání - může být i bolestivý. Takto vzniklá fixace spastického stavu v genitálu představuje důvod, proč se děti a dospívající od­vracejí od sexuální aktivity, neboť spasmus - bez ohledu na intelektuální nebo emoční náhled postiženého - působí, že se každé slastné podráždění promění .ve svůj pravý opak. K tomu stavu se váže neschopnost snášet i sebemenší po­dráždění. Strukturálně-fyziologický základ charakterové rezignace a citové nenáročnosti dlužno hledat ve funkci svalového spasmu při zvýšení intenzity slasti.

Jen rámcově bych se rád zmínil o jevu, který hraje jednu z nejdestruktivnějších roli v dnešním společenském životě. Jde o již výše popsaný "vojenský postoj" - zejména v podo­bě, jak je propagován a prováděn fašisty. "Rázný vojenský postoj" je pravým opakem přirozeného, uvolněného, agilní­ho postoje: šíje musí být napřímena, napjatá; hlava má být vztyčena nahoru; oči ma)í hledět strnule a bezvýrazně. ÚSta a brada mají mít pokud možno "mužný výraž'. Hrudník

263

Jen rámcově bych se rád zmínil o jevu, který hraje jednu z nejdestruktivnějších roli v dnešním společenském životě. Jde o již výše popsaný "vojenský postoj" - zejména v podo­bě, jak je propagován a prováděn fašisty. "Rázný vojenský postoj" je pravým opakem přirozeného, uvolněného, agilní­ho postoje: šíje musí být napřímena, napjatá; hlava má být vztyčena nahoru; oči ma)í hledět strnule a bezvýrazně. ÚSta a brada mají mít pokud možno "mužný výraž'. Hrudník

263

má být tlačem dopředu, paže těsně a pevně přitažené k tělu; napjaté ruce mají být přitištěné na švu kalhot. O primárně sexuálně supresmním poslání této vojenské techniky vypo­vídá zejména příslovečný rozkaz: "Břicho zatáhnout, zadek zastrčit!" Nohy jsou křečovitě natažené a nalézají se ve stavu napětí. –

Představme si na chvíli, jakou polohu v te­rapii zaujme pacient, zápasící se svými afekty a vyvíjející veškeré úsilí, aby si udržel sebekontrolu. Ramena bude mít tvrdá, bude napínat šíji, břicho bude mít vtažené, pánev staženou dozadu. Paže bude rigidně tisknout k tělu a bude křečovitě napínat nohy. Ano - podobnost jde dál: extenze kotníků nohou je typickým klinickým ukazatelem artificielní kontroly afektů. Při pruském "parademarší' je přesně toto přísně předepsané. Lidé vychovaní k zachovávání tohoto postoje těla nejsou schopni jediného přirozeného vegetativ­ního impulsu. Stávají se mechanickými stroji, automaticky provádějícími mechanické pořadové cviky, poslušně vyště­kávajícími: "Rozkaz, veliteli!", bez odmluvy střílejícími na bratry, otce, matky, sestry . . . Výchova vedoucí k nepřiroze­nému rigidnimu postoji, je jedním ze základních prostředků užívaných společenskou diktaturou k výrobě bezvolních, automaticky fungujících organismů. Toto již není žádná "individuální otázk, nýbrž problém, který se kruciálně dotýká struktury a formování charakteru dnešního člověka a týká se všech příslušníků této kultury - milónům z nich narušuje schopnost radovat se ze života a bere jim schopnost prožívat štěstí. Vede tedy jedna linie od drezúry dětí, zadržování dechu, zákazu onanie přes svalový blok našich nemocných až k militaristickému postoji nacistů a jiných militaristů a umělým technikám sebeovládání všech kruhů této kultury.

Musím se spokojit s tímto nástinem. Není třeba pochybo­vat, že význam držení těla pro strukturální reprodukci spo­lečenského systému bude jednou v širokém měřítku racio­nálně uchopen a učiněn prakticky použitelným.

Stejně intenzivně jako děti po vegetativním životě a svobodě touží, jsou hotovi se jí vzdát a dobrovolně si nasadit jho potlačování svých impulsů, nenaleznou-li vstříc­né prostředí, v němž by mohly žít svou svěží vitalitu, rela­tivně prostou konfliktů. - Jedním z velkých tajemství maso­vé psychologie je to, že průměrný člověk, průměrné dítě i průměrný dospívající mají tendenci spíš na své štěstí sa­mi rezignovat, když by zápas o radost ze života jim měl při­nést příliš mnoho bolesti. Nejsou-li nezbytné duševní a sociální předpoklady biologické vitality všeobecně srozumi­telné a nejsou-li pro ně vytvořeny institucionální předpokla­dy, zůstává propagování štěstí prázdnou frází.

6. Typické psychosomatické nemoci: následky chronické sympatikotonie

Ted' máme o povaze sympatotorue dostatečný přehled, čili se můžeme souhrnně podívat na výčet nemocí, které za svou existenci u člověka vděčí jeho orgastické impotenci. Orgas­tická úzkost vytváří chronickou sympatotonii; ta vyvolává orgastickou impotenci, jež sympatotonii opět posiluje. Základní charakteristikou generalizované sympatikotonie je chronický inspirační postoj hrudního koše a zkrácení plné­ho (parasympatického) výdechu. Základní funkcí sympatiko­tonního inspirační postol je blokovat orgánové senzace a afekty, které by normální výdech provokoval.

Důsledky chronického postoje úzkosti jsou:

1. Kardiovaskulární hypertenze

2. Svalový revmatismus

3. Plicní emfyzém

Máme všechny důvody proč předpokládat, že plicní em­fyzém, charakterizovaný soudkovitým tvarem vzduchem na­plněného hrudníku, je výsledkem chronického, krajního inspiračního postoje. Je třeba mít na paměti, že každá dlou­hodobá fixace určitého posto'e mění elasticitu tkání; v pří­padě emfysemu to platí pro elastická vlákna v bronších.

4. Asthma bronchiale nervosum

5. Peptický vřed

6. Spasmy cirkulárních svalů

a) spastické epizody při vstupu do žaludku, kardiospasmus, a východu, pyrolospasmus.

b) chronická zácpa jakožto důsledek ztráty nebo snížení funkce tenzé-ňáboj ve střevě. Je.vždy provázena povšechnou

sympatikotonií a ,chronickým inspiračním postojem. Patří k nejrozšířenějším chronickým onemocněním.

c) hemeroidy jakožto důsledek chronického spasmu anál­ru'ho sfinkteru. Krev mechanicky městná v žilách periferně od análru'ho sfinkteru, což způsobuje rozšíření krevní stě­ny.

d) vaginismus jakožto výraz kontrakce poševního kruho­vého svalstva. °

7. Nemoci krve

8. Exces kysličníku uhličitého v krvi a tkáních