Wilson 111 – 135 vizualizace, podvědomí, sugesce

Vizualizace

Vizualizace je bezkonkurenčně nejúčinnější technikou k ovliv­ňování podvědomí a celkového psychického stavu, a to díky své nepřekonatelné schopnos­ti působit na představivost (která není ničím jiným než složkou mysli, která umí tvořit obrázky).

Jelikož metoda vizualiza­ce tak blízko k představi­vosti (a tím i k podvědomí), může se mnohým zdát obtíž­ná. Může se jevit jako nedosa­žitelná i přesto, že pravý opak je pravdou - každý z nás má dostatečnou míru schopností, a dokonce každodenních zku­šeností s jejím využíváním. V takových případech je nej­jednodušší, budete-li sami před sebou předstírat, že vaše schopnost vizualizovat je neo­mezená a nespoutaná. Před­stírání postačí k tomu, aby vaše podvědomí uvěřilo a ne­stálo vám více v cestě.

Jistě jste už slyšeli rčení: "Dobrá kresba vydá za tisíc slov." Nikde tato věta neplatí více než v oblasti podvě­domí. Je mnohem těžší zbavit se vzpomínek na autonehodu, kterou jste viděli na vlastní oči, než na tu, o které vám někdo vyprávěl. Pouhý po­hled na krásnou ženu z masa a kostí se vryje do paměti hlouběji než květnatý popis v rozsahu dvou novinových sloupců.

Logicky z toho vyplývá, že pokud se vám podaří vnutit podvědomí namísto pozitivních sugescí pozitivní představu, váš vliv v této oblasti velice vzroste.

Moc obrazu

S pomocí pečlivě zvolených mentálních obrazů a vizuálních kon­ceptů dokážete vnutit podvědomí, cokoliv se vám zachce. Při vhod­ném, tvořivém přístupu mohou tyto představy změnit celý váš život.

Na rozdíl od slovního ujišťování vyžaduje technika vizualizace jistou úroveň obrazotvorných schopností. Mnoho lidí se ptá: "Mám já takové schopnosti?"

111

Jak víte, každý z nás dostal do vínku pět smyslů: sluch, zrak, hmat, chuť a čich. U většiny lidí je jeden z nich dominantní, obvykle sluch, zrak nebo hmat. Pro ty, u kterých je dominantní zrak, schopnost vizu­alizovat je přirozená a široce rozvinutá. Lze říci, že na vizuální podně­ty reagují nejintenzivněji a také převažující většinu informací přicháze­jících z vnějšího světa jejich mysl zpracovává do obrazové podoby.

Někteří z těch, u nichž převažuje sluch nebo hmat, se domnívají, že nejsou vůbec schopni vizualizovat. Samozřejmě se mýlí. Každý je toho schopen. Protože se však jedná o psychický proces těsně spojený s podvědomím a jen v malé míře přístupný ovlivnění ze strany vědo­mého myšlení, může se některým li­dem zdát, že se jim do cesty stavějí nepřekonatelné obtíže.

Vzpomínám si na jednu ženu, která kdysi na mém semináři roz­hodně tvrdila, že není schopna vizu­alizovat si vůbec nic. "Já to prostě nedokážu," naříkala, "nemám žád­nou představivost."

Poradil jsem jí, aby to přestala zkoušet a jen klidně předstírala, že to umí. Vzala si mé doporučení k srdci a hádejte, co se přihodilo. Najednou jí všechno šlo jako na drátkách. Předstíráním oklamala podvědomí, a tehdy předstírání pře­stalo být předstíráním a stalo se skutečností.

I vy si to můžete takto usnadnit. Pochybujete-li o svých schopnos­tech vizualizace, prostě je předstírejte. Úspěch je zaručen.

112

Velká obrazovka"

Byla vyvinuta s přihlédnutím ke specifickým potřebám současného člověka. Využívá "technologii" - nebo přesněji jeden z jejích nástrojů - se kterou jsme všichni dobře obeznámeni a která nás uspokojuje. Namísto pokusů o vytváření představ v jakési těžce vymezitelné oblas­ti mysli je necháme všechny probíhat na velké televizní obrazovce.

Postupujte takto (všechno, co následuje, provádějte se zavřenýma očima): nejdříve si zvolte takovou představu, která nejlépe odpovídá vámi požadovanému psychickému stavu.

Trpíte-li přepracováním a přílišnou uspěchaností, může to být ku­příkladu vrcholek nádherné, zasněžené a nedostupné hory. Nebo idy­lický ostrůvek v jižním Pacifiku.

Dalším krokem je přenést tuto představu na velkou televizní obra­zovku, nebo, pokud si potrpíte na předvádění, na obrovské filmové plátno.

S očima zavřenýma se kochejte nádhernou scenerií: nekonečná pí­sečná pláž, strmá úbočí velehor. A když všechno vidíte jasně a do de­tailů, vejděte do představy.

Podívejte se na sebe, jak stojíte na sluncem zalitém písku. Všimně­te si oděvu, který máte na sobě, i uvolněného držení těla. Pozorujte, jak vám větřík čechrá vlasy, i lehký úsměv, který vám pohrává na tváři.

Nyní se "rozhlížejte" kolem sebe, jako byste "tam" opravdu byli. "Naslouchejte" zwkům, které vás obklopují. Šumění vln. Křiku rac­ků. Větru v korunách palem.

"Pociťujte", jaké to je, být tam. Teplé sluneční paprsky a chladivý vánek na čele. Vnímejte, jak se vám při každém kroku chodidla boří do písku.

A nyní, když už cítíte, že jste se opravdu přenesli na zvolené místo, nastupuje moderní technologie.

Natáhněte se a uchopte knoflíky "zvuk" a "obraz" na vašem imagi­nárním televizoru.

Otočte jimi doprava. Víc, ještě víc.

Obraz se projasní a zvuk zesílí. A díky tomu se i vaše fyzická pří­tomnost, vaše prožívání a pocity nesmírně zintenzivní.

V několika vteřinách se uklidníte a uvolníte - tak, jako byste skuteč­ně navštívili zázračný ostrov svých snů.

Velká obrazovka

1. Najdeme si vhodné klidné místo s čerstvým vzduchem, s omezenými rušivými vlivy a s plným vědomím čeho chceme dosáhnout (bereme za sebe plnou zodpovědnost, za to že se chceme zbavit stresu).

2. Začněte pomalým plným jógovým dýcháním. Tato fáze trvá alespoň jednu minutu

3. Myslete na nejpoklidnější a nejidyličtější krajinu, jakou si jen dokážete představit. "Sledujte" ji na velké televizní obrazovce uvnitř vaší mysli. Detailně ji prozkoumejte.

4. Vejděte do této představy. Pozorujte, jak jste se stali její součástí. Vnímejte své okolí a hru přírodních sil.

5. Rozhlížejte" se kolem. "

6. Naslouchejte" zvukům.

7. Pocitujte "na vlastní kůži" vlivy okolí.

8. Když je představa ve vaší mysli pevně zafixována, zesilte zvuk a vyjasněte obraz.

9. Uvolněte se, uchovejte u sobě uklidňující prožitek. (Je-li to nutné, zopakujte celé cvičení.)

114 . 115

Technika překrývání

1. Najdeme si vhodné klidné místo s čerstvým vzduchem, s omezenými rušivými vlivy a s plným vědomím čeho chceme dosáhnout (bereme za sebe plnou zodpovědnost, za to že se chceme zbavit stresu).

2. Začněte pomalým plným jógovým dýcháním. Tato fáze trvá alespoň jednu minutu

3. Zavřete oči a na pomyslné "velké obrazovce" vytvořte ob­raz sebe sama takového, jak se právě cítíte:

4. Nyní vytvořte podobu sebe samého ve stavu klidu a uvol­nění. Tento obraz umístěte do pravého horního rohu obrazov­ky. Úplně se ponořte do pozorování tohoto obrazu. Všímejte si detailů: zvuků, toho, co děláte, toho; co cítíte.

5. Pomalu přibližujte obě představy k sobě, až uvolněná po­doba úplně překryje stávající, nervózní a napjatou podobu.

6. Zdržte se u tomto stavu tak dlouho, jak jen můžete.

7. Jakmile relaxovaná podoba úplně vytlačí utrápenou, vy­laďte obraz i zvuk, projasněte a zintenzivněte to, co vidíte.

8. Uvolněte se, prožitou zkušenost klidu a bezstarostnosti si neste s sebou zpátky do reálného světa.

118

Procházka v čase

je rozvinutější a propracovanější technikou s využitím vizualizace – než všechny před­chozí. Její praktické ovládnutí je ovšem mnohem snazší, než by se mohlo je­vit na první pohled.

Procházka v čase kombinuje fy­zické {vzdálenost a pohyb) a imagi­nativní (vizualizace) prvky. Takové prolínání reality a představivosti s vysokou účinností odstraňuje překážky, které vám staví do cesty vaše vědomí. Tím, že současně uspokojíte jak levou (reálný pohyb v prosto­ru), tak pravou (tvorba mentálních obrazů) mozkovou hemisféru, ob­ratně oklamete podvědomí, které vám pak už nebude bránit v tom, abyste dosáhli uvolněného a bezstarostného stavu mysli, pocitu štěstí či sebevědomí - čeho budete chtít.

Nejdůležitější je, abyste si dokázali představit požadovaný ideální obraz sebe sama –

Nesejde na tom, zda jde o budoucnost blízkou nebo vzdálenou: může to být za dvě hodiny, za čtyři měsíce nebo i za deset let.

Všechno, co následuje, provádíte vestoje. Zvolte své stanoviště tak, abyste před sebou měli alespoň 2-3 metry volného prostoru.

Místo, kde se nyní nacházíte, představuje "přítomnost".

Zavřete oči a představte si budoucnost, jak se rozkládá před vámi (obrázek 23a na str. 120). Nezáleží na tom, jak velký je to časový úsek, přemýšlejte prostě jen o budoucnosti. Vše se odehrává na vaší , velké obrazovce".

V určité vzdálenosti (mám na mysli fyzickou vzdálenost) v budoucnu vidíte nebo si představujete svůj ideální obraz (obrázek 23b) - budete samozřejmě uvolnění, bezstarostní a spokojení. Představujte si, jaké to bude: pocity a vjemy, které budete mít, snad i činnost, kterou se bude­te zabývat. Je-li to nutné, obraťte se na vzpomínky, které vaší předsta­vě přidají na reálnosti.

Když "vidíte", "slyšíte" i "cítíte", jaké to jednou bude, obraťte pozor­nost k současnosti. Představte si sebe sama zmítaného úzkostmi a obavami, nejlépe vlevo dole (obrázek 23c).

Otevřete oči.

Určete v místnosti bod, kde se nachází myšlená, ideální představa. Ukročte doleva, stranou od "přítomnosti", alespoň o metr. Kráčej­te pomalu dopředu, až se ocitnete na stejné úrovni s místem, kde se nachází představa "budoucnosti".

A teď několika úkroky vpravo dosáhněte tohoto bodu (obr. 23d na str. 121).

Znovu zavřete oči a "prožívejte" stav, v jakém se budete v budouc­nosti nacházet. "Naslouchejte" zvukům, které uslyšíte. Zkuste "procí­tit" své budoucí pocity.

119

Procházka u čase

1. Zvolte si místo tak, aby před vámi byly nejméně 2-3 me­try volného prostoru.

2. Zavřete oči a nejméně minutu procvičujte plný jógový dech

2. Na vnitřní velké obrazovce si představte budoucnost, roz­prostírající se před vámi.

3. Do blíže nespecifikovaného okamžiku v této budoucnosti umístěte takovou svou podobu, jaké si přejete dosáhnout ­uvolněnou, spokojenou a bezstarostnou. Pozorujte sebe sama, jak se plně oddáváte tomuto prožitku. Všímejte si de­tailů: zvuků, pocitů i činnosti, kterou vykonáváte.

4. Nyní vytvořte svou podobu u "přítomnosti .

5. Udělejte (u reálu) krok vlevo. Jděte kupředu až do chvíle, kdy se dostanete na stejnou úroveň, na které leží váš vysně­ný obraz budoucnosti. Udělejte krok vpravo a postavte se na toto místo.

6. Soustřeďte se na prožitek, který je s tímto místem spo­jen. Pozorujte okolí, všímejte si pocitů a zvuků. Uvědomte si, jak klidní a uvolnění jste.

7. Znovu ukročte stranou a stejnou cestou se vraťte do "pří­tomnosti". Prožitek spokojené pohody si neste s sebou.

8. Začleňte tento prožitek do svého přítomného stavu.

122

yyyyyyyyyyyyyyyyyyy

Rámování

Některé kurzy rétoriky doporučují nervózním a ztrémovaným mluv­čím tuto techniku: představte si, že všichni lidé v publiku jsou pouze ve spodním prádle, nebo že ani nejde o skupinu lidských bytostí, ale o stádo opic.

Takový přednášející dává nový rámec svým strachům a obavám (v tomto případě posluchačům) a přetváří je tak v něco méně děsivého, či dokonce zábavného.

První, co tato technika od vás vyžaduje, je umět si vizualizovat , zobrazit svůj strach. Nebo si představit sebe sama (obrázek 24a na str. 124) v utrápeném stavu, ať už je jeho původcem cokoliv.

Zformujte obrysy této představy na velké vnitrní obrazovce. Zaměř­te se také na vizuální detaily okolí: přidružené představy, např. pro­středí, ve kterém se nacházíte.

Jakmile je obraz dostatečně jasný a konkrétní, v duchu jej opatřete pěkným malým dřevěným rámečkem (obrázek 24b).

A teď je čas užít si trochu legrace.

Jakmile je váš strach takto úhledně zarámován, experimentujte se změnami jeho vzhledu. Pamatujte si, že cílem je trivializovat vaše oba­vy a dát jim nevinnou, neškodnou podobu.

Pokud se děsíte svého rozlíceného šéfa s věčným doutníkem v ús­tech, představte si jej s trvalou a v květované noční košili. Jestliže jste na obrázku vy sami v obzvláště sklíčené podobě, přimyslete si třeba klaunský nos a kostým nebo mikymauzí uši, prostě cokoliv, co vaše starosti zbaví zdání přehnané důležitosti (obrázek 24c).

123

Rámování

1. Pohodlně se umístíme na vhodné klidné místo s čerstvým vzduchem, s omezenými rušivými vlivy a s plným vědomím čeho chceme dosáhnout (bereme za sebe plnou zodpovědnost, za to že se chceme zbavit stresu).

2. Začněte pomalým plným jógovým dýcháním. Tato fáze trvá alespoň jednu minutu.

3. Na vnitřní obrazovce zformujte podobu sebe samého su­žovaného stresem a úzkostí. Nebo podobu svého strachu, toho, co vás děsí. Zaměřte se na vizuální detaily obrazu.

4. Zarámujte tuto podobu. Pozorujte detaily nového celku ­obrázku vás či vašich strachů u pěkném dřevěném rámečku.

5. Trochu si zažertujte, pozměňte představu tak, aby byla zábavná a neškodná. Přidejte jí třeba sloní chobot.

6. Zesilte zvuk a zjasněte obraz vnitřního televizoru.

7. Jestliže se obauy později urátí, úyuolejte z paměti jejich pozměněnou, triuializouanou podobu.

Uklidňující autohypnóza

První a nejdůležitější fakt, kte­rý musíte pochopit, je, že autohypnóza je proces napro­sto "normální ' a přirozený. Je to prostý proces "naplňování smyslů", završený stavem intenzivního soustředění.

Zásadní rozdíl mezi dvěma typy hypnózy je v tom, kdo je u kormidla.

V prvním případě se vaše mysl podřizuje vedení druhé osoby - hypnotizéra;

Ve druhém případě zastanete tuto roli sami. V obou případech jste to však vy, kdo je zodpovědný za probíhající psychické děje.

125

S pomocí ujištění a vizualizace můžeme ovlivňovat podvědomí. V aplika­ci takových sugescí v bdělém a v hyp­notickém stavu je kvalitativní rozdíl.

Jak provádět autohypnózu? Jedna možnost je navštívit profe­sionálního hypnotizéra a nechat jej vložit do vašeho podvědomí post-su­gesci, která vám umožní upadnout do hypnotického stavu, kdykoliv se vám zlíbí, nebo se o vše postarat sami

Tajemství autohypnózy

Hypnóza jako taková sestává ze dvou částí:

(a) navození stavu,ve kterém je podvědomí přístupnější (transu, polospánku, ve kterém jsme jste nad sebou neztratili kontrolu)

(b) předložení vhodné sugesce, kterou podvědomí přetvoří ve skuteč­nost.

Trans

Hypnotický stav, trans, se od stavu bdělého liší pozorností. V běž­ném bdělém stavu si všímáme mnoha věcí najednou, jsme si vědomi sto­vek rozličných vnějších stimulů zároveň, pozornost je povšechná, všezahrnující, ale ne­určitá; v transu se naše pozornost koncentruje jedním směrem.V transu je zaostřena do jediného bodu, a tedy také intenzivní a napjatá. Podvědomí je v takových případech přístupnější sugescím prá­vě díky této zvýšené pozornosti a intenzivnímu uvědomování.

127

Navození transu (jeden z mnoha způsobů)

Nejdříve pozorováním vyplníme smysly a pak postupně "zužujete obzor" až do momentu, kdy je naše pozornost za­ostřena do jednoho bodu. To je trans.

Pohodlně se usaďte ve zšeřelé místnosti. Ujistěte se, že nebudete vyrušováni. Sundejte si boty, převlékněte se do něčeho pohodlného a přesvědčte se, že vám není zima.

Než s čímkoliv začnete, několikrát si zopakujte, že v okamžiku, kdy začnete upadat do transu, začne se zvedat vaše pravá ruka. Pomalu, jistě a bez vašeho přičinění. Bude to signál, který nám dá naše podvě­domí. (Není na tom nic záhadného: je to jen známý "vnitrní budík" ­zopakujete si několikrát před usnutím, že musíte vstát v pět, a skuteč­ně se v pět probudíte.)

Uvolníme paže a ruce necháme spočívat v klíně.

Najdeme si v místnosti světlý bod, na který se můžete zaměřit, soustředíme na něj pozornost. (Musíte na něm udržet pohled v průběhu celého cvičení.)

Nyní, aniž byste odvrátili zrak od zvoleného světlého bodu, za po­moci periferního vidění si v místnosti povšimneme šesti rozdílných věcí. "Vidím vypínač na stěně. Vidím roh pohovky. Vidím stolní lam­pu. Vidím babiččinu fotografii. Vidím perský koberec. Vidím své ruce na kolenou."

Ted znovu, aniž byste dovolili svému pohledu opustit zvolený bod, povšimneme si šesti rozdílných zvuků, které můžete slyšet ve svém okolí. "Slyším tikat hodiny. Slyším, jak v koupelně kape voda z nedotaženého kohoutku. Slyším zvuk vlastního dechu. Slyším huče­ní klimatizace. Slyším hluk motocyklu, který projíždí pod oknem. Sly­ším cvrčky v zahradě."

A konečně, s očima stále upřenýma na zvolené místo, všimneme si šesti různých tělesných pocitů. "Cítím koberec pod nohama. Cí­tím na stehnech dotek židle. Cítím, jak mi pásek kalhot obepíná boky. Cítím, jak má záda spočívají na opěradle. Cítím průvan, který táhne od okna. Cítím, jak se lokty dotýkají těla.

Nyní opakujeme celý cyklus, ale v tomto kole si všimněte pouze pěti věcí, které jsou ve vašem zorném poli a v dosahu našeho sluchu a které pocitujeme ve svém těle. (Pořád zůstáváme pohledem u toho světlého místa, které jste si na začátku zvolili.)

Pak si všimněte jen čtyř věcí, zvuků a pocitů. Pak tří.Pak dvou. Pak jediné.

Tehdy asi zpozorujeme, že se naše paže dala sama od sebe do pohy­bu směrem vzhůru. Bude to pro nás pravděpodobně takové překvape­ní a takový otřes, že po dosaženém transu bude v tu chvíli veta. (Zve­dající se ruka je jen poněkud samoúčelnou ukázkou toho, jak s námi bude vaše podvědomí komunikovat. Přikládat jí přílišnou důležitost by mohlo být spíše na překážku.)

Vkládání sugesce

Všechny autosugestivní věty, mají stejná pravidla jako afirmace, sankalpa

Například:

Víc a víc mě vyplňuje stav hlubokého klidu a míru.

Jsem spoko­jený, vyrovnaný a smířený se světem.

Hluboký klid a mír přenáším na všechny, s nimiž se setkám.

Cílem autohypnózy je vložit tato slova do podvědomí ve chvíli, kdy se nacházíte v transu. Existují dva snadné způsoby, jak toho dosáhnout.

První spočívá v tom, že si uvedená slova opakujeme tak dlouho, až je umíte nazpamět. Příště si na počátku cvičení neří­káme nic o pravé ruce, ale místo toho si uložíme, že ve chvíli dosažení transu si přeříkáme zmíněný odstaveček. Podvědomí se postará o ostatní.

Nebo si zvolené ujištění nahrajeme na pásek a na začátku cvičení si uložíme, že ve chvíli dosažení transu spustíte přehrávač.

128 y;~ 129

Uklidňující autohypnóza

1. Pohodlně se umístíme na vhodné klidné místo s čerstvým vzduchem, s omezenými rušivými vlivy a s plným vědomím čeho chceme dosáhnout (bereme za sebe plnou zodpovědnost, za to že se chceme zbavit stresu).

2. Pohodlně se usadíme. Zujeme si boty. Ruce necháme volně spočívat u klíně.

3. Uložte si, že ue chuíli dosažení transu si zopakujete zuo­lená ujištění (sugesce), případně spustíte předem nahranou kazetu.

4. Soustředte se na jakýkoliu jasný bod - budete na něj upí­nat zrak po celou dobu cuičení.

5. Poušimněte si šesti různých uěcí, které se nacházejí ue uašem zorném poli. Uuědomujte si jednu po druhé za pomoci pouze periferního uidění.

6. Ted, aniž byste spustili oči ze zuoleného jasného bodu, si ušimněte šesti rúzných zuukú.

7. A ted si uuědomte šest různých (tělesných) pocitů.

8. Nyní si postupně poušimněte pěti rúzných uěcí, zuuků a pocitú.

9. Ted čtyř. Tří. Duou. A jediného.

10. Zopakujte si zuolenou sugesci nebo si ji přehrajte na mag­netofonu.

Nebojte se předstírat

Není možné donutit podvědomí - logickými argumenty, si­lou vůle, zdravým rozumem aby se chovalo racionálně. Je třeba je oklamat omámit aby fungovalo podle našich představ.

Pacient: "Já prostě nedokážu relaxovat. Vyzkoušel jsem všechny možné techniky, ale bezúspěšně."

Terapeut: "Dobrá, řekněme, že se skutečně nedokážete uvolnit. Ale - jen tak na zkoušku - chci, abyste předstíral, že jste uvolněný. Tvařte se, jako byste neměl jediný problém. Hrajte tuhle roli jen deset minut, víc po vás nechci."

Jak dlouho, myslíte, že potrvá,

než se náš pacient uvolní a uklidní? ­Zcela správně. Deset minut.

I metody napohled prostoduché mohou mít dalekosáhlé účin­ky. Předstírání je jednou nich.

Většina našich stresů a úz­kostí naprosto postrádá rozumové opodstatnění. Trápí­me se minulostí, nehodami, které by nás snad mohly v budoucnu potkat, tím, co si o nás možná myslí druzí - všechno v protikladu k to­mu, , co je. V jasném denním světle nepůsobí naše obavy zrovna ro­zumně.

Není divu. Obvykle se jedná o výplody podvědomí, nikoliv vědo­mí. A podvědomí mnohokrát dokáže porazit racionální uvažování na hlavu.

Přirozeně odtud plyne, že je-li podvědomí oním štváčem a podně­covatelem neklidu, může být také tím, kdo utiší rozbouřenou mysl. Ale jak? Je vůbec možné přeměnit dravý, nespoutaný proud v uži­tečný terapeutický nástroj?

V předchozích kapitolách jsme hovořili o tom, že není možné do­nutit podvědomí - logickými argumenty, silou vůle, zdravým rozumem ani žádnými jinými prostředky - aby se chovalo racionálně. Není to v jeho přirozenosti; pracuje na jiných principech.

130 131

Je třeba podvědomí oklamat, omámit, aby fungovalo podle vašich představ. Tento proces předstawje základ všech postojově formují­cích, hypnotických a raportních technik. Opět zde platí, že zvolené ideje, které hodláte do podvědomí implantovat, se musí obracet pře­devším k imaginativním, nikoliv intelektuálním složkám vaší mysli.

Předstírání jsme dokonale ovládli již v útlém věku. Jelikož se jedná o tvořivou, hravou a snovou obrazivostí vyplněnou činnost, je její vliv na podvědomí značný.

Když místo toho abychom se snažili dosáhnou určitého duševního stavu, předstíráme, že už jsme ho dosáhli, podřídíme tak podvědomí svým cílům.

A to znamená, že se úspěch dostaví stokrát, tisíckrát rychleji než v případě pouhého vědomého úsilí.

Takovou cestu můžeme zvolit i k dosažení okamžitého klidu.

Jak na to

Jste nervózní a přetažení. Vyzkoušeli jste snad všechno, ale vaše trápení přetrvává. A jak minuty ubíhají, váš stav se jen zhoršuje. Sna­žíte se přesvědčit sebe sama, že je to směšné; že věci stejně půjdou svou vlastní cestou, a tak je klidně můžete pustit z hlavy. Pokoušíte se vytlačit obavy ze své mysli násilím. Je přirozené, že tím se jedině zin­tenzivní.

Oč klidnější byste mohli být, kdybyste to zkusili takhle:

Nejdříve si srovnejte v hlavě, jak asi byste se chovali, být úplně klid­ní a vyrovnaní. Pravděpodobně byste si pohodlně hověli v oblíbeném křesle bez starostí o čas. Vaše gesta by byla pomalá, téměř lenivá. Dý­chání hluboké a vyrovnané. Řeč rozvážná. Na mírně pootevřených rtech by vám pohrával slabý úsměv. Rozhodně byste nezatínali ruce v pěst, nechoulili se ani nehrbili. Dovedete si to představit?

132

A teď k technice.

Prostě a jednoduše předstíráte, že se cítíte tak, jak bylo uvedeno výše. Předstíráte, že jste uvolnění a spokojení a že vám všechny sta­rosti mohou být ukradené. Předstíráte, že máte všechno pevně ve svých rukou. Předstíráte, že takovýto stav míru a pokoje je pro vás naprosto běžný a přirozený.

A co je nejdůležitější, předstíráte, že si všichni kolem vás mys­lí, že to všechno je pravda.

Vytrvalá a upřímná snaha přinese plody - v krátkém čase uvěříte i vy sami.

Technika předstírání

1. Pohodlně se umístíme na vhodné klidné místo s čerstvým vzduchem, s omezenými rušivými vlivy a s plným vědomím čeho chceme dosáhnout (bereme za sebe plnou zodpovědnost, za to že se chceme zbavit stresu).

2. Na velké vnitřní obrazovce vyvolejte obraz sebe sama jako člověka klidného, uvolněného a smířeného se světem. Všimněte si pomalého dýchání, uvolněných rukou a čelistí, lehkého úsměvu, lenivé gestikulace a uvážlivého slovního projevu.

3. Začněte předstírat, že se právě teď cítíte zrovna tak. (Jde o pouhou hru, fikci, nebojte se tedy zajít u předstírání do extré­mů.) Předvádějte se, stavte pyšně na odiv svůj klid.

4. Nyní, a to je ze všeho nejdůležitější, předstírejte, že vás ostatní považují za právě takového, jaký předstíráte, že jste.

5. Věnujte předstírání celý zbytek dne nebo dokonce života - bude vám to jedině k užitku.

133

Dotek klidu

Pavlovovy experimenty se psi spočívali v tom, že při každém krmení psů zazněl zvonek. Po určitém čase stačilo, zazvonil zvonek a psům začaly téct sliny v očekávání žrádla - aniž by jim bylo nějaké předloženo.

Jde o vzorec chování - známého jako podmíněný reflex - který můžete využít pro dosažení rychlé úlevy od stresu a napětí.

Procvičujte a zdokonalujte tuto techniku ve chvílích, kdy jste klidní a použijte ji ve chvílích, kdy jste nervózní a stresovaní.

Princip "doteku klidu" spočívá v pochopení, že lze vyvolat ve vlast­ním těle uklidňující reflexní reakci - téměř bleskovou - pouhým do­tknutím se určité části těla určitým způsobem.

Můžete se například pravým ukazováčkem dotknout bodu na vnitř­ní straně levého zápěstí. Nebo se vzájemně dotknout prsty na obou rukou. Můžete levou rukou sevřít nehet na pravém palci. V místě ani způsobu doteku není nic magického. Co je důležité, je to, aby se tento dotek, tento startér podmíněného reflexu odlišoval od běžně užíva­ných, každodenních poškrábání, mnutí a tření.

Reakce naprogramovaná během jednoho je­diného sezení může vystačit na celý život.

Příprava

Příprava je u této techniky vším. Dejte si na ní záležet a získáte účinnou zbraň proti stresu a úzkostem - zbraň použitelnou kdykoliv a za všech okolností.

Dříve než se do toho dáte, zavzpomínejte na minulé chvíle, takové, kdy jste byli úplně spokojení, vyrovnaní a smíření se světem. Můžete se vydat třeba až do svého dětství - někde v minulosti se takový oka­mžik zcela jistě nachází.Věnujte hledání takovéto intenzivní zkušenosti dostatek času, neboť ona je klíčem k "doteku klidu". (Pokud si právě teď skutečně nedoká­žete žádnou vybavit, odložte cvičení na jiný den. Dříve nebo později se vám to určitě podaří.)

Ano, znovu se jedná o techniku využívající "velkou obrazovku". Vyvolejte danou vzpomínku a nechte ji probíhat na obrazovce, zno­vu ji prožívejte a prociťujte. Všimněte si tolika detailů, kolik jen budete schopni - intenzity osvětlení, oděvu, který máte na sobě, barev, které vás obklopují.

Následně se zabývejte zvuky, které "slyšíte". Opět zacházejte do de­tailů.

Ted přicházejí na řadu pocity. Teplota v místnosti, silný prožitek kli­du prostupující celým vaším tělem. Pokud se na tyto zdánlivé drobnos­ti zaměříte dost intenzivně, prožitek Widu se vrátí.

V okamžiku, kdy se domníváte; že je intenzita prožívání události největší, přitiskněte prst na některou část těla nebo ji sevřete v rukou (rozhodnutí o tom, kterou, je třeba udělat dříve, než začnete s cviče­ním). Po několika vteřinách tlak uvolněte.

Toto je od nynějška váš "dotek klidu". Pokud jste všechno provedli důkladně a pečlivě, naprogramovali jste podmíněnou reakci, která vás uvede do stavu klidu a uvolnění na základě pouhého doteku.

A teď, ještě než se začnete zabývat něčím jiným, chvíli klidně poseďte a několikrát si "dotek klidu" procvičte, abyste se přesvědčili, že funguje.

135

Použití

Odedneška, kdykoliv vás přepadnou temné myšlenky nebo nervo­zita, jen se na chvíli zastavte a dotkněte se "vašeho" místa. Není zapo­třebí dělat nic víc, abyste znovu přivolali spokojenost a mír v duši.

Můžete to udělat prakticky kdekoliv. Na přednášce, na zadním se­dadle taxíku, v čekárně u zubaře. Přesto je pro maximální účinnost vhodné najít si tiché místo, kde nebudete vyrušováni. Čím tišší, tím lepší.

Dotek klidu

1. Pohodlně se umístíme na vhodné klidné místo s čerstvým vzduchem, s omezenými rušivými vlivy a s plným vědomím čeho chceme dosáhnout (bereme za sebe plnou zodpovědnost, za to že se chceme zbavit stresu).

2. Vybavte si okamžik z minulosti, kdy jste byli naprosto klidní a vyrovnaní se všemi a se uším.

3. Na "velké obrazovce" pozorujte sebe sama, jak znovu prožíváte zmíněné chvíle. Všímejte si detailů - světla, oděvu, barev u okolí. "Naslouchejte" zvukům. "Prožívejte" sué teh­dejší pocity.

4. Jakmile vás prožitek zcela pohltí, dotkněte se charakte­ristickým, specifickým způsobem předem zvolené části těla. Tlačte na toto místo několik vteřin.

5. Prověřte si, zda všechno dopadlo podle vašich představ. Zůstaňte ještě chvíli sedět a několikrát si vyzkoušejte, že po doteku ve vás stoupá u(na klidu a uspokojení.

6. Dotek klidu" aplikujte ve chvílích stresu a úzkosti. Vhodné je tiché místo, kde nebudete rušeni.