Levitace, vznášení se ve vodě, relaxace.
Jiřina
----- Původní zpráva -----
Od: "Jan Bílek" <ahasweb@volny.cz>
http://www.ahasweb.cz
Komu: "vlasta drlikova" <drlikovav@seznam.cz>
Odesláno: 6. dubna 2003 1:10
Předmět: Re: dotaz
> Jiřinka už spinká a zítra jde na celý den do obchodu. Mail jí předám.
> Pokud jde o tu levitaci, tak jsem objevil jen toto:
> Jak izolovat mozek a mysl
>
> S pokračujícím neurofyziologickým výzkumem fyzického výkonu samotného
> mozku narazil vědec v Národním ústavu duševního zdraví na dichotomii v
> interpretaci jeho činností. Existovaly dva myšlenkové směry vysvětlující původ
> vědomé aktivity uvnitř mozku.
>
> První směr předpokládal, že mozek potřebuje podněty z vnější reality,
aby
> v něm mohly probíhat vědomé stavy. Tento myšlenkový směr tvrdil, že spánek
> nastane, jakmile mozek přestane být vystaven vnějším podnětům. Když člověk
> ulehne v nočním tichu ložnice do postele, mozek automaticky usne, neboť již
> nemusí provádět úkony vyvolané podněty z vnějšího světa.
>
> Druhy směr tvrdil, že činnost mozku je ze své podstaty autorytmická;
jinak
> řečeno, samotná mozková hmota obsahuje buňky, které kmitají, aniž by k tomu
> potřebovaly jakýkoli podnět zvenčí. Podle této interpretace vzniká vědomí
> následkem přirozených rytmů soustavy buněčných obvodů v mozku.
>
> Vědec prostudoval odbornou literaturu, hovořil s lidmi, kteří zastávali
> tyto myšlenkové směry, a rozhodl se provést několik pokusů, aby obě hypotézy
> prověřil.
>
> Přečetl vše, co bylo známo o spánku, anestézii, kómatu, poraněních mozku
a
> jinych příčinách, které způsobují zastavení vědomí v lidskych bytostech.
>
> Prostudoval si fyziku a biofyziku stimulace těla. Uvažoval nad tím, co
> podle naší současné vědy stimuluje tělo. Přemýšlel nad vlivem světla a jeho
> stimulací zraku. Přemýšlel nad zvukem a jeho stimulací sluchu, nad hmatem a
> tlakem a jejich stimulací kůže a koncových orgánů položených hluboko v těle.
> Pečlivě si prostudoval účinky zemské přitažlivosti a její vliv na polohu těla
a
> pohyb. Zaměřil se na rozdíly teplot, na oblečení a vliv tepla a zimy.
>
> Uvědomil si, že musí snížit tyto různé formy stimulace těla na nejnižší
> možnou hodnotu s výjimkou přerušení nervových vláken vedoucích do mozku.
> Uvědomil si základní vztah mezi pohybem těla a jeho vlastní stimulací během
> pohybu, fungující na principu zpětné vazby ze svalů, kloubů, kostí a kůže.
>
> Poté sestavil řadu požadavků pro izolování těla ode všech známých forem
> fyzické stimulace. Uvažoval přitom zhruba následovně: Zvuk a světlo by bylo
> možné zrušit pomocí neosvětlené zvukotěsné komory. Pohyb těla lze vyloučit
> relaxací ve vodorovné, gravitační, nediferencované rovině. Obvyklá poloha
během
> spánku vleže na posteli v tmavé, tiché místnosti tyto podmínky izolace
> splňovala.
>
> Podstatně obtížnější však bylo odstranit zbývající zdroje stimulace.
> Leží-li člověk na posteli, síly zemské přitažlivosti způsobují zpomalení
přítoku
> krve do kůže a svalů v částech těla, které jsou ve styku s postelí. To
vyvolává
> stimulaci, která způsobuje převracení těla během spánku, jež má za úkol zvýšit
> průtok krve stlačenými tkáněmi.
>
> Druhou skupinu podnětů, které nebyly zrušeny umístěním těla na posteli v
> tmavé, tiché místnosti, představovaly teplotní rozdíly -- proud vzduchu
> vznikající následkem konvekčních proudů nad tělem ochlazuje části těla
vystavené
> vzduchu. Části těla, které nejsou vystavené vzduchu, zůstávají teplé. Mohou se
> naopak až příliš ohřát následkem místního metabolismu tkání, které nejsou
> vystavené chlazení vzduchem. Bylo rovněž nutné zrušit stimulaci těla v
místech,
> kde se dotyká postele a přikrývek.
>
> Po zdlouhavém a vyčerpávajícím studiu různých druhů stimulace vědce
> napadlo, že by mohl použít vznášení ve vodě. Voda by dokázala nadnášet tělo
bez
> stimulace kůže, pokud by se tělo samotné nebo voda nepohybovala. Kdyby byla
> teplota vody přizpůsobena s ohledem na teplo vyvíjené metabolismem těla a
mozku,
> otázka teploty by byla vyřešena. Změny teploty podél osy těla a nad povrchem
> kůže mohly být sníženy pod úroveň, na níž stimulují koncové orgány kůže. Vliv
> zemské přitažlivosti by byl vznášením ve vodě rovněž snížen pod úroveň, na
jakou
> jej lze vnímat koncovymi orgány a centrálním nervovym systémem samotného těla.
>
> Vědec měl představu jakési nádrže, v níž by tělo mohla nadnášet voda,
> jejíž teplota by byla udržována s ohledem na vznik tepla v těle. Tato nádrž
měla
> byt umístěna ve zvukotěsné komoře, kam by nemělo přístup světlo. Navrhl
potřebné
> zařízení a začal o svém návrhu hovořit s kolegy z Národních ústavů zdraví.
> Uvědomil si, že bude muset využít znalostí dýchacího ústrojí, které získal při
> výzkumu velkých nadmořských výšek během 2. světové války, aby zajistil přívod
> vzduchu osobě ponořené ve vodě. Taková osoba potřebovala dýchací masku, která
by
> co možná nejméně stimulovala hlavu a obličej. Zařízení muselo zajišťovat
přívod
> vzduchu (kyslíku obsaženého ve vzduchu) a odvádět oxid uhličitý, vydechovaný z
> plic následkem metabolismu těla spalujícího kyslík. Hovořil o návrhu se svým
> přímým nadřízeným, který mu doporučil, aby se obrátil na Národní ústav pro
> artritidu a metabolická onemocnění, kde během 2. světové války pracoval s
> dychacími systémy jisty člověk pro námořní výzkum.
>
> Domluvil si oběd s dr. Heinzem Spechtem v restauraci v klinickém centru.
> Dr. Specht během rozhovoru řekl: "Čirou náhodou máme v ústavu odpovídající
> zařízení, které nikdo nevyužívá."
>
> Ještě ten den odpoledne prošli areálem Národních ústavů zdraví do malé
> osamocené budovy s označením T-2. Podle slov dr. Spechta se jednalo o
> podtlakovou komoru, v níž byla zvířata vystavována odpovídajícím tlakům v řadě
> experimentů zkoumajících trvalý vliv sníženého přísunu kyslíku na jejich
> látkovou výměnu. V zadní části budovy vstoupili dvěma dveřmi do zvukotěsné
> komory. V komoře byla nádrž sestrojená během 2. světové války, v níž se v
rámci
> námořního výzkumu zkoumala látková výměna potápěčů.
>
> V té době si vědec uvědomil, že ho tak či onak řídí cosi zvenčí, cosi
> většího než on, něco, čemu začal později říkat "řízení náhod". Hlavní část
> rozsáhlého zařízení, které potřeboval, byla již sestrojená a připravená k
> použití. Zařízení se nacházelo v ideálním prostředí.
>
> V rámci institucí bylo stále ještě možné provádět vyzkum izolace v
> odloučení. Vyšší úrovně administrativy nekladly vyzkumu žádné překážky. Práce
> mohla být časově neomezená, jak si jen vědec mohl přát. Mohl se zabývat
> vlastními nápady a plány bez ohledu na názory místní vědecké obce. Tato
situace
> trvala dva roky, během nichž se mu podařilo vyvinout žádoucí metodu výzkumu a
> dospět k nečekaným výsledkům.
>
> Vzhledem k tomu, že vědec byl důstojníkem veřejné zdravotní služby, měl
> službu čtyřiadvacet hodin denně po sedm dní v tydnu a mohl zařízení používat v
> kteroukoli denní či noční hodinu. Uvědomil si, že se musí práci na izolaci
> věnovat o samotě, aby získal vysledky neovlivněné společenskými realitami. Být
o
> samotě byť jenom na krátkou dobu znamenalo vymanit se ze společenských styků a
> vzájemné součinnosti s ostatními pracovníky.
>
> Aby se mohl věnovat vyzkumu izolace, opouštěl rušnou laboratoř, kde
> probíhal neurofyziologický výzkum, nebo v noci odcházel z domova, aniž
komukoliv
> řekl, kam jde.
>
> První rok výzkumu izolace strávil z větší části navrhováním vyhovujících
> masek pro dýchání pod vodou. Zašel do střediska pro výzkum potápění ve
> Washingtonu, nashromáždil řadu podvodních dýchacích masek a vyzkoušel je v
> nádrži v budově T-2. Navrhl dychací systém, ktery by osobě plovoucí ve vodě
> nebránil ve vydechování. Bylo nezbytné navrhnout takovy systém, ktery by
> vyhovujícím způsobem odváděl oxid uhličitý a zároveň přiváděl potřebné
množství
> kyslíku, aniž by vznikal sebemenší tlak, který by narušoval dýchání.
>
> Zjistil, že všechny klasické masky zhruba po půl hodině pod vodou
přilnou
> k obličeji, což vyvolá slabou bolest a tím pádem nežádoucí stimulaci. Vědec
> přišel na způsob, jak sestrojit vlastní masky, a nakonec vyrobil masku z
> latexové gumy, která zakrývala celou hlavu a utěsnila se kolem krku. Poblíž
úst
> a nosu byly zapuštěné dvě dychací trubice, jedna pro přívod kyslíku a druhá
pro
> odvod oxidu uhličitého. První modely této masky neměly otvory pro oči.
Zakrývala
> hlavu a obličej a její tvar odpovídal velikosti vědcovy hlavy a obličeje, aby
> nevytvářela nežádoucí tlak.
>
> V nádrži byla obyčejná voda, jejíž teplotu udržoval na hodnotě 340 C
> zpětny ventil z vybavení temné komory. Zjistil, že paže a nohy vznášející se
ve
> vodě mají sklon klesat ke dnu. Nadnášely je tedy chirurgické pryžové závěsy,
> které minimálně stimulovaly kůži. Vyhovující zařízení pro dýchání a zavěšení
> těla vyvíjel asi šest měsíců.
>
> Koncem roku 1954 zahájil první skutečné pokusy s tímto zařízením.
>
> Vědci se podařilo snížit všechny druhy stimulace na nejnižší možnou
> hodnotu a na několik hodin se ponořil do mokrého, tmavého ticha.
>
> Během prvních několika hodin pobytu v nádrži s vyhovujícím zařízením
> zjistil, který myšlenkový směr měl pravdu: potvrdila se teorie, podle níž
mozek
> obsahuje nezávislé oscilátory a nevyžaduje žádné vnější podněty, aby si
uchoval
> vědomí.
>
> Nehledě na skutečnost, že jeho volba mezi oběma teoriemi se potvrdila už
> po několika hodinách, vyzkum pokračoval zároveň s tím, jak se objevovaly
mnohem
> zajímavější skutečnosti.
>
> Vědec učinil druhý objev: toto prostředí poskytovalo nejhlubší uvolnění
a
> odpočinek, jaký kdy zažil. Pokud šlo o zotavení z každodenního stresu a
námahy,
> obyčejná postel se s ním nemohla rovnat. Zjistil, že po dvou hodinách pobytu v
> nádrži je osvěžený jako po osmihodinovém spánku v posteli. Tyto dvě hodiny
ovšem
> nemusel strávit ve spánku. Zjistil, že existuje mnoho stavů vědomí, bytí, mezi
> obvyklym bdělym vědomím, které se podílí na vnější realitě, a nevědomym stavem
> hlubokého spánku. Zjistil, že může tyto stavy libovolně řídit, že může mít,
> bude-li si přát, bdělé sny i halucinace. Ve vnitřních realitách se mohly
> odehrávat události natolik zřetelné a "skutečné", že by bylo možné zaměnit je
za
> události z vnějšího světa. V tomto jedinečném prostředí bez obvyklých zdrojů
> stimulace přišel na to, že jeho mysl a centrální nervový systém pracují
> způsobem, na který si dosud nezvykl.
>
> Zážitky v nádrži ho začaly poněkud zneklidňovat. Uvědomil si, že o
samotě
> v nádrži vnímá jevy, které jsou buď dílem jeho představivosti, nebo mu je do
> mozku naprogramovaly nějaké neznámé zdroje. Zažil přítomnost osob, které byly
v
> té době daleko od zařízení. Zažil neznámé a cizí bytosti, s jakými se do té
doby
> vědomě nesetkal. V té době byl přesvědčen, že mozek obsahuje mysl. Neuvažoval
> například o tom, že by s ním komunikovaly nějaké vzdálené zdroje. Ze své
vědecké
> práce neznal nic, co by mohlo jeho zážitky vysvětlit.
>
> Opatrně si pohovořil s kolegy psychiatry z Národního institutu duševního
> zdraví. Nesvěřil se jim se svými obavami ani se zážitky z nekonvenční reality.
> Kladl důraz na hlubokou relaxaci a přínos, který pro něj zkušenosti v nádrži
> znamenaly. Dva z psychiatrických výzkumníků se rozhodli nádrž vyzkoušet.
>
> První uvnitř strávil dvě hodiny, a když vyšel ven, oznámil, že se nic
> nestalo. Podruhé už nepřišel.
>
> Druhý na sobě provedl několik pokusů a metoda na něj velice zapůsobila.
> Když odešel z Národního ústavu duševního zdraví, postavil si vlastní nádrž.
>
> ---
> Více na http://www.dharmagaia.cz/index.php?pg=knihy&kt=lilly1