Meditace 11, Dávat a brát – střeva zmakro a mikrokosmos,
DAHLKE
11. meditace
Dávat a brát - střeva
O pět ležíš pohodlně a rovně na svém meditačním místě, nohy vedle sebe, ruce volně podél těla a svěřuješ se situaci, kterou již nyní tak dobře znáš. - Oči
se zcela samy od sebe zavírají - víš co tě čeká, a že si nyní můžeš odpočinout a celé tělo ví, že se vydáváš na cestu a kam jdeš. - Tělo zná cestu do hlubin uvolnění a ochotně ji následuje a také tóny, které tě jako vždy provázejí. Patří k tomu proud slov a tónů, stejně jako proud dechu, který ve svém uvolňování dovoluje celému tělu povolit se a tobě, - protože výdechem umožňuješ uvolnění, - pomůže uvolnit se od všeho, co je přebytečné - a tak již tělo začalo samo od sebe - proud
MEDITAČNÍ CYKLUS: MIKROKOSMOS ~LOVĚK - MAKROKOSMOS ZEhfĚ 1H()
uvolnění je na cestě - z obličeje se šíří přes celou hlavu a také dovnitř a zevnitř dolů do krku, týla a ramen a pažemi do rukou a hrudníkem do břicha. - - Energie středu, energie srdce, zesiluje tento proud a pocit uvolňování - a také v pánvi se uvolňují všechny zábrany - a energie si lehce a plynule najde cestu dolů do nohou - a opět pomůže dech odnést vše, co je přebytečné, ke špičkám prstů na rukou a nohou a tak se můžeš cítit svobodněji a volněji - klidněji a lehce - stejně jako se klid s každým výdechem ještě prohlubuje. - Lehký dech tě otevírá a osvobozuje současně, a ty se necháváš ochotně otevírat a uvolňovat - svým dechem objevíš velký prostor středu - mezi uvolněnou hlavou nahoře a odpočívající pánví dole - širokými zády vzadu a lehce se dechem pohybující hrudní stěnou vepředu. - A ponoříš se do tohoto prostoru středu a do vnitřního světa - do své krajiny a ke svému chrámu - a zatímco se dáváš známou cestou, dobře si prohlížíš okolí a obzvláště pak chrám. - Nyní, když ti je už o tolik důvěrnější a známější, jeví se ti mnohé v jiném světle než na počátku, při dřívějších návštěvách. Mohlo by se vyplatit se trochu porozhlédnout. Jistě je zde mnoho věcí, které jsou pro tebe důležité a mohou se stát ještě důležitější, a tak je to štěstí, že v tobě tento chrám existuje a je ti kdykoli otevřen. Ted' se ale vydáš na cestu dolů do Sálu bran a tam se podíváš na různé dveře do nejrůznějších oblastí. Některé možná znovu poznáš, jiné se teprve stanou důležitými. - Některé dveře jsou obzvláště nápadné: například vstup do Sálu darů. Skutečně se musíš téměř silou překonat a ovládnout a místo otevření pokračovat - a jako již tolikrát vstoupit do Sálu sebepoznání. Již jej dobře znáš - a přesto je vždy v jeho atmosféře něco zvláštně nového. I nyní vše působí jako proměněno a tobě je jako by to světlo a vůně měnily i tebe. Tento pocit ještě zesílí ve chvíli, kdy se uložíš na své lůžko uprostřed místnosti a tvůj pohled se přesune k mandale v kopuli. Vlandala ve svém středu skrývá tajemnou sílu proměny. A přesto se dnes zdá, že je její působení ještě silnější. Tvé oči jsou stahovány ke středu - a tvůj pohled jím propadne ve chvíli, kdy se tvá víčka zavřou. Lvnitř se ale díváš do prazvláštní pohyblivé krajiny: Prastaří obři stojí uprostřed hustých kapradinových lesů - kolem větví se vinou liány, a barevné květy žijí ve výklencích větví stromů. Nejpodivnější ale nejsou rostliny, je to rychlé proudění času, které zde vládne - vše roste jak ve zrychleném filmu. - Zažiješ, jak se otevírají květy a vyrůstají nové listy a špičaté výhonky. - Všude bohaté bujení. - - - Právě bylo ještě hezké počasí a již se zvedá orkán, začíná řádit bouře, náhle se na tmavém nebi křižují blesky - všechny živly ukazují svou sílu. Oheň blesků ozařuje děsivý svět pralesa. Těžké mraky vylévají celé potoky vody - a vichřice bez milosti bičuje stromy a odhaluje jejich kořeny. - Najednou vytrhne jednoho obra i s kořeny a ten s sebou v pádu strhává další. V pralese nyní zeje rána a orkán do ní bez milosti zajíždí a vytrhává další stromové obry. A tak rychle, jak bouře začala, tak se opět ztiší. Vítr rozežene mraky a horké slunce nechá stoupat páru ze zbitého lesa. Cas musí letět, protože vidíš, jak se padlé stromy již začínají rozpadut a hnít. Ještě než se změní v půdu, tak už na nich, a dokonce v nich, sídlí další rostliny. Ještě se jejich ztrouchnivělým dřevem provr
190 CESTY DO VLASTNÍHO NITRA - VEDENÉ MEDlTACE NA CESTĚ K SOBĚ
távají brouci a larvy a současně už jsou potravou pro jiné rostliny a zarůstají. A netrvá to dlouho a změtí rostlin prorůstají mladé, silné stromy vzhůru směrem k životodárnému světlu. Staří obři zmizeli, zpráchnivěli, rozpustili se, stali se matečnou půdou pro novou generaci mladých, silných stromů. A opět se kolem jejich větví začínají kroutit liány, na silných větvích se usazují malé rostlinky, které jim berou mízu. Průrva v pralese se uzavřela - a stejně tak koloběh, kruh v přírodě. Smrt starého se stala hnojivem pro nové - veliká proměna všude v přírodě! - - - A nyní když symbol na sebe jednou vzal formu, můžeš tento princip najít všude. - Tam se plíží divoká kočka pralesem, blíží se k vysoké zvěři, která se ještě poklidně pase na pasece - a pak skok - divoký útěk -jedno starší zvíře nemá šanci, stává se obětí velké kočky a má prokousnuté hrdlo, ještě než dopadne na zem. Divoká kočka odtáhne mršinu hned ke svým mlád'atům, která ji s chutí a silou roztrhají a naplní si bříška. A opět se smrt mění v život - kruh se opět uzavírá. - - - A mění se jeviště. Příští obraz je mírumilovnější, dokonce póhodový. Vidíš sebe sama sedět u jídla - u bohatě prostřeného stolu, plného všech tvých oblíbených jídel a ty se podle chuti sytíš, ukusuješ a dobře koušeš - zcela vědomě soustřed'uješ všechny myšlenky na jídlo - cítíš sílu svých čelistí, skus a ostrost svých řezáků - silný, drtivý tlak třenáků a uvědomuješ si, že to zdaleka není tak mírumilovné, jak se zprvu zdálo. Jistě, ty nemusíš zabíjet, ale jídlo má v sobě něco agresivního. A nemuseli jiní místo tebe zabíjet, aby ti bylo možno mírumilovně jíst? - - - Nebylo třeba nařezat rostliny, porážet zvířata? - - - A nerozmělňují právě tvoje zuby zabitou potravu s velkou agresivitou? - Zvenčí vidíme tak málo ze svého trávení, ale ty to chceš vědět; zase se úplně zmenšíš a následuješ jedno sousto do úst. Je to štěstí, že ti v této maličké postavě, tečce, nehrozí nebezpečí zranění, protože tady vevnitř to je opravdu agresívní. Zatímco zuby koušou a rozmělňují potravu, rozkládají sliny, které zdaleka nejsou tak neškodné, mnohem nenápadněji, ale nikoli méně agresívně maličké kousky potravy. S těmi nejmenšími kousky kloužeš nyní pomalu dozadu směrem k jícnu, a již se polykáš. I v polykání je skryta pěkná síla, a nyní pokračuje cesta již mnohem rychleji. Podél trávicí trubice běží vlna, která tě úzkou trubicí tlačí dále dopředu, až tě přivítá velká jeskyně žaludku. Zde je mnohem více místa, ale vlny běží dále, nyní celými stěnami žaludku a promíchávají potravu - a tebe s sebou. A při těchto pohybech je do této kaše přimíchává vysoce agresívní žaludeční kyselina. Je tak kyselá a žíravá, že většina ještě živých bakterií v potravě musí nyní zemřít - a již cesta pokračuje vlnovitým pohybem dál, do zužujícího se a mnohokrát zakrouceného tenkého střeva. Zde se naskýtá jedinečný obraz: bizardní krajina plná horských hřbetů a hlubokých údolí, pokrytá malými chumáči, přijme tebe a kašovitou masu potravy. Ze stran proudí další agresívní štávy a zmenšování potravy jde nemílosrdně dále. Pozoruješ, jak jsou tyto droboulinké částečky potravy na chumáčcíchještějednou štěpeny a pakjakýmisi stavidlyjednoduše spolknuty. Ajižjsi u takového stavidla, a než se naděješ, spolkne tě a tak se s mnoha částečkami potravy dostaneš do pomalu tekoucí krve. Ta cesta není dlouhá a vede tě přímo do jater.
MEDITAČNÍ CYKLi7S: D'IIKROKOSMOS XLOVĚK - MAKROKOSMOS ZEbIĚ 1(~l
Zde se stáváš svědkem, jak jsou z těch droboučkých jednotlivých částeček znovu sestavovány delší řetězce látek, které tvé tělo potřebuje k životu - a opět se jeden kruh uzavřel. Ze zabité potravy vzniká nový život - tvůj život. Cesta, kterou se to děje, je tvrdá a agresívní - od kousajících zubů až k rozkládající kyselině. - - Nyní se chceš dostat zpět do střeva a chceš se podívat, co se stalo se zbylou potravou - a na to je tu pohodlná cesta, játra vyrábějí žluč, která vtéká do střeva, a tak se dáš cestou žluči,.skrz žlučník zpět do tenkého střeva. Máš radost, když se dostaneš zpět, nedaleko místa, kde tě to vytáhlo. Navíc byly kyseliny žlučníku příliš ostrá a žíravá společnost! Střevo je zde nyní výrazně prázdnější, a je to hlavně nepotřebný materiál, který se zde pohybuje v rytmických vlnách. Pak se trubice střeva náhle rozšiřuje a méně se kroutí, zato ale vytváří množství tmavých výklenků a zákoutí, ve kterých se mohou skrývat různé temné bytosti. Je to tady opravdu strašidelné - podivné výpary nyní doprovázejí zbytky potravy a vyvíjejí se z ní. Ta tmavá zákoutí se zdají skrývat různá temná tajeinství, i ta dříve tekutě-měkká kaše se nyní stává tmavší a především hutnější. Nlnožství vody opouští střevo, a zpět zůstává poslední zbytek, vpodstatě odpad, a přesto není co nejrychleji wlučován, naopak soustřed'uje se v prohlubenině střevní stěny, která je pro to speciálně vytvořena, a také v jiných výklencích zůstává leccos viset. Stále se vyvíjející plyny hledající po mnohém bloudění cestu ven. A ty se cítíš velmi nejistě v tomto temném podsvětí. Tmavé stíny působí jako strašidla, a tebe by neudivilo, kdyby tam opravdu nějaká byla. Nyní jsi v říši mrtvých svého těla a je to velmi působivý zážitek. Cítíš nyní výrazné nutkání, opustit toto místo a přesto také nutnost podívat se, jak a proč tvé tělo všechny tyto temnoty ještě tak dlouho uchovává. Je to také fascinující být hostem ve vlastním podsvětí! Pokud sedí smrt ve střevech, pak musí toto být její palác! - Dopřeješ si čas pocítit, co je to za staré, přežité věci, které zde po celý čas zadržuješ. - A pak sebereš veškerou odvahu a podíváš se, co je v tvém životě mrtvé, co nemůžeš odložit - nebo nechceš odložit. --- Z tohoto místa také pochopíš - tváří v tvář svému střevu, které schraňuje tolik mrtvé materie, za jak důležitou považuješ mrtvou materii. --- Před tvýma očima se objevují situace z tvého života, které ukazují tvé lpění na materii. A vše, co nechceš pustit, mrtvé nebo živé, nabývá nyní tvar. --- A pak se objevuje i to všechno, co za žádnou cenu nechceš připustit, aby se dostalo na světlo, všechno to temné, co bylo doposud nutno skrývat. Nyní ale máš sílu podívat se na všechny temné myšlenky, fantazie a představy. A v této prazvláštní situaci roste tvoje síla a odvaha, je to síla, která ti časem dovolí vše temné pustit a uvolnit a tím dostat na světlo - a ty s tím začneš hned ted' a tady, v podsvětí tlustého střeva, - kde jinde také? - Zaměříš svou nově získanou energii a chuť především na uklízení oněch temných výklenků - a tvá energie se stává světlem a osvětluje a současně rozpouští usazeniny a povlaky - a tak přináší šíři do úžiny a proudění do zácpy. Tvrdé se stává měkkým a nevědomé se stává vědomým. Světlo uvědomění uvádí do chodu proměnu. A zatímco uklízíš na rovině svého střeva, je pravděpodobné, že se začnou i na jiné rovině, na rovině vědomí, objevovat staré
1~2 CESTY DO VLASTNÍHO NITAA - VEDENÉ MEDITACE NA CESTĚ K SOBĚ
věci vjiném světle a začnou se před tvýma očima měnit. Velmi podobně, jako se mění ona mrtvá hmota, když ji necháš opustít své střevo, a kruh se opět uzavírá. Č'asem í ona najde svou cestu zpět k Matce Zemi. A v jejím klíně poroste z mrtvého odpadu nový život. Tak se temné stává pramenem světla a smrt se stává hnojivem života. A tak stejně může do tvého života vstoupit nová živost z temných pokladů tvého vlastního podsvětí, když začneš svým pokladům věnovat pozornost a tím jim věnuješ světlo. Kolik temných pokladů je uloženo v hlubinách tvého podsvětí, můžeš poznat nejlépe podle toho, když se zeptáš na rovnováhu mezi braním a dáváním. Existují v tvém životě období a situace, kdy více bereš než dáváš? - Podívej se na rovinu tělesné potravy - a nezapomeň na duševní potravu! - Takové otázky a hlavně poctivé odpovědi na tyto otázky vyžadují hodně odvahy a hodně síly a také čas, na toto místo se můžeš k těmto otázkám kdykoli vrátit - a ještě několikrát to bude nutné. Nyní se ale rozloučíš s těmito obrazy a vrátíš se pomocí jednoho lehkého nádechu a výdechu na lůžko uprostřed Sálu sebepoznání a rozloučíš se s kopulí a prostorem. - - - Ale venku v Sále bran si vzpomeneš na dveře s nápisem "SáI darů". Vlůžeš nyní nebo později, kdykoli budeš mít chuť, otevřít tyto dveře a za nimi najdeš místnost plnou dárků, které ti byly v průběhu tvého života darovány, a nejen těch materíálních - a můžeš se podívat, co ti z nich který dal, a co pro tebe znamenal. Za touto místností najdeš ještě jedny dveře, na kterých je opět napsáno "Sál darů". Za těmito dveřmi najdeš všechny ty dárky, které ti přišlo v průběhu svého života dát, i tady se podívej, co každý jednotlivě pro tebe znamenal. Všimni si hlavně těch dárků, - materiálních a nemateriálních - od kterých bylo pro tebe obtížné se odloučit. A když tuto místnost opět opustíš, bude ti jasné, co pro tebe bylo a je důležitější: dostávat nebo dávat dárky - a co ti ze zpětného pohledu dalo a dává vtce radosti. A pak najdeš ještě třetí dveře -- Ke třetímu "Sálu darů". A zde najdeš všechny dárky, které se ti ve tvém životě nepodařilo dát - a i nyní se podívej proč a co pro tebe všechny tyto dárky znamenají. --- Poté ti bude znovu a ještě jasnější, jak to u tebe vypadá se vztahem mezí dáváním a braním. Nyní máš ale možnost vstoupit do prvního Sálu darů, nebo se jedním hlubokým nadechnutím rozloučit se svým chrámem a vrátit se do Ted' a Tady, kde se začneš již známým způsobem orientovat v čase a prostoru.