Potní chýše – inipi, Honzik

meduňka 5/06/s16

V květnu přijeli do České republiky dva staří severoameričtí indiáni sdílet s námi svoji moudrost, vycházející z tradice předávané po tisíciletí z generace na generaci. V Sudislavi nad Orlicí uskutečnipi obřad potní chýše - inipi.

Muži přinášející medicínu První z indiánů je Robertjohn Knapp, duchovní vůdce, člen rady starších a medicinman kmene Seneka a čest­ný člen kmene Tobato labol, tanečník slunce po více než 30 let, nyní také konzultant NASA. Muž, který přinesl duchovní vzdělání do federálních věz­nic Sevemí Ameriky, duchovní před­stavitel usilující za sjednocení všech domoradců Sevemí Amedky. Člověk, jehož vyzařování a moudrost vycháze­jí nejen z úst, ale hlavně z jeho činů a chování. Říká: "Láska je rozhodnutí - dbát, být pozorný, pečovat."

Gil Aguilera je bojovník kmene Apačů, jehož posláním je "přinášet lék lidem". Od chvíle, kdy mu bylo sděleno jeho poslání, cestuje po celém světě a plní svůj úkol. Právě on přivedl slav­ného medicinmana Robertajohna v roce 2004 poprvé do Evropy.

Inipi - obřad potní chýše

Co je indiánská potní chýše? Jde o jeden z nejstarších očistných obřadů či rituálů indiánů Severní Ameriky a možná i všech původních kmenů a národů na této planetě, kteří měli vlastní moudrost, informace a poznání, jež se postupem času pod nátlakem "civilizace'" pozvolna začaly vytrácet, dokud, až na výjimky, nevymizely z povrchu zemského.

Indiánský výraz inipi (obřad potní chýše) znamená "znovu se narodit". Inipi je zpěvem Matky Země, který nás očištuje a léčí na všech úrovních. Při obřadu jsou například používány byli­ny, které šaman vhazuje na rozžhave­né kameny a za zpěvů je následně polévá vodou, čímž vzniká velmi spe­cificky vonící pára, kterou inhalujeme. Zde můžeme připomenout, že pro indiány je, vedle přírodní "bylinné" medicíny, lékem především moudrost, vědomost a zkušenost, využitá a pou­žitá v pravý okamžik.

Celý obřad vede osoba mající respekt a úctu všech účastníků, větši­nou šaman, medicinman či stařešina. Ten určí místo vhodné pro stavbu potní chýše, oltáře a ohniště. Pod jeho vede­ním se na přípravě podílejí všichni účastníci obřadu. Jednotlivé fáze obřa­du by se daly pojmenovat následovně:

1 . Příprava - stavba potní chýše. Jde o relativně jednoduchou stavbu, jejíž konstrukce je zhotovena z oheb­ných větví či kmenů stromů spoje­ných tak, aby vytvořily kopuli. Uprostřed chýše je vykopána pro­hlubeň, do níž se vkládají rozžhave­né kameny. Celá stavba je pokryta přikrývkami tak, aby z ní neunikalo teplo. Dříve se k pokrytí užívalo kůry, listí či kůží z bizonů.

2. První kruh-očištění účastníků kou­řem bílé šalvěje, prostor pro vyjád­ření důvodů účasti, očekávání. kla­dení otázek moudrému muži ...

3. Obřad potní chýše - čtyřikrát se otevře vchod do chýše, čtyřikrát jsou vneseny do chýše žhavé kameny, čtyřikrát jsou zpívány šamanské písně, čtyřikrát probíhá léčebný proces na jednotlivých úrovních - fyzické, mentální, duševní a duchovní (nebo také na úrovni jedince, společenství, plane­ty Země a vesmíru). Čtyřka je pro indiány symbolické číslo.

4. Sdílení - závérečný kruh, možnost otázek a odpovědí, kouření dýmky míru.

Matka Země a Velký duch

A jak jednotlivé fáze obřadu probí­hají? Pro Evropana je například velmi nevšední a zároveň velice poučný způsob komunikace:

1. Se stromy. Saman požádá svého "bratra", zástupce mladých oheb­ných stromů (často lískový ořech, vrba nebo strom rostoucí poblíž místa) o to, aby jeho a další "bratry" mohl použít ke stavbě potní chýše. Obětuje mu na oplátku tabák a poděkuje. Ostatní (většinou muži) následují šamanův příklad v počtu odpovídajícím potřebám velikosti chýše.

2. S kameny. Kameny jsou naši před­kové, "pradědové a prabábý“, kteří nám předávají svou moudrost, své příběhy. Nasbíráme šamanem ur­čený počet kamenů (násobky sedmi) přibližně o velikosti lidské hlavy (pokud možno z řeky či poto­ka - ideální jsou lávové kameny, ale obecně podle přirozenosti jsou to kameny dostupné místu konání obřadu). Samozřejmě že je nejdříve požádáme a zeptáme se jich, zda nám chtějí předat svou moudrost v následujícím obřadu. Matce Zemi obětujeme na oplátku za to, že si něco bereme, tabák a poděkujeme. Takto se komunikuje v průběhu obřadu se vším okolo nás. Je to vztah mezi člověkem, Matkou Zemí a Velkým duchem. Přítomny jsou všechny živly - oheň, voda, vzduch, země; šest základních směrů: východ, jih, západ, sever, matka Země a Velký duch

Jednoduché věty?

Staří moudří indiáni říkají zdánlivě jednoduché věty, ale často teprve až na poněkolikáté jsem si uvědomil, že začínám chápat jejich význam, že je začínám vnímat a přijal jsem je za své.

Je skutečně obdivuhodné, s jakou trpělivostí každému, kdo naslouchá, opakují tyto "jednoduché véty", ale i příběhy.

Vzpomínám si, jak jsem se zastyděl, když mne po roce Robertjohn "zkoušel" tím, že se mne ptal na stejné věci jako před rokem a já, stejně jako tehdy, neznal odpovědi na jeho ,jednoduché" otázky. Tehdy jsem ucítil, že jeho slova jsou "hmotna`, mají "tvar`, "žijí", že to nejsou jen tak bezprizorní slova poho­zená, vychrlená, opuštěná, vyplivnutá a zapomenutá. Robertjohn se ke svým slovům vrací a sleduje, co se s nimi děje. Po čase přijde svá slova opět navštívit. Nám Evropanům dělá tento způsob komunikace často značné pro­blémy-vyžaduje totiž plně se soustře­dit na přítomnost, žít v přítomnosti, otevřít se a vnímat toho "druhého".

Zacházej vlídně se slovy

Jednou mi Robertjohn řekl, abych vždy zacházel vlídně se svými slovy. Požádal jsem ho o vysvětlení.

"Když dýcháš, když mluvíš, vychází z tvých úst voda a zároveň vycházejí i vibrace. Lidé ty vibrace vnímají, ale často jsou zvyklí poslouchat pouze vokální podobu slov. Zvířata a vůbec vše v přírodě vnímá vibrace. Když řek­neš čemochovi: "negře", vibrace v něm vyvolá zlost. Když řekneš své ženě: „má lásko", vibrace v ní vyvolají lásku. Všechny vibrace přicházejí do smyslových center, tam se spojují a dohromady tak dávají určitý smysl. Zvířata si předávají vibrace vycházející z našeho dechu - vzájemně se tak informují, předávají si zprávy o tom, co se děje kolem nich. Neznají naše slova, vnímají vibrace. Voda a vibrace nesou záměr. To, co je v tvé mysli a ve tvém srdci - to je úmysl, záměr. Pokud je tvá mysl upřímná, tvůj záměr má silu. Nemusíš mít strach ani ty, ani tvé okolí a otevírá to mnohé - ne jen mezi lidmi. Pokud jsi součástí kruhu a celý kruh je jedné mysli a jednoho srdce, potom je záměr velmi mocný. Celý vesmír je v kruzích nebo spirálách, takže pokud děláš věci ponořen v tom smyslu, vesmír ti rozumí.

Vědci říkají: my teď máme techniku, my víme víc ... Ale naši předkové znali spojení ke hvězdám. Jaké? Skrze mnoho cest ­slavnosti, snění, možná jim to někdo ukázal. To nevíme, ale víme, že je to platné, že to funguje. Nyní to vědci ověřují a prokazují. Proto moc rád cho­dím do NASA. Oni mi řeknou, na to a na to jsme přišli, a já se podívám na tu věc skrze tradici a řeknu: my to už dávno víme. Je to nádherné," usmíval se Robertjohn.

Tuláci všehomíra

Šli jsme s Robertjohnem poděkovat jednomu místu. Zeptal jsem se ho: "Před několika lety jsem se zajímal o houby a mimo jiné jsem se dozvěděl, že jsou to vlastně vesmírní cestovate­lé, tuláci všehomíra, kteří cestují ves­mírem v podobě sporů. Myslíš, že je to možné?"

"Samozřejmé. Nejen houby, ale prakticky všechno, co je na této Zemi, přichází z vesmíru. Vědci už vědí, že například minerály, které jsou tak důle­žité pro růst a fungování našeho těla, nemají svůj původ na Zemi, stejně tak voda (vodík) a další prvky. Je dobře, že současná věda postupně potvrzuje to, co my víme a žijeme už tisíciletí. Kdyby se nás zeptali a kdyby nás posloucha­li, věděli by to dříve, ale je dobré, že na to nakonec také přicházejí. Každý z těchto prvků, z těchto částeček, obsahuje obrovské množství informa­cí. A skrze minerály a informace, které obsahují, které jsou součástí našeho těla, i my přicházíme z vesmíru. Všichni jsme spříznění, v každém z nás je část toho druhého. Proto je důležité vzájem­ně si neubližovat, o vše vždy poprosit (indiáni nemají výraz pro "modlení" v křest'anském slova smyslu) a podě­kovat," odpověděl.

Zpátky ke hvězdám

Když jsme stáli s Robertjohnem poblíž dokončené stavby potní chýše, zeptal se mne: "Co vidíš?"

"Vidím konstrukci ve tvaru polokoule nebo želvího krunýře."

"Co nevidíš, je, že je to koule, je to Matka Země, se svým lůnem upro­střed. Lidé říkají, že se potní chýše podobá Zemi, že Zemi znázorňuje. Pro mne je to Země - žádné je to jako Země! A je to také kosmická lod'!"

"Takže nás čeká dlouhý výlet?" zeptal jsem se.

"Ano, zpátky ke hvězdám. Je tomu tak vždy, než se znovu zrodíme.'"

S pokorou napsal Michal Kubasa