Pataňdžali, duševní hygiena, ásany, dech, relaxace, koncentrace, meditace, životospráva,

Od Jůlie

První ucelený text o józe: Pataňdžali 3. až 6. př.n.l. – 196 vtipně zformulovaných vět, které v koncentrované formě obsahují celou problematiku osmistupňové jógy – aštangajogy. Jóga chápe člověka jako nedělitelný celek – tělo, mysl, city – ve kterém všechno se vším souvisí. Pokud hovoříme o léčebných účincích jógových technik, je důležitá první fáze, počátek jógového výcviku, kterým se má tělo i mysl očistit. Pro tento účel se využívá mnoho pro všechny dostupných prostředků:

* duševní hygiena

* polohová tělesná cvičení , ásany

* regulace dýchání

* relaxace,

* koncentrace,

* meditace

* úprava životosprávy,

* vytváření podtlaků a přetlaků v těle, techniky na pročištění tělesných dutin, uzávěry tělesných dutin, zuková

vibrace atd.

Podle jógy jsou naše choroby a trápení varováním, že v našem životě není cosi v pořádku, že je třeba cosi změnit. Pro většinu s nás je však pohodlnější a hlavně rychlejší odstranit bolest (tělesnou i duševní) tím, že si necháme píchnout, či spolkneme nějaký chemický „zázrak“. Je pohodlnější vymlouvat se na životní podmínky, dědičnost, či nedostatek času. Někteří se domnívají, že už jsou na „vyšší“ úrovni, obrátí-li se na léčitele a spolehnou se na homeopatika, hypnózu, akupunktúru, ezoterickou hudbu, či absolvují-li nějaký „intenzivní“ kurz. Nejvíce škodlivé je každou chvíli sahat po něčem jiném, potácet se mezi různými technikami, školami a učeními. Takto dosažené výsledky nikdy nejsou trvalé. Problém je v tom, že pomoc očekáváme zvenčí – od někoho nebo něčeho jiného – bez naší spoluúčasti. V ostatních oblastech již víme, že nic není zadarmo. Co se týče našeho těla a duše, tam tuto zásadu vidět nechceme nebo neumíme.

Narodili jsme se do tohoto života se vším co potřebujeme. Máme veškerou moudrost. Máme všechny potřebné znalosti. Máme všechny potřebné schopnosti. Máme veškerou lásku a veškeré emoce, které potřebujeme. I když to někdy nevnímáme, či nechceme vnímat.Jóga nám nabízí mnoho způsobů, jak zlepšit kvalitu svého života. Nejde o žádné hypotézy. Nabízí nám zkušenosti ověřené staletími. Nabízí – nevnucuje, nepřikazuje ani nezakazuje.

Nejdůležitějšími složkami všech jógových cvičení je správné dýchání, uvolnění, vnímavost a soustředěnost. Správným pojetím jógy získá člověk kromě dobrého zdraví i schopnost soustředit se a uvolnit napětí. To mu umožní poznat, že příčinou jeho strachu, napětí a nepokoje nejsou věci, lidé a okolí, ale jeho vlastní postoj ke všemu, co na něho doléhá. Postoj k situacím, k ostatním lidem, k sobě. Zjištění, že napětí si vytváří každý sám v sobě, je značným krokem vpřed. Poznání příčin napětí a jejich objektivní zhodnocení nám umožní trvalé nastolení vnitřního klidu.

Duševní hygiena - zklidnění mysli

Předcházet vnitřnímu neklidu lze tím, že si uvědomíme jeho příčiny. Tato prevence se nazývá

jama : způsob jednání člověka vůči vnějšímu světu

* nenásilí, neubližování - netýká se pouze lidí

Nechceme-li ubližovat, měli bychom se naučit vnímat starosti i radosti ,pohnutky a

potřeby nejen druhých, ale i svoje , k čemuž potřebujeme rozvíjet citlivější vnímání

*nepřisvojování, nezmocňování se – netýká se pouze hmotných statků

Jaké máme pocity v situacích, kdy jsou jiní úspěšnější než my – v čemkoliv - neustále srovnáváme,

soudíme, soutěžíme a dojem neúspěchu v nás vyvolává pocity jako jsou křivda, závist, nepřejícnost atp.

Je důležité netoužit dosáhnout toho co druzí, nebo toho, co se domníváme, že nás v očích jiných

zkvalitní. Nejdůležitější je naučit se být sami sebou.

* neulpívání

Ve skutečnosti vlastně nikdy žádnou věc ani člověka nevlastníme. Jen ji tak chvilku podržíme. A nejsme-li

schopni ji odložit, drží ona nás.Vše, co je ti drahé, se drží v misce dlaně jako voda. Když sevřeš ruku v pěst,

unikne ti to. Když si to přivlastníš, znečistíš to, Vnímáš-li to jako něco svobodného, je to navždy tvoje.

* pravdivost

Chceme-li svět a lidi kolem nás vidět objektivně, měli bychom se naučit hledat pravdu o sobě a v sobě a

tuto pravdu přijmout. Není dobré se přeceňovat, ale ani podceňovat. Oba extrémy nás oslabují a deformují.

Mám-li o sobě zkreslenou představu, nedokážu-li pravdu o sobě přijmout, nedokážu najít ani

cestu k lidem kolem sebe - moje komunikace s okolím bude nesprávná.

* zklidnění mysli, tj. uvědomění si našich pudů a naučit se s nimi zacházet.

Nepotlačovat je, nemít z nich strach, ale naučit se je přijmout a kontrolovat.

nijama: doporučení, jak dosáhnout ztišení naší mysli

* doporučení sebekázně – nejde o askezi, ale o to, aby naše konání a jednání bylo smysluplné.

Důležitější než askeze či sebezapření je naše vnímavost a psychická pohoda. Jsme-li při našem konání

svým vědomím skutečně plně přítomni a vnímáme-li i odezvu našeho organismu, časem dosáhneme

sebekázně, která nebude výsledkem odříkání a různých životosprávných opatření, ale bude vyplývat

z našeho vnitřního poznání.

* čistota – čistota těla i mysli. Soubor očistných technik těla i mysli. Při očistě myšlení nám pomáhají

pravidla „jamy“. Je to stav vnitřní vyrovnanosti, který vychází z vědomého jednání ve vztahu člověka

k sobě samému i okolnímu světu. Při očistě těla se v józe používá mnoha očistných technik. Pro začátek

stačí, když zvýšíme pozornost, kterou věnujeme své obvyklé tělesné hygieně. Při jejím provádění

vnímat např. účinky teplé či studené vody na ruce, oči, nohy atd.namísto řešení různých problémů,

které nás v průběhu dne asi čekají.

* spokojenost

Zdá se to velmi jednoduché. Být spokojený. A přitom všichni dobře víme, jak těžké je

netrápit se nad věcmi, které nemůžeme změnit. Rozlišit co změnit můžu a co ne.

Jak nesklouznout do takového druhu spokojenosti, že už nás nic nemotivuje.

Dvě slova: být spokojený – a jak mnoho práce a moudrosti se za nimi skrývá.

Naučíme-li se však neplýtvat energií na různé „strachy“ a námi v duchu

vykonstruované problémy a přijímat některé skutečnosti bez pocitu křivdy, že

se opět něco neděje podle našich představ, získáme duševní sílu a schopnost

vidět věci z jiné perspektivy.

* studium – rozvíjet schopnost poučit se. Nejde o klasické studium tak, jak je

všichni známe. Jde o to, abychom v sobě vzbudili postoj studujícího, hledajícího.

Všechny mé zkušenosti jsou dokonale vhodné pro to, co potřebuji.

„ Příběhy, co si lidé vyprávějí, mají svůj způsob, jak se o sebe postarat.Pokud k vám

přijdou,naslouchejte jim pozorně. A naučte se rozdávat je tam, kde je jich zapotřebí. Tyto příběhy,

jeden jako druhý, učí většinu z nás na osobní úrovni. Pozdvihují, inspirují, těší a ponoukají

k lepšímu životu. Někdy člověk takové povídání potřebuje víc než jídlo, aby vůbec zůstal naživu.

Proto si ukládejme tyto příběhy do paměti. Tak se o sebe starají lidé.“

Tyto příběhy najdeme také v moudrých knihách, poučit se však můžeme ze všech setkání

či událostí v našem životě. Je mnoho moudrých knih. Avšak ty knihy, které nás

nejvíce obohacují, ty člověk nepřečte „na posezení“. Občas z nich přečteme stránku

nebo nějakou pasáž. A dost často tam objevíme něco, co už sice známe, co

cítíme, o čem víme, ale sami jsme to neuměli pojmenovat, najít původ, či se

poučit. K těmto knihám se stále vracíme a stáváme se přístupnější k hledání a

objevování.

* pokora. Jediné čím se odlišujeme od ostatních živých tvorů je schopnost vědomého

bytí . Ničím jiným nejsme výjimeční. Proč většina z nás trpí? Protože chceme vlastnit – mít –

uchovat proměnlivé a urvat to pro sebe navždy. Každá snaha po něčem neměnném, stálém, věčném je

namířena proti životu, neboť charakteristickým rysem života je jeho plynulost a proměnlivost.

Pokora je, když dokážeme vědomě přijmout svou pomíjivost a uvědomit si sounáležitost se vším kolem

nás, kde vše má své místo a svůj řád, z něhož člověk není vyčleněn, nýbrž je jen jeho nepatrnou součástí.

xxx

Tělesná cvičení

Každé vynaložené úsilí přináší v józe přiměřené ovoce. Je třeba vědět, že tu jde o proces přestavby organismu a přeladění psychiky a to potřebuje čas. Především je důležité cvičit pravidelně, protože organismus se vlastně učí. Vytvářejí a upevňují se reflexy a na to je potřebný větší počet opakování. Nadšení a horlivost člověka někdy opustí. Zcela přirozeně přicházejí chvíle lenivosti, pochybnosti, apatie, jindy zase pocity smutku. Je to odvěký boj s vlastní slabostí. V takovém případě je dobré zkusit jen začít. Nic víc. Rozložit podložku a začít cvičit. Když nás to ani po chvíli nezačne bavit, je dobré s tím přestat a věnovat se jiné činnosti. Prohřešky proti vytrvalosti není třeba dramatizovat. Je jen třeba to zkoušet znovu a znovu. Náhlý „přerod“ se vyskytuje jen v románech. Práce na sobě je to nejtěžší, nejzdlouhavější, ale i nejhodnotnější, co člověk může udělat. Učení jógy v žádném případě nezná termíny jako „musíš“ a „nesmíš“. To by vedlo k napětí. Je třeba je pochopit rozumem a přijmout citem. Je nesprávné se neustále křečovitě pozorovat a kontrolovat, zda náhodou něco neporušujeme. Stačí, zvláště když pociťujeme nepokoj, zamyslet se nad příčinami. Obvykle chybuje nejvíc ten, kdo se snaží nechybovat nikdy.

Podmínky ke cvičení

Cvičit by se mělo především v místnosti.

Místnost by měla být vyvětraná, tichá a s přiměřenou teplotou.

Cvičit se má na rovném pevném podkladě.

Cvičit by se mělo nejméně tři hodiny po jídle.

Oděv by měl být volný a neměl by nás nijak rušit (knoflíky, kapsy, těsné gumy apod.)

Cvičit se může kdykoliv, hlavně denně.

Všeobecně v józe věk nic neznamená. Naopak, čím je člověk starší, tím víc má cvičit.

Není zdravotního stavu, při kterém by bylo možné zakázat jógu jako celek. Jsou jen choroby, při kterých se některé cviky a techniky nedoporučují.

Nejdůležitější v józe je postupnost a nenásilnost. Správně vykonávaná jóga nemá kontraindikace. Je to cvičení, při kterém nemáme mít nepříjemné pocity, závratě, rozechvělost apod. Při dodržování pravidla soustředěné pozornosti na pocity v těle a při prvním náznaku bolesti pohyb dále „nedotahujeme“. Nejde o to, jak pohyb vypadá navenek, o rychlé dosažení na pohled dokonalé a krásné pozice. Násilné překonávání ztuhlosti do jógy nepatří, ba přímo působí proti jejím účinkům. Po cvičení bychom neměli být unavení, bolaví apod. Měli bychom mít pocity pružnosti, svěžesti, harmonie, duševní pohody. Jestliže tyto pocity nemáme, potom jsme udělali chybu v dávkování a výběru cviků, nebo ve výživě. Je možné, že máme nedostatky ve svých psychických postojích. Když postupujeme vnímavě, obyčejně poznáme, v čem je chyba.

Ásány

Jsou to polohy, které se mají zaujmout s minimálním úsilím a ve kterých je třeba určitý čas

uvolněně (tj. bez křečí, napětí a zatajeného dechu) setrvat. Na rozdíl od běžného tělesného cvičení, které působí především na svaly a pohybový systém, je účinek ásán mnohem širší – označujeme jej jako psychosomatický. Kromě účinku na svaly a pohybový systém působí i na vnitřní orgány a psychiku. K jejich provádění bychom měli přistupovat s pocitem míru a vnitřní harmonie. Nejprve je nutné systematicky rozcvičit celé tělo. Uvolněně, soustředěně, pomalu, se správným dýcháním.Tato průpravná cvičení pomáhají uvolnit ztuhlost vazů, šlach a kloubů, podporují lepší prokrvení těla.

* Svalový tonus

Svaly lze v podstatě rozdělit do dvou skupin:

  1. svaly, které mají tendenci ke zkracování a bývají ztuhlé

  2. svaly které bývají ochablé, oslabené

Při provádění průpravných cvičení je třeba nejdříve protahovat svaly zkrácené, teprve potom posilovat svaly oslabené (poradit se s cvičitelem).

Úroveň tonusu souvisí se stavem naší psychiky. Při duševním napětí se neumíme uvolnit ani tělesně. V ásánách, které se mají vykonávat s maximálně uvolněným svalstvem, dochází k záměrnému natahování některých svalových skupin buď účinkem váhy některé části těla, anebo zapojením jiných svalů. Takto natahované pasívní svaly se prodlouží a tím se v nich sníží napětí. To má zpětný vliv na psychiku, která se přizpůsobí úrovni napětí svalů. Je to jedna z příčin, proč se lidé po cvičení ásán cítí uklidněni, odpočatí. Jakmile bychom ásány vykonávali s velkým úsilím a vnášeli do nich silové prvky, tento účinek by ásány ztratily.

*Vnitřní orgány

Vnitřní orgány nemůžeme ovládat přímo svojí vůlí. Činnost vnitřních orgánů však úzce souvisí s naším duševním stavem. Když má člověk například strach, zlost, radost, to všechno má vliv na vnitřní orgány. Vazby mezi psychikou a vnitřními orgány jóga využívá. V nehybně a relaxovaně zaujmutých tělesných polohách – ásánách se na nějaký čas změní tlakové poměry a tím i prokrvení v některých vnitřních orgánech a to má vliv na rytmus jejich činnosti. To má zpětně vliv na příslušná mozková centra, která řídí vnitřní orgány a to se odrazí i v psychice, zvláště v podvědomí. Tak se kromě masáže vnitřních orgánů a stimulace jejich činností může z podvědomí odstranit napětí, které nepříznivě ovlivňovalo činnost těchto orgánů.

*Působení na psychickou rovnováhu

Při nácviku soustředěnosti se využívá poznatek, že nesoustředěný člověk si těžko udržuje tělesnou rovnováhu a že obráceným postupem, tedy cvičením tělesné rovnováhy je možno zpětně působit na duševní rovnováhu.

xxx

Práce s dechem a energií

Dech:

při správném držení – bránice+hrudník = plné dýchání

jsme-li nahrbeni, či jinak stlačujeme hrudník a bránici, máme vše stlačeno, nemůžeme plně dýchat

Hlavní dýchací sval – bránice – pumpa (druhé srdce)

Nádech Výdech

Začátečníci začínají nacvičování tří druhů dýchání: 1. dolní – břišní

2. střední - hrudní

3. horní - podklíčkové

„Jako vítr odnáší kouř a nečistoty atmosféry, tak pránájáma odnáší nečistoty těla a mysli“ říká Pataňdžali v Jógasútře

Kontrolovaný průběh nádechu, zastavení dechu a výdechu, při čemž každá fáze trvá několik sekund se nazývá pránájáma. Současně s dechem se manipuluje s energií (tzv. pránou). Není to tedy dechová gymnastika, která má za cíl posilnit dýchací orgány, zvětšit kapacitu plic nebo zvýšit přívod kyslíku. Dýchání má vliv na celé tělo i psychiku. V pránájámě se pracuje hlavně s kontrolovanými změnami tlaku, v plicích, hrudi a v břišní dutině při současné soustředěné pozornosti. Vždy se doporučuje cvičit pod dozorem zkušeného učitele.

xxx

Napětí – relaxace, koncentrace, meditace

Trvalé psychické napětí se považuje za prvotního činitele, který vede k rozladění tělesných funkcí a snižuje odolnost jednotlivce. Duševní rovnováha úzce souvisí se schopností soustředit se. Nesoustředěnost stojí člověka mnoho energie, protože musí myslet na mnoho věcí současně. Všechny jógové techniky jsou cvičením soustředění se. Při tomto soustředění je důležité nezatajovat dech, nenapínat svaly, nemračit se.

Požadavek soustředěnosti je na první pohled v rozporu s požadavkem uvolněnosti. Jak se můžu uvolnit, když se mám soustředit? V józe se při dokonale uvolněném těle má udržovat bdělé sebevnímání, introspekce. Nácvik probíhá postupně:

  1. fáze výcviku – snažíme se udržet ve středu pozornosti správný rytmus dýchání, rovnoměrné vykonávání pohybů a jejich synchronizace s dýcháním

  2. fáze výcviku – pozornost soustředíme na vnímání pocitů v těle, například napětí a uvolnění svalů, pocity z kloubů, procítění dýchacích pohybů, uvědomění postupného naplňování a vyprazdňování plic, pocit plnosti – prázdnoty v plicích po nádechu a výdechu apod.

  3. fáze výcviku – vědomí se přesouvá ještě do hlubších struktur organismu. Prociťujeme ohlasy z vnitřních orgánů, sledujeme impulzy, které nás nutí nadechnout a vydechnout apod.

Vědomí je stále maximálně bdělé, myšlenky jsou však utlumené. To znamená, že nad ničím nepřemýšlíme, nerozvíjíme úvahy, ale jen prociťujeme, co se v těle děje.

Relaxace

Cílem relaxačních technik je uvolnění a hlubší zklidnění, které hrají také klíčovou roli v praktikování ostatních cvičení v józe. Jestliže negativní emoce vyvolávají patologické poruchy v organismu, naopak to platí také, tj., působením na tělo můžeme změnit své emoce, neboť interakce psychiky a tělesnosti působí v obou směrech.

Vědomé uvolnění v oblasti těla i mysli se stává prostředkem pro rychlou regeneraci sil. Před zahájením vlastní relaxace si pomyslete, že v tuto chvíli nic, kromě relaxace není důležité. Máme k dispozici mnoho druhů relaxačních technik (postupné uvolňování s výdechem těla od paty až po hlavu, postupné uvědomování si dotyků

všech částí těla na podložce, progresivní relaxace - kdy postupně zapneme všechny svaly a s výdechem najednou uvolníme apod.)

Koncentrace

Pro koncentrační techniky je charakteristická snaha po udržení mysli v žádoucím stavu a je nutno nastolit, i když velice jemné, ale přesto určité úsilí k tomu, aby se naše myšlenky vracely v případě jejich úniku zpět ke zvolenému předmětu.Víme, že naše mysl se vzpouzí, jakmile se chceme koncentrovat, tj. ovládnout ji. Všemi prostředky se snaží zbavit se jakéhokoliv nátlaku. Její oblíbenou zbraní je dlouhodobý nedostatek hmatatelných výsledků. Často má člověk dokonce dojem, že se od cíle vzdaluje. Nesmíme se nechat odradit! Tak jako zrno klíčí v zemi, i když na povrchu se nic neobjevuje a teprve až přijde jeho čas, objeví se mladé výhonky, jako předzvěst úrody, i vaše výsledky budou klíčit pomalu, ale jistě. Je lépe věnovat se koncentraci pravidelně tři minuty denně (třeba i tři cvičení po minutě), než provádět dlouhá cvičení dva či tři týdny a pak přestat. Když budeme cvičit klidně, téměř lhostejně, aniž se budeme zabývat omyly či neúspěchy, máme zaručené nejlepší podmínky k tomu, abychom uspěli.

Meditace

Slovo meditace je většinou chápáno odlišně od významu, který mu přísluší z hlediska jógy. Meditace ve smyslu jógy neznamená přemýšlení nad určitým problémem, jak se běžné chápe nebo naopak únik od reality za pomoci různých halucinogenních látek. Meditace je v podstatě vyšší stupeň koncentračních technik. Zatímco při koncentraci se snažíme vracet myšlenky v případě úniku zpět ke zvolenému předmětu, při meditaci k rušivým myšlenkám téměř nedochází. Meditace již představuje kvalitativně změněný stav funkce naší mysli, změněný stav vědomí. Ale pozor! Nezaměňujme tyto stavy se stavy navozenými drogami, či rychlým dýcháním apod.

Při koncentraci či meditaci vede cesta přes zvýšenou vnímavost vůči vnějšímu světu a omezení vnímání sebe sama. Při stavech navozených drogami či jinými technikami je naopak vnímání vnějšího světa blokováno.

Zvládnutí meditačních technik představuje nesmírný užitek pro mentální oblast. Po fyzické námaze vyhledává člověk automaticky odpočinek spojený s klidem těla. Je to přirozený projev rytmického střídání činnosti s klidem. Naše emoční a myšlenková oblast je však často namáhána mnohem výrazněji než složka tělesná, a nám chybí prostředky a schopnosti k bezprostřednímu navození klidu v těchto oblastech.

Meditační techniky nelze praktikovat bez přípravy a meditačního stavu nelze dosáhnout vůlí. Příprava spočívá v pečlivém a pravidelném tělesném a dechovém cvičení, ale zejména v pravidelném praktikování relaxačních technik. Ten, kdo zvládá uvolnění složky tělesné i duševní, může přistoupit k provádění technik koncentračních a teprve následně je naše mysl připravena na meditativní stav.

**********

Tento materiál byl sepsán pro lidi z mého okolí, kteří projevili o jógu zájem a pro účastníky mých cvičení, kteří s jógou teprve začínají a informace o józe nemají žádné, či kusé a zavádějící. Není určen pro veřejnost, ani k dalšímu šíření. Pojala jsem ho jako stručné informace o józe, protože příliš odborné a rozsáhlé informace by začátečníky mohly odradit, nebo naopak by v nich vyvolaly potřebu vše urychleně a intenzivně studovat.

Takže, pro příliš velké nadšence: Přes pozitivní vliv jógy na naše zdraví a celý život – narodili jsme se ve střední Evropě – takže ne vše můžeme aplikovat bez ohledu na prostředí a kulturu ve které žijeme , a už vůbec ne bez přípravy a unáhleně. Nejdůležitější v józe je postupnost a nenásilnost. A další úskalí, na které si musíme dát pozor: „Zůstaňme sami sebou“. A to nejen v józe, ale i v celém svém životě.

„Nechci učitele, který mne dostane pod svůj vliv. Chci takového, který mne naučí nezávislosti“.

Jesudian (lékař a učitel jógy ve Švýcarsku)

„Nedejte se ovládat jinými lidmi, i když se zdá, že vám dočasně prokazují dobro. Používejte svého

vlastního ducha.“ Vivékánanda (jogín v Indii , zemř. 1902)

V těchto „stručných informacích o józe“ jsem použila různých materiálů z přednášek a seminářů, čerpala jsem i z níže uvedené literatury. Zájemci, který toto povídání o józe přečetl až do konce, aniž by ho to odradilo a hodlá jógu zařadit do svého života, doporučuji k ucelenějšímu studiu knihu Jóga od Věry Knížetové a Josefa Tillicha nebo knihy o józe od Poláška a Lysebetha.