Nácvik, didaktika, metodika cvičení

K DIDAKTICE BOJOVÝCH UMĚNÍ

Všechna východní bojová umění mají značnou výchcvnou hodnotu. Usilují o jed­notu těla a ducha a současně o fyzické, duševní a morální zdokonalení každého adepta. Tomuto cíli jsou podřízeny vyučovací postupy. V mladém věku jsou však možnosti těla větší než možnosti ducha. Sportovni kariéra trvá relativně krátkou dobu, proto je vhodné uplatóovat takové postupy, které umožní provozovat budó po celý život.

Bojová umění mají na člověka všestranný účinek a při správně vedeném cvičení zatéžují organismus systematicky a přiměřeně. V budó se múže člověk stále zlep­šovat, v mládí více po fyzické a technické sfránce, ve starším věku v technice a v duševní oblasti. Tak se také seberealizuje a sebetvoří. Získává znalosti o sobě samém, o tom, jak pracuje těle a mysl, ale také jak funguje vesmír. Při cvičení je důležité mít na mysli, že jsme v harmonickém souladu s vesmírem a vnéjším pro­středím vůbec.

Učení je založeno na soustředění v relaxaci, na důvěře ve své tělo, otevření se učení bez činění soudů a překračování hranic sebepředstavy. Adept má usilovat i o to, aby techniky a principy přenášel do běžného života. Někdy se říká, že je to právé védomí úbytku fyzických sil, co vede k nalezení skutečné techniky, která v budó není na fyzické síle člověka podstatně závislá.

V procesu učení je třeba dodržovat obecné didaktické zásady a hlavně nacvičo­vat při plném soustředéní. Koncentrace je schopnost udržet pozornost a bdělost, kdykoli je to nutné, bez ohledu na vnější podmínky a stimuly. Když do mysli proni­kají parazitní myšlenky, nelze spojit tělo a mysl. Na Východě říkají, že se bortí har­monie mezi nebem a zemí. Úsilí se jednotně usměrňuje tam, kam se vede energie i technika. Zpravidla se přitom klade větší důraz na posilování vůle a žádoucích vlastnestí než na samotný ničivý účinek techniky.

Vždy však platí, že k dosažení koncentrace je nutné umět se odpoutat od každo­denního života a myslet při výcviku jen na zvolené bojové umění. Cvičit se musí vždy s velkou pozorností a zápalem. V bojových uměních není třeba velkých svalů, aby se uplatnila rychlost a výbušnost. Smyslem výcviku je také posílit individuální energii (ki) a ducha, a získat takovou schopnost koncentrace, jako by šlo o život. Pak se i obsahově sebechudší vyučování může stát pro žáka bohaté. Zakladatelé směrů budó tvrdili, že primárním cílem výcviku je rozvoj charakteru.

V podstatě v každém bojovém umění je třeba stát zpříma, což může být velmi obtížné, nebot'télo je z hlediska statického i dynamického děleno na části. Dále je třeba harmonizovat dýchání, stabilizovat koncentraci a uvolnit napětí. Teprve od to­hote okamžiku je možné fyzicky a mentálně správně jednat.

Člověk se musí se cvičením plně ztotožnit. Už příchod do dódió, vlastní pozdrav

K DIDAKTICE BOJOVÝCH UMĚNÍ

a držení těla patří k technikám udržujícím bdělost a jasné vědomí. Pomáhají cvi­čencům cítit se plně aktivní. Při cvičení se má každý soustředit na vnitřní subjektiv­nl zkušenost, nechat se jí totálně absorbovat, "dívat se dovnitř sebe sama" a intui­tivně pocifovat, co se děje a přenášet ohnisko na to, co je osobně významné.

Reije japonský pozdrav, ale i zdvořilost, což volně převedeno znamená stálá se­bekontrola a dokonalé sebeovládání, ale také vděk učiteli, partnerovi i disciplíně. Nesmí fo být zdvořílost formální, ale cítěná a prožívaná. To vše, stejně jako pokora, patří mezi morální a výchovná doporučení, která každý správný adept přijímá za svá.

Zemé Východu při vyučování berou ohled z našeho pohledu na trochu zvláštní jevy. Například na to, že mladí lidé, které učíme, mají velmi mnoho bioenergie. ~í­ňané by řekli, že jejich čchi je silné, a že se navenek vyznačuje a prolíná se čchi dalších adeptů. Tohoto jevu se záměrně využívá, když cvičí hodně iáků pohroma­dě. I učitelé, kteří k nám přinášeli aikidó, tvrdili, že vůbec nevadí velká hustota evi­čících, nebof kromě vytváření silného energetického pole musí být i pozorní, aby na sebe nepadali a nesráželi se, a tato pozornost se přenáší pak na samotný před­mět aikidó. Právé pro ono vzájemné prolínání jednotlivých ki se lépe vyučuje ve tří­dě početné než při individuální výuce, která je jak pro učitele, tak žáka velmi nároC­ná, nebot' chybí ona bioenergetická podpora ostatních. Ta se však objevuje jen tehdy, jsou-li všichni cvičící pozitivné motivováni. Rozlišuje se totiž dobré ki a špat­né ki, dobré je třeba rozvíjet a špatného se zbavovat. Jestliže má některý žák ne­chuP ke cvi8ení, kazí cviáení i ostatním, nebot' jejich ki se prolínají a interferují. I v józe se upozorňuje, že z tohoto důvodu není kolegiální, jestliže některému cvičí­címu není cvičení po chuti.

Zmínéná pokora souvisí se snížením vazby k vlastnímu já, tedy s oslabením ego. Proto se veškerá pozornost spíše než k sobě samému a svým domnělým nebo skutečným kvalitám věnuje činnosti, v níž se posláze dosahuje lepších výsledků. Pokora umožní velký pokrok v dódió i v životě.

Každý, i člověk ne příliš fyzicky zdatný, může posilovat ducha, koncentraci, du­ševní klid a důvěru v sebe sama. Pak i sebehodnocení je reálnější. Ale rozhodnout se pro to musí sám, jen tehdy zvýší tameši, bojového ducha, který dokonce vede i k ignorování bolesti a strachu. V této souvislosti se říká: Nešetřete se, vydejte ze sebe vše a bude vám dáno vše.

Další zvláštností je postoj k žákům ve školách bojových umění. Např. ve škole kendó Mitó Gakku se tvrdí, že nejdůležitéjší věcí pro učitele kendó je milovat všechny své žáky, af jsou jací jsou. Přísnost a tvidost nebo naopak soucit bez kri­tičnosti ničí jejich ducha a nezáleží přitom na jejich věku.

I když jsou některé akce velmi jednoduché, nikdy se nic nesmí nacvičovat me­chanicky, jakoby duchem nepřítomné. Do procesu učení se musi zapojit i vnitřní faktory, jinak to nebude bojové umění, ale torma gymnastiky. Zpočátku se akce pro­vádějí vědomě, aby se nékdy v budoucnu mohly plně projevit jako retlexní.

V souvislosti se zaměřením na vnitřní pochody v organismu existují v součas­ném vyučování bojových umění dvě tendence. Jedna zásadně prosazuje vnitřní cí­tění, aniž by se věnoval přehnaný zájem vnéjším chybám v technice, které se opra­ví později. Druhá tendence dává přednost vnéjší přesnosti i eleganci a vnitřní řízení včleňuje jen velmi postupné. Každá tendence má své přednosti i nedostatky. Propracovaná bojová uméní obsahují i postupy, jimž se adept uvádí do odpočin­

ku a zotavuje po námaze. Škoda, že Západ má zájem především o techniky boje. Regenerační cvičení jsou totiž také zaměřena na co nejlepši proudění ki. Umož­ňují rovněž lépe procítit nitro těla, v némž proudí ki, a také vnější ki, kterou uvolňu­je protivník. Adept potřebuje védét, jak má své tělo procit'ovat a jak do néj vnést sí­lu. Citlivost získá vnitřním cvičením, tzn. čchi-kungem, dýcháním, meditací atd. Podle východních autorů je citlivost nezbytná k zvyšování účinnosti a síly. Získá­vat se má nejdiíve vůči vlastnímu tělu a pak ji rozšiřovat i na vnější prostředí, kte­ré zahrnuje i protivníka. Tato vnitiní práce potřebuje čas a trpélivost a pokrok je pomalý. Nejdůležitější však je, že všechny principy vnitiního iízení a cítění jsou použitelné i v životě. Ukazuje se, že kromě techniky je vše v bojových uměních otázkou ducha.

Ve vyučování bojových umění obecně platí, že tam, kde je to možné, se zpočát­ku všechny vyučované dovednosti provádějí pomalu a bez většíhe napětí, aby si žáci stačili všimnout svých chyb. Pomalé opakování jedné techniky má za cíl upev­nit senzomotorické vnímání vnitiku těla. V některých případech je možné už po částečném zvládnutí techniky mentálně napřít energii do žádoucího sméru, ale vždy povolit ramena a do délky protáhnout páteř. Tento postup umožňuje stálou se­bekontrolu, ale i seberealizaci a sebetvorbu. a uvádí se, že je-li ki správně rozpro­střeno v organismu, dostaví se i zdraví.

Tímto způsobem se přistupuje k nácviku každé techniky, včetně postojů. Postoj s dobrou rovnováhou horní i spodní části těla umožňuje harmonickou souhru svalú a minimalizuje energetické ztráty. Musí být sladěn s duševní připraveností a dýchá­ním. Při nácviku změny postojů musí být nově získaný postoj stabilní (človék se cí­tí "vrostlý do zemé") a současně i pohyblivý.

Pii cvičení ve dvojicích dochází k vzájemnému kontaktu, který umožňuje pozná­vání partnerových tělesných i duševních schopností, možností i nedostatkú v obratnosti, síle a rychlosti. Rychlejší postup pii výcviku je možný vždy na základě společného hledání cest k odstranění nedostatků. Rivalistické vztahy vzestup vét­šinou brzdí.

Při tréniku se často užívá metoda, že každý cvičenec pii opakování techniky v ki­honu (individuální cvičení základní techníky) hlasitě počítá od jedné do desíti. Je-li přítomno 30 cvičencú, dosáhne se tak počtu tří set opakování. Obvyklé je to v ka­ratedó a také v aikidó, zvlášté při individuálním cvičení se zbraní.