Upravené meditace vedené, řízené, DAHLKE: Cesty do vlastního nitra

Zde jen vybrané kapitoly a úseky

Ostatní viz orig. na E+ Vybrané meditace samostatně (Léčení + úvodní

Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa

Doporučené pořadí

Meditace 01, 02, 03, 04, potom 1, 2, … 16

Dro děti jedna samostatně

OBSAH

ÚVOD

1. část

NÁROKY MEDlTACE 1~

Nároky meditace 15 6

Meditace a odpor 1

Dva základní směry' ~editace 16 ? Vedené meditace

Mechanismy působenl I9 Pokusy o vědecké ~'světlení 22 Smysl a nároky této 1`nzhy 24

Nároky na medituj~cí a zákony meditace 29 Vliv a působení vnítřních obrazů 32

Možností a nebezpe°~ prt očekávání zázraku 34 Nebezpečí a pomo~ Fři cestách do vlastního nitra 36 39

Bezpečný návrat Vnější postoj 41 Vnitřní postoj 41 Meditace a čas 4

Pomůcky a triky t<a cestě do hlubin 44 Problémy při medítaci 46

Hudba na cestu do riitra 48 Perspektivy 50

2. čcíst EDITACE V~EOBECNÉ i~~

57 Praktícké pokyn~'`oace(kyně) duše - Nalezení vnitřního vedení 59 1. medítace: Pr~

2. meditace: Vnítr~í medítační prostor a náhled na vlastní problém 64 3. meditace: Ro5tlinné bytosti, duchové rostlin 69

teyové zvíře a vlastní animální bytost 73 ~. meditace: To m~nty voda a vzduch 77

5. meditace: Ele~enty zemé a oheň 82 6. meditace: Ele

7. meditace: Svět ~tínů 85 8. nteditace: Zá~,°~e času 89

9. meditace: Mandala barev 92

10. meditace: Ki~hy chvění - tělo zvuku 96

11. meditace: Meditace k tělesným centrům 98 12. meditace: Po práci 101

13. meditace: O úkolu nebo práci 103

MEDITACE PRO DĚTI

Úvod 109

l. meditace: Zvířecí rodina 112

2. meditace: Bytosti vzduchu a ohně 115 3. meditace: Bytosti vody a země 118

MEDITACE K LÉČENf CHOROB

Úvod 125

1. meditace: Chrám sebepoznání 126 2. meditace: Chrám seberealizace 131

MEDITAČNÍ CYKLUS:

MIKROKOSMOS ČLOVÉK - MAKROKOSMOS ZEMÉ

Úvod 139

1. meditace: Cesta do světa 141 2. meditace: Cesta do těla 146

3. meditace: Polarita a spojení 152 ~. meditace: Komunikace 156

5. meditace: Proud dechu a strom plic 161 6, meditace: Hranice a výraz - kůže 165

7. meditace: Obrana a agrese 170

8. meditace: Rovnováha a harmonie - ledviny 175 9. meditace: Tajemství středu 180

I0. meditace: Rytmus a životní síla - krevní oběh 184 II. meditace: Dávat a brát - střeva 188

12. meditace: Původ a proměna -játra 192 13. meditace: Příběhy vývoje 196

l~. meditace: Kruhy života 201

I5, meditace: Cesta časem - vyrovnání se s vlastním příběhem 205 16. meditace: Léčení 209

Poznámky 215

Dodatek 216

s. 16

pro většinu lidí zna­mená štěstí mít vše, co chtějí. Stačilo by, aby chtěli vše, co mají a mohli by být šťast­ni.

Při vedené meditaci se snažíme dosáhnout hypnoidních stavů tranzu. Fe­nomény hypnózy mohou osvětlit, co se průběžně děje, a navíc to, jak "funguje" duše. V duševní oblasti skutečně existuje jakési relativně mechanistické, a tím před­pověditelné fungování, které velmi často irituje zastánce mechanistického pohledu na svět.

FENOMÉNY V OBLASTI PODVĚDOMÍ. Zkušenosti z naší minulosti, které jsme jednou udělali, ale které jsme dávno zapomněli, jsou uloženy v našem podvědomí. Většina procesů v našem těle, jako je dýchání, trávení nebo činnost žláz, probíhá bez našeho vědomí, a přesto nepatří do oblasti nevědomí. Všechny tyto řídící fenomény patří do říše podvědomí. ·­

Pokud se podaří dosáhnout dostatečně hluboké roviny uvolnění, mohou ve­dené meditace proniknout na odpovídající rovinu programování a v terapeutickém smyslu se postarat o nové nastavení výhybek. Tato svůdná vyhlídka má také své hranice a nedává lidem, kteří jsou orientováni na získání moci, ty vysněné možnos­ti, jichž by se druzí museli obávat. V zásadě leží na hypnóze zřejmý určitý stín moci, který lze také rozeznat u většiny hypnotizérů. Vedené meditace v sobě skrývají prin­cipiální nebezpečí, že se ten, který je vede, bude také snažit získat určitou moc nad meditujícími. Meditace ve vlastní režii je podstatně bezpečnější. Mimoto moc vede­né meditace, ani moc té nejrafinovanější hypnózy nestačí na to, aby bylo možno manipulovat s osudem. Rovina osudu je uložena o tolik výše a současně o tolik hlou­běji, že si vždy najde dostatek cest, jak prosadit příslušné "učební úkoly".

Ohromná síla hypnotických příkazů, která skutečně existuje a v jemnější for­mě existující síla hypnotické sugesce, spočívá v tom, že vědomí je zúženo na urči­tou velmi úzkou oblast. Jde o vypnutí většiny vlivů a upření vědomé pozornosti (fo­kusování) na jedno jediné místo. Je zde jistá analogie s lupou, která může natolik soustředit v podstatě neškodné paprsky světla, až získají neuvěřitelnou zápalnou sílu. Jiným příkladem je laserový paprsek, který bere svou sílu ze soustředění a shodné­ho nasměrování všech vln.

Díky podobným fenoménům mohou být také zesíleny hypnotické stavy. Jde o snahu vést meditující v každém ohledu k jednomu cíli: tím je soustředění vědomí a objevení se několika rozhodujících obrazů.

Sugestivní hlas, svétlo, vonné esence a hudba slouží především tomuto jednomu cíli. Používané matoucí techniky jsou zaměřené na intelekt, protože jej chtějí zklidnit, usměrnit a upoutat k těm obrazům, které jsou důležité. Zrak a sluch jsou vnějších smysly, které obvykle považujeme za hlavní; jejich téměř naprosté vyřazení je nejúčinnějším pro­středkem soustředění (fokusování).

Při dostatečně silné koncentraci obdrží myšlenky takovou sílu, že jsou schop­ny proniknout pod povrch a dosáhnout nových dimenzí. Jako je svazek světelných paprsků schopen spálit povrch věcí, tak je spoutaná síla myšlenek schopna prorazit povrch vědomí a proniknout do podvědomí. Hluboká meditace může proniknout až do nevědomí a získat tak přístup k hlubinám vlastní duše. V zásadě je dokonce možné dosáhnout až do oblastí kolektivního nevědomí, na tu rovinu, kterou nazý­

S,21

vají Indové kronikou Akasha. I když na začátku vedené meditace nemá dosažení takovýchto hlubin vůbec smysl, je pro nás v možnosti, transcendovat obvyklou "uži­vatelskou rovinu" našeho mozkového computeru, uložena důležitá šance.

Dokonce i do hlubin léčebné­ho transu se můžeme dostat téměř mimochodem, když například silně nachlazeni sledujeme film, který nás plně zaujme, to znamená, že zcela soustřed'uje naše vědo­mí. Náš nos se velmi rychle uvolní, opustili jsme totiž rovinu, kde jsme toho méli plný nos (německá varianta úsloví "mít něčeho plné zuby, mít něčeho po krk", pozn. překl.) a sestoupili jsme hlouběji.

Spirituální cvičení používají téměř vždy techniky omezení vnějších podnětů na jedné straně a zhuštění vědomí na straně druhé. Ať jsou to modlitby, jako je růženec, techniky odříkávání manter, pozorování dechu, cvičení koncentrace a mno­hé další.

Nebezpečí technik, které pracují s hypnoidními stavy, se stává akutní nejpoz­ději ve chvíli, kdy začne ten který vedoucí, hypnotizér, vnášet do cvičení své vlastní zájmy.

Sheldrake se zabýval různými experimenty s podobně mysteriózními výsledky a poté zformuloval svou teorii morfogenetických polí. Podle toho jsou formující vojová pole schopna řídit vývoj a synchronně zpřístupňovat informace, aniž by k tomu potřebovala materii a energii jako prostředníka.

Sheldrake vychází z hierarchií, na jejichž špičce stojí příslušné pole: morfogenetické pole pro mitochondrie (buněčné elektrárny) je uloženo v buněčném jádru, pole pro buňky je ve tkáni, pole tkáně je v orgánu. Pole pro orgány může ležet v nadřazených orgánech, jakými jsou čakry, pole pro čakry v celém člověku. Obraz člověka by pak bylo třeba hledat u Boha, jak o tom vypráví Bible'

Z toho plyne, že při vypuknutí nemoci není primární porucha v tom kterém orgánu, ale v nadřazeném poli, v poruše zde uloženého příslušného obrazu. Imagi­nativní terapie se pokouší vytvořit intaktní obrazy, které odpovídají celkovému poli těla, duše i ducha, a usadit je do správné roviny.

Mnoho věcí lze Sheldrakovou teorií vysvětlit, ale odpověd' na otázku vzniku prvních obrazů přesto nedává. Tady jsme i nadále odkázáni na příběh o stvoření světa z Písma svatého nebo na nehotová vysvětlení vědy. Tak jako Max Planck a Albert Einstein ocitá se nakonec i Sheldrake u Boha. Kdo se snaží domýšlet až do konce, dostává se nutně od polarity k jednotě, a tím k Bohu.

Děti, které čtou, jsou odkázány na svoji fantazii, aby si mohly přečtené příběhy ilustrovat vlastními vnitřními obrazy. Děti, které se místo toho dívají na video, dostá­vají vše předkládáno již připravené a hotové, nejsou nuceny namáhat vlastní fanta­zii, a tím není podporován rozvoj dítěte. Pohádka na dobrou noc podněcuje jeho fan­tazii; archetypické struktury pohádek mu nechávají dostatek prostoru, aby se do nich mohly prolínat vlastní obrazy.

. Při vyprávění příběhů a pohádek a při jejich poslouchání se člověk zabývá svou vlastní duší. Při dívání na televizi uniká sám sobě. Samozřejmě to neznamená, že vybraná témata, která se člověka opravdu dotýkají, nemohou podnítit vnitřní pro­žitky i ve filmové formě.

Přechod od vyprávění příběhů k vedené meditaci je v mnoha směrech plynul­ý. Vyprávíme-li dětem pohádku na dobrou noc, jejímž cílem je z hlediska dospělého většinou rychlejší usínání, doporučuje se po několika minutách včlenit do pří­běhu výzvu, aby dítě zavřelo oči a všechno další si představovalo. Pokud to není pouze trik, jak se co nejrychleji zbavit svého úkolu, budou děti schopny se tím řídit a najít plynulý přechod z vedené cesty do světa svých snů. Přirozeně záleží mnoho na šikovnosti a schopnosti vypravěče, aby dokázal správně naladit a citlivě splétat vlákn­a příběhu.

V tomto smyslu mohou být všechna vybraná data a slavnosti uzpůsobena pro­žívání takovýchto prohloubených zážitků. Každé jubileum nabízí možnost, prožít ve vnitřních obrazech pohled zpět a vyrovnat se s výjimečnými událostmi minulého období. Obvykle lze důležité události při tomto pohledu zpět lépe a jasněji prohléd­nout. Jednoduchým způsobem je možno získat z minulosti poučení a vyrovnat se s ní. V zásadě je pak lhostejné, jedná-li se o výročí svatby nebo o firemní jubileum.

Snad nejjednodušší a nejvděčnější cvičení je, když sami sobě každý večer před usnutím převyprávíme uplynulý den ve formě obrazového příběhu. To je pohádka na dobrou noc pro nás samé. která by nám jako v dětství umožnila ponořit se pří­jemněji do světa obrazů a současně by nám také časem mohla pomoci, abychom byli bdělejší a lépe si uvědomovali každodenní život.

Meditační texty uvedené v této knize představují most k návratu do vyprávě­ných a prožitých vnitřních obrazových příběhů.

Čtené texty často působí nudně, protože je lze jako takové lehce poznat. Proto je dobré, přečíst si nejprve tiše, pro sebe kaž­dou větu a každý obrat a potom to říkat "spatra". Stejnou metodu je dobré použít i v případě nahrávání meditace na kazetu, nebot vlastní předčítání může rychle působit monotónně. Uvedený postup má tu výhodu, že mluvíme pomalu a dáváme si na čas tak, jak to meditující nutně potřebují. Samozřejmě existují lidé, kteří čtou rovnou tak, že je tato metoda zbytečná. Přímá mluva je ale víc než z nouze ctnost protože mluvená meditace je živá a je dobré dát jí přednost před sebelepšími kon­zervami - kazetami, i kdyby byly technicky zdařilejší. Rozdíl odpovídá rozdílu mezi vyprávěnou pohádkou a nahrávkou na videokazetě.

Pokud vlastníme kazety, doporučuje se vždy znovu si je poslechnout, i když se může stát, že se intelektu budou brzy zdát nudné. Neměl být to být problém, proto­že to není náš intelekt, kdo je zde oslovován. V zásadě jsou všechny meditace i exr­cicie pro intelekt poměrně nudné. Co je nudnější než pozorovat po mnoho hodin vlastní dech, jak je tomu při zenové meditaci nebo vipassana meditaci, či myslet na stále stejný zvuk, jako při meditaci nad mantrou?

Pro meditace, které pojednávají určitý problém, jakým je např. nemoc, platí pravidlo častého opakování jedné a téže kazéty. V takovém případě má smysl opatřit si kazetu k tomuto tématu, pokud taková existuje. Pokud žádná není, je druhé nej­lepší řešení udělat si ji sám, podle vzoru některé hotové kazety. Odpovídající pod­něty ke zpracování příslušných témat podle literatury lze najít v dodatku u knih, jež se zabývají významem různých nemocí. Místo toho, abychom si kazetu jednou po­slechli a pak čekali na zázrak, je lepší poslouchat sťejnou meditaci každý den po celý měsíc. Vytrvalé působení vody po kapkách vyhloubí díru do kamene. V žádném případě nevznikla nějaká nemoc přes noc a zčistajasna; je velmi namáhavé si něco takového sám namlouvat. Proto je třeba dopřát si čas, než se na povrch dostanou skrytá poselství a tajemství. V praxi se osvědčil jednoměsíční cyklus.

Všeobecně řečeno je smysluplnější věnovat své nemoci dobrovolně denně půl hodiny, kdy jí a svým potížím budeme nenuceně a vědomě naslouchat, protože ji­nak si stejně denně svou dávku naší pozornosti vynutí. Většinou potom dopřeje ~ nemocnému ve zbylém čase mnohem více klidu, a tak je ona půlhodina opravdu dobře investovaná.

TĚŽKÉ CHRONICKÉ CHOROBY

U těžkých chorob se doporučuje pokračovat i nadále, tj. déle než ;,jeden měsíc. Mezitím je ale dobré poslouchat i jiné meditace, jako např. kazetu "Vnitřní lékař"s(platí pro německy mluvící oblast, pozn. překl.). U chronických cho­rob je výhodnější používat kazetu, protože živě mluvená meditace může po delší době klást příliš velké nároky na případné pomocníky. Je nutno mít na vědomí, že pou­žité texty by měly být, obrazně řečeno, na míru, protože většinou není času nazbyt.

I když má tento typ meditací v sobě něco vynuceného a hlavním pohonným motorem je "z nouze ctnost , není možné pominout všechny zákony meditace. V zá­sadě není možné pomocí meditace něco vynutit a už vůbec ne udělat zázrak. Do­nucování a násilí jsou meditaci bytostně cizí. Jejím prostřednictvím je ale možno k zázrakům dozrát. Následující pravdivý zenový příběh pomůže tuto otázku lépe osvětlit.

Na jedné známé americké univerzitě zkoumají paranormální síly. Ve výzkum­ném projektu se několik osob pokouší uhnout kompasovou jehlu ze severojižního směru. Testu jsou vyměřeny čtyři týdny, ale protože se u žádné osoby nic nehýbe, je po jednom týdnu namáhavé koncentrační práce rozhodnuto, že projekt bude zkrá­cen na poloviční dobu. Testované osoby zůstávají až do poslední minuty plně sou­středěny na svou práci, protože jsou zavázány vědecké zodpovědnosti, i když se stá­le nic neděje. Ve chvíli, kdy skončí celý test, pohnou se jehly téměř u všech. Po delších zkoumáních tohoto jedinečného fenoménu bylo zjištěno, že je obojí nutné, aby bylo dosaženo měřitelného efektu: nejprve náročná koncentrační práce a pak uvolnění. Pouze jedno z obého nemá žádný účinek.

Téměř identický příběh, i když v jiném hávu, zná i zenová tradice: jeden mnich žije již pětadvacet let v klášteře, aniž dosud prožil satori (časově omezené osvícení), i když se o to ze všech sil snaží. Mnoho z těch, kteří přišli po něm, už osvícení zaži­li. Po pětadvaceti letech, která bez reptání strávil tvrdou snahou, jde k opatovi a ptá se ho na radu. Opat říká: "Myslím, že zde opravdu nejsi na správném místě." A po­šle jej pryč. Po pětadvaceti letech opustí mnich poprvé klášter a cítí se v ulicích Kjota cizí a ztracený. Naštěstí dojde brzy do ulice, kde se k němu všichni lidé chovají nad­míru přátelsky. Nakonec přijme pozvání hezké mladé ženy, která o něj, k jeho pře­kvapení, zcela nečekaně pečuje. Když jej nakonec vpustí i do chrámu svého těla, ztratí téměř rozum a ve stejné chvíli dosáhne osvícení.

I ten­to příběh chce říci, jak důležité je obojí: koncentrovaná snaha a uvolnění - mužský a ženský pól - jin a jang.

Pro svět obrazů, stejně jako pro celou ženskou stránku skutečnosti, platí úpl­ně jiné zákony než pro mužský svět intelektu. Zamítnutí a zákazy zde nemají žádný význam a jsou jednoduše přecházeny. Něco podobného lze v nepříliš příjemné po­době zažít při výchově dětí, především malé děti žijí velkou částí své bytosti v žen­ském světě obrazů. Vyzveme-li je "Nevylej dnes opět své kakao, prosím tě.", vnímá to malé dítě bez onoho záporu a rozumí tomu následujícím způsobem: "Vylej dnes opět své kakao, prosím tě."

Čím více je člověk spojen se světem obrazů a vzorů, tím méně reaguje na zá­kazy. Tento efekt se nedá přehlédnout u desatera přikázání, které se skládají, a to nikoli náhodou, ze samých záporů. Zakázané ovoce nejvíce chutná, říká známé pří­sloví, a to platí i o světě obrazů.

Nemůžeme si pomoci, abychom nepřeváděli slyšená slova do obrazů, a tím pl­níme základní podmínku pro vedenou meditaci. Pouze na abstrakta ve smyslu matematických pojmů, jako je 10', se to nevztahuje, ale ta nehrají při meditaci žád­nou roli. Všechny ostatní pojmy jsou spojeny s konkrétními obrazy, a proto se skvě­le hodí pro pouť do nitra. Z toho také vyehází nejdůležitější právidlo pro vedené meditace: Všechny formulace musí být co možná nejvíce obrazné, srozumitelné a konkrétní. Všechno abstraktní bude pominuto stejně jako zápory, které jsou také abstrakcemi.

Samozřejmě, že jsme v útlém dětství uměli snít, toulat se ve světě fantazie a vyznat se ve vnitřních světech.

Teprve se začátkem školy a pronikající vážností života jsme od svých učitelů slyšeli: Nesni! Neblouzni! Nespi! IVefantazíruj a řekni pravdu! a hlavně Soustřed' se! Pomalu jsme se naučili, o jakou pravdu se jedná, jak vypnout z mysli všechno ne= důležité a fantastické a jak se soustředit na to málo, co bylo důležité a podstatné. To je pro každé dítě tvrdý krok, protože se zde nejedná zrovna o to podstatné, o pod­statu věcí, ale většinou výlučně o rozumné věci. Čím lépe je toto nové poselství po­chopeno, že podstatné je pouze to, co je racionální a funkční, tím více ustupují kreativní oblasti fantazie a představivosti do pozadí. Pokusy, nalézt k nim v dospě­losti opět přístup, bývají pak samozřejmě spojeny s určitou skepsí ze strany intelek­tu, který mezitím převzal neomezenou vládu. Problém neleží v komplikovanosti meditace, ale právě v její jednoduchosti a lehkosti přístupu. nakonec, když se to podaří, často slýcháme: "Ach, to je tak jednoduché, to jste přeci mohli říci rovnou. Jen tak připustit představy a myšlenky a brát je tak jak přicházejí, jen tak..."

Jiné, stejně jednoduché pravidlo je také častým zdrojem problémů; to zname­ná intelektuálně založení lidé mají sklon dělat z něj problém. U vedených meditací jde o to, přijmout první vynořivší se myšlenku. Jde o tu první louku, která se obje­ví. Uvědomit si ji je jednoduché, ale pro náš intelekt, který je zvyklý na možnosti volby, je to někdy problém. Různé možnosti volby dávají egu pocit svobody a moci činit rozhodnutí. Aby dostalo tuto možnost, musí vytvořit varianty výběru. Takže pak může odsunout první vynořivší se myšlenku stranou, což může meditujícímu zpro­středkovávat pocit libovolnosti obrazů. Ve skutečnosti přináší takový výběr uspoko­jení jen samotnému intelektu, protože má dojem, že má vše pod kontrolou; pro cvičícího je však spíše neuspokojivý.

V zásadě to nemůžeme mít egu, v jehož službách íntelekt jedná, za zlé, ono má skutečně mnoho co ztratit. Posledním a nejhlubším smyslem působení medita­ce je zaměření na střed a tím osvobození z polarity. To je ale současně také osvobo­zení od ega. Koneckonců riskuje ego při tomto podniku všechno, takže se nelze divit určitému odporu z jeho strany. Na druhé straně je možno ego uklidnit - tak rychle a tak brzy nebude muset odstoupit.

U řízených meditací není intelekt tolik zatlačován do pozadí jako například

32 CESTY DO VLASTNÍHO NITRA - VEDENÉ MEDITACE NA CESTĚ K SOBĚ

u nočních snů. Může být pozorovatelem a svědkem v pozadí. Výstavba meditací odpovídá, alespoň zpočátku, do značné míry jeho logice. Ve snech a později při volné imaginaci, která se nenuceně vyvine z vedené meditace, hrají normální logika a chro­nologie času pouze podřadnou roli. Ve snu se odehrávají nejnelogičtější věci a časy se libovolně prolínají. Z tohoto důvodu se ego může uklidnit, a to je také to nejlep­ší, co může k meditaci dodat.

32 CESTY DO VLASTNÍHO NITRA - VEDENÉ MEDITACE NA CESTĚ K SOBĚ

U řízených meditací není intelekt tolik zatlačován do pozadí jako například u nočních snů. Může být pozorovatelem a svědkem v pozadí. Výstavba meditací odpovídá, alespoň zpočátku, do značné míry logice intelektu. Ve snech a později při volné imaginaci, která se nenuceně vyvine z vedené meditace, hrají normální logika a chro­nologie času pouze podřadnou roli. Ve snu se odehrávají nejnelogičtější věci a časy se libovolně prolínají. Z tohoto důvodu se ego může uklidnit, a to je také to nejlep­ší, co může k meditaci dodat.

Vliv a působení vnitřních obrazů

Na počátku je pro intelektuálně vzdělané lidi těžké přijmout fakt, že by vnitřní obrazy vzniklé z představ mohly mít nějaký účinek. Příliš dlouho jsme poslouchali, že sny, fantazie a obrazové, či obrazné představy nemají žádnou hodnotu, dokonce, že jsou škodlivé. Přitom nám ale každodenní zkušenost ukazuje, že strachy; které jsou produktem naší obrazotvornosti, nás opravdu děsí; že nemocemi, které nám naše obrazotvornost namluvila, opravdu trpíme a dokon­ce bolesti, vzniklé v naší obrazotvornosti, mohou nesnesitelně bolet

Všechny obrazy jsou vlastně vnitřní­mi obrazy. Když se na něco díváme, odrážejí se světelné paprsky od tohoto objektu, dopadají do hlubin oka a vyvolávají elektrický impuls. Množství těchto impulsů vede k vytváření elektrických vzorců podráždění, které jsou zrakovým nervem vedeny do zrakového centra mozku a zde jsou početně převáděny do obrazu. Vlastní vidění se ­odehrává v mozku a tedy jednoznačně uvnitř. Proto zná medicína dva druhy slepo­ty. Při častější variantě, která spočívá v onemocnění oční bulvy, je stále ještě mož­no vidět vnitřní obrazy. Při duševní slepotě leží defekt v mozku a teprve tehdy chy­bí možnost představovat si vnitřní obrazy.

Všechny obrazy jsou tedy uvnitř, a přesto jsou obrazy vedené meditace a sno­vé obrazy zvláštním způsobem uvnitř. Jejich zvláštnost ale zřejmě nespočívá v jejich účinku a významu. Pro Indiány jsou dokonce důležitější než mnoho vnějších obrazů. Dokonce i pro nás jsou důležité tam, kde došlo k jejich "zvnějšně­ní". Na této zemi nebyl ještě postaven dům, který by nejdříve neexistoval jako vnitř­1~í obraz ve fantazii architekta či stavitele. Každému technickému vynálezu před­chází vnitřní obraz. Nejprve je vždy představa, a z ní teprve vzniká materiální manifestace.

Pro nás je důležitý právě tento krok k manifestaci a zůstane jím i při vedených meditacích. Pokud prožijeme nějaký podstatný zážitek nebo hluboký vhled, je dob­ré dát mu nějaký vnější výraz ve formě malého rituálu. Tím se na jedné straně pro nás zvýší význam této zkušenosti, na druhé straně bude zakotvena hlouběji v pamě­ti, nebot' stejně jako sny, propadají se zkušenosti z vedené meditace a volné obrazo­vé meditace velmi rychle zpět do nevědomí.

V psychoterapii se stále množí důkazy o schopnosti vnitřních obrazů působit až na rovinu tělesných struktur. Vedené meditace jsou již po mnoho let s úspěchem používány v psychoonkologii. Tento název označuje tu oblast rakovinné terapie, která se zabývá duševními příčinami nádorových onemocnění. Carl Simontonl doložil, že se při terapii s použitím vnitřních obrazů prodloužila předpokládaná délka života pacienta na více než dvojnásobek. Dokonce i školní medicína začala věnovat těmto fenoménům pozornost a otevřela nový obor, který se má v budoucnosti těmito vlivy zabývat: psychoneuroimunologii. Toto poněkud namyšleně znějící jméno nemůže zakrýt skutečnost, že se zde jedná především o působení duševních obrazů na tělo, které je samo o sobě velmi jednoduché.

Sílu představy dokazuje následující extrémní příklad, který Simonton uvádí: pacientovi, který je v posledním, velmi těžkém a dále neléčitelném, stadiu rakovny, který je plný metastází a bez naděje, je nabídnuto, aby dovolil, aby na něm byl vyzkoušen nový, na člověku ještě neozkoušený, prostředek proti rakovině. Lékaři se rozhodli k tomuto kroku, protože očekávaná délka jeho života byla odhadnuta pouze na několik týdnů a situaci prakticky nebylo možno zhoršit. Pacient svolil a dostavi­lo se zázračné vyléčení. Po několika týdnech u něj nebylo možno stanovit žádné příznaky rakoviny a byl propuštěn jako vyléčený. 0 několik měsíců později si tento, nyní zdravý, muž přečetl v lékařském časopise, že lék, kterým byl léčen, nesplnil očekávání, jež do něj byla vkládána a nemá žádný léčebný účinek na rakovinu. Pa­cient poté opět onemocněl "svojí" rakovinou a za pár měsíců zemřel.

Podobné příběhy ukazují možnosti, které jsou ukryté v představách a vnitř­ních obrazech. Je to s každým dalším příběhem rostoucí víra v možnost..., jež pod­poruje vlastní vyhlídky a nevědomou připravenost na "zázraky díky představivosti". V tomto smyslu je zde třeba připomenout zprávu o jedné americké matce, která zvedla několik tun těžké nákladní auto, aby osvobodila své dítě, které pod ně spadlo. Ve své představě, do které se otisklo celé zoufalství situace, to dokázala a pak to dokázala - proti všem pravidlům fyziky - i ve skutečnosti.

Možnosti a nebezpečí při očekávání zázraku

Dokud slouží obrazové putování k odkrývání vnitřních struktur, je to celé po­měrně bez problémů, i kdyby se jednalo o temná místa stinných stránek osobnos­ti. Jakmile ale dojde k vytváření obrazů, začíná hrozit nebezpečí, které je spojeno s veškerým činěním. Začneme být vinni svým úmyslem, tendencí. Uděláme-li jed­no, zůstane to druhé neuděláno a naopak. Zde číhá uprostřed meditace tam, kde to nejméně očekáváme, celá problematika mužského, činného pólu. Je nasnadě, že máme potřebu něco podniknout při rakovině, i kdyby to znamenalo čarovat s ob­razy. V každém případě by ale bylo dobré připustit si hned od začátku, že je nebez­pečí, že dojde k vytvoření nového stínu a tak vlastně k působení proti skutečným snahám meditace.

Jakmile se začínáme vůči něčemu stavět, je zapotřebí mnoho pozornosti a ve hře bývá odpor. Tím se vzdalujeme vlastnímu cíli meditace, která by nás měla vy­vést z pozice odporu. Prožít si tento odpor může být přesto užitečné, například v ak­tivním vnitřním boji proti rakovinným buňkám, ale stejně se tím vytváří nové stíny. V takovém případě by bylo podstatné zjistit, co tomu člověku chybí, co je důvodem ;toho, že se rakovina stala nouzovým řešením. Jestliže zjistíme, že tomuto člověku 'Chyběla v minulosti síla k tomu prosadit se a bojovat za svou vlastní životní cestu pak má dvojnásob smysl podstoupit tento boj na rovině obrazů a namířit jej proti rakovinným buňkám. Slovo meditace ve vlastním smyslu, ale v tomto případě, již není správně použito.

Chování, které je vyjádřeno oním přístupem "stojím proti něčemu, bojuji s ně­m" lze z medicínského hlediska přiřadit k alopatii a tím není samo o sobě chyb­é, je pouze jiné. Meditace by spíše vyžadovala vstoupit s věcmi, v tomto případě se symptomy, do souladu, a to odpovídá spíše homeopatickému přístupu. Meditace, doprovázená vnitřními obrazy, je pouze nástroj a může být použita oběma směry.

Pokud je ale nasazena v boji proti některým vlastním vlastnostem, které by měly být mocí afirmací zakryty, jako to bývá při pozitivním myšlení, pak je nezbytné k to­u přistupovat s maximální opatrností. Dojde k vytvoření stínu a je třeba si ujasnit, to je proti duchu meditace. Nutné to asi bude přesto, protože je jistě lepší, přežít afirmací, než se z nešťastné lásky zabít. V žádném případě by ale neměla vzniknout iluze, že by tím mohl být vyřešen základní problém. Je-li vnitřní rovina obrazů zneu­žita, k "odmeditování" problémů ve smyslu pozitivního myšlení, je to v protikladu výchozímu bodu meditace a jednou se to vymstí. To znamená, jako při všech alo­tických terapiích se potlačený stín přihlásí ke slovu, čím později, tím masivněji.

Cesta k vlastnímu středu musí obsahovat otevřenost pro všechny formy projevu ­vlastní existence, a to přímo zahrnuje i temné stránky. V extrémních situacích mohou poutníka na této cestě potkat i podivuhodné zkušenosti a čím blíže se dostá­vá ke středu, tím pravděpodobnější je, že se stávají. Při vší otevřenosti vůči takový­mto zkušenostem ale nemůže jít pouze o to, vynutit si zázraky.

Frekvence meditací by neměla přesáhnout dvě cesty denně, které by trvaly cca půl až třičtvrtě hodiny, a pokud předpokládáme určitou duševní stabilitu, pohybu­jeme se v bezpečných mezích

Další nebezpečí velkých cest spočívá v možnosti zabloudit.

Vedené meditace mohou jít až na hranice psychoterapie a někdy i kus dál do hloubky.

Od Freudových volných asociací postoupil Jung o krok blíž k aktivní imagi­naci, a ta je opět cílem vedených meditací. Vyznáme-li se dobře v daných duševních yzorcích a dosáhneme-li nutné vnitřní jistoty, pokračuje cesta dále k vlastním výletům do vnitřních říší, které jsou doménou psychoterapie. Každý se musí rozhodnout sám za sebe, zda podnikne i tuto další cestu. Objeví-li se pochybnosti, je lepší uchýlit se do bezpečí skupinové situace nebo si pro následující choulosti­vé

kroky zajistit vedení psychoterapeuta, který má se světem obrazů zkušenosti.

Možnost nejlepší pomoci lze najít přímo v samotném světě obrazů. Jak bude na příkladech meditací prakticky ukázáno, je bez obtíží možné najít ve vnitřních světech průvodce, kteří jsou potom při všech dalších cestách k dispozici v roli

rádců, vůdců a ochránců. V dřívějších dobách byla pro lidi běžná představa takovéto pomoci na cestě. Dodnes je jí pro mnoho dětí myšlenka na anděla strážného.

Vnitřní roviny tu nejsou od toho, aby terapeuticky působi­ly na naši intelektuální skepsi, ale nabízejí dobrou možnost dostat se dál, pokud nám jde o něco, na čem nám záleží. Předpokládat, že to je možné, a jít nacházet, to jsou dvě záruky úspěchu. Vlastě by to byl div, kdyby se u někoho neobjevila žádná ochran­ná bytost, protože to by znamenalo, že si neumí na své životní cestě žádnou pomoc představit.

Mnohdy máme právě v závěru tendenci brát vše na lehkou váhu. Ob­zvláště, pokud jsme měli dojem, že jsme nebyli příliš daleko, mohlo by to svádět k tomu, jednoduše otevřít oči. Právě zde ale spočívá jisté nebezpečí.

Ve zcela výjimečných situacích, kdy by při meditaci mohly nastat obtíže, na­příklad by se objevil pocit strachu, že je možno zabloudit nebo být zaplaven obrazy a stržen s sebou, spočívá rozhodující pojistka v tom, že víme, jak bezpečně z medi­tace vystoupíme, jak ji ukončíme. Vždy stejné, rituálně se opakující vynořování ze světa vnitřních obrazů je záchranný pás

Čtyři kroky védomého návratu

1. Nejprve se ve světě obrazů vrátíme k vstupnímu obrazu, který se tím stává také obrazem výstupním, a uvědomíme si, že není důvod cokoli ze získaných zkuše­ností zapomenout.

2. Potom dovolíme vnitřním obrazům, aby se stáhly zpět, eventuálně to spojíme s po­zvolným mizením tónů hudby v pozadí.

3. Nyní se zhluboka nadechneme, a tím se zcela vědomě spojíme s polaritou ve for­mě vdechu a výdechu.

4. Nakonec začneme provádět drobné pohyby prsty na rukou a nohou a pozvolna je necháme přejít například v příjemně poživačné protahování a vrtění, díky kte­rému se začneme opět orientovat ve svém těle. Teprve ted' otevřeme oči a doda­tečně se orientujeme v prostoru a čase.

K poslednímu bodu je možná ještě velmi hezká alternativa, respektive rozšíření. Abychom se zase zcela bezpečné a příjemně zabydleli ve svém těle, můžeme je po­zdravit celkovou masáží, kterou sami sobě dopřejeme. K tomu vede nejkratší cesta přes uši. V ušních zónách je zobrazen celý člověk, se všemi vnitřními orgány, a tak

je možné přes ně zasáhnou kteroukoli tělesnou oblast. Ještě se zavřenýma očima pomalu zvedneme obě ruce a uchopíme se palcem a ukazováčkem za vlastní ušní lalůčky. Nejlépe si uspořádání těla v uchu představíme jako stočené embryo, ulože­né hlavou dolů, jakoby krátce před porodem. Záda ukazují dozadu směrem k vněj­šímu okraji ušního boltce.

Cvičení: Postupně se doporučuje nejprve mnout a hníst ušní lalůčky (náušnice je nejlep­ší odstranit již před začátkem meditace), až budou působit plně a protepleně, což se stane již po krátké chvíli. Tím se nám podaří namasírovat celou hlavu včetně mozku.

Pak nechte postoupit palce a ukazováčky obou rukou o malý kousíček výše na vnější straně okraje ucha a masírujte krční páteř.

Posléze se posuňte ještě o kousek výše a věnujte se hrudní páteři. V podstatě není vůbec důležité vědět, co to právě máte v rukou, dokud nic nevynecháte.

Přes bederní páteř na horním okraji se pak svými ukazováčky dostanete do zvlněné krajiny ušního boltce, a tím k vnitřním orgánům a tkáním. V hlubinách ušního kráteru můžete dokonce najít trochu masážního mazu.

Několika minutami masáže tak můžeme sami sebe, bezpečně a v pořádku dopravit zpátky a na konci pomalu opět otevřít oči. Stane-li se toto cvičení pevným bodem rituálu vynořování a probírání se z meditace a meditace sama součástí kaž­dodenního života, dojde ve svých pozitivních konsekvencích k zřetelnému oživení organismu v oblasti tělesné i duševní, protože ke každému masírovanému orgánu patří odpovídající duševní témata.

Vnější postoj

Pro západní lidi, kteří nejsou zvyklí se­dět na zemi, je ideální meditační pozice tzv. egyptský posez. Meditující sedí se vzpří­meným tělem, v oblasti křížové kosti se lehce dotýká opěradla, tělo a končetiny sví­rají v kyčelním a kolenním kloubu pravý úhel.

Egyptské sochy často zaujímají toto ^ vzpřímené, rovné a elegantní držení. Tento sed se podaří na každé normální židli a nevyžaduje žádné vymknutí kloubů, pouze určité uvědomění, co se týče vzpřím.ené pozice těla a hlavy. Nejlepší je přitisknout křížovou kost lehce k opěradlu židle, ale jinak se o opěradlo neopírat. Podle pojetí různých tradic je vzpřímená páteř zá­sadní předpoklad pro vzestup energie. Indové vycházejí z toho, že hadí energie kun­daliní stoupá v šušumě, středním ze tří kanálů, ze spodní Muladhara čakry až k nej­vyšší čakře. Osvícení je dosaženo, když dostotipí do sedmé, Sahasrara, čakry. Této úrovni uskutečnění odpovídá v křestanské oblasti svatozář, jíž jsou v naší tradici označováni lidé, kteří dosáhli naplnění.

Obzvláště na počátku meditační praxe se nedá očekávat, že by hadí energie ­kundaliní - začala okamžitě stoupat vzhůru, a proto lze odpovědně povolit prová­dění vedených meditací i vleže. Má to tu výhodu, že eventuální problémy se správ­ným držením těla jsou redukovány na nulu. Skutečně každý umí ležet na zádech s nataženýma nohama a rukama volně položenýma podle těla.

Vnitřní postoj

Motivace, jež vede lidi k meditování, vyplývá u většiny z poznání vlastní nemo­

42 CESTY DO VLASTNÍHO NITRA - VEDENÉ MEDITACE NA CESTĚ K SOBĚ

houcnosti - nemoci. Na druhé straně nemá smysl brát meditaci zcela na lehkou váhu, protože bez jisté vnitřní disciplíny od ní brzy upustíme. Když si uvědomíme, že nám otevírá přístup k ucelené a zcela odlišné části skutečnosti, a když sami na sebe nebudeme vytvářet nátlak představou o určitých cílech, pak jsou dány nejlepší předpoklady. Jde pouze o to dopustit, aby se dělo, co se děje samo od sebe.

Začneme-li bez jakéhokoli očekávání, nemůžeme být ničím zklamáni. Pokud přesto zažijeme pocit zklamání, pak hned víme, že se nám do pocitů vloudilo oče­kávání a že jsme sami sebe v této situaci klamali. To je dobře, protože zklamání nyní ukončilo klamání. Balast, který v sobě neseme, se před další cestou zmenšil o jedno téma.

V ideální situaci, kdy důvodem k meditování není nějaký problém, jako například nemoc, stačí dvě meditace denně, jed­nu ráno a jednu večer

meditovat pouze občas, pak nevznikne žádná pravidelnost, ale i to může být smysluplné,

Používáme-li vnitřní putová­ní k řešení sporadicky se objevujících problémů, vytvoří se sám od sebe určitý ne­pravidelný rytmus.

Ideální střední cestou by byla možnost podniknout denně jednu cestu do ni­tra, ale současně by bylo dob­ré, být otevřený výjimkám a občas si dopřát větší cestu do hlubších oblastí říše vlastní duše.

Dokonce i v situacích, kdy se meditativně zabýváme určitou chorobou, posta­čují k vyvolání jistého účinku již jedna či dvě meditace. Pokud se jedná o těžší cho­robu nebo dokonce ohrožení života, je možno frekvenci zvýšit. Přitom prakticky nehrozí nebezpečí, že by došlo k přílišné senzibilizací, protože přebytečná energie je absorbována chorobným procesem.

Velkou výhodu přináší zavedení pravidelného času pro meditaci a to, je-li pro­váděna na stejném místě, dojde rychleji k vybudování meditačního pole.

V klášteře existuje již po mnoho století meditační pole a členové skupiny toto ~ pole ještě společně zesílili. Čím je jich více a čím soustředěnější je jejich vnitřní postoj,

tím je pole silnější. Doma ve vlastních čtyřech zdech existují zcela jiná pole - a žád­né z nich není připraveno pro takovouto meditaci. Je potřeba je teprve vybudovat

Když je pak takové pole vybudováno, je zase těžké meditaci vynechat. Roste nebezpečí, že se meditace stane návykem, a je třeba si udržet uvědomělost svého konání, aby bylo na jedné straně možno doplňovat pole energií a na druhé nesklouznout do ' rutiny, protože to by byl opět protiklad cesty do nitra a středu.

. Přesto mohou i materiální věci ulehčit vybudování již zmíněného pole, jako například, je-li místo pro meditaci připraveno s láskou - osobní, vlastníma rukama vyrobený polštář, zvláštní meditační deka, vůně tyčinek a tak dále.

I zde je ovšem nejdůležitější správné nastavení vnitřních výhybek: ochota udělat něco pro ženskou část své vlastní duše, chuť dopřát jí péči a čas, nevykonávat na ni nátlak, převést do praxe poznatek, že je stejně nesmyslné rychle meditovat jako rychle ~ zpívat, modlit se, recitovat, milovat... Kdo honí svůj ženský pól, zabíjí jej, a tím také ~ polovinu sebe sama.

Stejně důležité je ujasnit si, že si vše, co jsme prožili, zapamatujeme a až se probereme z meditace a budeme se některým tématem dále zabývat, tak nás k to­mu napadnou ještě další souvislosti. To, co vypadá jako ovlivňování nálady, bude mít hned napoprvé nebo určitě alespoň napodruhé svůj účinek.

Pomůcky a triky na cestě do hlubin

Intelekt si často hraje na strážce vlastních hlubin, Stává

se tak překážkou, kterou je třeba nikoli přemáhat - protože se jedná o meditaci - ale spíše přechytračit.

Je řada možností, jak nenápadně propašovat do hlubin duše kolem celnice intelektu různá poselství.

Autogenní trénink používá naprosté nepravdy, jen aby dosáhl určeného cíle. Kdo si namlouvá, že jeho pravá ruka je těžká, velmi těžká, ten si jednoznačně něco nalhává. Pokud si ale budeme dostatečné dlouho opakovat totéž, pocítíme tíži. Takovéto sugesce jsou pouze na první pohled nepravdivé, za chvíli se již stávají pravdou.

Neurolingvistické pro­gramování (NLP), používá mnohem rafinovanější triky. Poslední slova jedné věty jsou převzata do věty následující, jak ukazu­je uvedený příklad:

"Čas a prostor se stávají stále méně důležitými a je vám stále více lhostejno, jste již hluboko, s každým dalším výdechem se cítíte ještě více uvolnění se děje tak lehce a zcela samo od sebe se děje klesání hlouběji a hlouběji do uvolnění proni­ká z hlubin do vašeho sluchu sled tónů..."

Všechna podtržená slova zde splňují dvojí funkci, na kterou intelekt není zvyk­lý. Jsou-li podobné techniky spojeny ještě s jinými matoucími akcemi, jako napří­klad s pseudoalternativami a nezvyklým zdůrazňováním, vede to k tomu, že se inte­lekt stále více vzdává a stahuje se do pozadí, což o to více otevírá brány do podvědomí. Pseudoalternativami jsou například zvýrazněné části následujících formulací:

"Ted' právě nebo hned sklouznete do tak hlubokého klidu, že budete moci být zcela u sebe a přesto nad míru otevřeni nebo brzy, zatímco klesáte hlouběji do vnitř ních světů a v této chvíli nebo v příštích několika minutách se stále více budete schopni s důvěrou svěřit podložce a celé situaci."

Větším písmem napsané pasáže mohou být ještě dodatečně zdůrazňovány s tím účinkem, že se vedle víceméně logického textu, který jde svou cestou přes filtr intelektu, dostává mimo intelekt do hlubin druhý obsah prakticky nefiltrovaný. Ten se skládá z několika obzvláště působivých slov, jež zprostředkovávají tu náladu, o kte­rou vlastně jde.

Hluboko - lehce - hlubina - klid - nadmíru otevřeni - vnitřních světů ­- s důvěrou ­

Na meditačních kazetách je tento efekt zintenzívněn tím, že je normální text nahrán na jednu stopu a pouštěn jen do pravého ucha, zatímco citově významná slova druhého textu jsou vedena pouze do levého ucha. Tak se příslušná poselství dostá­vají cíleně na správné místo, nepovšimnuta intelektem, který není schopen sledo­vat současně tolik stop, nemluvě o tom, že by je mohl kontrolovat.

Pseudoalternativy to intelektu neulehčují: neboť dává raději přednost alterna­tivám, dávají mu totiž možnost rozhodovat se. Zprostředkovávají mu pocit moci kompetence, který nejvíce potřebuje. Rád se pustí do rozhodování mezi alternati­vami, až nakonec přijde na to, že je jedno, jak se rozhodne, protože je to vždy to samé, ale pak už je pozdě. Tomu, kdo meditaci vede, je lhostejné, jestli se meditují­cí uvolní ted' právě nebo hned. Důležité je, že se uvolní. Na takovýchto bodech in­telekt rád spočine, a pak už není schopen sledovat text. Když se ale zastaví a začne přemítat o právě zachyceném podvodu, proklouznou mu následující úskalí a nepo­všimne si podivného zdůraznění nebo neočekávané větné vazby a nechá je projít. A tak mu stále více uniká kontrola, což je cílem a smyslem celého podniku.

Jistě to není žádná příliš počestná taktika, takhle někoho zmást a poplést, ale je to jedna z nejlepších cest, jak se dostat do podvědomí. Intelekt odpovídá svým eprincipem Merkuru. Hermes-Merkur je antickým bohem spojení a komunikace. Do oblasti jeho působení spadají cesty, přímé a křivé cestičky, obchod a také jakákoli forma nepoctivého obchodu. Spadá sem také podvod a okrádání, protože i zloděj, stejně jako obchodník, má zásluhu na výměně, i když bez protihodnot; proto k to­muto archetypu patří také všechny triky. Díky rafinovaným formulacím, které jsou plné triků, zacházíme s intelektem téměř homeopaticky a porážíme jej jeho vlast­ními zbraněmi.

Samozřejmě, že také existují metody, které nepoužívají takové nečisté prak tiky a sází spíše na vcítění. Nejlepší je kombinovat oba způsoby. Mluvíme-li medi­taci pro jednotlivce, je mnohem lepší vkládat pouze do výdechu, uvolňování de­chového proudu, při výdechu, ty pasáže, které jsou zaměřeny na uvolnění, jako jsou např. obraty uvolnit - nechat klesnout - pouštět - nechat dít se, tzn. tehdy, když meditující skutečně právě prožívá zkušenost uvolňování, upouštění. Je důležité, aby sugesce zpočátku odpovídala jeho pocitům, takže můžeme začít zcela banál­ními popisy situace, ve které se meditující právě nachází, kdy je každé slovo po­tvrzováno vnější a vnitřní skutečností. Když tímto způsobem spolehlivě navážeme spojení, můžeme začít užívat formulace, jejichž první část je pravdivá, ale druhá část již transportuje tvrzení, které možná ještě neplatí, ale v každém případě je nekontrolovatelné. Zde opět pomáhají pseudoalternativy: "Náš dech plyne klidn.ě a rytmicky (to platí, je dokazatelné), zatímco nyní nebo hned klesnete tak hluboko, že se budete cítit velmi příjemně a blaze a jakoby samy od sebe se začnou objevovat obrazy. "

Chceme dosáhnout toho, aby se meditující cítil příjemně a pohodlně. Jestli to platí, to nevíme, ale ani sám meditující to nemůže rozhodnout, protože tato formu­lace platí, i když se bude cítit pohodlně až za chvíli, přestože to ted' ještě nemůže vědět. Takže pro tuto chvíli musí souhlasit, a tím se nachází ve stavu otevřenosti a očekávání, že se možná hned bude cítit příjemně blaze a samy od sebe se začnou objevovat obrazy. Obrazy a myšlenky se stále vynořují, aniž by pro to cokoli dělal, takže tuto část může opět potvrdit, a tak v něm bude zrát podezření, jestliže platí všechno ostatní, pak asi bude platit i střední část, kde se mluvilo o pocitu blaha ­a již se začne cítit blaze.

Je tedy velmi důležité, začít raději velmi jednoduše a pochopitelně a vyzved­nout meditující na cestě právě tam, kde se právě nacházejí. Nejkrásnější a nejlépe míněné sugesce, plné dobrých přání a nádherných zkušeností, zůstanou bez účin­ku, když se nezdaří počáteční vstup. Jakmile je navázáno spojení a meditující zís­kali důvěru, je možné začít být odvážnější ve svých formulacích a vyzvat je také k no­vým zkušenostem. Čím lépe se mluvčí přizpůsobí meditujícím, tím ochotněji a jistěji jej mohou následovat. Toto nalezení souhry vnitřních vibrací, společné rozkmitání na jedné rovině se, na základě zkušeností, zpočátku nejlépe podaří pouze s jedním meditujícím. Osvědčenou možností je nejprve se sám přizpůsobit rytmu dechu me­ditujícího a teprve poté, co jsme společně strávili určitou dobu ve společném rytmu, pozvat jej na společnou cestu. účinnost tohoto přizpůsobení může ukázat následu­jící pokus:

Cvičení: Až si půjdete příště lehnout do postele k vašemu již spícímu partnerovi, přitulte se k ně­mu a dýchejte zcela vědomě ve stejném rytmu. Po chvíli, kdy jste stejně dýchali, mů­žete začít pomalu měnit svůj rytmus a pravděpodobně zjistíte, že váš partner následu­je váš příklad ochotněji,než je možná obvyklé.

Problémy při meditaci

Při této formě meditace by se vlastně neměly objevit žádné problémy. Co se ale může přihodit, jsou nedorozumění.

Usnout při meditaci nepředstavuje žádný problém, stane-li se to, je to nutnost a to nejlepší, co se v tuto chvíli mohlo stát. Důvodem může být akutní vyčerpání a pak je spánek to, co nejvíce chybí jednotnému sys­tému těla, duše a ducha; a je dobré dopřát si čas k regeneraci na dosažené - v tom­to případě většinou hluboké - rovině uvolnění. Může se jednat i o chronické vyčerpání, kterého si nejsme vůbec vědomi. Spánkové deficity tohoto druhu nejsou nic výjimečného. Vznikají někdy tak nepozorovaně, že si toho ani nemusíme být vědomi. Teprve dospíme-li je, jsme schopni v uvolněném stavu, který nastane, vnímat výrazný rozdíl v životní kvalitě.

Meditace se tak stane jednou z mála možností, jak zcela vy­rovnat spánkový deficit. Tento léčebný postup je velmi nenáročný.

Cvičení: V tom.to případě je nejjednodušší použít meditační kazetu a lehnout si ke cvičení s tím, že časem usnete. Když se probudíte, otočíte kazetu a začněte opět s meditací. Tak pokračujete, dokud se vám jednou nepodaří nevyslechnout celou meditaci v bdělém sta­vu. Podle velikosti spánkového deficitu to může trvat půl dne nebo také celý den. Strá­vit čas tímto způsobem se vyplatí, protože pak se budete všeobecně cítit mnohem lépe a bdělejší.

Někdy může být usínání znamením odporu. Nejčastěji je to odpor k vynucené přítomnosti na přednášce, která bývá čtená, a tím k smrti nudná.

Objeví-li se emoce, není to problém, nepříjemné může být, pokud pár obje­vivších se slz slouží jako důvod k hledání kapesníku, a tím k přerušení meditace. Téměř všichni mají mnoho nahromaděných emocí. Proto je zcela přirozené, že se při meditaci uvolní. Místo abychom si dělali starosti, měli bychom vlastně být rádi. Problém nemá ten, kdo občas pláče, ale ten, který již plakat neumí. Ne nadarmo nám byly dány slzné váčky.

V některých situacích se agrese uvolňují formou záchvat u kašle, což je asi to nejlepší, co se v tu chvíli může stát. Pokud jsme se často nedokázali na něco nebo někoho vykašlat, může se tato nahromaděná energie uvolnit při meditaci. Je tedy nasnadě, že bychom měli mít radost, že se jí konečně tak lehce zbavíme.

Ještě neškodnější jsou zvuky, které vydávají střeva, například tehdy, když se chronicky stažené břicho začíná probírat k životu. Dokonce existují systémy pro terapii těla, které měří úspěšnost svých snah o uvolnění právě na tom, zda se objeví odpovídající souhlasné klokotání z hlubin střev.

Hudba na cestu do nitra

Hudba v pozadí je pro vedenou meditaci důležitější, než sám název prozrazuje. Hudba má v zásadě tendenci oslovovat spíše náladu než intelekt, přitom vše, co dělá hudbu obvykle zajímavou, je pro meditaci méně vhodné. Smysl nemají ani příliš líbivé melodie, ani výrazný rytmus, ale jde hlavně o tóny, které jsou utkány do jakéhosi zvukového koberce, které se nevnucují a skutečně zůstávají v pozadí. Měřítkem by byla hudba sfér. Výhodné je, zní-li tato hudba delší dobu, nejlépe prů­běžně během celé meditace bez přerušení a pokud po celou dobu nemění význam­ně, a zvláště ne prudce, charakter. Cílem je ani neovlivňovat, ani neurčovat vnitřní obrazy

Perspektivy

Pokud se cítíme bezpečně medi­taci, můžeme přecházet plynule k volné obrazové meditaci nebo k aktivní imaginaci, například do své vlastní země pohádek, abychom tam prožili svou osobní pohádku. Zkušenosti z vedené meditace jsou nejlepší přípravou.

Doba je na to zralá, když se obrazy stanou živými a opravdovými z hlediska pocitu, vnější vedení je vnímáno jako zbytečné a dané struktury jako omezující. Krok k vlastním, a tím zcela individuálním putováním, by se měl nabídnout sám a neměl by být vynucen pocitem ctižádosti. Jinak dojde pouze k posunutí správného času na neurčito.

Postup je skutečně jednoduchý. Začíná se výběrem vhodné hudby pro zvolený účel a pokračuje se po známých cestičkách do uvolnění. Pak je možno věnovat se novému osobnímu tématu.

Je třeba mít na vědomí několik zvláštností.

Může mít tendenci zcela dominovat nad všemi postavami, které se objeví, a to velmi omezuje možnost získávání zkuše­ností.(Nutno se zabývat se znovu tématem důvěry k první vynořivší se myšlence.)

Naopak je také možno se nechat ovládat postavami, které se objeví. Zde je nutné si ujasnit, že se pravděpodobně jedná o ty části duše, které byly dlouhý čas potlačovány a nyní cítí svou příležitost. To ale neznamená, že by nyní zase ony měly právo začít ovládat celý život. Velmi často se ony části duše okamžitě přestanou chovat tak majetnicky, jakmile se jim dostane ujištění, že táto meditace nezůstane jejich jedinou šancí, ale že i v budoucnosti obdrží další vnitřní prostor.

Při volné obrazové meditaci je možné, a také smysluplné, navázat kontakt k těm méně prožívaným možnostem, jež má v sobě každý, například k vlastnímu vnitřnímu dítěti, které do velké míry odpovídá emocionální části člověka. Není ale vhodné nechat se tímto dítětem ovládat.

Lidé se mohou nechávat ovládat v zásadě ze tří hlavních center:

1. Hlavou, tedy intelektem; proto velmi dobře ovládají své emoce a stále více ztrácí přístup k intuici.

2. Srdcem, a tím svými emocí.

3. Břichem, a tím svými intuicemi a instinkty.

Váhá-li, někdo i po důkladném mezi dvěma prostředky, může být zcela správné, zeptat se své intuice například pomocí kyvadla. Nutno ale výsledky kontrolovat i hlavou.

S tím souvisí i volba meditačních poloh. Na počátku, když jde o navázání prvních kontaktů s podvědomím, pomáhá poloha na zádech, protože uvádí všechna tři centra na jednu rovinu. S přibýváním zku­šeností je vhodné opět nastolit lidskou hierarchii a umístit hlavu nahoře. Nutno rozumět slovu hierarchie v jeho původním významu, jako vláda svatosti. Hlava je zde sym­bolem svatosti a zdraví, jež vše obsahuje a samozřejmě neužívá hierarchii k násilnému potlačování všech ostatních. Ve skutečnost obsahuje, anatomicky viděno, nejen vývojově moderní velký mozek, který umožňu­je intelektuální procesy, ale také srdce, kde jsou uloženy emoce a pocity a také břicho - bázi pro intuici a instinkty. To, že dnes slovo hierarchie hned asociujeme s potlačováním a zneužitím moci, souvisí jistě se zkušeností, že k tomu má naše hlava nebezpečně blízko.

Další nebezpečí obrazové meditace vzniká z možnosti imaginativně ovlivňovat lidi reálného světa, což přináší obrovské pokušení manipulo­vat a ovlivňovat jiné prostřednictvím moci, která člověku nepřísluší. Tady začíná oblast skutečné magie. Podle mého přesvědčení je možno provádět i léčebné meditace s druhými lidi - ale pou­ze tehdy, když o tom vědí a souhlasí s tím.

Čím déle se někdo bude zabývat vnitřními rovinami, tím jistěji se tendence postupu od daných archetypických vzorců vedených meditací ke zcela speciálním individuálním tématům opět obrátí.

Bezpod­mínečně důležité, zapsat si prožité zkušenosti a manifestovat je v malých rituálech v běžném životě, např formu krátkého uvědomělého úkonu (malba symbolu z meditace nebo určité epizody z vnitřní pouti….)

. Jde o uvědomělý akt (pak to máme černé na bílém). Pokud ještě dodatečně ně­které podstatné věci vyjádříme ve vědomém rituálním úkonu, prohloubí to vztah k nim ve všech rovinách a přivede meditujícího blíže k jeho cíli: integrovat všechna tři centra ve svém vědomí a stát se intuitivním, srdečným a rozumným člověkem.

Dále jsou jednotlivé (jen vybrané) pokyny a meditace v samostatných souborech a

Vše další je též na originálu na E:

Meditace vedení, řízené, DAHLKE: Cesty do vlastního nitra, original

Zde jsou uvedeny jen názvy

Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa

Praktické pokyny

Způsoby čtení, prostředí, hudba…

Viz samosatný soubor:

Meditace , praktické pokyny k řízené, vedené meditaci, čtení, Dahlke

aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa

l. meditace -s. 58

Viz soubor

Meditace 01, VŠEOBEBNÁ, Průvodce(kyně) duše,Nalezení vnitřního vedení, Dahlke

Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Druhá meditace – s.64+65 nedokončeno jen kvůli počátečnímu uvolnění

s názvem: v originále

Vnitřní meditační prostor a náhled na vlastní problém

Další neskenovány až č, 11 viz soubor

Meditace 02, VŠEOBEBNÁ, Meditace k tělesným centrům, Dahlke

12a 13 neskenováno

Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa

MEDITACE PRO DĚTI 109

Úvod viz v originále

l. meditace Viz soubor:

MEDITACE PRO DĚTI, Zvířecí rodina

+ ZAČÁTEK MED. č. 2 nedokončeno jen kvůli počátečnímu uvolnění

MEDITACE K LÉČENÍ CHOROB

JSOU DVĚ - VČETNĚ ÚVODU - VIZ SOUBOR

MEDITACE 03 A 04 K LÉČENÍ CHOROB, diagnostika , Chrám sebepoznání a terapie, Chrám seberealizace, Dahlke

139

MEDITAČNÍ CYKLUS:

MIKROKOSMOS ČLOVĚK, - MAKROKOSMOS ZEMĚ

Úvod

U tohoto meditačního cyklu se jedná o řadu šestnácti vedených meditací, které na sebe navazují a jejich cílem je vypořádat se s potřebami vlastních tělesných

orgánů a s duševními tématy, která jsou s nimi spojena.

Vlastním smyslem tohoto navazujícího programu je ale vytvoření možnosti sestupovat stupeň za stupněm stále hlouběji do vnitřních světů a pochopit pořádek, který tam vládne. Tímto způsobem je možno bez velké intelektuální námahy pro­hloubit vztah mezi tělem, duší a světem.l

Pokud pracujeme s určitým symptomem nemoci, je například zcela jistě důležité věnovat pozornost také orgá­nu, ve kterém se to určité drama odehrává, a duševnímu tématu, které je s ním ve vztahu. K osvětlení osobních souvislostí může pomoci i srovnání s rovinou, na kte­ré se toto zásadní téma manifestuje v makrokosmu.

Mít vnitřní chrám léčení je jistě příjemnější, než se muset spoléhat na vnější nemocnice.

Nejpozději od Paracelsa víme, že vnitřní lékař, který žije v hlubinách naší duše, má převahu nad každým vnějším lékařem. A přitom kontakt k vnitřní­mu lékaři nevylučuje možnost obrátit se na vnějšího. Důležité výhody přináší při­zvání vnitřního lékaře dříve, než dojde na nutnost pozvat vnějšího, protože v proti­kladu ke všem moderním lékařům má vnitřní lékař neomezené množství času a mimo jiné a především se stará také o duševní stránku pacienta.

V textech byla vynechána většina dříve popsaných triků, které mají ulehčit uvolňování na začátku.

Dále uvedené meditacer jsou uvedeny v originále a v samostatných souborech

: Meditace 1, Cesta do světa z makroa mikrokosmos,

DAHLKE

Meditace 2, Cesta do těla z makro a mikrokosmos,

DAHLKE

Meditace 3, Polarita a spojení z makro a mikrokosmos,

DAHLKE

Meditace 4, Komunikace z makro a mikrokosmos,

DAHLKE

Meditace 5, Proud dechu a strom plic z makro a mikrokosmos,

DAHLKE

Meditace 6 , Hranice a výraz - kůže z makro a mikrokosmos,

DAHLKE - NESKENOVÁNO

Meditace 7, Obrana a agrese z makro a mikrokosmos,

DAHLKE - NESKENOVÁNO

Meditace 8, Rovnováha a harmonie - ledviny z makro a mikrokosmos,

DAHLKE

Meditace 9, Tajemství středu z makro a mikrokosmos,

DAHLKE

Meditace 10, Rytmus a životní síla - krevní oběhz makro a mikrokosmos,

DAHLKE

Meditace 11, Dávat a brát – střeva zmakro a mikrokosmos,

DAHLKE

Meditace 12, Původ a proměna – játra z makro a mikrokosmos,

DAHLKE

Meditace 13, Příběhy vývoje z makro a mikrokosmos,

DAHLKE

Meditace 14, Kruhy života z makro a mikrokosmos,

DAHLKE

Meditace 15, Cesta časem - vyrovnání se s vlastním příběhem z makro a mikrokosmos,

DAHLKE

Meditace 16, Léčení z makro a mikrokosmos,

DAHLKE