Meditace vedení, řízené, DAHLKE: Cesty do vlastního nitra, original

Vybrané a upravené části viz upravené na D

aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa

OBSAH 217

OBSAH

ÚVOD 9

1. část

NÁROKY MEDlTACE 1~

Nároky meditace 15 6

Meditace a odpor 1

Dva základní směry' ~editace 16 ? Vedené meditace

Mechanismy působenl I9 Pokusy o vědecké ~'světlení 22 Smysl a nároky této 1`nzhy 24

Nároky na medituj~cí a zákony meditace 29 Vliv a působení vnítřních obrazů 32

Možností a nebezpe°~ prt očekávání zázraku 34 Nebezpečí a pomo~ Fři cestách do vlastního nitra 36 39

Bezpečný návrat Vnější postoj 41 Vnitřní postoj 41 Meditace a čas 4

Pomůcky a triky t<a cestě do hlubin 44 Problémy při medítaci 46

Hudba na cestu do riitra 48 Perspektivy 50

2. čcíst EDITACE V~EOBECNÉ i~~

57 Praktícké pokyn~'`oace(kyně) duše - Nalezení vnitřního vedení 59 1. medítace: Pr~

2. meditace: Vnítr~í medítační prostor a náhled na vlastní problém 64 3. meditace: Ro5tlinné bytosti, duchové rostlin 69

teyové zvíře a vlastní animální bytost 73 ~. meditace: To m~nty voda a vzduch 77

5. meditace: Ele~enty zemé a oheň 82 6. meditace: Ele

7. meditace: Svět ~tínů 85 8. nteditace: Zá~,°~e času 89

9. meditace: Mandala barev 92

10. meditace: Ki~hy chvění - tělo zvuku 96

11. meditace: Meditace k tělesným centrům 98 12. meditace: Po práci 101

13. meditace: O úkolu nebo práci 103

MEDITACE PRO DĚTI

Úvod 109

l. meditace: Zvířecí rodina 112

2. meditace: Bytosti vzduchu a ohně 115 3. meditace: Bytosti vody a země 118

MEDITACE K LÉČENf CHOROB

Úvod 125

1. meditace: Chrám sebepoznání 126 2. meditace: Chrám seberealizace 131

MEDITAČNÍ CYKLUS:

MIKROKOSMOS ČLOVÉK - MAKROKOSMOS ZEMÉ

Úvod 139

1. meditace: Cesta do světa 141 2. meditace: Cesta do těla 146

3. meditace: Polarita a spojení 152 ~. meditace: Komunikace 156

5. meditace: Proud dechu a strom plic 161 6, meditace: Hranice a výraz - kůže 165

7. meditace: Obrana a agrese 170

8. meditace: Rovnováha a harmonie - ledviny 175 9. meditace: Tajemství středu 180

I0. meditace: Rytmus a životní síla - krevní oběh 184 II. meditace: Dávat a brát - střeva 188

12. meditace: Původ a proměna -játra 192 13. meditace: Příběhy vývoje 196

l~. meditace: Kruhy života 201

I5, meditace: Cesta časem - vyrovnání se s vlastním příběhem 205 16. meditace: Léčení 209

Poznámky 215

Dodatek 216

NÁROKY MEDITACE

5

Nárol~y meditace

jřA Vyrovnávánf se s ženským pólem vede nutně do říše obrazů, protože ta je úzce ' spojena s oním ženským chápáním světa. Meditace míří dokonce ještě za tuto ~ oblast dále do středu. Již slovo meditace má v sobě tento požadavek. Stejně jako je ~ ve slově medicína ukryto latinské slovo "mederi3- měřit, najít pravou míru", které ~'.,je opět úzce spojeno s pojmem středu. Nejzřetelněji ukazuje tento cíl veškerého vý~ voje střed mandaly4. Tento bod středu nemá sice žádný rozměr, ale přitom obsahu~; je vše: vše z něj vychází a vše se do něj vrací - proto je také výrazem jednoty v našem polárním světě. Kdo se vydá na cestu vývoje, míří k tomuto cíli a je tím pádem téměř nutně na cestě meditace.

V této chvíli začíná už být pomalu zřejmé, že meditace nemusí být něco nutně hezkého a příjemného, i když na Západě je běžně rozšfřen opačný názor. Kdo se vydá na tuto cestu a posadí se byt jen k jedné jediné meditaci, může v podstatě počítat se dvěma věcmi: bud' splyne v jedno se svým Středem a dojde osvícení nebo pozná, co stojí jeho osvícení v cestě, co jej dělí od Jednoty. V praxi se častěji objevuje druhý případ a přirozeně tu bude i něco, co bude mít hodně co do činění se stinnými stránkami. Přitom je úplně jedno, podle které metody bude meditace prováděna. Střed, ono Jedno-a-vše, nezná žádné výjimky a chyby jako výraz něčeho chybějícího. Zde skončil svět polarity, ve kterém vše potřebuje své zákonitosti.

Existuje mnolio metod, které mohou vést k onomu osvobozujícímu cíli, a ještě vfce těch, které to slibují. Ze všech kultur a tradic jsou známy zprávy o prožitcfch stavu osvícení, které mají patřičně mnoho názvů. Tyto stavy se mohou dostavit při kacdodenní činnosti, při provozování hudby nebo při sportu a nejsou omezeny na meditaci. Ve všech tradicích je vytouženým, vzdáleným cílem udržení tohoto stavu také v každodenním životě, ba dokonce i v noci. Pokud bychom chtěli z množství technik používaných k osvobození uvolnění vybrat nejlepší elementy a spojit je v jednu ještě účinnějšf metodu tak, jak by to odpovídalo obvyklému západnímu myšlení, našli bychom při analýze málo společného. Používané metody jsou většinou zásadně odlišné, prožitky osvícení se zato vyznačují překvapivou shodou. At' je osvícení dosaženo železnou disciplínou nebo naprostým opakem, at' je to uvědomělostí dohnanou až do krajnosti nebo hravým sebezapomněním, ať je umožní nesmírná námaha nebo totální uvolnění - šfastlivci popisují svůj stav vždy jako ~ by byli zbaveni jakéhokoli odporu. Jsou v souladu s okamžikem a nemajf k ničemu žádné výtky. Tak se stává nepřítomnost odporu nejvýstižnější definicí prožitku osvícení.

Tak jako je osvícení stav, který je zbaven odporu, tak je odpor stavem zbaveným jakékoli osvícenosti. Tó nezna~ená nic jiného než: kdo není osvícený, žije v odporu. Překvapivě to zní pouze na první pohled. Ve skutečnosti trávíme svůj život z velké části v myšlenkách na možnosti ztracené v nenávratnu nebo směřujeme svými nadějemi a obavami kamsi do budoucnosti. Je to právě odpor k naší současné situ

16) CESTY DO VLASTNÍHO NITRA - VEDENÉ MEDITACE NA CESTĚ K SOBĚ

aci, který nás tak namáhá a unavuje. Rodiče znají stav, kdy se večer, znaveni po dni, který prožili v odporu, snaží dostat do postele své děti. To bývá často složité, protože děti nejsou vůbec unavené, ony prožily svůj den hravě - ponořeny v současném okamžiku.

Meditace a odpor

okud je skutečným cílem meditace vysvobození ze stavu odporu, búde jistě D smysluplné udržet hladinu odporu co nejnižší při přípravách i na cestě samé. Samozřejmě je lehčí něco takového říci než udělat, protože to už předem předpokládá dosažení konečného stavu uvolnění. Pokud se podaří již od začátku téměř vyloučit odpor, je uvolnění již nablízku. Co tak jednoduše zní, je v praxi obtížné. Pokud jednou dosáhneme cíle, je při zpětném pohledu jasné, že by to bývalo mohlo být všechno tak jednoduché. Jednoduchý příklad pro ilustraci: pro většinu lidí znamená štěstí mít vše, co chtějí. Stačilo by, aby chtěli vše, co mají a mohli by být šťastni. Co se může jevit jako banální slovní hříčka, obsahuje konečné řešení a uvolnění, i když jsme schopni to pochopit teprve později. Q různých mistrech zenu jsou dochována vyprávění, že se začali smát a nemohli přestat ve chvíli, kdy dosáhli osvobození, když poznali, jak jednoduché to vše vlastně bylo a jak by to bylo bývalo jednoduché po celou dobu a jak nešikovně se k tomu stavěli.

V každém případě má smysl vyloučit při meditaci všechny možnosti rozptýlení, jako například telefon, abychom nebyli blokováni vnějšími překážkami. ~ím ideálnější jsou vnější podmínky, tím méně na ně budeme moci svést své problémy a tím spíše je budeme nacházet u sebe tam, kde opravdu jsou. Pokud čteme ve východních textech, že je možno stejně dobře meditovat uprostřed hlučného tržiště, je to nakonec samozřejmě možné, ale pro začátek to přesto není ideální místo.

Dva ~á~ladní směr~y meditace

tojí za to, pokusit si tuto cestu od začátku pokud možno co nejvíce ulehčit, i tak C je sama o sobě dost náročná. Čím více si to usnadníme, tím spíše najdeme ty ekutečné překážky tam, kde opravdu jsou, tedy v sobě samém. Jak známo, je osvícenosti lhostejné, jak jí dosáhneme. Do značné míry má tedy smysl zvolit si takovou formu meditace, která není člověku bytostně cizí. Samozřejmě představují meditace typu zazenu a vipassanys geniální a po staletí na Východě osvědčené systémy, ale právě že na Východě. Na západního člověka jsou zde kladeny velké požadavky,

NÁROICY MEDITACE 1'7

které jsou v mnoha případech pro začátek zbytečně vysoké. Samozřejmě to neznamená, že není možné později přejít na takovéto systémy.

Stanovíme-li kritéria systému jógy jako základ, tak není vůbec možné začít meditovat, protože zdaleka není možné splnit požadované předpoklady. Pojmem meditace je zde definován velmi pokročilý stav. Jinak je tomu v budhismu, který hodnotí jako meditaci každou vědomou snahu o hledání cesty. Z tohoto důvodu se budeme řídit spíše budhistickým pojetím.

K tomu přistupuje požadavek osvobození se od myšlenek, se kterým je spojena většina východních směrů, a který představuje příliš velkou překážku. Je prakticky téměř nemožrié, být byt jen minutu bez myšlenek. První, malý pokus o meditaci nám to ukáže.

Cvičení: Položte před sebe hodínky s vteřinovou ručičkou a pokuste se zůstat jednu minutu se zavřenýma nebo s otevřenýma očima bez myšlenek.

Tato jedna minuta Vám ukáže, jak dlouhá je vědomě prožívaná minuta a jak je nemožné, nemít žádnou myšlenku. Přinejmenším je zde myšlenka, že bychom neměli myslet žádnou myšlenku, ale to samo o sobě už myšlenka je. A pokud jsme poctiví, tak si přiznáme, že tam bylo jistě ještě mnoho jiných myšlenek.

Cvičení: Trochu více naděje je, pokud si toto cvičení zopakujete a soustředíte se přitom na jednu jedinou myšlenku, například na dech.

Ale i nyní je velmi pravděpodobné, že se Vám do toho vloudí řada dalších, rušivých myšlenek.

Pokud něco označujeme za rušivé - například myšlenky, pak nás to samozřejmě opět uvádí do stavu odporu. Do té míry by bylo nasnadě, nevylučovat z meditace myšlenky jako rušitele, ale naopak je připustit jako součást meditace.

Tímto způsobem se dostáváme k řízené meditaci, která užívá myšlenkové obrazy jako pomůcky vývoje. Přivádí nás k druhému směru mezi meditacemi, k tomu, který bere myšlenky vážně, místo aby je zakazoval.

hedené rrLeditace

Vedená meditace není zcela jistě žádným umělým produktem nové esoterní scény, ale má podobně dlouhou tradici jako její východní příbuzní, kteří se soustře

dují na prázdnotu myšlenek. Již v antických kultech mystérií provázeli hierofanti

18 CESTY DO VLASTNÍHO NITRA - VEDENÉ MEDITACE NA CESTĚ K SOBĚ

(již zasvěcení, pozn. překl.) adepty (zasvěcované) při vedených poutích do jejich vlastního nitra a připravovali tak postupný vývoj jednotlivých kroků do vnitřních krajin.

Možná byly v těch dobách cesty do nitra tak samozřejmé jako dnešní cesty po vnějším světě. Asi v žádné době se necestovalo tak mnoho po vnějším světě a tak málo do vnitřního světa, jako v naší moderní době. Dříve byly i ty ojedinělé vnější cesty často spíše poutěmi, kdy byl vnitřní zážitek důležitější než vnější dění. Toto důvěrné zacházení s cestami do vnitřních prostor obrazů a symbolů bylo určitě jedním z důvodů, proč se lidé v antice obešli bez psychoterapeuta. Měli otevřený př(stup k vlastním mýtům a v divadle prožívali klasické tragédie způsobetii, který si dnesní lidé, i ti, kteří chodí do divadla, těžko dovedou představit. Tam, kde my jsme prostřednictvím filmu a televize přímo zaplavováni obrazy, měli lidé v antice jen málo, ale zato dobře známých obrazů, které mohli lehce uvést do souvisloeti se svým životem. Uvědomíme-li si jednoduchost tehdejšího divadla a význam, který přesto nebo možná právě proto mělo, pak stojíme my, moderní lidé, před hádankou. Téměř bez iluzí a beze snahy po efektech, s tvářemi herců schovanými za maskami, nesplňovalo antické představení ani v nejmenším naše představý o divadle. Zřejmě tehdy vůbec nešlo 0 odpoutání pozornosti od všedních starostí a odvedení diváka do lepšího světa povrchního happy-endu. \Tarozdíl ode dneška měly tehdy tragédie přednost před veselohrami a představovaly většinu představení. Dnes je tomu právě naopak, komedie ovládají jeviště, všichni se chtějí bavit. Pro člověka v době antické bylo divadlo se svými archetypickými obrazy a dávnými vzorci duševní potravou.

Tuto potravu považujeme dnes za nestravitelnou a trávíme svůj čas raději vleie u terapeuta než vsedě v divadle. Jak dalece je to opravdu pohodlnější, závisí zcela na příslušné terapii. Jistě to není náhoda, že analytické psychoterapie freudovského a ještě více jungovského směru si toho tolik vypůjčily z mytologie. Jisté je, že to není náhoda, ale moudrá předvídavost, když se stále více směrů humanistické psychoterapie obrací k vnitřním obrazům. Katatymní obrazový život je terapie, která ee výhradně opírá o vnitřní obrazy a díky svému vědecky znějícímu jménu se již téměř etablovala.

Všeobecné podhodnocování vnitřních obrazů bylo jedním z nedorozumění naší doby, které díky esoterní vlně pomalu mizí. Pro naše prarodiče byly pohádky ještě důleiité, protože hrály v jejich dětství důležitou roli. Následující generace téměř škrtla tuto důležitou potravu dětské duše z "jídelního lístku` ; to je třeba považovat za výjimečně velmi chybný úkon. Kdo pozoruje děti, s jakým vnitřním zaujetím spoluprožfvají vyprávěné pohádky, nezůstane na pochybách, že je proměňují ve vnitřní, iivé obrazy. V takovém případě vyvolají moderní pohádky, zfilmované podle nejlepších hollywoodských receptů, plné rafinovaných speciálních efektů, spíše pocit rozčarování u malých diváků, protože ti měli při vyprávění úplně jiné, vlastní představy.

NÁROKY htEDITACE

Z tohoto hlediska jsou vedené meditace našemu západnímu chápání velmi blízké a lehce přístupné. Pravděpodobně podniklo mnoho lidí s úspěchem a potěšením celou řadu takovýchto cest ve svém dětství.

Mecharcism,y působení

P ro člověka, který je zaměřen na racionální pozorování, který je zajat ve starém mechanistickém obraze světa, hraničí působení vnitřních obrazů se zázrakem,

nebo již je' zázralcem, který by vlastně ani neměl existovat. Pro člověka, který je obeznámen se zákonitostmi psýchy, jsou tyto zázraky naproti tomu lehce pochopitelné. Při vedené meditaci se snažíme dosáhnout hypnoidních stavů tranzu. Fenomény hypnózy mohou osvětlit, co se průběžně děje, a navíc to, jak "funguje" duše. V duševní oblasti skutečně existuje jakési relativně mechanistické, a tím předpověditelné fungování, které velmi často irituje zastánce mechanistického pohle~ du na svět.

Kc(yž vsugerujeme zhypnotizovanému člověku, že mu položíme do ruky žha~vý uhlík a ve skutečnosti mu podáme studenou bramboru, udělají se mu puchýře, ~i když ta brambora nebyla ani teplá. Lidé zcela zřejmě fungují na základě určitých programů a hypnóza je schopna proniknout na úroveň těchto programů a překva~ivě efektně zde odpovídajícím způsobem manipulovat. To, že hypnóza odhaluje ~rogramovatelnost člověka, jistě podstatně přispělo k její špatné pověsti. V bývalých

omunistických zemích, kde byla vysoce hodnocena možnost programovatelnosti hlavně přeprogramovatelnosti člověka, byla také hypnóza ve velké vážnosti. I když i lidé v západních průmyslových zemích velmi zakládají na své svobodné vůli a její ~ ezávislosti, přesto zůstává programovatelnost člověka faktem, který je demonstroán každou hypnotickou show - oč primitivnější, tím působivější. Před mnoha lety ' usela být, kvůli bouřlivým protestům všech možných skupin, stažena z programu

ypno-show s názvem "Hypnoland", protože svým vtipi~ým přeprogramováváním x

kázala, jak silné je základní programování. člověka a jaký máme všichni velký sklon ~ racionalizaci. Takováto pozorování nám bezohledně ukazují, jak je náš život urován různými programy, které bývají teprve dodatečně racionalizovány jako svobodá vůle. i~limoto také dokazují, jak těžké je vzepřít se naprogramovaným příkazům. pro lidi s dobře trénovanou inteligencí je obtížné vzepřít se nesmyslným posthypotickým příkazům a mají pak sklon k tomu používat své vysoké inteligence k vyN

ýšlení obzvláště směšných racionalizací. Při tom všem je třeba mít na vědomí, že omocí spirituálních postupů je možno překročit tento stupeň programovaného tomatu. Gurdjieff používal následující podobenství k ilustraci těchto souvislostí:

"dil, že lidstvo Ize přirovnat k sálu plnému spících a přitom bohatě snících lidí. ~amozřejmě, že každý z nich sní, že je živý. Pouze v jednom koutě se někdo probu

18 CESTY DO VLASTNÍHO NITRA - VEDENÉ MEDITACE NA CESTĚ K SOBĚ

(již zasvěcení, pozn. překl.) adepty (zasvěcované) při vedených poutích do jejich vlastního nitra a připravovali tak postupný vývoj jednotlivých kroků do vnitřních krajin.

NÁROKY htEDITACE

Mecharcism,y působení

P ro člověka, který je zaměřen na racionální pozorování, který je zajat ve starém mechanistickém obraze světa, hraničí působení vnitřních obrazů se zázrakem,

ypno-show s názvem "Hypnoland", protože svým vtipi~ým přeprogramováváním x

ýšlení obzvláště směšných racionalizací. Při tom všem je třeba mít na vědomí, že omocí spirituálních postupů je možno překročit tento stupeň programovaného tomatu. Gurdjieff používal následující podobenství k ilustraci těchto souvislostí:

"dil, že lidstvo Ize přirovnat k sálu plnému spících a přitom bohatě snících lidí. ~amozřejmě, že každý z nich sní, že je živý. Pouze v jednom koutě se někdo probu

20 CESTY DO VLASTNÍHO NITRA - VEDENÉ bfEDITACE NA CESTĚ K 5OBĚ

dil, a jen on vidí, že všichni ostatní spí, a že v protějším rohu se právě někdo probouzí. V tomto smyslu nám mohou stavy hypnózy pomoci prohlédnout naši situaci; meditace nás mohou vést skrze tento stav, který se podobá stavu automatu, do skutečné svobody.

Vše, o čem byla dosud řeč, se týká fenoménů v oblasti podvědomí. Zkušenosti z naší minulosti, které jsme jednou udělali, ale které jsme dávno zapomněli, jsou uloženy v našem podvědomí, jako například pořadí jídel při slavnostní tabuli u příležitosti našich pátých narozenin. Většina procesů v našem těle, jako je dýchání, trávení nebo činnost žláz, probíhá bez našeho vědomí, a přesto nepatří do oblasti nevědomí. Všechny tyto řídící fenomény patří do říše podvědomí. ·

Pokud se podaří dosáhnout dostatečně hluboké roviny uvolnění, mohou vedené meditace proniknout na odpovídající rovinu programování a v terapeutickém smyslu se postarat o nové nastavení výhybek. Tato svůdná vyhlídka má také své hranice a nedává lidem, kteří jsou orientováni na získání moci, ty vysněné možnosti, jichž by se druzí museli obávat. V zásadě leží na hypnóze zřejmý určitý stín moci, který lze také rozeznat u většiny hypnotizérů. Vedené meditace v sobě skrývají principiální nebezpečí, že se ten, který je vede, bude také snažit získat určitou moc nad meditujícími. Meditace ve vlastní režii je podstatně bezpečnější. Mimoto moc vedené meditace, ani moc té nejrafinovanější hypnózy nestačí na to, aby bylo možno manipulovat s osudem. Rovina osudu je uložena o tolik wše a současně o tolik hlouběji, že si vždy najde dostatek cest, jak prosadit příslušné "učební úkoly".

Ohromná síla'hypnotických příkazů, která skutečně existuje a v jemnější formě existující síla hypnotické sugesce, spočívá v tom, že vědomí je zúženo na určitou velmi úzkou oblast. Jde o vypnutí většiny vlivů a upření vědomé pozornosti (fokusování) na jedno jediné místo. Je zde jistá analogie s lupou, která může natolik soustředit v podstatě neškodné paprsky světla, až získají neuvěřitelnou zápalnou sílu. Jiným příkladem je laserový paprsek, který bere svou sílu ze soustředění a shodného nasměrování všech vln. Díky podobným fenoménům mohou být také zesílen h notické stavy , y

yP . Jde o snahu vést meditující v každém ohledu k jednomu cíli: tím je soustředění vědomí a objevení se několika rozhodujících obrazů. Sugestivní hlas, svétlo, vonné esence a hudba slouží především tomuto jednomu cíli. Používané matoucí techniky jsou zaměřené na intelekt, protože jej chtějí zklidnit, usměrnit a upoutat k těm obrazům, které jsou důležité. Zrak a sluch jsou vnějších smysly, které obvykle považujeme za hlavní; jejich téměř naprosté vyřazení je nejúčinnějším prostředkem soustředění (fokusování).

Při dostatečně silné koncentraci obdrží myšlenky takovou sílu, že jsou schopny proniknout pod povrch a dosáhnout nových dimenzí. Jako je svazek světelných paprsků schopen spálit povrch věcí, tak je spoutaná síla myšlenek schopna prorazit povrch vědomí a proniknout do podvědomí. Hluboká meditace může proniknout až do nevědomí a získat tak přístup k hlubinám vlastní duše. V zásadě je dokonce možné dosáhnout až do oblastí kolektivního nevědomí, na tu rovinu, kterou nazý

NÁROKY MEDITACE 21

vají Indové kronikou Akasha. I když na začátku vedené meditace nemá dosažení takovýchto hlubin vůbec smysl, je pro nás v možnosti, transcendovat obvyklou "uživatelskou rovinu" našeho mozkového computeru, uložena důležitá šance.

V naší společnosti je znalost toho, jaké možnosti mají takovéto stavy meditace a transu, přirozeně velmi malá; staráme se především o povrch fenoménů a hlubiny duše ponecháváme stranou. V kulturách, které tak rádi a tak chybně nazýváme "primitivní", je to jiné, tam patří léčení pomocí stavů transu nebo extatické zkušenosti z tance k rituálnímu životu. Lidé se v transu stávají tak necitlivými, že si mohou propichovat kůži oštěpy, aniž by cítili bolest, a tančí na kobercích řeřavého uhlí, které se díky své velikosti velmi liší od téch, jež jsou obvyklé v New-Age-scéně. Již sám fakt, že i u nás mezi tím udělalo mnoho lidí podobnou zkušenost, ukazuje, jak silná je potřeba prožitku stavu transu.

Obvyklé každodenní zkušenosti nám ukazují, že stavy transu nejsou žádným zázrakem, že jsou časté a je možno je lehce navodit. Zajímavý rozhovor nebo napínavý film může vést k takovému 'omezení vnějších podnětů, že naprosto přeslechneme hluk z ulice. 6oustředíme-li se na nějakou práci, vypínáme vše, co by nás mohlo vyrušit. Při činnostech, které plně ovládáme, jako je řízení auta, sklouzneme tak rychle do transu, že někdy dorazíme na místo určení bez jakékoli vzpomínky na posledních padesát kilometrů dálnice. Každý večer upadáme, díky omezení vnějších podnětů, do stavu podobného transu, který nás více či méně rychle převede z jedné roviny do druhé, z denního do spánkového vědomí. Dokonce i do hlubin léčebného transu se můžeme dostat téměř mimochodem, když například silně nachlazeni sledujeme film, který nás plně zaujme, to znamená, že zcela soustřed'uje naše vědomí. l~Táš nos se velmi rychle uvolní, opustili jsme totiž rovinu, kde jsme toho méli plný nos (německá varianta úsloví "mít něáeho plné zuby, mít něčeho po krk", pozn. překl.) a sestoupili jsme hlouběji.

Spirituální cvičení používají téměř vždy techniky omezení vnějších podnětů na jedné straně a zhuštění vědomí na straně druhé. Ať jsou to modlitby, jako je růženec, techniky odříkávání manter, pozorování dechu, cvičení koncentrace a mnohé další. To, co má při hypnóze nebo technikách mířících do hypnoidních stavů lehce negativní pachuť, není nakonec nic jiného než velmi účinná technika, která se dá použít i v jakémkoli jiném směru. Co má sílu a může být užitečné, může také odpovídajícím způsobem škodit, pokud je zneužita stinná stránka věci. Stejnou polaritu má i náš příklad s lupou a laserem. Všechny tři věci mohou být velmi prospěšné a stejně tak mohou způsobit škodu.

Nebezpečí technik, které pracují s hypnoidními stavy, se stává akutní nejpozději ve chvíli, kdy začne ten který vedoucí, hypnotizér, vnášet do evičení své vlastní zájmy. Tak mají mnohé jevištní hypnózy tendenci, že vedle odhalujícího efektu vztahujícího se k funkcím vědomí, mají umožnit hypnotizérovi předvádět se na účet zesměšňovaného "pokusného králíka". Velká účinnost určité metody by ji ale neměla činit principiálně podezřelou; taková metoda pouze vyžaduje bdělé uvědomění si

2 CESTY DO VLASTNÍHO NITRA - VEDENÉ MEDITACE NA CESTĚ K SOBĚ

všech možností. Pokus, učinit vedené meditace bezpečnějšími tím, že se dosahuje méně hlubokých stavů uvolnění, byje také zbavil jejich účinnosti. Toto dilema zna í všechny tradice. Siddhis, tedy možnosti mimosmyslového vnímáníb, které lze na tét cestě získat takřka jako vedlejší produkt, je možno v menší míře využít pro další pout a ve větší míře pokorně ignorovat, nebo je možno se jimi chlubit či je zneužít k získání moci. Uklidňující je, že se tyto systémy do jisté míry samy chrání a nelze je libovolně zneužít. Co se týče hypnózy, bylo by pro hypnotizéry toužící po moci obzvláště zajímavé mít možnost ovlivňovat mocné a vlivné lidi. Jenže právě takovéto lidi je téměř nemožné dostat do skutečně hlubokého hypnotického stavu. Mocní přitahují dle principu afinity stejné typy lidí. Stav hlubokého transu předpokládá důvěru a ta zde chybí. Například hypnotizéry je téměř nemožné hypnotizovat.

Pol~usy o vědecl~é v,ysvětlení

T ak jako Albert Einstein došel ke svému odvážnému návrhu nového obrazu světa tím, že vyšel z drobných nesrovnalostí fyzikálního obrazu světa, tak také otevírá anglický biolog Rupert Sheldrake nové dimenze biologie. Pojal biologii vědecky a začal zkoumat právě takovéto nesrovnalosti, místo, aby je přešel. Biologie a především medicína doposud ani zdaleka neodpovídá svým vlastním nárokům na vědeckost, protože odmítá zkoumat nevysvětlitelné fenomény a zázraky, ale naopak je zamlčuje. Věda musí mít odvahu, při objevení každého nového problému znovu zpochybnit dosavadní vědění. Hypotéza, že všechny labutě jsou bílé, může být tisíckrát potvrzena, ale objev první černé labutě ji musí vyvrátit. Ve vědě ruší imka pravidlo; v medicíně a v biologii je musí - jak říká přísloví - často potvrzo`vat, asi podle dětinského motta: co se stalo jednou, jako by se nestalo (einmal ist keinmal). Fyzikové dokázali, že mají vědeckou odvahu. Zrušili kvůli drobné nesrovnalosti svů starý, dobře fungující obraz světa a pořídili si tím pádem nový~, mnohem náročně j ší, bez kauzality a spolehlivého času. J

Podobně se věnoval anglický biolog Rupert Sheldrake ve své disciplíně, biologii, sledování těch nesrovnalostí, které do té doby zůstávaly bez povšimnutí. Jako příklad zde odcitujeme jeden takový záhadný experiment. Při zkoumání otázk 'estli j y, J

e naučené vědění dědičné, postavili biologové labyrint a měřili čas, který krysy potřebovaly, než jím prošly. Posléze tyto krysy trénovali tak dlouho, až to zvládly v podstatně kratším čase; ty pak křížili mezi sebou. Jakmile jejich mlád`ata zvládla tento úkol ve stejném čase, jako trénovaní rodiče, byli tito vědci přesvědčeni, že dokázali dědičnost získaného vědění. Když ale biologové, kteří byli i nadále skeptičtí a znovu experimentovali s odpovídajícím labyrintem vjiné části světa, ale s úplně jinými krysami, zjistili ke svému překvapení, že tyto krysy začaly rovnou časem

, kterého dosáhly ony původní krysy teprve po tréninku. Po různých opakováních

NÁROKY MEDITACE 23

konec tyto pokusy vzdali s podivuhodným pocitem, že všechny krysy světa právě sáhly poslední úrovně vývoje.

Sheldrake se zabýval různými experimenty s podobně mysteriózními výsledky a poté zformuloval svou teorii morfogenetických polí. Podle toho jsou formující vojová pole schopna řídit vývoj a synchronně zpřístupňovat informace, aniž by k tomu potřebovala materii a energii jako prostředníka.V Sheldrakově práci je výsná blízkost k Platonově představě, že reálný svět - ten, který vidíme, je zrcadlom obrazem trascendentního světa daných archetypických idejí a forem. Jednoduřečeno formuluje Sheldrake něco, co náboženství již dávno vědělo: na počátku obraz, vzor nebo pole hotové věci, bytosti nebo dění. Tento vzor dává rámec, do erého se vlévá materie a energie, aby uskutečnila zadaný cíl. Sheldrakova neenertická formotvorná příčina by při plánování domu předem odpovídala stanovené edstavě. Idea domu je ona nemateriální báze, bez které se nic nezačne dít a která esto není hmatatelná; papír, na kterém je plán nakreslen, je nositelem informa. Sheldrake tvrdí, že každá forma potřebuje příslušné nadřazené morfogenetické

Z tohoto hlediska je možno vysvětlit mnoho dosud nesrozumitelných fenomé~i~, například regenerační schopnost ještěrčího ocásku, ale i schopnost mozku re'`~enerovat do jisté míry i po zraněních, kdy ho byla velká část zničena. Zdá se, že 'mozek podniká vše, aby se opět podobal onomu morfogenetickému poli, které je jeho tákladem. Lze tak vysvětlit i působení preventivního očkování, kdy organismu staČi pouhý obraz choroboplodného zárodku. l~'emusí být ani účinný a dokonce ani živý. 'ještě po desetiletích je organismus schopen produkovat protilátky podle příkladu, Nkterý byl jednou uložen do paměti.

Tímto způsobem je možno vysvětlit i to, proč buňky v kulturách bují, ale v or. ''gánech rostou pouze do předepsané formy. V prvním případě jim chybí předloha 'v podobě morfogenetického pole. Uspokojivým způsobem by takto bylo možno vy~wětlit i homeopatii, kde se protřepáváním přenášejí informace na vodu, nebo třé. ~ba takové chemické fenomeny, jakými je očkování nasycených roztoků, které uleh. ~čuje krystalizaci. Jakmile dostane roztok obrazovou předlohu krystalů, jež má ~produkovat, může okamžitě začít s krystalizací. Vezmeme-li teorii formotvorných polí (yako základ, lze dokonce zachránit části Darwinovy evoluční teorie.

Celek je víc než summa jeho částí, staří uóitelé moudrosti to vědí. Těmto čás. ~ tem chybí ještě obraz, morfogenetické pole - hromada kamenů se sama o sobě ne· ~stane domem.

Sheldrake vychází z hierarchií, na jejichž špičce stojí příslušné pole: morfogenetické pole pro mitochondrie (buněčné elektrárny) je uloženo v buněčném jádru, pole pro buňky je ve tkáni, pole tkáně je v orgánu. Pole pro orgány může ležet v nadřazených orgánech, jakými jsou čakry, pole pro čakry v celém člověku. Obraz člověka by pak bylo třeba hledat u Boha, jak o tom vypráví Bible'.

Z toho plyne, že při vypuknutí nemoci není primární porucha v tom kterém

24 CESTY DO VLASTNÍXO NITRA - VEDENÉ MEDITACE NA CESTĚ K SOBÉ

orgánu, ale v nadřazeném poli, v poruše zde uloženého příslušného obrazu. Imaginativní terapie se pokouší vytvořit intaktní obrazy, které odpovídají celkovému poli těla, duše i ducha, a usadit je do správné roviny.

Mnoho věcí lze Sheldrakovou teorií vysvětlit, ale odpověd' na otázku vzniku prvních obrazů přesto nedává. Tadyjsme i nadále odkázáni na příběh o stvoření světa z Písma svatého nebo na nehotová vysvětlení vědy. Tak jako Max Planck a Albert Einstein ocitá se nakonec i Sheldrake u Boha. Kdo se snaží domýšlet až do konce, dostává se nutně od polarity k jednotě, a tím k Bohu.

Sm.ysl a nárol~y této I~nih.y

T ak jako všechny druhy meditace, vycházejí řízené meditace ze zkušenosti a ne z vyprávění. Katedra pro teoretické studium meditace by byla právě tím typicky západním neporozuměním. Mou hlavní snahou je zpřístupnění široké oblasti možností, jak získat zkušenosti. Na druhé straně se zdá být důležité, aby v době, kdy si vedené meditace našly pod různými jmény přístup do mnoha oblastí, bylo známo aspoň to' nejnutnější o jejich možnostech, ale také o jejich nebezpečích.

Praktické možnosti využití této knihy jsou mnohostranné, přičemž byl brán ohled na toho čtenáře, který se chce rychle stát uživatelem a cestovatelem. V době kdy se téměř všichni lidé snaží ušetřit čas, a právě proto nemají žádný čas, přicházejí pohádky a příběhy v každodenním životě zkrátka. Nemáme ani čas ani chut pokoušet se večer po celodenní práci jakýmkoli způsobem o nějakou duchovně-duševní činnost. Mnoho lidí klesne unaveně před televizi a nechá se zalít vlnou konzervované duchovní potravy. Filmy jsou na jedné straně čím dál tím realističtější a na druhé straně čím dál tím fantastičtější. Computerová animace nám dnes dovoluje spektakulárním způsobem přičarovat na obrazovky mnoho z říše fantazie. Tento žánr se nazývá "fantasy" a v mnoha směrech nahrazuje vlastní fantazii. Samozřejmě jsou vnější obrazy také obrazy, a samozřejmě jsou někdy lepší než žádná fantazie, ale nemohou nahradit vlastní svět vnitřních obrazů a někdy jej dokonce významně omezují.

Děti, které čtou, jsou odkázány na svoji fantazii, aby si mohly přečtené příběhy ilustrovat vlastními vnitřními obrazy. Děti, které se místo toho dívají na video, dostávají vše předkládáno již připravené a hotové, nejsou nuceny namáhat vlastní fantazii, a tím není podporován rozvoj dítěte. Pohádka na dobrou noc podněcuje jeho fantazii; archetypické struktury pohádek mu nechávají dostatek prostoru, aby se do nich mohly prolínat vlastní obrazy. Vyprávění dějin a příběhů tak, jak to bylo zvykem v dávných dobách, nechávalo prostor pro vlastní vnitřní tvorbu a spoluvytváření témat. Takovéto příběhy žijí z podstaty a naplňují určité společenství iivotem. Podporují vlastní snění, aniž by vnitřní prostory člověka naplňovaly hotovými šablonami.

NÁROKY MEDITACE 25

Naproti romu lidé, kteří si nechávají večer co večer celé hodiny nalévat do hlavy televizní program, tím nejsou ani podněcováni ani nejsou živější - ba právě naopak, jsou pó takovémto večeru spíše vyčerpaní a odvlečou se s námahou do postele, pokud si už předtím nezdřímli před obrazovkou. Již výraz "čumět na televizi" prozrazuje, o co se zde jedná. I slovo televize ( v němčině "fernsehen" - " hledění na dálku", pozn. překl.) je do jisté míry poctivé, protože lidi skutečně vzdaluje samy sobě. Při vyprávění příběhů a pohádek a při jejich poslouchání se člověk zabývá svou vlastní duší. Při dívání na televizi uniká sám sobě. Samozřejmě to neznamená, že vybraná témata, která se člověka opravdu dotýkají, nemohou podnítit vnitřní prožitky i ve filmové formě.

Je možné, že meditační vlna, jejímiž svědky se nyní stáváme, je reakcí na onu vnějškovost a odcizení vlastním duševním silám. Vedená meditativní putování mohou uskutečnit propojení mezi tradičním vyprávěním příběhů a moderní, znovu se objevující, potřebou meditace a duchovní potravy. Vyprávěné duchovní cesty mohou transportovat také pohádkové obsahy a tímto způsobem vytvořit kontakt ke svým vnitřním strukturám; bud' tak, že vyprávěné příběhy probudí vědomí vlastní historie, nebo dojde - na základě vlastní zkušenosti - k prohloubení religiozního cítění.

Tuto funkci měla dříve četba a poslech legend. Lidé dříve spoluprožívali pří'běhy svatých, jako by to byly jejich vlastní. Oživovali svoji duši na příkladech výjijmečných lidí, kteří žili veřejně, jako vzor, archetypické vzorce chování. To, co zbylo ;a stalo se legendou, mělo často velmi málo společného s historickou skutečností; ale ',to bylo lhostejné. .

Jednalo se pouze o vzorec, který bylo třeba zvnitřnit, tedy vnitřně prožít. Z tooto důvodu mohou být také podobenství a příběhy z Písma svatého důležitým zdroaa

'em pro vedené meditace. V tomto smyslu také doporučoval Ignatius z Loyoly svým 'řádovým bratřím, aby v rámci svých exercicií prožívali evangelia jako vedené meditace. Není náhodou, že jezuité dodnes považují kontakt k vnitřním rovinám za vel

i důležitý, protože umožňuje prožít mnohé zkušenosti, a byli to právě jezuité, kteří na Západě zavedli zenovou meditaci.

Přechod od vyprávění příběhů k vedené meditaci je v mnoha směrech plynulý. Vyprávíme-li dětem pohádku na dobrou noc, jejímž cílem je z hlediska dospělého většinou rychlejší usínání, doporučuje se po několika minutách včlenit do příběhu výzvu, aby dítě zavřelo oči a všechno další si představovalo. Pokud to není pouze trik, jak se co nejrychleji zbavit svého úkolu, budou děti schopny se tím řídit a najít plynulý přechod z vedené cesty do světa svých snů. Přirozeně záleží mnoho na šikovnosti a schopnosti vypravěče, aby dokázal správně naladit a citlivě splétat vlákna příběhu.

Samozřejmě existuje obrovské množství možností, jak nalézt přístup ke světu itřních obrazů, a proto zde budou uvedeny pouze některé příklady. Vánoce, poud jsou ještě slaveny v tradičním, křesfanském stylu, jsou jednou z možností, jak rožít vánoční příběh se zavřenýma očima jako vlastní příběh.

26) CESTY DO VLASTNÍHO NITRA - VEDENÉ MEDITACE NA CESTĚ K SOBĚ

světlem svíček a provoněné vonnými lampami je ideálním prostředkem, jak navodit odpovídající trans.

V tomto smyslu mohou být všechna vybraná data a slavnosti uzpůsobena prožívání takovýchto prohloubených zážitků. Každé jubileum nabízí možnost, prožít ve vnitřních obrazech pohled zpět a vyrovnat se s výjimečnými událostmi minulého období. Obvykle Ize důležité události při tomto pohledu zpět lépe a jasněji prohlédnout. Jednoduchým způsobemje možno získat z minulosti poučení a vyrovnat se s ní. V zásadě je pak lhostejné, jedná-li se o výročí svatby nebo o firemní jubileum.

Na Silvestra še nabízí meditace, při které si promítneme všechny důležité momenty starého roku v obrazech. Na lVový rok je pak možno prozkouma~t obrazně smysluplnost různých předsevzetí a prožít si v obrazech různé možnosti. Nemusíme se potom pouze učit z chyb, ale máme možnost si své jednání nejprve mnohem příjemnějším způsobem vyzkoušet v myšlenkách.

Také u příležitosti narozenin lze tuto metodu vřele doporučit. Předposlední meditace z cyklu "Makrokosmos ~lověk = Mikrokosmos Země" je velmi vhodná k tomu, aby se člověk vyrovnal s vlastní minulostí. Věnovat takovouto meditaci někomu, kdo je nám blízký, by mohlo znamenat větší obohacení než leckteré materiální dary.

Snad nejjednodušší a nejvděčnější cvičení je, když sami sobě každý večer před usnutím převyprávíme uplynulý den ve formě obrazového příběhu. To je pohádka na dobrou noc pro nás samé. která by nám jako v dětství umožnila ponořit se příjemněji do světa obrazů a současně by nám také časem mohla pomoci, abychom byli bdělejší a lépe si uvědomovali každodenní život.

Meditační texty uvedené v této knize představují most k návratu do vyprávěných a prožitých vnitřních obrazových příběhů. Je možné vypravit se na cestu společně s někým, kdo je nám duševně blízký, a vzájemně si darovat vedenou meditaci. Vybereme vhodnou hudbu a předčítáme nebo mluvíme zvolený meditační text. Doporučuje se velmi jednoduchá metoda: čtené texty často působí nudně, protože je lze jako takové lehce poznat. Proto je dobré, přečíst si nejprve tiše, pro sebe každou větu a každý obrat a potom to říkat "spatra". Stejnou metodu je dobré použít i v případě nahrávání meditace na kazetu, nebot vlastní předčítání může rychle působit monotónně. Uvedený postup má tu výhodu, že mluvíme pomalu a dáváme si na čas tak, jak to meditující nutně potřebují. Samozřejmě existují lidé, kteří čtou rovnou tak, že je tato metoda zbytečná. Přímá mluva je ale víc než z nouze ctnost p ,

rotože mluvená meditace je živá a je dobré dát jí přednost před sebelepšími konzervami - kazetami, i kdyby byly technicky zdařilejší. Rozdíl odpovídá rozdílu mezi vyprávěnou pohádkou a nahrávkou na videokazetě.

V dnešní době se přímo vnucují různé technické pomůcky. Jistě není žádná náhoda, že tyto možnosti máme. To nám umožňuje nejprve se podrobně seznámit s tématem prostřednictvím této knihy, a pak podniknout první - v tomto případě bezpečné - kroky pomocí vlastních nahraných kazet. Kazety s pohádkami jsou také

NÁBOKY MEDITACE 27

vždy lepší než málo nebo vůbec žádné pohádky. Stejné pravidlo platí i pro meditace. Pokud máme alternativu alespoň jednou do měsíce slyšet mluvenou meditaci využijeme jí, ale jinak se vybavíme vlastními nebo koupenými kazetami.

Pomocí meditačních textů uvedených v praktické části je dokonce možné vydat se na pouť zcela ve vlastní režii. K tomu je pouze třeba namluvit si dané texty na kazety. Pokud si paralelně k tomu nahrajeme odpovídající hudbu, dostaneme kazetu, která odpovídá našim vlastním potřebám, co se týče výběru hudby a rych'losti mluvy. Pomocí jednoduchého míchacího pultu je možno tento proces dále zdokonalovat, například přimíchat vhodné přírodní zvuky apod. Po získání určitých zkušeností je možné provádět podle vlastních potřeb změny v textu, případně uvedené texty rozšířit.

K této knize je možno zakoupit dvě kazety se čtyřmi meditacemi (pouze v německém originále v zahraničí, pozn. překl.), které ukazují směr, jímž je možno se vydat. Obě splňují nároky, které jsou kladeny na meditace pro začátečníky i pro pokročilé. S jejich pomocí je možno si opatřit vnitřní vedení, vytvořit si odpovídajfcí vnitřní meditační prostor a pokusit se o řešení prvních problémů. Obě pouti na druhé kazetě vedou do nám duševně blízkého světa rostlinných a zvířecích bytostí s cílem vyrovnat se s vlastními vnitřními silami a najít svého spojence v říši zvířat.

Pokud vlastníme kazety, doporučuje se vždy znovu si je poslechnout, i když se může stát, že se intelektu budou brzy zdát nudné. Neměl být to být problém, protože to není náš intelekt, kdo je zde oslovován. V zásadě jsou všechny meditace i exrcicie pro intelekt poměrně nudné. Co je nudnější než pozorovat po mnoho hodin vlastní dech, jak je tomu při zenové meditaci nebo vipassana meditaci, či myslet na stále stejný zvuk, jako při meditaci nad mantrou?

Pro meditace, které pojednávají určitý problém, jakým je např. nemoc, platí pravidlo častého opakování jedné a téže kazéty. V takovém případě má smysl opatřit si kazetu k tomuto tématu, pokud taková existuje. Pokud žádná není, je druhé nejlepší řešení udělat si ji sám, podle vzoru některé hotové kazety. Odpovídající podněty ke zpracování příslušných témat podle literatury lze najít v dodatku u knih, jež se zabývají významem různých nemocí. Místo toho, abychom si kazetu jednou poslechli a pak čekali na zázrak, je lepší poslouchat sťejnou meditaci každý den po celý měsíc. Vytrvalé působení vody po kapkách vyhloubí díru do kamene. V žádném případě nevznikla nějaká nemoc přes noc a zčistajasna; je velmi namáhavé si něco takového sám namlouvat. Proto je třeba dopřát si čas, než se na povrch dostanou skrytá poselství a tajemství. V praxi se osvědčil jednoměsíční cyklus.

Všeobecně řečeno je smysluplnější věnovat své nemoci dobrovolně denně půl hodiny, kdy jí a svým potížím budeme nenuceně a vědomě naslouchat, protože jia' nak si stejně denně svou dávku naší pozornosti vynutí. Většinou potom dopřeje ~ nemocnému ve zbylém čase mnohem více klidu, a tak je ona půlhodina opravdu ;

c dobře investovaná. U těžkých chorob se doporučuje pokračovat i nadále, tj. déle než ;,jeden měsíc. Mezitím je ale dobré poslouchat i jiné meditace, jako např. kazetu "

28 CESTY DO VLASTNÍHO NITRA - VEDENÉ hIEDITACE NA CESTĚ K SOBĚ

Vnitřní lékař"s(platí pro německy mluvící oblast, pozn. překl.). U chronických chorob je výhodnější používat kazetu, protože živě mluvená meditace může po delší době klást příliš velké nároky na případné pomocníky. Je nutno mít na vědomí, že použité texty by měly být, obrazně řečeno, na míru, protože většinou není času nazbyt.

I když má tento typ meditací v sobě něco vynuceného a hlavním pohonným motorem je "z nouze ctnost , není možné pominout všechny zákony meditace. V zásadě není možné pomocí meditace něco vynutit a už vůbec ne udělat zázrak. Donucování a násilí jsou meditaci bytostně cizí. Jejím prostřednictvím je ale možno k zázrakům dozrát. Následující pravdivý zenový příběh pomůže tuto otázku lépe osvětlit.

Na jedné známé americké univerzitě zkoumají paranormální síly. Ve výzkumném projektu se několik osob pokouší uhnout kompasovou jehlu ze severojižního směru. Testu jsou vyměřeny čtyři týdny, ale protože se u žádné osoby nic nehýbe, je po jednom týdnu namáhavé koncentrační práce rozhodnuto, že projekt bude zkrácen na poloviční dobu. Testované osoby zůstávají až do poslední minuty plně soustředěny na svou práci, protože jsou zavázány vědecké zodpovědnosti, i když se stále nic neděje. Ve chvíli, kdy skončí celý test, pohnou se jehly téměř u všech. Po delších zkoumáních tohoto jedinečného fenoménu bylo zjištěno, že je obojí nutné, aby bylo dosaženo měřitelného efektu: nejprve náročná koncentrační práce a pak uvolnění. Pouze jedno z obého nemá žádný účinek.

Téměř identický příběh, i když v jiném hávu, zná i zenová tradice: jeden mnich žije již pětadvacet let v klášteře, aniž dosud prožil satori (časově omezené osvícení), i když se o to ze všech sil snaží. Mnoho z těch, kteří přišli po něm, už osvícení zažili. Po pětadvaceti letech, která bez reptání strávil tvrdou snahou, jde k opatovi a ptá se ho na radu. Opat říká: "Myslím, že zde opravdu nejsi na správném místě." A pošle jej pryč. Po pětadvaceti letech opustí mnich poprvé klášter a cítí se v ulicích Kjota cizí a ztracený. Naštěstí dojde brzy do ulice, kde se k němu všichni lidé chovají nadmíru přátelsky. Nakonec přijme pozvání hezké mladé ženy, která o něj, k jeho překvapení, zcela nečekaně pečuje. Když jej nakonec vpustí i do chrámu svého těla, ztratí téměř rozum a ve stejné chvíli dosáhne osvícení.

I tento příběh chce říci, jak důležité je obojí: koncentrovaná snaha a uvolnění - mužský a ženský pól - jin a jang.

NÁROKY MEDITACE

Nárok.y na meditující a zákony meditace

D alší výhodou tohoto způsobu meditace je, že klade skutečně nízké nároky. Každý člověk se ji může naučit a pokud netrpí těžkou duševní poruchou, tak je zcela

hez nebezpečí. V podstatě není téměř možné tvrdit, že někdo neumí meditovat, protože každý člověk přemýšlí a myslí v obrazech, ať si to uvědomuje nebo ne.

(:vičení: Pokuste se nesplnit následující "rozkaz": Myslete na louku. - Je téměř nemožné jej nesplnit, jednoduše proto, že každý z nás má v sobě obraz louky.

Již pouhá zmínka pojmu "louka" vyvolá myšlenky na nějakou louku, a to je v podstatě vše, co je třeba k vedené meditaci. I kdyby pokyn zněl "a nyní nemyslete na louku", nebude možné v příští chvíli na nějakou louku nemyslet. Zkuste to při hříštím cvičení.

(:vičení: Nyní nemyslete na vlastní nos. Okamžitě si každý uvědomí, že má nos, i když jsme na něj předtím dlouho nemysleli.

Mnoho lidí zná takovéto paradoxní zkušenosti z návštěvy u zubaře. Nikdy nemusíme tak nutně polknout, jako ve chvíli, když nám to zubař zakáže.

Pro svět obrazů, stejně jako pro celou ženskou stránku skutečnosti, platí úplně jiné zákony než pro mužský svět intelektu. Zamítnutí a zákazy zde nemají žádný význam a jsou jednoduše přecházeny. Něco podobného lze v nepříliš příjemné podobě zažít při výchově dětí, především malé děti žijí velkou částí své bytosti v ženském světě obrazů. Vyzveme-li je "Nevylej dnes opět své kakao, prosím tě.", vnímá to malé dítě bez onoho záporu a rozumí tomu následujícím způsobem: "Vylej dnes opět své kakao, prosím tě."

Čím více je člověk spojen se světem obrazů a vzorů, tím méně reaguje na zákazy. Tento efekt se nedá přehlédnout u desatera přikázání, které se skládají, a to nikoli náhodou, ze samých záporů. Zakázané ovoce nejvíce chutná, říká známé přísloví, a to platí i o světě obrazů.

Nemůžeme si pomoci, abychom nepřeváděli slyšená slova do obrazů, a tím plníme základní podmínku pro vedenou meditaci. Pouze na abstrakta ve smyslu matematických pojmů, jako je 10', se to nevztahuje, ale ta nehrají při meditaci žádnou roli. Všechny ostatní pojmy jsou spojeny s konkrétními obrazy, a proto se skvěle hodí pro pouť do nitra. Z toho také vyehází nejdůležitější právidlo pro vedené meditace: Všechny formulace musí být co možná nejvíce obrazné, srozumitelné a konkrétní. Všechno abstraktní bude pominuto stejně jako zápory, které jsou také

abstrakcemi.

30 CESTY DO VLASTNÍHO NITRA - VEDENÉ MEDITACE NA CESTĚ K SOBĚ

Možnosti vnitřní roviny obrazů jdou ale mnohem dále. Všechny hranice, které jsou intelektuálnímu myšlení vymezeny vnější realitou, nemají ve vnitřním světe žádný význam. Co je myslitelné, může zde obdržet svůj tvar, postavami z bájí počínaje a vynálezy ze vzdálené budoucnosti konče. Znázorní to následující cvičení:

Cvičení: Nemyslete nyní na světlemodré prase s bílými pruhy a zelená a zelení selátka.

Ať se snažíte sebevíc, je nemožné řídit se příkazem a neřídit se tímto podnětem a pokud víte, jak vypadá prase a znáte modrou, bílou a zelenou barvu, objeví se vám v představě tato sureálná prasečí rodinka.

Tato možnost, aby věci na sebe braly různé podoby, které ve vnější realitě neexistují nebo ještě neexistují, je zajímavá především v oblasti terapie. Zde si můžeme představit využití nejlepších možných terapeutických metod dlouho předtím, než je bude možno využít ve vnější realitě.

Ze světa pohádek a mýtů jsou nám tyto větší možnosti světa obrazů od dětství známé. Pohádky neberou ohledy na úzký rámec představ, jak jej dává mužská logika, ale pohybují se volně v mnohem širším světě vzorců duše.

Pokud se proti očekávání setkáme v tomto v podstatě známém světě s potížemi, pak je s velkou pravděpodobností nutno hledat problém v našich vlastních nárocích. Je možné, že očekáváme příliš realistické obrazy, příliš plastické nebo prostě jiné než ty představy, které jsou skutečně přítomné. Ve skutečnosti pro začátek stačí již velmi vágní "přeludy". V průbéhu času a po určité době evičení se obrazy stanou plastičtějšími a zřetelnějšími. Bude to ale nějakou dobu trvat, než se naše po léta stoupající nároky na komplikovanost smíří s tak jednoduchými věcmi, jako jsou obrazy našich představ. Tak jako určitou dobu trvalo, než jsme ztratili přirozený přístup ke světu obrazů, bude také trvat, než si na něj znovu zvykneme. Samozřejmě, že jsme v útlém dětství uměli snít, toulat se ve světě fantazie a vyznat se ve vnitřních světech.

Teprve se začátkem školy a pronikající vážností života jsme od svých učitelů slyšeli: Nesni! Neblouzni! Nespi! IVefantazíruj a řekni pravdu! a hlavně Soustřed' se! Pomalu jsme se naučili, o jakou pravdu se jedná, jak vypnout z mysli všechno ne= důležité a fantastické a jak se soustředit na to málo, co bylo důležité a podstatné. To je pro každé dítě tvrdý krok, protože se zde nejedná zrovna o to podstatné, o podstatu věcí, ale většinou výlučně o rozumné věci. Čím lépe je toto nové poselství pochopeno, že podstatné je pouze to, co je racionální a funkční, tím více ustupují kreativní oblasti fantazie a představivosti do pozadí. Pokusy, nalézt k nim v dospělosti opět přístup, bývají pak samozřejmě spojeny s určitou skepsí ze strany intelektu, který mezitím převzal neomezenou vládu. Problém neleží v komplikovanosti meditace, ale právě vjejí jednoduchosti a lehkosti přístupu. lakonec, když se to podaří, často slýcháme: "Ach, to je tak jednoduché, to jste přeci mohli říci rovnou. Jen tak připustit představy a myšlenky a brát je tak jak přicházejí, jen tak..."

NÁROKY NA MEDITACE 31

Jiné, stejně jednoduché pravidlo je také častým zdrojem problémů; to znamená intelektuálně založení lidé mají sklon dělat z něj problém. U vedených meditací jde o to, přijmout první vynořivší se myšlenku. Jde o tu první louku, která se objeví. Uvědomit si ji je jednoduché, ale pro náš intelekt, který je zvyklý na možnosti volby, je to někdy problém. Různé možnosti volby dávají egu pocit svobody a moci činit rozhodnutí. Aby dostalo tuto možnost, musí vytvořit varianty výběru. Takže pak může odsunout první vynořivší se myšlenku stranou, což může meditujícímu zprostředkovávat pocit libovolnosti obrazů. Ve skutečnosti přináší takový výběr uspokojení jen samotnému intelektu, protože má dojem, že má vše pod kontrolou; pro cvičícího je však spíše neuspokojivý.

V zásadě to nemůžeme mít egu, v jehož službách íntelekt jedná, za zlé, ono má skutečně mnoho co ztratit. Posledním a nejhlubším smyslem působení meditace je zaměření na střed a tím osvobození z polarity. To je ale současně také osvobození od ega. Koneckonců riskuje ego při tomto podniku všechno, takže se nelze divit určitému odporu z jeho strany. Na druhé straně je možno ego uklidnit - tak rychle a tak brzy nebude muset odstoupit.

V tomto bodě je možno porazit intelekt jeho vlastními zbraněmi, protože je v zásadě záležitostí koncentrace, abychom se přinutili uvědomit si a přijmout hned iprvní myšlenku. Již lidová moudrost nás učí, že rozhodující je první obraz nebo ~první dojem. I životní zkušenost nám často ukazuje, že vše má svůj základ v začáti ku.

! Cvičení A:

;. i~zpomeňte si na situaci, kdy jste v životě potkali někoho, kdo T~ám byl spontánně ~tesympatický, a kdy jste se nechali suým intelektem přesvědčit o opaku.

~~Cvičení B:

~ Tizpomeňte si na jinou situaci, kdy Tlám byl někdo na první pohled zysloveně sympa~"tický a k~ly jste opět připustili, aby rozumn.é názory intelektu změnily· Iiáš názor. Podívejte se nyní zpětně, čí odhad byl správnější.

Když začnete věřit svým prvním dojmům a vnuknutím, zjistíte, že možná ne vždycky, ale většinou, je první dojem správný. Přirozeně mají i intelektuální argumenty svou hodnotu a nejde o to, je tady snižovat. Stačí, když je správně zařadíme a vyjde najevo, že jim musíme být vděčni za velkou část naší vědy a technologického pokroku. Na druhé straně se ve skutečnosti v každodenním životě spoléháme na svůj intelekt mnohem méně, než bychom si připustili. Průzkumy například odhali; ly, že obsah proslovu má vliv právě na 10% z celkového dojmu, který politik u svých `posluchačů zanechá. 90% pochází z jiného zdroje, mimo jiné třeba ze sympatie, působí-li jako osobnost, či nonverbální komunikací.

U řízených meditací není intelekt tolik zatlačován do pozadí jako například NÁROKY ňtEDITACE 31

Jiné, stejně jednoduché pravidlo je také častým zdrojem problémů; to znamená intelektuálně založení lidé mají sklon dělat z něj problém. U vedených meditací jde o to, přijmout první vynořivší se myšlenku. Jde o tu první louku, která se objeví. Uvědomit si ji je jednoduché, ale pro náš intelekt, který je zvyklý na možnosti volby, je to někdy problém. Různé možnosti volby dávají egu pocit svobody a moci činit rozhodnutí. Aby dostalo tuto možnost, musí vytvořit varianty výběru. Takže pak může odsunout první vynořivší se myšlenku stranou, což může meditujícímu zprostředkovávat pocit libovolnosti obrazů. Ve skutečnosti přináší takový výběr uspokojení jen samotnému intelektu, protože má dojem, že má vše pod kontrolou; pro cvičícího je však spíše neuspokojivý.

V zásadě to nemůžeme mít egu, v jehož službách íntelekt jedná, za zlé, ono má skutečně mnoho co ztratit. Posledním a nejhlubším smyslem působení meditace je zaměření na střed a tím osvobození z polarity. To je ale současně také osvobození od ega. Koneckonců riskuje ego při tomto podniku všechno, takže se nelze divit určitému odporu z jeho strany. l~'a druhé straně je možno ego uklidnit - tak rychle a tak brzy nebude muset odstoupit.

! Cvičení A:

;. i~zpomeňte si na situaci, kdy jste v životě potkali někoho, kdo T~ám byl spontánně ~tesympatický, a kdy jste se nechali suým intelektem přesvědčit o opaku.

~~Cvičení B:

U řízených meditací není intelekt tolik zatlačován do pozadí jako například

32 CESTY DO VLASTNÍHO NITRA - VEDENÉ MEDITACE NA CESTĚ K SOBĚ

u nočních snů. Může být pozorovatelem a svědkem v pozadí. Výstavba meditací odpovídá, alespoň zpočátku, do značné míry jeho logice. Ve snech a později při volné imaginaci, která se nenuceně vyvine z vedené meditace, hrají normální logika a chronologie času pouze podřadnou roli. Ve snu se odehrávají nejnelogičtější věci a časy se libovolně prolínají. Z tohoto důvodu se ego může uklidnit, a to je také to nejlepší, co může k meditaci dodat.

hliv a působen~ vnitřních obra~ů "

Na počátku je pro intelektuálně vzdělané lidi (ty, co jsou v obraze) těžké přijmout fakt, že by vnitřní obrazy vzniklé z představ mohly mít nějaký účinek. Příliš dlouho jsme poslouchali, že sny, fantazie a obrazové, či obrazné představy nemají žádnou hodnotu, dokonce, že jsou škodlivé. Přitom nám ale každodenní zkušenost ukazuje, že strachy; které jsou produktem naší obrazotvornosti, nás opravdu děsí; že nemocemi, které nám naše obrazotvornost namluvila, opravdu trpíme a dokonce bolesti, vzniklé v naší obrazotvornosti, mohou nesnesitelně bolet. Slovo obrazotvornost dokazuje, že při tomto procesu hrají rozhodující roli obrazy, stejně jako při našem vzdělávání ( v němčině Bildung, tedy cosi, co je spojené se vznikem obrazů, pozn. překl.). V obou případech jde o obrazy, které se usadí v nitru. Vzdělaný člověk má k dispozici množství vnitřních obrazů, které si v případě potřebý může vyvolat do vědomí. Takové obrazy oceňujeme, protože jsou bezpochyby účinné, jak ukazuje kontrast k nevzdělanému člověku. Pro obrazy, které mají svůj původ v obrazotvornosti hypochondra, zdravého - nemocného, nemáme příliš pochopení, ale i ony jsou uvnitř a jsou velmi iíčinné, protože zaměstnávají mnohé pacienty a lékaře, kteří nejsou obeznámeni s tímto tématem, někdy i po celý život.

Vnitřní obrazy jsou nejen podstatou našeho vzdělání, ale i celé naší kultury. Kult, který je základem kultury, vychází z rituálů a ty jsou závislé na symbolecli. Symboly nejsou nic jiného než praobrazy duše, které jsou vždy uvnitř a pouze výjimečně bývají některými lidmi manifestovány navenek.

Při podrobnějším pohledu je zřejmé, že vlastně všechny obrazy jsou vnitřními obrazy. Když se na něco díváme, odrážejí se světelné paprsky od tohoto objektu, dopadají do hlubin oka a vyvolávají elektrický impuls. Množství těchto impulsů vede k vytváření elektrických vzorců podráždění, které jsou zrakovým nervem vedeny do zrakového centra mozku a zde jsou početně převáděny do obrazu. Vlastní vidění se odehrává v mozku a tedy jednoznačně uvnitř. Proto zná medicína dva druhy slepoty. Při častější variantě, která spočívá v onemocnění oční bulvy'°, je stále ještě možno vidět vnitřní obrazy. Při duševní slepotě leží defekt v mozku a teprve tehdy chybí možnost představovat si vnitřní obrazy.

Všechny obrazy jsou tedy uvnitř, a přesto jsou obrazy vedené meditace a snové obrazy zvláštním způsobem uvnitř. Jejich zvláštnost ale zřejmě nespočívá v jejich účinku a významu. Pro výše zmíněné Indiány jsou dokonce důležitější než mnoho vnějších obrazů. Dokonce i pro nás jsou důležité tam, kde došlo k jejich "zvnějšně~í". Na této zemi nebyl ještě postaven dům, který by nejdříve neexistoval jako vnitř1~í obraz ve fantazii architekta či stavitele. Každému technickému vynálezu předchází vnitřní obraz. lVejprve je vždy představa, a z ní teprve vzniká materiální manifestace.

Pro nás je důležitý právě tento krok k manifestaci a zůstane jím i při vedených meditacích. Pokud prožijeme nějaký podstatný zážitek nebo hluboký vhled, je dobré dát mu nějaký vnější výraz ve formě malého rituálu. Tím se na jedné straně pro ~ás zvýší význam této zkušenosti, na druhé straně bude zakotvena hlouběji v paměti, nebot' stejně jako sny, propadají se zkušenosti z vedené meditace a volné obrazoNé meditace velmi rychle zpět do nevědomí.

V psychoterapii se stále množí důkazy o schopnosti vnitřních obrazů působit ~~ na rovinu tělesných struktur. Vedené meditace jsou již po mnoho let s úspěchem ~loužívány v psychoonkologii. Tento název označuje tu oblast rakovinné terapie, která ~e zabývá duševními příčinami nádorových onemocnění. Carl Simontonl~ doložil, ~e se při terapii s použitím vnitřních obrazů prodloužila předpokládaná délka živoke pacienta na více než dvojnásobek. Dokonce i školní medicína začala věnovat těmto ~'enoménům pozornost a otevřela nový obor, který se má v budoucnosti těmito vlivy tabývat: psychoneuroimunologii. Toto poněkud namyšleně znějící jméno nemůže 6akrýt skutečnost, že se zde jedná především o působení duševních obrazů na tělo, ~tteré je samo o sobě velmi jednoduché.

Sílu představy dokazuje následující extrémní příklad, který Simonton uvádí: ~lacientovi, který je v posledním, velmi těžkém a dále neléčitelném, stadiu rakovihy, který je plný metastází a bez naděje, je nabídnuto, aby dovolil, aby na něm byl wyzkoušen nový, na člověku ještě neozkoušený, prostředek proti rakovině. Lékaři se tozhodli k tomuto kroku, protože očekávaná délka jeho života byla odhadnuta pouze tta několik týdnů a situaci prakticky nebylo možno zhoršit. Pacient svolil a dostavilo se zázračné vyléčení. Po několika týdnech u něj nebylo možno stanovit žádné příznaky rakoviny a byl propuštěn jako vyléčený. 0 několik měsíců později si tento, nyní zdravý, mvž přečetl v lékařském časopise, že lék, kterým byl léčen, nesplnil očekávání, jež do něj byla vkládána a nemá žádný léčebný účinek na rakovinu. Pacient poté opět onemocněl "svojí" rakovinou a za pár měsíců zemřel.

Podobné příběhy se občas objevují, a protože nikdo neví, jak a kam je zařadit, bývají zveřejňovány v novinách pod titulkem Zajímavosti z celého světa a rychle zase upadají v zapomenutí. Přitom by bylo možné se z nich mnoho naučit a mohly by se stát zdrojem naděje, co se týče možností, které jsou ukryté v představách a vnitřních obrazech. Je to s každým dalším příběhem rostoucí víra v možnost..., jež podporuje vlastní vyhlídky a nevědomou připravenost na "zázraky díky představivosti". V tomto smyslu je zde třeba připomenout zprávu o jedné americké matce, která zvedla několik tun těžké nákladní auto, aby osvobodila své dítě, které pod ně spadlo. Ve své představě, do které se otisklo celé zoufalství situace, to dokázala a pak to dokázala - proti všem pravidlům fyziky - i ve skutečnosti.

V Mnichově vjel v pátek odpoledne řidič podniku, který rozvážel mražené výrobky, se svým nákladním autem na dvůr továrny a ještě rychle vlezl do prázdného nákladního prostoru. V té chvíli vjel na dvůr jiný řidič, uviděl pootevřené dveře a přirazil je. Ftidič, který byl takříkajíc zavřen v mrazničce, se jistě zděsil, že zmrzne. A to se také stalo. V pondělí ráno jej nalezli mrtvého s omrzlinami. Ale nebyl zmrzlý, protože ten druhý řidič také vypnul chladicí agregát, to byl také důvod, proč se případ dostal do novin. "Zmrzlý" řidič měl i dost vzduchu a dokonce i vody, aby mohl přečkat dva a půl dne při letních teplotách. Ve své představě však měl strach, že zmrzne, a tímto vnitřním obrazem se také řídil. Znamená to tedy, že zmrznul "pouze" ve své obrazotvornosti.

Samozřejmě, že není důvod podivovat se pouze negativním podivuhodnostem, mnohem více se vyplatí naladit se na pozitivní možnosti sahající až k zázrakům.

Možnosti a nebezpečí při očekávání zázraku

Z de leží poželmání i prokletí velmi blízko sebe. Je fakt, že víra hory přenáší a zázraóná vyléčení nejsou žádnou vztícností. Je příznačné, že o ně nemá ani věda, ani církev velký zájem.V Lourdech, kde věřící katolíci doposud zažívají zázraky, ustavila církev k jejich prověřování komisi, jež má natolik přísná kriteria, že pouze velmi málo zázraků zbude, ale přece jenom alespoň některé. Asi bychom těžko našli lékaře, který během pouhých deseti let práce s pacienty nezažil už několik zázraků. ~ledicína je ze svého hlediska zlehčuje tím, že je nazývá spontánní remise. Proč nejsou právě podobné fenomény podrobovány obzvlášť intenzívnímu zkoumání, zůstane asi jedním z tajemství vědeckého přístupu. Zázraky jsou nejen možné, ony dokonce nejsou ani tak vzácné, jak naše doba ve svém skepticismu předpokládá.

Je mnoho důvodů, proč je lepší vidět sklenici spíše poloplnou než poloprázdnou. Dokonce lze vědecky podpořit, proč jistý optimismus zlepšuje stav imunity. Problematické je to v případě, že si někdo vědomě namlouvá, že je sklenice plná. Je zásadní rozdíl mezi viděním a vytvářením vnitřních obrazů. Vidění je vždy v pořádku, k wtváření dochází přirozeně při vedených meditacích, ale vždy je třeba řídit se určitými pravidly. Pokud se při vytvářených vzorcích jedná o archetypické struktury, které jsou s ým původem přístupné každé duši, jedná se současně o aktivní znovupoznání nejvlastnějších vnitřních struktur. Jakmile ale vytváříme představy podle sy·ch přání, jako je tomu například při terapii rakoviny, je třeba mít se na pozoru. Zde začíná magie, protože prostřednictvím síly myšlenek zacházíme~s mo

NÁROKY MEDITACE 35

cí. To neznamená, že bychom se měli vzdát podobných pokusů; ale právě v této situaci by bylo důležité vědět, co činíme.

Dokud slouží obrazové putování k odkrývání vnitřních struktur, je to celé poměrně bez problémů, i kdyby se jednalo o temná místa stinných stránek osobnosti. Jakmile ale dojde k vytváření obrazů, začíná hrozit nebezpečí, které je spojeno s veškerým činěním. Začneme být vinni svým úmyslem, tendencí. Uděláme-li jedno, zůstane to druhé neuděláno a naopak. Zde číhá uprostřed meditace tam, kde to nejméně očekáváme, celá problematika mužského, činného pólu. Je nasnadě, že máme potřebu něco podniknout při rakovině, i kdyby to znamenalo čarovat s obrazy. V každém případě by ale bylo dobré připustit si hned od začátku, že je nebezpečí, že dojde k vytvoření nového stínu a tak vlastně k působení proti skutečným snahám meditace.

Jakmile se začínáme vůči něčemu stavět, je zapotřebí mnoho pozornosti a ve hře bývá odpor. Tím se vzdalujeme vlastnímu cíli meditace, která by nás měla vyvést z pozice odporu. Prožít si tento odpor může být přesto užitečné, například v aktivním vnitřním boji proti rakovinným buňkám, ale stejně se tím vytváří nové stíny. V takovém případě by bylo podstatné zjistit, co tomu člověku chybí, co je důvodem ;toho, že se rakovina stala nouzovým řešením. Jestliže zjistíme, že tomuto člověku 'Chyběla v minulosti síla k tomu prosadit se a bojovat za svou vlastní životní cestu pak má dvojnásob smysl podstoupit tento boj na rovině obrazů a namířit jej proti rakovinným buňkám. Slovo meditace ve vlastním smyslu, ale v tomto případě, již není správně použito.

Chování, které je vyjádřeno oním přístupem "stojím proti něčemu, bojuji s něm" lze z medicínského hlediska přiřadit k alopatii a tím není samo o sobě chybé, je pouze jiné. Meditace by spíše vyžadovala vstoupit s věcmi, v tomto případě se symptomy, do souladu, a to odpovídá spíše homeopatickému přístupu. Meditace, doprovázená vnitřními obrazy, je pouze nástroj a může být použita oběma směry.

Pokud je ale nasazena v boji proti některým vlastním vlastnostem, které by měly být mocí afirmací zakryty, jako to bývá při pozitivním myšlení, pak je nezbytné k tou přistupovat s maximální opatrností. Dojde k vytvoření stínu a je třeba si ujasnit, to je proti duchu meditace. Nutné to asi bude přesto, protože je jistě lepší, přežít afirmací, než se z nešťastné lásky zabít. V žádném případě by ale neměla vzniknout iluze, že by tím mohl být vyřešen základní problém. Je-li vnitřní rovina obrazů zneužita, k "odmeditování" problémů ve smyslu pozitivního myšlení, je to v protikladu výchozímu bodu meditace a jednou se to vymstí. To znamená, jako při všech alotických terapiích se potlačený stín přihlásí ke slovu, čím později, tím masivněji.

Cesta k vlastnímu středu musí obsahovat otevřenost pro všechny formy projevu vlastní existence, a to přímo zahrnuje i temné stránky. V extrémních situacích mohou poutníka na této cestě potkat i podivuhodné zkušenosti a čím blíže se dostává ke středu, tím pravděpodobnější je, že se stávají. Při vší otevřenosti vůči takovýmto zkušenostem ale nemůže jít pouze o to, vynutit si zázraky.

CESTY DO VLASTNÍHO NITRA - VEDENÉ MEDITACE NA CESTĚ K SOBĚ Nebezpečí a pomoc při cestách do vlastního nítra

cestování na jedné straně vzdělává, podporuje obrazotvornost, na druhé straně ~ může být také nebezpečné - to záleží na cíli. V tom si jsou vnitřní i vnější cesty podobné. Získáváme-li při normálních kulturních cestách vzdělání, prostřednictvím vnějších zkušeností, které jsou pak zpracovávány do vnitřních obrazů, děje se tak při cestách do vlastního nitra přímo tím, že se obrátíme k vnitřníni obrazům a vzorcům.

Povrchně posuzováno je cestování vždy nebezpečnější než pobyt doma. 1Va cestách by mohlo a mělo cestovatele potkat něco cizího a neznámého. Každoroční prázdninová cesta na stejnou pláž stejného moře nevzdělává. Dlouhodobě vzato vypadá celá věc úplně jinak, jak ukazuje následující úvaha.

Cvičení: Představte si na jeden krátký a děsivý okamžik, že od nynějška již nikdy nikam nepojedete a zbytek svého života strávíte ve svém bydlišti, obklopeni bezpečnými a důvěrně známými zvyky. Ještě jistější by bylo, kdybyste vůbec neopustili svůj domov. Tak byste si mohli být opraváu jisti, že zbývající roky svého života prožijete bez ohrožení těla a života.

Zcela zřejmě je život něco víc než přežívání. A tam, kde nečíhá žádné nebezpečí pro tělo a život, číhá velké nebezpečí pro duši - že zaživa vyhladoví. Tomu, kdo nikdy nevytáhne paty z domu, může kdokoli vyprávět jakýkoli nesmysl o světě. Kdyby byl přesvědčován, že ze sousední země hrozí agresivní a nebezpeční nepřátelé, mohl by se dokonce nechat vyprovokovat k válce proti nim a riskovat tak život svůj i ostatních. Předchozí cesty do sousedních zemí by jej toho mohly ušetřit. V tomto případě jej ale před negativním ovlivňováním nemůže ochránit ani vlastní vědění, založené na zkušenosti, ani živé vzdělání. Zůstat doma je tedy dlouhodobě vzato nebezpečnější než cestování. Analogicky to platí i pro putování do vlastního nitra. Kdo se nikdy nepohrouží do svého nitra, odcizí se své vlastní duši. Ohrožen není ten, kdo uposlechne svůj vnitřní hlas, ale ten, kdo si to nikdy netroufne. Když pak tento člověk, který je orientovaný pouze na vnějšek, začne v nějaké obtížné situaci slyšet hlasy, je to stav, který vyžaduje přítomnost psychiatra, který ale těmto hlasům také nenaslouchá. Věnovat se včas a dobrovolně vnitřním obrazům a hlasům je nejlepší ochrana před tím, aby jimi člověk nebyl nedobrovolně zaplaven.

V každém případě je dobré snažit se o vyrovnaný poměr mezi cestováním a pobytem doma. Kdo se stále pouze toulá po širém světě, ztrácí vztah k domovu a vystavuje se nebezpečí, že ztratí kořeny. To platí i pro cesty dovnitř. Kdo se přehnané vrhne pouze do vnitřních duševních krajin a nic jiného vedle toho pro něj nemá vý

NÁROKY MEDITACE

znam, ten se vydává v nebezpečí, že ztratí vztah k vnější realitě a nutnostem všedního života. I když je smysluplné relativizovat důležitost vnějšího světa a starat se o smysl a cíl života; tak je naopak zhoubné ztratit kontakt se zemí a vznášet se pouze v duchovních rovinách, a tím se vystavit nebezpečí naprostého úniku do jiných světů. Tak jako někteří tuláci po zemi téměř trapně shlíží na tzv. šosáky, co zůstávají doma, mají také podobní ;,esoterní tuláci po vnitřních světech" sklon k lehkému pohrdání těmi, kteří se skutečně snaží zvládnout svůj život v "nížinách" fyzického světa

, protože jinde to nejde.

Frekvence meditací by neměla přesáhnout dvě cesty denně, které by trvaly cca půl až třičtvrtě hodiny, a pokud předpokládáme určitou duševní stabilitu, pohybujeme se v bezpečných mezích. Pokud se příliš zvýší senzibilita, což Ize poznat podle určité přecitlivělosti, která stoúpá až k podrážděnosti, pak je třeba myslet na zkrácení doby putování. Při vedených meditacích se tento efekt neobjevuje příliš často,

rotože u věcí, které se vynořují, dochází hned k určitému zpracování. ~P

Další nebezpečí velkých cest spočívá v možnosti zabloudit. Při cestách ve vnějěím svétě se toho můžeme vyvarovat tím, že si zajistíme dobré mapy nebo kompe~tentního průvodce nebo vůbec cestujeme ve skupině. Toto je ale nutné pouze tehdy, chceme-li se pustit do dalekých, zcela cizích a temných, neprobádaných oblastí, ' ple to víme většinou již předem. Stejně to platí i pro vnitřní cesty.

Vedené meditace mohou jít až na hranice psychoterapie a někdy i kus dál do hloubky. Od Freudových volných asociací postoupil Jung o krok blíž k aktivní imaginaci, a ta je opět cílem vedených meditací. Vyznáme-li se dobře v daných duševních yzorcích a dosáhneme-li nutné vnitřní jistoty, pokračuje cesta dále k vlastním výletům do vnitřních říší, které jsou doménou psychoterapie. Každý se musí rozhodnout sám za sebe, zda podnikne i tuto další cestu. Objeví-li se pochybnosti, je lepší uchýlit se do bezpečí skupinové situace nebo si pro následující choulostivé

kroky zajistit vedení psychoterapeuta, který má se světem obrazů zkušenosti.

Možnost nejlepší pomoci lze najít přímo v samotném světě obrazů. Jak bude na příkladech meditací prakticky ukázáno, je bez obtíží možné najít ve vnitřních světech průvodce, kteří jsou potom při všech dalších cestách k dispozici v roli

rádců, vůdců a ochránců. V dřívějších dobách byla pro lidi běžná představa takovéto pomoci na cestě. Dodnes je jí pro mnoho dětí myšlenka na anděla strážného.

V současné době prožíváme jakousi renezanci této myšlenky; začalo se objevovat stále více knih, jejichž tématem jsou andělé a zvláště andělé strážní. V rámci ~outí do nitra má každý možnost najít si nekýčovitým způsobem odpovídající do, rovod pro budoucí cesty do rozlehlého vnitřního světa.

Důraz zde leží na slově najít , a nikoli na slově hledat. V dětské knize "Ach, k krásná je Panama"1~ nám to předvádí malý tygr, když nejde hledat houby, ale acházet je. Také je vždycky najde, protože o úspěchu se nerozhoduje teprve v lese na základě botanických faktů, ten je otázkou vnitřního nastavení. Kdo od začátu vyloučí myšlenku na anděla strážného nebo podobnou bytost, vydá se zbytečně

3H CESTY DO VLASTNÍHO NITRA - VEDENÉ MEDITACE NA CESTĚ K SOBĚ

na cestu někoho hledat. Vnitřní roviny tu nejsou od toho, aby terapeuticky působily na naši intelektuální skepsi, ale nabízejí dobrou možnost dostat se dál, pokud nám jde o něco, na čem nám záleží. Předpokládat, že to je možné, a jít nacházet, to jsou dvě záruky úspěchu. Vlastě by to byl div, kdyby se u někoho neobjevila žádná ochranná bytost, protože to by znamenalo, že si neumí na své životní cestě žádnou pomoc představit. Překvapující je, že obzvláště intelektuálové a akademicky vzdělaní lidé považují za důležité být tímto málo potěšitelným způsobem podivuhodní.

Religiózní lidé s tím mají přirozeně méně problémů. Katolíci mají dokonce vypracovaný systém ochranných svatých ku pomoci. Téměř pro každou eventualitu vnějšího nebo vnitřního ohrožení mají k dispozici toho či onoho svatého nebo svatou. Navíc mají nejen téměř všichni katolíci, ale většina lidí v křesťanské kulturní oblasti patrona křestního jména, který zodpovídá, alespoň dle původního učení, za osobní ochranu nositele jména. Jak velmi účinný může být takový systém vnitřních pomocných sil, nám ukazují indiánské kultury. Zde měl každý nejen své jméno, a s ním i patrona, jež bylo třeba si zasloužit, ale navíc ještě množství ochranných duchů až k totemovému zvířeti.

Pro děti to většinou není velký problém, najít si ochrannou bytost, při cvičéních tohoto typu může dokonce vzniknout dojem, že i děti západního světa mají své zvláštní zvíře, téméř ve smyslu totemového zvířete. Zatímco dospělí mají sklon vybírat si při odpovídajících "indiánských" workshopech, při hledání totemu, obzvlášť impozantní zvířecí bytosti nebo jednoduše sáhnou po příslušném zvířeti ze zvěrokruhu, vyberou si děti, které nejsou zatíženy různými přáními Ega, třeba i krysu nebo ovci. Děti, jež z pochopitelných racionálních důvodů nemohou mít "skutečné" zvíře, si tímto způsobem mohou najít alespoň' vnitřního zvířecího průvodce. Vděčně jej přijmou a na jeho straně získávají vnitřní sebedůvěru a jistotu.

Vnitřní jistota a hluboká (pra)důvěra by byly nejlepší ochranou a současně nejlepší pomocí na cestách vnitřních i vnějších. Ani v náročných psychoterapiích není lehké získat zpět tuto hlubokou (pra)důvěru, pokud byla v dětství ztracena. Cesty do nitra a s nimi spojené navazování kontaktu s těmi částmi duše, kterým bylo dosud věnováno příliš málo pozornosti, jsou tou nejlepší pomocí a na druhé straně je ona znovu získaná důvěra opět pomocníkem na další cestě. Vnitřní jistoťa, jež je zde míněna, se týká výhradně osobnosti a nitra duše.

Ona tolik diskutovaná vnitřní jistota ve smyslu "vnitřní bezpečnosti" je protí tomu zdánlivě zcela vnějškový problém. Ale přesněji vzato se může toto téma stát politickým problémem teprve tehdy, když se občané necítí dostatečně "vnitřně v bezpečí", tedy vnitřně jisti. Člověk, který je ve své nitru jistý, nebude mít takový strach o vnější "vnitřní bezpečnost" státu.

Podobné je to s "vnitřním vedením` ; jedná se o koncept, který byl velmi diskutován ve vojsku (Bundeswehr), ale v praxi nebyl téměř uplatněn. To také nedává u vojáků, kteří jsou drilováni na naprostou poslušnost, žádný smysl. Na vnitřních cestách se vnitřní vůdce může ukázat jako pravé požehnání. Všechny cesty získáva

NÁROKY MEDITACE

39

.jf; pokud je k dispozici kompetentní vedení. Přichází-li toto vedení z nitra, je každý ~ evým vlastním vůdcem, a ten je lepší, než kterýkoli jiný. Máte-li dobrého anděla (strážného) na své straně, pak se od počátku nacházíte pod šťastnou hvězdou.

Bezpečný návrat

"Velmi důležitá součást každé cesty je bezpečný návrat domů. Při cestách letadlem nebo lodí je přistání tím rozhodujícím a vůbec nejtěžším bodem. Podobné je to

e cestami na křídlech myšlenkových obrazů, které jsou symbolicky velmi úzce spjaty s elementem vzduchu a vody. Poté, co jsme si všechny předchozí kroky představovali příliš obtížně, máme právě v závěru tendenci brát vše na lehkou váhu. Ob~ zvláště, pokud jsme měli dojem, že jsme nebyli příliš daleko, mohlo by to svádět k tomu, jednoduše otevřít oči. Právě zde ale spočívá jisté nebezpečí.

Ve zcela výjimečných situacích, kdy by při meditaci mohly nastat obtíže, například by se objevil pocit strachu, že je možno zabloudit nebo být zaplaven obrazy a stržen s sebou, spočívá rozhodující pojistka v tom, že víme, jak bezpečně z meditace vystoupíme, jak ji ukončíme. Vždy stejné, rituálně se opakující vynořování ze světa vnitřních obrazů je záchranný pás, padák a závěrečný rituál v jednom.

Během mnoha let terapie s jednotlivci i skupinami se osvědčilo řídit se následujícími čtyřmi kroky, abychom se bezpečně dostali zpět do čtyřdimenzionálního světa.

Čtyři kroky védomého návratu

1. Nejprve se ve světě obrazů vrátíme k vstupnímu obrazu, který se tím stává také obrazem výstupním, a uvědomíme si, že není důvod cokoli ze získaných zkušeností zapomenout.

2. Potom dovolíme vnitřním obrazům, aby se stáhly zpět, eventuálně to spojíme s pozvolným mizením tónů hudby v pozadí.

3. Nyní se zhluboka nadechneme, a tím se zcela vědomě spojíme s polaritou ve formě vdechu a výdechu.

4. Nakonec začneme provádět drobné pohyby prsty na rukou a nohou a pozvolna je necháme přejít například v příjemně poživačné protahování a vrtění, díky kterému se začneme opět orientovat ve svém těle. Teprve ted' otevřeme oči a dodatečně se orientujeme v prostoru a čase.

K poslednímu bodu je možná ještě velmi hezká alternativa, respektive rozšíření. Abychom se zase zcela bezpečné a příjemně zabydleli ve svém těle, můžeme je pozdravit celkovou masáží, kterou sami sobě dopřejeme. K tomu vede nejkratší cesta přes uši. V ušních zónách je zobrazen celý člověk, se všemi vnitřními orgány, a tak

!~O CESTY DO VLASTNÍHO NITRA - VEDENÉ MEDITACE NA CESTĚ IC SOBĚ

je možné přes né zasáhnou kteroukoli tělesnou oblast. Ještě se zavřenýma očima pomalu zvedneme obě ruce a uchopíme se palcem a ukazováčkem za vlastní ušní lalůčky. Nejlépe si uspořádání těla v uchu představíme jako stočené embryo, uložené hlavou dolů, jakoby krátce před porodem. Záda ukazují dozadu směrem k vnějšímu okraji ušního boltce.

Cvičení: Postupně se doporučuje nejprve mnout a hníst ušní lalůčky (náušnice je nejlepší odstranit již před začátkem meditace), až budou působit plně a protepleně, což se stane již po krátké chvíli. Tím se nám podaří namasírovat celou hlavu včetně mozku.

Pak nechte postoupit palce a ukazováčky obou rukou o malý kousíček výše na vnější straně okraje ucha a masírujte krční páteř.

Posléze se posuňte ještě o kousek výše a věnujte se hrudní páteři. V podstatě není vůbec důležité vědět, co to právě máte v rukou, dokud nic nevynecháte.

Přes bederní páteř na horním okraji se pak svými ukazováčky dostanete do zvlněné krajiny ušního boltce, a tím k vnitřním orgánům a tkáním. V hlubinách ušního kráteru můžete dokonce najít trochu masážního mazu.

Několika minutami masáže tak můžeme sami sebe, bezpečně a v pořádku dopravit zpátky a na konci pomalu opět otevřít oči. Stane-li se toto cvičení pevným bodem rituálu vynořování a probírání se z meditace a meditace sama součástí každodenního života, dojde ve svých pozitivních konsekvencích k zřetelnému oživení organismu v oblasti tělesné i duševní, protože ke každému masírovanému orgánu patří odpovídající duševní témata.

Pomocí těchto opatření je zajištěn bezpečný návrat do všedního světa, ve kterém vládnou čtyři rozméry a čtyři světové strany. Tento výše zmíněný čtyřstupňový plán pro znovunastolení orientace je natolik účinný, že se osvědčil dokonce i v tak krizových situacích, jaké představují psychózy. Důslednými orientačními cvičeními Ize přivést zpět lidi, kteří právě unikli do psychotické skutečnosti; to ale neznamená, že se nám pak vždy podaří nabídnout jim něco, co je přesvědčí, aby zůstali v naší realitě.

Za patnáct let sbírání zkušeností, nékdy také se skupinami, jež měly více jak sto účastníků, jsem nikdy nezažil vyšinutí z vedené meditace do psychotické oblasti. Pokud je vedená meditace pravidelně cvičena, může naopak poskytovat -jak byló výše zmíněno - dokonce určitou ochranu před psychotickými ataky z nevědomí. Pokud je někdo takto ohrožen, je třeba být v každém případě velmi opatrný a raději vyhledat předem radu terapeuta, který má zkušenosti se světem obrazů.

V zásadě představuje většina psychóz také cesty v prostoru, v čase a do jiných dimenzí. Podstatný rozdíl mezi nimi a vedenou meditací nebo volnou obrazovou poutí je v tom, že se samy vnutí v důsledku vnitřního tlaku a od začátku jsou prakticky mimo kontrolu. Meditující, který se vědomě vydává na pout' a řídí se výše

mi pravidly, je pod vlastní bezpečnou kontrolou, i když ji časem stále méně intelekt. čím více přichází ke slovu ženský pól obrazů, který Jung nazýval í oblast, tím méně má zapotřebí upozorňovat na sebe duševním násilím.

Vnější postoj

Je jisté, že sezení v lotosové pozici je obzvláště dokonalá meditační pozice, ale pro ~ lidi, kteří s ní odmala nevyrůstali, je příliš náročná a vede - pokud je násilím vy! nucena - spíše k poranění než k osvícení. Pro západní lidi, kteří nejsou zvyklí sedět na zemi, je ideální meditační pozice tzv. egyptský posez. Meditující sedí se vzpřímeným tělem, v oblasti křížové kosti se lehce dotýká opěradla, tělo a končetiny svírají v kyčelním a kolenním kloubu pravý úhel. Egyptské sochy často zaujímají toto ^ vzpřímené, rovné a elegantní držení. Tento sed se podaří na každé normální židli a nevyžaduje žádné vymknutí kloubů, pouze určité uvědomění, co se týče vzpřím.ené pozice těla a hlavy. Nejlepší je přitisknout křížovou kost lehce k opěradlu židle, ale jinak se o opěradlo neopírat. Podle pojetí různých tradic je vzpřímená páteř zásadní předpoklad pro vzestup energie. Indové vycházejí z toho, že hadí energie kundaliní stoupá v šušumě, středním ze tří kanálů, ze spodní Muladhara čakry až k nejvyšší čakře. Osvícení je dosaženo, když dostotipí do sedmé, Sahasrara, čakry. Této úrovni uskutečnění odpovídá v křestanské oblasti svatozář, jíž jsou v naší tradici označováni lidé, kteří dosáhli naplnění.

Obzvláště na počátku meditační praxe se nedá očekávat, že by hadí energie kundaliní - začala okamžitě stoupat vzhůru, a proto lze odpovědně povolit provádění vedených meditací i vleže. Má to tu výhodu, že eventuální problémy se správným držením těla jsou redukovány na nulu. Skutečně každý umí ležet na zádech s nataženýma nohama a rukama volně položenýma podle těla.

Jinak je alespoň zpočátku potřeba dbát na to, aby místo pro meditaci bylo klidné a nerušené, aby nedocházelo k žádným překvapením a hlavně takové - kde je možno cítit se dobře. S přibývajícími zkušenostmi s meditacemi bude možné od některých podmínek později upustit a nakonec bude možno vydat se na pout' do nitra i v plně obsazeném letadle, pouze za pomoci sluchátek s meditační hudbou.

' Egyptské sochy často zaujímají toto ^ vzpřímené, rovné a elegantní držení. Tento sed se podaří na každé normální židli a nevyžaduje žádné vymknutí kloubů, pouze určité uvědomění, co se týče vzpřím.ené pozice těla a hlavy. Nejlepší je přitisknout křížovou kost lehce k opěradlu židle, ale jinak se o opěradlo neopírat. Podle pojetí různých tradic je vzpřímená páteř zásadní předpoklad pro vzestup energie. Indové vycházejí z toho, že hadí energie kundaliní stoupá v šušumě, středním ze tří kanálů, ze spodní Muladhara čakry až k nejvyšší čakře. Osvícení je dosaženo, když dostotipí do sedmé, Sahasrara, čakry. Této úrovni uskutečnění odpovídá v křestanské oblasti svatozář, jíž jsou v naší tradici označováni lidé, kteří dosáhli naplnění.

Vnitřní postoj

Ten vlastně vyplývá již ze všeho, co bylo dosud řečeno. Nejvhodnější mi připadá m pragmatický přístup, který to vše zase nevidí tak "svatě", protože takové to také není. Motivace, jež vede lidi k meditování, vyplývá u většiny z poznání vlastní nemo

42 CESTY DO VLASTNÍHO NITRA - VEDENÉ MEDITACE NA CESTĚ K SOBĚ

houcnosti - nemoci. Na druhé straně nemá smysl brát meditaci zcela na lehkou váhu, protože bez jisté vnitřní disciplíny od ní brzy upustíme. Když si uvědomíme, že nám otevírá přístup k ucelené a zcela odlišné části skutečnosti, a když sami na sebe nebudeme vytvářet nátlak představou o určitých cílech, pak jsou dány nejlepší předpoklady. Jde pouze o to dopustit, aby se dělo, co se děje samo od sebe.

Začneme-li bez jakéhokoli očekávání, nemůžeme být ničím zklamáni. Pokud přesto zažijeme pocit zklamání, pak hned víme, že se nám do pocitů vloudilo očekávání a že jsme sami sebe v této situaci klamali. To je dobře, protože zklamání nyní ukončilo klamání. Balast, který v sobě neseme, se před další cestou zmenšil o jedno téma.

Meditace a čas

Motivace, jež vede lidi k meditování, vyplývá u většiny z poznání vlastní nemo

42 CESTY DO VLASTNÍHO NITRA - VEDENÉ MEDITACE NA CESTĚ K SOBĚ

Meditace a čas

Vzásadě nemá smysl sestavovat pevná pravidla podobná receptiim. V ideální situaci, kdy důvodem k meditování není nějaký problém, jako například nemoc, je dobré řídit se pouze doporučeným omezením počtu meditací na dvě denně, jednu ráno a jednu večer. Více se stejně nedá spojit s b~žným každodenním životem. V době dovolené je možné to změnit, pak je ale třeba dávat pozor, zda se nestaneme příliš vnímavými a přecitlivělými.

Pokud budeme, jako druhý extrém, meditovat pouze občas, pak nevznikne žádná pravidelnost, ale i to může být smysluplné, protože koneckonců ani v běžném životě nepodnikáme každý den cestu po vnějším světě. Používáme-li vnitřní putování k řešení sporadicky se objevujících problémů, vytvoří se sám od sebe určitý nepravidelný rytmus.

Ideální střední cestou by byla možnost podniknout denně jednu cestu do nitra, stejně jako většinou každý den vyjdeme ven z bytu, ale současně by bylo dobré, být otevřený výjimkám a občas si dopřát větší cestu do hlubších oblastí říše vlastní duše.

Dokonce i v situacích, kdy se meditativně zabýváme určitou chorobou, postačují k vyvolání jistého účinku již jedna či dvě meditace. Pokud se jedná o těžší chorobu nebo dokonce ohrožení života, je možno frekvenci zvýšit. Přitom prakticky nehrozí nebezpečí, že by došlo k přílišné senzibilizací, protože přebytečná energie je absorbována chorobným procesem.

Pro správnou dobu meditace jsou k dispozici doporučení ideálních časů z Východu, která ve velké míře odpovídají zkušenostem z klášterů na Západě. Pro meditaci se energeticky nejlépe hodí doba kolem východu slunce. To zní moc hezky, ale je pro většinu západních lidí čistá teorie, protože náš život na západní polokouli se převážně soustřed'uje na dobu po západu slunce. Pro mnoho lidí začíná skutečný život vůbec teprve po ukončení denní práce. Jistě je lepší meditovat ráno než

NÁROKY MEDITACE 43

NÁROKY MEDITACE

43

; večer, kdy je hotova nejen práce, ale také my. Ale nakonec i večer může být vhodná doba pro meditaci, když konečně všude zavládne klid. V těchto případech je ovšem

' třeba počítat častěji s usnutím, jehož důvodem je obyčejně vyčerpání. Přechod z me~ ditace do spánku není na závadu, naopak, spíme pak hned na podstatně hlubší rovině.

Ani délku jednotlivých meditací nelze přímo předepsat. Většinou trvá asi půl j hodiny, což lze při určité zkušenosti výrazně zkrátit nebo prodloužit. Cesty k vlasti nímu mýtu nebo pohádky mohou trvat mnohem déle. Při meditaci vsedě zabrání ~ zpočátku již sama pozice vzpřímeného sedu příliš dlouhým meditačním periodám.

~llevu by v tomto případě mohla přinést občasná meditace vleže.

Velkou výhodu přináší zavedení pravidelného času pro meditaci a to, je-li prováděna na stejném místě, dojde rychleji k vybudování meditačního pole. Mnoho lidí má s takovými nemateriálnímí poli zkušenost, aniž si toho jsou vědomi. Někdo se může zúčastnit velmi přísného meditačního semináře v nějakém klášteře a divit se tomu, jak lehce snáší celou tu námahu, včetně meditace v 5 hodin ráno. Po dvou týdnech, kdy se, ke své velké spokojenosti, tak hezky ponořil do meditování, se rozhodne, že bude ve cvičeních pokračovat doma. V pondělí sedí v S hodin ráno ve svém obývacím pokoji a diví se, že se jaksi nechce dostavit ten pravý pocit. V úterý se o to

~ znovu pokusí, ale s jistou nechutí, a ve středu je již výmluva silnější než čin. Co se ~ stalo? V klášteře existuje již po mnoho století meditační pole a členové skupiny toto ~ pole ještě společně zesílili. Čím je jich více a čím soustředěnější je jejich vnitřní postoj,

tím je pole silnější. Doma ve vlastních čtyřech zdech existují zcela jiná pole - a žádné z nich není připraveno pro takovouto meditaci. Je potřeba je teprve vybudovat a k tomu je nutný dostatek času a energie, přičemž první krok je ten nejtěžší. Když je pak takové pole vybudováno, je zase těžké meditaci vynechat. Roste nebezpečí, že se meditace stane návykem, a je třeba si udržet uvědomělost svého konání, aby bylo na jedné straně možno doplňovat pole energií a na druhé nesklouznout do ' rutiny, protože to by byl opět protiklad cesty do nitra a středu.

Takové pole je cosi imateriálního; anglický biolog Rupert Sheldrake mluví o morfogenetických polích, která nemají materiální základ, ale mají značné účinky. Přesto mohou i materiální věci ulehčit vybudování již zmíněného pole, jako například, je-li místo pro meditaci připraveno s láskou - osobní, vlastníma rukama

~ vyrobený polštář, zvláštní meditačnf deka, vůně tyčinek a tak dále.

I zde je ovšem nejdůležitější správné nastavení vnitřních výhybek: ochota udělat něco pro ženskou óást své vlastní duše, chuť dopřát jí péči a čas, nevykonávat na ni ; nátlak, převést do praxe poznatek, že je stejně nesmyslné rychle meditovat jako rychle ~ zpívat, modlit se, recitovat, milovat... Kdo honí svůj ženský pól, zabíji jej, a tím také ~ polovinu sebe sama.

K vybudování pole přispívá autosugesce, která se rodí z vlastní meditační zkušenosti, provedené na konci každého sezení; ta říká, že cesta do vlastní hlubiny bude pokaždé lehčí, protože se naše vlastní stopy otisknou ve světě obrazů pokaždé pokaždé hlouběšji

4CE CESTY DO VLASTNÍHO NITRA - VEDENÉ MEDITACE NA CESTĚ X SOBÉ

běji. Stejně důležité je ujasnit si, že si vše, co jsme prožili, zapamatujeme a až se probereme z meditace a budeme se některým tématem dále zabývat, tak nás k tomu napadnou ještě další souvislosti. To, co vypadá jako ovlivňování nálady, bude mít hned napoprvé nebo určitě alespoň napodruhé svůj účinek.

Pomůcky a triky na cestě do hlubin

Z již výše zmíněných důvodů si intelekt často hraje na strážce vlastních hlubin, aby si kvůli vlastnímu egoismu zachoval svou panenskou nedotčenost. Stává

se tak překážkou, kterou je třeba nikoli přemáhat - protože se jedná o meditaci - ale spíše převézt, přechytračit. Je řada možností, jak nenápadně propašovat do hlubin duše kolem celnice intelektu různá poselství. Podíváme-li se na ně podrobněji, pak není žádná z těchto cest obzvláště poctivá. I takové všeobecně užívané postupy, jako je např. autogenní trénink, používají naprosté nepravdy, jen aby dosáhly určeného cíle. Kdo si namlouvá, že jeho pravá ruka je těžká, velmi těžká, ten si jednoznačně něco nalhává, protože jeho ruka není těžká a v žádném případě není těžší než jeho levá ruka. Pokud si ale budeme dostatečné dlouho opakovat totéž, pocítíme tíži. Takovéto sugesce jsou pouze na první pohled nepravdivé, za chvíli se již stávají pravdou. Autogenní trénink používá velmi průhlednou, a tím pro intelekt lehce odhalitelnou metodu. i1'Ietody, jako například neurolingvistické programování (NLP), používají mnohem rafinovanější triky. V některých úvodních textech, jež jsou později použity, vzbudí pozornost určité pasáže, kde jakoby neplatila gramatika. Poslední slova jedné věty jsou převzata do věty následující, jak ukazuje uvedený příklad:

"Čas a prostor se stávají stále méně důležitými a je vám stále více lhostejno, jste již hluboko, s každým dalším výdechem se cítíte ještě více uvolnění se děje tak lehce a zcela samo od sebe se děje klesání hlouběji a hlouběji do uvolnění proniká z hlubin do vašeho sluchu sled tónů..."

Všechna podtržená slova zde splňují dvojí funkci, na kterou intelekt není zvyklý. Jsou-li podobné techniky spojeny ještě s jinými matoucími akcemi, jako například s pseudoalternativami a nezvyklým zdůrazňováním, vede to k tomu, že se intelekt stále více vzdává a stahuje se do pozadí, což o to více otevírá brány do podvědomí. Pseudoalternativami jsou například zvýrazněné části následujících formulací:

"Ted' právě nebo hned sklouznete do tak hlubokého klidu, že budete moci být zcela u sebe a přesto nad míru otevřeni nebo brzy, zatímco klesáte hlouběji do vnitř ních světů a v této chvíli nebo v příštích několika minutách se stále více budete schopni s důvěrou svěřit podložce a celé situaci."

Větším písmem napsané pasáže mohou být ještě dodatečně zdůrazňovány s tím účinkem, že se vedle víceméně logického textu, který jde svou cestou přes filtr

' NÁROKY MEDITACE

45 intelektu, dostává mimo intelekt do hlubin druhý obsah prakticky nefiltrovaný. Ten se skládá z několika obzvláště působivých slov, jež zprostředkovávají tu náladu, o kterou vlastně jde.

Hluboko - lehce - hlubina - klid - nadmíru otevřeni - vnitřních světů - s důvěrou 

Na meditačních kazetách je tento efekt zintenzívněn tím, že je normální text nahrán na jednu stopu a pouštěn jen do pravého ucha, zatímco citově významná slova druhého textu jsou vedena pouze do levého ucha. Tak se příslušná poselství dostávají cíleně na správné místo, nepovšimnuta intelektem, který není schopen sledovat současně tolik stop, nemluvě o tom, že by je mohl kontrolovat.

Pseudoalternativy to intelektu neulehčují: neboť dává raději přednost alternativám, dávají mu totiž možnost rozhodovat se. Zprostředkovávají mu pocit moci kompetence, který nejvíce potřebuje. Rád se pustí do rozhodování mezi alternativami, až nakonec přijde na to, že je jedno, jak se rozhodne, protože je to vždy to samé, ale pak už je pozdě. Tomu, kdo meditaci vede, je lhostejné, jestli se meditující uvolní ted' právě nebo hned. Důležité je, že se uvolní. Na takovýchto bodech intelekt rád spočine, a pak už není schopen sledovat text. Když se ale zastaví a začne přemítat o právě zachyceném podvodu, proklouznou mu následující úskalí a nepovšimne si podivného zdůraznění nebo neočekávané větné vazby a nechá je projít. A tak mu stále více uniká kontrola, což je cílem a smyslem celého podniku.

Jistě to není žádná příliš počestná taktika, takhle někoho zmást a poplést, ale je to jedna z nejlepších cest, jak se dostat do podvědomí. Intelekt odpovídá svým eprincipem Merkuru. Hermes-Merkur je antickým bohem spojení a komunikace. Do oblasti jeho působení spadají cesty, přímé a křivé cestičky, obchod a také jakákoli forma nepoctivého obchodu. Spadá sem také podvod a okrádání, protože i zloděj, stejně jako obchodník, má zásluhu na výměně, i když bez protihodnot; proto k tomuto archetypu patří také všechny triky. Díky rafinovaným formulacím, které jsou plné triků, zacházíme s intelektem téměř homeopaticky a porážíme jej jeho vlastními zbraněmi.

Samozřejmě, že také existují metody, které nepoužívají takové nečisté prak tiky a sází spíše na vcítění. Nejlepší je kombinovat oba způsoby. Mluvíme-li meditaci pro jednotlivce, je mnohem lepší vkládat pouze do výdechu, uvolňování dechového proudu, při výdechu, ty pasáže, které jsou zaměřeny na uvolnění, jako jsou např. obraty uvolnit - nechat klesnout - pouštět - nechat dít se, tzn. tehdy, když meditující skutečně právě prožívá zkušenost uvolňování, upouštění. Je důležité, aby sugesce zpočátku odpovídala jeho pocitům, takže můžeme začít zcela banálními popisy situace, ve které se meditující právě nachází, kdy je každé slovo potvrzováno vnější a vnitřní skutečností. Když tímto způsobem spolehlivě navážeme spojení, můžeme začít užívat formulace, jejichž první část je pravdivá, ale druhá část již transportuje tvrzení, které možná ještě neplatí, ale v každém případě je nekontrolovatelné. Zde opět pomáhají pseudoalternativy: "Náš dech plyne klidn.ě

46 CESTY DO VLASTNÍHO NITRA - VEDENÉ MEDITACE NA CESTĚ K SOBĚ

a rytmicky (to platí, je dokazatelné), zatímco nyní nebo hned klesnete tak hlubolso, že se budete cítit velmi příjemně a blaze a jakoby samy od sebe se začnou objevovat obrazy. "

Chceme dosáhnout toho, aby se meditující cítil příjemně a pohodlně. Jestli to platí, to nevíme, ale ani sám meditující to nemůže rozhodnout, protože tato formulace platí, i když se bude cítit pohodlně až za chvíli, přestože to ted' ještě nemůže vědět. Takže pro tuto chvíli musí souhlasit, a tím se nachází ve stavu otevřenosti a očekávání, že se možná hned bude cítit příjemně blaze a samy od sebe se začnou objevovat obrazy. Obrazy a myšlenky se stále vynořují, aniž by pro to cokoli dělal, takže tuto část může opět potvrdit, a tak v něm bude zrát podezření, jestliže platí všechno ostatní, pak asi bude platit i střední část, kde se mluvilo o pocitu blaha a již se začne cítit blaze.

Je tedy velmi důležité, začít raději velmi jednoduše a pochopitelně a vyzvednout meditující na cestě právě tam, kde se právě nacházejí. Nejkrásnější a nejlépe míněné sugesce, plné dobrých přání a nádherných zkušeností, zůstanou bez účinku, když se nezdaří počáteční vstup. Jakmile je navázáno spojení a meditující získali důvěru, je možné začít být odvážnější ve svých formulacích a vyzvat je také k novým zkušenostem. Čím lépe se mluvčí přizpůsobí meditujícím, tím ochotněji a jistěji jej mohou následovat. Toto nalezení souhry vnitřních vibrací, společné rozkmitání na jedné rovině se, na základě zkušeností, zpočátku nejlépe podaří pouze s jedním meditujícím. Osvědčenou možností je nejprve se sám přizpůsobit rytmu dechu meditujícího a teprve poté, co jsme společně strávili určitou dobu ve společném rytmu, pozvat jej na společnou cestu. účinnost tohoto přizpůsobení může ukázat následující pokus:

Cvičení: Až si půjdete příště lehnout do postele k vašemu již spícímu partnerovi, přitulte se k němu a dýchejte zcela vědomě ve stejném rytmu. Po chvíli, kdy jste stejně dýchali, můžete začít pomalu měnit svůj rytmus a pravděpodobně zjistíte, že váš partner následuje váš příklad ochotněji,než je možná obvyklé.

Problémy při meditaci

Při této formě meditace by se vlastně neměly objevit žádné problémy, protože vše, co se děje, je v pořádku - z toho plyne, dít se smí vše a vše je součástí dění. Co se ale může přihodit, jsou nedorozumění.

Usnout při meditaci například nepředstavuje žádný problém, stane-li se to, je to nutnost a to nejlepší, co se v tuto chvíli mohlo stát. Jak již bylo uvedeno, může být důvodem akutní vyčerpání a pak je spánek to, co nejvíce chybí jednotnému sys

NÁROKY MEDITACE

47

tému těla, duše a ducha; a je dobré dopřát si čas k regeneraci na dosažené - v tomto případě většinou hluboké - rovině uvolnění.

Pokud nejde o akutní situaci, může se jednat o chronické vyčerpání, kterého si nejsme vůbec vědomi. Spánkové deficity tohoto druhu nejsou nic výjimečného. Krátce řečeno, kdo vlastní budík, je v podezření, že trpí spánkovým deficitem. Zde se projevuje ona, již na počátku zmíněná, nedbalost vůči ženskému pólu. Noc, ženskou část 24ti hodinového dne, která má sloužit k regeneraci, zkracujeme večer pomocí umělého světla a ráno zvukem budíku. Ještě výraznější to je, když proměňujeme noc v den a potlačujeme naši přirozenou potřebu regenerace, například při práci na směny. Z toho plynoucí spánkové deficity, které jsou skryté v hlubinách, nemohou být normálním spánkem již vůbec doplněny. V těchto situacích je dokonce důležité, aby si organismus dopřál regeneraci v hluboké rovině meditace, proto~e ji nutně potřebuje. Meditace se tak stane jednou z mála možností, jak zcela vyrovnat spánkový deficit. Tento léčebný postup je velmi nenáročný.

Cvičení: V tom.to případě je nejjednodušší použít meditační kazetu a lehnout si ke cvičení s tím, že časem usnete. Když se probudíte, otočíte kazetu a začněte opět s meditací. Tak pokračujete, dokud se vám jednou nepodaří nevyslechnout celou meditaci v bdělém stavu. Podle velikosti spánkového deficitu to může trvat půl dne nebo také celý den. Strávit čas tímto způsobem se vyplatí, protože pak se budete všeobecně cítit mnohem lépe a bdělejší.

Spánkové deficity vznikají někdy tak nepozorovaně, že si toho ani nemusíme být vědomi. Teprve dospíme-li je, jsme schopni v uvolněném stavu, který nastane, vnímat výrazný rozdíl v životní kvalitě.

Někdy může být usínání znamením odporu. Když usínají studenti na přednáškách, může být důvodem spíše spánkový deficit, než obvykle uváděný nedostatek kyslíku. Nejčastěji je to ale odpor k vynucené přítomnosti na přednášce, která bývá čtená, a tím k smrti nudná. Spánek je menším bratrem smrti, a proto je přirozené utéci se do jeho náruče. Při meditaci se to děje málokdy, protože zde bývá přítomnost dobrovolná. Meditují-li školní třídy pod vedením učitele, může se to přihodit.

Objeví-li se emoce, není to problém, nepříjemné může být, pokud pár objevivších se slz slouží jako důvod k hledání kapesníku, a tím k přerušení meditace. Mnoho lidí v naší společnosti má spánkový deficit, ale téměř všichni mají mnoho nahromaděných emocí. Proto je zcela přirozené, že se při meditaci uvolní. Místo abychom si dělali starosti, měli bychom vlastně být rádi. Problém nemá ten, kdo občas pláče, ale ten, který již plakat neumí. Ne nadarmo nám byly dány slzné váčky.

V některých situacích se agrese uvolňují formou záchvat u kašle, což je asi to nejlepší, co se v tu chvíli může stát. Pokud jsme se často nedokázali na něco nebo

CESTY DO VLASTNÍHO NITRA - VEDENÉ MEDITACE NA CESTĚ 1C SOBĚ

někoho vykašlat, může se tato nahromaděná energie uvolnit při meditaci. Je tedy nasnadě, že bychom měli mít radost, že se jí konečně tak lehce zbavíme.

Ještě neškodnější jsou zvuky, které vydávají střeva, například tehdy, když se chronicky stažené břicho začíná probírat k životu. Dokonce existují systémy pro terapii těla, které měří úspěšnost svých snah o uvolnění právě na tom, zda se objeví odpovídající souhlasné klokotání z hlubin střev.

Hudba na cestu do nitra

Hudba v pozadí je pro vedenou meditaci důležitější, než sám název prozrazuje. u Hudba má v zásadě tendenci oslovovat spíše náladu než intelekt, přitom vše, co dělá hudbu obvykle zajímavou, je pro meditaci méně vhodné. Smysl nemají ani příliš líbivé melodie, ani výrazný rytmus, ale jde hlavně o tóny, které jsou utkány do jakéhosi zvukového koberce, které se nevnucují a skutečně zůstávají v pozadí. Měřítkem by byla hudba sfér. Výhodné je, zní-li tato hudba delší dobu, nejlépe průběžně během celé meditace bez přerušení a pokud po celou dobu nemění významně, a zvláště ne prudce, charakter. Cílem je ani neovlivňovat, ani neurčovat vnitřní obrazy. Bolero Maurice Ravela by bylo například příliš aktivní a určující. Celkově Ize říci, že se klasická hudba pro meditaci příliš nehodí, ať západní nebo východní, ve smyslu indických ragas.

V zásadě je hudba otázkou vkusu, a proto může a musí být vytyčen pouze určitý rámec. Uvedený výběr si při množství nyní dostupné meditační hudby nedělá nárok na kompletnost a je přirozeně závislý na vkusu autora.

Vynikající hudba pro mnoho meditací je "A Calmer Panorama" (Klidnější panorama) od Tima Wheatera. Jedná se o 25ti minutové skladby na příčnou flétnu, které jsou nenásilně podloženy přírodními zvuky a nesou se přes několik meditačních fází. To je obzvláště výhodné, protože obě skladby bez problémů přecházejí jedna do druhé, nabízejí zvukový prostor, který trvá 50 minut, a to postačuje pro všechny vedené meditace. Tato hudba má ale určitý, spíše radostný charakter, což její využití opět poněkud omezuje. V uvedeném případě se jedná o zcela přirozené zvuky v protikladu k mnoha jiným skladbám. Umělec se plně spoléhá na svoji příčnou flétnu. Vhodná jsou i jeho některá jiná CD, např.: "Eclipse" (Zatmění), "Shadowlands" (Země stínů) a "Green Dream Before the Rains" (Zelený sen před dešti).

Hezkou hudbu, která zní bez přerušení po dobu 30 minut, nabízí CD: "HerzChakra" (čakra srdce) a "Wurzel-Chakra" (čakra kořene) z řady hudba pro čakry nakladatelství Windpferd. Tyto skladby by měly cíleně působit na jednotlivé čakry, ale přesto se jedná o hudbu vhodnou pro většinu vedených meditací. Podobně to platí pro CD "Reiki" ze stejného nakladatelství, které je příliš hezké na to, aby zůstalo vyhrazeno pouze pro léčebná sezení reiki. Z nakladatelství Windpferd je také

~,The Spirit of Capricorn" (Duch kozoroha), hudba určená pro znamení kozoroha, ~terá je ale vhodná také pro jiné účely a trvá po celou dobu meditace.

Pro většinu meditací se dobře hodí také hudba, jejímž autorem je Arnd Stein, ~terá je dokonce přímo komponovaná pro tyto účely. Stein je psycholog a sám též ~iamlouvá vedené meditace. Své skladby napsal pro uvolňování, a proto mají také ~dostatečnou délku - 29 minut. Zvláště zdůraznit je třeba řadu "Harmonie" Vol. 1~ (Harmonie, díl 1-4.), a mezi těmito CD obzvláště Vol.4 (díl 4), jež obsahuje dvě ikladby "Tr~ume" a "Phantasie", které se dobře k sobě hodí a tvoří ideální hudebrii doprovod pro 60ti minutovou meditaci.

Průběžnou zvukovou kulisu po dobu 60ti minut nabízí také CD "AirSculptute" (Sochy Vzduchu) od Johannese Cernoty vydané nakladatelstvím Erdenklang. Zajímavá hudba, bez přerušení a se zcela zvláštním charakterem, je "el-Had

9~a - the Mystic Dance" ( el-Hadra - Mystický tanec) Klause Wieseho a Teda de Jon~a. Jedná se o hudbu pro sufi-meditace, která je určována nosným rytmem tabla, u1 proto se příliš nehodí pro velmi křehké meditace. Na druhé straně jde o průběž~ě a natolik harmonisující rytmus, že stojí v každém případě alespoň za jedno poillechnutí.

r Na CD "The Eternal OM" (l~Tekonečné OM) se po celou dobu ozývá zpěv svaté llabiky OM, který trvá celou meditaci. Je to jistě jedna z mála "zpívaných věcí", která 1e hodí pro vedenou meditaci.

Pro meditace, které mají centrální téma, jsou k dispozici produkce, jako naříklad "Ocean Waves" (Vlny oceánu) z řady "The Sounds of Nature" (Zvuky příro~y). Podobně existují také speciální přírodní nahrávky z lužních lesů a z jarních luk

různými ptačími hlasy; při meditaci přitom nedosahují tyto dobře míněné poku~y zdaleka takového účinku, jako např. "A Calmer Panorama" (Klidnější panorama), kde se přírodní tóny prolínají s komponovanou hudbou.

V tomto ohledu je velmi zajímavá skladba Bruce Webera "Dschungelmeditation" (Meditace džungle), který velmi zdařile spojuje přírodní zvukovou kulisu pralesa s vlastními kompozicemi na bubny. Jedná se ale spíše o výraznou hudbu, která by měla být volena speciálně k tématu. Tuto kazetu lze obdržet pouze přímo u autora».

Větší výběr velmi dobré meditační hudby nabízí edice l~Teptun v řadě "Tierkreismusiken" (Hudba znamení zvěrokruhu); tyto skladby jsou ale příliš krátké na to, aby provázely celou meditaci. lVicméně kdo vlastní CD přehrávač, může využít bud' funkce opakování (Repeat) nebo si naprogramovat vlastní pořadí, a tím výrazně rozšířit a zlepšit svůj repertoár meditační hudby. Další možností je, dát si tu práci a nahrát si vhodné skladby pomocí magnetofonu za sebou. Krátké pauzy mezi skladbami příliš nevadí, pokud se k sobě jednotlivé nahrávky hudebně hodí.

Obzvláště hezký a klidný titul je "Through the Valey of Dreams" (údolím snů) od Gomera Edwina Evanse z CD "Krebs" (Rak), který trvá alespoň 22 minut. Od stejného umělce působí podobně příjemně tituly "Beyond the Stars" (Za hvězdami)

50 CESTY DO VLASTNÍHO NITRA - VEDENÉ MEDITACE NA CESTĚ R SOHĚ

z CD "Skorpion" (Štír) a "Quiet Water" (Klidná voda) z CD "Widder" (Skopec). Velmi zdařilá je celá CD "Steinbock" (Kozoroh), také sestavená Gomerem, kde všechny tři tituly přechází tak poklidně jeden do druhého, že se výborně hodí pro většinu meditací. Od Lawrence Carlse a Volkera Zóbelina jsou CD "Zwilling" (Blíženci), "Stier" (Býk) a "Waage" (Váhy), jejichž jednotlivé skladby sice trvají maximálně dvanáct minut, ale ladí k sobě natolik dobře, že je možno jimi hudebně podložit celou meditaci. Všechny tři produkce jsou velmi vyrovnané a dobře se hodí pro náš účel. Použít Ize se také CD H.Thorse "Jundfrau" (Panna). Při všech těchto hudebních kompozicích přiřazovaných ke znamením horoskopu bychom neměli očekávat, že jsou v úzkém spojení s příslušnými znameními. Co může být pro zájemce o astrologii nevýhodné, je výhodou pro vedené meditace, tyto skladby lze pak mnohostranněji použít.

Doporučit lze. též CD Olivera Shantiho "Listening to the Heart" (l~Taslouchání srdci), která obsahuje jednu dvanáctiminutovou a několik kratších skladeb, které do sebe tak plynule přecházejí, že je možno celou CD použft jako celek. Bettina Clemen a Kim Robertson spojují hru na flétnu a keltskou harfu v "Love Song to a Planet" (Milostná píseň pro planetu), a vycházejí z toho velmi hezké meditační skladby. "Romances" (Romance) od Tima Weatera obsahuje dvanáct skladeb, které jsou také v tak harmonické vnitřní souvislosti, že se CD dobře hodí pro tento druh meditace, stejně jako nezaměnitelný zvuk příčné flétny Tima Weatera.

V zásadě hezké jsou i nahrávky "D'Iusic of Zen-Meditation" (Hudba zenové meditace) od Tonyho Scota, i když jsou sestaveny z kratších skladeb. Sem patří i "Inside the Taj Mahal" (V nitru Taj Mahalu) od Paula Horna, "Haleakala",ód Deutera nebo "Tunhuang" od Kitara nebo také dřívější skladby od Hamela jako "Nada" a "Dharana", kterými u nás vlna meditační hudby začala ".

Při popisech byly uváděny CD, ale od většiny produkcí existují také hudební kazety. Některé starší kompozice, které obsahují velmi hezké a vhodné skladby, jsou k dostání pouze na kazetě, jako například "Music Mantras I" (Hudební mantry I) a "Music Mantras II" (Hudební mantry II) z nakladatelství Bauer.

Perspektivy

V té míře, v jaké se cítíme bezpečně v předem daných strukturách vedené meditace, můžeme rozšiřovat rámec a vydávat se na objevné cesty ve vlastní režii a pod vnitřním vedením. Ve skutečnosti je přechod od vedené meditace k volné obrazové meditaci nebo k aktivní imaginaci plynulý. Začneme-li v důvěrně známém rámci vedené meditace, pak se můžeme, v určitém omezeném prostoru nebo po skončení vedení, sami vydat na cestu, například do své vlastní země pohádek, abychom tam prožili svou osobní pohádku. Zkušenosti z vedené meditace jsou nejlepší přípravou

NÁROKY MEDITACE S1

pro pokročilé, volné obrazové meditace, které mají také výraznější terapeutické kvality's.

Doba je na to zralá, když se obrazy stanou živými a opravdovými z hlediska pocitu, vnější vedení je vnímáno jako zbytečné a dané struktury jako omezující. Krok k vlastním, a tím zcela individuálním putováním, by se měl nabídnout sám a neměl by být vynucen pocitem ctižádosti. Jinak dojde pouze k posunutí správného času na neurčito.

Postup je skutečně jednoduchý. Začíná se výběrem vhodné hudby pro zvolený účel a pokračuje se po známých cestičkách do uvolnění. Pak je možno věnovat se novému osobnímu tématu. Přesto je třeba mít na vědomí několik zvláštností. Možnosti se pohybují mezi dvěma extrémy: někdo může mít tendenci zcela dominovat nad všemi postavami, které se objeví, a to velmi omezuje možnost získávání zkušeností. Pokud se setkáme s tímto problémem, vyplatí se vrátit se o pár kroků zpět a zabývat se znovu tématem důvěry k první vynořivší se myšlence.

Naopak je také možno se nechat ovládat postavami, které se objeví. Zde je hutné si ujasnit, že se pravděpodobně jedná o ty části duše, které byly dlouhý čas potlačovány a nyní cítí svou příležitost. To ale neznamená, že by nyní zase ony měly právo začít ovládat celý život. Ve zmíněných případech se doporučuje objasnit si 'v kontaktu s těmito postavami ze světa obrazů jejich téma. Velmi často se ony části duše okamžitě přestanou chovat tak majetnicky, jakmile se jim dostane ujištění, že táto meditace nezůstane jejich jedinou šancí, ale že i v budoucnosti obdrží další vnitřní prostor.

Lidé mohou reagovat v zásadě ze tří hlavních center: germánští lidé na severu mají tendenci nechat se ovládat hlavou, tedy intelektem; proto velmi dobře ovládají své emoce a stále více ztrácí přístup k intuici. Mediteránní lidé na jihu žijí mnohem více srdcem, a tím ze svých emocí. Ty často ovládají hlavu, takže vzduté vlny emocí zavalí rozum. S intuicí, která by měla bydlet v břiše, mají také málo spojení. Ta je doma u těch několika málo zbylých archaických kultur. Například Indiáni důvěřují hlavně pocitům ve svém břiše, již méně mají přístup k emocím srdce a téměř žádný k chladné kalkulaci hlavy.

Při volné obrazové meditaci je možné, a také smysluplné, navázat kontakt k těm méně prožívaným možnostem, jež má v sobě každý, například k vlastnímu vnitřnímu dítěti, které do velké míry odpovídá emocionální části člověka. Není ale vhodné nechat se tímto dítětem ovládat.

Tak jak je důležité vyznat se ve vnějším světě, je nutné cítit se doma také v tom vnitrním. Je možné nabrat si toho v obou světech příliš. Například když někdo chce příliš mnoho vlastnit, majetek pak začíná vlastnit jeho samého a omezuje jeho život. Nebo když si někdo vezme příliš velká a silná vnitřní témata, ta jsou také schopna ovládnout něčí život a omezovat jej. Následující příklad to ozřejmí. Váhá-li, ten kdo používá při léčení homeopatika, i po důkladně provedené anamnéze, mezi dvěma prostředky, může být zcela správné, zeptat se své intuice například pomocí kyvadla

CESTY DO VLASTNÍHO NITRA - VEDENÉ MEDITACE NA CESTĚ K SOBĚ

pendlu. Když se ale od začátku spoléhá na svoji intuici, pracuje pouze s pendlem a přitom neví téměř nic o jednotlivých prostředcích, bývá většinou neúspěšný. Ne nadarmo zřejmě nosíme hlavu na nejvyšším místě těla. Pokud bychom ji i obecně měli podřizovat břichu nebo srdci, bimbala by se v blízkosti země mezi našimi předními konéetinami a ne nad oběma ostatními centry. Když se ale ve spánku oddáváme regeneraci a prostřednictvím snů hledáme přístup k jiným rovinám, pokládáme ji dolů, stejně jako při lásce, kde by také bylo lepší, aby odložila své nároky na ovládánt.

Je tim dáno i další, podstatnější vysvětlení různých variant meditačních poloh. Na počátku, když jde o navázání prvních kontaktů s podvědomím, pomáhá poloha na zádech, protože uvádí všechna tři centra na jednu rovinu. S přibýváním zkugeností je vhodné opět nastolit lidskou hierarchii a umístit hLavu nahoře. V každém případě by ale bylo smysluplné - a zde praxe podporuje meditaci - rozumět slovu hierarchie v jeho původním významu, a to jako vláda svatosti. Hlava je zde symbolem svatosti a zdraví ( v němčině majf obě slova stejný slovnf základ "heilig ~ svatý, heiL ~ zdravý", pozn. překl.) nebo toho Jednoho, jež vše obsahuje a samozřejmě neužívá hierarchii k násilnému potlačování všech a všeho jiného. Ve skutečnost obsahuje, anatomicky viděno, nejen vývojově moderní velký mozek, který umožňuje intelektuální procesy, ale také centra, kde jsou uloženy emoce a pocity a ve svých vývojově starých oblastech také bázi pro intuici a pro takové funkce, jakými jsou instinkty. To, že dnes slovo hierarchie hned asociujeme s potlačováním a zneužitím moci, souvisí jistě se zkušeností, že k tomu má naše hlava nebezpečně blízko.

V této souvislosti se objevuje další zdroj nebezpečí obrazové meditace, který vzniká z možnosti imaginativně ovlivňovat lidi reálného světa. Před takovou možností je třeba co nejdůrazněji varovat, protože je zde obrovské pokušení manipulovat a ovlivňovat prostřednictvím moci, která člov8ku nepřfslu~f. Tady začíná oblast skutečné magie, a pokud by se tam někdo chtěl odvážit, pak pouze pod kompetentním vedením integrované osobnosti. Vlastnf ego m~t schopnost působit hluboko do obrazových světů, a proto se od něj tato integrita zaručeně nedá očekávat. Podle mého přesvědčení je možno provádět byf i léčebné meditace s druhými lidi - ale pouze tehdy, když o tom vědí a souhlasí s tím.

Je třeba uvědomit si tyto momenty a přitom nepřehlédnout šance. Volná obrazová meditace nabízí množství podivuhodných možností. Ve světě obrazů je možno nahlédnout na každodenní i velké problémy ze všech možných aspektů a nalézt celkovější řešení. Lidstvo se vyvinulo do takového stadia evoluce, kdy se praktické učení pokusem a omylem stalo příliš nebezpečným. Tento postup bychom v mnoha případech již nemohli přežít, a proto se stává možnost zkoušení různých variant na vnitřních rovinách téměř nutností. Svět vnitřních obrazů nabízí ideální platformu, kde máme možnost prohlédnout si daný problém z mnoha stran a porovnat vliv různých řešení na život.

Důležitým momentem je také možnost prožít ty části osobnosti, které jsme

NÁROKY MEDITACE

53

možná objevili na vedených meditačních poutích a které přicházejí v každodenním životě zkrátka. Výběr může sahat od tak běžných témat, jako je role matky, až k životnímu tématu jeptišky a na své vysvobození zde mohou čekat dobrodruh i kněz, umělec a playboy, princezny, rytíři, blázni i děti. Volná obrazová meditace nabízí možnost, dát prostor mnoha různým součástem osobnosti, aby se předvedly, aby je bylo možno prožít v jejich jedinečnosti. Samozřejmě je také možné vklouznout do mýtických nebo pohádkových rolí, jež jsou ólověku blízké. Dokonce lze žít i po uráitou vnitřní dobu život totemového zvířete nebo se podívat na světjako strom. Když zvládneme první stupně na cestě do obrazových světů a dopřejeme si čas k navázání živého kontaktu s vlastními vnitřními obrazy, stanou se tyto cesty neobvykle hlubokými zážitky, které budou mít veskrze obohacující vliv na každodenní život a často jej doplní o důležitá témata. Jeden jediný zážitek jako strom může změnit celkový postoj člověka k přírodě.

Nakonec je možno připomenout, že je na rovině obrazů dokonce možné udělat ty kroky v dozrávání, jež se v duševním vývoji bud' nezdařily, nebo ani nedošlo ic pokusu o ně. Skutečnost, že jsme svého času mutovali nebo dostaly periodu, bohužel neznamená, že jsme se tím stali dospělými. V dnešní údajně vysoce civilizované společnosti je na vnější společenské rovině téměř nemožné najít rituály, které jsou nutné k uskutečnění tohoto životně důležitého kroku. V rovinách vnitřních obrazů je k dispozici vedle množství archaických rituálů i neomezený počet vlastních kreaCf, které sice nemohou nabídnout rámec a moc velkého kulturního pole, ale jsou ;~lepší než vůbec žádné rituály.

Intenzívní a častá práce s vnitřními obrazy natolik posílí, a to zcela mimochodem, porozumění symbolům, že se rituály začnou vyvíjet samy od sebe. Kdo pochybuje o moci a vlivu takovýchto rituálních cest skrze velké životní krize, nechť se

pouze pozorně podívá, jak se s nimi ti takzvaní primitivové pomocí svých symbolů ~ dávných rituálů umí vyrovnat. A jak my, tváří v tvář těmto situacím, bezmocně fselháváme a pomalu si zvykáme na myšlenku, že budeme žít v dětinské společnos~ti, která nechává přirozený bod obratu lidského života upadnout do krize střední'~o věku a své staré odsunuje pryč. Ti pak většinou umírají na chodbách nemocnic ~p v koupelnách, často zcela nepřipravéni, protože nejsou s to zvládnout ani tento ~poslední přechod. Vnitřní obrazy a rituály jsou tím, co nám předevšim chybí k tomu, abychom dospěli k důstojnějšímu začházení s rozhodujícími obdobími života a uměli s nimi být, v původním smyslu slova, hotovi a uměli se s nimi vyrovnat, místo abychom je vláčeli polostrávené po celý život s sebou. Při zvládání těchto kroků nám vychází vstříc přirozený směr vývoje v dění vnitřních obrazů.

Čím déle se někdo bude zabývat vnitřními rovinami, tím jistěji se tendence postupu od daných archetypických vzorců vedených meditací ke zcela speciálním individuálním tématům opět obrátí. Obrazy budou postupně zase méně individuální, zato více archetypické. Stále častěji se budou objevovat mýtické představy a nakonec dokonce původní religiózní motivy. Ignatius z Loyoly, zakladatel jezuitského

řádu, spojil obě možnosti a nechával mnichy prožívat pašijový příběh Ježíše ve vedených meditacích. (;fm intenzívněji jsou cvičení vedena, tím hlouběji se v průběhu času ponoříme. Dokonce se nám může podařit dosáhnout spojení s těmi oblastmi, které Jung nazýval kolektivním nevědomím a které znají Indové jako Akasha kroniku. Zde máme přístup ke všemu vědění, které kdy existovalo a podle východních představ i k tomu, jež existovat bude. To, že se zkušenosti s rostoucí hloubkou zase stávají jednotnějšími a že dosáhnou při stavech osvícení zcela nadosobní jednotné kvality, může sice zprvu překvapit, má ale při bližším pohledu mnoho paralel a odpovídá původnímu vzorci. Na vnějším povrchu kůže se všichni lidé od sebe výrazně odlišují, například rysy obličeje a ještě výrazněji kapilárními liniemi kůže, jak se ukazuje při otiscích prstů. 0 trochu hlouběji, na úrovni tukových buněk podkožního vaziva je tento rozdíl již minimální. V rovině krve jsou pak pouze čtyři velké skupiny, do kterých lze všechny lidi zařadit. V molekulární rovině jsou oblasti, jež jsou naprosto identické a na atomární roviné si musíme přiznat, že se všichni skládáme z úplně stejných atomů, které jsou dále sestaveny z úplně stejných protonů, neutronů a elektronů.

Proto se není příliš co divit, že poslední vhledy a vize vedou k prapůvodním religiózním motivům, které jsou stejnou měrou k nalezení, ve vnějškově velmi podobné a obsahově identické formě, jak u původních primitivních národů, tak v různých vyšších náboženstvích -jako když ti, jež dospéli k osvícení, popisují různými slovy a v různých řečech to stejné Jedno.

I když meditace vedou do vzdálených pokročilých oblastí, zůstává stále bezpodmínečně důležité, zapsat si prožité zkušenosti a manifestovat je v malých rituálech v běžném životě. Zápisy mohou být vedeny ve stylu cestopisného deníku, rituály mohou přijmout libovolnou formu krátkého uvědomělého úkonu. Když nékoho nenapadne nic jiného, splní tento účel i malba symbolu z meditace nebo určité epizody z vnitřní pouti.

Tyto zápisy by mohly někomu připadat jako recidiva intelektuality, ale v praxi se velmi osvědčily. Jde o uvědomělý akt manifestace věcí v jejich polaritě a ne náhodou je pak máme černé na bílém. Pokud ještě dodatečně něco namalujeme a některé podstatné věci vyjádříme ve vědomém rituálním úkonu, prohloubí to vztah k nim ve všech rovinách a přivede meditujícího blíže k jeho cíli: integrovat všechna tři centra ve svém vědomí a stát se intuitivním, srdečným a rozumným člověkem.

Všeobecné meditace

VŠEOBECNÉ MEDITACE 57

Praktické pokyny

Jednotlivé meditace dodržují alespoň zpočátku určitou posloupnost a zavádějí postupně různé důležité elementy, od průvodkyně duše až k hledání vhodného nitřního meditačního pole. Postupem času přestává být pořadí tak důležité počáteční meditace lze použít kdykoli mimo řadu, učiníme-li některé drobnéú pravy

Jsou-li mluvené texty napsané, mohou působit poněkud podivně, a navíc byla v tomto případě brána hlediska gramatiky v úvahu až po hledisku účelu.

Texty jsou průběžně uvedeny většinou bez teček a s mnoha čárkami, protože by měly být přednášeny plynule a bez velkých přestávek. Na druhé straně je velmi důležité mluvit pomalu, abychom meditující příliš nedráždili. Přetížení intelektu je sice naplánováno, ale nemělo by se tak stát prostřednictvím rychlosti. Nejlepší je, odříkávat texty s ohledem a pohledem upřeným na meditující, a to ze dvou důvodů. Dokud se na ně díváme, těžko upadneme do normálního, příliš rychlého čtení a většinou je také možno odečíst z výrazu obličeje, jestli se meditující opravdu poddávají uvolnění. Pauzy jsou v textu naznačeny pomlčkami, krátké jednou - a dvěma - - , poněkud delší třemi pomlčkami - - - , velmi dlouhé jsou vyjádřeny časovým údajem ohraniáeným dvěma pomlčkami - 1 minuta -.

Podtržené pasáže naproti tomu znamenajj, že tato část věty patří k minulé i k právě začínající větě.

Zvětšené písmo naznačuje, že tato slova by měla být zdůrazněna, a tím by jim mělo být dáno na cestu ještě druhé poselství. Když se jeví smysluplné, aby určitá věta zůstala otevřená a měla možnost vyznít, a tím byla meditujícímu ponechána možnost ji dále dotvořit, je to naznačeno několika tečkami...

Oslovení v textech je formálně drženo v rovině tykání, protože je to nejčastěji užívanou formou. Meditace se ale dají bez problémů převést do formy vykání, pro všechny případy, kdy se jedná o lidi, se kterými bychom si i tak běžně netykali. Náhlý přechod na nezvyklé tykání při meditaci se neosvědčuje, protože opět svádí intelekt k vlastním úvahám a přemýšlení. Intelekt by neměl být podněcován, ale naopak rozptylován; nikoli však způsobem, který by jej udržoval v jeho obvyklém myšlenkovém rámci. Meditující by neměli být neobvyklým oslovením sváděni k přemýšlení o svém vztahu k mluvčímu.

Meditující by měl být respektován a nemělo by se mu dostat dětinského zacházení, jak se často stává malým dětem. Toto nebezpečí je reálné, protože meditace směřuje k ženskému pólu skutečnosti, který lze přiřadit měsíčnímu principu, k němuž patří i dětskost. Ani tehdy, když se v hlubokém uvolnění objeví ve výrazu meditujícího něco dětského, nelze sklouznout do sladkého nebo naivního tónu mluvy; tím by meditace na jedné straně začala znít vyumělkovaně, na druhé straně by to opět probudilo intelekt, který chceme naopak svést k tomu, aby byl nepozorný, vypnul. Způsob mluvy by měl být jemný a procítěný, ale ne přeslazený a přehnaně svatý.

58 CESTY DO VLASTNÍHO NITRA - VEDENÉ MEDITACE NA CESTĚ K SOBĚ

Meditující, kteří v hlubokém uvolnění reagují mnohem citlivěji a intuitivněji, by za tím mohli vyčíst pokus o svatouškovství, a to doposud vždy spíše škodilo prospěšnému vývoji ke světlosti resp. svatosti.

Celkově vycházejí uvedené meditace z toho, že meditující leží, což je pro začátek jistě pohodlnější, a tím i lepší řešení. Jak již bylo řečeno, je později možno, a dokonce doporučováno, meditovat vsedě se vzpřímenou horní polovinou těla.

K navození stavu uvolnění jsou vědomě používány pokaždé odlišné nebo obměněné postupy, které dávají meditujícímu možnost vybrat si tu metodu, jež mu nejlépe vyhovuje. Jakmile se ji podaří nalézt, vyplatí se zůstat nadále u tohoto jednoho textu, protože se uvolňovací efekt každým dalším cvičením většinou ještě dodatečně prohlubuje. Navíc se začnou vytvářet podmíněné reflexy, které výrazně ulehčí cestu do hlubin. I tehdy, jsou-li meditace mluveny volně spatra, doporučuje se alespoň zpočátku zůstat u toho postupu, který umožňuje nejlepší pokrok.

Úvodní pasáže jsou běžným odstavcem odděleny oď vlastního tematického textu, takže mohou být lehce zaměněny za jiné. V průběhu meditace by na tomto místě - ani na žádném jiném - nemělo dojít k přerušení, a proto je odstavec umístěn uprostřed věty. Doporučuje se raději si tato místa přechodu předem nacvičit, aby opravdu nedocházelo k přerušení a zlomům.

Podmíněné reflexy se vytváří lehce a stále, a proto je smysluplné jich v tomto rámci využívat. My lidé reagujeme podstatně víc, než je nám milo, na programy. Podobně jako Pavlovovi psi, kteří slyšeli vždy při krmení zvonění zvonku, až posléze asociovali zvuk zvonku s krmením, máme i my sklon k tomu uvádět věci velmi rychle do vnitřních souvislostí. Již při zvuku zvonku se psům sbíhají sliny v hubě, a podobně mohou poznenáhlu i důvěrně známé obrazy samy o sobě vyvolat pocit uvolnění".

" Ze stejného důvodu se doporučuje zůstat u jedné hudby,.pokud jsme s ní měli dobré zkušenosti. To také podporuje vznik podmíněného reflexu, který provede v podvědomí velmi rychle asociaci těchto tónů s uvolněním, a tak podporuje celý proces.

Podobně to platí pro různé vonné tyčinky. I zde je možno navázat určitou vůni na zkušenost "uvolnění", a tak ji využít k dalšímu prohloubení meditace. Je ale třeba varovat před přílišným vykuřováním, které může, stane-li se příliš výrazným podnětem, více rušit než pomáhat.

Stejně je možno používat vždy stejné světlo, abychom dali meditaci i v tomto směru stejný rámec. Samozřejmě se doporučuje spíše tlumené, teplé světlo. Velmi výhodné je světlo, které může být během prvních minut uvolňovací fáze pomalu tlumeno, protože dává meditujícím - i přes zavřená víčka - správný signál na cestu, která bývá většinou vnímána jako sestup do temných oblastí podvědomí a nevědomí. Největší ovlivňování nálady je možné světlem, které je přizpůsobeno určité situaci, ale to je asi možno provádět pouze v terapeutické oblasti a přináší to pouze malé zlepšení. K navození nálady by pak bylo nejlepší zvolit uklidňující modré svět

VŠEOBECNÉ bIEDITACE

59

lo, které je dobře pomalu tlumit, v průběhu cesty do nitra pak možná tmavozelené a k vynořování červené nebo ještě lépe fialové. ~ervené světlo zdůrazňuje stoupající aktivitu a probouzí energii, fialové, jako směs červeného (horké) a modrého (studené), symbolizuje střed. Z tohoto hlediska je lze použít i během celé cesty.

Hudba, vůně a světlo musí být nicméně vždy voleny tak, aby zůstaly v pozadí. Jakmile se derou do popředí, ruší, i kdyby se to dělo s těmi nejlepšími úmysly. Při všech těchto dodatečných opatřeních platí pravidlo, že méně je více, což ovšem neznamená, že bychom je měli rovnou vynechat. Dodatečná opatření mají nejlepší a nespolehlivější účinek, jsou-li použit a s mírou a citlivě nasazena. Pak se skutečně plně osvědčí a zvýší žádaný efekt tím, že prohloubí uvolněrií a zkrátí dobu potřebnou pro přechod.

l. meditace

Průvodce(kyně) duše - Nalezení vnitřního vedení

Jako první krok se nabízí setkání s průvodkyní duše nebo s průvodcem duše, protože tato bytost může výrazně ulehčit všechny další kroky, je-li dobře uvedena a často zprostředkovává jistotu, která má na počátku uklidňující vliv. Potom již není třeba být zcela sám na cestách do vlastního nitra.

Protože nevíme, jestli se objeví duševní průvodkyně nebo mužský průvodce, doporučuje se vyslovovat pojmenování tak zastřeně, aby bylo možno rozumět to i to. Meditující, kterým je pohlaví jejich průvodce zcela jasné, si pak automaticky budou moci vybrat správný pojem. Bude-li to na začátku působit obtíže, je mimo jiné možné používat obě oslovení nebo dát přednost spíše ženské formě, protože se většinou skutečně jedná o ženské bytosti, jež přebírají vedení ve světě obrazů, který je přiřazen ženskému pólu. Mimo to může meditující převést bez obtíží a bez emocí zvolenou ženskou formu na eventuální mužskou postavu. Opačný postup se obvykle neobejde bez emocí. To je důvodem, proč není vhodné zvolit bez rozmyslu mužskou variantu, jak se často stává.

Pozor, v textex jsou vědomě gramatické chybné formulace k oklamání intelektu, NEOPRAVOVAT

aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa

Lehni si (nebo: sedni si) pohodlně a volně, nohy polož mírně od sebe, ruce podél těla a na chvíli se zcela vědomě snaž zaměřit své vnímání směrem k podložce - zatímco se tvé oči pomalu zavírají nebo hned - uvědom si v této chvíli zcela jasně pocit tíže svého těla a všech jeho částí - nohy, jak zde nečinně leží a mohou odpočívat - - paže a ruce, které vše pustily, - - plochu zad, která toho tolik nesou v tuto chvíli například váhu horní poloviny těla - - a pak pánev, která se nejhlouběji otiskuje do podložky a nyní se může také uvolnit -- a dokonce se může uvolnit i hlava, a celá její váha se nese téměř samovolně -- zatímco ty vnímáš ten zvláštní pocit za očními víčky a - kdykoli budeš chtít - můžeš zřetelně vnímat, jak plyne tvůj dech a s jeho vlnou stoupá a klesá celá horní polovina těla, zatímco ty máš naprostou svobodu myšlenek a můžeš je nechat potulovat se, kudy právě chceš. Tak je v tuto chvíli například jednoduché, myslet na nějaké vzdálené místo, takové, které dosud neznáš, ale můžeš si je bez problémů představit - a již se vynořuje myšlenka na takové místo, ať je znáš z vlastní zkušenosti nebo nikoli - - - a stejně dobře můžeš cestovat zpátky v čase a vzpomenout si na nějakou situaci ze svého života, která se ti ted jako první vynoří ve védomí, - to je ta správná - a tebe napadá, jak je jednoduché, si zpětně něco vybavit a současně cestovat časem na křídlech vlastních myšlenek. - A najednou si vzpomeneš na nějakou situaci;~kdy ti jednou ve tvém životě bylo dobře, kdy převládal pocit blaha a dokonce se ti chtélo smát se. Přijmi první situaci, která tě napadne a zůstaň u ní - a když tě žádná nenapadne, jednoduše si nějakou představ - situaci, kdy se cítíš tak šťastně, že se ti chce smát se - a s každou další přicházející myšlenkou dodávej této situaci na zřetelnosti - aby se stala tak zřejmou, že si ji můžeš stále lépe představit, tak jasno, že se tato situace ted' znovu odehrává před tvým vnitřnfm zrakem a ty ji současně ještě jednou prožíváš - - ta situace je nyní a ty se cítíš ještě jednou jako tehdy - ted' v tuto chvíli - se ti daří tak dobře, že se ti chce usmívat se --- a není obtížné si to představit, protože ty přeci víš, co smích je a máš zkušenost se smíchem, a tak se nyní na tvém obličeji vynořuje jeden takový úsměv - v té míře v jaké myslíš na svůj obličej, můžeš jej již cítit nebo hned, když sestoupíš ještě trochu více do uvolnění, jde to ještě jednodušeji a s větší lehkostí a úsměv se s každou myšlenkou stává zřejmějším a nyní jej možná už lze také cítit, zatímco ty myslíš na svůj obličej a velmi vědomě jej vnímáš. - - Je to opravdu lehké, myslet jednoduše úsměv a myslet na svůj obličej, který v tu chvíli ani nemůže jinak, než stvořit úsměv ve svých rysech - - - a když budeš sledovat ten úsměv až k jeho prameni, je možné, že jej již nyní nebo hned nalezneš na dně svých očních důlků. Zde za očima, v hlubině očních důlků, začíná každý úsměv, a zde jej lze také hned odpočátku vnímat, a tak ti ted' stačí pouze pomyslet na hlubinu očních důlků a na úsměv a obojí začneš cítit -- a lhostejno, co se doposud dělo na tvém obličeji, ale tento úsměv můžeš ted' nechat ve svých očních důlcích stoupat, až je zcela naplní --- a potom, a možná je to ui ted', začíná ten úsměv přetékat a rozlévá se přes spánky a tváře a splývá dolů až k ústům a do oblasti brady - - - a nyní nebo hned stoupá také nahoru k čelu - - - tak, že celý obličej začne pomalu zářit tímto možná úplně jemným nebo již také plným úsměvem, zatímco ty se můžeš téměř mimochodem uvolňovat a klesat hlouběji do uvolnéní je v této chvíli tak lehké a příjemné, když se úsměv stále více spojuje s obličejem a ty si to možná můžeš užívat, tím že pouze existuješ a necháš dít se, co se zde samo od sebe dále dít chce s tímto, snad již důvěrně známým úsměvem, který se může ještě více rozšířit. -- A stačí pomyslet na úsměv a na ruce a již zažiješ, jak se spojí úsměv s rukama - a když se nyní velmi vědomě vcítíš do svých rukou, pocítíš možná ted' hned nebo v tuto chvíli, jak se i tvé ruce umí usmívat, samozřejmě že se neusmívají stejně jako obličej, ale naprosto svým vlast

VŠEOBECNÉ MEDITACE 61

ním způsobem, jak se mohou usmívat pouze ruce, ale přesto usmívat - a tak nyní , cítíš v rukou ten nezvyklý úsměv, který se stává stále výraznějším - - možná jsou

nyní měkčí a jakoby širší nebo otevřenější nebo je jednoduše vnímáš jinak nebo dokonce trochu komicky - nebo jsi již mnohem hlouběji v uvolnění, a pocity z tvých rukou se nacházejí o hezký kus výše. - - Na počátku tě to možná trochu mate, a přesto je to tak lehké, nebot' potřebuješ pouze na něco pomyslet, aby se to jako zázrakem objevilo. Kamkoli do svého těla, kam jen pomyslíš - na kterékoli libovolné místo - tam můžeš vmyslet svůj úsměv - stejně, jako můžeš ve svých myšlenkách spojit i různé jiné věci, které se normálně k sobě nehodf: pomyslíš-li ted' na fialového slona -je již ve stejné chvíli přítomen ve tvých představách, a ty vidíš obraz tohoto nemožného zvířete -- oč jednodušší je potom, přimyslet si úsměv k rukám.

A stejně lehce můžeš nyní zůstat se svými myšlenkami u úsměvu a jít dál k nohám - a ve stejné chvíli jsou tvé myšlenky u nohou, a úsměv je v nohách - to pocituješ asi úplně jinak než úsměv na obličeji, který tam nahoře také klidně může zůstat, a navíc je tu pak ještě ten úsměv v nohách - a možná jej už ted' můžeš velmi dobře odlišit od úsměvu na tváři a nebo od usmívání rukou, zatímco stále více vnímáš pousmívání nohou, svých kořenů, - nohy jsou přeci skutečně naše kořeny, kterým svěřujeme váhu celého těla a které nás bez stížností snáší a nesou a které ted' mohou s úsměvem odpočívat. - - - A pak pošleš úsměv ještě svému břichu - pomyslíš břicho a pomyslíš úsměv a ve stejné chvíli zažíváš, jak se obojí spojí a břicho již také hned nebo ted' reaguje na podporu, která doprovází úsměv, zatímco se může nejprve zcela uvolnit a všechno povolit, celé to napětí, které zde obvykle sedí -- a úsměv se postará o zbytek, a břicho si najde svůj naprosto vlastní způsob úsměvného uvolnění, které možná vnímáme s podivem nebo možná hned příjemně otevřeně a teple - zde ve vlastním středu těla - a stejně dobře si můžeš představit,. jak otevřenost a šíře tohoto úsměvu plyne do hlubin a nyní již také po4,malu vyplňuje nitro břišní dutiny - a možná ná to bude břicho reagovat po svém, i'souhlasnými tóny z hlubiny dochází k uvolnění nejpřirozenější cestou a nejlépe, ~zatímco úsměv dále otevírá a rozšiřuje břišní dutinu, a čas a prostor se stávají stá;:le méně důležité a lhostejné je, jak hluboko se již nacházíš, můžeš jít dál do světa představ a obrazů - pocitů a tónů, a tvůj úsměv tě provází během celé tvé pouti, můžeš jej nechat plynout v těle tam, kde jej ted' potřebuješ nejvíc - a nyní je třeba opět pouze na tu oblast pomyslet, již v ní cítíš úsměv a naplňuje se stále více touto ~irokou otevřenou energií, která zcela automaticky patří k úsměvu a nyní způsobuje i v této oblasti těla změny, které jsou jí vlastní, zatímco ty můžeš klouzat čím dál tím hlouběji a jsi stále ve stavu bdělosti a otevřenosti vůči všem možnostem, jež jsou v tobě uloženy a které již ted' dokonce možná vnímáš - v této chvíli nebo hned, když se před tvým vnitřním zrakem vynoří představa krajiny vzniklé z tvé fantazie, té krajiny, která se ted' k tobě nejvíce hodí a ve které můžeš ještě prohloubit své zkušenosti z meditace - a zatímco se představa této krajiny stává s každou nově se vynořující myšlenkou stále zřetelnější nebo hned, můžeš nechat svůj úsměv dále plynout a přesto plně setrvat u obrazů krajiny a podívat se, co tam roste, pokud tam něco roste - blízko nebo v dáli - a vždy ti dá odpověd' ta první vynořující se myšlenka a umožní vidět vše zase o kousíček jasněji - a tak si můžeš prohlížet horizont ve své krajině - - a to co máš přímo u nohou, -- jaké zde vládne počasí - a jaká je denní a jaká roční doba - - - a pak si představíš, jak jsi v této krajině přítomen, cítíš pod svýma nohama půdu a vzduch ve tváři a plnými doušky vnímáš atmosféru, která zde vládne. A pak se vydáš do krajiny - směrem, který tě napadne jako první a který tě možná také jaksi přitahuje - v každém případě směrem, který dosud neznáš, i pokud je ti ta krajina známá - a zatímco jdeš, můžeš do sebe s plným vědomím přijímat své okolí, ano, je to téměř, jakoby tě tato krajina potkávala jakýmsi osobním způsobem - a dokonce je možné, že dostaneš chut věnovat této krajině svůj úsměv, a uděláš to, nebo může také jednoduše zůstat uchován v tobě, vždy když znovu obrátíš pozornost ke svému nitru a v myšlenkách obnovíš svůj úsměv, bude tě provázet po celé putování a dodá tvým krokům současně lehkost a křídla - lehkost a jemnost jakou má úsměv, který se rozprostfrá na tváři nebo jako ten, který se právě ted' pokládá na krajinu - - - a stále nové myšlenky ti budou odhalovat ještě více z pouti těmito vnitřními krajinami, zatímco ty do sebe necháváš vstupovat všechny dojmy, aniž by bylo třeba se nějak snažit - a možná s radostí přijmeš to, co se tak otevřeně a samo vynoří v tvých myšlenkách - a přiblíží ti tuto vnitřní krajinu, která na sebe nyní stále více bere rysy vnější krajiny, kterou se procházíš s úsměvem na rtech a možná také již s pocitem, že sleduješ jakousi vnitřní stopu, neboť všechny tyto myšlenky se objevily jakoby samy od sebe bez plánu a bez předsevzetí a byly snad odevždy tady a v tobě a to může velmi pótěšit, je-li možno se s nimi seznámit tak jednoduchým a pohodlným způsobem v uvolněnosti této chvíle, kdy čas hraje úplně jinou roli a neomezuje, ale naopak mnohé umožňuje - vnitřní a vnější čas se mohou od sebe oddělit a i to je lhostejné v těchto chvílích hlubokého uvolnění, kdy je v každém okamžiku všechno možné a už není třeba dlouho jít, než uvidíš, jak se v určité vzdálenosti někdo vynoří, bytost, u které hned budeš cítit, že sem do tohoto světa patří a je zde mnohem více doma než ty. - - A je zcela lhostejné jestli se jedná o ženu nebo o muže, snad již nyní můžeš vnímat, že tato bytost má s tebou něco společného - a zatímco se k sobě přibližujete, je ti stále zřejmější - že zde máš možnost potkat svoji duševní průvodkyni, svého duševního průvodce, tu bytost, která v těchto vnitřních světech žije a vyzná se zde, jako nikdo jiný. Vlůže se stát, že ti přijdou její nebo jeho rysy jaksi důvěrně známé nebo se tě zvláštním způsobem vnitřně dotýkají nebo nějak úplně jinak, a možná je zde na začátku i trochu ostychu, podívat se této bytosti přímo do tváře - a pak je stejně dobré, zapamatuješ-li si její nebo jého rysy až časem a nyní nejprve akceptuješ, že jste se potkali a můžete jít dále spolu - jeden vedle druhého - aniž byste museli mnoho mluvit - - slov není mezi vámi potřeba - a i když ti to ted' ještě není tak zcela jasné, můžeš se i ty opřít o jakési vnitřní pouto, které vás nějakým způsobem citově spojuje a s každým krokem - a zcela nepozorovaně - se může

VŠEOBECNÉ MEDITACE 63

,stávat stále intenzívnějším - zatímco ty jen tak mimochodem zjistíš, že tvá průvodkyně - tvůj průvodce - převzali vedení. ~'Iožná se ještě na počátku podivuješ, jak přirozená ti připadá tato změna vedení, v každém případě to není těžké, nechat se tak nenápadným způsobem vést a pokračovat v cestě, a pokud máš chuť můžeš zase obnovit úsměv na své tváři a vnímej pak opět tu otevřenost a šíři, která s ním přichází a ulehčuje ti cestu, a možná budeš jen tak mimochodem chtít dát něco ze

~ svého úsměvu svému doprovodu tím, že budeš jednoduše myslet na to, že došlo k nalezení duchovní společnice nebo duchovního společníka pro tvé vnitřní cesty a myslíš to s úsměvem a opět prožíváš, jak se obojí spojuje - úsměv a společník a jak při tom ještě spolehlivěji získáváš schopnost vnímat své vnitřní síly nebot' tvůj

~ úsměv byl zcela jisťě přijat, jak můžeš možná již nyní vnímat nebo hned podle přátelské a otevřené reakce tvého doprovodu, jež ti zůstává po boku a možná již nyní nebo pomalu a nepozorovaně v tobě stoupá pocit jistoty a bezpečí, zatímco se.již

i zcela klidně a téměř samozřejmě pohybuješ krajinou --- a zcela okrajově si všimneš, že jste se, jak se zdá, již vydali na zpáteční cestu - a tak můžeš - chceš-li využít příležitost a zeptat se svého doprovodu na něco, co je pro tebe ted' právě důležité - - - a odpověd' je vyjádřena v první myšlence, která se časem vynoří 30 vteřin 

~'asem ti bude stále jasnější, že odpovědi, které získáš od svého doprovodu, ti nejsou bytostně cizí, - i když velmi často berou ohled na zcela jinou část tvé bytosti, která obvykle nehraje téměř žádnou roli při odpovědích, které si dáváš na otázky, jež ti klade život. - - Vědomí, že se můžeš kdykoli zeptat na další věci a setkát se svým doprovodem na těchto vnitřních rovinách, má v sobě něco uklidňujícího a příjemného a připomene ti snad také tvůj vnitřní úsměv, který je ti nyní již o tolik důvěrnější, že cítíš, jak té už mnohem rychleji a pohotověji poslouchá a je připraven objevit se na kterémkoli místě tvého těla nebo světa - prostě tam kam jej pomyslíš. A tak se nyní usmíváš při vzpomínce na vykonanou cestu, která se blíží svému konci a ty zjišťuješ, že se přibližujete k tomu místu v krajině, kde byl začátek tvé pouti. Srovnej si nyní rozdíl mezi závěrem své cesty nyní a prvními kroky na začátku - a pak se můžeš rozloučit se svým doprovodem s vědomím toho, že se sem kdykoli můžeš vrátit - - a je ti zřejmé, že každá další návštěva vnitřních rovin, ulehčí sestup do uvolnění, protože nyní již můžeš sledovat své vlastní stopy. První krok je ten nejtěžší a je-li kouzlo jednou zlomeno, jdou ostatní kroky v jeho závětří mnohem příjemněji a s lehkostí. A s tímto vědomím se pomalu a přesně podle mých slov začneš opět vynořovat. Oči necháš ještě v každém případě zavřené, dokud ti neřeknu a uvolníš se a oprostíš od vnitřních obrazů, ale ani jeden z nich nezapomeneš. Dokonce je možné, že se ti vybaví ještě další obrazy a zážitky, až si potom budeš své zkušenosti zapisovat nebo se je pokusíš zachytit tím, že namaluješ obraz. Nejprve se ale všechny obrazy stáhnou zpět do nitra, a ty opět vědomě a aktivně vezmeš svůj dech a zcela vědomě se jedním hlubokým nadechnutím spojíš s polaritou. --- A začneš - nyní - s malými pohyby prstů na rukou a nohou a až budeš chtít, tak je necháš, aby se pomalu stávaly většími a posléze přešly do protahování a vrtění. Až nakonec otevřeš opatrně oči a zorientuješ se zcela vědomě v prostoru a čase. Rozhlédneš se po místě, kde meditace probíhala, a na svých hodinkách zjistíš, kolik vnějšího času zatím uběhlo a kolik je hodin.

Dodatek: Duševní průvodkyně může být od nynějška přizvána již na začátku. V uvedených textech se k tomu později už nevracíme, abychom se vyhnuli opakování. Přesto má smysl, aby doprovod byl pozitivně přijat, později je možné nenuceně navozovat setkání na různých místech meditace. Meditující může i později přivolat průvodkyni sám a v kterékoli fázi meditace, například, objeví-li se někdy náhlé obtíže.

Ten, kdo předříkává text, si musí být vědom toho, že poloha jeho hlasu má být zcela normální, začne-li se medituji:cí vracet zpět do skutečnosti, a že jednoznačný rozdíl v hlase mezi situací meditace a návratu může někdy velmi pomoci. Zde platí přesný opak toho, co je na počátku, kdy jsou meditující normálním hlasem při normálním vědomí pozváni na cestu, a teprve potom se hlasově posuneme do citovějších oblasíí. Snažíme se, aby přechod byl co nejplynulejší

aaaaaaaaaaaaaaaaaaaa

2. meditace – s.64+65 nedokončeno jen kvůli počátečnímu uvoknění

s názvem:

Vnitřní meditační prostor a náhled na vlastní problém

P oté, co jsme si vytvořili nebo nalezli vnější prostor, který umožňuje cesty do nitra v příjemné a chráněné atmosféře, je přinejmenším stejně důležité najít i uvnitř

místo, kde je klid a možnost rozjímat, místo, ze kterého mohou začínat všechny výlety nyní i v budoucnosti. Nejlépe se takové místo hledá při meditaci, například. ve stylu následující cesty.

Lehni si opět uvolněně a pohodlně - nohy rovně, mírně od sebe a ruce volně podél těla. Odlož vše, co je nepohodlné, rozepni všechny těsné uzávěry na šatech, hlavně pásek, (sundej si náušnice) a pomalu zavři oči, zatímco se i ty uklidňuješ a již od začátku cítíš, jak lehké a jednoduché může být uvolnění a že je v každé chvíli možné svěřit se podložce, a hned od počátku cítíš, jak je tvé tělo neseno podložkou a lehkým, jemným dýcháním klesá hlouběji do uvolnění stoupá jakoby samo z hlubiny vlastního výdechu dochází zcela samovolně k uvolňování - - a v přílivu a odlivu dechu cítíš svůj vlastní rytmus, který utváří tvůj živtit a jemně tě provází výšinami vdechu a hlubinami výdechu, a ty se tomu všemu jednoduše oddáváš - v této chvíli, kdy je lehké vzpomenout si na situaci, kdy ti bylo hodně dobře a úsměv z tvého nitra se nacházel tak blízko, že se takřka sám od sebe objevil -jedna myšlenka stačí, a ty si můžeš tuto vzpomínku zcela jasně přivolat

VŠEOBECNÉ MEDITACE 65

možná můžeš již nyní nebo hned opět cítit ten úsměv, jak vzniká v hlubinách očních důlků a pak - pomalinku stoupá až zcela vyplní oči a přelije se přes okraj

i - - přitom stačí pomyslet pouze úsměv a oči a obojí se zase spojuje do již známé .~kušenosti usmívajících se očí, kterou již znáš a můžeš ted' znovu výrazněji cítit nebo hned, a úsměv se již opět přelévá přes okraj a rozprostírá se přes spánky do

~ stran a přes tváře dolů k ústům, a ty si myslíš úsměv a myslíš ústa a ve stejné chvíli zažíváš, jak se tvá ústa začínají usmívat a postupně i celý obličej - - a pak již stačíjediná myšlenka na tvé ruce, a ty se také začínají usmívat svým vlastním způsobem, zatímco ty klesáš stále více a hlouběji do uvolnění - - - a pak si opět uvědomíš , jak tě tvůj dech jemně kolébá a ty vnímáš hluboký pocit bezpečí -

' a jak tak myslíš na dech, cítíš najednou, jak se také vdech spojuje se smíchem a náhle začínáš vdechovat úsměv - - - s každým nádechem vstupuje dovnitř úsměv a s každým výdechem klesá hlouběji do tvých plic - - - a tak se dech po dechu tvé plíce plní touto širokou otevřenou energií úsměvu a ty jí máš v sobě stále více a plněji a s úsměvem a velmi vědomě vnímáš svůj dech a tím poněkud jinak než před chvílí - aniž by bylo nutno si toho všímat je celý tvůj hrudní koš každým vdechnutím plnější této usmívající se široké energie, a ty velmi vědomě vnímáš j , ak tě vdechování otevírá a naplňuje energií a jak ji výdech posílá dále do hrudního koše - - - a možná poprvé tak jasně cítíš, že máš v hrudi opravdu koš, který může pobrat tolik energie, kolik jí do tebe vstoupí s každým nadechnutím - a když jsou plíce stále plnější, začíná tato energie postupovat s každým vydechnutím do prostoru srdce, ve středu hrudního koše - - a stačí, když pomyslíš srdce a pomyslíš úsměv, a ve stejné chvíli cítíš, že se samozřejmě i tvé srdce umí usmívat - svým zcela vlastním způsobem a úplně jinak, než se usmívají obličej a ruce --- a s každým vdechnutím proudí dovnitř energie úsměvu a šíří se s každým výdechem v celé oblasti srdce, takže si už ted' možná umíš představit, jak je srdce zalito úsměvem

, a jalc tento stálý příliv otevřené široké energie si pomalu nachází cestu do nitra srdce. :Va počátku se to může zdát podivné a nezvyklé, že se srdce jen tak pro sebe usmívá, ale s každým nadechnutím, do něj vstupuje větší množství této energie

, j ,

a e stále samozřejméjší že ji pociťuješ ve středu hrudi a možná si na to už zvykáš tou měrou, jalc je to příjemné, cítit se tale otevřeně a široce v oblasti srdce

a pak je pomalu celý hrudní koš naplněn úsměvem, a zatímco tvůj dech plyne dál, hrudní koš začíná přetékat a energie současně vnitřně jakoby překapávala dolů do břicha, kterému je úsměv již důvěrněji známý, a tak se ve středu břicha, kolem pupku, tvoří jakási koule z úsměvu, která s každým vdechnutím roste a přibývá, zatímco vdech přináší dovnitř nové pousmání a výdech je nechává klesnout hlouběji, tak že hrudní koš s každým nadechnutím přetéká a naplňuje břišní dutinu novou energií. Vlyslíš úsměv a břicho a cítíš, jak ze svého středu začíná břicho vyřazovat úsměv a ty klesáš hlouběji do uvolnění, které roste s energií ve tyaru koule a začíná pomalu vyplňovat celý prostor břicha, který se uvolňuje a rozšiřuje a otevírá proudu usmívání, tak až se možná začnou vynořovat vzpomínky na obrazy

Další neskenovány až č, 11

11. medLíace

Meditace k tělesným centrům

L ehni si pohodlně a uvolněně, nohy vedle sebe, ruce volně podél těla, a zaposlouchej se do sebe, zaměř svou pozornost dovnitř - a vnímej sebe, vnímej, co

se v tobě právě ted' děje, a to co si uvědomuješ, to necháš dít se, dáš tomu volný průběh a začneš vdechovat tóny hudby - přijmeš je s nádechem do sebe - ve své představě je vytáhneš nahoru do hrudi a výš až do hlavy - ano, až k temenu - a s výdechem necháš klesnout hudbu do celého těla. Vdechuješ tóny a necháváš je při výdechu proudit do těla - necháváš je v těle doznít, a zatímco odeznívají, klesáš hlouběji do uvolnění. A tak jsi stále plnější hudby a dechu - dech a hudba tě stále víc a více naplňují - a tobě je, jalcoby tě to rozšiřovalo. Vdechuješ tóny necháváš je vstupovat do sebe - zcela se jim otevíráš - a tóny do tebe vstupují s každým nadechnutím a stále více tě naplňují. Již nyní nebo brzy máš v sobě plno tónů, které se v tobě chvějí - aktivně je vdechuješ - a při výdechu jim opět dáváš volnost a dáváš volnost i sobě - dáváš volnost všemu, co na tobě visí - a dáváš volnost všemu na čem visíš ty, co tě zatěžuje, a co na tobě závisí - necháváš to vše běžet necháváš sobě volný průběh - a jsi volnější a svobodnější. s každým výdechem z tebe něco odpadne a ty to necháváš odpadnout - nabíráš do sebe jenom tóny a necháváš vše ostatní pasivně dít se. - Všechna tíže a otupělost, všechna únava a sevřenost odpadávají; a lehký dech tě nese dál, a ty to necháváš dít se - necháváš se nést-jsi stále plnější a plnější tónů a hudby a lehčí a svobodnéjší s každým výdechem, každým uvolněním. Tóny v tobě vibrují a ty se stále více stáváš tímto chvě

VŠEOBECNÉ blEDITACE g9

ním, - máš dojem, jakoby tě někdo nesl na vzduchovém polštáři z tónů a hudby - cítíš, jalc vibruješ s sebou a jsi chvěním samým - deeh a hudba do sebe prolínají a spojují se do jediného celku - a ty jsi ten celek - otevíráš se šíř a šíře - prožíváš sebe sama ze středu svého dechu - a tento střed dechu cítíš nyní ve středu své hrudi - tvé vědomí se soustřed'uje stále více v této oblasti, a tobě je jako by se otevírala tvá hrud' nebo něco vní - dech proudí lehce a vědomě do této otevřenosti - a ty cítíš sebe a tento svět ze středu své otevřenosti - ze své hrudi, prožíváš najednou vše z tohoto centra vnímání -jsi tímto centrem a vidíš vše v jeho světle, odtud pociťuješ každodenní starosti jinak. Zásadní problémy tvého života se nyní objevují podivně pozměněné, a ty je pozoruješ pod tímto novým úhlem. Celý život odtud dostává novou tvář. - Vše se jeví v jiném novém světle. Tyto zkušenosti do tebe hluboce pronikají - a zůstávají v tvém vědomí. A pomalu se tvé vědomí opět rozšiřuje do celého tvého těla, cítíš proudění energie a lehký proud dechu, a je zde také zcela zřetelně ono centrum v hrudi - tvá pozornost klesá nyní hlouběji s každým výdechem klouže hlouběji dolů, klesá do břicha a dále pod pupík, a tam, kde se setkávají břicho a podbřišek, cítíš jiné centrum energie. Proud výdechu dosahuje nyní až tam dolů, a ty s ním jdeš tam dolů, klesáš víc a více do břicha a zažíváš sebe a svět svého těla - své myšlenky a pocity ze středu svého břicha - nasloucháš energii, která zde proudí - prožíváš nyní starosti a problémy svého života z této perspektivy - 1 minuta -jsi ve svém břiše - a pak je ti, jakoby z tohoto centra bylo slyšet hlas. Z hloubi tvého těla zní hlas tvého břicha, podává ti obraz a pocit světa tvého břicha - - - a pak položíš otázku, pro tebe právě ted' velmi důležitou otázku - a skutečně dostaneš odpověd' - odpověd' z hloubi intuice - a tak se vyvine výměna, rozhovor mezi tebou a hlasem tvé intuice. - 1 minuta - Teprve pomalu ti začíná být celá situace jasná - ty jsi tam dole -jsi energie břicha - a mluvíš s hlasem své intuice - ona z tebe mluví, a ty jsi ona - všechny otázlcy přicházejí k tobě shora dolů, z onoho jiného centra energie, z tvé hlavy - a velmi málo otázek přichází také z onoho centra pocitů - onoho bodu středu ve tvém hrudníku. Většina jich přichází z hlavy - a ty prožiješ nyní zcela vědomě tuto výměnu mezi energiemi hlavy a břicha - cítíš ten proud mezi oběma centry - stáváš se stále více k proudem energie. - - Energie je v těch třech centrech a všude mezi nimi, a energie se začíná rozšiřovat - je také ve středu tvých dlaní - lehký dech a tóny proudí skrz všechno - dýcháš do všech swch center a skrze všechna centra - a pole energie je stále větší a širší - rozprostírá se - a rozšiřuje se do celého těla - od hlavy lc nohám - až ke špičkám prstů na rukou a nohou - až po tvé hranice venku - tvou kůži - a nyní cítíš, jak i kůže nabírá energii - jak ji energie prolíná a vtahuje - vše se stává plynutím - velkým, širokým energetickým polem - každý vdech je dílem této energie - všechny myšlenky jsou dílem energie - i všechna bolest - všechno štěstí - slzy radosti a smutku - všechny starosti a přání jsou z této energie - všechny soudy a předsudky - všechno nadšení - a lcaždý pocit je součástí této jedné energie --- a tobě začíná být stále jasnější velikost a šíře tohoto

100 CESTY DO VLASTNÍMO NITBA - VEDENÉ MEDITACE NA CESTĚ K SOBĚ

pole -jasně si uvědomuješ, že vše, co ti kdy prošlo hlavou, ař byly tvé pocity a prožitky jakékoli, to vše pochází z tohoto jediného pramene - uvědomuješ si, že jenom ty jsi tento pramen - a prožíváš dech, který proudí do tohoto pramene, do tvého středu, který je napájí a oživuje - který spojuje co je vně s tím co je uvnitř. Energetické pole, kterým jsi, a ono pole venku jsou propojeny proudem dechu a je to stejný vzduch uvnitř v tobě i venku - je to prana - ta jediná životní energie - ted' prožíváš, že existuje jen jedna energie vůbec - jedna jediná energie ta, kterou dýcháš - kterou prožíváš a žiješ - a jsi. - 1 minuta - Opět cítíš hranice kůže a cítíš, že i tvá kůže dýchá, stejný dech proudí dovnitř a opět ven i kůží jediná energie, která proudí volně oběma směry - přijímáš ji a zase ji vracíš najednou poznáváš, že kůže tvoří pouze zdánlivou hranici - jako jsou všechny hranice pouze zdánlivé - a ve stejné chvíli může tvoje energie volně proudit prostorem, a ty se s ní rozpínáš - stáváš se prostornější a lépe průchozí - a rozpínáš se víc a více do šíře, vnímáš, jak ono energetické pole, kterým jsi, roste a žije proniká a zahrnuje zdánlivé hranice - všechny zahrnuje a nic nevylučuje - tvé šaty a podložku, zdi pokoje - všechnu tvou energii - všechno ty - ty jsi to a to a ono potkáváš zdánlivě cizí kůži a jiné hlavy a můj hlas - a ty jsi to vše - jsi také ona kůže a ony hlavy a jsi tento hlas, který zní v tobě a venku - ale kde je ono venku? - Všude jsi ty - a ten hlas, který tě vede, jsi současně ty, jsi jeho vibrace a chvění tónů a veškeré chvění. Tvá energie vibruje volně prostorem a časem a potkává květiny a stromy a jiné hlavy a srdce a jiná břicha - a tvá energie nachází všude opět pouze sebe sama: energii - tak jako ty nacházíš všude a vždy znovu pouze sebe sama - jsi bez omezení a bez hranic - bez zakončení jsi nekonečno - bez času jsi věčnost - bezčasá - a jediná energie. - 1 minuta - Ted' je tvá rozprostraněnost a šíře tak velká, ie nikde nenacházíš zábrany a odpor a ani ty se již nikomu a ničemu nestavíš na odhor. - Procházíš skrze vše, a vše prochází skrz tebe nemůžeš již nikoho zranit a nikdo nemůže zranit tebe v této šíři - a přesto je setkání všude - pronikání a jednota - jsi jedno se světem, ve spojení se vším - jedna jediná nekonečná sft' - jedna myšlenka - ty jsi ta myšlenka - jsi svět - a svět jsi ty -jedna energie -jednota - 1 minuta -. Není jednoduché a ani nutné, stahovat se zpět do úzkého omezení těla - můžeš si ponechat tolik otevřenosti a rozpětí, kolik opravdu chceš - a jsi opravdu tím - čím se rozhodneš být, ať je to co chce, objevíš, že tvá energie sahá pokaždé pěkný kus přes hranice tvého těla - tělo je příliš úzké pro celou tvou energii - a tak také zjistíš - a tak objevíš, že jsi ve skutečnosti mnohem blíže věcem i lidem, než by té kdy napadlo.

VŠEOBECNÉ MEDITACE 101

12. meditace

Po práci

D opřej si chvíli času, aby se ti podařilo uvědomit si přítomnost této chvíle, propustit minulé hodiny a celou práci z vědomí a přistát zde, nyní, kdy si můžeš

plným právem odpočinout a můžeš nechat běžet myšlenky na práci, zatímco nemáš nic lepšího na práci než být chvíli se sebou a s výdechem nechat odplývat vše, co již nyní nepotřebuješ, po té co nyní můžeš vypnout - být jen tak pro sebe po všech těch nárocích potřebuješ dávat pozor pouze na nejjednodušší pocity v těle a na to, jak cítíš svůj dech, když proudí dovnitř a ty máš ten lehký pocit chladu na křídlech nosu a cítíš, že je pro tebe možné cítit se v každé chvíli bděle a pozorně a necháš dít se, co se v této chvíli chce dít samo od sebe je dobré a vítáno na této rovině klidu a rozvažování je příjemné po všech těch vnějších aktivitách tě může vnitřní svět odměnit zkušenostmi, jež budou jednoduché a budou mít regenerující charakter, a možná již vnímáš lehké vlny dechu, který dovnitř nese s každým nádechem čerstvý vzduch a energii a s výdechem nechává odcházet vyčerpaný vzduch a vše přebytečné, zatímco ty jsi plně se sebou a svým dechem a stále více se sobě přibližuješ ve chvíli v níž leží tak mnohé se bude dít, když budeš moci povolit a uvolnit se a podaří se ti nechat ze sebe spadnout napětí, zatímco dech lehce a uvolněně odnese všechny obtížné myšlenky, které se ještě mohou objevit, a již zřetelně cítíš, jak ti výdech ulehóuje a ty se můžeš nadechnout a tím se otevřít nové energii a tomuto okamžiku - každý výdech tě kousek vyprazdňuje a vytváří místo pro novou energii, a ty nyní provázíš v myšlenkách výdech a dáváš mu konkrétně s sebou, co již nepotřebuješ - všechno to napětí možná, které se během dne usadilo na tvém obličeji a zcela jasné nyní pocítíš své zamračené čelo tím, že je znovu vědomě nakrčíš a pak, s dalším výdechem - ted' - se s celým napětím můžeš jednoduše rozloučit a pustit je - v lehkém výdechu, který celé to napětí v mžiku uvolní a odnese - - - (předvést jeden hluboký výdech) - - - a s dalším nádechem nabereš dovnitř čerstvý vzduch a energii a dovolíš jí plynout k čelu a zaujmout tuto uvolněnou zónu. - A pak se obrátíš ke šklebům, které nashromáždilý kolem úst, tím že je ještě jednou vědomě sešklebíš a přitom možná cítíš to napětí, které nashromáždilo zde ve rtech a v jazyce, a opět potřebuješ počkat pouze na výdech podaří se ti celé toto šklebení jemu svéřit je základem všeho uvolnéní se rozprostírá, zatímco používáš výdech jako popeláře pro odvoz denního odpadu a s nádechem proudí na jeho místo opět čerstvá energie. - - - A tak předáváš při další příležitosti výdechovému proudu všechna napětí z oblasti brady a dolní čelisti, ať je to cokoli, co se zde zakouslo a sešklebilo, nyní to přechází do výdechu - a rozpouští se v jeho proudu - než nádech vnese dovnitř novou energii a čerstvý vítr - - a snad nyní můžeš ještě lépe prožívat dech a pocit čerstvého větru; který vane a jeho ulehčující působení při výdechu - to on tě s každým výdechem a nádechem

aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa

MEDITACE PRO DĚTI 109 Úvod

Malé děti mají k meditaci blíže než dospělí, zcela přirozeně ještě žijí ve světě ~ plném obrazů a pohádek, mýtů a příběhů. Výhodné je, že zcela přirozeně přisuzují velký význam vnitřním zkušenostem na rovině obrazů. Zatímco dospělí tyto zkušenosti běžně odmítají se slovy, "to bylo jenom ve snu", "nic než fantazie" nebo "to se mi jenom zdálo", umí děti ještě plakat, když děj pohádky vezme hrozivý obrat nebo když dostane Kašpárek od čerta výprask. Pro děti představují symboly a obrazy v některých fázích jedinou oporu a jejich prostřednictvím se s ohromující otevřeností vyjadřují. Pokud chceme vědět, co se skutečně děje v jeho světě, postačuje často dát dítěti papír a požádat je, aby nakreslilo sebe sama a ostatní členy rodiny jako zvířata. Dospělým by se do tohoto úkolu okamžitě začal plést intelekt, ale děti začnou poctivě malovat, co je napadne. Když se pak malý chlapec objeví ve středu obrázku jako panter, matka se krčí jako plachá srnka někde na okraji a otec je zobrazen v roli zajíce, není potřeba použít žádný hluboký psychologický rozbor symbolů. K pochopení rodinné dynamiky stačí mít okrajovou znalost běžné zoologie. Jedna malá holčička nakreslila sebe sama jako ježka úplně do rohu, mimoto měla tatínka slona, maminku ptáka a různé dravčí bratry nashromážděné kolem sebe. Podobně přesné obrazy nám děti podávají, když jim vyprávíme pohádku nebo obrázkový příběh a po určité době se jich zeptáme, kde a kým jsou oni sami v tomto příběhu. Všeobecně převezmou velmi rychle jednu z postav a přetvoří ji dle svých potřeb. Pokud je necháme v příběhu dále pokračovat, vznikne ještě přesnější a živější obraz než při malování obrázků a mimo to se naskytne možnost určitého ovlivňování dění.

Děti si navíc zachovaly schopnost magického zacházení s obrazy, to znamená, že způsob, jak chápou obrazy, může velmi rychle dlouhodobě či trvale působit na jejich svět, který je obrazy silně ovlivňován. Podaří-li se jim prožít v rovinách obrazů určitou změnu své situace, má to pak všeobecně rychlý vliv na jejich reálný život. Terapeutka, která se specializuje na hravou terapii, vedla dítě, jež mělo problémy s navazováním kontaktů, k tomu, aby mezi dvěma domy postavilo lanovku. Stavební projekt se podařil a posléze se také viditelně zlepšily jeho mezilidské vztahy. I u dospělých lze tento kontakt k magickému porozumění obrazům znovu oživit, ale pouze tehdy, pokud se podaří odvést je hluboko do světa obrazů. Milton ~Erikson doporučil své pacientce, trpící frigiditou, aby odlednila svoji ledničku a tím zlepšil její stav, co se problému frigidity týče. Dospělí, kteří se na takovéto zprávy ;tváří skepticky, si svou skepsi potvrzují i ve svých obrazech, protože se jim nedaří nic podobného prožít.

Co je u dospělých výjimka, která stojí za zmínku, je u dětí obvyklý případ. Pro ně jsou obrazy stejně přirozené jako mocné, to znamená, že práce s nimi může vést i k situacím naplněným strachem. Pokud již zažily něco temného, co je naplnilo strachem, pak očekávají nějakou obludu pod svou postelí, vyhýbají se temným sklepům, bojí se černého muže a za tmy by nikdy nešly na hřbitov. Rozum a logika dospělých jim zde nemohou pomoci, moc obrazů je dosud nezlomená a je mnohem silnější než intelekt. Na takových příkladech lze dokumentovat, že i dospělým zůstaly takovéto obrazy zachovány víc, než je jim milé a než jsou ochotni přiznat. Kdo z dospělých zjistí, že i v jeho životě dosud hrají takovéto strachy a pověry důležitou roli, může to brát i z terapeutického hlediska jako šanci, která mu může umožnit neporušený dobrý a přímý přístup k vnitřním obrazům a symbolům.

Obrazy naplněné symbolikou potřebují děti stejně jako dospělí; možná je.k rozvoji svých duchovních schopností potřebují dokonce ještě naléhavěji než dospělí. A stále méně mají dojem, že se jim této duševní stravy ve formě pohádek dostává dostatek. Žijí s námi dospělými ve století náhražek a dostávají místo kvality kvantitu. Video a computerové hry nahrazují pohádku na dobrou noc a skutečnou pozornost. My ovšem sami se sebou nezacházíme o nic lépe; i naše fyzická potrava je stále méně "prostředek k životu" (Lebensmittel v něm., pozn. překl.), ale je stále více špatnou náhražkou. Stačí k přežití, ale není k životu. Nikdy bychom s našimi auty nezacházeli tak, jak zacházíme denně se svými těly. Kdo by naplnil svůj motor stavěný na Super benzín naftou jen proto, že je to levnější a protože stojí blíž čerpací pumpě s naftou. My sami, ze stejných důvodů, do sebe cpeme zvláštní nabídky pochybné kvality, to nejlevnější zboží a dokonce tzv. požitky a poživatiny, u kterých je dokázáno, že ničí tělo. To, co postrádáme na kvalitě, se snažíme dohnat kvantitou. Ze zdravotnického hlediska je tato míra nahrazování kvality kvantitou nepřehlédnutelná a navíc trpí celá populace děsivou deformující nadváhou, a přesto u většiny z nich lze nalézt eklatantní projev nedostatku některých důležitých látek.

V duchovně - duševní oblasti je situace podobná. Místo na kvalitu vsázíme opět na kvantitu a přesycujeme se i tady druhořadými informacemi, televizními filmy třetí kategorie a zábavou čtvrté kategorie. Duševní potrava nepodléhá již prakticky žádné kontrole od té doby, co se komerční hledisko stalo jediným orientačním bodem a vyžívá se v konzumních orgiích, kdy je kvalita trpěnou výjimkou. K přežívání to stačí, ale život znamená zcela jistě něco jiného.

Konrad Lorenz poukázal na to, že považuje pro děti za škodlivé, jsou-li tak málo konfrontovány s přírodou a jejími harmonickými a přitom mnohostrannými formami a místo toho musí vyrůstat ve světě zásuvek a pravých úhlů. Lorenzovo včasné varování se děsivým způsobem potvrdilo. Prožíváme svůj život v nepřirozeném apartheidu svých bytů, které vypadají jako hranaté klece v obrovských obytných silech a tvoří nepřehlédnutelnou analogii k modernímu chovu užitkových zvířat: Malé děti vyrůstají ve velkoměstech v kovových soutěskách lesknoucích se automobilovým lakem, a stále dříve dosahují "televizní zralosti". Pouze naše dosud kulaté oči stojí v cestě tomuto pravoúhlému trendu. . .

Pohádky a původní symboly jsou právě v takovéto době důležitým vyrovnávacím činitelem a možností vytvořit zdravou bázi, na které pak své oprávnění obdrží i všechny nové vynálezy naší doby, aniž by způsobovaly velkou škodu. Stejně jako

NIEDITACE PRO DĚTI 111

k naší době patří computery a videopřehrávače, nelze ničím nahradit zážitky z přírody a prožitky při poslouchání pohádek. Zkušenosti, které dítě prožije s rodiči, mají vždy přednost před jakoukoli konzervou, stejně jako čerstvá strava se z hlediska kvality nedá srovnávat s konzervovanou. Jistě, pro přežití je lepší alespoň konzerva než žádná strava. Pro vývoj duše jsou potřebné symboly a vzory, a tak se musíme v těchto špatných dobách spokojit s pohádkovými kazetami a videofilmy místo pravých dobrodružství.

Tam, kde dospělým překáží onen velmi rozšířený nedostatek fantazie, lze ve všech pohádkových knihách najít odpovídající návod k cestě do nitra. nakonec je krok od vypravěče pohádek k tomu, kdo pohádky prožívá, velmi jednoduchý. Stačí děti vybídnout, aby po několika prvních slovech zavřely oči, a vše ostatní se již potom odehrává uvnitř a samo od sebe.

Ideální možností je použít světy vnitřních prožitků jako doplněk k těm vnějším, abychom si tak z obou stran vytvořili přístup k symbolům a archetypům, elementům a přírodě. U vlastních příběhů je třeba dát pozor na to, aby zprostředkovávaly živý vztah k polaritě, to znamená, aby obsahovaly i temné archetypy. To bylo chybou pohádek antiautoritativního hnutí, které byly ve všech směrech neškodné, a proto se dětí v podstatě nedotkly. I dětská duše má potřebu úplnosti, vyžaduje světlé stejně jako temné stránky. V pohádkách nejsou pouze princezny a dobré víly, královští synové a hrdinové, ale také čarodějnice a temní duchové, bídáci a vrazi. Důvěru ve vlastní schopnosti vytváří právě takováto konfrontace a s ní související smíření se i s temnou stranou, které se děje z vlastní síly, a tím je základem pro bazální důvěru.

K "vměšování" dětí dochází téměř vždycky a děje se, i když se o ně přímo nesnažíme, protože dítě se identifikuje s určitou postavou a v ní prožívá celý příběh. V pozitivní identifikaci nebo v emocionálním odmítnutí soucítí i s ostatními postavami, které představují jiné aspekty vlastní duše. Při vedených cestách do nitra se doporučuje od začátku používat toto vměšování a nabádat dítě k tomu, aby vstoupilo do děje celou svou představivostí.

Je třeba ještě podotknout, že volba slov by neměla klást na dítě vysoké nároky, jinak to podstatně naruší účinek meditace. V případě pochybností se doporučuje uvedené texty ještě zjednodušit a přizpůsobit věku i úrovni dítěte. Pro některé děti je možno ještě dále upravit abstraktní rovinu meditací. Představy jsou o to účinnější, oč jsou jednodušší a obraznější.

l. meditace

Zvířecí rodina

Pojd, zahrajeme si spolu hru - zvláštní hru, protože se bude odehrávat v nás samých. Nepotřebuješ k tomu žádné hračky - naopak, máme vše, co k hraní

potřebujeme již dávno v nás samých a lépe, než bychom si mohli přát. Potřebuješ pouze místo, kde můžeš chvíli nerušeně sedět nebo ležet a jenom mě poslouchat. Tím "mě" myslím "mne", a já jsem hlas, který s tebou hraje tuto hru. --- Dobře

, najdi si ted' příjemné místo, kde se můžeš uvelebit a udělej si pohodlí. Zavři oči a nech je zavřené, at se děje cokoli - vše, co budeš potřebovat najdeš uvnitř. A i když máš nyní zavřené oči, přesto toho hodně uvidíš. Dívat se očima, to můžeš běžně a navíc to umí každý, a vůbec, co tak napínavého k dívání, by se ted' v tvém okolí mohlo dít? - Dívat se zavřenýma očima je mnohem napínavější a je to něco zvláštního - to hned zažiješ, když necháš oči úplně zavřené a vůbec, když se ti podaří na ně úplně zapomenout. Tak dobře - dávej pozor a pozorně poslouchej, co ti ukážu: mysli ted' na malou černo-bílou kočičku --- a hele, taková malá kočička je tady - a bylo to úplně jednoduché, jakmile řeknu "kočička", tak si ji hned můžeš představit - čím jasněji a živěji, tím lépe. A když ted' řeknu: mysli na malé růžové prasátko, tak se také hned takové prasátko objeví, i když máš zavřené oči. A když řeknu: slon - hned se jeden objeví. - - - Dokonce když řeknu, mysli na opici s brýlemi, budeš umět takovou legrační opici představit, i když víš, že opice vlastně žádné brýle nenosí - ale zde uvnitř, mezi svými vnitřními obrazy, můžéš vidět věci, které venku nejsou možné - a tak můžeš jednoduše zkusit ty brýle zvětšit a nasadit je slonovi - to vypadá jistě směšně - ale jde to, protože tady uvnitř jde téměř všechno. A to nejlepší je, že to jde tak jednoduše, nemusíš se vůbec namáhat, naopak, cokoli řeknu, to se stane úplně samo od sebe ty tomu ani nemůžeš zabránit. Vlůžeš to zkusit, pokus se neuposlechnout a uvidíš: Tak a ted' nemysli na zajíce. - 10 vteřin - Co se stalo? Když řeknu zajíc, tak už je tady - takže vůbec nemá smysl, nehrát si, protože se to všechno stejně stane a při tom je to tak jednoduché, že ani neumíme představit, že by něco mohlo býtjednodušší a napínavější. Protože tady můžeš vytvořit vše a můžeš uvidět vše, co budeš chtít. - To šlo opravdu rychle a ted' můžeš kolem sebe shromáždit malou černou-bílou kočičku, růžové prasátko, slona, opici, a můžeš si vybrat, kdo z nich má mít brýle a kdo ne. A když to připustíš, můžeš se velmi dobře dívat zavřenýma očima, úplně jinak než otevřenýma očima, ale každopádně můžeš vidět.

A tak si ted' představ, že i ty jsi nějaké zvíře, a vezmi hned to první, které ti v této chvíli napadne - nech je, af je stále lépe vidět, a dobře si je prohlédni - jakou má barvu a jak je velké, jaké zvuky vydává a jak voní - pohybuje se spíše rychle nebo pomalu, a jak se ti líbí? - - - A pak opravdu vklouzni do tohoto zvířete a prožij si, jak je cítíš zevnitř, jaké to je být tímto zvláštním zvířetem. Snaž se dobře

MEDITACE PBO DĚTI 11

3

vnímat, jak se jako to zvíře pohybuješ a jak vidíš - možná ted' vidíš svět úplně jinak - možná více seshora nebo více zespodu - ale možná, že tě zajímají úplně jiné věci - a nyní, když na to myslíš , tak jsi v úplně jiném světě, ve světě toho zvířete, kterým v této chvíli jsi, a možná je ten jeho svět úplně jiný, než svět, ve kterém žiješ, když nejsi zvířetem. A pak se začni pohybovat jako to zvíře, když se pohybuje ve svém prostředí, ve své krajině: jdi, leť, plaz se nebo pluj, jednoduše následuj své zvířecí pocity a instinkty, aby nebylo nutno vůbec přemýšlet o tom, kam se ubíráš - všechno je tak samozřejmé pro zvířata a ted' je to samozřejmé i pro tebe - a když se už nějakou dobu takhle pohybuješ krajinou, dostaneš se na místo, odkudje dobře vidět dolů do roviny, která se dole rozprostírá. Tady nahoře se usad', lehni si a vnímej, jak se to zvíře, kterým nyní jsi, přitom cítí. Jsi spíše zvíře, které rádo odpočívá nebo takové, které je stále v pohybu? - Ted' se díváš tam dolů a v určité vzdálenosti vidíš malou vodní nádrž, která přímo zve k pití. Představ si, kdyby i tvoje maminka byla zvíře, které zvíře by to bylo, kdo to může být - hned se objeví zvíře, které ti ji bude velmi silně připomínat a zamíří k vodní nádrži, takže je můžeš dobře pozorovat - a je to tvoje maminka jako zvíře - rozeznáváš ji nyní velmi přesně, i když najednou vlastně ani nevíš podle čeho. Je to její chůze nebo její způsob chování nebo co vlastně? - Nicméně ted' došla tvoje maminka k vodě a začala pít, a ty se na ni díváš a přitom cítíš, co je ti na tvojí mamince tak milé --- a co třeba méně a zatímco tam pije v podobě zvířete, můžeš ji v klidu pozorovat z toho vyvýšeného místa, kde odpočíváš. Ted' už dopila a odchází --- pomalu mizí za několika keři. - - - Vzápětí jak zmizela, objevil se někdo jiný - a tentokrát je to tatínek. Kdyby on byl zvíře, kým by asi byl, které zvíře tě napadá jako první? - A přesně tohle zvíře ee ted' přibližuje k vodě. Jasně poznáváš, že je to tvůj tatínek, i když vlastně ještě ~evíš podle čeho - co ti jej připomnělo v téhle zvířecí podobě - ale čím déle se díváš, tím jasněji vidíš, jak dobře se k němu to zvíře hodí - a ted' začíná pít a neví, že se ~ria něj díváš, že jej celou dobu pozoruješ, zatímco ležíš tady nahoře a nemusíš mít trach, že tě někdo objeví. --- Nyní se už také dostatečně napíl a odchází pryč, už jej nevidíš - Třeba se v tobě probudila zvědavost, kdo se ještě může objevit r

této výjimečné vodní nádrže, a už to pokračuje. I další členové tvé rodiny se, jak ~~e zdá, proměnili ve zvířata a přicházejí se ted' napít k nádrži. - Vložná jsou to tvoji ~ urozenci - nebo babička a dědeček - nebo někdo jiný, kdo je ti blízký, - a hlav

všichni, kdo u vás bydlí, ti všichni nyní přicházejí jako zvířata a blíží se k vodní drži. Na první pohled poznáš, kdo je kdo. Není možné si je splést, každý má své láštnosti, alespoň pro tebe. A i když jich je víc, dopřej si dost času, a ty máš dost su, a každé zvíře si dobře prohlédni. Vložná ti to připadá trochu směšné, dívat na tu rodinnou zoologickou zahradu tam dole, ale nenech si nic ujít. - - imneš si, že si ostatní členové rodiny nejsou ničeho vědomi, nevědí, kým tady jsou;

, ovají se k sobě jako cizí zvířata, která nepatří do jedné rodiny a v každém přípase neznají. - Tak je možné, že se všichni k sobě tak úplně nehodí a raději dodrí bezpečný odstup - - - a ted' se za keři objeví a vrátí i maminka v její zvířecí podobě - - - ale ani ona nepozná, co se tady děje a chová se tak jakoby nikoho neznala, --- a i tatínek, který právě přichází ve své zvířecí podobě, vůbec nepoznal, kdo je kdo. --- Tak tam společně postávají a ty se dobře díváš, třeba kdo si s kým rozumí, - a kdo jde raději tomu druhému z cesty, vyhýbá se někomu. - 20 vteřin - A nakonec si představ, že i ty se vydáš k nim dolů - aniž by tě kdokoli poznal - a s touto myšlenkou dostaneš chuť udělat to a vydáš se na cestu. - A při tom ti také napadne, se kterým zvířecím členem rodiny si dobře rozumíš, - - a jestli je někdo, s kým je pro tebe těžké se domluvit, ke komu raději nechceš být moc blízko - - - a dobře se podívej, kdo to ve skutečnosti je - - ale nedej se poznat, aby hra mohla jít dál - 20 vteřin. - Jak se cítíš v téhle zvířecí rodině ---je tu někdo, z koho by bylo třeba mít strach - a někdo, kdo ti je obzvláště blízko a s kým by bylo hezké si hrát? A pokud je tu někdo, s kým by se ti chtělo častěji si hrát a víc si rozumět, ale netroufáš si, - tak se ted' dobře podívej, proč se neodvažuješ, jaké vlastnosti má toto rodinné zvíře, že máš dojem, že se jej musíš bát. -Dobře se také podívej, jak si spolu rozumí maminka a tatínek v roli zvířat a jak dobře se k sobě hodí. Je to rodina zvířat, ve které ti je dobře nebo by ti bylo milejší, být jiným zvířetem v tomto rodinném kruhu zvířat? - 15 vteřin - A pak si představ, kterým zvířetem by ti bylo milejší být, - a co by bylo třeba změnit na tobě, aby bylo možné stát se tímto zvířetem - 10 vteřin. - Co by bylo třeba se naučit, aby se ti podařilo stát se jiným zvířetem. - 10 vteřin - Na chvíli si zkus představit, že jím jsi - - - a to je to krásné na tomto vnitřním světě - stačí pouhá myšlenka a již jsi tím jiným zvířetem - a vidíš sebe sama v nové podobě. - - - Velmi dobře se podívej, co je nyní jiné, - co je lepší - a jak se změnil tvůj vztah k ostatním členům tvé zvířecí rodiny. --- ~'Iáš dost času prožít si tuto novou roli - a seznámit se se všemi ostatními zvířaty v této nové podobě. - 20 vteřin - Představ si, co by tě bavilo s ostatními prožít a taky to hned prožij. - 1 minuta

Pomalu se blíží doba, kdy se rozloučíš s ostatními zvířaty a rozlou.číš se i se svou zvířecí podobou. --- Není to těžké loučení, protože pokud se ti ten výlet líbil - můžeš kdykoli budeš mít chuť zase zavřít oči a vydat se do říše zvířat k tvým oběma zvířatům, k tomu prvnínm na počátku i k tomu druhému, kterým ti bylo milejší být později. ---Ted' pomalu všechny obrazy mizí, a ty necháš zavřené oči a zhluboka se nadechneš. - Začneš ted' pomalu dělat drobné pohyby prsty na rukou a nohou, a pak se protáhneš a zavrtíš se, - - - protáhneš se jako zvíře, třeba jako to, na které si ještě vzpomínáš - - - a pak teprve pomalu otevřeš oči a dobře se podíváš, kde ted' jsi, a že tu už není ani stopa po onom zvířeti, i když ty se na vše přesně pamatuješ a ani později to nezapomeneš.

Dodatek: Je samozřejmě možvé vyzvat dítě, aby během meditace mluvilo o svých obrazech, ale v tom případé je nutné dobře se kontrolovat a v žádném případě nezasahovat do průběhu děW . Jistě je mnohem lepší nechat dítě své zkušenosti namalovat, to bude mít

LÍ~IEDITACE PRO DĚTI 11

5

také pro dítě podstatně větší celkový efekt. Jinak je možno nechat sipo skončení meditace vyprávět celý její průběh. Zde je naprosto nutné dát si pozor a nedat najevo žádné hodnocení - pokud k nějakému dospějeme, protože by to ztížilo sdělování dalších zkušeností a zklamalo důvěru dítěte, které ještě tak uvědoměle rzehodnotí. Samozřejmě, že taková diagnostika má smysl pouze ve zcela individuálnlm pohledu. Další sourozenec uvidí ve svých obrazech úplně jiné rodinné zoo, prostě ze svého pohledu, z hlediska své situace. Pokud si dítě zvolilo jako variantu první zvíře, jehož situace se v konstelaci rodinné zoologické zahrady jeuí jako těžko snesitelná, například jediná ovce mezi samýnů dravci, pak má smysl častěji opakouat druhou polovinu meditace a dát tak dítěti možnost pocvičit se v roli onoho druhého zvířete, kterým si přálo být, b~y· se naučilo ve svém nebezpečném okolí lépe prosazovat. Tímto způsobem je možno dosálrnout posílení pozice dítěte v jeho rodinné situaci.

I když se řešení opačné situace může zdát obtížné, například slon mezi samými drobnými zvířaty, je možno častým opakováním dosáhnout chtěného efektu. Dítě se naučí v jiné, vhodnější zvířecí postavě, lépe včlenit do rodinných struktur a poněkud potlačit svoji, v tomto případě výjimečnou, centrální roli.

2. meditace

Bytosti vzduchu a ohně

Z ahrajeme si ted' zvláštní hru se zavřenýma očima a mnoha vnitřními obrazy a příběhy - takže si pohodlně lehni a zavři oči ted' nebo hned - a až zjistíš, že

vše, co se ted' děje venku stejně není tak napínavé, jako věci, které máš možnost prožít v sobě, lehni si na záda, krásně lenivě, natáhni nohy nech šlapky volně spadnout do stran, takže se o ně už nemusíš starat, zatímco tvé ruce leží stejně volně vedle tebe, ležíš tu klidně a uvolněně a ted' obrátíš svou pozornost dovnitř, do sebe a nyní nebo hned si všimneš, že za tvými zavřenými víčky není zdaleka taková tma, jak se ti dříve zdálo, ale že se tam toho hodně děje, je třeba jenom dobře se dívat, jako ted' - a pak si také můžeš představovat, cokoli chceš, a to všechno se objeví před tvý~rn vnitřním zrakem, a ty to uvidíš - ne tak jak vidíš vnější věci, ale třeba ted' nebo hned jasněji a lépe, a tak si můžeš představit opravdového anděla s křídly, když chceš, nebo takového, jakého chceš vidět. A když budeš chtít, může tě tenhle anděl ochraňovat na cestě do tvého nitra ke všem obrazům a příběhům, které jsou tady někde uvnitř v tobě, protože ty máš přece zavřené oči a vše co vidíš a umíš si představit, musí být v tobě - a to může být hezký pocit, mít toho tolik v sobě a mít možnost kdykoli nebo ted' se na to podívat - a tak můžeš před sebou v mžiku uvidět každou rnyšlenku, stejně jako svého anděla tak i jiné bytosti, a mi:~žeš hned začít. Přijmi první bytost, která se ti vybaví, nech ji objevit se před tvým zrakem a pokus

s.139

MEDITAČNÍ CYKLUS: MIKROKOSMOS ČLOVĚK - MAKROKOSMOS ZEMĚ

Úvod

U tohoto meditačního cyklu se jedná o řadu šestnácti vedených meditací, které na sebe navazují a jejich cílem je vypořádat se s potřebami vlastních tělesných

orgánů a s duševními tématy, která jsou s nimi spojena. Současně je vytvořen oblouk k odpovídajícím stavům v makrokosmu, takže se celý cyklus stává programem k vyrovnání se s životem a jeho požadavky v tomto světě.

Jednotlivé orgánové a duševní vztahy mohou být použity také v jiných souvislostech, podle již zmíněného stavebnicového systému. Pokud pracujeme s určitým symptomem nemoci, je například zcela jistě důležité věnovat pozornost také orgánu, ve kterém se to určité drama odehrává, a duševnímu tématu, které je s ním ve vztahu. K osvětlení osobních souvislostí může pomoci i srovnání s rovinou, na které se toto zásadní téma manifestuje v makrokosmu.

Vlastním smyslem tohoto navazujícího programu je ale vytvoření možnosti sestupovat stupeň za stupněm stále hlouběji do vnitřních světů a pochopit pořádek, který tam vládne. Tímto způsobem je možno bez velké intelektuální námahy prohloubit vztah mezi tělem, duší a světem.l

Nejideálnější je najít si pro takovýto program čas, který i vnějškově souvisí s naším předsevzetím, např. kdy se věnujeme vnitřnímu prožívání, možná v souvislosti s obdobím půstu v prostředí, které je blízké přírodě. Půst, který se velmi podstatně opírá o ženský pól vlastní bytosti a jako vstupní brána do terapie, podporuje přirozené obrácení se do sebe a ulehčuje přístup k meditativním světům. Ale také jakákoli forma kůry či dovolené s kůrou by se mohla díky tomuto programu stát zážitkem pro tělo, duši a ducha. Pokud se například pravidelnou součástí závěru meditace stane alespoň ona na začátku knihy uvedená masáž ucha, jež má pomoci při vynořování, bude mít již toto malé cvičení citelně regenerující efekt na celé tělo.

Další výhodou takového meditačního cyklu je jistota, která se vyvine na základě práce s příslušnými vnitřními strukturami. Chrám, ve kterém začínají všechny cesty, je ideální možností k řešení dalších problémových okruhů, i takových, které nejsou uvedeny v programu. K různým daným tématům jsou připraveny vstupní dveře a je samozřejmě možné představit si vstupní dveře ke kterémukoli dalšímu libovolnému problému a vytvořit si tak vlastní duševní přístup k jinak těžko dosažitelným oblastem. V závěru jednotlivých meditací jsou často naznačeny úkoly nebo je poukázáno na další dveře, které se hodí k danému tématu. Tento otevřený konec meditace je většinou příjemný těm, kteří již mají zkušenosti s meditacemi a dále využívají prostor vytvořený změněným stavem vědomí. Zde se nenásilně vytváří přechod od vedené k volné meditaci, která může pro mnohé meditující představovat další vývoj, po určitém období práce s danými obrazy.z

i Jak již bylo na začátku naznačeno, má používání stejného chrámu mnoho předností, obzvláště tehdy, můžeme-li jeho vnitřek přizpůsobovat případným potřebám. Takovýto vnitřní dům poznání může skýtat podobnou jistotu jako vnější dům,

a koneckonců ještě důležitější je mít svůj domov uvnitř než venku. Přitom může vnitřní domov způsobit, že vytvoření toho vnějšího již nebude tak důležité, a právě tím může jeho konkrétní uskutečnění ulehčit.

Mít vnitřní chrám léčení je jistě příjemnější, než se muset spoléhat na vnější nemocnice. Významné úspěchy nemocnic v některých oblastech jsou nepopiratelné, ale je to právě onen vnitřní chrám, který může učinit nutnost vnějšího zákroku přebytečnou. Nejpozději od Paracelsa víme, že vnitřní lékař, který žije v hlubinách naší duše, má převahu nad každým vnějším lékařem. A přitom kontakt k vnitřnímu lékaři nevylučuje možnost obrátit se na vnějšího. Důležité výhody přináší přizvání vnitřního lékaře dříve, než dojde na nutnost pozvat vnějšího, protože v protikladu ke všem moderním lékařům má vnitřní lékař neomezené množství času a mimo jiné a především se stará také o duševní stránku pacienta.

K tomu je třeba přičíst, že ve vnitřním chrámu máme prostorové a časové možnosti, které ve vnějším světě ani nemohou být dány, nebo jen s velikými obtížemi. Podívat se do nitra má smysl již tehdy, když se jedná o vytvoření vnějšího meditačního místa, člověk zjistí, co mu osobně vyhovuje, co je důležité a bez čeho to nepůjde.

V tomto programu byla vynechána většina dříve popsaných triků, které mají ulehčit uvolňování, takže tyto texty mohou být čteny i méně zkušenými přednášejícími. Obsah programů je možno stejně dobře kombinovat i s těmito pomůckami, uvedenými v dřívějších meditacích. Pauzy jsou pouze naznačeny čárkami a měly by ,být přizpůsobeny meditujícímu.

Tak jako si některé vnější věci musíme zasloužit pravidelnou snahou, vnější dům například pravidelnou prací, tak si můžeme ten vnitřní vytvořit pouze pravidelnými návštěvami. Tady máme navíc přednost, že tento způsob "práce" působí radost a vede k tomu, že se tento chrám stane naším majetkem. Ve vnějším světě se nám může stát, že ani intenzívním a pravidelným bydlením se nám nepodaří udělat určitý dům svým vlastnictvím; patří možná někomu, kdo ve skutečnosti ještč nikdy v tomto domě nebydlel. Tyto nesrovnalosti jsou ve vnitřním světě zcela nemyslitelné.

K práci s tímto šestnáctidílným meditačním cyklem je třeba poznamenat, žc je možno začít i jinými, již dříve použitými úvody a v zájmu vlastního vkusu lze pouz~ radit k libovolné vj~měně. Ale pak se doporučuje zůstat u jednou zvolené metody a při opakování meditací tento úvod podobně zkracovat, jak je předvedeno při uvedeném způsobu uvolňování. Stejně tak je dobré zůstat při jednou zvolené hudbě - v kaž· dém případě, co se týče úvodu a uvolňování. Stejně to platí pro vonné tyčinky a ce· lou vnější atmosféru a situaci.

145

MEDITAČNÍ CYKLUS: MIKROKOSMOS ~LOVĚK - MAKROKOS:llOS ZEMĚ lCE1 1. med~tace Cesta do světa

1 Meditace

Cesta do světa

Polož se pohodlně na záda -ještě jednou se pořádně zavrť a natáhni se - také se ještě zhluboka nadechni a vydechni - a dovol si pomalu se uklidnit - tvé

nohy leží vedle sebe - paže volně podle těla, a vnímáš místo, na kterém ležíš - vnímáš sebe na tomto místě, na kterém můžeš své tělo svěřit podložce a sebe celé situaci, vnímáš podklad, který tě nese a necháš se nést. Je lhostejné, jak se uvolníš a začneš cestu do nitra, ale ta už začala - v té chvíli, kdy se ti podařilo najít správnou polohu nebo právě ted', když se vše další odehrává uvnitř a vnější oči si mohou odpočinout - tak jako celé tělo, které se stále hlouběji noří do podložky - s každým výdechem o trochu hlouběji. - Cítíš, jak se vlastní vahou noříš stále hlouběji a jak celá šíře zad nese horní polovinu tvého těla. A vnímáš bod na kterém se zadní část tvé hlavy dotýká podkladu - kde se váha celé hlavy soustřed'uje a těšíš se na to, že můžeš na chvíli povolit hlavu a dovolit jí odpočinout si - se všemi myšlenkami a představami, které přicházejí a odcházejí, jako tóny hudby a jako moje slova, která tě doprovázejí a vedou - stále hlouběji do uvolnění - nyní nebo hned - cítíš také pevné sedací svaly, které nesou váhu dolní poloviny těla - a tak odevzdáš i pánev podložce - necháš ji klesnout - stejně jako nohy - cítíš, jak jsou svaly ve stehnech lýtkách měkčí a rozšiřují se, svěřují se podložce a ve svém vědomím se dostáváš k bodu, kde se tvé paty dotýkají podkladu a nesou váhu tvých nohou, které si ted' mohou odpočinout po tolika cestách - zatímco se dostáváš dále a hlouběji na své vnitřní cestě. Tvůj vlastní dech tě doprovází -jeho přicházení a odcházení je jako kroky na cestě do vnitřních říší myšlenek a obrazů, představ a snů. S každým výdechem se stále více uvolňuješ - a klesáš stále hlouběji. - A každý nádech tě dělá ještě trochu lehčí a volnější - ted' nebo hned - a tóny přicházejí a odcházejí jako slova - a vše vede dovnitř do vlastního středu - do říše svobodné fantazie a živých hádek - země citů a pocitů a vnitřního vnímání. A skutečně nyní vnímáš své tělo jakoby zevnitř - vnímáš například své oči - oční koule - jak leží ve svých důlcích jemně zakryty zavřenými víčky. Není ani úplně tma, ani jasno - oční koule jsou jednoduše uvolněné - a s nimi se povolí i všechny okolo ležící svaly a uvolní se. Na opačné straně hlavy - tam, kde se zadní část hlavy dotýká podložky, reagují příslušné svaly odpovídajícím uvolněním - a celá hlava poklesne ještě o trochu hlouběji. pozornost se soustředí opět dopředu - a uvědomíš si oblast úst - rty a tváře - a vnitřní oblast úst - celou dolní čelist - i zde svaly povolí - a rozšíří se uvolnění - rozšíří se přes celý obličej - až nahoru k čelu. A je možná dobře, že přitom dojde k drobným, téměř nevědomým pohybům obličejových svalů. a které ti ukáží, že jsi na správné cestě, která vede dále do hlubin. A uvolnění, jež nyní zasahuje všechny obličejové svaly, proniká hlouběji do nitra - aniž by přestalo působit na povrchu obličeje - uvolnění a povolení - venku a uvnitř - pronikajíce zvenčí dovnitř – až do středu hlavy - skutečně je možné to již nyní nebo hned vnímat tak, jako by se uvolňoval mozek - ano, jakoby uvolnění docházelo až do centra hlavy - do středu mozku - shromažd'ovalo se v jednom bodě. - Celá hlava je nyní uvolněná, a přesto se pocit uvolnění krystalizuje jakoby v jednom bodě ve středu hlavy. Je trochu jinak cítit a je přesto stejně v pořádku jako jemný proud dechu a tónů - slov a myšlenkových obrazů. Z tohoto bodu ve středu hlavy začíná plynout uvolnění dolů do celého těla. Tento bod se stane skutečným pramenem uvolnění, ze kterého se do těla vylévá stále mohutnější proud povolování. - Trochu hustější a sametovější, ale stejně průzračný a propustný jako voda, se rozšiřuje proud uvolnění do krku a týlem dolů a uvolňuje všechno napětí a zatvrdliny. A nyní se proud uvolnění dělí a proudí k oběma ramenům, odkud proniká přes paže a předloktí až k rukám a prstům, ano, dokonce až do špiček prstů. Nyní necháš ve své představě špičkami prstů vytékat vše, co stojí v cestě uvolňování - a také vše, co by bylo balastem na tvé cestě do vnitřních světů. - Zatímco proud uvolnění odplavuje všechny překážky ke špičkám prstů, proniká současně dále do horní poloviny těla - uvolňuje plíce od veškeré sevřenosti, a může být dobře, že poněkud ovlivní i dech zatímco se uvolňují plíce. Dokonce i mohutný srdeční sval se stává trochu měkčím a uvolněnějším, když jej zaplaví vlna uvolnění na své cestě do břišní dutiny. Zde, uprostřed horní poloviny těla si začneš najednou uvědomovat vlastní centrum uvolňující energie, tak jako před chvílí v hlavě. Samo srdce je pramenem této energie, která nyní také proudí dolů do dolní poloviny těla - zasahuje střeva a všechny orgány, které jsou v břišní dutině uloženy a povoluje v nich křeče. Uvolňující proudy z centra hlavy a ze středu hrudi pronikají společně dále dolů a ve středu břišní dutiny se setkávají s dalším pramenem energie, se kterým se opět spojí a postupují dále do oblasti pánve. Vlna uvolnění zasahuje i podbřišek, který se otevírá tomu zvláštně měkkému, podivnému pocitu, otevírá se tomuto proudění, nechává se jím prostoupit skrz naskrz a dále dolů až do nohou. A tak se uvolňují i stehna a kolena, lýtka a nohy a opět se otevírají stavidla a jakmile uvolnění dosáhlo špiček prstů na nohou proudí ven vše, co je ještě zbytečné brát s sebou na cestu do vnitřních světů a zanechává za sebou všechno povolené a uvolněné. V tomto zvláštním pocitu pohody, který následuje vlnu uvolnění a proudí celým tělem, je stále jednodušší, cestovat uvnitř těla, ano, dokonce se vznášet - cítit nahoře střed hlavy - a hned poté střed pánve - cítit širokou plochu zádových svalů - a naproti vrstvy břišních a hrudních svalů, které se zvedají a klesají se závany dechu. A vědomí se ponoří do prostoru mezi zádové a břišní svaly, zanoří se do onoho prostoru středu, do centra všech tělesných center, do prostoru srdce. - - Z jeho hlubiny se vyvíjí představa: obraz krajiny tvé krajiny - která se hodí k tvému středu. - Nacházíš sama sebe v této krajině procházíš jí a míříš ke zvláštní stavbě, která se podobá chrámu. - Je možné, že tuto chrámovou budovu již znáš, protože se ti objevila ve snech nebo při jiných důležitých příležitostech - ale je možné, že ji nyní vidíš poprvé. V každém případě je to pro tebe velmi důležité a centrální místo - místo tvé síly - tvůj chrám.

A zatímco se k němu přibližuješ, prohlížíš si dobře chrám i jeho okolí, proto aby se ti kdykoli v budoucnu podařilo jej najít. Všechny jednotlivosti chrámu se mohou časem stát velmi důležitými, neboť zde není nic ponecháno náhodě - Chrám a krajina se k sobě hodí jako zámek a klíč - a mohou se stát klíčem k tvým vnitřním světům. A když se ještě více přiblížíš k této působivé stavbě, brzy objevíš vchod. Pokud se stane, že je rozpadlý nebo dokonce zavalený, dej se hned do práce na jeho uvolnění. - - Poměrně rychle se ti podaří vše uklidit a dostat se dovnitř. Vše co se nachází uvnitř chrámu v sobě nese ještě více významů, a ty si dopřeješ dostatek času a dobře si prohlédneš celý vnitřní prostor chrámu. Přitom narazíš na nejrůznější zobrazení a symboly, které se ti mohou zdát při této první návštěvě možná ještě velmi tajemné. Při každém dalším setkání budou vzory jasnější a pokaždé se odhalí další kus základního vzorce. - Poté co se ti podařilo se tady porozhlédnout a orientovat se, je pro tebe jednoduché, najít schodiště, které vede do podzemních chrámových prostor. Skutečně se tímto způsobem dostaneš přímo do středu chrámu, do velikého, kruhového, úplně prázdného sálu. Na podlaze je mramorová mozaika, která tvoří jeden z těch kruhových motivů, jež je na východě nazýván mandala. Ze středu mandaly vedou k okraji různobarevné paprsky, a každý z těchto paprsků končí před jedněmi dveřmi. Zdi kruhového sálu sestávají ze samých dveří, jež jsou jedny vedle druhých. Na každých je nápis z bohatě zdobených, a přesto jasných a dobře čitelných písmen. Všechny tyto nápisy mají něco společného s tebou osobně. Zde jsou například dveře "Mé nejtoužebnější přání" a jiné mají nápis "Můj strach". Některé mají nápisy, kterým můžeš rozumět jenom ty nebo jim budeš rozumět až později. Jiné mají tak všeobecné označení, jako "Sál odpuštění", "Prostor srdce", "Sál duševní očisty" a mnoho jiných jmen. Je jich tolik, že je nemůžeš všechny prohlédnout, a to také není potřeba, protože na to budeš mít později dost času. - Nyní padne tvůj pohled na dveře "Sál sebepoznání", a ty se k nim přibližuješ a otevíráš je.

Přivítá tě velmi zvláštní vůně, a velmi soustředěná atmosféra. Již světlo je zvláštně fascinující. Zdůrazňuje střed kruhové místnosti, ve které stojí lůžko, které tě magicky přitahuje. V této zvláštní a nezvyklé situaci se podřid' prvnímu impulsu, následuj jej do středu a lehni si na lehátko. Vzduch je naplněn vůněmi, jaké dosud neznáš a které v tobě vyvolají chvějivé napjaté očekávání. Nic z toho neznáš, a proto se zdá být všechno možné. Tvé oči putují ke klenutému stropu ve tvaru kopule a tvůj pohled dopadne najeden z těchto kruhových útvarů z geometrických vzorů, které míří ke společnému středu. Tato pozoruhodná mandala nad tebou má téměř magickou moc: všechny pohledy přitahuje ke svému středu, přímo je tam směřuje - a ty to dovolíš. - Zde uprostřed je soustředění tak veliké, že se tvá víčka stávají stále těžšími a pak - ted' - se zavírají. "Jaký je to zvláštní svět?", si ještě :pomyslíš, a jako sám od sebe se tvůj pohled obrací dovnitř - a ty kupodivu opět ;!vidíš tu kupoli, která se právě ted' zdá proměňovat v živoucí promítací plátno. Ve stejné chvíli poznáváš, že obrazy, které se objevují na plátně, jsou výrazem tvé poslední myšlenky než se ti zavřely oči. "Jaký je to zvláštní svět?", tě napadlo a nyní tento svět vidíš v živých obrazech. Tady je místo na kterém trávíš nejdelší čas svého života. Vidíš se tam ve svém typickém postoji, vidíš se ale seshora, a zdá se ti, jakoby se vzdálenost zvětšovala, stoupáš vzhůru. Tvé zorné pole se zvětšuje, stále ještě se sice poznáváš na tomto pro tebe typickém místě, ale uprostřed sítě z jemných vláken - skoro jako pavučina. - Prostřednictvím těchto jemných světelných vláken jsi ve spojení se všemi těmi lidmi a věcmi, které jsou v tvém životě důležité, a tak velmi jasně rozeznáváš všechny své vztahy a důležitá spojení, odpovědnosti a úkoly. Vidíš celé své okolí, celou spletitost a propletenost vztahů v tvém š'větě rozeznáš sebe sama ve středu sítě, která je stále větší. Ze svého středu ovládáš tuto síť, ale současně jsi v ní taky v zajetí - ano opravdu ti stále jasněji to připomíná pavučinu. I v této, malé síti, jsou vnější oka stále větší a volnější - a ty se vzdaluješ stále více nahoru, a tak se centrum sítě zdá být stále menší - celá síť je ale stále větší - ted' již zahrnuje tvůj širší životní okruh. - Všechny vztahy se všemi lidmi, kteří kdy hráli v tvém životě roli, se v této veliké síti objevují jako jemná světelná vlákna - a ty stoupáš ještě výše a stále vidíš sebe sama hluboko dole v centru sítě. Nyní již rozeznáváš.krajinu, ve které žiješ, vidíš řeky a hory, a objevují se sousední vesnice a města..I do těchto vzdálených oblastí se táhnou jemná spojovací vlákna a odhalují tvé dalekosáhlé vztahy. S každým místem, které se ti podařilo navštívit tě spojují takováto jemná světelná vlákna, a nyní, ze stále se zvětšující výšky, můžeš sledovat a rozeznat každé z těchto vláken, kam vede. Je to tvůj svět, který se zde objevuje - stojíš v jeho centru - již dlouho jsi vidět jenom jako pouhý bod - a to je svět, ve kterém žijeme my všichni. Vidíš teď celou zemi se všemi jejími zvláštnostmi a hranicemi. Leží zde města jako podivné bytosti, podobné chobotnicím, které natahují svá ramena a výrůstky daleko do krajiny - vesnice působí jako jejich drobné odnože, děti těchto chobotnicovitých útvarů - a všechny mezi sebou jsou spojeny cestami a silnicemi, které odtud seshora vypadají jako jemné linie. Tvá cesta ale míří dále vzhůru. Pomaličku dostává ta země dole kulovitý tvar, jako mandala v kopuli. Na okrajích toho velkého kruhu se nyní začínají objevovat jiné země, které možná poznáváš podle jejich tvaru - objevují se daleká pobřeží - a nakonec celé Zeměkoule, ke které patří tvá země a také ty. Odtud seshora se svět dělí na pevninu a vodu, a čím výše stoupáš, tím více vody se objevuje na okrajích kruhu - na některých místech zakrývají bílá oblačná pole výhled - obraz, na kterém dosud převládala zelená a hnědá, dostává nyní namodralý tón a stává se koulí - naše Země, namodralá koule s bělavými závoji. Je to vzrušující, ale také důvěru vzbuzující pocit, vidět naši modrou planetu, vznášet se ve vesmíru, jako obrovskou živoucí bytost, a ty jsi její součástí, maličkou, ale přece. A skutečně tato kulovitá zemská bytost žije a pohybuje se, a stále mění svůj vzhled. Nad kontinenty táhnou pole mraků, tvoří víry a fantastické vzory. Vše tam dole nyní vypadá droboulinké. Oceány a moře, které jsou obrovské, jsou nyní maličké a oddělují od sebe pevniny, které vypadají jako hračky. Jak se nyní vznášíš stále výše, rozeznáváš, že se Zeměkoule točí. Tvůj vlastní kontinent již dávno zmizel a udělal místo jiným, které také nezůstaly, ale díky stálému otáčení se opět znovu ponořily na okraji "Mandaly" Země. Na protější straně mandaly se zato objevily další světadíly - tak zůstává zemská koule ve stálém kruhovém pohybu. Za stále se zmenšující Zeměkoulí, se ted' také objevuje Měsíc, jako malé stříbrné příruční zrcadlo Paní Světa. Není zakrytý závoji, jako naše modrá planeta, naopak stále ukazuje svůj zjizvený, krátery posetý povrch. Nebeská tělesa sledují svou dráhu na temně modrém nebi, ve vesmíru - a ty se cítíš jako jeho součást, sice maličká, ale přesto součást tohoto vesmíru. Veliká vzdálenost od Země vzbuzuje pocit osamění. Ten prostor je tak nepředstavitelně prázdný a veliký a vlastně to není vesmír, ve smyslu veškerého světa. Ten svět je totiž tam vzadu dole - naše Matka Země je pouze malý modrý míč s bílými závoji, osvětlená sluncem, oslnivě jasnou skvrnou v tmavěmodrém, téměř černém vesmíru. Nyní zřetelně cítíš, jak spolu souvisí - svítící slunce a přijímající Země - a na její straně, téměř jako dítě, Měsíc. Zdá se ti, že vidíš ve smyčkách té veliké kosmické energetické spirály, po které cestují od Slunce k Zemi částice světla kosmické vodítko na kterém drží Slunce Zemi -je stejně závislá, jako měsíc na Zemi. A nyní objevuješ, jak se vše točí v jediném kosmickém reji. Jsou zde ještě ostatní planety, které se točí kolem centrálního slunce, připojeny podobnými světelnými spirálami - všechny na jedné rovině - na svých drahách - téměř jako planetární děti na řetízkovém kolotoči. Velký světlý Jupiter s vlastními měsíčními dětmi - olovnatě zbarvený Saturn s kruhy tvořenými ledem a roztříštěnými nebeskými tělesy - zářící Venuše v nejjasnějším světle, to nejkrásnější planetární dítě - načervenalý Mars a nakonec proměnlivý Merkur, který je Slunci nejblíže. Je to působivý taneční rej kolem tebe v prázdnotě prostoru - kroužení a točení podivně cizích a současně důvěrně známých nebeských těles a nebeských bytostí. Jistě jsou to všechno živé bytosti, jako naše Modrá planeta, která putuje po své dráze uprostřed mezi nimi a je po Merkuru a Venuši nejblíže slunečnímu středu.

S tolika dojmy plnými krásy a vznešenosti a s vědomím vlastní maličkosti se začínáš snášet zpátky směrem k Zemi. Jediný myšlenkový impuls stačí a kolem zbrázděného Měsíce posetého krátery, se blížíš ke svému domovu, ke své zastřené Planetě. Je opět možno od sebe rozlišit pevniny a oceány a právě na tom místě, kde došlo k opuštění zemské atmosféry, se do ní zase vracíš - právě nad svým vlastním kontinentem a svou vlastní zemí - a zatímco kloužeš a noříš se do atmosféry, začínáš si do důsledků uvědomovat, jak velmi tvoje země srostla se všemi ostatními k té jedné Zemi, a jak nedůležité a banální jsou z té vzdálenosti rozdíly mezi zeměmi e dokonce i mezi kontinenty a jsou takové i zblízka - a již přechází mandala, jež ~e ohraničená hlubokou modří, v mandalu z vody a země - a moře ustupují, ztrácejí se kruhovém horizontu - a tvá země je zřetelnější a pak dokonce i místo, na kterém žiješ - objevuje se největší síť tvého životního okruhu, která je tak maličká, srovnává-li se s nebeskou sítí - všechna vlákna se sbíhají u tebe uprostřed, ve středu, na onom místě, kde trávíš nejvíce času ve svém životě. a ty si začínáš uvědomovat podobnost této sítě, do které je vpleten tvůj život tady dole, s tou mnohem větší tam nahoře, do které jsou vetkána nebeská tělesa a také naše Země.

Zpátky na počátku své cesty - po návratu na své lůžko v Sále sebepoznání, v jedné z prostor chrámu - se díváš na mandalu v kopuli nad sebou a vzpomínáš si. - Ležíš na lehátku uprostřed místnosti - přímo pod kopulí - obklopuje tě ono zvláštní světlo a vůně neznámých esencí. Vzpomínáš si na vše v této místnosti a také na každou maličkost ze své pouti do velkých souvislostí světa, do makrokosmu, jehož součástí je i naše Matka Země a jejíž maličkou součástí jsi i ty.

A tak se nyní zvedneš - možná s pocitem vděčnosti - a opustíš Sál sebepoznání. Jakmile vstoupíš do kruhového prostoru s mnoha dveřmi, najdeš hned schody, které vedou nahoru. Ještě jednou si vše pečlivě vtiskneš do paměti a pak opustíš svůj chrám. Nyní jej již pokaždé snáze najdeš - v centru onoho místa síly, silového pole. Kdykoli v budoucnu zavřeš své vnější oči a zaměříš své myšlenky sem dovnitř, objeví se před tvým vnitřním zrakem tato krajina. V budoucnu se ti navíc bude zdát stále jednodušší probudit v sobě pocit uvolnění - povolování a dovolíš si vzdát se v jediné chvíli všeho, co by ti mohlo bránit v cestách po vnitřních světech. Nyní se ale pomalu vynořuješ, s vědomím, že si vše prožité bereš s sebou a vracíš se do svého odpočatého a občerstveného těla, které zase začínáš zcela vědomě ovládat. Z tohoto důvodu se jednou zhluboka nadechneš a vydechneš a cítíš, jak tě dech opět spojuje s polaritou světa - nádech a výdech - vnitřek a vnějšek se opět setkávají a spojují se ve středu. Protáhneš se a zavrtíš se, když budeš mít chuť - a teprve potom otevřeš oči, a orientuješ se v čase a prostoru -jsi opět zcela vědomě ve středu svého světa, v oné síti, která drží tvůj svět pohromadě a která je poměrně veliká a maličká současně, podle toho, odkud ji pozoruješ.

2. meditace

Cesta do těla

ehni si pohodlně - na to místo v tvém okolí, které se nejlépe hodí pro cesty do T nitra - klidné a chráněné, důvěrně známé a bezpečné; nohy natažené, ruce volně podél těla. A opět můžeš celé své tělo svěřit podložce a sebe sama situaci a možná cítíš nyní již od začátku, jak tě to nese - a necháváš se nést - váhu těla podložkou a sebe tóny hudby - mým hlasem a především svými myšlenkami, které pomá~ hají uvolnění, povolení a tím nejlépe podporují cestu do nitra. Již nyní nebo brzy můžeš vzít na vědomí, jak se to vnější stále více stahuje a vše se soustřed'uje ve středu Prožiješ nebo si vzpomeneš, jak se tvoje oči zavřely, jakoby i ony věděly, že vše, cc bude následovat, je skryto vnějšímu zraku, ale tomu vnitřnímu je; to široce otevře no. - V té míře, v jaké tě váha tvého těla nechá klesnout do podložky, vedou tě tóny, tvé vlastní myšlenkové obrazy, má slova.a všechny drobné pocity hlouběji do říše vnitřních obrazů a snů, fantazií a pohádek. Vše, co se nyní odehrává v těle, drobné, téměř nepostřehnutelná cuknutí svalů, které se uvolňují, a vše, co se nyní objevuje v duševní oblasti, pocity, myšlenky a vzorce stojí k službám vnitřní cestě a je nám to vítáno a vhod - ukazatelé na stezce do hlubin. Jsou to především úplně jednoduché věci, které nás vedou, například tlak hlavy na polštář, váha pánve, která ji nechává klesnout ještě hlouběji. Svaly zad, které jsou stále měkčí - nyní nebo hned - stejně jako svaly stehen a lýtek - povolit a uvolnit - s každým výdechem hlouběji, a tak i dech pomáhá na cestě. S každým výdechem je tak příjemné nechat dít se, co se děje samo od sebe. Uvolnění a důvěra je základem veškeré meditace se v této chvíli děje úplně samo od sebe se děje tvé klesání do uvolnění. S každým nádechem je to tak jednoduché, cítit se volněji a svobodněji, stávat se lehčí a otevírat se a tak se jednoduše nechat nést dechem a jeho důvěrně známým rytmem; nechat dít se a povolit s výdechem, otevřít se a pustit - volně a uvolněně a každým nádechem. - Opět začíná ten známý plynulý pocit uvolnění právě za hlavou za zavřenými víčky. Všechen tlak povoluje, a oční víčka a všechny svaly okolí se povolují a uvolňují. Zadní část hlavy a týl následují uvolňující impuls, stávají se vědomými a působí měkce a důvěrně. Tvá pozornost nyní putuje k přední straně obličeje a s ní i uvolnění a zasahují ústa a oblast brady - dokazují to zase malé pohyby, stejně jako hloubka uvolnění - nyní nebo každým okamžikem - a dále se uvolnění rozšiřuje po celém obličeji - až nahoru k čelu. Celá hlava je nyní uvolněná a tím pádem ji cítíš úplně jinak nebo hned, a to je dobře - především nyní, když se uvolnění znovu šíří dovnitř - ze všech stran tvé hlavy plyne zase jednoduše dovnitř - do středu hlavy - do onoho jedinečného centra uvolnění uvnitř. Na cestě zvenčí dovnitř následují myšlenky uvolňující energii, a tak se nyní celá pozornost soustřeďuje v tomto středu. Dokonce i mozek je pociťován podivně uvolněně a bděle současně. A opět zde začíná onen proud uvolnění, který jakoby byl napájen z hlubokého pramene a rozšiřuje se - dolů do těla, osvobozuje nejprve krk a týl, než se rozdělí a uvolní nejen hrud', ale i obě ramena a odtud i paže až k rukám. Následuješ ten proud v myšlenkách a pocitech. A prožíváš, jak se na špičkách prstů otevírají stavidla a proud odnáší vše, co brání uvolňování. Nepotřebuješ dělat nic - jen nechat dít se - otevřít se, povolit a být tady. Ve stejnou dobu - a čas plyne úplně jinak na rovině obrazů a vzorů, podobně jako ve snech a pohádkách - tedy ve stejnou dobu, kdy uvolnění proudí rameny a pažemi, rozšiřuje se také v horní polovině těla, dostává se k plícím a k srdci a spojuje se tady s oním jiným, ještě silnějším proudem energie, který proudí z pramene srdce. Tak se stává proud ještě mohutnějším a zasahuje ve chvíli břicho a orgány v něm uložené a pak i pánev, kde se spojuje s třetím pramenem, který tryská v hloubce a na přechodu břišní dutiny a pánve. Nyní je uvolňující energie možná již tak silná, že se jí hned podaří otevřít cestu do nohou, bere vše s sebou a strhává do proudu, co je přebytečné na cestě do hlubin vlastního středu. Zatímco se na špičkách prstů u nohou opět otevírají stavidla, organismus se otevírá, povoluje a pouští vše nepotřebné, celé tělo se koupe v proudu uvolnění, a ty si to užíváš a - cítíš se natolik vědomě, že můžeš brát na vědomí i ty nejmenší pohyby a pocity v těle - příjemně prožíváš pocit, že máš tak otevřené a uvolněné tělo. V každé chvíli v něm můžeš zažít každé místečko; střed hlavy a dokonce mozek - nahoře - hloubku pánve - dole - široké, silné svaly zad - vzadu a flexibilní, s rytmem dechu se pohybující stěnu hrudníku - vepředu - mezi nahoře a dole, vzadu a vepředu, je vnitřní prostor, prostor středu a srdce. A zatímco se noříš do tohoto srdečního prostoru, vyvíjí se současně z jeho hloubky představa tvého chrámu v tvé krajině. Maličký impuls chtění stačí, a již se objevuje myšlenkový obraz a je tak jasný, jak jej chceš a jak si jej představuješ. V každém případě to je mnohem lehčí a jde to mnohem rychleji než poprvé, a pokaždé to již bude o něco lehčí, tak jak stále lépe poznáváš toto místo síly, svůj chrám. Když do něj nyní opět vstoupíš, hned se v něm vyznáš. A je to dobře, že ti některé symboly a výtvory uvnitř jsou nejen známé, ale zdají se ti již srozumitelnější. Hned také najdeš cestu dolů, do kruhové místnosti s mnoha dveřmi, a opět vstoupíš do známého Sálu sebepoznání. Tam je uprostřed opět ono lehátko, postavené přímo pod kopulí, ze kterého se ti podařilo vydat se na cestu do vesmíru. Jak míříš doprostřed, směrem k lehátku, všímáš si drobných, ale výrazných změn oproti tvému minulému pobytu. Zdá se, že se změnila atmosféra a vyzařuje nyní místo velikosti a dálky spíše blízkost a bezpečí. Na tom má jistě podíl měkké, tlumené světlo a vůně. Ale nezměněný zůstal pocit, že pod touto tajemnou kopulí se může vše uskutečnit a vše objasnit. Tam kde jsou možné cesty k tajemstvím makrokosmického vesmíru, je možno uskutečnit i takové, které vedou do hlubin vlastního mikrokosmu, vlastního těla. Tvá víčka těžknou při těchto myšlenkách, protože svůdná mandala na stropě opět usměrňuje tvůj pohled ke středu a koncentruje jej uprostřed. A tak se tato poslední myšlenka stává skutečností: cesta do "mikrokosmu těla" začíná. Nacházíš se v podivné krajině, tvořené bizardními zrohovatělými šupinami, poseté mohutnými krátery a holými, do výšky vztyčenými kmeny stromů, které vyrůstají z kráterů. Chvíli ti trvá než se zorientuješ a dojde ti, že díky obrovskému zmenšení můžeš stát na povrchu své vlastní kůže a to přímo na tom bodě mezi obočím, na kořeni nosu, kam dopadl tvůj poslední pohled, když se ti zavřela víčka a ty se vydáváš na pouť do svého nitra. Nyní jsi co nejmenší a stojíš na nejisté půdě, na kůži, která již vůbec není hladká, uprostřed zrohovatělých šupin a mezi krátery pórů. Povrch kůže je totiž pouze z dálky v klidu. Z bezprostřední blízkosti je velmi v pohybu - v důsledku dýchání a dalších nevědomých pohybů. A tak se dokonce s radostí vydáváš na cestu do vlastního těla s tím, že se tam dostaneš cestou, kterou se tam dostávají tóny hudby a slova - tedy ušima. K tomu se pohybuješ stranou, po hraně obočí, které ted' působí jako hustě porostlý horský hřbet. Z blízka rozeznáš na kmenech podivné neforemné obludy, které se davově tisknou na šupinaté kmeny vlasů - nepřehlédnutelné moře bakterií. Les obočí nakonec končí, a cesta tě vede dolů přes zrohovatělé šupiny až k mnohem hustějšímu lesu, posledním výběžkům vlasové pokrývky tvé hlavy. Jejich kmeny jsou mnohem delší a stejně hustě osídleny nesčetným, velmi rozmanitě vypadajícími bakteriemi. Je namáhavé najít si cestu skrz tuto houštinu a přitom, podíváš-li se zblízka, máš všude dostatek místa a vůbec se nedostaneš do styku s těmi obludami - bakteriemi. Jakmile les začne řídnout, dorazíš brzy na mohutný kopec - vnější ohraničení ušní mušle, na který je nyní třeba vylézt. - - Z té výše se díváš do velikého údolního kotle, jehož dno mizí v temnotě. Sestupuješ opět kolem jednotlivých kmenů stromů a podivných nánosů pokrytých ztvrdlou kůrou, které vypadají jako nažloutlé proudy lávy. V hlubině přechází údolní kotel do podzemní chodby plné zákrutů. Světlo se stává přísvitem a nakonec se dostáváš k tomu místu, kudy vstupují tóny. Třpytivý povrch bubínku se před tebou leskne a každý tón jej rozkmitává. Slova zde působí jako víření bubnů, hrané na tento citlivý hudební instrument. Velmi opatrně si troufneš vylézt na jeho citlivou kůži a necháš rozechvívat tóny hudby. Je to jedinečný a úchvatný tanec na vlastním ušním bubínku, který ted' působí téměř jako trampolína. Aby se ti mohlo podařit dostat dovnitř jako tóny, skrz bubínek, musíš se ještě mnohem více zmenšit, až se před tebou objeví dostatečně velká mezera v tkáni, kterou můžeš proklouznout. V tympánovém prostoru středního ucha se znovu nacházíš ve skutečně vibrující atmosféře, jako uvnitř bubnu, na který právě někdo hraje. Z povrchu bubínku je jeho kmitání vedeno přes rafinovaný most z maličkých kostiček k membráně, která tvoří hranici vnitřního ucha. I v této membráně si najdeš skulinu. A dříve než se naděješ, pluješ v teplé příjemné tekutině v systému chodeb, plném závitů, téměř jako na skluzavce na koupališti - pouze, tady tě ta vody úplně obklopuje. Membrána přenáší tóny do tekutiny, jako obrovský gong, odkud se valí jako mořské vlny dále a ty necháváš se těmito vlnami unášet. - Chodba se vine stále dál - stává se užší a spirálovitější, tvoří skutečného šneka, šneka plného kmitání. Podivná tykadla se pohybují v proudu - výběžky sluchových buněk. V jemném proudu působí jako mořské sasanky, které svými měkkými, ohebnými anténami, přijímají tyto vibrace a později je jako elektrické signály vedou dále do mozku. Teprve tam, v mozku, jsou jednotlivé signály opět sesazovány do tónů a melodií nebo slov a celých vět. - V této spirále se tedy děje slyšení - a ono se děje úplně pasivně, bez tvého přičinění. Uši nejsou pohyblivé, jako oči a nedají se zavřít. Zůstávají stále i v noci - otevřené a spojují svět vibrací vevnitř i venku. A přesto můžeš s jejich pomocí slyšet a tím také poslouchat - a tak si dopřeješ chvíli času, a přitom si ujasníš, jakou roli hraje slyšení v tvém životě a jakou poslouchání - dopřáváš si dostatek příležitosti k naslouchání? - a poslouchání? - k poslouchání navenek a také dovnitř? --- A jakou roli hraje poslušnost v tvém životě? --- Pomalu zase opustíš tyto otázky a budeš pokračovat v cestě. V úplné blízkosti vnitřního ucha se totiž nachází jiný zajímavý smyslový orgán, který řídí naši rovnováhu. Aby se ti podařilo tam dostat, musíš se protlačit skrz jemnou kůži, kterou je labyrint šneka vyložen a narazíš okamžitě na kosti; i to je působivý zážitek. Protože to, co působí tak tvrdě a kompaktně není ve skutečnosti a pozorováno zblízka vůbec neproniknutelné.

Poté, co se ti podařilo proniknout jemnou kůží hlavy, nacházíš se v prostoru podobném jeskyni, který působí jako vnitřek houby nebo jako krápníková jeskyně. Vedle sloupů a mostů, stěn a vzpěr tvořených pevnou látkou je to většinou prázdný prostor, a tak se dostáváš lehko vpřed - a již po krátkém pochodu se před tebou otevírá opět další prostor naplněný onou již známou teplou tekutinou - labyrint zaoblených chodbiček. Nejdůležitější v něm je veliký, zakulacený kus skály, který leží na polštáři z mořské trávy, téměř jako kukaččí vejce v ptačím hnízdě. Hnízdo je utkáno z citlivých nervových buněk, který přesně registrují polohu vejce a každou změnu hlásí mozku. Tak se mozek dozví v jaké pozici se naše hlava nachází a může nás držet v rovnováze - to není lehký úkol, od té doby, co jsme se narovnali. A ty si na chvíli dopřeješ čas, a ujasníš si, co pro tebe znamená, vzpřímená pozice a bytí v rovnováze - vždy vědět, kde ti hlava stojí. - - - Jak je pro tebe důležité, mít hlavu vždy nahoře - mít vždy navrch! - - - Podařilo se ti zvyknout si na život s určitou nevyvážeností - tolerovat jistou jednostrannost? - - A pokud ano, tak se teď' podívej, kolik síly tě stojí, udržet tuto nevyrovnanost. -- S pomalým ústupem těchto otázek, roste tvoje chuť, cestovat dále do tajemného světa vlastního těla. Nejjednodušší cesta, jak se v něm dostat dál, je použít krevního řečiště. Není těžké proniknout do některé z vlásečnic, které zásobují orgán rovnováhy. Krevní tekutina není tak odlišná od té, která je v labyrintu vnitřního ucha. Ale v žádném případě tu nejsi jediný cestující. Je tu nesčíslně krevních tělísek, jako ve skutečné zoologické zahradě. Téměř není tvar, který by tu také neplaval. Většina krevních tělísek, hlavně těch, která způsobují červenou barvu, se podobá létajícím talířům svým plochým uprostřed promáčknutým tvarem. Vyskytují se v takových masách, že se sdružují jako vojáci do kolon a takřka společně se i pohybují, nebo jako mince v nekonečných rolích mincí. Vedle nich se tu ale vyskytuje nepřehledné množství dalších tvarů - pohybují se zde hvězdicové bytosti, podobné dikobrazům, polokruhové srpy jsou k vidění a jakákoli jiná představitelná varianta: klobouky a kotvy, neforemní molochové, kteří mimochodem pojídají jiné zdeformované krevní buňky, stejně, jako maličké bytosti, které jako myšky prokmitávají nejužšími prostorami. Ještě nikdy, v žádné zoologické zahradě světa, ti nebyla dána možnost, spatřit takové množství forem, jako tady v proudu životní energie, ve tvé vlastní krvi. A z nejhlubšího nitra~ se vynořuje otázka, jak je to s rozmanitostí forem v životním proudu tvého vnějšího světa. --- Nachází životní síla také v tvém okolí dostatek možností, najít svůj výraz v různých tvarech a postavách? --- Nebo tam vládne monotónnost, která vůbec neodpovídá vnitřnímu životnímu proudu? --- Ať je tomu jak chce - nyní se necháváš nést uprostřed rozmanitosti a užíváš si to - prožíváš, jak proud, který se stává stále lenivějším, se nyní rozrůstá v pravé moře. A náhle se dává do pohybu. Celé to moře spolkne srdce - tlak roste a než se můžeš zorientovat, jste všichni, ty i všechny ostatní buňky katapultováni ze srdce - a po letu po krouživých drahách přistaneš v plících - proud zde okamžitě zeslábne, a zažiješ, jak se masa létajících talířů zbaví skrz teninké stěny svého vydýchaného vzduchového odpadu a místo něj si nabere balíky kyslíku. A opět se stává proud poněkud rychlejším a pak výrazně rychlejším - a opět se přibližuješ srdci a zde vládnoucímu obrovskému tlaku --- a jakmile jsi tentokrát venku, odpojuješ se z hlavního proudu, tlačíš se stranou a stále drobnějšími kanály se dostáváš do oblasti, kde se vše rytmicky pohybuje. Chvíli ti trvá než v tom rytmu poznáš důvěrně známé nahoru a dolů tvého dechu. Při tvé velikosti mají v sobě tyto vlající pohyby něco mohutného a tobě docházejí některé pravdy o síle a moci dechu. Přitom vůbec nejsi v plicích, ale v tkáni, která je působivě jednotná a uspořádaná. Nádechový a výdechový rytmus tvého dechu je zde napodobován nepřehledným množstvím buněk, jejichž tvar připomíná ryby a které se v naprosté harmonii střídavě natahují a smršťují. Přitom připomínají ona obrovská rybí hejna, kde se všechny ryby pohybují dohromady a synchronně, jako jedna jediná bytost. Jsi ve svalu, v hlavním dýchacím svalu, v bránici, která jako kopule dómu odděluje horní část těla od břišní dutiny. Ve stejném rytmu, ve kterém se pohybují všechny jednotlivé buňky podobné rybám, pohybuje se i celý sval, ano, to množství pohybů jednotlivých buněk teprve formuje velký pohyb hlavního svalu. Při tomto působivém pohledu na naprostou souhru a dokonalou spolupráci a s tímto něžným pocitem houpání, putují tvoje myšlenky ke zbylému tělu, a vynořuje se myšlenka na spolupráci jeho jednotlivých částí. Jak spolupracují jeho jednotlivá centra? - Jak se chová hlava k srdci - a jak k břichu? - A jak je to v tvém životě? - - - Máš pocit, že se zde k sobě hodí všechna přání a snahy? - - - A jak je to s lidmi v tvém okolí? - Táhneš s nimi za jeden provaz, jako ty nespočetné buňky v každém z mnoha tvých svalů? --- Sedíš na bránici a vznášíš se nahoru a dolů a cítíš pohyby dechu. Ve stahování svalových vláken se zmenšuje ona velká kupole bránice, tlačí směrem dolů, a plíce se mohou roztáhnout a vpustit dovnitř proud vzduchu. Když svalová vlákna povolí a natáhnou se, může se, elastickým tahem plicní tkáně roztáhnout kupole bránice zase nahoru, a plíce se vyprazdňují a vypouštějí výdechový proud. Rytmické pohyby se nešíří pouze nahoru, ale dosahují také dolů a masírují orgány břišní dutiny. Když tam nyní obrátíš svou pozornost, pocítíš, jak jsou při každém nádechu stlačována játra vpravo dole, žaludek vlevo a všechny kličky střeva a jak se mohou při každém výdechu opět uvolnit. Tak drží dech orgány horní části trupu a břicha pod svou pohyblivou kontrolou a vtiskává jim rytmické razítko polarity svým dovnitř a ven, nahoru a dolů. Jako plachta se chvěje bránice ve středu těla ve větru dechu, a ty se chvěješ také, rozechvíváš se svým vlastním rytmem - uděláš tady v polovině přestávku na cestě svým tělem. Brzy budeš moci využít rytmus tvého dechu, a vynořit se z meditace a pomocí hlubokého nádechu a výdechu se opět orientovat v čase a prostoru. Nebo můžeš dál pokračovat v cestě a nechat se dál nést proudem krve, tam kam tě to táhne - můžeš navštívit slezinu pod levým obloukem žeber, to místo, kde jsou vyčleňovány vysloužilé krevní buňky a nové se dostávají do oběhu - a můžeš zde prožít zákon o žití a umírání. - Nebo navštívíš oko, centrum vidění a přitom možná pochopíš, kolik vhledu se ti již podařilo získat. – Nebo se necháš odnést do některého kloubu, třeba do kolena, a prožiješ tam ty obrovské mechanické síly, které zde působí a také pokoru která může sídlit v kolenou. Je mnoho cílů, které se vyplatí navštívit, od šumivých vodopádů v ledvinách, až k tichým jezerům uprostřed dutin v nitru mozku. A je lhostejné jestli tato místa navštívíš ted' nebo někdy později. Cesta do chrámu je pro tebe vždycky otevřená. A od jedné návštěvy ke druhé bude jednodušší ji najít a jít po ní. A nyní máš volbu, jít po cestě dál nebo se s hlubokým nadechnutí a vydechnutím vynořit a orientovat se

v Ted' a Tady.

3. meditace

Polarita a spojení

O pět pohodlně ležíš na svém meditačním místě, nohy vedle sebe, ruce podél tě~a a dovolíš víčkům, aby se zavřela - cesta do nitra začíná - tělo a duch ji zná,

tu cestu do vlastních hlubin, a tak se všechny svaly uvolňují a tělo klesá hlouběji do podložky, vše povoluješ a pouštíš a dovoluješ si, klesnout hlouběji, svěřit se svým vlastním vnitřním říším, následuješ vnitřní impulsy a ponoříš se do klidu a uvolnění. Dále tě provázejí stejné tóny, má slova a tvůj vlastní dech. Jeho jemné přicházení a odcházení tě vede krok za krokem dolů - s každým výdechem hlouběji a hlouběji - a s každým nádechem můžeš být volnější, více se otevřít energii uvolnění a zkušenosti hlubin - nyní nebo hned. A opět se zcela vědomě svěřuješ vlastnímu vnitřnímu proudu uvolnění, a ten začíná hned - jakmile si na něj vzpomeneš proudit: - v obličeji - a za očima. - - Začínáš si najednou zvlášť silné uvědomovat oční koule a okolo ležící svaly a téměř ve stejné chvíli se také uvolňují. A potřebuješ také pouze pomyslet na zadní část tvé hlavy, kterou její váha tlačí do podložky, a již se tam vše uvolňuje. A uvolňující impuls putuje opět dopředu do oblasti úst a brady, a ty cítíš, jak povolují žvýkací svaly a tím povoluje dolní čelist a tváře, dokonce vnitřek úst a rty pociťuješ poněkud jinak. A proud uvolnění zná již sám svou cestu, zachycuje i čelo a spánky, šíří se po celé hlavě až do týla a nakonec proniká ze všech stran dovnitř - svým zvláštně měkkým plynutím. Vše probíhá hodně rychle a přesto hluboce. Už vstupuje do vědomí onen bod ve středu hlavy shromažd'uje se zde celá pozornost a s ní i energie uvolňování a umožňují proudu uvolnění nalézt důvěrně známou cestu do těla. Nejprve zaplavuje krk a týl - potom ramena a paže až dolů ke špičkám prstů. A současně proudí horní polovinou trupu a otevírá ono veliké energetické centrum ve středu hrudi, prostor srdce, a přidává svoji mohutnou energii do proudu uvolnění. Nyní si ten sjednocený proud razí cestu do dále dolů do břicha a pánve - dech se hned stává lehčím a vědomějším. Myšlenky vedou proud uvolnění , a proud zpětné ovlivňuje myšlenky - Proud energie

153

a proud myšlenek plynou v harmonii a splývají v onen jediný proud, který se nyní dělí v pánvi a plyne dále do obou nohou, až dolů k prstům na nohou. Celé tělo se koupe v pocitu povolování a uvolňování. Maličké pohyby, drobounká, téměř nepostřehnutelná cuknutí stejně jako klid a uvolněnost mohou doprovázet celé dění nebo hned, když klesáš ještě hlouběji. V každé chvíli si můžeš uvědomit každé místo v těle - od paty na nohách až k temenu hlavy - od středu hlavy - nahoře - k hlubině pánve - dole, od širokých svalů na zádech - vzadu - až k hrudní stěně, která se pohybuje v rytmu dechu - vepředu. - Mezi nahoře a dole, vzadu a vepředu se nachází vnitřní prostor, prostor středu a srdce. A zatímco se zabýváš svým srdcem, vystupuje z jeho hloubky již známý obraz tvého Chrámu sebepoznání uprostřed tvé krajiny. A již se také noříš do tohoto světa obrazů - chrám se stává jasnějším a zřetelnějším, a ty do něj vstupuješ. Cesta je od jedné návštěvy k druhé známější, a tak se lépe a rychleji vyznáš - ve vnitřních prostorách chrámu, stejně jako ve všech symbolech, které tě mohou potkat. Cesta tě vede dolů do podzemí - skrz kruhový prostor s nesčetným množstvím dveří do známého Sálu sebepoznání. Hned zamíříš k centrálnímu lehátku pod tou podivuhodnou kupolí, a zatímco se usazuješ a ukládáš, necháváš na sebe a v sobě působit atmosféru této místnosti. Světlo má rozporuplný charakter, podlaha a stěny jsou osvětleny slabým červeným světlem, zatímco mandala nahoře v kupoli, která již opět začíná upoutávat tvůj pohled, září světlou modří. Vůně esencí, které jsou spalovány kdesi v pozadí, se dobře hodí k tomu prazvláštnímu světlu. Kupole uprostřed nad tebou opět přitahuje všechny tvé smysly a mandala zužuje stále více tvůj pohled a nutí jej pomalu, ale nevyhnutelně, spočinout ve svém středu. Musíš myslet na to, že se odtud můžeš vydat kamkoli chceš do dálek vesmíru a do blízka svého vlastního těla současně - ano, všechno zde leží blízko u sebe. S tímto náhledem se definitivně zavřou tvá víčka, a ty se noříš na rovinu té poslední myšlenky, do světa protikladů. Barvy této místnosti tě nějakým způsobem doprovázejí, a modř kupole začíná vše stále více ovládat. Současně klesáš do modré, která se postupně stává stále výraznější. Z představy "modré", která je hned tady se vyvine čistá barva a naplní prostor před vnitřním zrakem. Nyní dovolíš té modři, aby do tebe proudila, aby se shromažd'ovala v oblasti tvé hlavy, ano, do jedné, pravé poloviny hlavy, tak dlouho dokud se celá pravá strana, především pravá polovina mozku, nenaplní modří a ty nezačneš cítit její chladivý a uklidňující vliv. Sotva se modrá ponořila do pravé strany hlavy, jakoby odnikud se začne vyvíjet červená barva, stává se silnější a intenzivnější a nakonec ovládá pole. červené se nyní děje totéž, co předtím modré - koncentruje se na druhou, levou polovinu hlavy a hlavně mozku, až je k nalezení pouze tady, zato ale velmi koncentrovaně a jasně. Možná nyní cítíš její horké záření nebo hned, které spíše vzrušuje a podněcuje, a stojí přímo v protikladu ke chladné a klidné modři. Když nyní prožíváš obě protikladné barvy tak blízko vedle sebe, cítíš jistý druh souvislosti a spojení mezi nimi. A skutečné se spojují na ploše, kde se setkávají, proudí do sebe a tvoří novou barvu fialovou. Toto spojení trvá pokud celá oblast hlavy není fialová a dokud nezačneš vnímat její spojující a jednotící působení. Tím, že je mozek spojen s ostatním tělem, šíří se tento integrující, jednotný pocit do celého organismu tak dlouho, až se ti podaří vnímat své vnitřní souvislosti až do poslední buňky těla. I v kupoli nad tebou nyní leží fialový jas a ty si uvědomuješ, jak ta hra protikladů, která se právě odehrála v tvé hlavě, ovládá celý svět. Stvoření vystupuje napovrch vždy v protikladech - spojení protikladů se odehrává teprve na hlubší, povrchnímu pohledu skryté, rovině. Ve chvíli, kdy ti. toto poznání dojde, vidíš je už také znázorněné v kupoli, která se nyní podobá kruhovému plátnu. Objevuje se postava člověka; leží v kruhu a má roztažené paže a nohy, tvoří hvězdu s pěti cípy - obě nohy. obě ruce a hlava tvoří pět špiček té hvězdy - je to mandala člověka s celým tím napětím mezi hlavou nahoře - a pánví dole; mezi vlevo a vpravo, - zadní stranou a přední stranou. A než se naděješ, prosvítá za lidskou mandalou jiná, vlastně prosvítá skrz - je to mandala světa. Vzadu za hlavou lidské postavy se objevuje Severní pól a dole Jižní pól Země. Za tělem lidské postavy se objevují veliké masy pevniny Asie a Evropy, a ostatní světadíly se zdají být jejími údy. Magnetické pole se stává viditelným a ty vidíš, jak od severního k jižnímu pólu běží linie magnetického pole a tvoří energetický obal kolem planety - a pak vidíš i kolem lidské postavy celé odpovídající Pole, auru se stejnými liniemi pole, které nás stále obklopují, i když je vnímáme pouze málokdy. Nyní je můžeš zřetelně vidět a možná dokonce i cítit. Jako samy od sebe se nabízejí i další paralely: Zadní strana naší postavy, která leží vždy ve stínu našich očí, odpovídá odvrácené straně Země, která, jako noční strana, leží také vždy ve stínu jasné denní strany. A v této chvíli se ti zjeví také ta hlubší rovina za tím vším, a zažiješ, že si člověk a svět nejen odpovídají, ale v hlubině svého bytí.jsou jedno - a současně prožiješ, že protiklady si nejen odpovídají, ale jsou jedno. "Nahoře" by nebylo možné bez "dole", "vlevo" bez "vpravo" a "vepředu" bez "vzadu" - spojující řešení a pramen pólů je ale ve středu - a výjimečně příjemný pocit v tvém vlastním středu, v prostoru srdce, ti ukazuje, jak správný je tvůj poznatek. Ve tvaru lidské mandaly poznáš tento střed opět v centru mandaly člověka jako horké srdce člověka, a skrze ně prosvítá žhavý střed Země, její horké srdce. Je to pouze jediný střed a v něm se rozpouštějí všechny protiklady. Mnohé je ve středu jasné. Jeden pól potřebuje ten druhý a vynutí si jej, vytváří jeho nutnost. Tato ~myšlenka přichází s jedním velmi hlubokým nadechnutím, a když se tak zhluboka nadechuješ, cítíš, jak naprosto nutně následuje i ten druhý pól, výdech. Bez "dovnitř" by nebylo ani "ven", bez "velký" by i "malý" ztratilo svůj význam, bez "pozitivního" by i "negativní" nemělo smysl, stejně jako "dobrý" bez "zlý". Vše od nejmenšího k největšímu, vyžaduje svůj protipól, se kterým je spojeno téměř jako se siamským dvojčetem. Na kupolovitém promítacím plátně je tento poznatek hned vidět, díváš se do středu atomu, do nejmenší dimenze, kterou si ještě dokážeme představit. V tom vibrujícím energetickém poli se stáváš svědkem zrození oněch maličkých částic, které tvoří atom a tím i náš svět. Jakoby vznikly explozí z čistého Nic, žijí tyto maličké částečky také jenom maličkou chvíli, aby zase opět zmizely v poli energie.

155

Vždycky ale vznikají ve dvojicích, mají svého partnera vždy u sebe, a tento partner je jejich dokonalý zrcadlový obraz, ve všem jim odpovídá a přesto je ve všem protikladný. Točí-li se částice vlevo, točí se její dvojče jistě vpravo, vibruje-li pozitivní energií, má její partner jistě negativní náboj. Díváš se na tuto hru polarity jako na film z počátků stvoření. Změní-li se jeden partner, musí se změnit i ten druhý - ve stejné chvíli, v opačném smyslu - následujíc železný zákon. Ve skutečnosti máš tady před sebou, na prameni vzniku vší materie, samá siamská dvojčata, která spolu souvisí na život a na smrt. V nitru materie se bez přestání odehrávají malé exploze, nechávají vzniknout polarizované částice a pak zase zmizet. - Tyto exploze se podobají oné veliké explozi, první explozi na počátku časů, té jíž říkáme "Urknall", té kdy se zrodil náš Vesmír - a ve stejné chvíli zobrazuje kupole tuto první explozi - a přitom to vypadá, jakoby se jenom jedna z těch malých explozí posunula do popředí - stejný vzorec pouze do nekonečna zvětšený - a tobě začíná být jasné, že to je opravdu jeden a ten samý případ, který je základem všeho. Vše souvisí se vším - ve velkém jako v malém, - a vše má i svůj protipól, své zrcadlo. Při této myšlence se v kupoli objeví mandala člověka - pěticípá hvězdice těla v kruhu, - jakoby vyrůstala z obrovské exploze - ohnivý míč praexploze počátku se stává středem člověka a stále více se stahuje, až mizí ve středu lidské hvězdice - v jeho srdci. Nyní ovládá obraz člověka kopuli a tobě svítá, že ty jsi tento člověk, respektive, že je tvým protipólem - ona stínová bytost, která je vždy tam, kde jsi i ty, která je tvým zrcadlem - ve všem stejná jako ty, pouze protikladná. Stále jasněji vystupuje z kopule, tvé siamské dvojče, které na tobě vždy visí, žije s tebou - neviditelné ve svém stínovém světě - nyní ale vystupuje ze stínu a ukazuje se v celé své velikosti a významu - a světe div se - je stejně velké a důležité jako ty a rostlo s tebou, vyvíjelo se s tebou, třeba nepozorovaně. - Vzpomeneš si zpět na situaci, kdy v tobě obzvláště silně vyrostly myšlenky odporu a nenávisti, myšlenky, které se nestaly činy - a které tím pádem, téměř nepozorovaně živily tuto stínovou bytost, dávaly jí energii a tím i životní sílu. - A vynořuje se jiná, téměř zapomenutá, situace, kdy se v tobě hromadí plno pocitů pomsty, kdy si ale nedovolíš dát jim výraz, takže tato pomsta nikdy nevystoupí napovrch a místo toho pronikne do nitra a živí stín. - A před tvým vnitřním zrakem se odvíjí další situace, ta situace, kdy se v tobě nahromadilo plno žárlivosti a ty ji nevyjádříš, ale podržíš ji v sobě a tak ji odsuneš k oné blíženecké bytosti. - A ještě jedna situace ožívá, je sice z minula, ale dodnes je pro tebe důležitá, situace, kdy je v tobě příliš mnoho závisti a zloby, aniž by se ti podařilo si ji otevřeně přiznat a vyjádřit - a nyní zažíváš, jak všechna ta zadržovaná energie proudí přímo k tvému dvojčeti a nechá je prospívat. - A nedaleko se vynoří zlomyslnost a s ní odpovídající situace z tvého života. A je to opět ta nepřiznaná zlomyslnost, která živí tvůj stín. - A také skutečná radost se tlačí do prožitků, ona radost, kterou ani nevyjadřuješ, ani si ji nepřiznáváš - netroufáš si prožít tuto rozkoš, a tak ji prožívá tvé dvojče - a ono se vznáší v této rozkoši a celé se jí oddává. - A nyní v tobě vzniká pocit touhy a hladu po moci; hladu, který nezná míru - bezmezný pocit moci - i ten si musí prožít tvůj blíženec, protože ty si jej nepřiznáš - a tak nyní zažíváš, jak se v něm tvůj stín rozplývá. - A na závěr své cesty do protikladného světa stínu se vynořuje ještě jedna situace z tvého života, kdy zažíváš veliké štěstí, cítíš se v harmonii se sebou a celým světem - cítíš soulad mezi uvnitř a venku - a současně s těmito dojmy a pocity se v kopuli nad tebou objevuje odpovídající situace z tvého života. - Vidíš se uprostřed všeho a cítíš, jak jsi v té chvíli jedno se svým dvojčetem a jedno se světém - kmitat společně se vším - znít společně - souzvuk mezi uvnitř a venku - nahoře a dole. - A z hlubiny pozadí se vynořuje, nejprve slabě, ale pomalu stále výrazněji, mandala člověka, ta lidská hvězdice, kterou jsi - a vplývá do chvíle souznění. Cítíš se uprostřed kola, tam, kde se vše spojuje a spadá c~o jednoty, mezi nahoře a dole, vpravo a vlevo, vepředu a vzadu, dobrý a zlý, velký a malý, světlý a temný - tam uprostřed kola, mezi póly, které stojí proti sobě a jsou ve stálém krouživém pohybu - venku ve světě polarity. - Ty jsi ale nyní uvnitř, ve středu - v souladu - v souznění - a jsi.

A nic mimo tebe nemůže znovu narušit tento pocit středu. A pokud jej znovu narušíš, nyní již víš, že se můžeš kdykoli vrátit - do klidu ve vlastním středu a také zpátky do svého Chrámu sebepoznání. Ano, s každou další návštěvou se k němu lépe dostaneš, protože každá učiní tvůj chrám pevnější a jistější, prohloubí stopy, jež k němu vedou, i proud uvolnění bude plynout hlouběji a účinněji a přivede tě snáze a rychleji do vnitřních říší. - Nyní se ale rozloučíš s lehátkem pod kopulí, přitom si ale zachováš pocit vyrovnanosti, centrovanosti ve svém středu a rozloučíš se s tímto prostorem až do své příští návštěvy - a aniž by se cokoli z tvých zkušeností ztratilo, nebo bylo zapomenuto, vynoříš se, ovládneš opět vědomě a aktivně svůj dech a nadechneš se jednou zhluboka, protáhneš se, zavrtíš a pak vědomě otevřeš oči a zorientuješ se ve světě protikladů - v onom světě rozporných pólů, v jehož středu leží vždy a všude klid středu.

4. meditace

Komunikace

Ležíš nyní opět rovně a uvolněně na svém meditačním místě - cítíš podložku, T která tě nese, a klid, který se dostaví hned, jakmile povolíš všechny svaly a úmysly. Ve skutečnosti již tvé tělo zná cestu do uvolněnosti vlastního středu - a nejen tělo - vše v tobě se samo od sebe vylad'uje na to, opustit vše nové a svěřit se vlastnímu vnitřnímu světu - nechat dít se, co se má dít samo od sebe, když tady tak ležíš a užíváš si - vnější oči zavřené - a odpočíváš - upouštíš od všech úmyslů a úkolů - a povoluješ tělu - nyní nebo hned - klesnout hlouběji do podložky a do uvolnění - s každým výdechem hlouběji dolů a s každým nádechem se stáváš lehčí a vol

lÍ'IEDITAČNÍ CYKLUS: MIKROKOSMOS ~LOVĚK - MAKROKOSbfOS ZEMĚ 157

nější - svěřit se vlastnímu dechovému rytmu, ktery tě již tak dlouho a spolehlivě nese, a který tě nyní opět provází do světa obrazů, myšlenek, tónů a vibrací, do kterého se ti již podařilo sklouznout hlouběji, než si možná uvědomuješ - a cokoli nyní vnímáš ve svém vědomí nebo v těle, ukazuje pouze, jak daleko jsi na své cestě do světa vlastního středu. Již dávno ti klesla hlava hluboko do podložky, a ty vnímáš, jak se již známá znamení uvolnění zcela mimochodem a sama od sebe zesilují: zadní část hlavy a týl vstupují do tvého vědomí a uvolňují se, a hned následují obličejové svaly od čela až ku bradě. Ten prazvláštní pocit uvolnění je ti již známý a šíří se po celé hlavě - ze všech stran proniká dovnitř, až k onomu energetickému centru ve středu hlavy. A nyní zde opět hned cítíš proud uvolnění, jak si velmi vědomě uvolňuje cestu dolů do těla. Tento proud plyne zcela přirozeně a v každé chvíli. Nyní ale, když mu věnuješ pozornost, výrazně na sebe upozorňuje. Je ale také možné, že si jej nyní častěji uvědomuješ i mimo meditaci, a to je v pořádku, a je to v přirozenosti tohoto proudu, poté co proudil krkem a týlem, dosáhl hrudi a nyní se spojuje s ještě mohutnějším proudem srdeční energie. Spojený proud energie se dále rozšiřuje v zádech a dolů do oblasti břicha a tak zásobuje všechny orgány. Nyní již známé proudění energie zasahuje ted' i pánev a proniká dále do nohou - až ke špičkám jejich prstů. Celý organismus to vnímá a je nyní jediné proudění a plynutí. Jemný a naléhavý rytmus energie zaručuje uvolnění a pořádek v těle - a nyní opět může vše, co je spíše rušivé, odtéci špičkami prstů na rukou a nohou. A i když toho může být i více odplaveno energie neubývá, naopak máš pocit, jakoby ti stále přicházela nová energie. Z dálek prostoru vstupuje nejprve prostřednictvím tří energetických center ve středu hlavy, hrudi a pánve. Ano, skutečně jsi součástí mnohem většího proudění energie - kruhu - vědomě se stáváš součástí energetického oběhu všeho živého. Bereš si a dáváš dál, podílíš se na rytmu životního proudu, a tento proud v tobě opět vytváří potřebný prostor - mezi dálkou hlavy - nahoře a hloubkou pánve - dole, mezi širokými zády - vzadu a hrudí, která se pohybuje v dechovém rytmu, se otevírá vnitřní prostor středu. A s touto myšlenkou se ponoříš do nitra prostoru a zjistíš, že jsi opět uprostřed své krajiny před svým chrámem. Cesta do nitra je již známá a má v sobě něco současně uklidňujícího a plného naděje. Cítíš, jak se při vstupu do chrámu ještě prohloubí uvolnění a důvěra a tvé nohy najdou cestu dolů již zcela samy od sebe. Jakmile dorazíš do kruhového prostoru s nespočetným množstvím dveří, projdeš hned skrze známé dveře do Sálu sebepoznání a položíš se na lůžko ve středu, přímo pod velkým obloukem kupole. Je toho tolik, co se ti odtud již podařilo prožít, a tak se mísí radostné očekávání s bdělou pozorností, když je tvůj pohled znovu vtahován kruhovými strukturami kopule do centra mandaly. Pronikne tě pocit sounáležitosti, když se tvé oči opět zavřou, jakoby je cosi nutilo, a ten pocit tě provází do onoho jiného světa ve středu mandaly. Tento střed jiskří a srší energií, která vytéká ve wlnách z centra a tvoří kruhy, jako kámen hozený do vody. Celá kopule nad tebou je nyní plná zvlněných kruhových vzorů energie. A nyní rozeznáváš, jak vystupuje ze středu postava člověka a je stále zřejmější - s rozpřaženýma rukama a nohama, formujíce mandalu člověka. Hlava tvoří horní špičku hvězdice, paže obě postranní a nohy tvoří dolů ukazující špičky hvězdice, kterou jsi. Stále výrazněji se rozpoznáváš ve Středu jiskřivého energetického prstenu, který tě nyní obklopuje. Ve skutečnosti můžeš to vše nejen vidět na promítacím plátně nad sebou můžeš to i cítit, jakoby ti bylo možno být tam nahoře - v každém případě se poznání a prožívání dostávají do těsné blízkosti. Pak zjistíš, že energetický obal, který obklopuje tvé tělo, vychází z tvého středu, z tvého vlastního srdce. A ještě další energetický oběh zde začíná - leží položen hlouběji v těle - je to krevní oběh. Přitom je nesmírně rozvětvený a tvoří sít, která je směrem k hranici těla stále jemnější a přesto zůstává krevním oběhem. Nyní rozeznáváš dokonce proudění a plynutí maličkých energetických balíčků krve, jak naplňují síť cév od středu až k nejsvrchnějším vrstvám kůže a proudí zpět k srdci. A není to pouze energie, která je zde transportována, ale také informace. S proudem krve krouží také hormony - jako drobounké telegramy a nastavují v těle výhybky. Ony to jsou, které rozšiřují nebo zužují cévy. A nyní se stáváš svědkem, jak hormonální telegramy otevírají bránu i dveře v oblasti srdce, a tím je tvé vnímání a poznávání ještě intenzívnější. Když nyní obrátíš svou pozornost k hlavě, začneš si uvědomovat další centrum, ze kterého vycházejí'ještě jiné oběhy. A zatímco nervové dráhy vystupují výrazněji, krevní oběh sice nemizí, ale přesto ustupuje do pozadí, a sítě nervových pletení získávají přednost. V těchto nepřehledných sítích se pohyb děje především pomocí toku elektrického napětí. A jakmile si zvykneš na tuto rovinu, poznáš tok informací podle jeho drobounkých blesků a jiskření. Mozek je centrála, s výrazně největší hustotou informací. Co zprvu vypadá jako divoký zmatek, se nyní jeví jako diferencovaná, mnohovrstevná síť okruhů, které se prostupují, překrývají a spojují. Vše je tak nekonečně spojeno a zmateně mnohovrstevné a přesto tak dokonale uspořádané do zázraku tvého mozku. Každá nervová buňka je zde zřejmě spojena s každou další, a zdá se, že vše je všude současně - nic se neztratí. Zázračné dílo sítí a okruhů pokračuje odtud seshora i dále do těla. V páteřní míše rozpoznáš pokračování mozku do těla. Jedno informační centrum se řadí za druhé jako perly na šňůře a tvoří své okruhy, které pronikají z nervových center míchy na příslušné roviny těla a řídí zde tok informací. Na vodorovných a svislých rovinách se bez přestání honí impulsy a spojují všechny struktury mezi sebou a dohromady. Tak jsou například všechny nervové dráhy rukou ve stálém kontaktu. Současně ale spojují jiné okruhy rovinu rukou s koordinačním centrem v mozku, odkud je uváděna do souladu s ostatními vodorovnými rovinami těla, - například s rovinou nohou. A pak i za tímto uspořádáním objevíš ještě jedno hlubší. Před centra podél páteře jsou umístěna zase jiná jim nadřízená centra, která řídí jejich hierarchii v informačním systému. Tato centra nazývaná "kola energie" nebo "čakry", jsou mezi sebou propojena pomocí jemných energetických drah. Skutečně vše se vším souvisí - malá nervová buňka a velká nervová pleteň, všechny se stejně podílejí na plynutí všeho. Když se tak chvíli díváš na to

159

zázračné dílo, vyvstane jasněji onen pořádek, který je ukrytý v pozadí. Každá sebemenší informace z těla, každý drobný pohyb v noze, pocit na kůži nebo jakýkoli tlak z hloubi nějakého svalu je hierarchicky veden nahoru, až k odpovídajícímu nervovému centru v páteřní míše, k nadřízené čakře, nebo je-li to nutné až do mozkové centrály. A odtud opět přichází impuls nesoucí odpověd' a příslušnou informaci o přiměřené reakci. Tak se uzavírá i tento kruh vedení informací a řízení. Oba komunikační systémy - nervové pleteně a hormony v krevním oběhu - se nyní před tvým vnitřním okem překrývají, a ty rozpoznáš v hlubině kopule, jako na trojdimensionálním plátně, že mandala člověka, jako jsi ty, se skládá ze samých oběhů a okruhů. Je to jediná tkáň složená z oběžných drah, která se zde odkrývá a která tvoří tělo. Všechna ta různá centra tvoří příslušný střed jednoho nebo mnoha oběžných systémů. Srdce je centrem pro krevní oběhy plic a těla - mozek pro nesčetné nervové pleteně v hlavě a v těle a čakry podél páteře odpovídají za svou příslušnou oblast vlivu ještě jemnějších energetických drah, které je spojují mezi sebou od kostrče až k temeni hlavy a s celým tělem. Další centra tvoří velké hormonální žlázy, jako je štítná žláza pod hrtanem a pohlavní žlázy v oblasti pánve. I ony stojí v centru řídících okruhů. Jejich vodicí dráhy jsou cévy, jejich poselství hormony. Pro harmonii celku jsou stejně důležité jako nervy - ano, oba systémy spolu souvisí a spolupracují. A tak se mandala člověka jeví jako veliké, všestranně propojené zázračné dílo tvořené kruhy, které se doplňují a krouží kolem sebe, je to soukolí utvořené z energie a informací - a ty jsi toto soukolí a vnímáš jeho souvislosti. S tímto prožitkem se mění tvůj vztah k mandale, kterou jsi. Každý orgán je spojen se všemi ostatními a je důležitý a významný a podílí se na tom, aby všemu byl dán ten správný tvar. Je to skutečně kosmos - mikrokosmos, ve kterém žiješ. A s touto myšlenkou se vynoří z hlubin lidské mandaly onen větší kosmos, makrokosmos, naše Země. Vnější vzhled se mění - ale princip zůstává. Zářící kruh energie, který obklopoval mandalu, se stává energetickým polem Země, a zůstává jím. A také uprostřed zůstává v činnosti systém oběhů a řídících okruhů. Vidíš povrch planety jakoby pokrytý nesčetnými kruhy, které se pronikají, překrývají a navazují na sebe. Tyto kruhy symbolizují podstatu komunikace na Zemi - v přírodě, i mezi živými bytostmi. Zde také vládne pořádek, jako v našem těle, protože v kruzích vše souvisí se vším a je řízeno harmonií. Na který z kruhů se zaměříš, hned se stane zřetelnějším a pomocí obrazů vysvětlí sám sebe. Tady jsou například oběhy počasí. Jedna myšlenka stačí a ty nejen vidíš, ale současně i zažíváš, jak větry ženou pole mraků nad kontinenty, které s sebou nesou nejen vlhkost, ale i mnoho částeček ze zemí odkud pocházejí. Pozoruješ povrch Zeměkoule a zažíváš, jak i její kontinenty spolu souvisejí. Pohyby jsou sice velice pomalé, ale v kouzelném díle kopule je můžeš pozorovat v kterémkoli vybraném období, a tak poznáš, jak je zvedání jednoho kontinentu doprovázeno klesáním jiného, zažíváš, že se opravdu jedná o plovoucí kontinentální kry na žhavém moři zemského nitra. Podle tvého přání se ti také otevírají všechny oběhy v malém. Cesta každé kapky vody obsahuje vzor koloběhu, stejně jako život každé jednotlivé květiny. - A ty sleduješ ty okruhy tak, jak ti je kopule odhaluje padáš ted' s kapkou vody z mraku, ano, jsi touto kapkou, cítíš její - svoji oblou přizpůsobivou formu a sotva přistáváš, vsakuješ se s mnoha ostatními kapkami a objevuješ se znovu jako pramen, stáváš se potokem, přibíráš další potoky a stáváš se řekou - konečně dosáhneš moře. A ve slunečním žáru se uvolníš z tvaru kapky, vypaříš se a vrátíš se, jako vodní pára zpět do vzdušného světa oblaků. Koloběh se tím uzavírá a zařazuje se opět do spleti vzorů na Zemi, tvořené dalšími nesčetnými symboly kruhu. Stejně jako květiny, následují všechny bytosti ve svém životě motiv kruhu, rašení, růstu, rozkvětu, rozsévání semene, uvadání a umírání, a nyní vidíš na promítacím plátně v kupoli zrození člověka, jako ve zrychleném filmu. Jen maličkou chvilku a novorozeně leží na matčině břiše. Zapamatováváš si rysy nového človíčka a sleduješ jej v čase, vidíš dítě, které má tyto rysy a mladého dospělého člověka, vidíš jej stárnout a rozeznáváš stejné tahy ve starém obličeji spícího, který se připravuje, přejít přes práh smrti a pokračovat v cestě v jiné podobě, aby se jednou vrátil v novém těle. I tento kruh se uzavírá, aby opět začal znovu. Ostatní bytosti to dělají stejně jako květina, která dala své poselství do semene a udržují tak kruhy a koloběhy života v chodu. A všechny iyto koloběhy jsou ještě dále propojeny i vzájemně mezi sebou: koloběh větru kříží koloběh květiny a nese,její semena a oplodňuje jimi jiné rostliny. Koloběh vody kříží koloběhy rostlin a člověka a také větru. Koloběh člověka, kříží všechny ostatní. A přitom jsou to jen některé z těch nesčetných křížení, překrývání a pronikání. I v makrokosmu souvisí vše se vším, je spojeno a provázáno - tak má každý jednotlivý kruh vliv na všechny ostatní, a každá bytost je součástí různých řetězců, které na sobě závisí a každý sám o sobě je nutný pro udržení pořádku a harmonie všehomíra. I Mikrokosmos a makrokosmos se vyvíjejí a žijí v kolobězích a sestávají z kruhů, a af jdeš do vyšších, či větších nebo do menších dimenzí, vzorec zůstává stejný. Když následuješ Zemi do jejího životního prostoru, skončíš ve vesmíru - a skutečně, nyní vidíš jak se Zeměkoule rychle zmenšuje - a v kopuli se vzniká obraz sluneční soustavy. Nejprve se vynoří Měsíc, který sleduje svou oběžnou dráhu kolem Země, a nyní je vidět i oběžnou dráhu Země, jakmile se Slunce objeví ve středu kopule a stane se centrem oběžných drah svých planet. A pak opět přenášíš svůj pohled zpět k Zemi. Ostatní nebeská tělesa slunečního systému mizí na okrajích kopule. Nyní je to opět Země, kdo vyplňuje celou plochu, a zvětšení stále roste, až zase dokážeš rozeznat svůj životní okruh vc· své vlastní zemi. Z té výše vidíš sebe sama uprostřed svazků a spojení s ostatními lidmi tvého okruhu. Podle stupně pocitu a náklonnosti jsou ti bližší nebo vzdálenější. Podívej se, kam je kopule zařazuje, promítací plátno kupole je pravdivé zrcudlo. - Bylo by škoda, se tady příliš vměšovat. Nech tedy přijít vše tak, jak ti to při~ nesla první myšlenka a podívej se, kdo tě obklopuje a kolika pouty a vztahy souvisí~ s lidmi ve svém okolí. Podívej se také, jak oni souvisejí spolu a jak každý tvoří svt~ vlastní kruhy. - Vzor kruhů jde dále do nekonečna, až si uvědomíš, že vlastně přc~w tyto kruhy souvisíš se všemi možnými lidmi, samozřejmě i s lidmi, které se ti

162

dosud nepodařilo poznat, dokonce i s lidmi v cizích zemích, protože kruhy se nikde nezastaví, neznají státy - a hranice a jazykové bariéry - pokrývají celou zemi, a ty jsi středem tohoto vzoru - tak, jako je každá jiná bytost středem svého vzoru. A přitom je to jenom jeden jediný vzor - jedna podoba spojitosti. S těmito obrazy klesá odpovídající pocit sounáležitosti hluboko do tebe a nachází úrodnou půdu, protože v tobě je všechno uspořádáno a propojeno podle stejného principu. Když se nyní podíváš na Zeměkouli v kopuli, jako na celek, uvidíš, jak se stále více rozrůstal i ten původně maličký kruhový vzor tvých vztahů, až ji nakonec celičkou pokryl. Přes to se pokládají větší kruhy vztahů rodin a národů mezi sebou a nakonec vztahy lidí k přírodě a k jejím bytostem - a vztahy těchto bytostí mezi sebou. S těmito obrazy a především s pocity sounáležitosti a spojenectví, které se k nim váží, se můžeš nyní pomalu vynořit ze světa kopule a rozloučit se -- nebo ještě zůstaneš, a vydáš se na další výzkumnou výpravu do světa souvislostí a podíváš se přesněji na řídící kruhy v těle - a odpovídající duševní kruhové procesy, - a podíváš se, čím rušíš pořádek a harmonii svých kruhů a čím ji podporuješ. - Nyní nebo až na konci své pokračující cesty si ale uvědomíš, že si vzpomeneš na vše, co ti bylo dáno prožít ve světě vnitřních obrazů a že můžeš kdykoli znovu sestoupit do tohoto světa tvého chrámu a obrazů - ano, a od jednoho sestupu k druhému ti to bude připadat jednodušší - stejně jako obrazy budou s každou další cestou ještě výraznější a jasnější. Nyní se ale rozloučíš, nebo se vydáš na svou vlastní cestu do světa tvých kruhů.

5. mediace

Proud dechu a strom plic

Lehni si pohodlně a uvolněné, natáhni se a svěř se podložce, na které ležíš a která tě nese, a když ještě také zavřeš své vnější oči, rozšíří se v tobě klid a uvolnění.

Nyní nebo brzy se uvolní napětí svalů, a ty si všimneš, jak hned klesneš ještě hlouběji do podložky. I tlak uvnitř se stává menším - nyní nebo hned - a odchází s dechem. A na druhé straně je ti příjemné cítit se lehčí a uvolněnější - s každým výdechem - dech je ideální vůdce do klidu a uvolněnosti - do hlubin vlastního vnitřního světa. Pustit všechno s výdechem a s vydýchaným vzduchem se zbavit všeho, co nyní nepotřebuješ - s nádechem se dovnitř dostává lehkost a svoboda, která ti ulehčí cestu do hlubokého klidu tvého nitra. Vnitřní klid a cesta jsou otázkou povolení a svěření se, a díky všem předchozím meditacím je tato cesta již upravená, jakoby předkreslená do vnitřního vzoru vědomí. čas ztrácí význam - a uvolnění a hloubka se ději z jedné chvíle na druhou - rychlostí myšlenek. Myslíš uvolnění a zažíváš je ve stejné chvíli. Cesta, která je již vytvořená zkušeností, je tak jistá

spolehlivá, že sestupuješ po svých vlastních stopách do říše obrazů a barev, vibrací a tónů, aniž by to příliš upoutávalo tvou pozornost. Dvě vědomá nadechnutí a vydechnutí nyní stačí, k uvědomění si proudu uvolnění - s výdechem pustíš vše přebytečné - s nádechem se otvíráš potřebné energii - a současně cítíš jemný proud uvolnění - obličej a zadní část hlavy si již zřetelně uvolňují - a zvenčí dovnitř proniká až do středu hlavy pocit uvolnění - zasahuje pramen energie hlubin a proudí dolů krkem a týlem - a uvolňuje ramena, paže a hrud - a tento proud se spojuje s energií srdečního oblasti. Dostává se nakonec do břicha a pánve a promývá je, uvolňuje, odlehčuje a osvobozuje. Přes stehna, kolena a lýtka dosahuje nohou - a vše přebytečné z hlubin může nyní odplynout špičkami prstů na nohou. A opět, je to dech, který ulehčuje proces opouštění. S výdechem odplývá vše přebytečné špičkami prstů na rukou i nohou - a s nádechem proudí nová, čerstvá energie dovnitř a tak je to znovu dech, který otevírá vnitřní prostor. Výdech s sebou odnáší to staré, spotřebované, zatímco vdech otevírá střed, onen prostor mezi hlavou - nahoře a pánví - dole, mezi zády - vzadu a hrudí - vepředu - onen prostor do kterého se nyní noříš, a nacházíš se posléze opět v krajině před tvým chrámem. Cesta do chrámu je již prošlapána tvými vlastními kroky, a již stojíš v chrámu a jdeš po schodech dolů do kruhového sálu s nesčetnými dveřmi a míříš k těm s nápisem "Sál sebepoznání". Vevnitř tě přivítá nápadně čerstvá atmosféra, zdá se, že celou místnost provívá příjemný vánek, a barvy jsou jasné a svěží, stejně jako esence, které šíří onu lehkou, ale jakoby zavazující vůni. Nyní je to již opravdu "tvůj sál", a ty táké okamžitě zaujmeš své místo - na lehátku, uprostřed, pod kopulí. Opět jsou tvé oči, které jsou obráceny ke stropu, uchváceny kruhovou strukturou mandaly a magicky přitahován sklouzává tvůj pohled do středu kopule. Zatímco se takto tvé pohledy setkají uprostřed, všimneš si, že i dech se podivným způsobem dostává doprostřed plyne velmi lehce a rovnoměrně kolem střední polohy a tím ti umožní udělat krok skrze střed, do světa za ním. Vnější oči se nyní zavřely a na promítacím plátně v kopuli vidíš najednou svůj vlastní dech, respektive jeho jemné pulsování, které zcela odpovídá rytmu dechu - a je to tvůj dech - s každým vdechnutím to cítíš jasněji tvé vlastní plíce pulsují na plátně kopule - v nadživotní velikosti a velmi tajemné -jako dva veliké nafukovací měchy, které se naprosto synchronně vyprazdňují a naplňují v rytmu dechu - stále zřetelněji vystupují jednotlivé struktury - a ty rozeznáváš a cítíš vzduchovou trubici, jako společný kmen obou plic, který tě zásobuje při vdechu čerstvým vzduchem a při výdechu odvádí spotřebovaný vzduch. Jako u velkého stromu, se i tento kmen dělí na dvě velké bronchiální větve, které vedou každá k jedné plíci a tady se dále rozvětvují, tvoří strom bronchií - větve a větvičky se stávají stále tenčí a jemnější, až končí tenoulinkými, kruhovými tvary, plicními sklípky neboli listy brochiálního stromu. A ty zažíváš, jak se při každém nádechu plní, jako miliony malých balónků a celé plíce se vzdouvají jako nafukovací měchy, aby se při výdechu všechny opět vyprázdnily a splaskly. Když nyní pozoruješ a cítíš ten živý dvojitý strom jako celek, odhaluje se ti i jeho funkce. S nádechem proudí kyslík dýchací trubicí a stromem bronchií až do plicních sklípků, aby se jejich

MEDITAČNÍ CYKLUS: MIKROKOSMOS FLOVĚK - bIAKROKOSMOS ZEMĚ 163

tenoulinkou stěnou dostal do okolních vlásečnic. Opačně proudí ve stejné chvíli z vlásečnic do plicních sklípků kysličník uhličitý, který je odpadovou látkou, vznikající v těle při procesech spalování, a příští výdech jej vynese ven. Zažíváš tak čilou výměnu na obrovské kontaktní ploše svých plicních sklípků - a jak tento děj nyní nejen cítíš, ale také vidíš plasticky před sebou, máš dojem, že zažíváš, jak s každým nádechem do tebe proudí čerstvá energie - skrz plíee do krve - a jak s každým výdechem opouštějí nosem a ústy tvé tělo spotřebované látky a vzpomeneš si, že to byla právě zkušenost dýchání, která tě nyní již tolikrát provázela do hlubin meditativního uvolňování. Když nyní pozoruješ onu výměnu, dávání a braní, pozoruješ také, jak tento princip pokračuje i dále v těle, a vždy znovu objevuješ také onen stromu. Plicní cévní strom shromažd'uje krev z vlásečnic, které opřádají plicní sklípky, do větších bronchiálních cév, jež ji vedou k srdci, a tak zažíváš přímo vedle bronchiálního stromu ještě jeden cévní strom. Ze srdce vystupují také dva silné kmeny, jeden nahoru do horní části trupu a hlavy a jeden dolů do spodní části trupu a nohou. čím více se srdeční tepny vzdalují od srdce, tím více se větví, až jsou i z nich vlásečnice, a tak zase tvoří cévní stromy. Tyto drobné cévy se posléze znovu spojují do silnějších kanálix a tvoří další cévní strom, který odpovídá přesně tomu prvnímu a svádí krev opačným směrem zpátky k srdci. Ve vlásečnicích zase přechází na jedné straně kyslík, čerstvá energie, do tkáně a ve stejnou dobu se z tkáně do cév přesouvá odpad, který je přes srdce transportován do plic, a odtamtud odchází nosem a ústy ven. S každým vdechem a výdechem cítíš to prorůstání jednotlivých stromů, zažíváš vnější dýchání v plicích a odpovídající vnitřní v cévních stromech rukou, nohou, orgánů a tkání, ve všech koutech neustávající střídání procesu dávání a braní. Cítíš, jak čerstvý vzduch proudí nosem dovnitř a spotřebovaný odchází s výdechem; zažíváš, jak skrz plicní váčky proniká ven kyslík a současně se dovnitř tlačí kysličník uhličitý. A v hlubinách tělesných tkání se děje výměna: čerstvý kyslík je předáván tkáni a přebytečný kysličník uhličitý je vracen - braní a dávání všude - a všude stromy! - A při této myšlence se před tvým vnitřním zrakem ještě výrazněji objeví postava stromu. Bronchiální strom se stává zcela průhledným a za ním se objeví forma úplně obyčejného zeleného stromu. Oba kmeny splynou a také větve a větvičky - skrz plicní sklípky prosvítají listy stromu, a jeho kořeny jsou ústa a nos - a nyní zažiješ, jak se sobě podobají i funkce obou stromů - oba nabírají svými listy kysličník uhličitý a dávají kyslík. Tak, jak přebírá plicní strom kysličník uhličitý z krve cévního stromu, bere zelený strom kysličnák uhličitý ze vzduchu a tím vlastně z plic zvířat a lidí - a tak, jak odevzdává plicní strom kyslík do krve okolního cévního stromu, aby jej později předal přes cévní stromy do tělních tkání, stejně tak předává zelený strom, prostřednictvím svých listů, přírodě kyslík do vzduchu, odkud jej my opět dýcháme. Co zprvu působí tak komplikovaně, je 'vpodstatě úplně jednoduché: dva stromy patří vždy k sobě - tak jako k sobě patří dávat a brát. Tak jako k cévnímu stromu, který přináší čerstvou krev od srdce, ~neoddělitelně patří ten, který s sebou odnáší odkysličenou krev, stejně tak neoddě

litelně k sobě patří bronchiální stromy našich plic a zelené stromy venku. Vnitřní a vnější dech patří ke stejnému kruhu, je to kruh, ve kterém se pohybuje životní energie zelených rostlin a naše vlastní životní síla. Velmi výrazně můžeš nyní tuto souhru dávání a braní sledovat na kruhovém plátně v kopuli a spoluprožívat ji. Vdechuješ to, co vydechují stromy v tvém okolí, a stromy vdechují to, co ty vydechuješ. Ted' již zcela zřetelně vidíš a cítíš spojení vnitřních a vnějších stromů. Kruh je symbolem tohoto životního toku, a dávání a braní jsou síly, které jej udržují v chodu. Tak, jak vzájemně na sobě závisí krev a vzduch, tak jsou na sebe odkázány naše stromy plic a vnější zelené stromy - jsou to dvojčata. Tak jako nemůžeme ~ít bez vnitřních stromů, tak nemůžeme žít ani bez těch vnějších. - S každým nadechnutím a vydechnutím cítíš ten velký koloběh života a začínáš se stále vědoměji cítit jako jeho součást. Nádech a výdech - příchod a odchod - braní a dávání. Na chvíli se rozpouštíš v tomto rytmu skutečnosti, a začínáš si uvědomovat, jakou roli hraje dávání a braní v tvém životě - v jakém jsou vzájemném vztahu. Přijímáš uvědoměle a především, dáváš uvědoměle? - - - Nebo čekáš až si osud vezme, co mu patří? - - - S touto otázkou se vynořují i další. Jak zacházíš se svým stromem života? --- Kolik uvědomění věnuješ vzduchu, který dýcháš a který tě udržuje při životě? - - - A kolik uvědomění věnuješ zeleným stromům v přírodě, těm jejichž dech nás všechny udržuje při životě? - Jaký je tvůj vztah k nim? - - - Pokud zde dosud nebyl téměř žádný, je možné, že se to změní po tomto setkání ve společném koloběhu dýchání? - Zatímco si začínáš uvědomovat tu úzkou, životně důležitou komunikaci, kterou mezi tebou a zelenými rostlinami zprostředkovává tvůj dech, je možná dobré, že se nejen prohlubuje tvůj vztah k rostlinám, ale že se také zásadně mění, jednoduše proto, že si od nich téd' s plným vědomím bereš to, co ti vždycky umožňovaly si brát: kyslík a tím životní sílu - možná jim díky tomu v budoucnosti věnuješ nejen vlastní odpad, ve formě kysličníku uhličitého, ale také pozornost a péči, a třeba dokonce i vděčnost. -- V přijímání a dávání není uloženo pouze tajemství dechu, je v něm uloženo i každé jiné tajemství. A i když ti dosud, jako většině lidí, bylo bližší zajímat se více o přijímání, než o dávání, je i v přijímání dosud ukryto ještě dostatek tajemství. Když se nám podaří, přijímat vše, co nás potkává s radostí a jako náš úkol tak, jako se to daří těm stromům venku a našemu stromu plic uvnitř, pak dostaneme vše, co si přejeme. Téměř všichni lidé sní o tom, že jednou dostanou vše, co si přejí. Přitom je potřeba udělatjenom ten malý krůček ve vlastním vědomí: chtít vše to, co přichází, tedy chtít vše, co dostávají. Protože pokud budeme chtít a přijímat vše, co dostáváme, budeme na druhé straně dostávat automaticky vše, co si budeme přát. To je stav naprosté svobody, který se již velmi přibližuje stavu "osvícení". A v této chvíli je ti jasné, že v tomto stavu žije každá buňka tvého těla, každá větev a každý list tvého vnitřního stromu a v'sech vnějších stromů. Všichni chtějí přesně to, co je jejich úkolem a co se pak skutečně stane a tak přirozeně dostávají vždy přesně to, co chtějí. Teprve když nějaká buňka opustí tento pořádek a postaví svou vůli, proti vůli celého organismu, stává se

165

rakovinou a vypadává ze souladu a harmonie s celkem. A tak do tebe možná začíná pronikat vědomí tajemství velkého pořádku, a nejdůležitějším úkolem člověka je přizpůsobit se mu. S tímto poznáním a všemi ostatními náhledy, které ti bylo dáno nashromáždit na pouti k vnitřním a vnějším stromům, se vracíš zcela vědomě zpět na své lehátko v Sále sebepoznání a odpoutáváš svůj pohled od mandaly v kopuli. Toto místo je ti nyní již tak důvěrně známé, že máš dojem, že zde není nic nemožné. Ted' se ale odpoutáš, vstaneš a vejdeš do onoho kruhového sálu s mnoha dveřmi. Krátká chvíle ti stačí k orientaci a již nacházíš dveře, které jsou ted' pro tebe důležité a nesou nápis "Strom". Počkáš chvilku, protože když je otevřeš staneš tváří v tvář Stromu, onomu Stromu, který zde stojí ve jménu všech stromů a může také za všechny stromy mluvit, a ty si s ním můžeš povídat, můžeš si nechat vyprávět, jak se Velkému stromu daří právě v tuto chvíli, kdy si s ním povídáš nebo jak se měl v poslední době; -- ano, může ti také vyprávět celé dějiny stromů, a při tom všem zažiješ, že on může skutečně mluvit za všechny stromy - za ty vnější i za ty vnitřní - za ty minulé i za ty dnešní - za ty ve tvém těle i za ty ve vedlejší zahradě - a dokonce i za ty poslední velké pralesy na Zemi - neboť ty všechny patří nerozlučně k sobě. - A jakmile nyní zůstaneš o samotě se zvuky hudby, můžeš navštívit tento posvátný Strom, který zde zastupuje všechny stromy, nebo také můžeš tuto návštěvu odložit, protože se můžeš kdykoli znovu vrátit ke dveřím s nápisem

Strom" do Sálu s mnoha branami. - - Tvůj chrám je ti vždy otevřen - a cesta "

tam se stává stále jednodušší s každou další návštěvou. Jestli ukončíš cestu do svého nitra nyní nebo později, uděláš to tak, že se zhluboka nadechneš a vydechneš a potom se zorientuješ v Ted' a Tady.

6+7 meditace neskenováno

8. meditace

Rovnováha a harmonie - ledviny

pět jednou ležíš na svém meditačním místě - rovně a uvolněně - necháš kles~ nout víčka a dovolíš klesnout i sobě - do podložky a do známé situace. Tóny, tvůj vlastní dech a můj hlas tě budou opět provázet - dolů do světa tvých vnitřních obrazů. - A sestup bude ještě rychlejší než je zvykem, ale zato půjde hlouběji, nyní, kdy je prohlédnuta iluze času. - Včerejšek, dnešek a zítřek začnou opět splývat dohromady - a ty dospěješ - sem do této chvíle - nadechneš se nyní vědomě a zhluboka - a otevřeš se této chvíli a její energii. Šíří se známý a příjemný pocit uvolnění, začíná na kůži obličeje, pokračuje kůží zadní části hlavy, proniká do hlubiny hlavy, a odtud plyne proud uvolnění ze středu hlavy do středu těla - protéká krkem a týlem, osvobozuje ramena a ruce a současně také svaly na zádech. HIesneš ještě hlouběji do podložky a do uvolnění - nyní nebo hned dosáhne proud do středu hrudi a spojí se s ještě silnější energií srdečního prostoru - a je úplně lhostejné, kolik z tohoto proudu si skutečně uvědomíš. Je klidně možné, že se ti již podařilo klesnout tak hluboko, že si energetický proud v těle téměř ani neuvědomuješ. A je lhostejné, jestli uvolňující proud nejdříve zasáhne orgány břicha nebo dlouhé zádové svaly, sahající až k zadku. A proud plyne dále dolů, dostává se do spodní části zad a ledviny a přináší i sem uvolnění a uvědomění až dolů do podbřišku a boků - a nakonec se uvolní i svaly nohou - a uvolnění zasáhne nohy a špičky prstů. A je to opět dech, který s každým výdechem s sebou odnáší vše nepotřebné ke špičkám prstů na rukou a nohou - a s každým nádechem vpustí dovnitř potřebnou energii, aby bylo možno otevřít vnitřní prostory a především prostor mezi hlavou nahoře a pánví dole - mezi zády vzadu a hrudním pancířem vepředu - ten prostor, do kterého se nyní noříš, a ocitáš se v minulosti, v některé situaci, kdy se ti podařilo pocítit dokonalou harmonii se sebou a s tvým okolím - situaci, ve které vše souhlasí a hodí se k sobě - tvé okolí k tobě a ty do svého okolí. Příjemně vnímáš a užíváš si ten pocit souladu a vyrovnanosti, vnitřního klidu a spokojenosti - rozplýváš se -jednoduše jsi - a jsi v souladu - a s tímto pocitem se noříš ještě 1'7C CESTY DO VLASTNÍHO NlTRA - VEDENÉ NIEDITACE NA CESTĚ K SOBĚ

hlouběji - až ke svému chrámu ve své krajině - vydáš se známou cestou do nitra chrámu, po schodech dolů a skrz Sál sebepoznání. Atmosféra je poznamenána harmonií, která tě provází od onoho zážitku jednoty v průběhu meditace. Osvětlení se přizpůsobuje náladě stejné jako vůně esencí. Vše je připraveno přispět svým přínosem k příjemné a daleké cestě - a tak ochotně necháš své oči sklouznout k mandale nad sebou a dovolíš svému pohledu, aby plul ve středu a skrz do oné jiné skutečnosti. Na kruhovém, magickém promítacím plátně se rozvíjí hra mezi dvěma vzory. Oba jsou tak odlišné, až jsou si opět podobné, ano odpovídají si, jsou to zrcadlové obrazy. Jejich formy se průběžně mění, ale vždy se k sobě hodí, jako zámek a klíč, a společně vyplňují celý kruh, a také jejich barvy se mění a přesto zůstávají stále protikladné. Pokud se na jedné straně vyvine červená, odpoví jí ta druhá zelenou. Přechází-li jedna do modré, změní se ta druhá ve žlutou. Tak si obě spolu hrají, stále se střídají a mění a přesto zůstávají spolu v harmonii a v kruhu. První dojem vzbuzuje představu, že jeden vzor reaguje na druhý. Když ale tu hru chvíli pozoruješ, nedá se vůbec říci, která je ta aktivní a která reagující strana. Je to nemožné.' Pozoruješ-li jeden vzor, vypadá to, jakoby ten druhý reagoval. Změníš-li pohled, je to, jakoby reagoval ten první. A skutečně, ony na sebe nerea-, gují, ale jednoduše patří k sobě, plně si odpovídají v každé chvíli a čas přitom nehraje žádnou roli. Ta hra vzorů tě zcela pohltila, a jak vnímáš harmonii obou jejích pólů, je ti jakoby v tobě existovala podobná harmonie protikladných sil. Jsou chvíle, kdy se jeden vzor protlačí do popředí a pak je odpovídajícím způsobem potlačen ten druhý. Ale v průběhu času se obraz opět vyrovná a dokonce obrátí. Oba póly jsou ve své proměnlivosti stále spojeny. S každým no~ým tvarem, který vyrůstá ze hry forem a barev, v tobě sílí tušení, že se zde nejedná o libovolný vzor, ale základní vzorec, který žije ve všem. Zde se stal viditelným - na promítacím plátně v kopuli - žije ale ve všem - v každé době - a samozřejmě také v tobě a také na Zemi, od samého počátku. - V kopuli splétá vzor nové tvary - a pak se najednou něco změní: v pozadí se objeví Zeměkoule. - Stáváš se svědkem, jak se' oddělují póly -jak se dělí země a voda a jak vznikají kontinenty a moře. Zde před tvýma očima roste velmi zřetelně podoba našeho světa - rychlostí okamžiku a když se voda a země oddělily, vzor se splétá pomalu dál, protože voda a země zůstávají v protikladu a dál na sebe působí, i když pomaleji a méně jasně. - Velmi zřetelná je naproti tomu hra bílých oblak nad modrou Zeměkoulí - a je to opět stejný základní vzor, který zde vládne a přeměňuje se z jedné formy do druhé. \Tyní je to hra mezi modrou a bílou - mezi bílými závoji a víry na hlubokém modrém podkladu. Krása planety se tě hluboce dotýká, zasahuje tě a cítíš k ní vztah. Pocity domova a bezpečí se mísí s úctou a pozorností. DZodrá je barva vody, ženského elementu - a v bílé barvě oblak se projevuje mužský živel vzduch. Modř vody, jako ženský prvek, tvoří základ, klín, spočívá nejníže ve svém spolehlivém klidu a stálosti. - Nad tím se vznáší volně a pohyblivě mužský prvek, formuje své kroužící bílé víry a táhnoucí oblaka. - A tak se opět díváš na stejný rej obou základ

lÍ'IEDITAČNÍ CYKLUS: MIKROKOSNIOS XLOVĚK - MAKROKOS~YIOS ZEMĚ 1'77

ních sil, na vzor skutečnosti. A zase cítíš, jakoby to vše nebyl jen obraz umístěný před tvýma očima ve výšinách kupole, ale vnímáš to také v sobě, cítíš i zde působení dvou základních sil a v životě ti byla často dána možnost pocítit obě strany, které spolu soupeří a odpuzují se, i když k sobě tak velmi patří. - A skutečně, je to stejný vzor a motiv, který i tělu dává tvar. Stejně jako na Zemi převládá voda a dělá z ní modrou planetu, převládá také v těle vodní živel a tvoří jej z více než ze dvou třetin. I když si to málokdy uvědomujeme, je tomu tak. Když se pohybujeme po zemském povrchu také si neuvědomujeme, že je tvořen ze dvou třetin vodou, a přesto je to tak. Abychom byli schopni pochopit tuto skutečnost, je asi potřeba mít odstup a ten máš zde v chrámu. V energetickém poli kopule je možno nahlédnout do podstaty skutečnosti - a to nyní děláš. Z modrobílého vzoru zemské koule se nyní vynoří mandala tvého těla, stává se výraznější a vystupuje do popředí. Na chvíli to vypadá, že se ze vzoru ztratil pohyb a dokonce i oba póly. Pak ti ale svitne a ty opět poznáváš - základní vzor tvořený mužským a ženským pólem. A jako v barevném vzoru na počátku jeden pól převládne, ale je tady přesto i ten druhý. Žádný člověk není celý pouze žena, stejně jako nikdo nemůže být pouze muž. Obě tyto síly se nemísí pouze v naší duši, setkávají se i v těle. Již v dechu se spojuje ženské otevírání a přijímání a mužské odevzdávání a vyzařování. Zcela vědomě to nyní cítíš v braní a dávání dechového proudu. A nejen v tělesných funkcích patří tyto póly dohromady, ale i ve své formě a materii. Zde stojí levá, ženská polovina těla proti pravé, mužské. A břicho a pánev vyrovnávají svým ženským způsobem dominanci mužské hlavy. I v hlubinách těla narazíme na stejnou hru obou základních sil. \Ta plátně v kopuli se podoba těla stává nyní tak průhlednou, že můžeš dohlédnout až na rovinu orgánů. A nyní se zaměříš dolů na ledviny, uložené pod hrudním košem, zažiješ obě tyto velké filtrační stanice lidského těla z těsné blízkosti, a nyní se dokonce soustředíš pouze na jednu z nich. Tak se stáváš svědkem toho, jak do ledviny stále proudí mohutný proud krve a vyčištěn ji zase opouští. V rozvětveném systému v nitru ledviny zůstávají v krvi všechny pro tělo cenné látky a vše přebytečné proudí skrz ni, mění se na moč a je vylučováno prostřednictvím močového měchýře a močovodů. \Tedochází zde pouze k oddělování potřebného od přebytečného, především zde dochází k nastavení správného poměru mezi ženskýmí a mužskými složkami krve. Protože jako všechno ostatní, je i krev smíchána z ženských - zásaditých a mužských - kyselých látek. A život je možný pouze tak dlouho, dokud'jsou oba díly ve vzájemném vyváženém poměru. Když se tak díváš do toho moře krve, překryje se přes ně opět obraz vzoru ze začátku, a ty pochopíš jeho význam i pro tuto rovinu. Oba póly hrají spolu a proti sobě a přesto se k sobě vztahují a zůstávají na sebe odkázané. Proud krve je podivuhodně namíchán z kyselého - mužského a zásaditého - ženského dílu. Oba dohromady vytvářejí sůl života. Ledvina bdí nad rovnováhou mezi oběma stranami a koriguje sebemenší jednostrannost, nevyváženost tím, že vylučuje vše, co by mohlo porušit rovnováhu. Ve hře pólů vzorce zažíváš skutečnost své vlastní šťávy života a nejen

178

její. Stejně vypadá i skutečnost životodárné tekutiny na Zemi, zemská vodstva jsou namíchána podle stejného zákona; a aniž by se toho mnoho změnilo uvidíš nyní v jednom vzoru proměnlivou hru mezi kyselými a zásaditými silami ve vodách této Země. Teprve směs ženského a mužského prvku ve stejném poměru dává i zde vzniknout solím Země. A také tady je voda pročišťována a míchána v obrovských filtrech -jsou jimi různé vrstvy zeminy, kterými prosakuje při svém oběhu, stejně jako tělesné vody prosakují filtrem ledvin. - A znovu se vrátíš k barevnému vzoru na počátku - protože ve hře sil se ukazuje ještě jedna pravda. Když přece jen dojde k porušení vyrovnanosti a ztrátě středu a jeden pól převládne, ten druhý ne~zmizí, i když jej téměř není vidět. Naopak, žije dále v skrytu, ve stínu svého viditelnějšího dílu, a čím déle a čím více je utlačován, tím větší je napětí ve vzoru a roste tendence zvrátit vše do protipólu. Při těchto myšlenkách ti vzor zobrazuje přesně tuto situaci: jeden pól se stává na úkor toho druhého mohutnější, až jej převáží s jednostranností roste napětí, a nakonec se poslední zbytek potlačovaného pólu stává semínkem, které způsobí změnu v protiklad. Tak je to v jednom vzorú, v malém i ve velkém - platí pro naše tělo i pro tělo Země - a v každé chvíli nám to ukazuje dech. Čím více se zvedáme s nádechem - například ted' - tím hlouběji přistaneme ve výdechu. Čím více si bereme v nádechu, tím více budeme muset při výdechu odevzdat. S tímto vzorem je možno si hrát - po celý život a déle - stále se mění -je v pohybu a přesto se příliš nemění. \a pozadí tohoto poznání a tváří v tvář onomu živoucímu vzoru, jak se ti ukazuje na plátně, ti mnohé začíná být jasné. Naše realita, skutečnost na této Zemi se stala skutečně jednostrannou; tím ale nezmizela ona druhá strana, pouze se dostala do stínu. Z tohoto vzoru se začínají odvíjet obrazy k těmto myšlenkám: jeden strom a ještě jeden - celý les zde vyrůstá, les umírajících stromů na nemocné půdě - vyvedený z rovnováhy kyselými mužskými silami - kysnou potoky, řeky a jezera a dostávají se z rovnováhy příliš daleko na mužský pól. V zemině znovu bez obtíží rozeznáš naše tělesné tkáně a ve vodě naši krev. Společně se Zemí se i my stále více přikláníme k mužskému pólu, a ženský se dostává do stínu. Ve světě i v nás lidech roste napětí. - A nyní si dopřeješ čas, á pokusíš se procítit to rostoucí napětí ve svém okolí a v sobě. Tak jako je na tělesné rovině potřeba dvou sil - kyselé a zásadité, - aby byla udržena rovnováha, je na duševní rovině potřeba dvou lidí a tak se. i dva lidé snaží dostat ke svému protipólu, partnerovi, se kterým mohou opět nastolit rovnováhu a vytvořit jednotu. A samozřejmě bude tento partner úplně jiný a bude mít ty stránky, které nám samým chybí a bude zrcadlit naše chyby. Je tím stínem, tím zrcadlovým obrazem ve vzoru - a znovu se vrátíš ke vzoru na svém plátně a podíváš se na své vlastní partnerství, jako na hru vzoru. A je to vír protikladů, a prozatím zoufalý tanec kolem celku. Takový protiklad, jako mezi kyselinou a zásadou je mezi oběma partnery, a přesto teprve dohromady jsou kulatí a celiství - tak jako soli vznikají střetnutím kyseliny a zásady. - Zvol si nyní pro tento taneční rej člověka, kterýje ti v tuto chvíli nejvíce partnerem, a podívej se jak dalece se doplňujete a jak

IÍ~IEDITAČNÍ CYKLiIS: ~'VIIKROKOSMOS ~LOVĚK - MAKROKOSMOS ZEhfĚ 1'J()

vyplňujete celý kruh možností svým vzájemným vzorem. ~ím větší je kruh, tím je tanec obtížnější a náročnější, ale také obsažnější a více naplňuje a uspokojuje. A také se podívej na to, že tě na tvém partnerovi ruší právě ty stránky, které dotvářejí celý vzor a rozšiřují kruh. Právě to, co tě ruší a odpuzuje, co si nepřeješ a co u sebe neznáš, je to, co sklouzlo do stínu a doufej, že to má tvůj partner a podaří se mu vytáhnout to v tobě na povrch. Protože v člověku samém je koneckonců vše shromážděno - vědomě nebo ještě neobjeveno ve stínu. Čím více toho všeho v sobě najdeš - dobro i zlo tohoto světa - tím menší bude tvá stínová část. Pokud tě toho ale hodně ruší v celém velkém světě, v tvém okolí a na tvém partnerovi, pak je i podíl tvého stínu v tvém nitru ještě veliký. Protože, je-li vše v tobě, pak je v tobě i vše, co odmítáš - a je to v tobě uloženo hlouběji, než to příjemné a oblíbené - tak hluboko ve stínu, že je to neznámé a neuvědomuješ si to. Dopřej si chvíli, a pokus se v symbolickém tanci vzorů rozeznat tanec s vlastním zrcadlovým obrazem a přiznej si, kolik se toho jeví temně a neuvědoměle a je tedy stínem. - K hlubší a do jednotlivostí zacházející práci s partnerem budeš mít dostatečnou příležitost ještě později v této meditaci - a dále v životě. Nyní se ale na promítacím plátně objevuje jiný, větší životní partner - svět. A přes mandalu Země začíná opět prorůstat mandala člověka: tvá vlastní podoba: I když již dobře znáš tento překrývaný obraz, objevíš v něm ještě další hlubší pravdu: vše je v tobě - ve vědomí, nebo v nevědomí; ve stínu. Člověk a svět jsou jedno. ~Ta pozadí svého partnera - světa, konečně prohlédneš, že vše, co tě na Zemi ruší a odpuzuje, nesnášíš právě proto, že ti to připomíná tvé vlastní stinné stránky a tím i úkoly, které máš ještě zvládnout. Nechat do sebe vstoupit celou moc tohoto poznání a velikost úkolu, který je třeba splnit, vyžaduje velikou odvahu a veškerou otevřenost - a tak se jedním hlubokých, uvědomělým nadechnutím doširoka otevřeš a necháš tuto zkušenost s jedním hIubokým výdechem do sebe zanořit. Je to tvůj dech, který ti vždy bude připomínat poznání obou stejnocenných pólů skutečnosti - nyní a kdykoli v budoucnosti. A je to také dech, který tě bude dále provázet na tvé daleké cestě. A nyní se můžeš opět rozhodnout a wnořit se s ním nebo se vydat na další cestu ze Sálu bran. Jsou tam totiž dveře s nápisem "Můj partner - můj stín". Když projdeš těmito dveřmi, ted' nebo někdy později, potkáš tam vzadu vše, co na svém partnerovi nenávidíš a co na něm miluješ - prostě vše, co v něm máš. A potom máš ve svém vnitřním čase dost času, podívat se na všechny ty drobné věci a jednotlivosti, které ti něm jsou nápadné a ještě další, které se nápadnými teprve stanou. A v každém případě budeš mít sílu, poctivě si přiznat, kde i v sobě nosíš vše to, co na něm miluješ a nenávidíš. A pak najdeš vše, bez výjimky, i v sobě, protože jinak to znamená, že v sále "~'Iůj partner - můj stín" není ještě všechno dokončeno, že stále ještě trčíš kdesi uprostřed projekce a odsouváš svou zodpovědnost od sebe směrem ven - v tomto případě na partnera. I když tohle dělají všichni okolo, celý svět, je nutno abychom se jednoho dne na cestě k sobě této hry vzdali, a sál s tématem "~'Iůj partner - můj stín", je nejlepším prostorem pro tenhle trénink. A tak se nyní můžeš rozhodnout, jestli se s novým hlúbokým nadechnutím, vydáš znovu na cestu, nebo jestli se vynoříš a zorientuješ se v Ted' a Tady - probereš se na svém meditačním místě a protahováním a vrtěním ukončíš tuto dalekou cestu.

9. meditace

Tajemství středu

L ehni si pohodlně a uvolněně na místo určené pro meditace a pokus se je procítit - podložku, která tě nese a atmosféru, která tě obklopuje - dopřej si tuto

chvíli uvědomění, k opravdovému přistání na tomto místě - k procítění těla v této situaci - nohou, jak leží vedle sebe na ploše podložky, ruce stranou podél těla, očí, které se zavírají a tím umožňují, aby se celá pozornost obrátila dovnitř. Zaposloucháš se dovnitř - tam, kde sebe sama vnímáš, cítíš - do svého středu - a odtud prožiješ, jak tvé pocity a představy, tvé dojmy a vnitřní obrazy doprovázejí má slova - a jak tě doprovázejí moje slova a tóny na této cestě do vlastního středu. Je zde ještě tvůj dech, který té vede - tím, že do tebe přináší energii ti pomáhá být otevřenější, protstornější pro vše, co přijde a ve výdechu ti pomůže povolit a pustit vše, co již nepotřebuješ na své cestě a později v uvolnění a klidu vlastního středu. Nyní nebo hned přivede dech do blízkosti tvého vědomí proud energie, a je lhostejné, jestli jej vezmeš na vědomí nyní nebo později - nebo jestli jsi již mnohem hlouběji - tam, kde se slova stávají tóny a tóny stupnina cestě do do ještě větších hlubin svého vlastního vnitřního prostoru. - Tak se může stát, že v této nebo příští chvíli prožiješ, že čas pro tebe běží jinak, a minulost i budoucnost se setkávají v jedné chvíli - ted' právě nebo o něco později - a že celý proud uvolnění plyne pouze zdánlivě seshora dolů - ve skutečnosti je ale všude a hned - nebo ted' - a je také lhostejné jestli vnímáš tento proud jako teplo, chvění nebo jednoduše jinak, svým vlastním způsobem, anebo jsi-li již mnohem hlouběji a jako zdálky prožíváš, jak se kůže na obličeji uvolňuje a prostě ji jinak cítíš - a kůži zadní části hlavy - a celou hlavu - jak nyní nebo hned plyne uvolnění dovnitř a dosahuje středu hlavy, ano středu mozku a odtud se všechna energie rozlévá do dolů do celého těla - protéká krkem a týlem a zaplavuje ramena - a jako samo od sebe se rozpouští veškeré napětí a veškeré držení - a svaly se stávají měkčí, poddajnější a teplejší - a je úplně lhostejné, jestli vlna uvolnění zasáhne nejprve ruce až ke konečkům prstů nebo střed hrudi. V každém případě se v tomto středu proud uvolnění setká s jedním ještě mnohem mohutnějším proudem - s pramenem srdeční energie - a ty se spojí a plynou odtud do svalů zad až dolů k sedacím svalům. Tím se vše stává ještě měkčí, a ty klesáš ještě hlouběji do podložky a do uvolnění. Proud energie se rozlévá do břišní dutiny a omývá všechny orgány, které se zde nacházejí a naplňuje je energií

MEDITAČNÍ CYKLUS: IÍ~hKROKOSMOS XLOVĚK - MAKROKOSMOS ZEMĚ 1H1

- pocity, které přitom máš, stejně jako všechny zvuky, které můžeš slyšet - uvnitř nebo venku -jsou znamení a vedou tě ještě hlouběji dolů, do tvého středu a proud dechu ti ochotně pomáhá, a s každým nádechem můžeš ještě více pustit a povolit - pustit vše, co by tě mohlo omezovat ve vlastním středu uvolnění. To vše necháš s proudem výdechu odplynout prsty na rukou a na nohou, a s nádechem víc a více otevíráš vnitřní prostory kolem svého středu - onu velikou dálku mezi hlavou nahoře a pánví dole - mezi zády vzadu a štítem hrudníku vepředu - onen střed, ve kterém je klid a vyrovnanost - tvůj vlastní střed - tvé centru.. - A zatímco se noříš do tohoto centra jako do středu spirálovitého víru, zůstává s tebou ten pocit středu - a také, když nyní dospěješ před svůj chrám, doprostřed své krajiny, máš v sobě onen pocit soustřednosti, centrovanosti a ten tě provází na každém kroku. A tak je pro tebe ještě jednodušší, zamířit své kroky do chrámu, dojít dolů do velkého kruhového Sálu bran a otevřít známé dveře do Sálu sebepoznání. Ještě více než obvykle je zde vše zaměřeno na střed - sál je ponořen do tmy - pouze směrem ke středu se pomalu zesvětluje - a jenom lůžko uprostřed je zaplaveno bíložlutým, zářivým světlem, které dodává místu příjemné teplo. Vůně oslovují tvé srdce - také zvuky a tóny se tak zvláštně dotýkají tvého srdce. - Jakmile se uložíš na lůžku, světležluté světlo zeslábne, vlastně putuje nahoru a shromažd'uje se v kopuli nad tebou - aniž by se jakkoli změnil ten příjemně teplý pocit z tvého lůžka. Kopule je nyní nad tebou jako kruhové nebe - všechno světlo plyne do jejího středu - nebo z něj vycháží? - Lhostejno - mandala v kupoli opět působí svým fascinujícím vlivem, zachycuje svými rovnoměrnými, kruhovými strukturami tvé pohledy a magicky je stahuje ke středu. \echáš to dít se, plně se svěříš situaci - soustředíš se ve středu, máš v sobě otevřenost a bdělost ke všemu, co přijde. Zavřeš oči ve chvíli, kdy sklouznou jako samy od sebe do centra mandaly - a ty kloužeš, úplně lehce a něžně, středem do skutečnosti za skutečností. A ta leží kdesi mezi tvým tělem a kopulí nahoře. V každém případě se nacházíš v podivném beztížném stavu, pod sebou vidíš ležet své tělo, natažené a hluboce uvolněné - mandala nad tebou se změnila - vypadá jakoby se celá skládala ze světla - světla, které vyzařuje z jejího středu a teprve vytváří celou mandalu a její paprsky. Ta zvláštní přitažlivost, která z ní vychází, je i nadále cítit - ale tebe to v každém případě táhne víc do středu tvého těla. Teprve když jemně sklouzneš na jeho hrud', začne ti být nápadné, jaké maličké cosi a bez těla nyní jsi - nemusíš nyní zaujímat žádný prostor, můžeš se všemu přizpůsobit. Ten jedinečně bizardní povrch kůže je ti znám již z dřívějších cest - ta krajina z obrovských zrohovatélých šupin - s hlubokými krátery pórů a masivními kmeny stromů, které tu a tam z takovýchto kráterů vyrůstají. Ale tvůj zájem patří pouze středu - a tak se jedním z hlavních pórů vydáš na cestu do vlastního středu. Na dně kráteru vede poměrně prostorná chodba dále do hlubin. Kolem podivně žlutých chuchvalců, které jakoby ti bobtnaly vstříc, se protlačíš dál. Chodba se brzy začne zužovat a začne přibývat záhybů, až nakonec končí v prameni žluté masy - uprostřed beztvaré hromady mazu. Z této slepé uličky unikneš do úzké

štěrbiny přívodu mazového váčku. Orientace mezi nesčetnými buňkami je obtížná, ba téméř nemožná. A tak tě ta podivně určitá touha po vlastním středu nechá jednoduše proniknout do jedné z buněk v chodbě. Dokonce i stěny buněk, které zde působí jako cihly ve zdi a které jsou položené těsně jedna na druhou, mají drobné otvory a skzr první vhodný se protlačíš. Na rozdíl od vnějšku tě přivítá navýsost uspořádaná atmosféra. \Titro je mnohovrstevně strukturováno. Každá skvrna v této plastické tkáni se zdá obsahovat v sobě celou tkáň a přesto současně zaujímat své příslušné místo v této tkáni. Tomu se nedá rozumět, to lze pouze vycítit. Tvůj pocit ti ale říká, že jsi na správné cestě. \Teboť i když je v této plazmě každé místo pro své okolí středem, existuje v této zázračné tkáni ješté jeden vyšší řád s ještě závaznějším středem. A skutečně již brzy narazíš na toto centrum, které leží jako dům v domě nebo ještě lépe: jako buňka v buňce - s vlastní stěnou. I v této stěně jsou otvory, kterými nepřetržitě plují poselství ven, do okolí buněčného jádra, poselství, která vypadají jako různě dlouhé úseky čehosi, co se podobá per šňůrám perel a zřejmě hrají významnou roli v uspořádání celku. Nyní rozeznáváš, že se vše točí kolem tohoto buněčného středu, kolem jádra. Z něj a kolem něj se pohybuje celý život buňky. Na své cestě do středu buňky nyní objevíš pramen informací, které jsou neustále vysílány ven, je to nepřehledná knihovna tvořená vzory z perlových šňůr. Je zde uložena celá informace pro tuto jednu buňku, a navíc celková informace pro organismus, ke kterému patří, pro tvé tělo. A tak se nyní na této úrovni cítíš již velmi blízko středu, protože střed této buňky obsahuje vše a je sám o sobě již také středem všeho. Určitý pocit ti ale říká, že se tak děje všem buňkám a že musí existovatještě další střed na nějaké nadřazenější úrovni. Ve středu buněčného jádra obrátíš svou pozornost nejprve ke stavebním kamenům jeho vzoru - z toho nepřehledného množství si zvolíš jeden vzor a přizpůsobíš se jeho rozměru. K tomu je ale třeba stát se ještě menší, protože tajemství vzoru leží na další mnohem jemnější rovině. Zde se ti odhalujé nový kouzelný svět - říše molekul stočených, hadovitých girland, sestávajících z nesčetných nekonečně zkroucených spirál, je to skutečné bludišté - a přesto okouzlují svou pravidelností a pořádkem. Přitom zde nevládne klid, ale vše je v neustálém chvějivém pohybu, zcela automaticky se přizpůsobuješ tomuto rytmu, stejně jako ty nekonečně dlouhé girlandy kmitající kolem středu, okolo kterého jsou umné uspořádány. \ejedná se o pevné místo, je to spíše centrum ve zdánlivě prázdném prostoru - v každém případě je to místo klidu. - Ze středu tohoto klidu můžeš rozpoznat, že ty jednotlivé droboučké stavební kameny, z nichž jsou girlandy tvořeny, kmitají ještě rychleji než samy girlandy. :~Ta jedné straně vypadají jako pevné koule, na druhé straně jsou samy o sobě ve stálém, nekonečně rychlém pohybu, jako hromada jedinců, kteří zběsile kmitají na místě - ano, nejvíce se podobají roji včel.Ve skutečnosti je tady ve svčtě atomů cítit neustávající šumění energie a pohyb. - Jakmile se tomuto novému zázraku přizpůsobíš a přiblížíš - stáváš se přitom ješté drobnější - zažiješ, že ty koule nejsou ve skutečnosti vůbec pevné, že neobsahují žádnou pevnou látku. Všechny

II'IEDITAČNÍ CYKLUS: D~IIKROKOSMOS xLOVĚK - MAKROKOShfOS ZEMĚ 1H3

ty částice sviští tak rychle okolo, že je vlastně nelze potkat, místo toho se setkáš s prázdnem, s nepopsatelnou, fascinující prázdnotou, která pulzuje energií a silou. - Jednotlivé částice jsou tak nepopsatelně rychlé, že žádnou neuvidíš - jsou to totiž elektrony - a dovnitř směrem ke středu atomu, je to ještě výraznější. Zde jsou elektrony tak nepopsatelně rychlé a je jich tak málo, že vlastaé zbývá pouze prázdnota - naprosto nepředstavitelná prázdnota - nekonečná a prostorná jako ve vesmíru - ano, představa letu vesmírem je jediné použitelné přirovnání. I v této rovině se ti podaří přizpůsobit se a propracovávat se dále směrem ke středu. Co se venku může zdát jako věčnost je zde pouze okamžik - cesta do středu atomu ti ukazuje, jak je čas neskutečný. - Letí tu zběsile nebo stojí? - To není možné říci. - A když po nekonečnosti jednoho okamžiku narazíš v hlubinách prázdného prostoru na atomové jádro, musíš se ještě jednou nepředstavitelně zmenšit, aby ti bylo možno setkat se s tímto drobným útvarem. Při pronikání do oblasti atomového jádra se nyní zopakuje onen zázrak, který se ti podařilo zažít již při vstupu do jeho obalu. Tam, kde se ještě ted' zdál být pevný obal, je ve skutečnosti pouze rychle kmitající energie - ale tak zběsile rychle, že se to brání jakémukoli popisu. I prázdnota zde působí ješté větším dojmem - ano, ve skutečnosti je plná - plná veškeré energie a tím i všech možností s ní spojených. Zmizela omezení časem a prostorem - skutečný střed nic takového nezná. Zde existuje veškerý čas v každé chvíli a je zde každé místo - ve středu je celý svět. A skutečně ti to ted' a tady začne být jasné: střed je i v eelém světě. Protože svět se skládá z atomů jako naše tělo z buněk. Střed je všude a vždy a současně a v každé chvíli - a tak neexistuje žádné uvnitř a samozřejmě také

" žádné venku - vše je tady - ve středu. Jestli se něco zdá být "venku , pak je to skutečně zdání, mámení, které odtud, ze středu - odhaluje svou prvou mámivou tvář a jednoduše se stává součástí světa "uvnitř". Vše je uvnitř - ty jsi nitro, a tvé tělo je uvnitř, a jeho okolí je uvnitř a celý svět - samozřejmě i tóny hudby - a slova - vše patří k vnitřnímu kruhu - vše je v tobě, v poslední skutečnosti středu nic méné a nic více - ale jednoduše "uvnitř". Existuje pouze jedno uvnitř a pouze jeden střed - srdce a centrum tvé energie - vše se zde setkává a vše je zde možné - a je uvnitř - v tomto neomezeném poli síly a kmitání - a také střed Země - to horké, žhavé srdce naší planety je tady - je uvnitř - jako i celá Země. Člověk sám o sobé, i ty - a svět jsou jedno - jsou uvnitř, protože existuje pouze uvnitř, pouze jeden střed. Dojem z tohoto poznání se ponoří hluboko a nesmazatelně do tvého srdce. Skutečnost patří tobě a je ve tvém středu. A v této chvíli to víš. Ale současně také víš, že ti bylo dopřáno přijít sem z vnějšího světa - ze světa iluzí a falešných zdání - z onoho světa, který zrcadlí oddělenost tam, kde je jednota který nechá vzniknout boj, kde vládne harmonie. - A ty také víš, že se do tohoto světa vrátíš - ale přesto ne zcela - nyní již navždy v sobě poneseš poznání, že pod vším leží ten jediný střed, a že to vše venku je hra iluzí, která ve skutečnosti vůbec není. Existuje pouze to, co je uvnitř - a tak budeš stále více poznávat to venku jako své vlastní uvnitř, prohlédneš iluzi a vrátíš dovnitř vše, eo se ti zachtělo postavit

ven - vše krásné i vše ošklivé - všechnu tu lásku i všechnu tu nenávist - smíření a rozchod - válku a mír - vše je tady a smí tady být - a vše je v tobě uvnitř. Když se nyní brzy vynoříš ze středu do světa iluze, poneseš toto vědění v sobě tak jasně, že již nikdy zcela nepropadneš iluzi zdánlivého venku - ze středu budeš vědět, že zdání toho venku klame. - Bude to dobré cvičení, objevit také v sobě vše, co se ti doposud bylo možno držet venku. Vlůžeš s tím začít hned nebo kdykoli chceš. V "Sále bran" jsou dveře "Můj životní kruh - můj vnitřní svět". Za těmito dveřmi se můžeš podívat, co bylo tebou doposud stavěno do středu tvého života a co bylo shromážděno kolem tohoto středového bodu. Najdeš zde i to, co se ti dosud dařilo vysouvat daleko ven. V tomto kruhu, v tvé životní mandale, objevíš opět znovu vše, co tě kdy v životě ranilo, dotklo se tě, co tě těšilo, stejně jako to, co tě zlobilo a trápilo. A nyní si budeš moci přiznat a připustit, že to vše je v tobě, protože jinak by se tě to žádným způsobem nemohlo dotknout, protože by nebylo možné to prožít, ba dokonce ani si toho všimnout. D'Iůžeš do toho sálu vstoupit ted' hned nebo se jedním hlubokým nadechnutím a vydechnutím vrátíš ze své cesty zpátky do skutečnosti - ale ne úplně - protože vědění a poznání o vnitřním světě zůstane v tobě - a v tvém každodenním životě. Skutečnost vládne vždy a všude a nyní ji budeš na každém kroku potkávat.

10. meditace

Rytmus a životní síla - krevní oběh

O pět ležíš na svém meditačním místě, nohy vedle sebe, ruce natažené podél těla - a tělo se postupně uvolňuje - víčka jsou stále těžší a pomalu se zavírají

a vše se připravuje na novou cestu do vnitřního světa. Ta cesta je ti už natolik známá, že je s každým dalším sestupem lehčí a jde do větších hloubek - uvolnění začíná samo od sebe. Je pouze třeba si lehnout a zavřít oči - a vše hned začíná - a ty vše pouštíš - a klesáš níž a níž do podložky a do klidu - oddáváš se rytmu vlastního dechu - hlouběji a hlouběji s každým výdechem a nadlehčeně a šíře s každým nádechem - a tóny a můj hlas se postarají o zbytek - můžeš se svěřit podložce, která tě nese a uvolnění - a cestě do vlastního nitra - hlouběji a hlouběji - sestup již dávno začal - a prostor a čas se stávají nedůležitými a lhostejnými. Neexistuje doba, kterou již ležíš a není doba, kterou ještě budeš ležet. Klesáš v této chvíli do hlubin uvolnění, a je lhostejné, jestli cítíš proud uvolnění nejprve v obličeji nebo hned v zadní části hlavy. - Nese tě dále dolů a sám proudí do středu hlavy - a všude na své cestě šíří uvolnění a povolování. - a jestli to cítíš nejprve ve středu hlavy nebo ve středu mozku, je stejně Ihostejné jako hloubka, která stále přibývá - s každým nádechem a výdechem a s každým úderem srdce, který se nepozorovaně přizpůso

D'IEDITAČNÍ CYKLUS: D'IIKROKOShIOS RLOVĚK - hIAKROKOSMOS ZEhIĚ 185

buje uvolnění - a pomalu se stává hlubší a také pomalejší. - A proud uvolnění, který si již sám nachází známou cestu směrem dolů - krkem a týlem - zasahuje ramena a ruce a současně plyne do prsou a zad - do hlubin vlastní hrudi. dotýká se ještě mnohem většího pramene energie srdce a dochází ke spojení obou energií do onoho ještě mohutnějšího proudu, který nyní osvobodí břicho a pánev, zásobuje ji a proniká dolů do nohou, až ke špičkám prstů a s výdechem nechává odplynout vše přebytečné - s nádechem ale otevírá - do šíře a do prostoru, a nechává přijímat a dít se, co se dít musí a co se samo od sebe také děje. Cítíš jedinečné a důvěrně známé proudění energie v těle, a vše se zdá točit kolem středu - soustřed'ovat se na energetické centrum v srdci - odtud přichází energie a sem se také vrací - a opět je Ihostejné, jestli toto kroužení cítíš, nebo jestli se to děje úplně nevědomě v hlubině - proudění energie je stálé přicházení a odcházení - otevírání a rozšiřování - a oddáváš se tomuto jedinečnému rytmu, který stoupá z tvé hlubiny a krouží v tobě a mimo tebe. Je to také onen proud energie, který otevírá dálku vnitřního prostoru mezi hlavou a odpočívající pánví - šíří zad vzadu a stěnou hrudníku, která se chvěje dechem vepředu - a do hloubky tohoto vnitřního prostoru noříš nyní své vědomí - přímo směrem k srdci - a dostáváš se do srdce - dokonce do onoho prostoru, který odpovídá skutečnému srdci, do chrámu srdce Anahata. Stále jasnější a určitější je rozměr a vzhled tohoto prostoru středu - je kruhový a zcela odpovídá tobě a tvé jedinečnosti. Zde se zastavíš - a jedna jediná myšlenka stačí, a ty kloužeš zpět v čase k oné chvíli tvého života, kdy se ti nejvíc podařilo otevřít se lásce kde ti bylo možno opravdu žít ze srdce a oddávat se životu - a ta chvíle je Ted'. Cítíš ještě jednou - ted' - sílu a moc této chvíle. A ten nádherně plynulý pocit bytí v souladu se vším a s každým. Ve skutečnosti můžeš z tohoto pocitu dokázat vše můžeš přenášet hory - obejmout celý svět - vše zvládnout - a vše odpustit - a tak si hned odpustíš, že se ti tento stav někdy zase jednou ztratil, že tento chrám trochu zpustnul a možná ti nezbylo než jej zavřít. Ale nyní, když znovu v sobě cítíš otevřenost a hřejivý pocit vůči celému světu, uvědomuješ si také, že je to tvá otevřenost a tvá hřejivost. Snad existuje někdo, pro koho se tak otevíráš, ale jsi to ty, kdo se otevírá. Záleží to na tobě a leží to v tobě - ted a vždycky. - Jiný člověk je vždy dobrou příležitostí k otevření, k otevření chrámu srdce; ale ostatní to nemohou udělat -jen tobě je dána ta možnost -jde pouze o tvé rozhodnutí. A ty to můžeš udělat - kdykoli - a když se ti to jednou podařilo, tak to jde vždycky. - A dovolíš nyní, aby se tak stalo a cítíš a užíváš si energii, která se při tom uvolňuje - sílu, která leží v lásce a které přibývá, čím více ji necháváš plynout. A tato síla tě provází, když se nyní vracíš do současnosti - a nenacházíš chrám svého srdce takový, jaký by mohl být, či jaký již jednou byl - tenkrát - když se ti dařilo žít tou všeobsahující láskou. - Přesně tuto sílu, kterou nyní v sobě opět cítíš, nyní použiješ a uklidíš zde, opravíš zchátralé části chrámu, uvedeš jej znovu do pořádku, vyčistíš špinavá okna, naolejuješ drhnoucí dveře, odstraníš haraburdí a prach. Je třeba pouze zaměřit proud energie na tyto a podobné problematické oblasti, a on se již o vše po

třebné postará - odpad a prach času odnese do prostorných kanálů, které obklopují chrám srdce á spojují jej s ostatními částmi těla. Těmito širokými drahami neodtéká pouze vše přebytečné do filtrační stanice ledvin, těmito cévami krouží také poselství srdce tělu. Odtud je do všech směrů rozesílána krev, naplněná čerstvou energií - a ta spotřebovaná je pumpována k vyčištění a znovudoplnění do plic. Dopřeješ si čas, prožít si a využít tento oběh, v jehož centru se nyní nacházíš, aby se ti podařilo uvést svůj chrám srdce do stavu, jaký se ti líbí a který ti vyhovuje. Když máš dojem, že se ti podařilo vše dostatečně vyčistit a uklidit, můžeš se ,~ozhodnout, jestli chceš mít v budoucnu okna a dveře chrámu zavřená, nebo jak dalece je chceš mít otevřená. Pomni ale, že ze široce otevřeného prostoru mohou nejen všechny pocity vytékat, ale mohou tam také vtékat a srdce má dostatek energie. Když není omezováno závorami a přehradami bude zcela samozřejmě v pravém smyslu toho slova přetékat. Zde uvnitř se podobá slunci, které je také centrem své sféry a zásobuje své planety nekončícím proudem energie. Při této myšlence již možná cítíš podobnost mezi tvým srdcem a sluncem - prožiješ z jeho středu, jak proud energie proudí na všechny strany - bez ustání - ve dne v noci - bez přestávky a aniž by zeslábl. Již několikrát se ti během meditace podařilo zažít tento zdroj - a přesto nyní získává ještě hlubší význam a větší moc. Srdce je slunce - tvé zcela osobní a ty si libuješ vjeho paprscích ajeho teple. Ze středu ke středu také současné cítíš, jak velmi odpovídá velkému slunci a jak jsou obě ve skutečnosti spojena. Objevuje se otázka, jak často si uvědomuješ toto spojení ve svém každodenním životě? - Kolik slunce necháš svítit do svého života - v přeneseném smyslu - a zcela konkrétně? - - - A kolik slunce necháš svítit do svého srdce? - - Dovoluješ vůbec světu, aby se k tobě přiblížil? - - - A dovoluješ své životní, energii a krvi svého těla dosáhnout až k hranicím světa? --- Až do vlastní kůže? Je teplá, prokrvená a otevřená nebo chladná a uzavřená? --- Odpovídá tvůj vnější život tomuto vnitřnímu koloběhu s jeho věčnými smyčkami, které se vždy vrací do výchozího bodu? - - - Nebo se ženeš přímočaře životem - bez ohlédnutí a bez ohledu na sebe a na druhé? --- Je pro tvůj životní styl lepším symbolem smyčka nebo šíp? - - - Řídíš se právem rytmu dne a noci? - - - Nebo se pokoušíš prodloužit den na úkor noci - nadřadit periodu aktivity, období klidu? - - - Když si ted' na to dáš pozor, můžeš ten přirozený rytmus slyšet a cítit. A můžeš prožít, jak si obě fáze přesně odpovídají: klid a aktivita jsou stejně důležité - patří k sobě jako den a noc - světlo a tma. Srdce to říká jasně a zřetelně. - Ponoříš se do tohoto, naprosto tvého vlastního rytmu, uzavřeš na chvíli i vnitřní oči a pouze nasloucháš - necháš se unést tímto neustálým dvojúderem z chrámu skutečného srdce na onu větší rovinu fyzického srdce, které leží téměř na stejném místě, jenom kousek víc vlevo, posunuto blíž k ženské polovině těla. Zdeje vše mnohem pohyblivější a hrubší, a ty se musíš pevné držet, aby tě s sebou to silné proudění neodneslo, a tak se skryješ v jednom z výklenků mezi silnými vlálcny svalů, které tvoří stěny a v podobě pevných lan drží srdeční chlopně. Přenáší se na tebe ten naprostý klid a šíře

MEDITAČNÍ CYKLUS: DIIKROKOSMOS ~LOVÉK - MAKROKOShtOS ZEMĚ 1H'7

v uvolnění a ochabnutí všech svalových vláken, ale také ten pocit síly a napětí, když se všechna vlákna najednou stáhnou. V nitru srdce je protiklad napětí a uvolnění , citelný jako nikdy předtím. A náhle rozpoznáš v rozpětí okamžiku jednoho jediného stahu a maximálního tlaku, jak je to s napětím a nutným tlakem v tvém životě. A příští chvíle stejně naprostého ochabnutí ti ukáže, jak je to s pólem uvolnění a nabírání sil v tvém životě. - - - A zde na pulsu napětí, které bere dech a naprostého klidu, pochopíš, jak tyto dvě strany skutečnosti patří k sobě a jsou na sobě závislé. A nikoli pouze zde v srdci - všude - jindy ve tvém životě. Jenom z klidu uvolnění může vyplývat síla pro další kontrakci. A pouze z úplné kontrakce je možné naprosté uvolnění. Na malou chvíli se přesuneš ve svém životě zpět, až k odpovídající zkušenosti - až ke chvíli, kdy bylo nutno vydat ze sebe vše, a pak bylo možno vše povolit a pustit. - Tak vládne také ve středu těla, v jeho fyzickém srdci stejný rytmus jako všude: příchod a odchod, braní a dávání - a tento rytmus zní s údery srdce celým tělem a krví je sdělován i poslední buňce. S touto myšlenkou opustíš své bezpečné místo ve výklenku srdeční stěny a svěříš se proudu krve - necháš se strhnout do jeho středu a cítíš rostoucí tlak kontrakční fáze. Ted' - na vrcholu napětí - se tlak explozívně uvolní do velké srdeční tepny a ve stejné chvíli se otevřou křídla srdeční chlopně. Jako po výstřelu z děla letíš do otevřeného prostoru tepny, sedíc na jedné z nesčetných červených krvinek. Tvá červená krvinka má skutečně formu létajícího talíře, je kruhová, na okraji silnější než uprostřed, prostě má ideální tvar, aby vydržela tuto vířivou cestu. A ta cesta je rychlá. Než se naděješ, již míříš do dolní části těla. Vždy znovu míjíš křižovatky a splavy. Tlak pomaličku povoluje, a když se dostaneš téměř až do nohy je tok proudu pomalý a téměř těžkopádný. A úplně dole v noze již téměř stojí. Zažíváš, jak jsou malé balíčky energie předávány skrz jemné štěrbiny ve stěnách cévek do okolí a stejným způsobem jsou zase nazpět přijímány droboučké balíčky odpadu. Všude kolem tebe se odehrává tato výměna, a jakmile jsou všechny krvinky v okolí naloženy odpadem, stávají se kanály zase silnějšími. Proud ale zůstává pomalý, a tlak ještě více poklesne. Je to nyní spíše posunování než plynutí. A ty tuto těžkopádnost cítíš i v sobě. Proud se stává stále širším a nakonec tě to se všemi ostatními krvinkami nasaje do srdce. Než opět stoupne tlak, vymaníš se z proudu a zachytíš se ve spleti srdečních vláken. Zde, v pravé srdeční komořé, není tlak tak silný, jako předtím na druhé straně. Střídání aktivity a klidu zůstává stejné. Využiješ tohoto rytmického momentu a zeptáš se sebe sama, jek to vypadá s tím větším koloběhem v tvém životě. Existují zde, stejně jako třeba v průběhu roku, období rostoucího napětí, která odpovídají jaru, vyvíjejí se směrem k aktivní plnosti léta a jestli na ně navazují období s klesajícím tlakem, která se podobají podzimu, a dosahují svého nejnižšího bodu v hlubokém, téměř smrti podobném klidu, zimy? - - Je v tvém životě vůbec vztah k rytmu roku nebo jednoduše prosazuješ své představy o čase proti přirozenému běhu času v okolní přírodě? --- Jak to vypadá s tvou schopností přizpůsobit se rytmům přírody? - Jak flexibilní je proud tvého života? --- Podobá se přirozenému toku řeky, která se

světem vine v kličkách a ohybech meandrů - má hodriě času a přesto dodržuje svůj směr? - - - Nebo se podobá rovnému kanálu, který je vtěsnán mezi dva betonové břehy a teče rychle a cílevědomě? - - - A opět ta otázka: Symbolizuje tok tvého života spíše tvar vlny, kruhu nebo šípu? --- Tyto otázky zaměřily tvou pozornost opět směrem dovnitř, a tak zase zavřeš oči - zde ve fyzickém srdci - a pomysli na skutečné srdce - chrám srdce ve svém skutečném středu - a v něm opět otevřeš oči. Po výletě do fyzického srdce, se ti bude klid zde, v opravdovém srdci, zdát obzvláště působivý. A skutečně je to jediné místo v těle, kde je možný naprostý klid a vlastně neleží chrám srdce vůbec v oblasti těla, ale za ní - v našem středu, který je bez prostoru a času. Je to ono místo, kde se otevírá štěrbina v každodenní rozštěpené skutečnosti - kde lze zažít jednotu ve chvílích otevřenosti, lásky - a potom a pouze tehdy, se polarizovaný svět jeví jako jednota - pod jednotícím vlivem síly lásky je pak vše ponořeno do světla a my můžeme uniknout polaritě - můžeme žít ze vzduchu a lásky a vidět světlo ve všech lidech, v každém případě ale v tom člověku, pro kterého jsme otevřeli svůj chrám srdce. V těchto chvílích se také ukazuje, že ono vnitřní světlo - je skutečné světlo a moc lásky - je ta poslední a největší moc. Ona sama může hory přenášet a způsobovat zázraky. Zde na prameni, v chrámu srdce, jsi této síle blíže než kdekoli jinde. A kdekoli se ve vnějším světě zdržuješ, chrám srdce je vždy zde a je pro tebe vždy otevřen. V něm je skutečnost živá a vše je jedno a jediné - a to Vnější se rozpouští v tom Vnitřním. A zde je ti také jasné, že každé řešení a obzvláště každé vyřešení, či vykoupení může vycházet pouze z vlastního středu, z chrámu srdce. Není žádný důvod, proč toto místo zase opustit, a když se to nechtěně stane, může ti být útěchou vědomí, že je možné se kdykoli vrátit. Nic nemůže zavřít tvůj chrám a již vůbec ne přicházející konec této meditace. Jen ty to můžeš, ale ty to nemusíš udělat - tohle rozhodnutí leží zcela v tvých rukou a vlastně v tvém srdci.

11. meditace

Dávat a brát - střeva

O pět ležíš pohodlně a rovně na svém meditačním místě, nohy vedle sebe, ruce volně podél těla a svěřuješ se situaci, kterou již nyní tak dobře znáš. - Oči

se zcela samy od sebe zavírají - víš co tě čeká, a že si nyní můžeš odpočinout a celé tělo ví, že se vydáváš na cestu a kam jdeš. - Tělo zná cestu do hlubin uvolnění a ochotně ji následuje a také tóny, které tě jako vždy provázejí. Patří k tomu proud slov a tónů, stejně jako proud dechu, který ve svém uvolňování dovoluje celému tělu povolit se a tobě, - protože výdechem umožňuješ uvolnění, - pomůže uvolnit se od všeho, co je přebytečné - a tak již tělo začalo samo od sebe - proud

MEDITAČNÍ CYKLUS: MIKROKOSMOS ~LOVĚK - MAKROKOSMOS ZEhfĚ 1H()

uvolnění je na cestě - z obličeje se šíří přes celou hlavu a také dovnitř a zevnitř dolů do krku, týla a ramen a pažemi do rukou a hrudníkem do břicha. - - Energie středu, energie srdce, zesiluje tento proud a pocit uvolňování - a také v pánvi se uvolňují všechny zábrany - a energie si lehce a plynule najde cestu dolů do nohou - a opět pomůže dech odnést vše, co je přebytečné, ke špičkám prstů na rukou a nohou a tak se můžeš cítit svobodněji a volněji - klidněji a lehce - stejně jako se klid s každým výdechem ještě prohlubuje. - Lehký dech tě otevírá a osvobozuje současně, a ty se necháváš ochotně otevírat a uvolňovat - svým dechem objevíš velký prostor středu - mezi uvolněnou hlavou nahoře a odpočívající pánví dole - širokými zády vzadu a lehce se dechem pohybující hrudní stěnou vepředu. - A ponoříš se do tohoto prostoru středu a do vnitřního světa - do své krajiny a ke svému chrámu - a zatímco se dáváš známou cestou, dobře si prohlížíš okolí a obzvláště pak chrám. - Nyní, když ti je už o tolik důvěrnější a známější, jeví se ti mnohé v jiném světle než na počátku, při dřívějších návštěvách. Mohlo by se vyplatit se trochu porozhlédnout. Jistě je zde mnoho věcí, které jsou pro tebe důležité a mohou se stát ještě důležitější, a tak je to štěstí, že v tobě tento chrám existuje a je ti kdykoli otevřen. Ted' se ale vydáš na cestu dolů do Sálu bran a tam se podíváš na různé dveře do nejrůznějších oblastí. Některé možná znovu poznáš, jiné se teprve stanou důležitými. - Některé dveře jsou obzvláště nápadné: například vstup do Sálu darů. Skutečně se musíš téměř silou překonat a ovládnout a místo otevření pokračovat - a jako již tolikrát vstoupit do Sálu sebepoznání. Již jej dobře znáš - a přesto je vždy v jeho atmosféře něco zvláštně nového. I nyní vše působí jako proměněno a tobě je jako by to světlo a vůně měnily i tebe. Tento pocit ještě zesílí ve chvíli, kdy se uložíš na své lůžko uprostřed místnosti a tvůj pohled se přesune k mandale v kopuli. Vlandala ve svém středu skrývá tajemnou sílu proměny. A přesto se dnes zdá, že je její působení ještě silnější. Tvé oči jsou stahovány ke středu - a tvůj pohled jím propadne ve chvíli, kdy se tvá víčka zavřou. Lvnitř se ale díváš do prazvláštní pohyblivé krajiny: Prastaří obři stojí uprostřed hustých kapradinových lesů - kolem větví se vinou liány, a barevné květy žijí ve výklencích větví stromů. Nejpodivnější ale nejsou rostliny, je to rychlé proudění času, které zde vládne - vše roste jak ve zrychleném filmu. - Zažiješ, jak se otevírají květy a vyrůstají nové listy a špičaté výhonky. - Všude bohaté bujení. - - - Právě bylo ještě hezké počasí a již se zvedá orkán, začíná řádit bouře, náhle se na tmavém nebi křižují blesky - všechny živly ukazují svou sílu. Oheň blesků ozařuje děsivý svět pralesa. Těžké mraky vylévají celé potoky vody - a vichřice bez milosti bičuje stromy a odhaluje jejich kořeny. - Najednou vytrhne jednoho obra i s kořeny a ten s sebou v pádu strhává další. V pralese nyní zeje rána a orkán do ní bez milosti zajíždí a vytrhává další stromové obry. A tak rychle, jak bouře začala, tak se opět ztiší. Vítr rozežene mraky a horké slunce nechá stoupat páru ze zbitého lesa. Cas musí letět, protože vidíš, jak se padlé stromy již začínají rozpadut a hnít. Ještě než se změní v půdu, tak už na nich, a dokonce v nich, sídlí další rostliny. Ještě se jejich ztrouchnivělým dřevem provr

190 CESTY DO VLASTNÍHO NITRA - VEDENÉ MEDlTACE NA CESTĚ K SOBĚ

távají brouci a larvy a současně už jsou potravou pro jiné rostliny a zarůstají. A netrvá to dlouho a změtí rostlin prorůstají mladé, silné stromy vzhůru směrem k životodárnému světlu. Staří obři zmizeli, zpráchnivěli, rozpustili se, stali se matečnou půdou pro novou generaci mladých, silných stromů. A opět se kolem jejich větví začínají kroutit liány, na silných větvích se usazují malé rostlinky, které jim berou mízu. Průrva v pralese se uzavřela - a stejně tak koloběh, kruh v přírodě. Smrt starého se stala hnojivem pro nové - veliká proměna všude v přírodě! - - - A nyní když symbol na sebe jednou vzal formu, můžeš tento princip najít všude. - Tam se plíží divoká kočka pralesem, blíží se k vysoké zvěři, která se ještě poklidně pase na pasece - a pak skok - divoký útěk -jedno starší zvíře nemá šanci, stává se obětí velké kočky a má prokousnuté hrdlo, ještě než dopadne na zem. Divoká kočka odtáhne mršinu hned ke svým mlád'atům, která ji s chutí a silou roztrhají a naplní si bříška. A opět se smrt mění v život - kruh se opět uzavírá. - - - A mění se jeviště. Příští obraz je mírumilovnější, dokonce póhodový. Vidíš sebe sama sedět u jídla - u bohatě prostřeného stolu, plného všech tvých oblíbených jídel a ty se podle chuti sytíš, ukusuješ a dobře koušeš - zcela vědomě soustřed'uješ všechny myšlenky na jídlo - cítíš sílu svých čelistí, skus a ostrost svých řezáků - silný, drtivý tlak třenáků a uvědomuješ si, že to zdaleka není tak mírumilovné, jak se zprvu zdálo. Jistě, ty nemusíš zabíjet, ale jídlo má v sobě něco agresivního. A nemuseli jiní místo tebe zabíjet, aby ti bylo možno mírumilovně jíst? - - - Nebylo třeba nařezat rostliny, porážet zvířata? - - - A nerozmělňují právě tvoje zuby zabitou potravu s velkou agresivitou? - Zvenčí vidíme tak málo ze svého trávení, ale ty to chceš vědět; zase se úplně zmenšíš a následuješ jedno sousto do úst. Je to štěstí, že ti v této maličké postavě, tečce, nehrozí nebezpečí zranění, protože tady vevnitř to je opravdu agresívní. Zatímco zuby koušou a rozmělňují potravu, rozkládají sliny, které zdaleka nejsou tak neškodné, mnohem nenápadněji, ale nikoli méně agresívně maličké kousky potravy. S těmi nejmenšími kousky kloužeš nyní pomalu dozadu směrem k jícnu, a již se polykáš. I v polykání je skryta pěkná síla, a nyní pokračuje cesta již mnohem rychleji. Podél trávicí trubice běží vlna, která tě úzkou trubicí tlačí dále dopředu, až tě přivítá velká jeskyně žaludku. Zde je mnohem více místa, ale vlny běží dále, nyní celými stěnami žaludku a promíchávají potravu - a tebe s sebou. A při těchto pohybech je do této kaše přimíchává vysoce agresívní žaludeční kyselina. Je tak kyselá a žíravá, že většina ještě živých bakterií v potravě musí nyní zemřít - a již cesta pokračuje vlnovitým pohybem dál, do zužujícího se a mnohokrát zakrouceného tenkého střeva. Zde se naskýtá jedinečný obraz: bizardní krajina plná horských hřbetů a hlubokých údolí, pokrytá malými chumáči, přijme tebe a kašovitou masu potravy. Ze stran proudí další agresívní štávy a zmenšování potravy jde nemílosrdně dále. Pozoruješ, jak jsou tyto droboulinké částečky potravy na chumáčcíchještějednou štěpeny a pakjakýmisi stavidlyjednoduše spolknuty. Ajižjsi u takového stavidla, a než se naděješ, spolkne tě a tak se s mnoha částečkami potravy dostaneš do pomalu tekoucí krve. Ta cesta není dlouhá a vede tě přímo do jater.

MEDITAČNÍ CYKLi7S: D'IIKROKOSMOS XLOVĚK - MAKROKOSMOS ZEbIĚ 1(~l

Zde se stáváš svědkem, jak jsou z těch droboučkých jednotlivých částeček znovu sestavovány delší řetězce látek, které tvé tělo potřebuje k životu - a opět se jeden kruh uzavřel. Ze zabité potravy vzniká nový život - tvůj život. Cesta, kterou se to děje, je tvrdá a agresívní - od kousajících zubů až k rozkládající kyselině. - - Nyní se chceš dostat zpět do střeva a chceš se podívat, co se stalo se zbylou potravou - a na to je tu pohodlná cesta, játra vyrábějí žluč, která vtéká do střeva, a tak se dáš cestou žluči,.skrz žlučník zpět do tenkého střeva. Máš radost, když se dostaneš zpět, nedaleko místa, kde tě to vytáhlo. Navíc byly kyseliny žlučníku příliš ostrá a žíravá společnost! Střevo je zde nyní výrazně prázdnější, a je to hlavně nepotřebný materiál, který se zde pohybuje v rytmických vlnách. Pak se trubice střeva náhle rozšiřuje a méně se kroutí, zato ale vytváří množství tmavých výklenků a zákoutí, ve kterých se mohou skrývat různé temné bytosti. Je to tady opravdu strašidelné - podivné výpary nyní doprovázejí zbytky potravy a vyvíjejí se z ní. Ta tmavá zákoutí se zdají skrývat různá temná tajeinství, i ta dříve tekutě-měkká kaše se nyní stává tmavší a především hutnější. Nlnožství vody opouští střevo, a zpět zůstává poslední zbytek, vpodstatě odpad, a přesto není co nejrychleji wlučován, naopak soustřed'uje se v prohlubenině střevní stěny, která je pro to speciálně vytvořena, a také v jiných výklencích zůstává leccos viset. Stále se vyvíjející plyny hledající po mnohém bloudění cestu ven. A ty se cítíš velmi nejistě v tomto temném podsvětí. Tmavé stíny působí jako strašidla, a tebe by neudivilo, kdyby tam opravdu nějaká byla. Nyní jsi v říši mrtvých svého těla a je to velmi působivý zážitek. Cítíš nyní výrazné nutkání, opustit toto místo a přesto také nutnost podívat se, jak a proč tvé tělo všechny tyto temnoty ještě tak dlouho uchovává. Je to také fascinující být hostem ve vlastním podsvětí! Pokud sedí smrt ve střevech, pak musí toto být její palác! - Dopřeješ si čas pocítit, co je to za staré, přežité věci, které zde po celý čas zadržuješ. - A pak sebereš veškerou odvahu a podíváš se, co je v tvém životě mrtvé, co nemůžeš odložit - nebo nechceš odložit. --- Z tohoto místa také pochopíš - tváří v tvář svému střevu, které schraňuje tolik mrtvé materie, za jak důležitou považuješ mrtvou materii. --- Před tvýma očima se objevují situace z tvého života, které ukazují tvé lpění na materii. A vše, co nechceš pustit, mrtvé nebo živé, nabývá nyní tvar. --- A pak se objevuje i to všechno, co za žádnou cenu nechceš připustit, aby se dostalo na světlo, všechno to temné, co bylo doposud nutno skrývat. Nyní ale máš sílu podívat se na všechny temné myšlenky, fantazie a představy. A v této prazvláštní situaci roste tvoje síla a odvaha, je to síla, která ti časem dovolí vše temné pustit a uvolnit a tím dostat na světlo - a ty s tím začneš hned ted' a tady, v podsvětí tlustého střeva, - kde jinde také? - Zaměříš svou nově získanou energii a chuť především na uklízení oněch temných výklenků - a tvá energie se stává světlem a osvětluje a současně rozpouští usazeniny a povlaky - a tak přináší šíři do úžiny a proudění do zácpy. Tvrdé se stává měkkým a nevědomé se stává vědomým. Světlo uvědomění uvádí do chodu proměnu. A zatímco uklízíš na rovině svého střeva, je pravděpodobné, že se začnou i na jiné rovině, na rovině vědomí, objevovat staré

1~2 CESTY DO VLASTNÍHO NITAA - VEDENÉ MEDITACE NA CESTĚ K SOBĚ

věci vjiném světle a začnou se před tvýma očima měnit. Velmi podobně, jako se mění ona mrtvá hmota, když ji necháš opustít své střevo, a kruh se opět uzavírá. Č'asem í ona najde svou cestu zpět k Matce Zemi. A v jejím klíně poroste z mrtvého odpadu nový život. Tak se temné stává pramenem světla a smrt se stává hnojivem života. A tak stejně může do tvého života vstoupit nová živost z temných pokladů tvého vlastního podsvětí, když začneš svým pokladům věnovat pozornost a tím jim věnuješ světlo. Kolik temných pokladů je uloženo v hlubinách tvého podsvětí, můžeš poznat nejlépe podle toho, když se zeptáš na rovnováhu mezi braním a dáváním. Existují v tvém životě období a situace, kdy více bereš než dáváš? - Podívej se na rovinu tělesné potravy - a nezapomeň na duševní potravu! - Takové otázky a hlavně poctivé odpovědi na tyto otázky vyžadují hodně odvahy a hodně síly a také čas, na toto místo se můžeš k těmto otázkám kdykoli vrátit - a ještě několikrát to bude nutné. Nyní se ale rozloučíš s těmito obrazy a vrátíš se pomocí jednoho lehkého nádechu a výdechu na lůžko uprostřed Sálu sebepoznání a rozloučíš se s kopulí a prostorem. - - - Ale venku v Sále bran si vzpomeneš na dveře s nápisem "SáI darů". Vlůžeš nyní nebo později, kdykoli budeš mít chuť, otevřít tyto dveře a za nimi najdeš místnost plnou dárků, které ti byly v průběhu tvého života darovány, a nejen těch materíálních - a můžeš se podívat, co ti z nich který dal, a co pro tebe znamenal. Za touto místností najdeš ještě jedny dveře, na kterých je opět napsáno "Sál darů". Za těmito dveřmi najdeš všechny ty dárky, které ti přišlo v průběhu svého života dát, i tady se podívej, co každý jednotlivě pro tebe znamenal. Všimni si hlavně těch dárků, - materiálních a nemateriálních - od kterých bylo pro tebe obtížné se odloučit. A když tuto místnost opět opustíš, bude ti jasné, co pro tebe bylo a je důležitější: dostávat nebo dávat dárky - a co ti ze zpětného pohledu dalo a dává vtce radosti. A pak najdeš ještě třetí dveře -- Ke třetímu "Sálu darů". A zde najdeš všechny dárky, které se ti ve tvém životě nepodařilo dát - a i nyní se podívej proč a co pro tebe všechny tyto dárky znamenají. --- Poté ti bude znovu a ještě jasnější, jak to u tebe vypadá se vztahem mezí dáváním a braním. Nyní máš ale možnost vstoupit do prvního Sálu darů, nebo se jedním hlubokým nadechnutím rozloučit se svým chrámem a vrátit se do Ted' a Tady, kde se začneš již známým způsobem orientovat v čase a prostoru.

12. meditace

Původ a proměna - játra

L ehni si uvolněně - nohy vedle sebe, ruce volně podél těla - a nech klesnout víčka. - Cítíš podložku, která tě nese a můžeš se jí zcela odevzdat, můžeš jed

noduše povolit celou svou váhu, odevzdat ji podkladu, který tě nese - a tak si to

MEDITAČNÍ CYKLi7S: MIKftOKOS~VIOS ~LOVĚK - MAKROKOSMOS ZENIĚ 193

můžeš užívat, něco tě nese, ochraňuje - cítíš, jak zadní část tvé hlavy leží - a pustíš ji - a vnímáš, jak se tvá záda rozšiřují a uvolňují - necháváš je poklesnout a tvou pánev také. - Paže a nohy uvolněné - proud uvolnění osvobozuje celý tvůj oblíčej a celou hlavu a proniká do hloubky - ze středu hlavy proudí dolů do těla, uvolňuje svaly krku a týla a zasahuje ramena - i paže a ruce až ke špičkám prstů - a opět pustit a povolit - vše, co je přebytečné - a svěřit se - podložce a situaci - okamžiku. - Č'as a prostor se stávají stále méně důležité - a proud uvolnění zasáhne hrud' - uprostřed se spojí s proudem srdeční energie - a jde dále dolů - do břicha všechna napětí se uvolňují - orgány začínají dýchat - i ty lehce dýcháš a s výdechovým proudem se noříš ještě hlouběji - dále vše povoluješ a pouštíš, - stáváš se uvolněnější, když proud uvolnění dosáhne podbřišku. I zde v pánvi se děje povolování a uvolňování - a proud si bez obtíží nachází cestu do nohou a dále, až dolů ke špičkám prstů. Dech ti umožní konečně uvolnění. S vypouštěním vydýchaného vzduchu ve výdechu klesáš ještě hlouběji a necháš odplynout ke špičkám prstů na nohou vše, co se v dolní polovině těla stalo přebytečným - a špičkami prstů na rukou vše, co chce opustit horní polovinu těla. - A ty to necháš dít se - necháš dít se vše, a vše jít svou cestou tóny hudby a slova - proud uvolnění a lehký proud dechu, který jemně pohybuje přední stranou tvého těla - hrudí a břichem - tvá široká záda vzadu - uvolněná a povolená pánev dole - a odpočívající hlava nahoře - a mezítím uprostřed - střed - tvůj střed - onen prostor, který uvolnění a lehký proud dechu udělali tak širokým a volným - a do tohoto prostoru nyní sklouzneš - tímto způsobem se ponoříš a zanoříš - až se uprostřed krajiny vynoří tvůj chrám a ty se vydáš na cestu - již tak známou cestu do chrámu. - A jdeš po schodech do Sálu bran. Nyní se zde o něco pečlivěji rozhlédneš - začneš číst nápisy na nesčetných dveřích rozeznáš dveře, které již znáš - ale také a především ty neznámé. - "hIá pohádka" stojí na jedněch dveřích. - "~Iůj nejdůležitější sen" na jiných. Lze číst také velmi podivné nápisy jako "Můj nejoblíbenější jed" nebo "Moje pokladnice a spižírna". - Nakonec se otočíš a vejdeš do Sálu sebepoznání. Vše je ti tady již blízké a známé. - Dnes tě vítá atmosféra obzvláštní důvěry, ano, šíří se pocit jakési prazákladní důvěry. Tlumené světlo a vůně esencí uvolňuje pocit domova a pohody - pocit nových možností a svobody, překračování navyklých hranic a pronikání do nových dimenzí hlubiny - z bezpečnosti této místnosti, kam se vždy znovu můžeš vrátit a vždy najdeš cestu zpět. - S tímto pocitem ležíš na lůžku uprostřed a necháš přejít oči k mandale v kopuli. Jako obvykle zachytí kruhové struktury tvůj pohled a přitáhnou jej do středu, kde zmizí uprostřed. Víčka se zavřou a pohled padne na rovinu za nimi. - A opět se na tajemném plátně v kupoli formuluje tvá poslední myšlenka před tím, než se ti zavřou oči - myšlenka na onu hlubokou důvěru spojení s prazákladem - objeví se obraz tvé matky - starý obraz - nebo nikoli - je to tvoje matka v dřívějších dobách - s miminkem na ruce - a to jsi ty - a nyní cítíš, kolik důvěry ti dalo tvé dětství - a pak se za tvojí matkou objeví její rodiče a její prarodiče - a za nimi jejich rodiče a tak stále dále - víc a více Iidí - tvoří hada,

1(~!+ CESTY DO VLASTNÍFIO NITRA - VEDENÉ MEDITACE NA CESTĚ K SOBĚ

který je stále širší - téměř jako pyramida, jejíž špička jsi ty. - A pak se vše opět rozostří - a je tu pocit, že ten základ musí ležet ještě hlouběji. - Na plátně se objevují malé struktury, které vibrují pozitivní energií - v moři jednotlivých částic atomového jádra, ne nepodobných hvězdnému nebi. A tyto částečky se nyní před tvýma očima spojují do skupin a přitom dodržují přísný řád. Částice na počátku zůstává sama, tvoří sama nejmenší atom, vodík. - Další atom již obsahuje dvě takové částice, další tři, pak čtyři a pět, a víc než šest částic obsahuje atom uhlíku, víc jak osm kyslík a tak dále, až se tu objeví všechny a ~omy i ty největší obsahují přes sto takovýchto pozitivné nabitých atomových částic. Zde leží stavební materiál tohoto světa - a dokonce i vesmíru - symbolicky před tebou - rozložen v kopuli - rodina atomů - materiální základ všech struktur. - - - A z těchto stavebních kamenů se před tvýma očima formují ještě komplexnější struktury: molekuly života. Z mnoha jednotlivých atomů a aminokyselin vznikají velké molekuly cukrů a tuků, které se skládají do ještě větších molekul, molekul bílkovin, které jsou základními kameny veškerého života. A tobě je jasné, že z těchto základních stavebních kamenů pochází vše živé a na ně se zase vše rozpadá. A nyní to vidíš před sebou na plátně: vynořuje se louka - a chvíli trvá než ti dojde, že každá jednotlivá rostlina ze všech těch nesčetných rostlin na této louce, dokáže vždy znovu ten zázrak: z nejjednodušších molekul a jednotlivých atomů - tedy z neživých struktur prapočátku - vybudovat zázrak života - ony větší molekuly, na které jsou odkázány samy rostliny, ale také zvířata a my lidé. Každá jednotlivá rostlina a dokonce každá buňka každé jednotlivé rostliny má k dispozici laboratoř, ve které stále dochází k tomuto zázraku. V každém novém životním cyklu se rostliny obracejí zpět k nejzákladnějším stavebním kamenům stvoření: jednoduchým atomům a malým molekulám, ze kterých budují své tělo, své kořeny, stonky, listy a květy. a na konci svého života se opět rozpadají na nejjednodušší stavební kameny svého počátku. Pokud je nesní člověk nebo zvíře, jako svou potravu. Pak se rozpadnou pouze až na rovinu velkých molekul a stanou se základem nového cyklu. Stále jasněji můžeš na plátně v kopuli rozeznat oba do sebe zapadající životní okruhy: koloběh života rostlin, začínající semenem, které z neživé hmoty - půdních minerálů, vody, vzdušných plynů a energie slunečního světla buduje život, a pakje tu ještě ten druhý koloběh, který je postaven na tom prvním koloběhu rostlin a využívá jejich molekuly života, aby z nich vystavěl těla zvířat a lidí. - Obraz člověka jako pěticípé hvězdice, ta již dobře známá mandala člověka, se nyní opět objevuje na plátně, tentokrát ale v průhledné formě, takže můžeš dohlédnout až na rovinu orgánů. A tak rozeznáš centrální laboratoř člověka, položenou blízko středu, pod pravým žeberním obloukem: jsou to játra. V nich je sestavována lidská bílkovina ze stavebních kamenů, kterými jsou jednotlivé aminokyseliny, - ony aminokyseliny, které jsou získávány ve střevech z potravy. Začínáš chápat, že tak jak zajišťují rostlinné laboratoře zpětnou vazbu k mrtvé materii, zajišťují naše játra zpětnou vazbu k základům všeho živého. Játra nás spojují přes základní kameny aminokyselin se všemi

MEDITAČNÍ CYKLUS: MIKROKOShIOS ~LOVĚK - MAKROKOSMOS ZEhfĚ 19S

živými bytostmi, protože všichni živočichové se skládají z těch samých aminokyselin, vyvíjejí z nich své orgány a svaly, své mozky a kosti. A ty si uvědomuješ a cítíš, že i tvé vlastní tělo se skládá z těchto stavebních kamenů, které tě svazují se všemi ostatními živočichy - přes játra, naši kouzelnou laboratoř - vede spojení ke společným základům všeho živého. - Obrácení pozornosti k prazákladům, k prapočátkům materie života, vynáší na povrch další otázky, především otázky po prazákla

, dech toho, z čeho žiješ. --- Jaké je tvé spojení s tímto prazákladem? --- Nevíš

jak je máš vnímat - ale ono se v tobě rozvíjí - toto bezpečí základu - domov. Možná to necítíš tak výrazně a tak jasně, ale přesto - cítíš v této chvíli - na dně duše bezpečí. - - Z hluboké jistoty této zkušenosti se opět vracíš k výchozímu bodu ve svém těle - ke svým játrům a poznáváš i jejich další úkoly. Získávání energie z potravy - z molekul cukrů a tuků, onu energii která hřeje a umožňuje pohyb našeho těla. Je zde také čištěna krev a je zbavována jedů. Většinu jedů, které se do těla dostávají s potravou a dýcháním játra rozpoznávají a neutralizují a jejich úkolem je také poznat a určit správnou míru, protože v přemíře se může všechno stát jedem. A ty zůstaneš chvíli u této myšlenky a uvědomíš si, čeho je v tvém životě přemíra. A nejedná se pouze tělesné věci. I pocity a myšlenky se mohou vyskytnout v přemíře a otrávit tělo a duši. - A přitom si vzpomeneš na dveře v Sále bran. Stálo na nich "Můj oblíbený jed". A ty se rozhodneš, později se tomuto tématu ještě podrobněji věnovat. Nyní ale zůstaneš s touto myšlenkou na pravou míru a zaposloucháš se do sebe a procítíš, jak dalece se ti v tomto životě podařilo najít pravou míru, svou míru, mezi aktivitou a klidem - odvahou a opatrností - mocí a láskou - pýchou a pokorou - tvrdostí a měkkostí - námahou a můzou - prací a požitkem - tvou vlastní, pro tebe přiměřenou míru v partnerství - v tvém povolání - co se týče tvého životního úkolu - a co tvého těla. - Čas nyní nehraje žádnou roli. - -- Tyto otázky a odpovědi vyvstávají v tvém vlastním čase - měřeno vnitřním časem jsou to dlouhé chvíle, vteřiny ve vnějším čase. Někdy se zdá, že se otázky a odpovědi vynořují ve vědomí současně. Třeba se objeví otázka, jakou roli hraje v tvém životě vývoj. Jaký je v tvém životě vztah mezi materiálním a duševním rnstem? - A odpověd' se vynoří téměř současně - z hlubiny tvého vlastního středu. Je to opět první myšlenka, která v sobě nese odpověd'. Růst ve vědění a moudrosti a růst v oblasti vlivu a peněz stojí proti sobě; růst pocitu moci a růst síly lásky. A tento okamžik ti ukáže tvá těžiště. - - - A nyní se vynoří ono období tvého života, kdy pozvolna přestal tvůj tělesný růst. A ty se dobře podíváš, jestli tvůj duševní růst mohl převzít tuto energii a rozvíjet se dále odpovídajícím způsobem. --- A jakou roli má v tvém životě a v tvém okolí duševně spiriuální vývoj? A tak se podíváš na všechny otázky a všechny odpovědi. - Přitom cítíš, že vše hodnotíš, stejně jako tvá játra - i ona hodnotí všechny látky, které se dostávají do těla, podle toho, jestli jsou užitečné nebo škodlivé. A nyní si dopřeješ čas, podívat se na svá vlastní hodnocení, celý ten hodnotový systém, pod jehož vlivem vidíš svůj dosavadní život a své okolí. Co je pro tebe důležité a co nedůležité? - Co se ti líbí a co se ti hnusí? - a tak stále více pozná

1()6 CESTY DO VLASTNÍHO NITRA - VEDENÉ MEDITACE NA CESTĚ K SOBĚ

váš, jak hodnocení ovlivňují tvůj život, určují směr vývoje - a nyní sobě skládáš účty z toho, jestli opravdu souhlasíš s těmito hodnoceními a jejich výsledkem. Vyvíjí se tvůj život způsobem, který odpovídá tvému přání? --- Jsou všechny části tvé osoby a celé tvé bytosti v tomto systému přiměřeně zastoupeny? - - - Nebo jsou v tobě hnutí a oblasti, které mají jiný názor? Mají úplně jiné pocity a přání? - Chtějí se vyvíjet jiným směrem? - - - Jsou zde hodnotové představy, které se doposud nedostaly ke slovu, které jsou potlačené a mají touhu po svém uskutečnění? - - Podívej se na celý systém svých hodnot - těch, jimiž se řídíš, a těch zatím potlačených! - A současně poznáš důležitost správných hodnocení všech látek v játrech a důležitost, nalezení správné míry ve všech podstatných otázkách tvého života partnerství a povolání - práce a požitku. - Náhle cítíš ještě jednu, ještě hlubší rovinu - rovinu, kde pozvolna přestávají hodnocení a nakonec vše spadá do jednoho. Tato rovina se ti zdá jako bod za nebo uvnitř středu všeho - a tvůj pohled putuje ještě jednou nahoru do kopule. Objevují se slabě osvětlené struktury mandaly. Rozeznáváš, že v ní vše zobrazeno - i cesta hodnocení. - Venku, v širokých kruzích tvého života se odehrává hledání hodnot. Dále uvnitř směrem ke středu je možno nalézt pravou míru. Ještě blíže ke středu, se všechny hodnoty vzájemně přibližují, a nakonec ve středu se všechny složí v jednu a přestanou existovat. Vše tady má svou hodnotu a je správné - vše je v pořádku, protože vše je součástí velkého pořádku. S tímto pocitem přijímání a jednoty uvolňuješ pomalu a pozvolna svůj pohled z kopule. Ten zavazující pocit středu ale zůstává, i když nyní vstaneš a opustíš Sál sebepoznání. Venku před Sálem bran stojíš před volbou - cestovat dál nebo se vynořit - možná se někdy později vrátíš - v každém případě zde vidíš několik, možná důležitých vchodů, jako například dveře "Vlůj oblíbený jed", za nimi najdeš všechny aspekty, které ti objasní celé pole a souvislosti tohoto jedu - nebo vchod "Moje pokladnice a spižírna", za nimi najdeš vše, co schraňuješ a schováváš, aby se ti možná podařilo udělat nejistou budoucnost jistější. Zde se můžeš podívat, co pro tebe jednotlivé věci a položky znamenají a jaké obavy se za každou z nich skrývají. A nyní můžeš zvolit jeden z těchto vstupů nebo se vynořit - rozloučit se a jedním hlubokým nadechnutím a vydechnutím se vrátit ze svého chrámu a orientovat se v Ted' a Tady.

13. meditace

Příběhy vývoje

ehni si pohodlňě na své meditační místo a zavři oči. Jakmile klesnou tvá víčT ka, klesni také na podložku a do uvolnění - nyní nebo hned - a jako sám od sebe se spustí proud uvolnění - pohltí nejprve oblast tvého čela a očí, pak se roz

197

šíří k ústům a bradě, k zadní části hlavy a nakonec uvolní celý obličej a celou hlavu - klesne do hloubky - z hloubky hlavy plyne k srdci a naplňuje celý hrudní prostor, proniká dále dolů do do břišní dutiny a pánve, doplňuje všechny orgány jemnou energií a uvolňuje veškeré křeče a blokády. K tomu se přidává energie pánve - a proud plyne dál pánví do nohou - a dolů až ke šlapkám. Vše přebytečné může nyní odtéci špičkami prstů na rukou a nohou a jemný proud dechu se k tomu přidává a vše podporuje, - s výdechem se děje pouštění a povolování - do hloubky uvolnění a do světa tónů, chvění a barev. Tóny a slova tě nyní provázejí způsobem, který je ti důvěrně známý - ted' a v každé chvíli - čas a prostor ztrácejí svůj vliv a vzájemně do sebe přetékají - a proud uvolnění otevírá prostor středu mezi odpočívající hlavou nahoře a uvolněnou pánví dole - širokými zády vzadu a v rytmu dechu se pohybující stěnou hrudníku a břicha vepředu - onen prostor středu, z jehož hlubin se nyní vynořuje tvá krajina - a ty se do této krajiny noříš a již se blíáíš ke svému chrámu. Cesta je známá a jistá - a již jsi na místě, vstoupíš do chrámu a volíš cestu dolů skrz Sál bran do Sálu sebepoznání. Vše je zde již tak důvěrně známé - tato místnost je živé spojení ke všem oblastem tvé duše a vlastního těla a mimoto ven, ke světu - k tvému původu a vývoji. - Zde je vše možné a může se odvíjet na obrazovce v kupoli - a vše se zde setkává. Vlůžeš si odtud zajistit přístup na kteroukoli úroveň vývoje a pohled do středu mandaly v centru kopule. A tak si zase lehneš na lůžko a necháš svůj pohled putovat nahoru. S pocitem sounáležitosti k veškerému počátku a konci je tvůj pohled přitahován do středu mandaly. Zdánlivě neomezené možnosti vývoje života ti táhnou hlavou, a pak se noříš hluboko do středu temného světa vody, do světa počátku - do pramoře se všemi jeho možnostmi. Vnímáš sebe sama nekonečně drobně - téměř jako bod - jako jednu jedinou buňku - ale již je v tobě život a vědomí. Obklopuje tě vodní živel - v něm žiješ a dýcháš - chrání a živí tě - udržuje tě a dává ti vše, co potřebuješ. V tomto tmavém klíně života ti je teplo a dobře - vnímáš sebe sama a přesto chvílemi nevíš, jestli je toto pramoře v klíně V'Iatky Země nebo v klíně tvé vlastní matky. A to je také lhostejné. - Je to čas začátku. - Pozvolna v sobě pocituješ pohyb a sílu vývoje. Tvé vědomí se začíná rozšiřovat do stále většího počtu buněk, které se všechny ukládají kolem té jediné, prvotní buňky počátku. - Přicházejí všechny zvenčí nebo vznikají dělením té již existující? - I to je Ihostejné. - Rosteš a přijímáš podlouhlou formu - podobnou rybě - a stáváš se rybou ve vodách pramoře - prožíváš sebe sama jako vodního živočicha. - Nyní se již umíš samostatně pohybovat a nejsi pasívní a v závislosti na pohybu vodních proudů. Tvé pohyby jsou hadovité a valivé. Celé tělo se pohybuje jednotně. - Kloužeš klidným světem'hlubokých moří. - Voda je tvůj živel - dýcháš skrz ni a ona tě živí. Mnoho toho v temnotách hlubin nevidíš, ale o to více cítíš. - Všude tě obklopuje voda, zachycuje všechny tvé pohyby a dává jim velmi klidný a jemný vzhled. - Cítíš se v bezpečí v temné hlubině teplého pramoře - v každé chvíli - a existuje pouze tento jediný okamžik. - Cas nehraje žádnou roli v tomto světě - a opět se mezitím na okamžik objevují obrazy a pocity

l98

z onoho tak podobného světa v matčině břiše. I zde jsou jemné a klidné pohyby. Plodová voda ti poskytuje teplo a ochranu - a obklopuje tě stejný klid a temnota. A pak opět vystoupí do popředí ty vlnivé rybí pohyby, a ty pluješ výše a nahoru směrem k onomu slabému odlesku světla, který seshora proniká do tvé tmavé hlubiny. - To světlo tě podivně přitahuje, a současně vzbuzuje tvé obavy. - A skutečně nyní vidíš i nebezpečí - jsou zde i jiní vodní živočichové, a někteří působí nebezpečně. Nyní také poznáš svou vlastní velikost. - Světlo tě už nepropustí, přes všechna nebezpečí, která s sebou přináší. Je v této chvíli mnohem více fascinující, než známá temnota v hlubině. A touha po světle s sebou přináší také změny. Stále častěji vyplouváš na povrch moře, kde je pouze světlo a Iehkost - ano, vůbec již nechceš opustit povrch a hladinu a dokonce skáčeš do toho nového živlu, do vzduchu. A tak to netrvá dlouho, a zvykneš si na vzduch, nakonec jej začneš potřebovat k dýchání, a žiješ nyní v obou elementech. A pak objevíš ještě další živel: pevnou zemi. Zprvu se zdá být pouze překážkou, ale pak se odvážíš nahoru. Svými silnými předními ploutvemi můžeš za sebou táhnout své těžké tělo a tak se dostat pěkný kus na pevninu. Po prvním úleku je to jako nové zrození. Můžeš dýchat a posunovat se po břiše a když chceš, můžeš zpět do vody. Ale ty chceš stále méně, cítíš svou budoucnost stále více na zemi před tebou. - Jak se tak pomocí svých předních údů pohybuješ směrem vpřed, mezitím se objevují opět nové obrazy - jako malé dítě ležíš na břiše a také se pokoušíš pomocí rukou posunovat směrem vpřed. A pak cítíš, jak se v tobě probouzí ten samý neklid, který tě již vyhnal z vody - neklid, který tě jaksi nutí jít dál dopředu - a ty se ještě Iépe přizpůsobíš tomu novému živlu. Z ploutví se stanou pevné údy, a tak se můžeš trochu rychleji pohybovat a občas zvednout břicho ze země. yZusíš zaplatit svou daň i čtvrtému živlu, slunečnímu ohni, pokud nechceš stále beznadějně vysychat - a tak ti narůstá pevný pancíř, který tě chrání nejen před slunečními paprsky, ale také před nepřáteli na souši - vzniká úplně nová schopnost vydržet, a ty se cítíš bezpečnější a také stále mocnější. Veliká zvířata tě ještě ohrožují, ale ty se stáváš nebezpečím pro menší a pomalejší živočichy. Lov a žraní patří stále více k sobě. - - - A opět se přes to překládají novější obrázky, a ty se vidíš a prožíváš jako malé dítě, které leze po všech čtyřech a pokouší se dobýt svůj nový svět tím, že kouše do všeho na co dosáhne. I tyto obrazy se začínají dále rozvíjet, a tobě se nakonec podaří vytáhnout se na všechny čtyři a opřít se o ruce a lézt a samou radostí nad tím začneš kvičet a vydávat ještě další dětské zvuky. Ted' je tvůj životní okruh mnohem větší a napínavější; a staré obrazy se vracejí, i zde se podařilo uvolnit se ze země a pohybuješ se na všech čtyřech mnohem cílevědoměji tlustý pancíř je nyní příliš těžký a překáží ti, místo toho ti narůstá hustá srst. Na této úrovni se ti podařílo naučit se pohybovat hlavou nezávisle na zbylém těle a vydávat zvuky - chrochtavé, vřískavé a bručivé zvuky prvních savců. Tvé pohyby jsou stále koordinovanější a plynulejší, a pomalu dobýváš nový životní prostor siIou a energií - běháš dlouhé tratě přes písek a trávu - přes skály a kopce a dokonce lezeš na strom. Přitom cítíš svou sílu a příjemně vnímáš hru svých sva

199

lů - je to tak samozřejmé a tak velice to patří k této chvíli a ty žiješ plně a pouze v tomto okamžiku - prožíváš jeho sílu a životnost. Je to hra - hra tohoto okamžiku, a ty ji ted' hraješ. - - - A opět skrz prosvítají mladší obrazy - obrazy toho malého dítěte, tebe - jak tu sedíš a naprosto soustředěně si hraješ - a pak přiehází ten rozhodující okamiik, kdy se pokoušíš vstát a balancovat na dvou nahých nožkách - a hned opět spadneš. Ale znovu to zkoušíš a pak stojíš a svět vypadá jinak. Poprvé jej vidíš seshora. Je to kymácivé stání - aIe stojíš poprvé - a svět ti leží u nohou. A pak sklouzneš zpět do onoho světa starých obrazů. I tam se ti zatím podařilo postavit se na zadní nohy a s tázavým pohledem sleduješ krajinu prehistorického světa. Hledáš sobě podobné, jiné příbuzné bytostí, neboi nyní jíž nežiješ osaměle, ale ve skupině. Tyto pokusy postavit se byly napodobením toho, co dělají jiná zvířata ve skupině. - Napodobování je důležitý moment v tvém životě. Baví tě každého a vše napodobovat, opičit se. Téměř všechny opice tvého stáda se umí narovnat, a pouze k rychlému běhu klesají na všechny čtyři. Tvá probouzející se zvědavost je zaměřena na všechno možné a také na ostatní opice v družině, a některé máš raději než jiné, i to je nové a téměř tak nádherné jako nově získaný pocit lehkosti. Již necítíš nezbytnost připoutanosti k zemi, můžeš skákat a šikovně šplhat a stát rovně, tím vším se zvedáš nad zem: to je úplně nový životní pocit! A mění se to ještě dále, protože díky své zvědavosti a stálému opičení gest a pohybů těch druhých se učíš, aniž by to vzbudilo tvou pozornost. l~Iění se i zvuky, které vyluzuješ, přibývá jich a začínají mít smysl. I;číš se domlouvat se zvuky, nejprve s těmi opicemi, která máš obzvláště v lásce. Potom pomocí ostrých, agresívních zvuků i s těmi, které nenávidíš, hlavně s těmi silnějšími, které ovládají skupinu. A ted' se jedna taková situace začíná odehrávat. Jsi právě se svým oblíbeným partnerem drbete a čistíte si kožichy, když mezi vás skočí jedna z mocných, silných opic. Chce vás rozdělit a odvést jednoho z vás. Najednou v sobě cítíš stoupat úplně nový vztek. Aniž přemýšlíš, vezmeš kámen, který nevěďomky sevřely tvé prsty a hodíš jej po veliké opici. Když kámen trefí její hlavu, upadne v bezvědomí na zem a ty se můžeš vrátit ke svému oblíbenému partnerovi. V tobě stoupá dosud nepoznaný pocit síly a moci a ještě roste, když ta velká opíce ještě ani večer není úplně v pořádku. ~qotá se a zřetelně se tě bojí. Nyní sí můžeš vzít co chceš a téměř v sobě cítíš pocit vděčnosti vůči svému nepříteli, za tuto možnost postoupít. Kameny se nyní stanou důleiitou součástí tvého života, a ty vědomě zlepšuješ svou schopnost házet jímí na určitý cíl. --- A opět se objevují obrazy z novější doby: jsi malé dítě mezi mnoha jinými a hraješ si s malými kulatými křemínky. Nekteré z nich létají vysoko do vzduchu a když ti to matka zakáže, cítíš v sobě stoupat divokou nechuť, a tvé rty formují tiché "ne". A takjdeš se svými přáteli za dům, a tam létají kameny o to lépe. Hluboko v tobě se hlásí nová síla a hlavně mocná vlna divoké vůle, a dohromady s rostoucí chutí vynalézat začíná nová fáze v tvém vývoji. - A znovu jsi v dávných dobách s odpovídajícími obrazy a mezi svými v prehistorické krajině, zacházíš s jednoduchými nástroji a používáš jednoduchou řeč zvuků, a obojí potřebuješ~ protože tento svět, ve kterém žiješ,

200

není bezpečný. Tvá kdysi hustá kožešina téměř zmizela, a když nechceš mrznout, musíš se oblékat do kůže zvířat. Výrazně cítíš svoji zranitelnost, obzvláště své nechráněné břicho. A tak bylo nutno vynalézt zbraně ke své ochraně a lovu zvířat, jejich kůži a kožešinu nyní potřebuješ i pro svou' ochranu a zahřátí. Začínáš cítit svoji rostoucí nadřazenost, kterou ti dává tvá inteligence, ale také tělesnou slabost vůči mnohým zvířatům, která bydlí v okolí tvé jeskyně. Přitom máš dostatečně robustní postavu máš dost svalů a můžeš se spolehnout na soudržnost jeskynní družiny. Opět je to onen podivný neklid z nejhlubšího nitra, který tě doposud hnal-stále dopředu a který tě nyní nutí stále se učit. A mezitím se opět vynořují nové obrazy. - Jsi živé, zvědavé tříleté dítě, nadané objevitelským smyslem, hraješ si a prozkoumáváš svůj svět, denně se učíš něco nového a nejen tvé prstíčky jsou den ode dne šikovnější, i myšlenky jsou stále čipernější a rychlejší. VIáš jen jeden cíl - chceš být tak velký a mocnj· jako tatínek a maminka - tolik toho vědět a umět - - - a pak je tady ten zvláštní pocit, že příští vývojový skok tě dovede právě tam - přímou cestou do Ted' a Tady. V tomto bodě se slévají všechny obrazy, ty nové, ale i ty staré - protože i pračlověka vedl další krok až sem - do Ted' a Tady tohoto okamžiku - do meditace, v Sále sebepoznání ve svém chrámu - a ty víš, že se ti podařilo pocítit a prožít všechny tyto kroky vývoje a uvědomuješ si, že v tobě stále ještě žijí a že zanechaly stopy, které mohou být ještě dnes důležité. Stále ještě jsou zde poukazy, které prozrazují náš původ z vody, - a stále ještě jsme obojživelníci, kteří se umí přizpůsobit vodě a souši. Zůstala nám i opičí zvědavost a smysl pro společenství a také vynalézavost dávných lidí. A také zůstaly věci, které se přežily a tak se nabízí otázka jestli s sebou ještě dnes nevláčíš pancíř z doby plazů - i když jen v přeneseném smyslu. --- Nebo se ti nepodařilo dostat se dál než k napodobování a tam dosud visíš, místo snahy dospět k dalšímu stupni volné kreativity? - - - A jak se ti podařil ten rozhodující krok s postavením se na vlastní nohy? Vstoupila do tvého života s napřímením se i přímost? - - - A tobě začíná být jasné, jak je to důležité přijmout vlastní historii a rozeznat její další vývoj, ale také, jak významné je zcela uzavřít předchozí stupně a plně se otevřít novému. Nezmenšenou měrou dodnes působí principy ranných období. Dodnes se můžeme nejvíce naučit od svých nepřátel, a největší posuny kupředu, pokrok, dosud velmi často začíná chybami nebo obtížemi. A vyvstává v tobě otázka, jak velká je dnes tvá ochota integrovat něco nového, cizího nebo nepřátelského, a podpořit tím svůj růst. Nyní, v tomto okamžiku, kdy víš, že jsi v centru proudů času, se ti daří odpovédět si naprosto otevřeně. Dnes máš možnost převzít zodpovědnost za svůj vývoj, a cítíš to každým vláknem své bytosti. 1'Iáš přístup ke všem minulým obrazům a vzorcům, ano, dokonce v nich i nadále žiješ. A současně leží to nové před tebou doširoka otevřeno. Základní otázky jsou položeny jasně a zřetelně. Nacházím v sobě dostatek připravenosti a schopnosti zapojit se do velkého celku nebo jsem ještě stále egoistický jednobuněčný živočich? - - - Probíhá můj život v souladu s celkovým směrem evoluce? - - - Zvyšuje se tím, že žiji harmonie a pořádek v mém okolí a ve světě - nebo zvětšuji - podoba

201

jíc se rakovinnému nádoru, chaos okolo sebe? --- Kde leží těžiště mého současného vývoje? -A kam směřuje můj příští vývojový krok? ---a-Tyto otázky se mohou zodpovědět v okamžiku, ale můžeš si s jejich zodpovězením dopřát trochu času. -- V první místnosti, v Sále bran, má každá z těchto otázek své vlastní dveře. -- A vůbec kterákoli z tvých otázek tam má své dveře, za kterými najdeš odpověd' a řešení. - - - ~'Iůžeš tam nyní jít nebo se jednoduše vynořit - a orientovat se jedním hlubokým nádechem a výdechem v Ted' a Tady.

14. meditace

Kruhy života

L ežíš rovně a pohodlně na svém meditačním místě a svěříšJse podložce - a tónům - tvému dechu a celé situaci - zavřeš víčka, a ve ste né chvíli si začínáš

uvědomovat proud uvolnění v celém těle. Těsně spojen s tvým dechem plyne ve vlnách - nyní nebo hned - a odnáší s sebou všechno napětí. - A uvolnění proniká do hlubin tvé hlavy - a z jejího středu krkem dolů do těla - osvobozuje hrud' a záda - a otevírá pramen energie uprostřed tvé hrudi. - Dech plyne povlovně srdcem - veškerá energie je sem s nádechem vtahována a s výdechem zase uvolňována, a tak dýcháš srdcem a jakoby dokola. Proud dechu plyne ve velkém kruhu - nosem dovnitř - proudí tělem a prsty na rukou a nohou zase ven. - Dýcháš úplně normálně -jemně a vědomě - a přesto dýcháš srdcem. Uvolnění se nyní šíří ještě rychleji - v mžiku zasahuje břicho a pánev a dosahuje k nohám a chodidlům. - S výdechem proudí všechno přebytečné špičkami prstů na rukou a nohou ven - a ty to ochotně dovoluješ. Dech vše odnáší a vrací se zpět k srdci, uvolňuje napětí a křeče a dodává energii - ve velkém kruhu. Čas a prostor jsou stále méně důležité a lhostejno, jak hluboko nyní jsi, cesta tě vede ještě hlouběji dolů. Včerejšek, dnešek a zítřek splývají v Ted' - a tak neexistuje čas, po který zde již ležíš a není čas, po který zde ještě budeš ležet. V každém okamžiku jsi - i nyní - v bezpečí velkého kruhu dechu. - Začátek a konec spadají dohromady. Velký had ~asu se kouše do vlastního ocasu a stává se kruhem dechu - a jeho střed je srdce - tvé srdce. Dech tančí kolem tohoto středu a současně skrze něj proudí. Vytváří otevřenost a šíři a prostor. - A i když ještě nic určitého necítíš, vše je zde možné. Střeá obsahuje sémě všeho a je tak pramenem prostoru a času. Jednoznačně ale cítíš, že kořen celého rozdvojeného světa leží v tvém středu - v prostoru mezi hlavou nahoře a pánví dole - zády vzadu a hrudí vepředu - v tomto středu není nic a je tam ticho - je tam vše. - A ty se ponoříš do tohoto neomezeného pole - před tvým vnitřním zrakem se objeví chrám - a s příští myšlenkou jsi již uvnitř a jsi v Sále sebepoznání - ležíš na svém lůžku uprostřed, přímo pod kopulí - lehátko je obklopeno mnoha světelnými kru

202 CESTY DO VLASTNÍHO NTTRA - VEDENÉ htEDTTACE NA CESTĚ K SOBĚ

hy, které se vlnovitě šíří do prostoru - úplně jako by vycházely z tebe - jako vlny zčeřené kamenem hozeným do vody. Necháš svůj pohled stoupat nahoru k mandale - a opět zaujmou vnější kruhy a oblouky tvé soustředění a stáhnou ji dovnitř, do středu, magického kruhu. Střed mandaly a střed kopule jsou jedno - je to ten bod, kterým nyní propadá tvůj pohled, zatímco tvá víčka se zavírají a ty se ponořuješ do skutečnosti za nimi. Nyní ale vidíš na plátně kopule stejný vzor - kruhy, které vyrůstají z bodu středu, vlnovitě se šíří a ve střídání světlých a tmavých kruhů tvoří světelnou mandalu. V centru je světlo nejjasnější a skutečně září. ~íří se vlnovitě a tvoří stále se zvětšující kruhy, stává se slabším, a nakonec zcela přestává, a poslední vnější kruh je nejslabší a je obklopen hlubokou temnotou. Světelný obraz mandaly je tak veliký, že vyplňuje celé tvé zrakové pole. A nyní vzniká v jejím středu, ze kterého vyrůstaly všechny kruhy, pohyb - formují se tvary - ze středu roste příběh - jako u filmu, jenom se odehrává na kruhovém plátně. Světelné kruhy přitom nezmizí úplně, ale ustoupí poněkud do pozadí a vytvoří jakýsi vzor v pozadí příběhu, jakoby chtěly ukázat, jak dalece se dění vzdálilo od středu. Osoby se stávají konkrétními a zdají se být stále známějšími. Uprostřed, v centru, sedí velmi otcovsky vyhlížející, prastarý muž, praotec - v rysech tváře má vepsanou moudrost a dobrotu. Jeho rysy vlastně nejsou staré, jsou mnohem více otevřené a vědoucí, formované zkušeností bez času. Jeho oči spočívají plny lásky a dobroty na obou synech. Zatímco starý muž spočívá zcela ve svém středu a nevychází z něj nic než klid, táhne to jednoho ze synů, toho s tmavými vlasy, ven z tohoto přehledného středu. Jeho pohled proniká za vnitřní kruh dvora, těká přes mohutné stavby a úrodná pole do dálky, aniž by se kde zachytil. Otec ho vlídně varuje před nebezpečími a upozorňuje na pasti tohoto světa. Vlladý muž nedbá jeho rad, trvá na svých cestovních plánech a požaduje svůj podíl ze dvora a polí. Nakonec otec s těžkým srdcem povoluje. Jak se ta scéna odehrává na plátně před tvýma očima, cítíš nyní nebo hned zvláštní hluboké spojení s těmito postavami - hlubší než v jiných filmech, ano, jdeš s příběhem a prožíváš jej současně. Zatímco otec a světlovlasý syn zůstávají ve dvoře v jasném světle středu, odchází tmavovlasý syn do ciziny a překračuje první kruh světla. Jeho cesta se stává nejprve trochu méně světlá a posléze stále temnější. Získává zkušenosti a platí učňovskou daň. Sladký život má svou cenu a neúprosné ji vyžaduje. Otcovy peníze mizí v kapsách šikovných hospodských, a svůdné dívky si ochotně berou svůj díl. Vše se zdá být na prodej a něco stojí, mladý muž ze všeho ochutnává a nakonec jej vidíš platit posledními mincemi pár pohárů vína. - Ani při hře nic nezíská, ale ještě prohraje dobré šaty z domova. l~Tyní již přešel mnoho kruhů, a světlo zesláblo. A přesto musí ještě dál. Pracně a pomalu se učí vydělávat peníze. V potu tváře získává mozoly a mnohá ponížení. Vydělané mince se zase rychle rozkutálí za pár krátkých potěšení. Nakonec, když překročí i ten nejslabší světelný kruh a dosáhne vnější temnotu, rozplynou se i poslední naděje. Zabředl tak hluboko do dluhů, že jej ani nejtvrdší práce nedokáže vymanit ze závislosti. Opustili jej kamarádi z pitek, hráči karet, prodejné přítelkyně a dokonce

MEDITAČNÍ CYKLUS: IYIIKROKOSMOS ~LOVĚK - MAKROKOSMOS ZEMĚ 203

i těch několik přátel, a tak nakonec poznává, jak je sám a jak byl celou dobu sám. Není tady nikdo, aby mu pomohl, stál při něm v této nejhorší hodince. Ve chvíli nejhlubšího zoufalství, bez vyhlídky na vysvobození, jej napadá myšlenka na to, že sám ukončí svůj život. Ůprostřed této absolutní temnoty, na dně nejhlubší nemohoucnosti se v ném začíná vynořovat obraz jeho otce a současně s myšlenkou na návrat domů. V této chvíli si uvědomuje celou hloubku své ubohosti, své naprosté selhání a bezvýchodnost situace. A když se otočí na cestu směrem k návratu, ví, že musí jít zase celou pouť zpátky, přiznat si každou chybu a své postupné selhávání a musí to vše ještě jednou vědomě prožít. Tak prochází kruh za kruhem. Z pýchy a panovačných choutek původní cesty se stala odevzdanost a pokora, a s každým krokem zpět získává více světla. S rostoucí pokorou a přibývajícím světlem v něm roste láska k otci, jako jedinému řešení. Když konečně překročí vnitřní kruh, otec jej již očekává a on se rozplývá v osvobozující lásce otcovy otevřené náruče. Ztracený syn se vrátil domů a na jeho počest je uspořádána veliká slavnost. Otec a syn jsou opět sjednoceni a všichni s nimi sdílejí jejich radost. Pouze syn, který zůstal doma se podivuje. Zatímco kupoli naplňují obrazy velké oslavy, chápeš smysl toho všeho: to není pouze podobenství - to je to podobenství. Ono zobrazuje cestu člověka mandalou. Je to stejná cesta, kterou musí jít i mladý Parsifal: z bezpečí rodičovského domu do nepřátelského světa, kde ztroskotává a zklamává. I on se musí vracet po tvrdé cestě uvědomování, až dozraje a je schopen nalézt Grál ve vlastním středu a s ním i poznání: "Král a země jsou jedno." Také stopy Gautamy, Budhy, můžeš nyní rozpoznat ve vzoru mandaly. I on musel z bespečí středu ven do utrpení světa, aby opět ve středu našel vykoupení, ve svém vlastním středu. A také stopy nesčetných pohádkových hrdinů se objevují ve světelném vzoru mandaly. Ti všichni šli touto cestou a stále po ní jdou: ze středu jednoty - obtížemi a protivenstvími světa - zpět k jednotě bodu uprostřed - kde čas a prostor nemá význam a kde vládne věčnost. Cesta člověka i ta tvoje, je v mandale viditelná, lze ji přečíst ze světelných kruhů, a ty se podíváš, kde stojíš na své cestě z jednoty středu k jednotě středu. - - A pak rozeznáváš důležitá zastavení na své cestě nejen nahoře ve vzoru kupole, ale ještě jednou je prožiješ a procítíš. Je zde opět ten pocit svobody před narozením - být v jednotě se vším před početím - a nechat se uchopit proudem početí a zajetí v teplé tmě mateřského klína - pocit bezpečí a spojení s matkou - a s Velkou 1'Iatkoú - teplá plodová voda tohoto ochraňujícího pramoře - a tvůj nepřetržitý růst, až je vše příliš úzké a nakonec je ten tlak téměř nesnesitelný. Tak to tlačí a sune tě to dopředu, musíš, ať chceš nebo nechceš, opustit ochranný domov mateřského břicha. Venku je vše tak cizí a tak studené! Stále dál tě vede tvá cesta ven ze středu - a vnitřní spojení s matkou zeslabuje, i když jí ještě zpočátku ležíš na prsou a můžeš cítit její hřejivou blízkost. Ta samozřejmost výživy z krve matky je iž ztracena, a ty se musíš snažit sát, aby sé ti dostalo mléka - a pak i to přetane. j

Rosteš, jsi téžší a vážíš příliš mnoho na to, aby tě stále a všude s sebou nosila. Nechává tě častéji o samotě. A když se nehýbeš, nic se nehýbe. Je to dost namáhavé:

2OCE CESTY DO VLASTNÍHO NITRA - VEDENÉ MEDITACE NA CESTĚ K SOBĚ

na všech čtyřeš lezeš mandalou života dále pryč od středu. A pak se dokonce musíš pustit i Vlatky země, i když nejdřív nejistě, ale později stále šikovněji, vstáváš a začínáš sledovat své vlastní cesty - ještě dále ven do světelné mandaly života. Pak přichází chvíle, kdy myslíš své první "ne" a vbrzku je také vyslovíš. A brzy ti již nebude nic lhostejné. Zakrátko nenecháš se sebou všechno dělat a s každým "ne" se stále více vzdaluješ středu - překračuješ jeden světelný kruh za druhým - a když pak objevíš své pohlaví, definitivně přestaneš být dítětem - již nejsi pouze větší, ale také dospělejší - a tak rosteš krok za krokem z jednoty do světa protikladů. Zde venku je vše rozštěpeno - i ty jsi pouze poloviční člověk a začínáš hledat svou ~řuhou polovinu, svého partnera. Ve světě podvojnosti může toto hledání rychle získat něco zoufalého. Hledáš nejen partnera, ale také povolání a nakonec i úspěch a uznání - a svůj životní cíl a ještě mnoho jiného. Ve světě protikladů nemají přání konce - a desetitisíce věcí naplňují tvé oči a tvé srdce a dělají to ještě těžší. Najednou se obrazy v mandale mění a stávají se neosobnějšími - a na svém místě vidíš ochlupeného pračlověka, který si o,patrně troufá vyjít z jeskyně, opustit Matku Zemi a ozbrojen oštěpem se odváží vyjít ven, do otevřeného světa roviny. Je ti jasné, že tento vzor, pokud obsahuje cestu člověka, musí zobrazovat také příběh lidstva. Vidíš také, jak původní lidé žili v souladu s přírodou, v bezpečí, v jeskyních Matky Země. A opravdu se vydávají na stejnou cestu, jako ztracený syn a Parsifal, jako hrdinové pohádek a Budha a jako ty. První lidé se musí také pozvednout proti jednotě s VelkoWlatkou a vzdalovat se od ní krok za krokem. Vlusí se vzdát ráje přirozené harmonie s živou bytostí přírody, aby dosáhli vědění a moc nad přírodou a Matkou Zemí, a to se jim krok za krokem daří - sice s mnohými bolestmi a utrpením, ale kráčejí na své cestě ven ze středu, až na okraj mandaly života. Prozkoumávají celý vzor, všechny kruhy, až k těm vnějším a zjistí, že jejich cíl leží za nimi a vlastně v nich - ve stejné mandale ze světelných kruhů - a ty si vtiskneš do paměti nadčasovou symboliku této cesty: ze středu až na okraj mandaly, do pole největšího rozpětí a napětí, velké moci a temnoty, do bodu katastrofy a tím i otočení - a vědomá cesta zpět, návrat domů k jednotě středu. --- Každý člověkje někde na této cestě - to poznáváš a pomáhá ti to dívat se i na ostatní lidi s pochopením a soucitem. - A podíváš se i na své vlastní současné stanoviště v mandale života a také zde v sobě pocítíš porozumění a soucit. - - - A když se nyní vrátíš - se vzorem cesty ve svém srdci, cítíš, že tě toto vědění již neopustí. I kdyby se ti chtělo je zase odsunout, není to téméř možné, tento vzor je příliš hluboko zakotven v každém člověku - a je-li jednou rozpoznán, zůstává navždy. Jakmile nyní vstaneš a vyjdeš do Sálu bran, máš opět možnost otevřít jedny z mnoha dveří, například ty s nápisem "Má dosavadní cesta". Za těmito dveřmi můžeš objevit všechny konkrétní situace své životní cesty ve vztahu k pravzoru. - Ale stejně dobře můžeš nyní také nejdříve opustit svůj chrám - na křídlech dechu - a vrátit se pomocí hlubokého nádechu a výdechu a vědomě se zorientovat v Ted' a Tady.

MEDITAČNÍ CYKLUS: MIKROKOSMOS XLOVĚK - MAKROKOSNfOS ZEMĚ 205

15. meditace

Cesta časem - vyrovnání se s vlastním příběhem

L ehni si opět rovně a uvolnéně - nohy vedle sebe - ruce volně podél těla a zaposlouchej se do sebe, do svého nitra - vnímej jemné proudění dechu a váhu

svého těla na podložce - povol se - a svěř svou váhu podložce a sebe proudu dechu - a tónům a chvění a vibracím, které tě provázejí na cestě k sobě a do obrazů a vzorů tvého života. Víčka se zavírají, pokud se to již dávno nestalo, všechna pozornost se zaměřuje dovnitř - a proud uvolnění se dává již známou cestou - uvědomuješ si obličejové svaly - a již při tom se uvolňuješ - povoluješ - a sametová měkkost se šíří až k zadní části hlavy - a proud proniká do hlubin a zasahuje střed hlavy a proudí dolů oblastí krku a týla - do ramen a zad - i tady se uvolňují svaly - záda se stávají širšími - a tak klesáš hlouběji do podložky a do uvolnění - nyní nebo hned - a povolit a nechat plynout proud - do hrudi a dozadu do zad - a dech se stává vědomější a jemnější. - Každý vdech tě dělá lehčí a volnější - každý výdech tě nechává klesnout hlouběji do klidu středu - a zde, ve středu tvé hrudi, otevírá proud uvolnění pramen tvé srdeční energie a spojuje se s ní - a tento spojený, široký a teplý proud se rozšiřu je do všech směrů a především dále dolů do břicha a do pánve. A nyní nebo hned uvolňuje a bere s sebou vše, co by ti mohlo bránit v cestě do vlastního středu. - Proudění proniká pánví do nohou a dále dolů do chodidel. S každým výdechem vyplavuje špičkami prstů na rukou a nohou vše, co by tě mohlo rušit na cestě k sobě. - A tak jsi s každým výdechem volnější a s každým nádechem také širší a lehčí - střed se otevírá jako sám od sebe - Onen prostor mezi hlavou nahoře a pánví dole - zády vzadu a hrudí vepředu - onen prostor středu, kam nyní klesneš, a vklouzneš do známé krajiny, která obklopuje tvůj chrám a tebe hned přijme. Jsi na cestě do chrámu a bereš vše zřetelně na vědomí - vnější vzhled a vchod - prostor do kterého nejprve vstupuješ a schody dolů do Sálu bran - všechny dveře se všemi nápisy v kruhové místnosti - a ty jedný dveře do Sálu sebepoznání, které již tak dobře znáš. Ale ta atmosféra ti ještě nikdy nebyla tak důvěrně blízká,- cítíš, že tě vše velmi hřejivě a osobně přijímá, ve chvíli, kdy si leháš na lůžko, a tvůj pohled putuje nahoru do kupole a nechává se zachytit kruhovými strukturami mandaly. Dospěješ do středu a tvá víč~a se zavřou, pohled pronikne středem mandaly a současně dovnitř - a v tomto okamžiku poznáš a zažiješ, že střed venku a uvnitř jsou jedno. Jsi ve středu mandaly - a střed mandaly je v tobě -jsi v chrámu a chrám je v tobě - ano, možná již jsi chrámem a dokonce cítíš chrám i mandalu - a ,svět, který zobrazuje - a každý z tvých atomů - kosmos a každou jednotlivou buňku - Zemi a své tělo. - - - Náhle dokonce vidíš vše najednou na plátně v kopuli - všechny světelné obrazy se projektují přes sebe - energetický vír kosmu se i se svým centrem směrem od středu ven rozpustí ve světě jednoho jediného atomu - a z jeho středu přes něj přerůstá obraz jediné buňky

20Ó CESTY DO VLASTNÍHO NITRA - VEDENÉ hfEDITACE NA CESTĚ K SOBĚ

z jejího jádra se vyvíjí Země - 1~'Iatka Země - naše i~Iodrá Planeta s bílými závoji mraků - z hlubin středu Země prozařuje její rudé, žhavé jádro a mění se v srdce, tvé srdce. - A tvé tělo nabývá formu kolem tohoto středu - s rozpřaženými údy a svou podobou pěticípé hvězdice překrývá mandalu Země - a přesto je i Země stále ještě viditelná. --- Tak nyní vidíš svou vlastní podobu roztaženou jako mandalu nad Zeměkoulí. Připadá ti, že tvé tělo je přikováno na Zemi jako Prométheus na skálu. Je to myšlenka na Prométheův osud nebo na sounáležitost materie - ale ty v sobě cítíš stoupat vlnu soucitu - soucit s onou postavou, která vznikla spojením těla Země a tvým vlastním tělem. A jak se stále více vciťuješ do této postavy, začínáš zřetelně vnímat, jak velmi neseš tuto Zemi v sobě. Ve stejné chvíli pociťuješ celou zodpovědnost, kterou neseš za sebe a za Zemi - za svou minulost a za svou budoucnost a za tento okamžik. - A nyní víš, že vše začíná v této chvíli tím, že přijmeš sebe sama a Matku Zemi. S tímto poznáním se ještě prohloubí tvůj soucit, a ty začínáš tušit něco z toho utrpení, které tvé tělo i Země musejí snášet a současně poznáš, kolik trpělivosti a pokory je k tomu třeba. I tato trpělivost se ti nyní sděluje - a z pocitu pokory rozumíš v této chvíli, že všechny ty bolesti a problémy, které vyjadřuje tvé tělo a Země, jsou pouze znamení - signály, které tě chtějí probudit do skutečnosti. Tělo, tvé vlastní a tělo Země, ukazují ve své otevřenosti vše, a nám nezbývá než se podívat a akceptovat něco, co stejně již je. A tak to nyní jednoduše udéláš a pocítíš v sobě plno soucitu s utrpením a plno pokory v přijímání. Z pokory přijímání a soucitu s utrpením v tobě možná roste přání pomoci - pomoci tělu a duši ~lověka i Země - tedy sobě. --- A stejně, jak se ti ukázala jednota tvého vlastního těla a těla Země, vidíš nyní i jednotu času. Bez jakékoli námahy se můžeš podívat do svého dětství a mládí a do těchto období Země. A jak se díváš zpátky v čase, není to pouze tvé vlastní tělo, které se jeví mladší, ale i tělo Zeměkoule v pozadí. Nyní rozeznáváš, jak velmi spjato a protkáno v čase a prostoru je tvé tělo s tělem světa; začíná ti být zcela jasné, jak spolu obě souvisejí a že vše, co činíš sobě, provádíš také světu, a vše co provádíš světu, děláš také sobě. I když má tento poznatek v sobě něco bolestivého, je v něj ukryta také naděje. Když pomůžeš sobě, pomůžeš i Zemi, a když pomůžeš Zeini, pak pomůžeš vždy také sobě. S tímto poznáním se pomalu vydáváš na cestu zpátky k oněm zvláštním a důležitým situacím tvého dosavadního života. Zprvu se vidíš pouze o něco mladší - při tvých posledních narozeninách - a jsi ve své současné podobě na návštěvě u sebe sama -je to před krátkou dobou a využiješ té příležitosti a podáš svému o něco mladšímu Já zprávu o době, která přijde, tím je zbavíš strachu ze všeho, co ty již znáš, ale před ním leží ještě v neznámu. Tvé mladší Já okamžitě pozná tvou starší autoritu a ochotně přijme tvé rady a pomoc, ano, dokonce fyzicky cítíš, jak se tvé mladší Já uvolňuje, pokud se jedná budoucnost až do Ted. Rozloučení je srdečné, protože nikdo si není tak důvěrně známý jako vaše obě Já. - A pak cestuješ dále v čase - dále a dále až k bodu, kdy uzavíráš důležitou část svého vzdělání, například školu. Nyní se vidíš v tomto bodě, s tímto o poznání mladším človékem, tebou tenkrát, kterým jsi do

D!TEDITAČNÍ CYKLUS: IyIIKROKOSMOS XLOVĚK - hIAKROKOSMOS ZEMĚ 20'j

posud. Tvé mladší Já je překvapeno, ale pozná tě hned i v tvé změněné současné podobě a je na tebe zvědavo. Opět použiješ příležitost předat kus svého staršího, zralejšího vědění a zbavit své mladší Já strachu z přicházejícího období. Ze zkušenosti mu můžeš vyšvětlit vše, co je pro ně nové a neznámé. Víš také, jak dopadnou věci, které jsou pro tvé mladší Já ještě skryty v budoucnosti a jsou spojeny se strachem a napětím. Můžeš tak rozptýlit i tyto obavy. Když se uvolní napětí v tvé mladší polovině, vnímáš to i v sobě - cítíš, jak jste spojeni v čase. Tak bude možné, vnést ze současnosti harmonii do tvého minulého života. A nová harmonie ve vlastní historii působí zase zpět na současnost. S touto zkušeností se vracíš ještě dále zpět časem až ke dni, kdy jdeš do školy - ve své dnešní podobě jsi hostem na svém prvním školním dni a sedneš si ke svému mladšímu Já do školní lavice. Co tady v podobě školní docházky před ním leží jako velká temná moc, je pro tebe známou zkušeností. A opětje můžeš uklidnit a užitečným vysvětlováním zbavit strachu. Co zepředu vypadá tak děsivě, například všechny ty zkoušky, je zpětně spíše neškodné a nestojí za rozčilování. A tak mizí všechny strachy a zatěžující napětí z minulosti, a ty vnímáš až do současnosti, jak se uvolňují stará napětí a blokády. - Využiješ také příležitost, a sdělíš svému mladšímu sourozenci všechny zkušenosti z partnerského vztahu a tím vypustíš i z této oblasti strach jako z nafukovacího míče. Stále více tě baví, uvolňovat energii z uzlíků strachu, to je tak lehké díky tvé časové nadřazenosti. Třpytivé uzlíky strachu praskajf jako mýdlové bubliny tváří v tvář tvé prožité zkušenosti. Pro tvé mladší Já je to jako zázrak. I když mu vysvětlíš iluzi času, je to pro ně stále ještě dostatečně zázračné. Nejraději by si tě ponechalo u sebe a velmi mu pomůže, když je ubezpečíš, že jsi vždy s ním, protože ve skutečnosti neexistuje žádný čas. l~Ta rovině našf skutečnosti se s ním ale rozloučíš, protože na tvou ulehčující pomoc čekají ještě první roky života. Iluzí času kloužeš zpět do minulosti ke dni, kdy se ti poprvé podařilo postavit se na vlastní nohy a pociťuješ celou pýchu této chvíle. Pro to malé, nejistě se kymácející dítě, není ten velký, světlý dospělý, který vedle něj najednou stojí a jímž nyní jsi, vůbec takovým překvapením. Rozhovor s ním je ještě uvolněnější a více v pohodě riež ty dosavadní. Tvé malé Já je tak zaměstnáno touto chvílí a svým kymácivým stáním, že není nijak zvlášť zvědavé na budoucnost, ale přesto se ochotně otevírá tvým radám, oao je také užitečné lépe porozumět dospělým a poslechnout si od dospělého, jací dospělí vlastně skutečně jsou. Při tomto setkání máš najednou pocit, že je důležitějšf pro tebe než pro tvé dětské Já. Vnímáš to jako velmi živé a dobré, být melým dítětem a nejmilejší by ti bylo jednoduše tu zůstat - a žít zase jako malé díté. A málem to upadlo opět v zapomnění: vždyť to přeci jde, protože čas neexistuje. - A tak jsi i ty stále ještě tím malým dítětem, plným energie a s neomezenou chutí hrát si a žít. Je těžké říci, pro koho je těžší loučení ve chvíli prvního zdařeného pokusu stát. - Ale ještě tě volá den tvého narození. A zde najdeš ono maličké, poněkud pomačkané lidské dítě, v této podobě začal tvůj život a nyní můžeš vzít sebe sama na do náručí a beze slov té maličké bytosti sdělit, že tu pro ni stále budeš. Tvá jistota se přenáší, a tak prou

20ó CESTY DO VLASTNÍHO NITRA - VEDENÉ MEDITACE NA CESTĚ K SOBĚ

dí i do prvních dvou let tvého života uklidňující, důvěryplný pocit. "Vše je v pořád- , ku", sděluješ dál ve formě pocitu a všechno také zůstane v pořádku. Víš, že ti to malé dítě, v jehož rysech vidíš své vlastní tahy, rozumí. Cítíš to podle toho, že získává důvěru a může povolit a uvolnit mnoho z napětí, které na něm leží od porodu. A prožiješ, jak se také v tobě šíří uvolnění a hluboký klid. Každá minuta tvého minulého života je tak úzce spjata se současností, s Ted', že každé uvolnění v tvé osobní historii má samozřejmě vliv i na tuto chvíli, do které se nyní vracíš. Tam, kde není přehrada mezi minulostí a současností, musí být i budoucnost těsně spjata se současností. A tak, jak v tobě stále ještě žije ono novorozeně, musí v tobě už ted existovat také velmi staré, moudré Já. A pouze tato myšlenka stačí, a již dostáváš impuls k pohybu v čase směrem dopředu a nacházíš se tváří v tvář osvícenému člověku, kterým jednou budeš a vlastně již odevždy jsi - stojíš ve své dnešní podobě před svým prastarým Já - a opět je spojení mezi vámi oběma velmi těsné a důvěrné, a začíná výměna, není to ani rozhovor, spíše se to podobá vzájemnému soucítění, prociťování a vnímání. Od tvého starého, moudrého Já k tobě plyne důvěra a víra - důvěra v tvou budoucnost, která chce být ještě žita - a také vědomí, že cesta jde dál až k vnitřnímu klidu a spokojenosti - ano, k moudrosti. A něco z toho cítíš již ted', proudí to k tobě, a v tvém srdci se šíří nový a hluboký klid. Ta cesta existuje a je již projita a prošlapána. Tento starý moudrý člověk, který je tebou a ty jsi jím, bude stále na tvé straně - ne tak zřetelně jako právě ted' - ale přesto jej budeš moci vnímat. A kdykoli jej můžeš navštívit - na křídlech svých myšlenkových obrazů - stejně jako se můžeš kdykoli vrátit ke svému dětskému Já. Při této myšlence si uvědomuješ, jak podobní si oba jsou, ten starý, moudrý člověk a to malé dítě. S oběma si rozumíš beze slov - a rysy obou prozařuje bytost - tvá bytost. - - A vlastně je to tak, že se dítě dívá očima té staré moudré osoby, a na svém prastarém Já zažiješ, co to znamená, býti zase jako děti. - - - A nejen to ti začíná být zřejmé v oněch lesklých dobrotivých očích. Poznáš v nich i celý význam své cesty Časem a Prostorem, - protože jako je rozdělení časů pouze iluze, je jí také rozdělení Člověka a Světa. - A Země i ty jste jednota. Ty to nyní nejen poznáváš, ale také to cítíš a prožíváš. Tak jako zklidňování a vytváření harmonie ve tvé minulosti a budoucnosti, přinášejí klid a jasnou srozumitelnost do tvého současného života, musí podobné ulehčení cítit i tvoje okolí - a již také hned prožíváš jakési tušení toho všeho. Smířit se svou vlastní historií znamená smířit se i s historií Země. - Pomoci sobě na cestu, znamená pomoci na cestu i Zemi. - Uzdravit sebe znamená, uzdrávit Zemi. - Uzdravení Země je vlastní uzdravení, uzdravení sebe sama a uzdravení Světa současně. - - - S tímto pocitem spojenosti a jednoty se vším se vrátíš zpět na své lůžko do Sálu sebepoznání, cítíš v sobě plno vděčnosti za obdržená poučení a vhledy - a plno pokory před živým stvořením. - - - Když se nyní se vším rozloučíš a vyjdeš ven do Sálu bran, máš možnost volby, vejít ještě do některých dalších dveří. A uvidíš, že zde jsou dveře ke všem obdobím tvého dosavadního života a jedny na kterých stojí: " Vé staré moudré Já". - A je lhostejné, jestli ted' ote

MEDITAČNÍ CYKLUS: MIKROKOS~fOS ~LOVĚK - MAKROKOSHIOS ZEMĚ 20(~

vřeš ještě jedny dveře a intenzívněji uklidíš v'některém dalším období svého života nebo jestli se chceš raději vynořit a vrátit z chrámu, a aniž by cokoli z tvých zkušeností zmizelo v zapomnění, chceš přistát v Ted' a Tady.

l6. meditace

Léčení

ehni si opět pohodlně a uvolněně - nohy vedle sebe, a natažené - ruce voln~ě T podél těla - a nech klesnout víčka. - Ještě jednou se vydáváš na cestu do vnitřního světa představ a obrazů, barev a tónů, vibrací a vzorů - svěříš své tělo podložce a sebe sama zemi snů a fantazií - po dávno známé cestě znovu kloužeš do říše svých vlastních vnitřních obrazů a obrazů světa. - Zatímco tělo klesá stále hlouběji, jsi klidnější a uvědomělejší - prociťuješ se do sebe a do své vlastní hloubky. - A zatímco důvěrně známé vlny uvolnění postupně zabírají celou hlavu až do jejího nitra a hledají si známou cestu dolů do těla k prameni energie sídlícímu v srdci a ještě níž k onomu dalšímu centru v břiše, kde se opět otevírá prostor středu mezi pánví dole a hlavou nahoře, zády vzadu a hrudí vepřdu - onen vnitřní chrám těla. - A jako již tolikrát se necháš tímto prostorem zachytit a ponoříš se do hloubky, až se dostaneš do známé krajiny - oné krajiny, ve které je skryto místo tvých sil; Chrám sebepoznání a sebeuskutečnění. --- A když se tento chrám, téměř jako na objednávku, vynoří z mlhy tvých představ, pocítíš důvěrně známý pocit, téměř jako doma - ale současně víš, že to vše je sen, celá ta krajina je plodem snu, stejně jako ten chrám tady před tebou - a jako celý život, který ještě leží před tebou snové obrazy v snovém světě - každý a všechny jsou utkány ze stejných vzorů barevných a živých - někdy mocných a někdy pohlcujících - a přesto je to vše iluze a sen - a snem zůstane vše až do okamžiku probuzení v Ted' a Tady, kdy do jedinečnosti a vzácnosti chvíle proudí vědomí. Dokud se ale skutečnost bude skládat z pavučin snu, je naprosto vhodné, využívat i svět snů a jeho nekonečné možnosti, ať se jedná o snoy~ svět každodenního života, nebo o noční snění; anebo jde o ten svět, do kterého se ted noříš. Přes všechny rozmanité zkušenosti, které se ti zde podařilo získat, ti dochází, že zdaleka ještě nejsou vyčerpány všechny možnosti této roviny, ano, dokonce nejsou ani dostatečně poznány. Neboť přesto, že se ti podařilo již mnohé tady prožít, téměř vše se odehrávalo v podzemí chrámu. Dokonce i tam je ještě mnoho neotevřených dveří a tím i nevyužitých příležitostí. - Když nyní vstoupíš do chrámu, zůstaň v horních prostorách a dobře si to zde prohlédni. - Brzy objevíš dveře s nápisem "Sál proměny". - Otevři je a vejdi do Sálu proměny, ten ti nepřipadá tak úplně cizí, protože se v mnohém podobá Sálu

~tprv lP~i "římo ood ním. Ale na zdech se skrývá ještě mnoho tajem

210 CESTY DO VLASTNlXO NITRA - VEDENÉ htEDITACE NA CE5TĚ K SOBĚ

ného a neznámého - počínaje podivnými přístroji, jako ve vědecko-fantastickém filmu až k útvarům podobajícím se lampám a inventáři, který působí velmi lékařsky. Na druhé straně najdeš i tady uprostřed známé lůžko - i tady je atmosféra dále utvářena pomocí světla a vonných esencí. Nad místností se dokonce klene i podobná kopule - a pod ní stojí lehátko, na které se nyní uložíš. Hned poznáš, že v mandale této kopule jsou uloženy a skryty, sice jiné, ale stejně tajemné možnosti. Uvolněně se natáhneš na lůžko. - Chrám ti odhalil již tolik podstatného, že očekáváš tyto nové možnosti s klidem a radostným uvolněním. - Jak tu tak ležíš - díváš se nahoru a vzpomínáš si na nápis na dveřích se slovy "Sál proměny", začíná se v tobě probouzet tušení, jaké možnosti by tento prostor mohl mít. Všechno, co se ti podařilo objevít dole v Sále sebepoznání a co ti odhalily jednotlivé dveře v Sále bran, můžeš nyní zde nahoře proměnit v nejzákladnější zkušenost - všechno můžeš udělat integrální částí sebe sama. A tak je vlastně Sál proměny současně i místem léčení, který ti umožňuje využít všechny možnosti, na které si jen pomyslíš, aby bylo dosaženo vyléčení a tím i celistvosti. Když se ti podařilo dole v Sále sebepoznání nalézt nějakou chybu, zde nahoře je možné, doplnit tu chybějící část do vzoru tvého života. K použití jsou přípraveny všechny možné pomůcky, od medicínských, přes technické až po spirituální, jež ti umožní najít a přijmout to, co chybí, a nakonec k tomu dokonce pocítit náklonnost. Možnosti jsou naprosto neomezené a možná tě jejich množství na počátku trochu mate. A tak, než začneš s vlastními léčebnými procesy proměn, projdeme si nejdřfve několik zásadních možností. Zůstaň klidně ležet na lůžku a nech své oči sklouznout nahoru do kopule. Mandala v kupoli převezme vše další, přitáhne si tvůj pohled do nítra k nejvyššímu bodu kupole přímo do středu - a opět se tvé oči jako samy od sebe zavřou. Nyní pomyslíš na tu část svého těla, která ti připadá nejproblematičtější, která tě nechává nejčastěji a nejnepříjemněji trpět a ta se hned objeví na promítacím plátně před tvým vnitřním zrakem. Nevadí ani to, je-li problém uložen uvnitř nějaké části těla; protože ji můžeš jednoduše prosvětlit - je třeba pouze na to pomyslet a již se odpovídající zobrazení hloubky objeví na obrazovce. Současně si uvědomíš odpovídající místo v těle. A ted' můžeš silou svých myšlenek bez nebezpečí použít jakoukoli terapii, která ti přijde na mysl, stejně jako bylo možné bez nebezpečí prozářit ono problematické místo. - Důležitým předpokladem léčení je, že si předtím v Sále sebepoznání ujasníš celé pozadí tvého problému - a uznášjej za svůj naprosto osoliní majetek. - Potom bude při všech léčebných úkonech, snahách a proměnách, jako samo od sebe, stát v popředí to včlenění a přijetí vzoru skrytého za symptomem. Ten zmizí úplně sám od sebe, když splní povinnost, sdělí své poselství a zprostředkuje to poučení a úkol, který v něm byl uložen. Než to zmizí, může se stát, že se zcela promění: z obtížného narušitele mfru v cítlivého ukazatele, který tě okamžitě upozorní, překročíš-li určitou, pro tebe platnou hranici. Všechny možnosti se ti objeví v mysli v Sále proměny přímo z tvého nitra a jako samy od sebe. Musíš pouze na chvíli zavřít oči a myslet na příští krok - a již se ti ukáže - jako symbol na

MEDITAČNÍ CYKLUS: DIIKROKOSMOS ~LOVĚK - hIAKROKOShfOS ZEhIĚ 211

plátně v kopuli nebo zcela prakticky v místnosti. Bude-li tvá první myšlenka "terapie zářením", začne na tebe a na obzvláště problematické oblasti těla okamžitě proudit ze všech zářičů ve všech koutech místnosti odpovídající záření. A pak je třeba se pouze otevřít a pustit tuto energii dovnitř - tak dlouho a tolik, kolik ona odpovídající část těla chce přijmout. Zbytek se stáhne rychlostí myšlenky. - Potom zavřeš oči a necháš proudit a působit další léčebné záření. Klidně si to ted' zkus: otevři zcela vědomě své tělo tomuto světlu a nech je proudit dovnitř - opět tak dlouho, až je uspokojena potřeba. - Tak můžeš kdykoli později zacházet s každou léčebnou vibrací či vlněním, které se vynoří, až projdeš všechny a žádná další se již neobjeví. Současně můžeš na plátně v kopuli kontrolovat, jak se postižené oblasti tato terapie líbí. Je možné, že se v brzké době objeví zcela překdapivá zlepšení a proměny tvé situace. Pokud tvůj současný problém vyžaduje ještě další terapii ozařováním, máš k tomu později dostatek příležitostí. Nyní se budeme věnovat další z mnoha možných terapií. Pokud se jako příští krok objeví například "Terapie magnetickým polí", zažíješ, jak na tajuplných stěnách Sálu proměny dojde k potřebným změnám. A současně ucítíš příjemné a léčivé působení magnetického pole. Potřebná síla pole a dokonce i délka působení se regulují jakoby samy od sebe nebo vlastně jako zevnitř, z tvé vlastní intuice. Když to bude stačit, magnetické pole se stáhne samo od sebe a uvolní místo další léčebné metodé. Mimoto nemá čas na těchto vnitřních rovinách žádnou důležitost - málo na něm záleží - všechno ale záleží na vědomí a soustředění síly myšlenek na tu kterou formu léčení, a proto budeš mít vždycky dost času. Je zde ještě množství dalších forem terapie, které používají léčivé vibrace. Již ve chvíli, kdy vkročíš do místnosti ustanoví se samo od sebe, takové elektromagnetické pole a koncentrace iontů ve vzduchu, jaké jsou pro tebe nejvýhodnější. I když si toho zpočátku přímo nevšimneš, je možné, že to budeš moci nepřímo vnímat - alespoň podle toho, že se v tomto sále cítíš vždy obzvláště čerstvě a máš v sobě plno životní síly. Ale možné jsou samozřejmě i specif ičtější terapie. Pokud se například na vnitřní obrazovce objeví "Akupunktura", jako vhodná léčebná forma, je možné jí obdržet ve zvlášt příjemně formě. Jehly je mož.

no nahradit ostrými svazky paprsků. Tyto laserové paprsky míří samy od sebe na důležité body na tvém téle a obzvláště na ušní boltce. K tomu je ale potřeba, aby kůže byla obnažená, stačí jediná myšlenka a je tomu tak.I zde se čas léčení řídí sám od sebe tím, že se zářiče včas vypnou. Ale i zde, jako všude na této rovině meditace není kvantita důležitá ve srovnání s kvalitou. Správná kvalita ale získá čas tím, že do ní necháš vstoupit vědomí. Tím se každá chvíle může stát drahocenností, a pak jsou všechny možností uloženy v tomto jediném okamžiku. Nyní ale můžeš pokračovat v různých terapiích, které možná působí hruběji, ale jsou velmí účínné. - Když se například na vnitřní obrazovee objeví jako další krok "Masáž", je v Sále proměny i pro tento postup připraveno vše nutné. Když zase otevřeš oči, vstoupí do mfstnosti člověk, kterýje v této chvíli umí nejvhodněji s tebou pracovat a ty obdržíš právě tu masáž, kterou ted' potřebuješ. Je pouze třeba, aby se ti podařilo otevřít sebe a svou

212 CESTY DO VLASTNÍHO NITRA - VEDENÉ MEDITACE NA CESTĚ K SOBĚ

tkáň možnostem okamžiku - a dostaneš vše potřebné. Přitom nejsou schopnosti tohoto magického terapeuta omezeny jenom na jednoduchou masáž. Podle potřeby a přání tě může bud' pořádně prohníst nebo téměř bez doteku ošetřit tvoji auru a vyrovnat různé blokády a zadrženou energii, vyčistit pole tvého záření a může položit ruce na místo, které to právě ted' nejvíce potřebuje a tak ti může nabídnout celou léčebnou energii této roviny. Vlůžeš se jím také nechat odvést do blízkých lázní, kde jsou ti k dispozici všechna tajemství koupelí - od omývání vonnými vodami, přes polévání, které je pravý životabudič a koupele nohou, odvádějící z těla vše přebytečné, až po koupele ve vzácných, harmonizujících esencích a vtírání zázračných mastí a jiných léčivých tinktur. Když se omyješ ve všech vodách a poznáš vše, co chceš a co se ti nabízí, můžeš si ještě na závěr vyzkoušet saunu a parní lázeň a nakonec odpočívat na lůžku ve vzduchové nebo sluneční lázni. Jakmile jej k tomu tvoje intuice vyzve, může ti tvůj terapeut připravit všechny druhy zábalů a obkladů se zvláštními, velmi účinnými, léčivými zeminami. Ale samozřejmě nemůžeš toto vše prožít hned ted' a všechno najednou. V této chvíli jde o to poznat a ocenit všechny možnosti této místnosti. Až se sem jednou později vrátíš, budeš mít dostatek času a můžeš využít všechny možnosti a vyvinout svůj vlastní léčebný program, bez jakéhokoli omezení vlivem slov nebo daných struktur. Potom můžeš dovolit, aby se vše odehrávalo jako samo od sebe a v pravý čas, dokonce i hudba, protože i hudba může velmi významně přispět k harmonizaci a léčení. Čím více se obrátíš do vlastního nitra, tím lépe může uvnitř vznikat právě ta hudba, kterou v té chvíli nejvíce potřebuješ, která odpovídá tvé náladě a pracuje s ní. Ani takovouto muzikoterapií nejsou ještě zdaleka vyčerpány možnosti "Sálu proměny". Můžeš si tady, například od své terapeutky nebo terapeuta, nechat připravit jakýkoli lék pro kterýkoli orgán a jakoukoli situaci a na této rovině je také vezmeš, od čajů a bylinných tinktur až po minerální léky. Příprava podléhá zcela tvé intuitivní kontrole a může sahat od jednoduchých roztoků až k alchymistickým procesům, od pravé směsi květových esencí až k homeopaticky protřepávaným látkám s jakoukoli vhodnou potencí, a dokonce je možný přenos čisté energetické vibrace na potřebný lék. Samozřejmě je možné některé z těchto cest rozumně spojit. Představ si, že si právě ted' připravuješ lék. Na malém stolku před tebou stojí fiola plná čisté pramenité vody. Nyní zavři oči a nech objevit se na vnitřní obrazovce kopule první složku tvého léku, například rostlinu. Tuto rostlinu pak uvidíš čím dál tím jasněji před sebou. Přitom je zcela lhostejné. jestli tu rostlinu nebo její jméno znáš. Nyní můžeš ještě jednou zavřít oči a připravit se vnitřně na způsob zpracování rostliny. Pokud potřebuješ rostlinné tělo, rozpustí se hned před tvýma očima celá rostlina ve fiole. Potřebuješ-li duši té rostliny, zaperlí se ve fiole několik kapekjejího éterického oleje. A máš-li ti potřebu jejího ducha, skane do fioly jedna kapka jejího čistého alkoholu. Další součástí tvého léku by mohl být drahý kámen, který je ted' pro tebe důležitý. Okamžitě se vynoří na obrazovce a ukáže se v prostoru, a může se stát, že do Sálu proměny si najde cestu jediný silný paprsek slunečního světla, prozáří draho

MEDITAČNÍ CYKLUS: MIKROKOShfOS xLOVĚK - MAKROKOSMOS ZEMĚ 213

kam a padne na fiolu. Tak se na pramenitou vodu přenáší energie krystalů a ty získáš vedle rostlinného elixíru i elixír z drahokamu. Když dokončíš svůj lék, a to poznáš podle toho, že tvá vnitřní obrazovka zůstane prázdná, můžeš svůj elixír použít, to znamená, že jej můžeš vypít, čichat k němu nebo jej vetřeš do některého citlivého místa na tvé kůži, například do pupku - nejlépe způsobem, který ti ukáže tvá vnitřní obrazovka. Sál proměny ti otevírá ještě dalekosáhlejší možnosti, obrazovka ti může ukázat také duchovní lék, který by bylo vhodné přijmout, například určitý základní princip, kterému by bylo vhodné se věnovat nebo nějaký úkol - něco, co je třeba se naučit. To se může stát tak, že na plátně uvidíš určitý symbol nebo nápis, který ti úkol vysvětlí, nebo k tobé může přímo promluvit hlas. Pokud ti poselství není dostatečně jasné, můžeš požádat o vysvětlení a obdržíš odpověd' na vnitřním plátně. Čím více se naučíš důvěřovat své první myšlence, tím jasnější a výmluvnější budou nejen obrazy, ale i poselství. I když jsme ještě zdaleka nevyčerpali všechny možnosti léčení a proměny, které se zde nabízejí, je nyní na čase, opustit tento prostor, protože k chrámu patří ještě další, stejně podivuhodné prostory. Většinu z nich si ale budeš muset vyhledat ty, protože není nic, co by pro tebe mohlo být důležité a nebylo v tomto chrámu obsaženo. Nyní se ještě společně a vlastně jen mimochodem podíváme do "Sálu cest", který je blizoučko a hned jej nalezneš. Vevnitř vypadá vše důvěrně známě - lůžko uprostřed pod kopulí, v ní mandala pouze osvětlení a atmosféra jsou laděny jaksi neutrálněji - a to je v této chvíli dobře, neboť cesty jsou připraveny na pozdější dobu - a ted' jde jenom o to, seznámit tě s dalšími moinostmi. Když se podíváš do kopule, zažiješ i bez tranzu cosi důvěrně známého. Mandala hned stáhne tvůj pohled do středu, a z bodu ve středu se vynoří známý obraz mandaly Človéka na mandale Země, a ve stejné chvíli je ti zřejmé, co tento obraz v tomto sále znamená: Č~lověk a Země jsou jedno - ty jsi jedno se Zemí. To ale neznamená nic jiného, než že všechny cesty do vnitřního světa těla a svéta duše zrcadlí cesty do vnějšího světa, a samozřejmě je to i naopak. Všechny cesty po vnějším světě, do vzdálených a blízkých zemí a kontinentů jsou odrazem vnitřních cest. Vše, co můžeš najít ve velkém a dalekém světě, musí být i v tobě, a všechno, co je v tobě, musí být k nalezení i ve světě. A tak můžeš zde, v tomto sále po všech těch cestách do nitra navštívit také všechna vnější místa, která se tě dotýkají, příjemně nebo nepříjemně. Kterékoli místo na Zemékouli, které té přitahuje nebo odpuzuje, je pro tebe důležité, protože ti může ukázat určitý princip, který se tě uvnitř příjemně nebo nepříjemně dotýká. Později bude jenom třeba položit se na lůžko uprostřed, otevřít se procesu soustředéní ve středu mandaly - a již se objeví cíl tvé cesty, a ty prožiješ sebe sama na této cestě a naučíš se, co je právě třeba se naučit. A tak se všechny tvé vnitřní i vnéjší cesty stanou poutě~ni s jediným cílem: tvým Já - protože C~lověk a Svět jsou jedno. I tento sál na tebe bude čekat - a nyní jej opět opouštíš - a procházíš okolo dalších dveří, s různými tématy tvého života, která na tebe všechna ještě čekají. Nakonec se dostaneš ke schodům, které vedou do horních pater chrámu. A ty stoupáš tak dlouho vzhůru až dojdeš k nejvýše po

21~ CESTY DO VLASTNÍHO NITRA - VEDENÉ MEDITACE NA CESTĚ K SOBĚ

loženým prostorám chrámu. Je to ona místnost, která leží ve špičce velké kupole vysoko nad vším. Na dveřích je jemným písmem napsáno: "Rozjímání". Když otevřeš tyto dveře, uvidíš před sebou svou modlitební a meditační místnost, takovou jaká odpovídá všem tvým přgdstavám. Není pouze zařízena přesně podle tvého přání, ale je naplněna i tou vibrací, o které na'takovém místě sníš - a samozřejmě je pro tebe připraveno zvláštní místo, na které se nyní odebereš a věnuješ se meditaci o sobě a Matce Zemi, která tě nese. A tak jak se ti již dříve podařilo smířit se svým Já v různých stádiích, od nejrannějšího dětského věku až k dnešku, děláš to nyní sé svou Matkou, se Zemí - podíváš se na ni, jaká byla na začátku a jaká je nyní a přijmeš ji takovou, jakou ji před sebou vidíš a jakou se stala v průběhu času. A pak ji nech před tvýma očima stát se takovou, jaká by odpovídala tvému přání, jak by se měla v budoucnu vyvíjet. - A přitom se také podívej, jak k tomu můžeš a chceš přispět ty - svým vývojem. - Na závěr ale poděkuj Matce Zemi, na jejímž těle žiješ a poděkuj také svému vlastnímu tělu, ve kterém žiješ, za možnosti, které ti obě dávají. A než se zde se vším rozloučíš, ještě jednou si uvědom, že celý tento chrám s jeho nepřehlednými možnostmi leží v tvém vlastním středu a je a zůstane pro tebe kdykoli přístupný a otevřený. Tak jak je vytvořen podle vzoru vnějších chrámů, jsou i všechny vnější chrámy vytvořeny podle obrazů vnitřních chrámů - protože uvnitř a venku si odpovídá - a "C~lověk a Svět jedno jsou". A nyní se můžeš rozloučit a věnovat se svému rozjímání -jak dlouho chceš - a pak podrobněji navštívit jednotlivé oblasti chrámu nebo se vynořit z meditace - tak, jak to děláš obvykle a na vlastní zodpovědnost - a s tímto rozhodnutím se vrátíš do Ted' a Tady - na své známé meditační místo.