Meditace 9, Tajemství středu z makro a mikrokosmos, DAHLKE

9. meditace

Tajemství středu

L ehni si pohodlně a uvolněně na místo určené pro meditace a pokus se je pro­cítit - podložku, která tě nese a atmosféru, která tě obklopuje - dopřej si tuto

chvíli uvědomění, k opravdovému přistání na tomto místě - k procítění těla v této situaci - nohou, jak leží vedle sebe na ploše podložky, ruce stranou podél těla, očí, které se zavírají a tím umožňují, aby se celá pozornost obrátila dovnitř. Zaposlou­cháš se dovnitř - tam, kde sebe sama vnímáš, cítíš - do svého středu - a odtud prožiješ, jak tvé pocity a představy, tvé dojmy a vnitřní obrazy doprovázejí má slo­va - a jak tě doprovázejí moje slova a tóny na této cestě do vlastního středu. Je zde ještě tvůj dech, který té vede - tím, že do tebe přináší energii ti pomáhá být ote­vřenější, protstornější pro vše, co přijde a ve výdechu ti pomůže povolit a pustit vše, co již nepotřebuješ na své cestě a později v uvolnění a klidu vlastního středu. Nyní nebo hned přivede dech do blízkosti tvého vědomí proud energie, a je lhostejné, jestli jej vezmeš na vědomí nyní nebo později - nebo jestli jsi již mnohem hlouběji - tam, kde se slova stávají tóny a tóny stupnina cestě do do ještě větších hlubin svého vlastního vnitřního prostoru. - Tak se může stát, že v této nebo příští chvíli prožiješ, že čas pro tebe běží jinak, a minulost i budoucnost se setkávají v jedné chvíli - ted' právě nebo o něco později - a že celý proud uvolnění plyne pouze zdánlivě seshora dolů - ve skutečnosti je ale všude a hned - nebo ted' - a je také lhostejné jestli vnímáš tento proud jako teplo, chvění nebo jednoduše jinak, svým vlastním způsobem, anebo jsi-li již mnohem hlouběji a jako zdálky prožíváš, jak se kůže na obličeji uvolňuje a prostě ji jinak cítíš - a kůži zadní části hlavy - a celou hlavu - jak nyní nebo hned plyne uvolnění dovnitř a dosahuje středu hlavy, ano středu mozku a odtud se všechna energie rozlévá do dolů do celého těla - protéká krkem a týlem a zaplavuje ramena - a jako samo od sebe se rozpouští veškeré na­pětí a veškeré držení - a svaly se stávají měkčí, poddajnější a teplejší - a je úplně lhostejné, jestli vlna uvolnění zasáhne nejprve ruce až ke konečkům prstů nebo střed hrudi. V každém případě se v tomto středu proud uvolnění setká s jedním ještě mnohem mohutnějším proudem - s pramenem srdeční energie - a ty se spojí a ply­nou odtud do svalů zad až dolů k sedacím svalům. Tím se vše stává ještě měkčí, a ty klesáš ještě hlouběji do podložky a do uvolnění. Proud energie se rozlévá do břišní dutiny a omývá všechny orgány, které se zde nacházejí a naplňuje je energií

181

- pocity, které přitom máš, stejně jako všechny zvuky, které můžeš slyšet - uvnitř nebo venku -jsou znamení a vedou tě ještě hlouběji dolů, do tvého středu a proud dechu ti ochotně pomáhá, a s každým nádechem můžeš ještě více pustit a povolit - pustit vše, co by tě mohlo omezovat ve vlastním středu uvolnění. To vše necháš s proudem výdechu odplynout prsty na rukou a na nohou, a s nádechem víc a ví­ce otevíráš vnitřní prostory kolem svého středu - onu velikou dálku mezi hlavou nahoře a pánví dole - mezi zády vzadu a štítem hrudníku vepředu - onen střed, ve kterém je klid a vyrovnanost - tvůj vlastní střed - tvé centru.. - A zatímco se noříš do tohoto centra jako do středu spirálovitého víru, zůstává s tebou ten pocit středu - a také, když nyní dospěješ před svůj chrám, doprostřed své krajiny, máš v sobě onen pocit soustřednosti, centrovanosti a ten tě provází na každém kroku. A tak je pro tebe ještě jednodušší, zamířit své kroky do chrámu, dojít dolů do vel­kého kruhového Sálu bran a otevřít známé dveře do Sálu sebepoznání. Ještě více než obvykle je zde vše zaměřeno na střed - sál je ponořen do tmy - pouze smě­rem ke středu se pomalu zesvětluje - a jenom lůžko uprostřed je zaplaveno bílo­žlutým, zářivým světlem, které dodává místu příjemné teplo. Vůně oslovují tvé srdce - také zvuky a tóny se tak zvláštně dotýkají tvého srdce. - Jakmile se uložíš na lůžku, světležluté světlo zeslábne, vlastně putuje nahoru a shromažd'uje se v kopu­li nad tebou - aniž by se jakkoli změnil ten příjemně teplý pocit z tvého lůžka. ­Kopule je nyní nad tebou jako kruhové nebe - všechno světlo plyne do jejího středu - nebo z něj vycháží? - Lhostejno - mandala v kupoli opět působí svým fascinují­cím vlivem, zachycuje svými rovnoměrnými, kruhovými strukturami tvé pohledy a magicky je stahuje ke středu. \echáš to dít se, plně se svěříš situaci - soustředíš se ve středu, máš v sobě otevřenost a bdělost ke všemu, co přijde. Zavřeš oči ve chvíli, kdy sklouznou jako samy od sebe do centra mandaly - a ty kloužeš, úplně lehce a něžně, středem do skutečnosti za skutečností. A ta leží kdesi mezi tvým tělem a kopulí nahoře. V každém případě se nacházíš v podivném beztížném stavu, pod sebou vidíš ležet své tělo, natažené a hluboce uvolněné - mandala nad tebou se změnila - vypadá jakoby se celá skládala ze světla - světla, které vyzařuje z jejího středu a teprve vytváří celou mandalu a její paprsky. Ta zvláštní přitažlivost, která z ní vychází, je i nadále cítit - ale tebe to v každém případě táhne víc do středu tvého těla. Teprve když jemně sklouzneš na jeho hrud', začne ti být nápadné, jaké maličké cosi a bez těla nyní jsi - nemusíš nyní zaujímat žádný prostor, můžeš se všemu přizpůsobit. Ten jedinečně bizardní povrch kůže je ti znám již z dřívějších cest - ta krajina z obrovských zrohovatélých šupin - s hlubokými krátery pórů a masivními kmeny stromů, které tu a tam z takovýchto kráterů vyrůstají. Ale tvůj zájem patří pouze středu - a tak se jedním z hlavních pórů vydáš na cestu do vlast­ního středu. Na dně kráteru vede poměrně prostorná chodba dále do hlubin. ­Kolem podivně žlutých chuchvalců, které jakoby ti bobtnaly vstříc, se protlačíš dál. Chodba se brzy začne zužovat a začne přibývat záhybů, až nakonec končí v prameni žluté masy - uprostřed beztvaré hromady mazu. Z této slepé uličky unikneš do úzké

štěrbiny přívodu mazového váčku. Orientace mezi nesčetnými buňkami je obtíž­ná, ba téméř nemožná. A tak tě ta podivně určitá touha po vlastním středu nechá jednoduše proniknout do jedné z buněk v chodbě. Dokonce i stěny buněk, které zde působí jako cihly ve zdi a které jsou položené těsně jedna na druhou, mají drobné otvory a skzr první vhodný se protlačíš. Na rozdíl od vnějšku tě přivítá navýsost uspořádaná atmosféra. \Titro je mnohovrstevně strukturováno. Každá skvrna v této plastické tkáni se zdá obsahovat v sobě celou tkáň a přesto současně zaujímat své příslušné místo v této tkáni. Tomu se nedá rozumět, to lze pouze vy­cítit. Tvůj pocit ti ale říká, že jsi na správné cestě. \Teboť i když je v této plazmě každé místo pro své okolí středem, existuje v této zázračné tkáni ješté jeden vyšší řád s ještě závaznějším středem. A skutečně již brzy narazíš na toto centrum, kte­ré leží jako dům v domě nebo ještě lépe: jako buňka v buňce - s vlastní stěnou. I v této stěně jsou otvory, kterými nepřetržitě plují poselství ven, do okolí buněč­ného jádra, poselství, která vypadají jako různě dlouhé úseky čehosi, co se podobá per šňůrám perel a zřejmě hrají významnou roli v uspořádání celku. Nyní rozezná­váš, že se vše točí kolem tohoto buněčného středu, kolem jádra. Z něj a kolem něj se pohybuje celý život buňky. Na své cestě do středu buňky nyní objevíš pramen informací, které jsou neustále vysílány ven, je to nepřehledná knihovna tvořená vzory z perlových šňůr. Je zde uložena celá informace pro tuto jednu buňku, a na­víc celková informace pro organismus, ke kterému patří, pro tvé tělo. A tak se nyní na této úrovni cítíš již velmi blízko středu, protože střed této buňky obsahuje vše a je sám o sobě již také středem všeho. Určitý pocit ti ale říká, že se tak děje všem buňkám a že musí existovatještě další střed na nějaké nadřazenější úrovni. Ve středu buněčného jádra obrátíš svou pozornost nejprve ke stavebním kamenům jeho vzo­ru - z toho nepřehledného množství si zvolíš jeden vzor a přizpůsobíš se jeho roz­měru. K tomu je ale třeba stát se ještě menší, protože tajemství vzoru leží na další mnohem jemnější rovině. Zde se ti odhalujé nový kouzelný svět - říše molekul ­stočených, hadovitých girland, sestávajících z nesčetných nekonečně zkroucených spirál, je to skutečné bludišté - a přesto okouzlují svou pravidelností a pořádkem. Přitom zde nevládne klid, ale vše je v neustálém chvějivém pohybu, zcela automa­ticky se přizpůsobuješ tomuto rytmu, stejně jako ty nekonečně dlouhé girlandy kmitající kolem středu, okolo kterého jsou umné uspořádány. \ejedná se o pevné místo, je to spíše centrum ve zdánlivě prázdném prostoru - v každém případě je to místo klidu. - Ze středu tohoto klidu můžeš rozpoznat, že ty jednotlivé droboučké stavební kameny, z nichž jsou girlandy tvořeny, kmitají ještě rychleji než samy gir­landy. :~Ta jedné straně vypadají jako pevné koule, na druhé straně jsou samy o so­bě ve stálém, nekonečně rychlém pohybu, jako hromada jedinců, kteří zběsile kmitají na místě - ano, nejvíce se podobají roji včel.Ve skutečnosti je tady ve svčtě atomů cítit neustávající šumění energie a pohyb. - Jakmile se tomuto novému zá­zraku přizpůsobíš a přiblížíš - stáváš se přitom ješté drobnější - zažiješ, že ty koule nejsou ve skutečnosti vůbec pevné, že neobsahují žádnou pevnou látku. Všechny

183

ty částice sviští tak rychle okolo, že je vlastně nelze potkat, místo toho se setkáš s prázdnem, s nepopsatelnou, fascinující prázdnotou, která pulzuje energií a silou. - Jednotlivé částice jsou tak nepopsatelně rychlé, že žádnou neuvidíš - jsou to to­tiž elektrony - a dovnitř směrem ke středu atomu, je to ještě výraznější. Zde jsou elektrony tak nepopsatelně rychlé a je jich tak málo, že vlastaé zbývá pouze prázd­nota - naprosto nepředstavitelná prázdnota - nekonečná a prostorná jako ve ves­míru - ano, představa letu vesmírem je jediné použitelné přirovnání. I v této rovi­ně se ti podaří přizpůsobit se a propracovávat se dále směrem ke středu. Co se venku může zdát jako věčnost je zde pouze okamžik - cesta do středu atomu ti ukazuje, jak je čas neskutečný. - Letí tu zběsile nebo stojí? - To není možné říci. - A když po nekonečnosti jednoho okamžiku narazíš v hlubinách prázdného prostoru na atomové jádro, musíš se ještě jednou nepředstavitelně zmenšit, aby ti bylo možno setkat se s tímto drobným útvarem. Při pronikání do oblasti atomového jádra se nyní zopakuje onen zázrak, který se ti podařilo zažít již při vstupu do jeho obalu. Tam, kde se ještě ted' zdál být pevný obal, je ve skutečnosti pouze rychle kmitající energie - ale tak zběsile rychle, že se to brání jakémukoli popisu. I prázdnota zde působí ješté větším dojmem - ano, ve skutečnosti je plná - plná veškeré energie a tím i všech možností s ní spojených. Zmizela omezení časem a prostorem - sku­tečný střed nic takového nezná. Zde existuje veškerý čas v každé chvíli a je zde každé místo - ve středu je celý svět. A skutečně ti to ted' a tady začne být jasné: střed je i v eelém světě. Protože svět se skládá z atomů jako naše tělo z buněk. Střed je všude a vždy a současně a v každé chvíli - a tak neexistuje žádné uvnitř a samozřejmě také

" žádné venku - vše je tady - ve středu. Jestli se něco zdá být "venku , pak je to skutečně zdání, mámení, které odtud, ze středu - odhaluje svou prvou mámivou tvář a jednoduše se stává součástí světa "uvnitř". Vše je uvnitř - ty jsi nitro, a tvé tělo je uvnitř, a jeho okolí je uvnitř a celý svět - samozřejmě i tóny hudby - a slo­va - vše patří k vnitřnímu kruhu - vše je v tobě, v poslední skutečnosti středu ­nic méné a nic více - ale jednoduše "uvnitř". Existuje pouze jedno uvnitř a pouze jeden střed - srdce a centrum tvé energie - vše se zde setkává a vše je zde možné - a je uvnitř - v tomto neomezeném poli síly a kmitání - a také střed Země - to horké, žhavé srdce naší planety je tady - je uvnitř - jako i celá Země. Člověk ­sám o sobé, i ty - a svět jsou jedno - jsou uvnitř, protože existuje pouze uvnitř, pouze jeden střed. Dojem z tohoto poznání se ponoří hluboko a nesmazatelně do tvého srdce. Skutečnost patří tobě a je ve tvém středu. A v této chvíli to víš. Ale současně také víš, že ti bylo dopřáno přijít sem z vnějšího světa - ze světa iluzí a falešných zdání - z onoho světa, který zrcadlí oddělenost tam, kde je jednota ­který nechá vzniknout boj, kde vládne harmonie. - A ty také víš, že se do tohoto světa vrátíš - ale přesto ne zcela - nyní již navždy v sobě poneseš poznání, že pod vším leží ten jediný střed, a že to vše venku je hra iluzí, která ve skutečnosti vůbec není. Existuje pouze to, co je uvnitř - a tak budeš stále více poznávat to venku jako své vlastní uvnitř, prohlédneš iluzi a vrátíš dovnitř vše, eo se ti zachtělo postavit

184

ven - vše krásné i vše ošklivé - všechnu tu lásku i všechnu tu nenávist - smíření a rozchod - válku a mír - vše je tady a smí tady být - a vše je v tobě uvnitř. Když se nyní brzy vynoříš ze středu do světa iluze, poneseš toto vědění v sobě tak jasně, že již nikdy zcela nepropadneš iluzi zdánlivého venku - ze středu budeš vědět, že zdání toho venku klame. - Bude to dobré cvičení, objevit také v sobě vše, co se ti doposud bylo možno držet venku. Vlůžeš s tím začít hned nebo kdykoli chceš. V "Sá­le bran" jsou dveře "Můj životní kruh - můj vnitřní svět". Za těmito dveřmi se můžeš podívat, co bylo tebou doposud stavěno do středu tvého života a co bylo shromážděno kolem tohoto středového bodu. Najdeš zde i to, co se ti dosud dařilo vysouvat daleko ven. V tomto kruhu, v tvé životní mandale, objevíš opět znovu vše, co tě kdy v životě ranilo, dotklo se tě, co tě těšilo, stejně jako to, co tě zlobilo a trá­pilo. A nyní si budeš moci přiznat a připustit, že to vše je v tobě, protože jinak by se tě to žádným způsobem nemohlo dotknout, protože by nebylo možné to prožít, ba dokonce ani si toho všimnout. D'Iůžeš do toho sálu vstoupit ted' hned nebo se jedním hlubokým nadechnutím a vydechnutím vrátíš ze své cesty zpátky do sku­tečnosti - ale ne úplně - protože vědění a poznání o vnitřním světě zůstane v to­bě - a v tvém každodenním životě. Skutečnost vládne vždy a všude a nyní ji budeš na každém kroku potkávat.