Meditace 8, Rovnováha a harmonie - ledviny z makro a mikrokosmos, DAHLKE

8. meditace

Rovnováha a harmonie - ledviny

pět jednou ležíš na svém meditačním místě - rovně a uvolněně - necháš kles­~ nout víčka a dovolíš klesnout i sobě - do podložky a do známé situace. Tóny, tvůj vlastní dech a můj hlas tě budou opět provázet - dolů do světa tvých vnitř­ních obrazů. - A sestup bude ještě rychlejší než je zvykem, ale zato půjde hloubě­ji, nyní, kdy je prohlédnuta iluze času. - Včerejšek, dnešek a zítřek začnou opět splývat dohromady - a ty dospěješ - sem do této chvíle - nadechneš se nyní vědo­mě a zhluboka - a otevřeš se této chvíli a její energii. Šíří se známý a příjemný pocit uvolnění, začíná na kůži obličeje, pokračuje kůží zadní části hlavy, proniká do hlubiny hlavy, a odtud plyne proud uvolnění ze středu hlavy do středu těla - pro­téká krkem a týlem, osvobozuje ramena a ruce a současně také svaly na zádech. HIesneš ještě hlouběji do podložky a do uvolnění - nyní nebo hned dosáhne proud do středu hrudi a spojí se s ještě silnější energií srdečního prostoru - a je úplně lhostejné, kolik z tohoto proudu si skutečně uvědomíš. Je klidně možné, že se ti již podařilo klesnout tak hluboko, že si energetický proud v těle téměř ani neuvě­domuješ. A je lhostejné, jestli uvolňující proud nejdříve zasáhne orgány břicha nebo dlouhé zádové svaly, sahající až k zadku. A proud plyne dále dolů, dostává se do spodní části zad a ledviny a přináší i sem uvolnění a uvědomění až dolů do pod­břišku a boků - a nakonec se uvolní i svaly nohou - a uvolnění zasáhne nohy a špič­ky prstů. A je to opět dech, který s každým výdechem s sebou odnáší vše nepotřeb­né ke špičkám prstů na rukou a nohou - a s každým nádechem vpustí dovnitř potřebnou energii, aby bylo možno otevřít vnitřní prostory a především prostor mezi hlavou nahoře a pánví dole - mezi zády vzadu a hrudním pancířem vepředu - ten prostor, do kterého se nyní noříš, a ocitáš se v minulosti, v některé situaci, kdy se ti podařilo pocítit dokonalou harmonii se sebou a s tvým okolím - situaci, ve kte­ré vše souhlasí a hodí se k sobě - tvé okolí k tobě a ty do svého okolí. Příjemně vnímáš a užíváš si ten pocit souladu a vyrovnanosti, vnitřního klidu a spokojenos­ti - rozplýváš se -jednoduše jsi - a jsi v souladu - a s tímto pocitem se noříš ještě 1'7C CESTY DO VLASTNÍHO NlTRA - VEDENÉ NIEDITACE NA CESTĚ K SOBĚ

hlouběji - až ke svému chrámu ve své krajině - vydáš se známou cestou do nitra chrámu, po schodech dolů a skrz Sál sebepoznání. Atmosféra je poznamenána harmonií, která tě provází od onoho zážitku jednoty v průběhu meditace. Osvětle­ní se přizpůsobuje náladě stejné jako vůně esencí. Vše je připraveno přispět svým přínosem k příjemné a daleké cestě - a tak ochotně necháš své oči sklouznout k mandale nad sebou a dovolíš svému pohledu, aby plul ve středu a skrz do oné jiné skutečnosti. Na kruhovém, magickém promítacím plátně se rozvíjí hra mezi dvěma vzory. Oba jsou tak odlišné, až jsou si opět podobné, ano odpovídají si, jsou to zrcadlové obrazy. Jejich formy se průběžně mění, ale vždy se k sobě hodí, jako zámek a klíč, a společně vyplňují celý kruh, a také jejich barvy se mění a přesto zůstávají stále protikladné. Pokud se na jedné straně vyvine červená, odpoví jí ta druhá zelenou. Přechází-li jedna do modré, změní se ta druhá ve žlutou. Tak si obě spolu hrají, stále se střídají a mění a přesto zůstávají spolu v harmonii a v kru­hu. První dojem vzbuzuje představu, že jeden vzor reaguje na druhý. Když ale tu hru chvíli pozoruješ, nedá se vůbec říci, která je ta aktivní a která reagující stra­na. Je to nemožné.' Pozoruješ-li jeden vzor, vypadá to, jakoby ten druhý reagoval. Změníš-li pohled, je to, jakoby reagoval ten první. A skutečně, ony na sebe nerea-, gují, ale jednoduše patří k sobě, plně si odpovídají v každé chvíli a čas přitom ne­hraje žádnou roli. Ta hra vzorů tě zcela pohltila, a jak vnímáš harmonii obou je­jích pólů, je ti jakoby v tobě existovala podobná harmonie protikladných sil. Jsou chvíle, kdy se jeden vzor protlačí do popředí a pak je odpovídajícím způsobem potlačen ten druhý. Ale v průběhu času se obraz opět vyrovná a dokonce obrátí. Oba póly jsou ve své proměnlivosti stále spojeny. S každým no~ým tvarem, který vyrůstá ze hry forem a barev, v tobě sílí tušení, že se zde nejedná o libovolný vzor, ale základní vzorec, který žije ve všem. Zde se stal viditelným - na promítacím plátně v kopuli - žije ale ve všem - v každé době - a samozřejmě také v tobě ­a také na Zemi, od samého počátku. - V kopuli splétá vzor nové tvary - a pak se najednou něco změní: v pozadí se objeví Zeměkoule. - Stáváš se svědkem, jak se' oddělují póly -jak se dělí země a voda a jak vznikají kontinenty a moře. Zde před tvýma očima roste velmi zřetelně podoba našeho světa - rychlostí okamžiku ­a když se voda a země oddělily, vzor se splétá pomalu dál, protože voda a země zůstávají v protikladu a dál na sebe působí, i když pomaleji a méně jasně. - Velmi zřetelná je naproti tomu hra bílých oblak nad modrou Zeměkoulí - a je to opět stejný základní vzor, který zde vládne a přeměňuje se z jedné formy do druhé. ­\Tyní je to hra mezi modrou a bílou - mezi bílými závoji a víry na hlubokém mod­rém podkladu. Krása planety se tě hluboce dotýká, zasahuje tě a cítíš k ní vztah. Pocity domova a bezpečí se mísí s úctou a pozorností. DZodrá je barva vody, žen­ského elementu - a v bílé barvě oblak se projevuje mužský živel vzduch. Modř vody, jako ženský prvek, tvoří základ, klín, spočívá nejníže ve svém spolehlivém klidu a stálosti. - Nad tím se vznáší volně a pohyblivě mužský prvek, formuje své krou­žící bílé víry a táhnoucí oblaka. - A tak se opět díváš na stejný rej obou základ­

lÍ'IEDITAČNÍ CYKLUS: MIKROKOSNIOS XLOVĚK - MAKROKOS~YIOS ZEMĚ 1'77

ních sil, na vzor skutečnosti. A zase cítíš, jakoby to vše nebyl jen obraz umístěný před tvýma očima ve výšinách kupole, ale vnímáš to také v sobě, cítíš i zde půso­bení dvou základních sil a v životě ti byla často dána možnost pocítit obě strany, které spolu soupeří a odpuzují se, i když k sobě tak velmi patří. - A skutečně, je to stejný vzor a motiv, který i tělu dává tvar. Stejně jako na Zemi převládá voda a dělá z ní modrou planetu, převládá také v těle vodní živel a tvoří jej z více než ze dvou třetin. I když si to málokdy uvědomujeme, je tomu tak. Když se pohybujeme po zemském povrchu také si neuvědomujeme, že je tvořen ze dvou třetin vodou, a přesto je to tak. Abychom byli schopni pochopit tuto skutečnost, je asi potřeba mít odstup a ten máš zde v chrámu. V energetickém poli kopule je možno nahléd­nout do podstaty skutečnosti - a to nyní děláš. Z modrobílého vzoru zemské kou­le se nyní vynoří mandala tvého těla, stává se výraznější a vystupuje do popředí. Na chvíli to vypadá, že se ze vzoru ztratil pohyb a dokonce i oba póly. Pak ti ale svitne a ty opět poznáváš - základní vzor tvořený mužským a ženským pólem. A jako v barevném vzoru na počátku jeden pól převládne, ale je tady přesto i ten druhý. Žádný člověk není celý pouze žena, stejně jako nikdo nemůže být pouze muž. Obě tyto síly se nemísí pouze v naší duši, setkávají se i v těle. Již v dechu se spojuje ženské otevírání a přijímání a mužské odevzdávání a vyzařování. Zcela vědomě to nyní cítíš v braní a dávání dechového proudu. A nejen v tělesných funkcích patří tyto póly dohromady, ale i ve své formě a materii. Zde stojí levá, ženská polovina těla proti pravé, mužské. A břicho a pánev vyrovnávají svým ženským způsobem dominanci mužské hlavy. I v hlubinách těla narazíme na stejnou hru obou základ­ních sil. \Ta plátně v kopuli se podoba těla stává nyní tak průhlednou, že můžeš dohlédnout až na rovinu orgánů. A nyní se zaměříš dolů na ledviny, uložené pod hrudním košem, zažiješ obě tyto velké filtrační stanice lidského těla z těsné blíz­kosti, a nyní se dokonce soustředíš pouze na jednu z nich. Tak se stáváš svědkem toho, jak do ledviny stále proudí mohutný proud krve a vyčištěn ji zase opouští. V rozvětveném systému v nitru ledviny zůstávají v krvi všechny pro tělo cenné lát­ky a vše přebytečné proudí skrz ni, mění se na moč a je vylučováno prostřednic­tvím močového měchýře a močovodů. \Tedochází zde pouze k oddělování potřeb­ného od přebytečného, především zde dochází k nastavení správného poměru mezi ženskýmí a mužskými složkami krve. Protože jako všechno ostatní, je i krev smí­chána z ženských - zásaditých a mužských - kyselých látek. A život je možný pouze tak dlouho, dokud'jsou oba díly ve vzájemném vyváženém poměru. Když se tak díváš do toho moře krve, překryje se přes ně opět obraz vzoru ze začátku, a ty pochopíš jeho význam i pro tuto rovinu. Oba póly hrají spolu a proti sobě a přesto se k sobě vztahují a zůstávají na sebe odkázané. Proud krve je podivuhodně namí­chán z kyselého - mužského a zásaditého - ženského dílu. Oba dohromady vytváře­jí sůl života. Ledvina bdí nad rovnováhou mezi oběma stranami a koriguje sebe­menší jednostrannost, nevyváženost tím, že vylučuje vše, co by mohlo porušit rovnováhu. Ve hře pólů vzorce zažíváš skutečnost své vlastní šťávy života a nejen

178

její. Stejně vypadá i skutečnost životodárné tekutiny na Zemi, zemská vodstva jsou namíchána podle stejného zákona; a aniž by se toho mnoho změnilo uvidíš nyní v jednom vzoru proměnlivou hru mezi kyselými a zásaditými silami ve vodách této Země. Teprve směs ženského a mužského prvku ve stejném poměru dává i zde vzniknout solím Země. A také tady je voda pročišťována a míchána v obrovských filtrech -jsou jimi různé vrstvy zeminy, kterými prosakuje při svém oběhu, stejně jako tělesné vody prosakují filtrem ledvin. - A znovu se vrátíš k barevnému vzoru na počátku - protože ve hře sil se ukazuje ještě jedna pravda. Když přece jen do­jde k porušení vyrovnanosti a ztrátě středu a jeden pól převládne, ten druhý ne~zmi­zí, i když jej téměř není vidět. Naopak, žije dále v skrytu, ve stínu svého viditelněj­šího dílu, a čím déle a čím více je utlačován, tím větší je napětí ve vzoru a roste tendence zvrátit vše do protipólu. Při těchto myšlenkách ti vzor zobrazuje přesně tuto situaci: jeden pól se stává na úkor toho druhého mohutnější, až jej převáží ­s jednostranností roste napětí, a nakonec se poslední zbytek potlačovaného pólu stává semínkem, které způsobí změnu v protiklad. Tak je to v jednom vzorú, v ma­lém i ve velkém - platí pro naše tělo i pro tělo Země - a v každé chvíli nám to ukazuje dech. Čím více se zvedáme s nádechem - například ted' - tím hlouběji přistaneme ve výdechu. Čím více si bereme v nádechu, tím více budeme muset při výdechu odevzdat. S tímto vzorem je možno si hrát - po celý život a déle - stále se mění -je v pohybu a přesto se příliš nemění. \a pozadí tohoto poznání a tváří v tvář onomu živoucímu vzoru, jak se ti ukazuje na plátně, ti mnohé začíná být jasné. Naše realita, skutečnost na této Zemi se stala skutečně jednostrannou; tím ale nezmizela ona druhá strana, pouze se dostala do stínu. Z tohoto vzoru se začí­nají odvíjet obrazy k těmto myšlenkám: jeden strom a ještě jeden - celý les zde vyrůstá, les umírajících stromů na nemocné půdě - vyvedený z rovnováhy kyselý­mi mužskými silami - kysnou potoky, řeky a jezera a dostávají se z rovnováhy ­příliš daleko na mužský pól. V zemině znovu bez obtíží rozeznáš naše tělesné tká­ně a ve vodě naši krev. Společně se Zemí se i my stále více přikláníme k mužské­mu pólu, a ženský se dostává do stínu. Ve světě i v nás lidech roste napětí. - A ny­ní si dopřeješ čas, á pokusíš se procítit to rostoucí napětí ve svém okolí a v sobě. ­Tak jako je na tělesné rovině potřeba dvou sil - kyselé a zásadité, - aby byla udr­žena rovnováha, je na duševní rovině potřeba dvou lidí a tak se. i dva lidé snaží dostat ke svému protipólu, partnerovi, se kterým mohou opět nastolit rovnováhu a vytvořit jednotu. A samozřejmě bude tento partner úplně jiný a bude mít ty strán­ky, které nám samým chybí a bude zrcadlit naše chyby. Je tím stínem, tím zrcadlo­vým obrazem ve vzoru - a znovu se vrátíš ke vzoru na svém plátně a podíváš se na své vlastní partnerství, jako na hru vzoru. A je to vír protikladů, a prozatím zoufa­lý tanec kolem celku. Takový protiklad, jako mezi kyselinou a zásadou je mezi oběma partnery, a přesto teprve dohromady jsou kulatí a celiství - tak jako soli vznikají střetnutím kyseliny a zásady. - Zvol si nyní pro tento taneční rej člověka, kterýje ti v tuto chvíli nejvíce partnerem, a podívej se jak dalece se doplňujete a jak

IÍ~IEDITAČNÍ CYKLiIS: ~'VIIKROKOSMOS ~LOVĚK - MAKROKOSMOS ZEhfĚ 1'J()

vyplňujete celý kruh možností svým vzájemným vzorem. ~ím větší je kruh, tím je tanec obtížnější a náročnější, ale také obsažnější a více naplňuje a uspokojuje. A ta­ké se podívej na to, že tě na tvém partnerovi ruší právě ty stránky, které dotvářejí celý vzor a rozšiřují kruh. Právě to, co tě ruší a odpuzuje, co si nepřeješ a co u se­be neznáš, je to, co sklouzlo do stínu a doufej, že to má tvůj partner a podaří se mu vytáhnout to v tobě na povrch. Protože v člověku samém je koneckonců vše shromážděno - vědomě nebo ještě neobjeveno ve stínu. Čím více toho všeho v so­bě najdeš - dobro i zlo tohoto světa - tím menší bude tvá stínová část. Pokud tě toho ale hodně ruší v celém velkém světě, v tvém okolí a na tvém partnerovi, pak je i podíl tvého stínu v tvém nitru ještě veliký. Protože, je-li vše v tobě, pak je v to­bě i vše, co odmítáš - a je to v tobě uloženo hlouběji, než to příjemné a oblíbené - tak hluboko ve stínu, že je to neznámé a neuvědomuješ si to. Dopřej si chvíli, a pokus se v symbolickém tanci vzorů rozeznat tanec s vlastním zrcadlovým obra­zem a přiznej si, kolik se toho jeví temně a neuvědoměle a je tedy stínem. - K hlubší a do jednotlivostí zacházející práci s partnerem budeš mít dostatečnou příležitost ještě později v této meditaci - a dále v životě. Nyní se ale na promítacím plátně objevuje jiný, větší životní partner - svět. A přes mandalu Země začíná opět pro­růstat mandala člověka: tvá vlastní podoba: I když již dobře znáš tento překrývaný obraz, objevíš v něm ještě další hlubší pravdu: vše je v tobě - ve vědomí, nebo v ne­vědomí; ve stínu. Člověk a svět jsou jedno. ~Ta pozadí svého partnera - světa, ko­nečně prohlédneš, že vše, co tě na Zemi ruší a odpuzuje, nesnášíš právě proto, že ti to připomíná tvé vlastní stinné stránky a tím i úkoly, které máš ještě zvládnout. Nechat do sebe vstoupit celou moc tohoto poznání a velikost úkolu, který je třeba splnit, vyžaduje velikou odvahu a veškerou otevřenost - a tak se jedním hlubokých, uvědomělým nadechnutím doširoka otevřeš a necháš tuto zkušenost s jedním hIu­bokým výdechem do sebe zanořit. Je to tvůj dech, který ti vždy bude připomínat poznání obou stejnocenných pólů skutečnosti - nyní a kdykoli v budoucnosti. A je to také dech, který tě bude dále provázet na tvé daleké cestě. A nyní se můžeš opět rozhodnout a wnořit se s ním nebo se vydat na další cestu ze Sálu bran. Jsou tam totiž dveře s nápisem "Můj partner - můj stín". Když projdeš těmito dveřmi, ted' nebo někdy později, potkáš tam vzadu vše, co na svém partnerovi nenávidíš a co na něm miluješ - prostě vše, co v něm máš. A potom máš ve svém vnitřním čase dost času, podívat se na všechny ty drobné věci a jednotlivosti, které ti něm jsou nápadné a ještě další, které se nápadnými teprve stanou. A v každém případě bu­deš mít sílu, poctivě si přiznat, kde i v sobě nosíš vše to, co na něm miluješ a ne­návidíš. A pak najdeš vše, bez výjimky, i v sobě, protože jinak to znamená, že v sá­le "~'Iůj partner - můj stín" není ještě všechno dokončeno, že stále ještě trčíš kdesi uprostřed projekce a odsouváš svou zodpovědnost od sebe směrem ven - v tomto případě na partnera. I když tohle dělají všichni okolo, celý svět, je nutno abychom se jednoho dne na cestě k sobě této hry vzdali, a sál s tématem "~'Iůj partner - můj stín", je nejlepším prostorem pro tenhle trénink. A tak se nyní můžeš rozhodnout, jestli se s novým hlúbokým nadechnutím, vydáš znovu na cestu, nebo jestli se vy­noříš a zorientuješ se v Ted' a Tady - probereš se na svém meditačním místě a pro­tahováním a vrtěním ukončíš tuto dalekou cestu.