Neopraveny pravopisné chyby

5. mediace

Proud dechu a strom plic

Lehni si pohodlně a uvolněné, natáhni se a svěř se podložce, na které ležíš a která tě nese, a když ještě také zavřeš své vnější oči, rozšíří se v tobě klid a uvolnění.

Nyní nebo brzy se uvolní napětí svalů, a ty si všimneš, jak hned klesneš ještě hlouběji do podložky. I tlak uvnitř se stává menším - nyní nebo hned - a odchází s dechem. A na druhé straně je ti příjemné cítit se lehčí a uvolněnější - s každým výdechem - dech je ideální vůdce do klidu a uvolněnosti - do hlubin vlastního vnitřního světa. Pustit všechno s výdechem a s vydýchaným vzduchem se zbavit všeho, co nyní nepotřebuješ - s nádechem se dovnitř dostává lehkost a svoboda, která ti ulehčí cestu do hlubokého klidu tvého nitra. Vnitřní klid a cesta jsou otázkou povolení a svěření se, a díky všem předchozím meditacím je tato cesta již upravená, jakoby předkreslená do vnitřního vzoru vědomí. čas ztrácí význam - a uvolnění a hloubka se ději z jedné chvíle na druhou - rychlostí myšlenek. Myslíš uvolnění a zažíváš je ve stejné chvíli. Cesta, která je již vytvořená zkušeností, je tak jistá

spolehlivá, že sestupuješ po svých vlastních stopách do říše obrazů a barev, vibrací a tónů, aniž by to příliš upoutávalo tvou pozornost. Dvě vědomá nadechnutí a vydechnutí nyní stačí, k uvědomění si proudu uvolnění - s výdechem pustíš vše přebytečné - s nádechem se otvíráš potřebné energii - a současně cítíš jemný proud uvolnění - obličej a zadní část hlavy si již zřetelně uvolňují - a zvenčí dovnitř proniká až do středu hlavy pocit uvolnění - zasahuje pramen energie hlubin a proudí dolů krkem a týlem - a uvolňuje ramena, paže a hrud - a tento proud se spojuje s energií srdečního oblasti. Dostává se nakonec do břicha a pánve a promývá je, uvolňuje, odlehčuje a osvobozuje. Přes stehna, kolena a lýtka dosahuje nohou - a vše přebytečné z hlubin může nyní odplynout špičkami prstů na nohou. A opět, je to dech, který ulehčuje proces opouštění. S výdechem odplývá vše přebytečné špičkami prstů na rukou i nohou - a s nádechem proudí nová, čerstvá energie dovnitř a tak je to znovu dech, který otevírá vnitřní prostor. Výdech s sebou odnáší to staré, spotřebované, zatímco vdech otevírá střed, onen prostor mezi hlavou - nahoře a pánví - dole, mezi zády - vzadu a hrudí - vepředu - onen prostor do kterého se nyní noříš, a nacházíš se posléze opět v krajině před tvým chrámem. Cesta do chrámu je již prošlapána tvými vlastními kroky, a již stojíš v chrámu a jdeš po schodech dolů do kruhového sálu s nesčetnými dveřmi a míříš k těm s nápisem "Sál sebepoznání". Vevnitř tě přivítá nápadně čerstvá atmosféra, zdá se, že celou místnost provívá příjemný vánek, a barvy jsou jasné a svěží, stejně jako esence, které šíří onu lehkou, ale jakoby zavazující vůni. Nyní je to již opravdu "tvůj sál", a ty táké okamžitě zaujmeš své místo - na lehátku, uprostřed, pod kopulí. Opět jsou tvé oči, které jsou obráceny ke stropu, uchváceny kruhovou strukturou mandaly a magicky přitahován sklouzává tvůj pohled do středu kopule. Zatímco se takto tvé pohledy setkají uprostřed, všimneš si, že i dech se podivným způsobem dostává doprostřed plyne velmi lehce a rovnoměrně kolem střední polohy a tím ti umožní udělat krok skrze střed, do světa za ním. Vnější oči se nyní zavřely a na promítacím plátně v kopuli vidíš najednou svůj vlastní dech, respektive jeho jemné pulsování, které zcela odpovídá rytmu dechu - a je to tvůj dech - s každým vdechnutím to cítíš jasněji tvé vlastní plíce pulsují na plátně kopule - v nadživotní velikosti a velmi tajemné -jako dva veliké nafukovací měchy, které se naprosto synchronně vyprazdňují a naplňují v rytmu dechu - stále zřetelněji vystupují jednotlivé struktury - a ty rozeznáváš a cítíš vzduchovou trubici, jako společný kmen obou plic, který tě zásobuje při vdechu čerstvým vzduchem a při výdechu odvádí spotřebovaný vzduch. Jako u velkého stromu, se i tento kmen dělí na dvě velké bronchiální větve, které vedou každá k jedné plíci a tady se dále rozvětvují, tvoří strom bronchií - větve a větvičky se stávají stále tenčí a jemnější, až končí tenoulinkými, kruhovými tvary, plicními sklípky neboli listy brochiálního stromu. A ty zažíváš, jak se při každém nádechu plní, jako miliony malých balónků a celé plíce se vzdouvají jako nafukovací měchy, aby se při výdechu všechny opět vyprázdnily a splaskly. Když nyní pozoruješ a cítíš ten živý dvojitý strom jako celek, odhaluje se ti i jeho funkce. S nádechem proudí kyslík dýchací trubicí a stromem bronchií až do plicních sklípků, aby se jejich

MEDITAČNÍ CYKLUS: MIKROKOSMOS FLOVĚK - bIAKROKOSMOS ZEMĚ 163

tenoulinkou stěnou dostal do okolních vlásečnic. Opačně proudí ve stejné chvíli z vlásečnic do plicních sklípků kysličník uhličitý, který je odpadovou látkou, vznikající v těle při procesech spalování, a příští výdech jej vynese ven. Zažíváš tak čilou výměnu na obrovské kontaktní ploše svých plicních sklípků - a jak tento děj nyní nejen cítíš, ale také vidíš plasticky před sebou, máš dojem, že zažíváš, jak s každým nádechem do tebe proudí čerstvá energie - skrz plíee do krve - a jak s každým výdechem opouštějí nosem a ústy tvé tělo spotřebované látky a vzpomeneš si, že to byla právě zkušenost dýchání, která tě nyní již tolikrát provázela do hlubin meditativního uvolňování. Když nyní pozoruješ onu výměnu, dávání a braní, pozoruješ také, jak tento princip pokračuje i dále v těle, a vždy znovu objevuješ také onen stromu. Plicní cévní strom shromažd'uje krev z vlásečnic, které opřádají plicní sklípky, do větších bronchiálních cév, jež ji vedou k srdci, a tak zažíváš přímo vedle bronchiálního stromu ještě jeden cévní strom. Ze srdce vystupují také dva silné kmeny, jeden nahoru do horní části trupu a hlavy a jeden dolů do spodní části trupu a nohou. čím více se srdeční tepny vzdalují od srdce, tím více se větví, až jsou i z nich vlásečnice, a tak zase tvoří cévní stromy. Tyto drobné cévy se posléze znovu spojují do silnějších kanálix a tvoří další cévní strom, který odpovídá přesně tomu prvnímu a svádí krev opačným směrem zpátky k srdci. Ve vlásečnicích zase přechází na jedné straně kyslík, čerstvá energie, do tkáně a ve stejnou dobu se z tkáně do cév přesouvá odpad, který je přes srdce transportován do plic, a odtamtud odchází nosem a ústy ven. S každým vdechem a výdechem cítíš to prorůstání jednotlivých stromů, zažíváš vnější dýchání v plicích a odpovídající vnitřní v cévních stromech rukou, nohou, orgánů a tkání, ve všech koutech neustávající střídání procesu dávání a braní. Cítíš, jak čerstvý vzduch proudí nosem dovnitř a spotřebovaný odchází s výdechem; zažíváš, jak skrz plicní váčky proniká ven kyslík a současně se dovnitř tlačí kysličník uhličitý. A v hlubinách tělesných tkání se děje výměna: čerstvý kyslík je předáván tkáni a přebytečný kysličník uhličitý je vracen - braní a dávání všude - a všude stromy! - A při této myšlence se před tvým vnitřním zrakem ještě výrazněji objeví postava stromu. Bronchiální strom se stává zcela průhledným a za ním se objeví forma úplně obyčejného zeleného stromu. Oba kmeny splynou a také větve a větvičky - skrz plicní sklípky prosvítají listy stromu, a jeho kořeny jsou ústa a nos - a nyní zažiješ, jak se sobě podobají i funkce obou stromů - oba nabírají svými listy kysličník uhličitý a dávají kyslík. Tak, jak přebírá plicní strom kysličník uhličitý z krve cévního stromu, bere zelený strom kysličnák uhličitý ze vzduchu a tím vlastně z plic zvířat a lidí - a tak, jak odevzdává plicní strom kyslík do krve okolního cévního stromu, aby jej později předal přes cévní stromy do tělních tkání, stejně tak předává zelený strom, prostřednictvím svých listů, přírodě kyslík do vzduchu, odkud jej my opět dýcháme. Co zprvu působí tak komplikovaně, je 'vpodstatě úplně jednoduché: dva stromy patří vždy k sobě - tak jako k sobě patří dávat a brát. Tak jako k cévnímu stromu, který přináší čerstvou krev od srdce, ~neoddělitelně patří ten, který s sebou odnáší odkysličenou krev, stejně tak neoddě

litelně k sobě patří bronchiální stromy našich plic a zelené stromy venku. Vnitřní a vnější dech patří ke stejnému kruhu, je to kruh, ve kterém se pohybuje životní energie zelených rostlin a naše vlastní životní síla. Velmi výrazně můžeš nyní tuto souhru dávání a braní sledovat na kruhovém plátně v kopuli a spoluprožívat ji. Vdechuješ to, co vydechují stromy v tvém okolí, a stromy vdechují to, co ty vydechuješ. Ted' již zcela zřetelně vidíš a cítíš spojení vnitřních a vnějších stromů. Kruh je symbolem tohoto životního toku, a dávání a braní jsou síly, které jej udržují v chodu. Tak, jak vzájemně na sobě závisí krev a vzduch, tak jsou na sebe odkázány naše stromy plic a vnější zelené stromy - jsou to dvojčata. Tak jako nemůžeme ~ít bez vnitřních stromů, tak nemůžeme žít ani bez těch vnějších. - S každým nadechnutím a vydechnutím cítíš ten velký koloběh života a začínáš se stále vědoměji cítit jako jeho součást. Nádech a výdech - příchod a odchod - braní a dávání. Na chvíli se rozpouštíš v tomto rytmu skutečnosti, a začínáš si uvědomovat, jakou roli hraje dávání a braní v tvém životě - v jakém jsou vzájemném vztahu. Přijímáš uvědoměle a především, dáváš uvědoměle? - - - Nebo čekáš až si osud vezme, co mu patří? - - - S touto otázkou se vynořují i další. Jak zacházíš se svým stromem života? --- Kolik uvědomění věnuješ vzduchu, který dýcháš a který tě udržuje při životě? - - - A kolik uvědomění věnuješ zeleným stromům v přírodě, těm jejichž dech nás všechny udržuje při životě? - Jaký je tvůj vztah k nim? - - - Pokud zde dosud nebyl téměř žádný, je možné, že se to změní po tomto setkání ve společném koloběhu dýchání? - Zatímco si začínáš uvědomovat tu úzkou, životně důležitou komunikaci, kterou mezi tebou a zelenými rostlinami zprostředkovává tvůj dech, je možná dobré, že se nejen prohlubuje tvůj vztah k rostlinám, ale že se také zásadně mění, jednoduše proto, že si od nich téd' s plným vědomím bereš to, co ti vždycky umožňovaly si brát: kyslík a tím životní sílu - možná jim díky tomu v budoucnosti věnuješ nejen vlastní odpad, ve formě kysličníku uhličitého, ale také pozornost a péči, a třeba dokonce i vděčnost. -- V přijímání a dávání není uloženo pouze tajemství dechu, je v něm uloženo i každé jiné tajemství. A i když ti dosud, jako většině lidí, bylo bližší zajímat se více o přijímání, než o dávání, je i v přijímání dosud ukryto ještě dostatek tajemství. Když se nám podaří, přijímat vše, co nás potkává s radostí a jako náš úkol tak, jako se to daří těm stromům venku a našemu stromu plic uvnitř, pak dostaneme vše, co si přejeme. Téměř všichni lidé sní o tom, že jednou dostanou vše, co si přejí. Přitom je potřeba udělatjenom ten malý krůček ve vlastním vědomí: chtít vše to, co přichází, tedy chtít vše, co dostávají. Protože pokud budeme chtít a přijímat vše, co dostáváme, budeme na druhé straně dostávat automaticky vše, co si budeme přát. To je stav naprosté svobody, který se již velmi přibližuje stavu "osvícení". A v této chvíli je ti jasné, že v tomto stavu žije každá buňka tvého těla, každá větev a každý list tvého vnitřního stromu a v'sech vnějších stromů. Všichni chtějí přesně to, co je jejich úkolem a co se pak skutečně stane a tak přirozeně dostávají vždy přesně to, co chtějí. Teprve když nějaká buňka opustí tento pořádek a postaví svou vůli, proti vůli celého organismu, stává se

165

rakovinou a vypadává ze souladu a harmonie s celkem. A tak do tebe možná začíná pronikat vědomí tajemství velkého pořádku, a nejdůležitějším úkolem člověka je přizpůsobit se mu. S tímto poznáním a všemi ostatními náhledy, které ti bylo dáno nashromáždit na pouti k vnitřním a vnějším stromům, se vracíš zcela vědomě zpět na své lehátko v Sále sebepoznání a odpoutáváš svůj pohled od mandaly v kopuli. Toto místo je ti nyní již tak důvěrně známé, že máš dojem, že zde není nic nemožné. Ted' se ale odpoutáš, vstaneš a vejdeš do onoho kruhového sálu s mnoha dveřmi. Krátká chvíle ti stačí k orientaci a již nacházíš dveře, které jsou ted' pro tebe důležité a nesou nápis "Strom". Počkáš chvilku, protože když je otevřeš staneš tváří v tvář Stromu, onomu Stromu, který zde stojí ve jménu všech stromů a může také za všechny stromy mluvit, a ty si s ním můžeš povídat, můžeš si nechat vyprávět, jak se Velkému stromu daří právě v tuto chvíli, kdy si s ním povídáš nebo jak se měl v poslední době; -- ano, může ti také vyprávět celé dějiny stromů, a při tom všem zažiješ, že on může skutečně mluvit za všechny stromy - za ty vnější i za ty vnitřní - za ty minulé i za ty dnešní - za ty ve tvém těle i za ty ve vedlejší zahradě - a dokonce i za ty poslední velké pralesy na Zemi - neboť ty všechny patří nerozlučně k sobě. - A jakmile nyní zůstaneš o samotě se zvuky hudby, můžeš navštívit tento posvátný Strom, který zde zastupuje všechny stromy, nebo také můžeš tuto návštěvu odložit, protože se můžeš kdykoli znovu vrátit ke dveřím s nápisem

Strom" do Sálu s mnoha branami. - - Tvůj chrám je ti vždy otevřen - a cesta "

tam se stává stále jednodušší s každou další návštěvou. Jestli ukončíš cestu do svého nitra nyní nebo později, uděláš to tak, že se zhluboka nadechneš a vydechneš a potom se zorientuješ v Ted' a Tady.