Meditace 4, Komunikace z makro a mikrokosmos,

DAHLKE

4~. meditace

Komunikace

Ležíš nyní opět rovně a uvolněně na svém meditačním místě - cítíš podložku, T která tě nese, a klid, který se dostaví hned, jakmile povolíš všechny svaly a úmys­ly. Ve skutečnosti již tvé tělo zná cestu do uvolněnosti vlastního středu - a nejen tělo - vše v tobě se samo od sebe vylad'uje na to, opustit vše nové a svěřit se vlastní­mu vnitřnímu světu - nechat dít se, co se má dít samo od sebe, když tady tak ležíš a užíváš si - vnější oči zavřené - a odpočíváš - upouštíš od všech úmyslů a úkolů - a povoluješ tělu - nyní nebo hned - klesnout hlouběji do podložky a do uvolně­ní - s každým výdechem hlouběji dolů a s každým nádechem se stáváš lehčí a vol­

lÍ'IEDITAČNÍ CYKLUS: MIKROKOSMOS ~LOVĚK - MAKROKOSbfOS ZEMĚ 157

nější - svěřit se vlastnímu dechovému rytmu, ktery tě již tak dlouho a spolehlivě nese, a který tě nyní opět provází do světa obrazů, myšlenek, tónů a vibrací, do kterého se ti již podařilo sklouznout hlouběji, než si možná uvědomuješ - a cokoli nyní vnímáš ve svém vědomí nebo v těle, ukazuje pouze, jak daleko jsi na své cestě do světa vlastního středu. Již dávno ti klesla hlava hluboko do podložky, a ty vní­máš, jak se již známá znamení uvolnění zcela mimochodem a sama od sebe zesilu­jí: zadní část hlavy a týl vstupují do tvého vědomí a uvolňují se, a hned následují obličejové svaly od čela až ku bradě. Ten prazvláštní pocit uvolnění je ti již známý a šíří se po celé hlavě - ze všech stran proniká dovnitř, až k onomu energetické­mu centru ve středu hlavy. A nyní zde opět hned cítíš proud uvolnění, jak si velmi vědomě uvolňuje cestu dolů do těla. Tento proud plyne zcela přirozeně a v každé chvíli. Nyní ale, když mu věnuješ pozornost, výrazně na sebe upozorňuje. Je ale také možné, že si jej nyní častěji uvědomuješ i mimo meditaci, a to je v pořádku, a je to v přirozenosti tohoto proudu, poté co proudil krkem a týlem, dosáhl hrudi a nyní se spojuje s ještě mohutnějším proudem srdeční energie. Spojený proud energie se dále rozšiřuje v zádech a dolů do oblasti břicha a tak zásobuje všechny orgány. Nyní již známé proudění energie zasahuje ted' i pánev a proniká dále do nohou - až ke špičkám jejich prstů. Celý organismus to vnímá a je nyní jediné proudění a plynutí. Jemný a naléhavý rytmus energie zaručuje uvolnění a pořádek v těle - a nyní opět může vše, co je spíše rušivé, odtéci špičkami prstů na rukou a nohou. A i když toho může být i více odplaveno energie neubývá, naopak máš pocit, jakoby ti stále přicházela nová energie. Z dálek prostoru vstupuje nejprve prostřednictvím tří energetických center ve středu hlavy, hrudi a pánve. Ano, sku­tečně jsi součástí mnohem většího proudění energie - kruhu - vědomě se stáváš součástí energetického oběhu všeho živého. Bereš si a dáváš dál, podílíš se na ryt­mu životního proudu, a tento proud v tobě opět vytváří potřebný prostor - mezi dálkou hlavy - nahoře a hloubkou pánve - dole, mezi širokými zády - vzadu a hru­dí, která se pohybuje v dechovém rytmu, se otevírá vnitřní prostor středu. A s tou­to myšlenkou se ponoříš do nitra prostoru a zjistíš, že jsi opět uprostřed své kraji­ny před svým chrámem. Cesta do nitra je již známá a má v sobě něco současně uklidňujícího a plného naděje. Cítíš, jak se při vstupu do chrámu ještě prohloubí uvolnění a důvěra a tvé nohy najdou cestu dolů již zcela samy od sebe. Jakmile dorazíš do kruhového prostoru s nespočetným množstvím dveří, projdeš hned skr­ze známé dveře do Sálu sebepoznání a položíš se na lůžko ve středu, přímo pod vel­kým obloukem kupole. Je toho tolik, co se ti odtud již podařilo prožít, a tak se mísí radostné očekávání s bdělou pozorností, když je tvůj pohled znovu vtahován kru­hovými strukturami kopule do centra mandaly. Pronikne tě pocit sounáležitosti, když se tvé oči opět zavřou, jakoby je cosi nutilo, a ten pocit tě provází do onoho jiného světa ve středu mandaly. Tento střed jiskří a srší energií, která vytéká ve wlnách z centra a tvoří kruhy, jako kámen hozený do vody. Celá kopule nad tebou je nyní plná zvlněných kruhových vzorů energie. A nyní rozeznáváš, jak vystupuje ze středu postava člověka a je stále zřejmější - s rozpřaženýma rukama a nohama, formujíce mandalu člověka. Hlava tvoří horní špičku hvězdice, paže obě postranní a nohy tvoří dolů ukazující špičky hvězdice, kterou jsi. Stále výrazněji se rozpoznáváš ve Středu jiskřivého energetického prstenu, který tě nyní obklopuje. Ve skutečnos­ti můžeš to vše nejen vidět na promítacím plátně nad sebou můžeš to i cítit, jako­by ti bylo možno být tam nahoře - v každém případě se poznání a prožívání dostá­vají do těsné blízkosti. Pak zjistíš, že energetický obal, který obklopuje tvé tělo, vychází z tvého středu, z tvého vlastního srdce. A ještě další energetický oběh zde začíná - leží položen hlouběji v těle - je to krevní oběh. Přitom je nesmírně roz­větvený a tvoří sít, která je směrem k hranici těla stále jemnější a přesto zůstává krevním oběhem. Nyní rozeznáváš dokonce proudění a plynutí maličkých energe­tických balíčků krve, jak naplňují síť cév od středu až k nejsvrchnějším vrstvám kůže a proudí zpět k srdci. A není to pouze energie, která je zde transportována, ale také informace. S proudem krve krouží také hormony - jako drobounké telegramy ­a nastavují v těle výhybky. Ony to jsou, které rozšiřují nebo zužují cévy. A nyní se stáváš svědkem, jak hormonální telegramy otevírají bránu i dveře v oblasti srdce, a tím je tvé vnímání a poznávání ještě intenzívnější. Když nyní obrátíš svou pozor­nost k hlavě, začneš si uvědomovat další centrum, ze kterého vycházejí'ještě jiné oběhy. A zatímco nervové dráhy vystupují výrazněji, krevní oběh sice nemizí, ale přesto ustupuje do pozadí, a sítě nervových pletení získávají přednost. V těchto nepřehledných sítích se pohyb děje především pomocí toku elektrického napětí. A jakmile si zvykneš na tuto rovinu, poznáš tok informací podle jeho drobounkých blesků a jiskření. Mozek je centrála, s výrazně největší hustotou informací. Co zpr­vu vypadá jako divoký zmatek, se nyní jeví jako diferencovaná, mnohovrstevná síť okruhů, které se prostupují, překrývají a spojují. Vše je tak nekonečně spojeno a zmateně mnohovrstevné a přesto tak dokonale uspořádané do zázraku tvého mozku. Každá nervová buňka je zde zřejmě spojena s každou další, a zdá se, že vše je všude současně - nic se neztratí. Zázračné dílo sítí a okruhů pokračuje odtud seshora i dále do těla. V páteřní míše rozpoznáš pokračování mozku do těla. Jed­no informační centrum se řadí za druhé jako perly na šňůře a tvoří své okruhy, které pronikají z nervových center míchy na příslušné roviny těla a řídí zde tok informací. Na vodorovných a svislých rovinách se bez přestání honí impulsy a spojují všechny struktury mezi sebou a dohromady. Tak jsou například všechny nervové dráhy ru­kou ve stálém kontaktu. Současně ale spojují jiné okruhy rovinu rukou s koordi­načním centrem v mozku, odkud je uváděna do souladu s ostatními vodorovnými rovinami těla, - například s rovinou nohou. A pak i za tímto uspořádáním objevíš ještě jedno hlubší. Před centra podél páteře jsou umístěna zase jiná jim nadřízená centra, která řídí jejich hierarchii v informačním systému. Tato centra nazývaná "kola energie" nebo "čakry", jsou mezi sebou propojena pomocí jemných energe­tických drah. Skutečně vše se vším souvisí - malá nervová buňka a velká nervová pleteň, všechny se stejně podílejí na plynutí všeho. Když se tak chvíli díváš na to

159

zázračné dílo, vyvstane jasněji onen pořádek, který je ukrytý v pozadí. Každá sebe­menší informace z těla, každý drobný pohyb v noze, pocit na kůži nebo jakýkoli tlak z hloubi nějakého svalu je hierarchicky veden nahoru, až k odpovídajícímu nervo­vému centru v páteřní míše, k nadřízené čakře, nebo je-li to nutné až do mozkové centrály. A odtud opět přichází impuls nesoucí odpověd' a příslušnou informaci o přiměřené reakci. Tak se uzavírá i tento kruh vedení informací a řízení. Oba ko­munikační systémy - nervové pleteně a hormony v krevním oběhu - se nyní před tvým vnitřním okem překrývají, a ty rozpoznáš v hlubině kopule, jako na trojdimen­sionálním plátně, že mandala člověka, jako jsi ty, se skládá ze samých oběhů a okru­hů. Je to jediná tkáň složená z oběžných drah, která se zde odkrývá a která tvoří tělo. Všechna ta různá centra tvoří příslušný střed jednoho nebo mnoha oběžných systémů. Srdce je centrem pro krevní oběhy plic a těla - mozek pro nesčetné ner­vové pleteně v hlavě a v těle a čakry podél páteře odpovídají za svou příslušnou ob­last vlivu ještě jemnějších energetických drah, které je spojují mezi sebou od kostr­če až k temeni hlavy a s celým tělem. Další centra tvoří velké hormonální žlázy, jako je štítná žláza pod hrtanem a pohlavní žlázy v oblasti pánve. I ony stojí v centru ří­dících okruhů. Jejich vodicí dráhy jsou cévy, jejich poselství hormony. Pro harmo­nii celku jsou stejně důležité jako nervy - ano, oba systémy spolu souvisí a spolu­pracují. A tak se mandala člověka jeví jako veliké, všestranně propojené zázračné dílo tvořené kruhy, které se doplňují a krouží kolem sebe, je to soukolí utvořené z energie a informací - a ty jsi toto soukolí a vnímáš jeho souvislosti. S tímto pro­žitkem se mění tvůj vztah k mandale, kterou jsi. Každý orgán je spojen se všemi ostatními a je důležitý a významný a podílí se na tom, aby všemu byl dán ten správný tvar. Je to skutečně kosmos - mikrokosmos, ve kterém žiješ. A s touto myšlenkou se vynoří z hlubin lidské mandaly onen větší kosmos, makrokosmos, naše Země. Vnější vzhled se mění - ale princip zůstává. Zářící kruh energie, který obklopoval mandalu, se stává energetickým polem Země, a zůstává jím. A také uprostřed zů­stává v činnosti systém oběhů a řídících okruhů. Vidíš povrch planety jakoby po­krytý nesčetnými kruhy, které se pronikají, překrývají a navazují na sebe. Tyto kruhy symbolizují podstatu komunikace na Zemi - v přírodě, i mezi živými bytostmi. Zde také vládne pořádek, jako v našem těle, protože v kruzích vše souvisí se vším a je řízeno harmonií. Na který z kruhů se zaměříš, hned se stane zřetelnějším a pomo­cí obrazů vysvětlí sám sebe. Tady jsou například oběhy počasí. Jedna myšlenka stačí a ty nejen vidíš, ale současně i zažíváš, jak větry ženou pole mraků nad kontinen­ty, které s sebou nesou nejen vlhkost, ale i mnoho částeček ze zemí odkud pochá­zejí. Pozoruješ povrch Zeměkoule a zažíváš, jak i její kontinenty spolu souvisejí. Pohyby jsou sice velice pomalé, ale v kouzelném díle kopule je můžeš pozorovat v kterémkoli vybraném období, a tak poznáš, jak je zvedání jednoho kontinentu doprovázeno klesáním jiného, zažíváš, že se opravdu jedná o plovoucí kontinentál­ní kry na žhavém moři zemského nitra. Podle tvého přání se ti také otevírají všechny oběhy v malém. Cesta každé kapky vody obsahuje vzor koloběhu, stejně jako život každé jednotlivé květiny. - A ty sleduješ ty okruhy tak, jak ti je kopule odhaluje ­padáš ted' s kapkou vody z mraku, ano, jsi touto kapkou, cítíš její - svoji oblou přizpůsobivou formu a sotva přistáváš, vsakuješ se s mnoha ostatními kapkami a ob­jevuješ se znovu jako pramen, stáváš se potokem, přibíráš další potoky a stáváš se řekou - konečně dosáhneš moře. A ve slunečním žáru se uvolníš z tvaru kapky, vypaříš se a vrátíš se, jako vodní pára zpět do vzdušného světa oblaků. Koloběh se tím uzavírá a zařazuje se opět do spleti vzorů na Zemi, tvořené dalšími nesčetnými symboly kruhu. Stejně jako květiny, následují všechny bytosti ve svém životě motiv kruhu, rašení, růstu, rozkvětu, rozsévání semene, uvadání a umírání, a nyní vidíš na promítacím plátně v kupoli zrození člověka, jako ve zrychleném filmu. Jen maličkou chvilku a novorozeně leží na matčině břiše. Zapamatováváš si rysy nové­ho človíčka a sleduješ jej v čase, vidíš dítě, které má tyto rysy a mladého dospělého člověka, vidíš jej stárnout a rozeznáváš stejné tahy ve starém obličeji spícího, který se připravuje, přejít přes práh smrti a pokračovat v cestě v jiné podobě, aby se jed­nou vrátil v novém těle. I tento kruh se uzavírá, aby opět začal znovu. Ostatní by­tosti to dělají stejně jako květina, která dala své poselství do semene a udržují tak kruhy a koloběhy života v chodu. A všechny iyto koloběhy jsou ještě dále propoje­ny i vzájemně mezi sebou: koloběh větru kříží koloběh květiny a nese,její semena a oplodňuje jimi jiné rostliny. Koloběh vody kříží koloběhy rostlin a člověka a ta­ké větru. Koloběh člověka, kříží všechny ostatní. A přitom jsou to jen některé z těch nesčetných křížení, překrývání a pronikání. I v makrokosmu souvisí vše se vším, je spojeno a provázáno - tak má každý jednotlivý kruh vliv na všechny ostatní, a kaž­dá bytost je součástí různých řetězců, které na sobě závisí a každý sám o sobě je nutný pro udržení pořádku a harmonie všehomíra. I Mikrokosmos a makrokosmos se vyvíjejí a žijí v kolobězích a sestávají z kruhů, a af jdeš do vyšších, či větších nebo do menších dimenzí, vzorec zůstává stejný. Když následuješ Zemi do jejího životní­ho prostoru, skončíš ve vesmíru - a skutečně, nyní vidíš jak se Zeměkoule rychle zmenšuje - a v kopuli se vzniká obraz sluneční soustavy. Nejprve se vynoří Měsíc, který sleduje svou oběžnou dráhu kolem Země, a nyní je vidět i oběžnou dráhu Země, jakmile se Slunce objeví ve středu kopule a stane se centrem oběžných drah svých planet. A pak opět přenášíš svůj pohled zpět k Zemi. Ostatní nebeská tělesa slunečního systému mizí na okrajích kopule. Nyní je to opět Země, kdo vyplňuje celou plochu, a zvětšení stále roste, až zase dokážeš rozeznat svůj životní okruh vc· své vlastní zemi. Z té výše vidíš sebe sama uprostřed svazků a spojení s ostatními lidmi tvého okruhu. Podle stupně pocitu a náklonnosti jsou ti bližší nebo vzdále­nější. Podívej se, kam je kopule zařazuje, promítací plátno kupole je pravdivé zrcu­dlo. - Bylo by škoda, se tady příliš vměšovat. Nech tedy přijít vše tak, jak ti to při~ nesla první myšlenka a podívej se, kdo tě obklopuje a kolika pouty a vztahy souvisí~ s lidmi ve svém okolí. Podívej se také, jak oni souvisejí spolu a jak každý tvoří svt~ vlastní kruhy. - Vzor kruhů jde dále do nekonečna, až si uvědomíš, že vlastně přc~w tyto kruhy souvisíš se všemi možnými lidmi, samozřejmě i s lidmi, které se ti

162

dosud nepodařilo poznat, dokonce i s lidmi v cizích zemích, protože kruhy se nikde nezastaví, neznají státy - a hranice a jazykové bariéry - pokrývají celou zemi, a ty jsi středem tohoto vzoru - tak, jako je každá jiná bytost středem svého vzoru. A při­tom je to jenom jeden jediný vzor - jedna podoba spojitosti. S těmito obrazy klesá odpovídající pocit sounáležitosti hluboko do tebe a nachází úrodnou půdu, proto­že v tobě je všechno uspořádáno a propojeno podle stejného principu. Když se nyní podíváš na Zeměkouli v kopuli, jako na celek, uvidíš, jak se stále více rozrůstal i ten původně maličký kruhový vzor tvých vztahů, až ji nakonec celičkou pokryl. Přes to se pokládají větší kruhy vztahů rodin a národů mezi sebou a nakonec vztahy lidí k přírodě a k jejím bytostem - a vztahy těchto bytostí mezi sebou. S těmito obrazy a především s pocity sounáležitosti a spojenectví, které se k nim váží, se můžeš nyní pomalu vynořit ze světa kopule a rozloučit se -- nebo ještě zůstaneš, a vydáš se na další výzkumnou výpravu do světa souvislostí a podíváš se přesněji na řídící kruhy v těle - a odpovídající duševní kruhové procesy, - a podíváš se, čím rušíš pořádek a harmonii svých kruhů a čím ji podporuješ. - Nyní nebo až na konci své pokra­čující cesty si ale uvědomíš, že si vzpomeneš na vše, co ti bylo dáno prožít ve světě vnitřních obrazů a že můžeš kdykoli znovu sestoupit do tohoto světa tvého chrá­mu a obrazů - ano, a od jednoho sestupu k druhému ti to bude připadat jedno­dušší - stejně jako obrazy budou s každou další cestou ještě výraznější a jasnější. ­Nyní se ale rozloučíš, nebo se vydáš na svou vlastní cestu do světa tvých kruhů.