Meditace 14, Kruhy života z makro a mikrokosmos,

DAHLKE

14~. meditace

Kruhy života

L ežíš rovně a pohodlně na svém meditačním místě a svěříšJse podložce - a tó­nům - tvému dechu a celé situaci - zavřeš víčka, a ve ste né chvíli si začínáš

uvědomovat proud uvolnění v celém těle. Těsně spojen s tvým dechem plyne ve vl­nách - nyní nebo hned - a odnáší s sebou všechno napětí. - A uvolnění proniká do hlubin tvé hlavy - a z jejího středu krkem dolů do těla - osvobozuje hrud' a zá­da - a otevírá pramen energie uprostřed tvé hrudi. - Dech plyne povlovně srdcem - veškerá energie je sem s nádechem vtahována a s výdechem zase uvolňována, a tak dýcháš srdcem a jakoby dokola. Proud dechu plyne ve velkém kruhu - nosem do­vnitř - proudí tělem a prsty na rukou a nohou zase ven. - Dýcháš úplně normál­ně -jemně a vědomě - a přesto dýcháš srdcem. Uvolnění se nyní šíří ještě rychleji - v mžiku zasahuje břicho a pánev a dosahuje k nohám a chodidlům. - S výdechem proudí všechno přebytečné špičkami prstů na rukou a nohou ven - a ty to ochot­ně dovoluješ. Dech vše odnáší a vrací se zpět k srdci, uvolňuje napětí a křeče a do­dává energii - ve velkém kruhu. Čas a prostor jsou stále méně důležité a lhostej­no, jak hluboko nyní jsi, cesta tě vede ještě hlouběji dolů. Včerejšek, dnešek a zítřek splývají v Ted' - a tak neexistuje čas, po který zde již ležíš a není čas, po který zde ještě budeš ležet. V každém okamžiku jsi - i nyní - v bezpečí velkého kruhu de­chu. - Začátek a konec spadají dohromady. Velký had ~asu se kouše do vlastního ocasu a stává se kruhem dechu - a jeho střed je srdce - tvé srdce. Dech tančí ko­lem tohoto středu a současně skrze něj proudí. Vytváří otevřenost a šíři a prostor. - A i když ještě nic určitého necítíš, vše je zde možné. Střeá obsahuje sémě všeho a je tak pramenem prostoru a času. Jednoznačně ale cítíš, že kořen celého rozdvo­jeného světa leží v tvém středu - v prostoru mezi hlavou nahoře a pánví dole - zády vzadu a hrudí vepředu - v tomto středu není nic a je tam ticho - je tam vše. - A ty se ponoříš do tohoto neomezeného pole - před tvým vnitřním zrakem se objeví chrám - a s příští myšlenkou jsi již uvnitř a jsi v Sále sebepoznání - ležíš na svém lůžku uprostřed, přímo pod kopulí - lehátko je obklopeno mnoha světelnými kru­

202 CESTY DO VLASTNÍHO NTTRA - VEDENÉ htEDTTACE NA CESTĚ K SOBĚ

hy, které se vlnovitě šíří do prostoru - úplně jako by vycházely z tebe - jako vlny zčeřené kamenem hozeným do vody. Necháš svůj pohled stoupat nahoru k manda­le - a opět zaujmou vnější kruhy a oblouky tvé soustředění a stáhnou ji dovnitř, do středu, magického kruhu. Střed mandaly a střed kopule jsou jedno - je to ten bod, kterým nyní propadá tvůj pohled, zatímco tvá víčka se zavírají a ty se ponořu­ješ do skutečnosti za nimi. Nyní ale vidíš na plátně kopule stejný vzor - kruhy, které vyrůstají z bodu středu, vlnovitě se šíří a ve střídání světlých a tmavých kruhů tvoří světelnou mandalu. V centru je světlo nejjasnější a skutečně září. ~íří se vlnovitě a tvoří stále se zvětšující kruhy, stává se slabším, a nakonec zcela přestává, a poslední vnější kruh je nejslabší a je obklopen hlubokou temnotou. Světelný obraz manda­ly je tak veliký, že vyplňuje celé tvé zrakové pole. A nyní vzniká v jejím středu, ze kterého vyrůstaly všechny kruhy, pohyb - formují se tvary - ze středu roste pří­běh - jako u filmu, jenom se odehrává na kruhovém plátně. Světelné kruhy při­tom nezmizí úplně, ale ustoupí poněkud do pozadí a vytvoří jakýsi vzor v pozadí příběhu, jakoby chtěly ukázat, jak dalece se dění vzdálilo od středu. Osoby se stá­vají konkrétními a zdají se být stále známějšími. Uprostřed, v centru, sedí velmi otcovsky vyhlížející, prastarý muž, praotec - v rysech tváře má vepsanou moudrost a dobrotu. Jeho rysy vlastně nejsou staré, jsou mnohem více otevřené a vědoucí, formované zkušeností bez času. Jeho oči spočívají plny lásky a dobroty na obou synech. Zatímco starý muž spočívá zcela ve svém středu a nevychází z něj nic než klid, táhne to jednoho ze synů, toho s tmavými vlasy, ven z tohoto přehledného středu. Jeho pohled proniká za vnitřní kruh dvora, těká přes mohutné stavby a úrod­ná pole do dálky, aniž by se kde zachytil. Otec ho vlídně varuje před nebezpečími a upozorňuje na pasti tohoto světa. Vlladý muž nedbá jeho rad, trvá na svých ces­tovních plánech a požaduje svůj podíl ze dvora a polí. Nakonec otec s těžkým srd­cem povoluje. Jak se ta scéna odehrává na plátně před tvýma očima, cítíš nyní nebo hned zvláštní hluboké spojení s těmito postavami - hlubší než v jiných filmech, ­ano, jdeš s příběhem a prožíváš jej současně. Zatímco otec a světlovlasý syn zůstá­vají ve dvoře v jasném světle středu, odchází tmavovlasý syn do ciziny a překračuje první kruh světla. Jeho cesta se stává nejprve trochu méně světlá a posléze stále temnější. Získává zkušenosti a platí učňovskou daň. Sladký život má svou cenu a ne­úprosné ji vyžaduje. Otcovy peníze mizí v kapsách šikovných hospodských, a svůd­né dívky si ochotně berou svůj díl. Vše se zdá být na prodej a něco stojí, mladý muž ze všeho ochutnává a nakonec jej vidíš platit posledními mincemi pár pohárů vína. - Ani při hře nic nezíská, ale ještě prohraje dobré šaty z domova. l~Tyní již přešel mnoho kruhů, a světlo zesláblo. A přesto musí ještě dál. Pracně a pomalu se učí vydělávat peníze. V potu tváře získává mozoly a mnohá ponížení. Vydělané mince se zase rychle rozkutálí za pár krátkých potěšení. Nakonec, když překročí i ten nejslabší světelný kruh a dosáhne vnější temnotu, rozplynou se i poslední naděje. Zabředl tak hluboko do dluhů, že jej ani nejtvrdší práce nedokáže vymanit ze zá­vislosti. Opustili jej kamarádi z pitek, hráči karet, prodejné přítelkyně a dokonce

MEDITAČNÍ CYKLUS: IYIIKROKOSMOS ~LOVĚK - MAKROKOSMOS ZEMĚ 203

i těch několik přátel, a tak nakonec poznává, jak je sám a jak byl celou dobu sám. Není tady nikdo, aby mu pomohl, stál při něm v této nejhorší hodince. Ve chvíli nejhlubšího zoufalství, bez vyhlídky na vysvobození, jej napadá myšlenka na to, že sám ukončí svůj život. Ůprostřed této absolutní temnoty, na dně nejhlubší nemo­houcnosti se v ném začíná vynořovat obraz jeho otce a současně s myšlenkou na návrat domů. V této chvíli si uvědomuje celou hloubku své ubohosti, své naprosté selhání a bezvýchodnost situace. A když se otočí na cestu směrem k návratu, ví, že musí jít zase celou pouť zpátky, přiznat si každou chybu a své postupné selhávání a musí to vše ještě jednou vědomě prožít. Tak prochází kruh za kruhem. Z pýchy a panovačných choutek původní cesty se stala odevzdanost a pokora, a s každým krokem zpět získává více světla. S rostoucí pokorou a přibývajícím světlem v něm roste láska k otci, jako jedinému řešení. Když konečně překročí vnitřní kruh, otec jej již očekává a on se rozplývá v osvobozující lásce otcovy otevřené náruče. Ztrace­ný syn se vrátil domů a na jeho počest je uspořádána veliká slavnost. Otec a syn jsou opět sjednoceni a všichni s nimi sdílejí jejich radost. Pouze syn, který zůstal doma se podivuje. Zatímco kupoli naplňují obrazy velké oslavy, chápeš smysl toho vše­ho: to není pouze podobenství - to je to podobenství. Ono zobrazuje cestu člověka mandalou. Je to stejná cesta, kterou musí jít i mladý Parsifal: z bezpečí rodičovského domu do nepřátelského světa, kde ztroskotává a zklamává. I on se musí vracet po tvrdé cestě uvědomování, až dozraje a je schopen nalézt Grál ve vlastním středu a s ním i poznání: "Král a země jsou jedno." Také stopy Gautamy, Budhy, můžeš nyní rozpoznat ve vzoru mandaly. I on musel z bespečí středu ven do utrpení svě­ta, aby opět ve středu našel vykoupení, ve svém vlastním středu. A také stopy ne­sčetných pohádkových hrdinů se objevují ve světelném vzoru mandaly. Ti všichni šli touto cestou a stále po ní jdou: ze středu jednoty - obtížemi a protivenstvími světa - zpět k jednotě bodu uprostřed - kde čas a prostor nemá význam a kde vládne věčnost. Cesta člověka i ta tvoje, je v mandale viditelná, lze ji přečíst ze světelných kruhů, a ty se podíváš, kde stojíš na své cestě z jednoty středu k jednotě středu. ­- - A pak rozeznáváš důležitá zastavení na své cestě nejen nahoře ve vzoru kupo­le, ale ještě jednou je prožiješ a procítíš. Je zde opět ten pocit svobody před naroze­ním - být v jednotě se vším před početím - a nechat se uchopit proudem početí ­a zajetí v teplé tmě mateřského klína - pocit bezpečí a spojení s matkou - a s Vel­kou 1'Iatkoú - teplá plodová voda tohoto ochraňujícího pramoře - a tvůj nepřetr­žitý růst, až je vše příliš úzké a nakonec je ten tlak téměř nesnesitelný. Tak to tlačí a sune tě to dopředu, musíš, ať chceš nebo nechceš, opustit ochranný domov ma­teřského břicha. Venku je vše tak cizí a tak studené! Stále dál tě vede tvá cesta ven ze středu - a vnitřní spojení s matkou zeslabuje, i když jí ještě zpočátku ležíš na prsou a můžeš cítit její hřejivou blízkost. Ta samozřejmost výživy z krve matky je iž ztracena, a ty se musíš snažit sát, aby sé ti dostalo mléka - a pak i to přetane. j

Rosteš, jsi téžší a vážíš příliš mnoho na to, aby tě stále a všude s sebou nosila. Ne­chává tě častéji o samotě. A když se nehýbeš, nic se nehýbe. Je to dost namáhavé:

2OCE CESTY DO VLASTNÍHO NITRA - VEDENÉ MEDITACE NA CESTĚ K SOBĚ

na všech čtyřeš lezeš mandalou života dále pryč od středu. A pak se dokonce musíš pustit i Vlatky země, i když nejdřív nejistě, ale později stále šikovněji, vstáváš a za­čínáš sledovat své vlastní cesty - ještě dále ven do světelné mandaly života. Pak přichází chvíle, kdy myslíš své první "ne" a vbrzku je také vyslovíš. A brzy ti již nebude nic lhostejné. Zakrátko nenecháš se sebou všechno dělat a s každým "ne" se stále více vzdaluješ středu - překračuješ jeden světelný kruh za druhým - a když pak objevíš své pohlaví, definitivně přestaneš být dítětem - již nejsi pouze větší, ale také dospělejší - a tak rosteš krok za krokem z jednoty do světa protikladů. Zde venku je vše rozštěpeno - i ty jsi pouze poloviční člověk a začínáš hledat svou ~řu­hou polovinu, svého partnera. Ve světě podvojnosti může toto hledání rychle zís­kat něco zoufalého. Hledáš nejen partnera, ale také povolání a nakonec i úspěch a uznání - a svůj životní cíl a ještě mnoho jiného. Ve světě protikladů nemají přá­ní konce - a desetitisíce věcí naplňují tvé oči a tvé srdce a dělají to ještě těžší. Na­jednou se obrazy v mandale mění a stávají se neosobnějšími - a na svém místě vi­díš ochlupeného pračlověka, který si o,patrně troufá vyjít z jeskyně, opustit Matku Zemi a ozbrojen oštěpem se odváží vyjít ven, do otevřeného světa roviny. Je ti jas­né, že tento vzor, pokud obsahuje cestu člověka, musí zobrazovat také příběh lid­stva. Vidíš také, jak původní lidé žili v souladu s přírodou, v bezpečí, v jeskyních Matky Země. A opravdu se vydávají na stejnou cestu, jako ztracený syn a Parsifal, jako hrdinové pohádek a Budha a jako ty. První lidé se musí také pozvednout pro­ti jednotě s VelkoWlatkou a vzdalovat se od ní krok za krokem. Vlusí se vzdát ráje přirozené harmonie s živou bytostí přírody, aby dosáhli vědění a moc nad přírodou a Matkou Zemí, a to se jim krok za krokem daří - sice s mnohými bolestmi a utr­pením, ale kráčejí na své cestě ven ze středu, až na okraj mandaly života. Prozkou­mávají celý vzor, všechny kruhy, až k těm vnějším a zjistí, že jejich cíl leží za nimi a vlastně v nich - ve stejné mandale ze světelných kruhů - a ty si vtiskneš do pa­měti nadčasovou symboliku této cesty: ze středu až na okraj mandaly, do pole nej­většího rozpětí a napětí, velké moci a temnoty, do bodu katastrofy a tím i otočení - a vědomá cesta zpět, návrat domů k jednotě středu. --- Každý člověkje někde na této cestě - to poznáváš a pomáhá ti to dívat se i na ostatní lidi s pochopením a soucitem. - A podíváš se i na své vlastní současné stanoviště v mandale života a také zde v sobě pocítíš porozumění a soucit. - - - A když se nyní vrátíš - se vzorem cesty ve svém srdci, cítíš, že tě toto vědění již neopustí. I kdyby se ti chtělo je zase odsunout, není to téméř možné, tento vzor je příliš hluboko zakotven v kaž­dém člověku - a je-li jednou rozpoznán, zůstává navždy. Jakmile nyní vstaneš a vy­jdeš do Sálu bran, máš opět možnost otevřít jedny z mnoha dveří, například ty s ná­pisem "Má dosavadní cesta". Za těmito dveřmi můžeš objevit všechny konkrétní situace své životní cesty ve vztahu k pravzoru. - Ale stejně dobře můžeš nyní také nejdříve opustit svůj chrám - na křídlech dechu - a vrátit se pomocí hlubokého nádechu a výdechu a vědomě se zorientovat v Ted' a Tady.