Meditace 13, Příběhy vývoje z makro a mikrokosmos,
DAHLKE
13. meditace
Příběhy vývoje
ehni si pohodlňě na své meditační místo a zavři oči. Jakmile klesnou tvá víčT ka, klesni také na podložku a do uvolnění - nyní nebo hned - a jako sám od sebe se spustí proud uvolnění - pohltí nejprve oblast tvého čela a očí, pak se roz
197
šíří k ústům a bradě, k zadní části hlavy a nakonec uvolní celý obličej a celou hlavu - klesne do hloubky - z hloubky hlavy plyne k srdci a naplňuje celý hrudní prostor, proniká dále dolů do do břišní dutiny a pánve, doplňuje všechny orgány jemnou energií a uvolňuje veškeré křeče a blokády. K tomu se přidává energie pánve - a proud plyne dál pánví do nohou - a dolů až ke šlapkám. Vše přebytečné může nyní odtéci špičkami prstů na rukou a nohou a jemný proud dechu se k tomu přidává a vše podporuje, - s výdechem se děje pouštění a povolování - do hloubky uvolnění a do světa tónů, chvění a barev. Tóny a slova tě nyní provázejí způsobem, který je ti důvěrně známý - ted' a v každé chvíli - čas a prostor ztrácejí svůj vliv a vzájemně do sebe přetékají - a proud uvolnění otevírá prostor středu mezi odpočívající hlavou nahoře a uvolněnou pánví dole - širokými zády vzadu a v rytmu dechu se pohybující stěnou hrudníku a břicha vepředu - onen prostor středu, z jehož hlubin se nyní vynořuje tvá krajina - a ty se do této krajiny noříš a již se blíáíš ke svému chrámu. Cesta je známá a jistá - a již jsi na místě, vstoupíš do chrámu a volíš cestu dolů skrz Sál bran do Sálu sebepoznání. Vše je zde již tak důvěrně známé - tato místnost je živé spojení ke všem oblastem tvé duše a vlastního těla a mimoto ven, ke světu - k tvému původu a vývoji. - Zde je vše možné a může se odvíjet na obrazovce v kupoli - a vše se zde setkává. Vlůžeš si odtud zajistit přístup na kteroukoli úroveň vývoje a pohled do středu mandaly v centru kopule. A tak si zase lehneš na lůžko a necháš svůj pohled putovat nahoru. S pocitem sounáležitosti k veškerému počátku a konci je tvůj pohled přitahován do středu mandaly. Zdánlivě neomezené možnosti vývoje života ti táhnou hlavou, a pak se noříš hluboko do středu temného světa vody, do světa počátku - do pramoře se všemi jeho možnostmi. Vnímáš sebe sama nekonečně drobně - téměř jako bod - jako jednu jedinou buňku - ale již je v tobě život a vědomí. Obklopuje tě vodní živel - v něm žiješ a dýcháš - chrání a živí tě - udržuje tě a dává ti vše, co potřebuješ. V tomto tmavém klíně života ti je teplo a dobře - vnímáš sebe sama a přesto chvílemi nevíš, jestli je toto pramoře v klíně V'Iatky Země nebo v klíně tvé vlastní matky. A to je také lhostejné. - Je to čas začátku. - Pozvolna v sobě pocituješ pohyb a sílu vývoje. Tvé vědomí se začíná rozšiřovat do stále většího počtu buněk, které se všechny ukládají kolem té jediné, prvotní buňky počátku. - Přicházejí všechny zvenčí nebo vznikají dělením té již existující? - I to je Ihostejné. - Rosteš a přijímáš podlouhlou formu - podobnou rybě - a stáváš se rybou ve vodách pramoře - prožíváš sebe sama jako vodního živočicha. - Nyní se již umíš samostatně pohybovat a nejsi pasívní a v závislosti na pohybu vodních proudů. Tvé pohyby jsou hadovité a valivé. Celé tělo se pohybuje jednotně. - Kloužeš klidným světem'hlubokých moří. - Voda je tvůj živel - dýcháš skrz ni a ona tě živí. Mnoho toho v temnotách hlubin nevidíš, ale o to více cítíš. - Všude tě obklopuje voda, zachycuje všechny tvé pohyby a dává jim velmi klidný a jemný vzhled. - Cítíš se v bezpečí v temné hlubině teplého pramoře - v každé chvíli - a existuje pouze tento jediný okamžik. - Cas nehraje žádnou roli v tomto světě - a opět se mezitím na okamžik objevují obrazy a pocity
l98
z onoho tak podobného světa v matčině břiše. I zde jsou jemné a klidné pohyby. Plodová voda ti poskytuje teplo a ochranu - a obklopuje tě stejný klid a temnota. A pak opět vystoupí do popředí ty vlnivé rybí pohyby, a ty pluješ výše a nahoru směrem k onomu slabému odlesku světla, který seshora proniká do tvé tmavé hlubiny. - To světlo tě podivně přitahuje, a současně vzbuzuje tvé obavy. - A skutečně nyní vidíš i nebezpečí - jsou zde i jiní vodní živočichové, a někteří působí nebezpečně. Nyní také poznáš svou vlastní velikost. - Světlo tě už nepropustí, přes všechna nebezpečí, která s sebou přináší. Je v této chvíli mnohem více fascinující, než známá temnota v hlubině. A touha po světle s sebou přináší také změny. Stále častěji vyplouváš na povrch moře, kde je pouze světlo a Iehkost - ano, vůbec již nechceš opustit povrch a hladinu a dokonce skáčeš do toho nového živlu, do vzduchu. A tak to netrvá dlouho, a zvykneš si na vzduch, nakonec jej začneš potřebovat k dýchání, a žiješ nyní v obou elementech. A pak objevíš ještě další živel: pevnou zemi. Zprvu se zdá být pouze překážkou, ale pak se odvážíš nahoru. Svými silnými předními ploutvemi můžeš za sebou táhnout své těžké tělo a tak se dostat pěkný kus na pevninu. Po prvním úleku je to jako nové zrození. Můžeš dýchat a posunovat se po břiše a když chceš, můžeš zpět do vody. Ale ty chceš stále méně, cítíš svou budoucnost stále více na zemi před tebou. - Jak se tak pomocí svých předních údů pohybuješ směrem vpřed, mezitím se objevují opět nové obrazy - jako malé dítě ležíš na břiše a také se pokoušíš pomocí rukou posunovat směrem vpřed. A pak cítíš, jak se v tobě probouzí ten samý neklid, který tě již vyhnal z vody - neklid, který tě jaksi nutí jít dál dopředu - a ty se ještě Iépe přizpůsobíš tomu novému živlu. Z ploutví se stanou pevné údy, a tak se můžeš trochu rychleji pohybovat a občas zvednout břicho ze země. yZusíš zaplatit svou daň i čtvrtému živlu, slunečnímu ohni, pokud nechceš stále beznadějně vysychat - a tak ti narůstá pevný pancíř, který tě chrání nejen před slunečními paprsky, ale také před nepřáteli na souši - vzniká úplně nová schopnost vydržet, a ty se cítíš bezpečnější a také stále mocnější. Veliká zvířata tě ještě ohrožují, ale ty se stáváš nebezpečím pro menší a pomalejší živočichy. Lov a žraní patří stále více k sobě. - - - A opět se přes to překládají novější obrázky, a ty se vidíš a prožíváš jako malé dítě, které leze po všech čtyřech a pokouší se dobýt svůj nový svět tím, že kouše do všeho na co dosáhne. I tyto obrazy se začínají dále rozvíjet, a tobě se nakonec podaří vytáhnout se na všechny čtyři a opřít se o ruce a lézt a samou radostí nad tím začneš kvičet a vydávat ještě další dětské zvuky. Ted' je tvůj životní okruh mnohem větší a napínavější; a staré obrazy se vracejí, i zde se podařilo uvolnit se ze země a pohybuješ se na všech čtyřech mnohem cílevědoměji tlustý pancíř je nyní příliš těžký a překáží ti, místo toho ti narůstá hustá srst. Na této úrovni se ti podařílo naučit se pohybovat hlavou nezávisle na zbylém těle a vydávat zvuky - chrochtavé, vřískavé a bručivé zvuky prvních savců. Tvé pohyby jsou stále koordinovanější a plynulejší, a pomalu dobýváš nový životní prostor siIou a energií - běháš dlouhé tratě přes písek a trávu - přes skály a kopce a dokonce lezeš na strom. Přitom cítíš svou sílu a příjemně vnímáš hru svých sva
199
lů - je to tak samozřejmé a tak velice to patří k této chvíli a ty žiješ plně a pouze v tomto okamžiku - prožíváš jeho sílu a životnost. Je to hra - hra tohoto okamžiku, a ty ji ted' hraješ. - - - A opět skrz prosvítají mladší obrazy - obrazy toho malého dítěte, tebe - jak tu sedíš a naprosto soustředěně si hraješ - a pak přiehází ten rozhodující okamiik, kdy se pokoušíš vstát a balancovat na dvou nahých nožkách - a hned opět spadneš. Ale znovu to zkoušíš a pak stojíš a svět vypadá jinak. Poprvé jej vidíš seshora. Je to kymácivé stání - aIe stojíš poprvé - a svět ti leží u nohou. A pak sklouzneš zpět do onoho světa starých obrazů. I tam se ti zatím podařilo postavit se na zadní nohy a s tázavým pohledem sleduješ krajinu prehistorického světa. Hledáš sobě podobné, jiné příbuzné bytostí, neboi nyní jíž nežiješ osaměle, ale ve skupině. Tyto pokusy postavit se byly napodobením toho, co dělají jiná zvířata ve skupině. - Napodobování je důležitý moment v tvém životě. Baví tě každého a vše napodobovat, opičit se. Téměř všechny opice tvého stáda se umí narovnat, a pouze k rychlému běhu klesají na všechny čtyři. Tvá probouzející se zvědavost je zaměřena na všechno možné a také na ostatní opice v družině, a některé máš raději než jiné, i to je nové a téměř tak nádherné jako nově získaný pocit lehkosti. Již necítíš nezbytnost připoutanosti k zemi, můžeš skákat a šikovně šplhat a stát rovně, tím vším se zvedáš nad zem: to je úplně nový životní pocit! A mění se to ještě dále, protože díky své zvědavosti a stálému opičení gest a pohybů těch druhých se učíš, aniž by to vzbudilo tvou pozornost. l~Iění se i zvuky, které vyluzuješ, přibývá jich a začínají mít smysl. I;číš se domlouvat se zvuky, nejprve s těmi opicemi, která máš obzvláště v lásce. Potom pomocí ostrých, agresívních zvuků i s těmi, které nenávidíš, hlavně s těmi silnějšími, které ovládají skupinu. A ted' se jedna taková situace začíná odehrávat. Jsi právě se svým oblíbeným partnerem drbete a čistíte si kožichy, když mezi vás skočí jedna z mocných, silných opic. Chce vás rozdělit a odvést jednoho z vás. Najednou v sobě cítíš stoupat úplně nový vztek. Aniž přemýšlíš, vezmeš kámen, který nevěďomky sevřely tvé prsty a hodíš jej po veliké opici. Když kámen trefí její hlavu, upadne v bezvědomí na zem a ty se můžeš vrátit ke svému oblíbenému partnerovi. V tobě stoupá dosud nepoznaný pocit síly a moci a ještě roste, když ta velká opíce ještě ani večer není úplně v pořádku. ~qotá se a zřetelně se tě bojí. Nyní sí můžeš vzít co chceš a téměř v sobě cítíš pocit vděčnosti vůči svému nepříteli, za tuto možnost postoupít. Kameny se nyní stanou důleiitou součástí tvého života, a ty vědomě zlepšuješ svou schopnost házet jímí na určitý cíl. --- A opět se objevují obrazy z novější doby: jsi malé dítě mezi mnoha jinými a hraješ si s malými kulatými křemínky. Nekteré z nich létají vysoko do vzduchu a když ti to matka zakáže, cítíš v sobě stoupat divokou nechuť, a tvé rty formují tiché "ne". A takjdeš se svými přáteli za dům, a tam létají kameny o to lépe. Hluboko v tobě se hlásí nová síla a hlavně mocná vlna divoké vůle, a dohromady s rostoucí chutí vynalézat začíná nová fáze v tvém vývoji. - A znovu jsi v dávných dobách s odpovídajícími obrazy a mezi svými v prehistorické krajině, zacházíš s jednoduchými nástroji a používáš jednoduchou řeč zvuků, a obojí potřebuješ~ protože tento svět, ve kterém žiješ,
200
není bezpečný. Tvá kdysi hustá kožešina téměř zmizela, a když nechceš mrznout, musíš se oblékat do kůže zvířat. Výrazně cítíš svoji zranitelnost, obzvláště své nechráněné břicho. A tak bylo nutno vynalézt zbraně ke své ochraně a lovu zvířat, jejich kůži a kožešinu nyní potřebuješ i pro svou' ochranu a zahřátí. Začínáš cítit svoji rostoucí nadřazenost, kterou ti dává tvá inteligence, ale také tělesnou slabost vůči mnohým zvířatům, která bydlí v okolí tvé jeskyně. Přitom máš dostatečně robustní postavu máš dost svalů a můžeš se spolehnout na soudržnost jeskynní družiny. Opět je to onen podivný neklid z nejhlubšího nitra, který tě doposud hnal-stále dopředu a který tě nyní nutí stále se učit. A mezitím se opět vynořují nové obrazy. - Jsi živé, zvědavé tříleté dítě, nadané objevitelským smyslem, hraješ si a prozkoumáváš svůj svět, denně se učíš něco nového a nejen tvé prstíčky jsou den ode dne šikovnější, i myšlenky jsou stále čipernější a rychlejší. VIáš jen jeden cíl - chceš být tak velký a mocnj· jako tatínek a maminka - tolik toho vědět a umět - - - a pak je tady ten zvláštní pocit, že příští vývojový skok tě dovede právě tam - přímou cestou do Ted' a Tady. V tomto bodě se slévají všechny obrazy, ty nové, ale i ty staré - protože i pračlověka vedl další krok až sem - do Ted' a Tady tohoto okamžiku - do meditace, v Sále sebepoznání ve svém chrámu - a ty víš, že se ti podařilo pocítit a prožít všechny tyto kroky vývoje a uvědomuješ si, že v tobě stále ještě žijí a že zanechaly stopy, které mohou být ještě dnes důležité. Stále ještě jsou zde poukazy, které prozrazují náš původ z vody, - a stále ještě jsme obojživelníci, kteří se umí přizpůsobit vodě a souši. Zůstala nám i opičí zvědavost a smysl pro společenství a také vynalézavost dávných lidí. A také zůstaly věci, které se přežily a tak se nabízí otázka jestli s sebou ještě dnes nevláčíš pancíř z doby plazů - i když jen v přeneseném smyslu. --- Nebo se ti nepodařilo dostat se dál než k napodobování a tam dosud visíš, místo snahy dospět k dalšímu stupni volné kreativity? - - - A jak se ti podařil ten rozhodující krok s postavením se na vlastní nohy? Vstoupila do tvého života s napřímením se i přímost? - - - A tobě začíná být jasné, jak je to důležité přijmout vlastní historii a rozeznat její další vývoj, ale také, jak významné je zcela uzavřít předchozí stupně a plně se otevřít novému. Nezmenšenou měrou dodnes působí principy ranných období. Dodnes se můžeme nejvíce naučit od svých nepřátel, a největší posuny kupředu, pokrok, dosud velmi často začíná chybami nebo obtížemi. A vyvstává v tobě otázka, jak velká je dnes tvá ochota integrovat něco nového, cizího nebo nepřátelského, a podpořit tím svůj růst. Nyní, v tomto okamžiku, kdy víš, že jsi v centru proudů času, se ti daří odpovédět si naprosto otevřeně. Dnes máš možnost převzít zodpovědnost za svůj vývoj, a cítíš to každým vláknem své bytosti. 1'Iáš přístup ke všem minulým obrazům a vzorcům, ano, dokonce v nich i nadále žiješ. A současně leží to nové před tebou doširoka otevřeno. Základní otázky jsou položeny jasně a zřetelně. Nacházím v sobě dostatek připravenosti a schopnosti zapojit se do velkého celku nebo jsem ještě stále egoistický jednobuněčný živočich? - - - Probíhá můj život v souladu s celkovým směrem evoluce? - - - Zvyšuje se tím, že žiji harmonie a pořádek v mém okolí a ve světě - nebo zvětšuji - podoba
201
jíc se rakovinnému nádoru, chaos okolo sebe? --- Kde leží těžiště mého současného vývoje? -A kam směřuje můj příští vývojový krok? ---a-Tyto otázky se mohou zodpovědět v okamžiku, ale můžeš si s jejich zodpovězením dopřát trochu času. -- V první místnosti, v Sále bran, má každá z těchto otázek své vlastní dveře. -- A vůbec kterákoli z tvých otázek tam má své dveře, za kterými najdeš odpověd' a řešení. - - - ~'Iůžeš tam nyní jít nebo se jednoduše vynořit - a orientovat se jedním hlubokým nádechem a výdechem v Ted' a Tady.