Meditace 12, Původ a proměna – játra z makro a mikrokosmos,

DAHLKE

12. meditace

Původ a proměna - játra

L ehni si uvolněně - nohy vedle sebe, ruce volně podél těla - a nech klesnout víčka. - Cítíš podložku, která tě nese a můžeš se jí zcela odevzdat, můžeš jed­

noduše povolit celou svou váhu, odevzdat ji podkladu, který tě nese - a tak si to

193

můžeš užívat, něco tě nese, ochraňuje - cítíš, jak zadní část tvé hlavy leží - a pus­tíš ji - a vnímáš, jak se tvá záda rozšiřují a uvolňují - necháváš je poklesnout a tvou pánev také. - Paže a nohy uvolněné - proud uvolnění osvobozuje celý tvůj oblíčej a celou hlavu a proniká do hloubky - ze středu hlavy proudí dolů do těla, uvolňu­je svaly krku a týla a zasahuje ramena - i paže a ruce až ke špičkám prstů - a opět pustit a povolit - vše, co je přebytečné - a svěřit se - podložce a situaci - okamži­ku. - Č'as a prostor se stávají stále méně důležité - a proud uvolnění zasáhne hrud' - uprostřed se spojí s proudem srdeční energie - a jde dále dolů - do břicha ­všechna napětí se uvolňují - orgány začínají dýchat - i ty lehce dýcháš a s výde­chovým proudem se noříš ještě hlouběji - dále vše povoluješ a pouštíš, - stáváš se uvolněnější, když proud uvolnění dosáhne podbřišku. I zde v pánvi se děje povolo­vání a uvolňování - a proud si bez obtíží nachází cestu do nohou a dále, až dolů ke špičkám prstů. Dech ti umožní konečně uvolnění. S vypouštěním vydýchaného vzduchu ve výdechu klesáš ještě hlouběji a necháš odplynout ke špičkám prstů na nohou vše, co se v dolní polovině těla stalo přebytečným - a špičkami prstů na rukou vše, co chce opustit horní polovinu těla. - A ty to necháš dít se - necháš dít se vše, a vše jít svou cestou tóny hudby a slova - proud uvolnění a lehký proud dechu, který jemně pohybuje přední stranou tvého těla - hrudí a břichem - tvá široká záda vzadu - uvolněná a povolená pánev dole - a odpočívající hlava nahoře - a mezítím upro­střed - střed - tvůj střed - onen prostor, který uvolnění a lehký proud dechu udě­lali tak širokým a volným - a do tohoto prostoru nyní sklouzneš - tímto způsobem se ponoříš a zanoříš - až se uprostřed krajiny vynoří tvůj chrám a ty se vydáš na cestu - již tak známou cestu do chrámu. - A jdeš po schodech do Sálu bran. Nyní se zde o něco pečlivěji rozhlédneš - začneš číst nápisy na nesčetných dveřích ­rozeznáš dveře, které již znáš - ale také a především ty neznámé. - "hIá pohádka" stojí na jedněch dveřích. - "~Iůj nejdůležitější sen" na jiných. Lze číst také velmi podivné nápisy jako "Můj nejoblíbenější jed" nebo "Moje pokladnice a spižírna". - Nakonec se otočíš a vejdeš do Sálu sebepoznání. Vše je ti tady již blízké a zná­mé. - Dnes tě vítá atmosféra obzvláštní důvěry, ano, šíří se pocit jakési prazáklad­ní důvěry. Tlumené světlo a vůně esencí uvolňuje pocit domova a pohody - pocit nových možností a svobody, překračování navyklých hranic a pronikání do nových dimenzí hlubiny - z bezpečnosti této místnosti, kam se vždy znovu můžeš vrátit a vždy najdeš cestu zpět. - S tímto pocitem ležíš na lůžku uprostřed a necháš pře­jít oči k mandale v kopuli. Jako obvykle zachytí kruhové struktury tvůj pohled a při­táhnou jej do středu, kde zmizí uprostřed. Víčka se zavřou a pohled padne na rovi­nu za nimi. - A opět se na tajemném plátně v kupoli formuluje tvá poslední myšlenka před tím, než se ti zavřou oči - myšlenka na onu hlubokou důvěru ­spojení s prazákladem - objeví se obraz tvé matky - starý obraz - nebo nikoli - je to tvoje matka v dřívějších dobách - s miminkem na ruce - a to jsi ty - a nyní cí­tíš, kolik důvěry ti dalo tvé dětství - a pak se za tvojí matkou objeví její rodiče a je­jí prarodiče - a za nimi jejich rodiče a tak stále dále - víc a více Iidí - tvoří hada,

194

který je stále širší - téměř jako pyramida, jejíž špička jsi ty. - A pak se vše opět rozostří - a je tu pocit, že ten základ musí ležet ještě hlouběji. - Na plátně se ob­jevují malé struktury, které vibrují pozitivní energií - v moři jednotlivých částic atomového jádra, ne nepodobných hvězdnému nebi. A tyto částečky se nyní před tvýma očima spojují do skupin a přitom dodržují přísný řád. Částice na počátku zůstává sama, tvoří sama nejmenší atom, vodík. - Další atom již obsahuje dvě ta­kové částice, další tři, pak čtyři a pět, a víc než šest částic obsahuje atom uhlíku, víc jak osm kyslík a tak dále, až se tu objeví všechny a ~omy i ty největší obsahují přes sto takovýchto pozitivné nabitých atomových částic. Zde leží stavební materi­ál tohoto světa - a dokonce i vesmíru - symbolicky před tebou - rozložen v kopu­li - rodina atomů - materiální základ všech struktur. - - - A z těchto stavebních kamenů se před tvýma očima formují ještě komplexnější struktury: molekuly živo­ta. Z mnoha jednotlivých atomů a aminokyselin vznikají velké molekuly cukrů a tu­ků, které se skládají do ještě větších molekul, molekul bílkovin, které jsou základ­ními kameny veškerého života. A tobě je jasné, že z těchto základních stavebních kamenů pochází vše živé a na ně se zase vše rozpadá. A nyní to vidíš před sebou na plátně: vynořuje se louka - a chvíli trvá než ti dojde, že každá jednotlivá rostli­na ze všech těch nesčetných rostlin na této louce, dokáže vždy znovu ten zázrak: z nejjednodušších molekul a jednotlivých atomů - tedy z neživých struktur prapo­čátku - vybudovat zázrak života - ony větší molekuly, na které jsou odkázány samy rostliny, ale také zvířata a my lidé. Každá jednotlivá rostlina a dokonce každá buň­ka každé jednotlivé rostliny má k dispozici laboratoř, ve které stále dochází k to­muto zázraku. V každém novém životním cyklu se rostliny obracejí zpět k nejzá­kladnějším stavebním kamenům stvoření: jednoduchým atomům a malým molekulám, ze kterých budují své tělo, své kořeny, stonky, listy a květy. a na konci svého života se opět rozpadají na nejjednodušší stavební kameny svého počátku. ­Pokud je nesní člověk nebo zvíře, jako svou potravu. Pak se rozpadnou pouze až na rovinu velkých molekul a stanou se základem nového cyklu. Stále jasněji mů­žeš na plátně v kopuli rozeznat oba do sebe zapadající životní okruhy: koloběh ži­vota rostlin, začínající semenem, které z neživé hmoty - půdních minerálů, vody, vzdušných plynů a energie slunečního světla buduje život, a pakje tu ještě ten druhý koloběh, který je postaven na tom prvním koloběhu rostlin a využívá jejich mole­kuly života, aby z nich vystavěl těla zvířat a lidí. - Obraz člověka jako pěticípé hvěz­dice, ta již dobře známá mandala člověka, se nyní opět objevuje na plátně, tento­krát ale v průhledné formě, takže můžeš dohlédnout až na rovinu orgánů. A tak rozeznáš centrální laboratoř člověka, položenou blízko středu, pod pravým žeber­ním obloukem: jsou to játra. V nich je sestavována lidská bílkovina ze stavebních kamenů, kterými jsou jednotlivé aminokyseliny, - ony aminokyseliny, které jsou získávány ve střevech z potravy. Začínáš chápat, že tak jak zajišťují rostlinné labo­ratoře zpětnou vazbu k mrtvé materii, zajišťují naše játra zpětnou vazbu k zákla­dům všeho živého. Játra nás spojují přes základní kameny aminokyselin se všemi

195

živými bytostmi, protože všichni živočichové se skládají z těch samých aminokyse­lin, vyvíjejí z nich své orgány a svaly, své mozky a kosti. A ty si uvědomuješ a cítíš, že i tvé vlastní tělo se skládá z těchto stavebních kamenů, které tě svazují se všemi ostatními živočichy - přes játra, naši kouzelnou laboratoř - vede spojení ke spo­lečným základům všeho živého. - Obrácení pozornosti k prazákladům, k prapočát­kům materie života, vynáší na povrch další otázky, především otázky po prazákla­dech toho z čeho žiješ----jaké je tvé spojení s tímto prazákladem? --- Nevíš jak je máš vnímat - ale ono se v tobě rozvíjí - toto bezpečí základu - domov. Mož­ná to necítíš tak výrazně a tak jasně, ale přesto - cítíš v této chvíli - na dně duše bezpečí. - - Z hluboké jistoty této zkušenosti se opět vracíš k výchozímu bodu ve svém těle - ke svým játrům a poznáváš i jejich další úkoly. Získávání energie z po­travy - z molekul cukrů a tuků, onu energii která hřeje a umožňuje pohyb naše­ho těla. Je zde také čištěna krev a je zbavována jedů. Většinu jedů, které se do těla dostávají s potravou a dýcháním játra rozpoznávají a neutralizují a jejich úkolem je také poznat a určit správnou míru, protože v přemíře se může všechno stát je­dem. A ty zůstaneš chvíli u této myšlenky a uvědomíš si, čeho je v tvém životě pře­míra. A nejedná se pouze tělesné věci. I pocity a myšlenky se mohou vyskytnout v přemíře a otrávit tělo a duši. - A přitom si vzpomeneš na dveře v Sále bran. Stá­lo na nich "Můj oblíbený jed". A ty se rozhodneš, později se tomuto tématu ještě podrobněji věnovat. Nyní ale zůstaneš s touto myšlenkou na pravou míru a zapo­sloucháš se do sebe a procítíš, jak dalece se ti v tomto životě podařilo najít pravou míru, svou míru, mezi aktivitou a klidem - odvahou a opatrností - mocí a láskou - pýchou a pokorou - tvrdostí a měkkostí - námahou a můzou - prací a požitkem - tvou vlastní, pro tebe přiměřenou míru v partnerství - v tvém povolání - co se týče tvého životního úkolu - a co tvého těla. - Čas nyní nehraje žádnou roli. - ­-- Tyto otázky a odpovědi vyvstávají v tvém vlastním čase - měřeno vnitřním časem jsou to dlouhé chvíle, vteřiny ve vnějším čase. Někdy se zdá, že se otázky a odpově­di vynořují ve vědomí současně. Třeba se objeví otázka, jakou roli hraje v tvém ži­votě vývoj. Jaký je v tvém životě vztah mezi materiálním a duševním rnstem? - A od­pověd' se vynoří téměř současně - z hlubiny tvého vlastního středu. Je to opět první myšlenka, která v sobě nese odpověd'. Růst ve vědění a moudrosti a růst v oblasti vlivu a peněz stojí proti sobě; růst pocitu moci a růst síly lásky. A tento okamžik ti ukáže tvá těžiště. - - - A nyní se vynoří ono období tvého života, kdy pozvolna přestal tvůj tělesný růst. A ty se dobře podíváš, jestli tvůj duševní růst mohl převzít tuto energii a rozvíjet se dále odpovídajícím způsobem. --- A jakou roli má v tvém životě a v tvém okolí duševně spiriuální vývoj? A tak se podíváš na všechny otázky a všechny odpovědi. - Přitom cítíš, že vše hodnotíš, stejně jako tvá játra - i ona hodnotí všechny látky, které se dostávají do těla, podle toho, jestli jsou užitečné nebo škodlivé. A nyní si dopřeješ čas, podívat se na svá vlastní hodnocení, celý ten hod­notový systém, pod jehož vlivem vidíš svůj dosavadní život a své okolí. Co je pro tebe důležité a co nedůležité? - Co se ti líbí a co se ti hnusí? - a tak stále více pozná­

196

váš, jak hodnocení ovlivňují tvůj život, určují směr vývoje - a nyní sobě skládáš účty z toho, jestli opravdu souhlasíš s těmito hodnoceními a jejich výsledkem. Vyvíjí se tvůj život způsobem, který odpovídá tvému přání? --- Jsou všechny části tvé osoby a celé tvé bytosti v tomto systému přiměřeně zastoupeny? - - - Nebo jsou v tobě hnutí a oblasti, které mají jiný názor? Mají úplně jiné pocity a přání? - Chtějí se vyvíjet jiným směrem? - - - Jsou zde hodnotové představy, které se doposud ne­dostaly ke slovu, které jsou potlačené a mají touhu po svém uskutečnění? - - ­Podívej se na celý systém svých hodnot - těch, jimiž se řídíš, a těch zatím potlače­ných! - A současně poznáš důležitost správných hodnocení všech látek v játrech a důležitost, nalezení správné míry ve všech podstatných otázkách tvého života ­partnerství a povolání - práce a požitku. - Náhle cítíš ještě jednu, ještě hlubší ro­vinu - rovinu, kde pozvolna přestávají hodnocení a nakonec vše spadá do jedno­ho. Tato rovina se ti zdá jako bod za nebo uvnitř středu všeho - a tvůj pohled pu­tuje ještě jednou nahoru do kopule. Objevují se slabě osvětlené struktury mandaly. Rozeznáváš, že v ní vše zobrazeno - i cesta hodnocení. - Venku, v širokých kru­zích tvého života se odehrává hledání hodnot. Dále uvnitř směrem ke středu je možno nalézt pravou míru. Ještě blíže ke středu, se všechny hodnoty vzájemně přibližují, a nakonec ve středu se všechny složí v jednu a přestanou existovat. Vše tady má svou hodnotu a je správné - vše je v pořádku, protože vše je součástí vel­kého pořádku. S tímto pocitem přijímání a jednoty uvolňuješ pomalu a pozvolna svůj pohled z kopule. Ten zavazující pocit středu ale zůstává, i když nyní vstaneš a opustíš Sál sebepoznání. Venku před Sálem bran stojíš před volbou - cestovat dál nebo se vynořit - možná se někdy později vrátíš - v každém případě zde vidíš ně­kolik, možná důležitých vchodů, jako například dveře "Vlůj oblíbený jed", za nimi najdeš všechny aspekty, které ti objasní celé pole a souvislosti tohoto jedu - nebo vchod "Moje pokladnice a spižírna", za nimi najdeš vše, co schraňuješ a schováváš, aby se ti možná podařilo udělat nejistou budoucnost jistější. Zde se můžeš podívat, co pro tebe jednotlivé věci a položky znamenají a jaké obavy se za každou z nich skrývají. A nyní můžeš zvolit jeden z těchto vstupů nebo se vynořit - rozloučit se a jedním hlubokým nadechnutím a vydechnutím se vrátit ze svého chrámu a ori­entovat se v Ted' a Tady.