Meditace 10, Rytmus a životní síla - krevní oběhz makro a mikrokosmos,

DAHLKE

10. meditace

Rytmus a životní síla - krevní oběh

O pět ležíš na svém meditačním místě, nohy vedle sebe, ruce natažené podél těla - a tělo se postupně uvolňuje - víčka jsou stále těžší a pomalu se zavírají ­

a vše se připravuje na novou cestu do vnitřního světa. Ta cesta je ti už natolik zná­má, že je s každým dalším sestupem lehčí a jde do větších hloubek - uvolnění za­číná samo od sebe. Je pouze třeba si lehnout a zavřít oči - a vše hned začíná - a ty vše pouštíš - a klesáš níž a níž do podložky a do klidu - oddáváš se rytmu vlastní­ho dechu - hlouběji a hlouběji s každým výdechem a nadlehčeně a šíře s každým nádechem - a tóny a můj hlas se postarají o zbytek - můžeš se svěřit podložce, která tě nese a uvolnění - a cestě do vlastního nitra - hlouběji a hlouběji - sestup již dávno začal - a prostor a čas se stávají nedůležitými a lhostejnými. Neexistuje doba, kterou již ležíš a není doba, kterou ještě budeš ležet. Klesáš v této chvíli do hlubin uvolnění, a je lhostejné, jestli cítíš proud uvolnění nejprve v obličeji nebo hned v zadní části hlavy. - Nese tě dále dolů a sám proudí do středu hlavy - a všude na své cestě šíří uvolnění a povolování. - a jestli to cítíš nejprve ve středu hlavy nebo ve středu mozku, je stejně Ihostejné jako hloubka, která stále přibývá - s každým nádechem a výdechem a s každým úderem srdce, který se nepozorovaně přizpůso­

185

buje uvolnění - a pomalu se stává hlubší a také pomalejší. - A proud uvolnění, který si již sám nachází známou cestu směrem dolů - krkem a týlem - zasahuje ramena a ruce a současně plyne do prsou a zad - do hlubin vlastní hrudi. dotýká se ještě mnohem většího pramene energie srdce a dochází ke spojení obou energií do ono­ho ještě mohutnějšího proudu, který nyní osvobodí břicho a pánev, zásobuje ji a pro­niká dolů do nohou, až ke špičkám prstů a s výdechem nechává odplynout vše pře­bytečné - s nádechem ale otevírá - do šíře a do prostoru, a nechává přijímat a dít se, co se dít musí a co se samo od sebe také děje. Cítíš jedinečné a důvěrně známé proudění energie v těle, a vše se zdá točit kolem středu - soustřed'ovat se na ener­getické centrum v srdci - odtud přichází energie a sem se také vrací - a opět je Ihostejné, jestli toto kroužení cítíš, nebo jestli se to děje úplně nevědomě v hlubině - proudění energie je stálé přicházení a odcházení - otevírání a rozšiřování - a od­dáváš se tomuto jedinečnému rytmu, který stoupá z tvé hlubiny a krouží v tobě a mimo tebe. Je to také onen proud energie, který otevírá dálku vnitřního prosto­ru mezi hlavou a odpočívající pánví - šíří zad vzadu a stěnou hrudníku, která se chvěje dechem vepředu - a do hloubky tohoto vnitřního prostoru noříš nyní své vědomí - přímo směrem k srdci - a dostáváš se do srdce - dokonce do onoho pro­storu, který odpovídá skutečnému srdci, do chrámu srdce Anahata. Stále jasnější a určitější je rozměr a vzhled tohoto prostoru středu - je kruhový a zcela odpoví­dá tobě a tvé jedinečnosti. Zde se zastavíš - a jedna jediná myšlenka stačí, a ty klou­žeš zpět v čase k oné chvíli tvého života, kdy se ti nejvíc podařilo otevřít se lásce ­kde ti bylo možno opravdu žít ze srdce a oddávat se životu - a ta chvíle je Ted'. ­Cítíš ještě jednou - ted' - sílu a moc této chvíle. A ten nádherně plynulý pocit bytí v souladu se vším a s každým. Ve skutečnosti můžeš z tohoto pocitu dokázat vše ­můžeš přenášet hory - obejmout celý svět - vše zvládnout - a vše odpustit - a tak si hned odpustíš, že se ti tento stav někdy zase jednou ztratil, že tento chrám tro­chu zpustnul a možná ti nezbylo než jej zavřít. Ale nyní, když znovu v sobě cítíš otevřenost a hřejivý pocit vůči celému světu, uvědomuješ si také, že je to tvá ote­vřenost a tvá hřejivost. Snad existuje někdo, pro koho se tak otevíráš, ale jsi to ty, kdo se otevírá. Záleží to na tobě a leží to v tobě - ted a vždycky. - Jiný člověk je vždy dobrou příležitostí k otevření, k otevření chrámu srdce; ale ostatní to nemo­hou udělat -jen tobě je dána ta možnost -jde pouze o tvé rozhodnutí. A ty to můžeš udělat - kdykoli - a když se ti to jednou podařilo, tak to jde vždycky. - A dovolíš nyní, aby se tak stalo a cítíš a užíváš si energii, která se při tom uvolňuje - sílu, která leží v lásce a které přibývá, čím více ji necháváš plynout. A tato síla tě prová­zí, když se nyní vracíš do současnosti - a nenacházíš chrám svého srdce takový, jaký by mohl být, či jaký již jednou byl - tenkrát - když se ti dařilo žít tou všeobsahu­jící láskou. - Přesně tuto sílu, kterou nyní v sobě opět cítíš, nyní použiješ a uklidíš zde, opravíš zchátralé části chrámu, uvedeš jej znovu do pořádku, vyčistíš špinavá okna, naolejuješ drhnoucí dveře, odstraníš haraburdí a prach. Je třeba pouze za­měřit proud energie na tyto a podobné problematické oblasti, a on se již o vše po­

186

třebné postará - odpad a prach času odnese do prostorných kanálů, které obklo­pují chrám srdce á spojují jej s ostatními částmi těla. Těmito širokými drahami neodtéká pouze vše přebytečné do filtrační stanice ledvin, těmito cévami krouží také poselství srdce tělu. Odtud je do všech směrů rozesílána krev, naplněná čerstvou energií - a ta spotřebovaná je pumpována k vyčištění a znovudoplnění do plic. Dopřeješ si čas, prožít si a využít tento oběh, v jehož centru se nyní nacházíš, aby se ti podařilo uvést svůj chrám srdce do stavu, jaký se ti líbí a který ti vyhovuje. Když máš dojem, že se ti podařilo vše dostatečně vyčistit a uklidit, můžeš se ,~oz­hodnout, jestli chceš mít v budoucnu okna a dveře chrámu zavřená, nebo jak dale­ce je chceš mít otevřená. Pomni ale, že ze široce otevřeného prostoru mohou ne­jen všechny pocity vytékat, ale mohou tam také vtékat a srdce má dostatek energie. Když není omezováno závorami a přehradami bude zcela samozřejmě v pravém smyslu toho slova přetékat. Zde uvnitř se podobá slunci, které je také centrem své sféry a zásobuje své planety nekončícím proudem energie. Při této myšlence již možná cítíš podobnost mezi tvým srdcem a sluncem - prožiješ z jeho středu, jak proud energie proudí na všechny strany - bez ustání - ve dne v noci - bez pře­stávky a aniž by zeslábl. Již několikrát se ti během meditace podařilo zažít tento zdroj - a přesto nyní získává ještě hlubší význam a větší moc. Srdce je slunce - tvé zcela osobní a ty si libuješ vjeho paprscích ajeho teple. Ze středu ke středu také současné cítíš, jak velmi odpovídá velkému slunci a jak jsou obě ve skutečnosti spojena. Objevuje se otázka, jak často si uvědomuješ toto spojení ve svém každo­denním životě? - Kolik slunce necháš svítit do svého života - v přeneseném smys­lu - a zcela konkrétně? - - - A kolik slunce necháš svítit do svého srdce? - - ­Dovoluješ vůbec světu, aby se k tobě přiblížil? - - - A dovoluješ své životní, ener­gii a krvi svého těla dosáhnout až k hranicím světa? --- Až do vlastní kůže? ­Je teplá, prokrvená a otevřená nebo chladná a uzavřená? --- Odpovídá tvůj vnější život tomuto vnitřnímu koloběhu s jeho věčnými smyčkami, které se vždy vrací do výchozího bodu? - - - Nebo se ženeš přímočaře životem - bez ohlédnutí a bez ohledu na sebe a na druhé? --- Je pro tvůj životní styl lepším symbolem smyčka nebo šíp? - - - Řídíš se právem rytmu dne a noci? - - - Nebo se pokoušíš pro­dloužit den na úkor noci - nadřadit periodu aktivity, období klidu? - - - Když si ted' na to dáš pozor, můžeš ten přirozený rytmus slyšet a cítit. A můžeš prožít, jak si obě fáze přesně odpovídají: klid a aktivita jsou stejně důležité - patří k sobě jako den a noc - světlo a tma. Srdce to říká jasně a zřetelně. - Ponoříš se do tohoto, naprosto tvého vlastního rytmu, uzavřeš na chvíli i vnitřní oči a pouze nasloucháš - necháš se unést tímto neustálým dvojúderem z chrámu skutečného srdce na onu větší rovinu fyzického srdce, které leží téměř na stejném místě, jenom kousek víc vlevo, posunuto blíž k ženské polovině těla. Zdeje vše mnohem pohyblivější a hrub­ší, a ty se musíš pevné držet, aby tě s sebou to silné proudění neodneslo, a tak se skryješ v jednom z výklenků mezi silnými vlálcny svalů, které tvoří stěny a v podo­bě pevných lan drží srdeční chlopně. Přenáší se na tebe ten naprostý klid a šíře

187

v uvolnění a ochabnutí všech svalových vláken, ale také ten pocit síly a napětí, když se všechna vlákna najednou stáhnou. V nitru srdce je protiklad napětí a uvolnění , citelný jako nikdy předtím. A náhle rozpoznáš v rozpětí okamžiku jednoho jediné­ho stahu a maximálního tlaku, jak je to s napětím a nutným tlakem v tvém životě. A příští chvíle stejně naprostého ochabnutí ti ukáže, jak je to s pólem uvolnění a nabírání sil v tvém životě. - - - A zde na pulsu napětí, které bere dech a napro­stého klidu, pochopíš, jak tyto dvě strany skutečnosti patří k sobě a jsou na sobě závislé. A nikoli pouze zde v srdci - všude - jindy ve tvém životě. Jenom z klidu uvolnění může vyplývat síla pro další kontrakci. A pouze z úplné kontrakce je možné naprosté uvolnění. Na malou chvíli se přesuneš ve svém životě zpět, až k odpovída­jící zkušenosti - až ke chvíli, kdy bylo nutno vydat ze sebe vše, a pak bylo možno vše povolit a pustit. - Tak vládne také ve středu těla, v jeho fyzickém srdci stejný rytmus jako všude: příchod a odchod, braní a dávání - a tento rytmus zní s údery srdce celým tělem a krví je sdělován i poslední buňce. S touto myšlenkou opustíš své bezpečné místo ve výklenku srdeční stěny a svěříš se proudu krve - necháš se strhnout do jeho středu a cítíš rostoucí tlak kontrakční fáze. Ted' - na vrcholu napětí - se tlak explozívně uvolní do velké srdeční tepny a ve stejné chvíli se otevřou kří­dla srdeční chlopně. Jako po výstřelu z děla letíš do otevřeného prostoru tepny, sedíc na jedné z nesčetných červených krvinek. Tvá červená krvinka má skutečně formu létajícího talíře, je kruhová, na okraji silnější než uprostřed, prostě má ideální tvar, aby vydržela tuto vířivou cestu. A ta cesta je rychlá. Než se naděješ, již míříš do dolní části těla. Vždy znovu míjíš křižovatky a splavy. Tlak pomaličku povoluje, a když se dostaneš téměř až do nohy je tok proudu pomalý a téměř těžkopádný. A úplně dole v noze již téměř stojí. Zažíváš, jak jsou malé balíčky energie předávány skrz jemné štěrbiny ve stěnách cévek do okolí a stejným způsobem jsou zase nazpět přijímány droboučké balíčky odpadu. Všude kolem tebe se odehrává tato výměna, a jakmile jsou všechny krvinky v okolí naloženy odpadem, stávají se kanály zase silnějšími. Proud ale zůstává pomalý, a tlak ještě více poklesne. Je to nyní spíše posunování než plynutí. A ty tuto těžkopádnost cítíš i v sobě. Proud se stává stále širším a nakonec tě to se všemi ostatními krvinkami nasaje do srdce. Než opět stoup­ne tlak, vymaníš se z proudu a zachytíš se ve spleti srdečních vláken. Zde, v pravé srdeční komořé, není tlak tak silný, jako předtím na druhé straně. Střídání aktivi­ty a klidu zůstává stejné. Využiješ tohoto rytmického momentu a zeptáš se sebe sama, jek to vypadá s tím větším koloběhem v tvém životě. Existují zde, stejně jako třeba v průběhu roku, období rostoucího napětí, která odpovídají jaru, vyvíjejí se směrem k aktivní plnosti léta a jestli na ně navazují období s klesajícím tlakem, která se podobají podzimu, a dosahují svého nejnižšího bodu v hlubokém, téměř smrti podobném klidu, zimy? - - Je v tvém životě vůbec vztah k rytmu roku nebo jed­noduše prosazuješ své představy o čase proti přirozenému běhu času v okolní pří­rodě? --- Jak to vypadá s tvou schopností přizpůsobit se rytmům přírody? - Jak flexibilní je proud tvého života? --- Podobá se přirozenému toku řeky, která se

188

světem vine v kličkách a ohybech meandrů - má hodriě času a přesto dodržuje svůj směr? - - - Nebo se podobá rovnému kanálu, který je vtěsnán mezi dva betonové břehy a teče rychle a cílevědomě? - - - A opět ta otázka: Symbolizuje tok tvého života spíše tvar vlny, kruhu nebo šípu? --- Tyto otázky zaměřily tvou pozornost opět směrem dovnitř, a tak zase zavřeš oči - zde ve fyzickém srdci - a pomysli na skutečné srdce - chrám srdce ve svém skutečném středu - a v něm opět otevřeš oči. Po výletě do fyzického srdce, se ti bude klid zde, v opravdovém srdci, zdát ob­zvláště působivý. A skutečně je to jediné místo v těle, kde je možný naprostý klid ­a vlastně neleží chrám srdce vůbec v oblasti těla, ale za ní - v našem středu, který je bez prostoru a času. Je to ono místo, kde se otevírá štěrbina v každodenní roz­štěpené skutečnosti - kde lze zažít jednotu ve chvílích otevřenosti, lásky - a po­tom a pouze tehdy, se polarizovaný svět jeví jako jednota - pod jednotícím vlivem síly lásky je pak vše ponořeno do světla a my můžeme uniknout polaritě - může­me žít ze vzduchu a lásky a vidět světlo ve všech lidech, v každém případě ale v tom člověku, pro kterého jsme otevřeli svůj chrám srdce. V těchto chvílích se také uka­zuje, že ono vnitřní světlo - je skutečné světlo a moc lásky - je ta poslední a nej­větší moc. Ona sama může hory přenášet a způsobovat zázraky. Zde na prameni, v chrámu srdce, jsi této síle blíže než kdekoli jinde. A kdekoli se ve vnějším světě zdržuješ, chrám srdce je vždy zde a je pro tebe vždy otevřen. V něm je skutečnost živá a vše je jedno a jediné - a to Vnější se rozpouští v tom Vnitřním. A zde je ti také jasné, že každé řešení a obzvláště každé vyřešení, či vykoupení může vycházet pouze z vlastního středu, z chrámu srdce. Není žádný důvod, proč toto místo zase opustit, a když se to nechtěně stane, může ti být útěchou vědomí, že je možné se kdykoli vrátit. Nic nemůže zavřít tvůj chrám a již vůbec ne přicházející konec této meditace. Jen ty to můžeš, ale ty to nemusíš udělat - tohle rozhodnutí leží zcela v tvých rukou a vlastně v tvém srdci.