Meditace, Průvodce(kyně) duše, Nalezení vnitřního vedení, Dahlke

l. meditace

Průvodce(kyně) duše - Nalezení vnitřního vedení

Jako první krok se nabízí setkání s průvodkyní duše nebo s průvodcem duše, protože tato bytost může výrazně ulehčit všechny další kroky, je-li dobře uvedena a čas­to zprostředkovává jistotu, která má na počátku uklidňující vliv. Potom již není tře­ba být zcela sám na cestách do vlastního nitra.

Protože nevíme, jestli se objeví duševní průvodkyně nebo mužský průvodce, doporučuje se vyslovovat pojmenování tak zastřeně, aby bylo možno rozumět to i to. Meditující, kterým je pohlaví jejich průvodce zcela jasné, si pak automaticky budou moci vybrat správný pojem. Bude-li to na začátku působit obtíže, je mimo jiné možné používat obě oslovení nebo dát přednost spíše ženské formě, protože se většinou skutečně jedná o ženské bytosti, jež přebírají vedení ve světě obrazů, který je přiřa­zen ženskému pólu. Mimo to může meditující převést bez obtíží a bez emocí zvole­nou ženskou formu na eventuální mužskou postavu. Opačný postup se obvykle ne­obejde bez emocí. To je důvodem, proč není vhodné zvolit bez rozmyslu mužskou variantu, jak se často stává.

Pozor, v textex jsou vědomě gramatické chybné formulace k oklamání intelektu, NEOPRAVOVAT

aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa

Lehni si (nebo: sedni si) pohodlně a volně, nohy polož mírně od sebe, ruce podél těla a na chvíli se zcela vědomě snaž zaměřit své vnímání směrem k podlož­ce - zatímco se tvé oči pomalu zavírají nebo hned - uvědom si v této chvíli zcela jasně pocit tíže svého těla a všech jeho částí - nohy, jak zde nečinně leží a mohou odpočívat - - paže a ruce, které vše pustily, - - plochu zad, která toho tolik ne­sou v tuto chvíli například váhu horní poloviny těla - - a pak pánev, která se nej­hlouběji otiskuje do podložky a nyní se může také uvolnit -- a dokonce se může uvolnit i hlava, a celá její váha se nese téměř samovolně -- zatímco ty vnímáš ten zvláštní pocit za očními víčky a - kdykoli budeš chtít - můžeš zřetelně vnímat, jak plyne tvůj dech a s jeho vlnou stoupá a klesá celá horní polovina těla, zatímco ty máš naprostou svobodu myšlenek a můžeš je nechat potulovat se, kudy právě chceš. Tak je v tuto chvíli například jednoduché, myslet na nějaké vzdálené místo, tako­vé, které dosud neznáš, ale můžeš si je bez problémů představit - a již se vynořuje myšlenka na takové místo, ať je znáš z vlastní zkušenosti nebo nikoli - - - a stej­ně dobře můžeš cestovat zpátky v čase a vzpomenout si na nějakou situaci ze své­ho života, která se ti teď jako první vynoří ve vědomí, - to je ta správná - a tebe napadá, jak je jednoduché, si zpětně něco vybavit a současně cestovat časem na kří­dlech vlastních myšlenek. - A najednou si vzpomeneš na nějakou situaci;~kdy ti jednou ve tvém životě bylo dobře, kdy převládal pocit blaha a dokonce se ti chtělo smát se. Přijmi první situaci, která tě napadne a zůstaň u ní - a když tě žádná ne­napadne, jednoduše si nějakou představ - situaci, kdy se cítíš tak šťastně, že se ti chce smát se - a s každou další přicházející myšlenkou dodávej této situaci na zře­telnosti - aby se stala tak zřejmou, že si ji můžeš stále lépe představit, tak jasno, že se tato situace ted' znovu odehrává před tvým vnitřním zrakem a ty ji současně ješ­tě jednou prožíváš - - ta situace je nyní a ty se cítíš ještě jednou jako tehdy - ted' v tuto chvíli - se ti daří tak dobře, že se ti chce usmívat se --- a není obtížné si to představit, protože ty přeci víš, co smích je a máš zkušenost se smíchem, a tak se nyní na tvém obličeji vynořuje jeden takový úsměv - v té míře v jaké myslíš na svůj obličej, můžeš jej již cítit nebo hned, když sestoupíš ještě trochu více do uvolnění, jde to ještě jednodušeji a s větší lehkostí a úsměv se s každou myšlenkou stává zřejmějším a nyní jej možná už lze také cítit, zatímco ty myslíš na svůj obli­čej a velmi vědomě jej vnímáš. - - Je to opravdu lehké, myslet jednoduše úsměv a myslet na svůj obličej, který v tu chvíli ani nemůže jinak, než stvořit úsměv ve svých rysech - - - a když budeš sledovat ten úsměv až k jeho prameni, je možné, že jej již nyní nebo hned nalezneš na dně svých očních důlků. Zde za očima, v hlu­bině očních důlků, začíná každý úsměv, a zde jej lze také hned od počátku vnímat, a tak ti ted' stačí pouze pomyslet na hlubinu očních důlků a na úsměv a obojí za­čneš cítit -- a lhostejno, co se doposud dělo na tvém obličeji, ale tento úsměv můžeš ted' nechat ve svých očních důlcích stoupat, až je zcela naplní --- a potom, a mož­ná je to už ted', začíná ten úsměv přetékat a rozlévá se přes spánky a tváře a splývá dolů až k ústům a do oblasti brady - - - a nyní nebo hned stoupá také nahoru k čelu - - - tak, že celý obličej začne pomalu zářit tímto možná úplně jemným nebo již také plným úsměvem, zatímco ty se můžeš téměř mimochodem uvolňovat a klesat hlouběji do uvolnění je v této chvíli tak lehké a příjemné, když se úsměv stále více spojuje s obličejem a ty si to možná můžeš užívat, tím že pouze existuješ a necháš dít se, co se zde samo od sebe dále dít chce s tímto, snad již důvěrně zná­mým úsměvem, který se může ještě více rozšířit. -- A stačí pomyslet na úsměv a na ruce a již zažiješ, jak se spojí úsměv s rukama - a když se nyní velmi vědomě vcítíš do svých rukou, pocítíš možná ted' hned nebo v tuto chvíli, jak se i tvé ruce umí usmívat, samozřejmě že se neusmívají stejně jako obličej, ale naprosto svým vlast­ním způsobem, jak se mohou usmívat pouze ruce, ale přesto usmívat - a tak nyní , cítíš v rukou ten nezvyklý úsměv, který se stává stále výraznějším - - možná jsou

nyní měkčí a jakoby širší nebo otevřenější nebo je jednoduše vnímáš jinak nebo dokonce trochu komicky - nebo jsi již mnohem hlouběji v uvolnění, a pocity z tvých rukou se nacházejí o hezký kus výše. - - Na počátku tě to možná trochu mate, a přesto je to tak lehké, nebot' potřebuješ pouze na něco pomyslet, aby se to jako zázrakem objevilo. Kamkoli do svého těla, kam jen pomyslíš - na kterékoli libovol­né místo - tam můžeš vmyslet svůj úsměv - stejně, jako můžeš ve svých myšlen­kách spojit i různé jiné věci, které se normálně k sobě nehodí: pomyslíš-li ted' na fialového slona -je již ve stejné chvíli přítomen ve tvých představách, a ty vidíš obraz tohoto nemožného zvířete -- oč jednodušší je potom, přimyslet si úsměv k rukám.

• A stejně lehce můžeš nyní zůstat se svými myšlenkami u úsměvu a jít dál k nohám - a ve stejné chvíli jsou tvé myšlenky u nohou, a úsměv je v nohách - ­to pociťuješ asi úplně jinak než úsměv na obličeji, který tam nahoře také klidně může zůstat, a navíc je tu pak ještě ten úsměv v nohách - a možná jej už ted' mů­žeš velmi dobře odlišit od úsměvu na tváři a nebo od usmívání rukou, zatímco stá­le více vnímáš pousmívání nohou, svých kořenů, - nohy jsou přeci skutečně naše kořeny, kterým svěřujeme váhu celého těla a které nás bez stížností snáší a nesou a které ted' mohou s úsměvem odpočívat. - - - A pak pošleš úsměv ještě svému břichu - pomyslíš břicho a pomyslíš úsměv a ve stejné chvíli zažíváš, jak se obojí spojí a břicho již také hned nebo ted' reaguje na podporu, která doprovází úsměv, zatímco se může nejprve zcela uvolnit a všechno povolit, celé to napětí, které zde obvykle sedí -- a úsměv se postará o zbytek, a břicho si najde svůj naprosto vlast­ní způsob úsměvného uvolnění, které možná vnímáme s podivem nebo možná hned příjemně otevřeně a teple - zde ve vlastním středu těla - a stejně dobře si můžeš představit,. jak otevřenost a šíře tohoto úsměvu plyne do hlubin a nyní již také po­malu vyplňuje nitro břišní dutiny - a možná ná to bude břicho reagovat po svém, i'souhlasnými tóny z hlubiny dochází k uvolnění nejpřirozenější cestou a nejlépe, ~zatímco úsměv dále otevírá a rozšiřuje břišní dutinu, a čas a prostor se stávají stále méně důležité a lhostejné je, jak hluboko se již nacházíš, můžeš jít dál do světa představ a obrazů - pocitů a tónů, a tvůj úsměv tě provází během celé tvé pouti, můžeš jej nechat plynout v těle tam, kde jej ted' potřebuješ nejvíc - a nyní je třeba opět pouze na tu oblast pomyslet, již v ní cítíš úsměv a naplňuje se stále více touto ~irokou otevřenou energií, která zcela automaticky patří k úsměvu a nyní způso­buje i v této oblasti těla změny, které jsou jí vlastní, zatímco ty můžeš klouzat čím dál tím hlouběji a jsi stále ve stavu bdělosti a otevřenosti vůči všem možnostem, jež jsou v tobě uloženy a které již ted' dokonce možná vnímáš - v této chvíli nebo hned, když se před tvým vnitřním zrakem vynoří představa krajiny vzniklé z tvé fantazie, té krajiny, která se ted' k tobě nejvíce hodí a ve které můžeš ještě prohloubit své zkušenosti z meditace - a zatímco se představa této krajiny stává s každou nově se vynořující myšlenkou stále zřetelnější nebo hned, můžeš nechat svůj úsměv dále plynout a přesto plně setrvat u obrazů krajiny a podívat se, co tam roste, pokud tam něco roste - blízko nebo v dáli - a vždy ti dá odpověd' ta první vynořující se myš­lenka a umožní vidět vše zase o kousíček jasněji - a tak si můžeš prohlížet hori­zont ve své krajině - - a to co máš přímo u nohou, -- jaké zde vládne počasí - ­a jaká je denní a jaká roční doba - - - a pak si představíš, jak jsi v této krajině přítomen, cítíš pod svýma nohama půdu a vzduch ve tváři a plnými doušky vnímáš atmosféru, která zde vládne. A pak se vydáš do krajiny - směrem, který tě napad­ne jako první a který tě možná také jaksi přitahuje - v každém případě směrem, který dosud neznáš, i pokud je ti ta krajina známá - a zatímco jdeš, můžeš do sebe s plným vědomím přijímat své okolí, ano, je to téměř, jakoby tě tato krajina potká­vala jakýmsi osobním způsobem - a dokonce je možné, že dostaneš chut věnovat této krajině svůj úsměv, a uděláš to, nebo může také jednoduše zůstat uchován v to­bě, vždy když znovu obrátíš pozornost ke svému nitru a v myšlenkách obnovíš svůj úsměv, bude tě provázet po celé putování a dodá tvým krokům současně leh­kost a křídla - lehkost a jemnost jakou má úsměv, který se rozprostírá na tváři nebo jako ten, který se právě ted' pokládá na krajinu - - - a stále nové myšlenky ti bu­dou odhalovat ještě více z pouti těmito vnitřními krajinami, zatímco ty do sebe necháváš vstupovat všechny dojmy, aniž by bylo třeba se nějak snažit - a možná s radostí přijmeš to, co se tak otevřeně a samo vynoří v tvých myšlenkách - a při­blíží ti tuto vnitřní krajinu, která na sebe nyní stále více bere rysy vnější krajiny, kterou se procházíš s úsměvem na rtech a možná také již s pocitem, že sleduješ jakousi vnitřní stopu, neboť všechny tyto myšlenky se objevily jakoby samy od sebe bez plánu a bez předsevzetí a byly snad odevždy tady a v tobě a to může velmi po­těšit, je-li možno se s nimi seznámit tak jednoduchým a pohodlným způsobem v uvol­něnosti této chvíle, kdy čas hraje úplně jinou roli a neomezuje, ale naopak mnohé umožňuje - vnitřní a vnější čas se mohou od sebe oddělit a i to je lhostejné v těch­to chvílích hlubokého uvolnění, kdy je v každém okamžiku všechno možné a už není třeba dlouho jít, než uvidíš, jak se v určité vzdálenosti někdo vynoří, bytost, u kte­ré hned budeš cítit, že sem do tohoto světa patří a je zde mnohem více doma než ty. - - A je zcela lhostejné jestli se jedná o ženu nebo o muže, snad již nyní můžeš vnímat, že tato bytost má s tebou něco společného - a zatímco se k sobě přibližu­jete, je ti stále zřejmější - že zde máš možnost potkat svoji duševní průvodkyni, svého duševního průvodce, tu bytost, která v těchto vnitřních světech žije a vyzná se zde, jako nikdo jiný. Může se stát, že ti přijdou její nebo jeho rysy jaksi důvěrně známé nebo se tě zvláštním způsobem vnitřně dotýkají nebo nějak úplně jinak, a možná je zde na začátku i trochu ostychu, podívat se této bytosti přímo do tváře - a pak je stejně dobré, zapamatuješ-li si její nebo jeho rysy až časem a nyní nejprve akcep­tuješ, že jste se potkali a můžete jít dále spolu - jeden vedle druhého - aniž byste museli mnoho mluvit - - slov není mezi vámi potřeba - a i když ti to ted' ještě není tak zcela jasné, můžeš se i ty opřít o jakési vnitřní pouto, které vás nějakým způsobem citově spojuje a s každým krokem - a zcela nepozorovaně - se může stávat stále intenzívnějším - zatímco ty jen tak mimochodem zjistíš, že tvá průvod­kyně - tvůj průvodce - převzali vedení. ~'Iožná se ještě na počátku podivuješ, jak přirozená ti připadá tato změna vedení, v každém případě to není těžké, nechat se tak nenápadným způsobem vést a pokračovat v cestě, a pokud máš chuť můžeš zase obnovit úsměv na své tváři a vnímej pak opět tu otevřenost a šíři, která s ním při­chází a ulehčuje ti cestu, a možná budeš jen tak mimochodem chtít dát něco ze

~ svého úsměvu svému doprovodu tím, že budeš jednoduše myslet na to, že došlo k nalezení duchovní společnice nebo duchovního společníka pro tvé vnitřní cesty a myslíš to s úsměvem a opět prožíváš, jak se obojí spojuje - úsměv a společník ­a jak při tom ještě spolehlivěji získáváš schopnost vnímat své vnitřní síly nebot' tvůj

~ úsměv byl zcela jisťě přijat, jak můžeš možná již nyní vnímat nebo hned podle přá­telské a otevřené reakce tvého doprovodu, jež ti zůstává po boku a možná již nyní nebo pomalu a nepozorovaně v tobě stoupá pocit jistoty a bezpečí, zatímco se.již

i zcela klidně a téměř samozřejmě pohybuješ krajinou --- a zcela okrajově si všim­neš, že jste se, jak se zdá, již vydali na zpáteční cestu - a tak můžeš - chceš-li ­využít příležitost a zeptat se svého doprovodu na něco, co je pro tebe ted' právě důležité - - - a odpověd' je vyjádřena v první myšlence, která se časem vynoří ­30 vteřin ­

~'asem ti bude stále jasnější, že odpovědi, které získáš od svého doprovodu, ti nejsou bytostně cizí, - i když velmi často berou ohled na zcela jinou část tvé bytos­ti, která obvykle nehraje téměř žádnou roli při odpovědích, které si dáváš na otáz­ky, jež ti klade život. - - Vědomí, že se můžeš kdykoli zeptat na další věci a setkát se svým doprovodem na těchto vnitřních rovinách, má v sobě něco uklidňujícího a příjemného a připomene ti snad také tvůj vnitřní úsměv, který je ti nyní již o to­lik důvěrnější, že cítíš, jak té už mnohem rychleji a pohotověji poslouchá a je při­praven objevit se na kterémkoli místě tvého těla nebo světa - prostě tam kam jej pomyslíš. A tak se nyní usmíváš při vzpomínce na vykonanou cestu, která se blíží svému konci a ty zjišťuješ, že se přibližujete k tomu místu v krajině, kde byl začá­tek tvé pouti. Srovnej si nyní rozdíl mezi závěrem své cesty nyní a prvními kroky na začátku - a pak se můžeš rozloučit se svým doprovodem s vědomím toho, že se sem kdykoli můžeš vrátit - - a je ti zřejmé, že každá další návštěva vnitřních ro­vin, ulehčí sestup do uvolnění, protože nyní již můžeš sledovat své vlastní stopy. První krok je ten nejtěžší a je-li kouzlo jednou zlomeno, jdou ostatní kroky v jeho závětří mnohem příjemněji a s lehkostí. A s tímto vědomím se pomalu a přesně podle mých slov začneš opět vynořovat. Oči necháš ještě v každém případě zavře­né, dokud ti neřeknu a uvolníš se a oprostíš od vnitřních obrazů, ale ani jeden z nich nezapomeneš. Dokonce je možné, že se ti vybaví ještě další obrazy a zážitky, až si potom budeš své zkušenosti zapisovat nebo se je pokusíš zachytit tím, že namalu­ješ obraz. Nejprve se ale všechny obrazy stáhnou zpět do nitra, a ty opět vědomě a aktivně vezmeš svůj dech a zcela vědomě se jedním hlubokým nadechnutím spo­jíš s polaritou. --- A začneš - nyní - s malými pohyby prstů na rukou a nohou a až budeš chtít, tak je necháš, aby se pomalu stávaly většími a posléze přešly do protahování a vrtění. Až nakonec otevřeš opatrně oči a zorientuješ se zcela vědo­mě v prostoru a čase. Rozhlédneš se po místě, kde meditace probíhala, a na svých hodinkách zjistíš, kolik vnějšího času zatím uběhlo a kolik je hodin.

Dodatek: Duševní průvodkyně může být od nynějška přizvána již na začátku. V uvedených tex­tech se k tomu později už nevracíme, abychom se vyhnuli opakování. Přesto má smysl, aby doprovod byl pozitivně přijat, později je možné nenuceně navozovat setkání na různých místech meditace. Meditující může i později přivolat průvodkyni sám a v kte­rékoli fázi meditace, například, objeví-li se někdy náhlé obtíže.

Ten, kdo předříkává text, si musí být vědom toho, že poloha jeho hlasu má být zcela normální, začne-li se medituji:cí vracet zpět do skutečnosti, a že jednoznačný rozdíl v hlase mezi situací meditace a návratu může někdy velmi pomoci. Zde platí přesný opak toho, co je na počátku, kdy jsou meditující normálním hlasem při normálním vědomí pozváni na cestu, a teprve potom se hlasově posuneme do citovějších oblasíí. Snažíme se, aby přechod byl co nejplynulejší