Jóga obecně, Kavalaynanda, Vinekar

Výběr z :

108

Kavalaynanda,

S.L.Vinekar

Základní principy léčebného využití jógy

Učební pomůcka (překlad)

vydal Ústřední ústav železníčního stavitelství, Praha,1961

 Půjčeno od Julie

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Shrnutí

Jóga se zaměřuje především na prevenci, zlepšování a udržování zdraví. Protože pohlíží na člověka jako na integrovaný celek a považuje tělo a mysl za jedno, může vést i při léčení nemocí k lepším výsledkům než jiné systém léčení, které věnují pozornost téměř výlučně viditelným projevům chorobných změn, a podstatně méně jevům průvodním.

Toto pojetí vychází z představy, že tělo i mysl mají společnou snahu udržovat funkční rovnováhu ať jde o podráždění vnější nebo vnitřní, mechanické, chemické, elektrické, biologické nebo psychické.

Jóga je určena především pro relativně zdravé lidi, protože se zaměřuje hlavně na prevenci. Snaží přispět k vytvoření podmínek za kterých je tělo schopno dosáhnout vlastním úsilím dokonalého obnovení duševní i tělesné rovnováhy a tím přispět k udržení zdraví a v případě nemoci k zajištění konečného uzdravení. Při tom upřednostňuje ovlivňování psychiky. Vychází z morálně hygienických hledisek, a následná cvičení - ásany a pránájamy jsou pak úvodem k vlastním psychickým cvi­čením na vyšší úrovni, která pak mají vést k posilování psycho-fyziologických procesů v těle a tak zvyšovat odolnost organizmu.

Snaží se, aby člověk pěstoval své vlastní adaptivní přizpůsobovací mechanizmy, cvičil vnitřní systémy organizmu tak, aby mohl čelit novým situacím na které není adaptován.

Z hlediska prevence platí „co se v organizmu neužívá to pomalu atrofuje, odumírá a mizí“ a na to doplácí moderní člověk se svojí snahou o maximální pohodlí.

Jóga zabývá se především následujícími možnosti

1. psychickými (morálními) pak i fysickými (hygienickými) čistícími procesy (kriyá jóga), které by měly:

1.1 vytvořit v organismu určitý stav psychické a tělesné vy­rovnanosti – jakési minimální kondice - jako podmínku k započetí vlastního cvičením jógy,

1.2 pomocí hygienických opatření a psycho-fyzických cvičení udržovat dosa­žený stupen čistoty v těle i mysli (kondici) v průběhu vlastního cvičení jógy

2. pěstováním vhodných psychických postojů;

3. cvičením neuro-muskulárního a neuro-humorálního aparátu - a ve skutečnosti i celého organismu - aby byl schopen překonávat fyzické i psychické stresy;

  1. vhodnou výživou.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Kriyá jóga (měla by předcházet vlastnímu cvičení jógy)

vychází z představy o současném vlivu jak vnějšího tak vnitřního pro­středí, na tělesné i du­ševní procesy. Předpokládá, že nejenom tělo je přeplněno nezužitkovatelnými zplodinami ale i mysl je zanesena nečistými a zbytečnými myšlenkami. Proto se kriyá jóga zabývá jak psychickými (morálními) tak i fysickými (hygienickými) čistícími procesy, které by měly:

  1. vytvořit v organismu určitý stav psychické a tělesné vy­rovnanosti – jakési minimální kondice - jako podmínku k započetí vlastního cvičením jógy,

  2. pomocí hygienických opatření a psycho-fyzických cvičení udržovat dosa­žený stupen čistoty v těle i mysli (kondici) v průběhu vlastního cvičení jógy

Tím se má dosáhnout schopnosti odolávat změnám v okolí i uvnitř organizmu ve značně širokém rozsahu a bez potíží je překonávat.

Jóga pohlíží na člověka jako na integrovaný celek, považuje tělo a mysl za jedno. Pokud se jógy využívá jako k léčení, pak nebere v úvahu jen léčebné účinky některých cvičení, ale velká důležitost se přikládá sociálním postojům, správné výživě,… což vede k příznivým změnám v celém souboru procesů látkové výměny.

V tomto smyslu muže vést jóga k lepším výsledkům než jiné systém léčení, které věnují pozornost téměř výlučně viditelným projevům chorobných změn, a podstatně méně jevům průvodním.

Jóga je zaměřena především na ovlivnění psychiky. Tělesná cvičení - ásany a pránájamy jsou úvodem k vlastním psychickým cvi­čením na vyšší úrovni, která pak mají vést k posilování psycho-fyziologických procesů v těle a tak zvyšovat odolnost organizmu.

Toto pojetí vychází z představy, že tělo i mysl mají společnou snahu udržovat funkční rovnováhu ať jde o podráždění vnější nebo vnitřní, mechanické, chemické, elektrické, biologické nebo psychické. Cílem jógy pak je ukázat cesty a způsoby jak při vzniklé poruše dosáhnout stabilního rovnovážného stavu, který je podmínkou dokonalého zdraví.

Jóga se zajímá o poruchý, podmíněné

- nedostatky ve výživé,

- psychickými stavy, zejména ve vztahu ke konflikt­ním situacím,

Po přestálých akutních chorobách,nebo i v chronic­kých stavech vznikají v organismu jisté změny, v těle zůstává nerovnováha, kterou postižený mnohdy překonává značně dlouho.

V takových případech je účelné používat aspoň některé z postupů v józe. Přispět tak k vytvoření podmínek za kterých tělo bude schopno bojovat s nemocí vlastním úsilím a dosáhnout dokonalého obnovení tělesné i duševní rovnováhy a tím k zajištění konečného uzdravení. Stejné postupy se používají u lidí relativně zdravých jako prevence. Základem je očištění všech cest v organizmu, kanálů cirkulace i komunikace (toky energií po drahách, toky tělesných tekutin, řízení na úrovní nervové i humorální (enzimy,hormony, endorfiny… =chemické)

Z hlediska prevence platí „co se v organizmu neužívá to pomalu atrofuje, odumírá a mizí“ a na to doplácí moderní člověk se svojí snahou o maximální pohodlí. V prevenci by měl člověk pěstovat své vlastní adaptivní přizpůsobovací , cvičit vnitřní systémy organizmu tak, aby mohl čelit novým situacím na které není adaptován.

Jóga se snaží přispět k vytvoření podmínek za kterých tělo bude schopno bojovat s nemocí vlastním úsilím a dosáhnout dokonalého obnovení tělesné i duševní rovnováhy a tím k udržení zdraví a v případě nemoci k zajištění konečného uzdravení.

Jóga využívá především na následující možnosti:

1. v prvé řadě se jako „kriyá jóga“ zabývá jak psychickými (morálními) tak i fysickými (hygienickými) čistícími procesy, které by měly:

- vytvořit v organismu určitý stav psychické a tělesné vy­rovnanosti – jakési minimální kondice - jako podmínku k započetí vlastního cvičením jógy,

- pomocí hygienických opatření a psycho-fyzických cvičení udržovat dosa­žený stupen čistoty v těle i mysli (kondici) v průběhu vlastního cvičení jógy

2. pěstováním vhodných psychických postojů;

3. cvičením neuro-muskulárního a neuro-humorálního aparátu - a ve skutečnosti i celého organismu - aby byl schopen překonávat fyzické i psychické stresy;

  1. vhodnou výživou.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

add. 2. pěstováním vhodných psychických postojů;

Osobní postoj jedince ke světu, k událostem života všeobecně a k vlastním prožívaným životním situacím má podle jógy velký význam, ať přímý či ne­přímý, pro vznik psycho-somatických, chronických, meta­bolických a dalších poruch normálních funkcí organismu. Proto využívá jóga k léčení mož­nosti vypěstovat u člověka vhodné osobní postoje.

Naproti tomu oficiální medicina přepokládá, že chorobné procesy v těle jsou důsledkem postižení určitého orgánu (např. napadením mikroorganizmy) a jakmile se postižená část zbaví postiženého činitele, zastaví se automaticky celý proces patologických reakcí a pacient se uzdraví.

Kromě toho neexistuje lék (chemikálie) ani metoda, které by zneškodňovaly výlučně škodlivé činitele. Naopak, mají vždy výrazné vedlejší účinky.

Navíc se stává, že po odeznění hlavních příznaků nemoci je pacient považován za uzdraveného i když se mu nevrátily síly v plné míře a on zůstal oslaben, se sníženou odolností. Oficiální medicina většinou věnuje tomuto stavu jen malou pozornost a pokud ano tak k posílení organizmu předepisuje opět užívání nejrůznějších léků – syntetických chemických farmakologických sloučenin.

Jóga naproti tomu předpokládá, že plná aktivita orgánů v těle i jejich spolupráce a koordinace se nedá zajistit pouhým podává_ním jakýchkoliv látek či farmak. Úpravy se dosáhne Teprve cvičením, tré­ninkem příšlušných orgánů v těle, a to přímo či nepřímo, znovu-vytvořením koordinace a harmonie mezi různými částmi těla.

V závažnějších případech i oficiální medicina předpisuje lázeňskou léčbu zaměřenou na rehabilitaci poruch postižení různých pohybových systémů, změn metabolismu, dýchacího a cirkulačního systému, nervové poruchy. Avšak psychické změny, které prakticky každé onemocnění doprovázejí, nebo i podminují se pokládají jen za druhotný jev - i když důležitý. Pouze v případě t. zv. „psychosomatických nemocí“ i moderní medicina uznává, že mysl a psychika hraje významnou roli.

Jóga považuje úlohu mysli a psychiky za mimořádně důležitou nejen u psychosomatických poruch, nýbrž u každé nemoci a to i v období akutních projevů. Jóga vykládá vznik chorobných stavů tak, že každá psycho-somatická porucha, každá emoce, a to zvláště negativní vyvolává nepříjemné pocity až deprese a současně ovlivňuje změny napětí svalů i cév a podmiňuje vznik poruchy dechového a srdečního rytmu.

Na to navazuje celý řetězec dalších reakcí.

Každé náhlé zvýšení svalového napětí vede ke zvýšení nároků na krevní oběh, na dýchání, na látkovou výměnu cukrů a jiných látek. Jestliže však současně v důsledku emočního stavu dojde např. k celko­vému zúžení cév na periferii, zatíží to ještě více srdeční i dýchací systém. Následkem toho se uvádí do chodu další regulační mechanismy. Podráždí se vegetativní, autonomní nervový systém i systém endokrinních žláz, zvýší se především adreno-sympatická aktivita a jestliže stav trvá dostatečně dlouho, vyvolá se zvýšená aktivita dalších orgánů i žláz s vnitřní sekrecí. Může být zasažen pohybový systém, různé vnitřní orgány, zažívací trakt, srdečně-cévní i dýchací systém a nakonec dochází k celkové poruše rovnováhy organizmu jako celku a tím ke snížení odolnosti - imunity.

Jóga se snaží zasáhnout prvotní příčiny - odstranit především vzniklá svalová napětí, rytmickou činnost srdečně cévní soustavy a tím ovlivnit celý ten následný řetězec negativních reakcí. Dnes již byl prokázán vynikající vliv fyzikálních terapií a tělesných cvičení na udržování dráždivosti a funkční výkonnosti nejen nervově svalového systému, ale i celého organizmu.

Pěstování osobních postojů

Jedníém z cílů jógy je dosažení klidného stavu mysli a psychiky, což je možné dosáhnout různými způsoby:

Pataňžali doporučuje dosáhnout klidného stavu mysli a psychiky kombinací psychického a fyziologického působení:

Za nejlepší způsob reagování organizmu se považuje stav chladného osobního postoje bez emocí „vairágya“. Není to stav averse, nepřátelský postoj, nýbrž způsob reagování, kde chybí emocionální, citová reakce. Nedochází k vytváření pozitivních „rága“ ani negativních „dvéša“ vztahů a postojů. Je to žádoucí stav neutrality, neutrálního postoje – vyrovnaný stav reagování organizmu.Jeho podkladem nejsou vždy jen racionální, rozumové procesy i když tento stav lze do jisté míry řídit a regulovat rozumem, intelektem, rozmyslem – tedy nepřímým způsobem. Velký důraz se klade na vědomí, uvědomělé dodržování pravidel sebekázně a sebeovládání „Yamy a Niyamy“. Yama je soubor pravidel chování jednotlivce ve vztahu k sociálním problémům. Niyama zdůrazňuje směry pěstování způsobů osobního života a individuálních postojů.

Jóga vychází z toho, že

mozková kůra má velkou schopnost kontroly pokud ovšem není ovládána emocemi, a systematickým mentálním nácvikem, zakládajícím se na rozumovém přesvědčení je možné ho nervový systém vycvičit tak, aby i sebesilnější vzruchy (emoce, city) racionální rozhodování neovlivňovali. Člověk často reaguje bezprostředně, neudržitelně, nerozvážně na základě instinktu, a jeho chování je kontrolováno pouze jinými emočními stavy – strachem, láskou, hněvem……. pudech Přitom v instinktivním jednání jsou obsaženy prvky konstruktivní – pozitivní i destruktivní – negativní.

Pocit štěstí či nešťastnost člověka je závislá, krom jiného, také na vhodném způsobu ovládání vlastních instinktů. Schopnost mozkové kůry kontrolovat vše s omezením instinktů a pudů se dá jen velkou vytrvalostí, trvalým usilováním, vsugerováváním sobě samému. Každý výchovný proces v sobě zahrnuje kontrolu a utlumování, potlačování nevhodných reakcí či způsobů chování.

Jednání člověka je často výsledkem dvou i více emočních tlaků. Když jsou emoční tlaky v psychice vyrovnané, vytváří vnitřní napětí, to ruší přirozenou harmonickou činnost těla a mysli jako celku. Trvalá vnitřní napětí pak vedou k dysharmonii tělesných funkcí a snižují odolnost člověka. K předcházení a úpravě třeba již vzniklých disharmonii – narušení normálního chodu organizmu, jinak řečeno k udržení psycho-fyziologické rovnováhy i v situacích působení silných vnějších i vnitřních tlaků (stimulů, vlivů) se v józe využívá „yama a niyama“ jako procedury psychické a „ásany a pránájáma“ jako proceduru fyziologické.

„yama a niyama“ jako psychické procedury

představují nejdůležitější ctnosti, jejichž dosažení je cílem jógy. Jedná se o psychologický postup, založený na volním úsilí, výchově sama sebe a autosugesci. Pokládají se za rovnocenné celé řadě sociálně-etických zásad. Nejsou pouhými předpisy morálního kódu (způsobu) chování, ale jako praktická instrukce k dosažení jistého stupně psychického zdraví. jejich uplatňování se považují za účinný prostředek ke kontrole emočních konfliktů v oblasti vědomí. K ovlivňování emočních konfliktů na úrovni podvědomí se doporučují spíš ásany a pránájáma.

„yama“ obsahují jistá pravidla pro sociální chování

l. Ahimsá: zdrženlivost od jakékoliv myšlenky nebo přání uškodit druhé osobě

2.Satyam: pravdomluvnost;

3.Asteyam: vyloučení nadměrné a nepřiměřené snahy po kariéře

4.Brahmacarym : sexuální zdrženlivost

5.Aparigrahah: zanechání snahy po zvětšování vlastního majetku či vlastnictví a snahy po zmocnění se majetku či vlastnictví druhých osob.

„niyama“jsou paravidla pro provádění osobní mentální hygieny

l.Šaúcam: čistota těla i mysli,

2.Šantosah: spokojenost;

3.Tapas: sebekázeň a prostota (taková, která neovlivní vlastní zdraví)

4. Svádhyáyah: duševní činnost, která napomáhá k sebere­alizaci; 5.Išvarapranidhánam: dobrovolné podřízení se objektivním zákonům

Měli by to být životní zásady, přijaté po pečlivém promyšlení a s přesvědčení o jejich správnosti i realizovatelnosti.

Člověk stále vede intenzivní boj se svými pudy a vývoj je spojen s nejistotou a ta může vyvolávat obavy. Jóga si klade za cíl osvobození od strachu a Bhagavadgíta tom to považuje za nejdůležitější z hlediska dosažení štěstí.

ad. l. Ahimsá, běžne se překládá jako nenádilí, ale „himsa“ není násilí, ale označuje agresivitu, tendenci k násilí, ke krutosti, k uškození druhým, k zabíjení. U agresivního jedince je skryto nutkání k „himsá“. Chyrurg, řezník, vědec, který dělá pokusy na zvířatech … dopouštějí se násilí, avšak s tím rozdílem, že zde není nutkání zabíjet.

ad… 4.Brahmacarym : sexuální zdrženlivost

Z hlediska sexu je člověk ovlivňován v široké míře a tento aspekt je v naší době nadmíru aktualizován. Podle jógy má vést sexuální život k manželství, k lásce a k oddanosti, a ne k excesům. V Indii se tvrdí, že oddanost a láska naplní srdce lidského páru stálým uspokojením a pronikne celou rodinou, zatím co potěšení z koitu vede jen k dočasnému uspokojení. Celkově však nepředejde ani neodstraní konflikty v psychice člověka,hněv, podezírání, nenávist …K tomuto poznání je třeba dospět ne na základě citů a emocí, ale na základě rozumového přesvědčení o jejich hodnotě .

V praxi často dochází ke střetům mezi intelektuálnim přesvědčením a emočním nutkáním. K dosažení klidu v takových situacích se doporučuje vyloučit vliv emočních tlaků a najít třetí cestu. Zřejmě nikdo nejsme schoni přeměnit vlastní nenávist v lásku. Jako nejvhodnější způsob řešení se udává klást sám sobě otázky typu : zda takový cit – pocit (např. nenávist…..) odpovídá našim velkým cílům, které jsme si před sebe postavili a také si na tyto otázky sám odpovídat. K odstranění nepříznivého reagování je třeba likvidovat samotnou podstatu takového působení, podle jógy založeného na vědomí vlastního JÁ, na vědomí své osobnosti. Základem jógy tedy není zaujímání různých poloh a soustřeďování pouze na tělesná cvičení, nýbrž dosažení správného způsobu reakcí jedince na přicházející vlivy zevního i vnitřního prostředí.

Kromě Yamy a Niyamy doporučuje Jóga techniku „trvalého úsilí na posilování přátelství“ (maitryádibhávaná), která vyžaduje bránit se žárlivosti, pokušení, závisti a hněvu,což jsou destruktivní pocity. Máme se pokusit vědomě pěstovat:

Žádné tělesné cvičení nepřispěje k harmonii, když je budeme prováďet ve stavu emočního neklidu.

Konfliktní situace na vědomé úrovni lze zvládnout technikou Yamy a Niyamy a „trvalého úsilí na posilování přátelství“ (maitryádibhávaná). Zvládnout konfliktní situace na nevědomé úrovni doporučuje jóga procesem „ meditativního intuitivního poznání - procesem Džňány

´ASANY

by se měli posuzovat z hlediska statických a tonických reakcí.

Udržování statické polohy vyžaduje stejnou svalovou a nervovou aktivitu – koordinaci jako pohyb. Mezi udržováním stabilní polohy a pohybem je rozdíl nejen ve stupni napětí, ale pro každou z těchto činností existuje i rozdílné uspořádání činnosti nervové zasahující až do CNS. V Ásanách se uplatňují mnohem více „interororeceptivní vzruchy“, které mají hluboký fyziologický vliv na chování člověka.

Ásana je to co přispívá ke stabilitě nejen polohy těla, ale i mysli a tak vytváří celkový příjemný pocit, pocit že je člověku dobře. Abychom toho dosáhli je třeba se dostat do polohy s minimálním úsilím (ekonomicky), přísně se vyhýbat trhavým a skákavým pohybům, setrvat v ásaně jako v relaxované poloze a současně odvrátit pozornost k nějaké myšlence a meditovat o ní. Pokud se provádí ásana správně dochází k odstranění fyzických i psychických napětí, k dokonalé harmonizaci těla i mysli, k dokonalé souhře činností jednotlivých orgánů, tělních tekutin, energií, hormonální a nervové činnosti. Ásana harmonizuje nejen činnost svalů, agonistů a antagonistů, ale uvádí do rovnováhy i vegetativní nervový systém – sympatikus a parasympatikus. Důsledkem toho je ovlivnění cirkulace, činnosti zažívacího systému, ale i metabolismu vody a dalších látek , což nepochybně změní reagování celého organizmu.

Adept by se měl učit postupně zaujímat ásany vědomě se stále menším úsilím, se všemi zádržemi a výdržemi, ale v konečné fázi dosáhnout pocitu odloučení - snížené bdělosti od okolí i od těla (proces meditace). Je třeba se pokusit o představu jakoby se člověk vznášel na povrchu velké vodní plochy, nebo že je jen jednou vlnkou – kapkou v moři, že se v něm vlní, je jeho součástí. Je to pocit splynutí s oceánem, stav na pokraji spánku (stav α), kdy je člověk zvlášť sugestibilní. Jakákoliv myšlenka může totiž vést k emočnímu působení, což automaticky uvede do chodu vyšší i nižší nervová centra.

Závěr

Ásany jsou určeny především k odstranění poruchy tonického rytmu v těle a tím k obnovení harmonické funkce celého organizmu

Nejedná se pouze o polohy, ale i o způsoby posturálních (polohových)reakcí, které fylo- i ontogeneticky náleží k starším stupňům a jejich úkolem je uvolnit nižší nervová koordinační (integrační)centra. Proto je z hlediska jejich účinnosti nejdůležitější způsob provádění ásan.

z téhož důvodu se doporučuje udržovat polohu s minimálním úsilím – uvolněně. Po dokonalém zvládnutí se pokusit v poloze relaxovat a meditovat. Možno k tomu vyžít např. sledování dechu, představit sebe sama jako kapku v moři …….

Na počátku nácviku se nesnažit příliš o dosažení konečné předepsané polohy, ale napodobit ji pohodlným a uvolněným způsobem. Tělo se postupně podává a dosahuje se pocit příjemného spočinutí, nebo alespoň ne nepříjemnéhopocitu.

Uvědomit si dosažený stav, uvědomit si své chyby a postupně je podle vlastní možností a zkušeností upravovat a znovu a znovu se snažit o pokrok

Máme-li dosáhnout pokroku musíme přistupovat k nácviku s odpovídající znalostí konečného stavu a jednotlivých kroků při nácviku.

Svalová – silová činnost není v józe prvořadá, i když není pochyb, že takové cvičení vede ke zlepšení zdraví a výkonnosti, pokud se provádí s rozumem v odpovídajících hygienických podmínkách a v souladu s fyziologickými možnostmi jedince.

Definice polohy a její účinky na tělo

Polohou je postoj zaujímaný tělem,

1) buď s podporou, v průběhu svalové činnosti,

2)koordinovanou činností několika svalů, pracujících společně,

a) aby udržely stabilitu polohy těla,

b) aby se vytvořila jistá základna pro určitý pohyb; tato základna se stále přizpůsobuje typu pohybů, jež

jsou na ní založeny.

Účinná poloha je taková, která splňuje nejekonomič­těji cíl specifické aktivity, která nezahrnuje v sobě žádné zbytečné sva­lové úsilí pro udržování a přizpůsobení.

Účinná poloha se vyvine přirozeně, jestliže vro­zené pohybové mechanismy jsou normální (zdravé) a intaktní, s adekvátním svalovým napětím účastnících se svalů.

Klasifikace poloh:

Polohy lze zhruba klasifikovat na

inaktivní

B) aktivní - jež se dělí dále na a) statické

b) dynamické

Ásany představují všechny uvedené druhy poloh.

ad. A)Inaktivní,polohy jsou určeny pro od­počinek v klidu nebo pro spánek. V těchto polohách do­chází k celkové relaxaci veškerého svalstva, kromě toho, které je nutné k udržení života, např. dýchacího svalstva, systému krevního oběhu atd. Tyto posledně uvedené aktivi­ty jsou však taktéž omezeny na minimum.

Patří sem Ásany, používané k nácviku celkové relaxace, např. Šavásana (prostý leh na zádech), Matsjásana (hluboký záklon ze sedu zkřižmo),

.

ad. B) Aktivní polohy mohou být; buď, statické nebo dy­namické; mohou se udržovat jedině integí~iwanou činností mnoha svalů~

a)Statické polohy udržují polohu pomocí svalů, které pracují více méně staticky, sta­bilizzují klouby a udržují rovnováhu proti působení gra­vitace a jiných sil.

Sem patří meditativní Ásany – sedy, které se snadno udržují, protože mají širokou základnu danou dolními konče­tinami.

b)U dynamických po­loh - ásan se způsob udržování polohy stále mění a přizpůsobuje se měnícím požadavkům pohybu. Pohyby se provádějí pomalu a vytrvale, a pozornost se věnuje spíše pomalu se měnícím základním rytmům neuro -muskulárního postoje těla, než aktivitě po­hybů samotných. A mělo by být možné s trochou praxe, udržet si pocit přechodu do polovědomí.

Sem patří Halásana (poloha pluhu - ­hluboký leh vznesmo), Bhudžangásana (poloha kobry - vzpor ležmo), Šalabhásana (poloha kobylky - zanožení ležmo)atd.

U dynamických cvičení s lehkými rytmickými pohyby by se měly pohyby opakovat dostatečně dlouho, aby se staly účinnými.

Mechanismus aktivních poloh

Muskulární aspekt

Svalová práce se mění v závislosti na účasti svalových skupin u dané ásany a na fyzických možnostech cvičence. Nejčastěji jsou využívány svaly zajišťující vzpřímený postoj, působí proti vlivu gravitace. Jejich aktivita ve vztahu ke klou­bům je obvykle extense, t.j. napřímení končetin.

Nervová regulace

Zásadní a důležité pro porozumění mechanismu ásan je si uvědomit, že i udržování a přizpůsobování ustálené polohy zajišťuje několik jemných a automatických neuro-muskulárních koordinačních soustav a zúčastněné svalové skupiny jsou regulovány velmi složitým reflexním systémem "tonickými reflexy“.

Uvědomění si významu těchto reflexů je důležité nejen pro pochopení a správný nácvik ásan (i dalších jogínských cvičení), nýbrž i proto, aby bylo možné pochopit vztah k emočnímu stavu. "Tonické reflexy“ zajišťují nejen energeticky eko­nomičtější cvičení, nýbrž působí dalekosáhle i psycho-·fyziologiekými me­chanismy na chování cvičenců.

Dále je třeba si plně uvědomit, že pro jakoukoliv svalovou činnost - k tomu aby sval byl schopen plynulé, ustálené motorické akce, je důležité udržování svalového napětí –sval musí zůstávat ve stavu připra­venosti, kde čeká na fázickou kontrakci. Je možné to přirovnat luku. Aby luk fungoval dobře, musí být tětiva dostatečně napjata. Je-li tětiva volná, luk šíp nevystřelí a jestliže je přepjatá, přestřelí se cíl. Je-li někdo v silném ner­vovém napětí, je přepjat - přetažen. zvyšuje se jeho reflexní aktivita, vyplýtvá tím mnoho energie navíc (udržuje se vysoká trvalá kontrakce svalů), snadno dochází a takový člověk se nemůže uklidnit ani tehdy, když se pokusí relaxovat, nebo spát.

r.