Jóga obecně, Kavalaynanda, Vinekar Uddiiána Uddiiána

1. Výběr z : Doporučení

108

Kavalaynanda,

S.L.Vinekar

Základní principy léčebného využití jógy

Učební pomůcka (překlad)

vydal Ústřední ústav železníčního stavitelství, Praha,1961

Půjčeno od Julie

.2. Bohle

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

1. Výběr z : Doporučení

Doporučení

Jóga není příliš užitečná v případech akutních chorob ani u infekčních procesů, avšak může jim předcházet tím, že zvýší obecnou resistenci individua a jeho imunitní reakce. Může též sloužit jako rehabilitační metoda, když již choroba byla úspěšně zvládnuta, a může napomoci k obnově funkcí, což jedině lze nazývat skutečné vyléčení choroby.

U chronických infekčních procesů může poskytnou účinné pomocné léčení. To vše ovšem vyžaduje dobrou a chápající špolupráci mezi lékařem a jógickým terapeutem.

Specialita Hatha Jóga je ovšem v jejím použití Krijá, Bandha a Mudrá. Poslední dvě více méně přímo působí na vegetativní systém,

Jakmile se tenze jednou uvolnily, je snadné vyvolat hluboko uložené deprese a vhodně s nimi ve spolupráci s pacientem zacházet. Každý pokus o vyvolání zasunutých depresí, dříve než se sníží tenze, je velmi riskantní, někdy až životu nebezpečný. Pokud tenze trvají, pacient není schopen, ani nemá náladu ke kooperaci.

Kontraindikace

Při kýle se vyhnou cvičením, která zvyšují vnitrobřišní tlak.

Při poruchách páteře zvážit ohýbací a natahovací cvičení

Při vysokém krevním tlaku předpisovat uklidňující cvičení – relacace

Při chronickém zánětu středního ucha, se zvýšenou lámavostí (fragilitou) cév spojivky a s kardiovasculárními chorobami nemají cvičit Širšásana (stoj na hlavě).

Při chronickém nosním kataru cvičit velmi opatrně Viparita Karani (poloviční svíčka), Sarvángásana (svíčka s oporou), Širšásana

Bhudžaňgásana (kobra), Šalabhásana (kobylka) a Dhanurásana (luk) nemá cvičit při značně ochablých břišních útrobách (svalech), zejména při značném zvětšení sleziny

Při zácpě vynecháváme Jóga-Mudrá a Pašcimána (kleště) ve větším rozsahu

srdeční slabost vylučuje aplikaci cvičení Uddijána (břišní kontrakce)a Nauli (vlnění břicha)

Postižení plic indikuje Rečaka a Púraka Udžáji (výdech a vdech proti odporu) mohou takoví jedinci cvičit.

Osoby s krevním tlakem nad 150 a pod 100 mmHg, habituálně, by vůbec neměly jógická cvičení cvičit, a když, tak pouze na svoji vlastní odpovědnost.

Při závažnějším postižení kterékoliv části těla je vhodné poradit se s expertem o vhodném cvičení.

Doporučení

- Nauli a uddijánu cvičit poránu

Nauli a uddijána pomáhá při zácpě
Dvě třetiny litru vlažné slané vody (jedna kávová lžička) před cvičením Nauki vyvolává rychlé pohyby zažívacího traktu
celková koupel má předcházet jogovému cvičení, protože zrychluje proudění krve v celém těle a směrování většího proudu krve do určitých míst těla je při cvičení snazší

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Shrnutí

Jóga se zaměřuje především na prevenci, zlepšování a udržování zdraví. Protože pohlíží na člověka jako na integrovaný celek a považuje tělo a mysl za jedno, může vést i při léčení nemocí k lepším výsledkům než jiné systém léčení, které věnují pozornost téměř výlučně viditelným projevům chorobných změn, a podstatně méně jevům průvodním.

Jóga je určena především pro relativně zdravé lidi, protože se zaměřuje hlavně na prevenci. Snaží přispět k vytvoření podmínek za kterých je tělo schopno dosáhnout vlastním úsilím dokonalého obnovení duševní i tělesné rovnováhy a tím přispět k udržení zdraví a v případě nemoci k zajištění konečného uzdravení. Při tom upřednostňuje ovlivňování psychiky. Vychází z morálně hygienických hledisek, a následná cvičení - ásany a pránájamy jsou pak úvodem k vlastním psychickým cvičením na vyšší úrovni, která pak mají vést k posilování psycho-fyziologických procesů v těle a tak zvyšovat odolnost organizmu.

Snaží se, aby člověk pěstoval své vlastní adaptivní přizpůsobovací mechanizmy, cvičil vnitřní systémy organizmu tak, aby mohl čelit novým situacím na které není adaptován.

Z hlediska prevence platí „co se v organizmu neužívá to pomalu atrofuje, odumírá a mizí“ a na to doplácí moderní člověk se svojí snahou o maximální pohodlí.

Jóga zabývá se především následujícími možnosti

1. psychickými (morálními) pak i fysickými (hygienickými) čistícími procesy (kriyá jóga), které by měly:

1.1 vytvořit v organismu určitý stav psychické a tělesné vyrovnanosti – jakési minimální kondice - jako podmínku k započetí vlastního cvičením jógy,

1.2 pomocí hygienických opatření a psycho-fyzických cvičení udržovat dosažený stupen čistoty v těle i mysli (kondici) v průběhu vlastního cvičení jógy

2. pěstováním vhodných psychických postojů;

3. cvičením neuro-muskulárního a neuro-humorálního aparátu - a ve skutečnosti i celého organismu - aby byl schopen překonávat fyzické i psychické stresy;

vhodnou výživou.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Kriyá jóga (měla by předcházet vlastnímu cvičení jógy)

vychází z představy o současném vlivu jak vnějšího tak vnitřního prostředí, na tělesné i duševní procesy. Předpokládá, že nejenom tělo je přeplněno nezužitkovatelnými zplodinami ale i mysl je zanesena nečistými a zbytečnými myšlenkami. Proto se kriyá jóga zabývá jak psychickými (morálními) tak i fysickými (hygienickými) čistícími procesy, které by měly:

vytvořit v organismu určitý stav psychické a tělesné vyrovnanosti – jakési minimální kondice - jako podmínku k započetí vlastního cvičením jógy,
pomocí hygienických opatření a psycho-fyzických cvičení udržovat dosažený stupen čistoty v těle i mysli (kondici) v průběhu vlastního cvičení jógy

Tím se má dosáhnout schopnosti odolávat změnám v okolí i uvnitř organizmu ve značně širokém rozsahu a bez potíží je překonávat.

Jóga pohlíží na člověka jako na integrovaný celek, považuje tělo a mysl za jedno. Pokud se jógy využívá jako k léčení, pak nebere v úvahu jen léčebné účinky některých cvičení, ale velká důležitost se přikládá sociálním postojům, správné výživě,… což vede k příznivým změnám v celém souboru procesů látkové výměny.

V tomto smyslu muže vést jóga k lepším výsledkům než jiné systém léčení, které věnují pozornost téměř výlučně viditelným projevům chorobných změn, a podstatně méně jevům průvodním.

Jóga je zaměřena především na ovlivnění psychiky. Tělesná cvičení - ásany a pránájamy jsou úvodem k vlastním psychickým cvičením na vyšší úrovni, která pak mají vést k posilování psycho-fyziologických procesů v těle a tak zvyšovat odolnost organizmu.

Toto pojetí vychází z představy, že tělo i mysl mají společnou snahu udržovat funkční rovnováhu ať jde o podráždění vnější nebo vnitřní, mechanické, chemické, elektrické, biologické nebo psychické. Cílem jógy pak je ukázat cesty a způsoby jak při vzniklé poruše dosáhnout stabilního rovnovážného stavu, který je podmínkou dokonalého zdraví.

Jóga se zajímá o poruchý, podmíněné

nevhodnými polohově-pohybovými návyky,

- nedostatky ve výživé,

- psychickými stavy, zejména ve vztahu ke konfliktním situacím,

Po přestálých akutních chorobách,nebo i v chronických stavech vznikají v organismu jisté změny, v těle zůstává nerovnováha, kterou postižený mnohdy překonává značně dlouho.

V takových případech je účelné používat aspoň některé z postupů v józe. Přispět tak k vytvoření podmínek za kterých tělo bude schopno bojovat s nemocí vlastním úsilím a dosáhnout dokonalého obnovení tělesné i duševní rovnováhy a tím k zajištění konečného uzdravení. Stejné postupy se používají u lidí relativně zdravých jako prevence. Základem je očištění všech cest v organizmu, kanálů cirkulace i komunikace (toky energií po drahách, toky tělesných tekutin, řízení na úrovní nervové i humorální (enzimy,hormony, endorfiny… =chemické)

Z hlediska prevence platí „co se v organizmu neužívá to pomalu atrofuje, odumírá a mizí“ a na to doplácí moderní člověk se svojí snahou o maximální pohodlí. V prevenci by měl člověk pěstovat své vlastní adaptivní přizpůsobovací , cvičit vnitřní systémy organizmu tak, aby mohl čelit novým situacím na které není adaptován.

Jóga se snaží přispět k vytvoření podmínek za kterých tělo bude schopno bojovat s nemocí vlastním úsilím a dosáhnout dokonalého obnovení tělesné i duševní rovnováhy a tím k udržení zdraví a v případě nemoci k zajištění konečného uzdravení.

Jóga využívá především na následující možnosti:

1. v prvé řadě se jako „kriyá jóga“ zabývá jak psychickými (morálními) tak i fysickými (hygienickými) čistícími procesy, které by měly:

- vytvořit v organismu určitý stav psychické a tělesné vyrovnanosti – jakési minimální kondice - jako podmínku k započetí vlastního cvičením jógy,

- pomocí hygienických opatření a psycho-fyzických cvičení udržovat dosažený stupen čistoty v těle i mysli (kondici) v průběhu vlastního cvičení jógy

2. pěstováním vhodných psychických postojů;

3. cvičením neuro-muskulárního a neuro-humorálního aparátu - a ve skutečnosti i celého organismu - aby byl schopen překonávat fyzické i psychické stresy;

vhodnou výživou.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

add. 2. pěstováním vhodných psychických postojů;

Osobní postoj jedince ke světu, k událostem života všeobecně a k vlastním prožívaným životním situacím má podle jógy velký význam, ať přímý či nepřímý, pro vznik psycho-somatických, chronických, metabolických a dalších poruch normálních funkcí organismu. Proto využívá jóga k léčení možnosti vypěstovat u člověka vhodné osobní postoje.

Naproti tomu oficiální medicina přepokládá, že chorobné procesy v těle jsou důsledkem postižení určitého orgánu (např. napadením mikroorganizmy) a jakmile se postižená část zbaví postiženého činitele, zastaví se automaticky celý proces patologických reakcí a pacient se uzdraví.

Kromě toho neexistuje lék (chemikálie) ani metoda, které by zneškodňovaly výlučně škodlivé činitele. Naopak, mají vždy výrazné vedlejší účinky.

Navíc se stává, že po odeznění hlavních příznaků nemoci je pacient považován za uzdraveného i když se mu nevrátily síly v plné míře a on zůstal oslaben, se sníženou odolností. Oficiální medicina většinou věnuje tomuto stavu jen malou pozornost a pokud ano tak k posílení organizmu předepisuje opět užívání nejrůznějších léků – syntetických chemických farmakologických sloučenin.

Jóga naproti tomu předpokládá, že plná aktivita orgánů v těle i jejich spolupráce a koordinace se nedá zajistit pouhým podává_ním jakýchkoliv látek či farmak. Úpravy se dosáhne Teprve cvičením, tréninkem příšlušných orgánů v těle, a to přímo či nepřímo, znovu-vytvořením koordinace a harmonie mezi různými částmi těla.

V závažnějších případech i oficiální medicina předpisuje lázeňskou léčbu zaměřenou na rehabilitaci poruch postižení různých pohybových systémů, změn metabolismu, dýchacího a cirkulačního systému, nervové poruchy. Avšak psychické změny, které prakticky každé onemocnění doprovázejí, nebo i podminují se pokládají jen za druhotný jev - i když důležitý. Pouze v případě t. zv. „psychosomatických nemocí“ i moderní medicina uznává, že mysl a psychika hraje významnou roli.

Jóga považuje úlohu mysli a psychiky za mimořádně důležitou nejen u psychosomatických poruch, nýbrž u každé nemoci a to i v období akutních projevů. Jóga vykládá vznik chorobných stavů tak, že každá psycho-somatická porucha, každá emoce, a to zvláště negativní vyvolává nepříjemné pocity až deprese a současně ovlivňuje změny napětí svalů i cév a podmiňuje vznik poruchy dechového a srdečního rytmu.

Na to navazuje celý řetězec dalších reakcí.

Každé náhlé zvýšení svalového napětí vede ke zvýšení nároků na krevní oběh, na dýchání, na látkovou výměnu cukrů a jiných látek. Jestliže však současně v důsledku emočního stavu dojde např. k celkovému zúžení cév na periferii, zatíží to ještě více srdeční i dýchací systém. Následkem toho se uvádí do chodu další regulační mechanismy. Podráždí se vegetativní, autonomní nervový systém i systém endokrinních žláz, zvýší se především adreno-sympatická aktivita a jestliže stav trvá dostatečně dlouho, vyvolá se zvýšená aktivita dalších orgánů i žláz s vnitřní sekrecí. Může být zasažen pohybový systém, různé vnitřní orgány, zažívací trakt, srdečně-cévní i dýchací systém a nakonec dochází k celkové poruše rovnováhy organizmu jako celku a tím ke snížení odolnosti - imunity.

Jóga se snaží zasáhnout prvotní příčiny - odstranit především vzniklá svalová napětí, rytmickou činnost srdečně cévní soustavy a tím ovlivnit celý ten následný řetězec negativních reakcí. Dnes již byl prokázán vynikající vliv fyzikálních terapií a tělesných cvičení na udržování dráždivosti a funkční výkonnosti nejen nervově svalového systému, ale i celého organizmu.

Pěstování osobních postojů

Jedníém z cílů jógy je dosažení klidného stavu mysli a psychiky, což je možné dosáhnout různými způsoby:

vyloučení „vásaná“ (džňána- ,bhakti-, karma-, dhyána- jóga)
cvičením a ovládáním dýchání (mantra-, hatha-, laya-, radža- jóga = sakti jóga = kundalíny jóga)

Pataňžali doporučuje dosáhnout klidného stavu mysli a psychiky kombinací psychického a fyziologického působení:

začínat dodržováním pravidel seekázně a sebeoládání „Yamy a Niyamy“
souběžně cvičit i polohové cviky „Ásany“ a dýchací cviky „Pránájámy“

Za nejlepší způsob reagování organizmu se považuje stav chladného osobního postoje bez emocí „vairágya“. Není to stav averse, nepřátelský postoj, nýbrž způsob reagování, kde chybí emocionální, citová reakce. Nedochází k vytváření pozitivních „rága“ ani negativních „dvéša“ vztahů a postojů. Je to žádoucí stav neutrality, neutrálního postoje – vyrovnaný stav reagování organizmu.Jeho podkladem nejsou vždy jen racionální, rozumové procesy i když tento stav lze do jisté míry řídit a regulovat rozumem, intelektem, rozmyslem – tedy nepřímým způsobem. Velký důraz se klade na vědomí, uvědomělé dodržování pravidel sebekázně a sebeovládání „Yamy a Niyamy“. Yama je soubor pravidel chování jednotlivce ve vztahu k sociálním problémům. Niyama zdůrazňuje směry pěstování způsobů osobního života a individuálních postojů.

Jóga vychází z toho, že

mozková kůra má velkou schopnost kontroly pokud ovšem není ovládána emocemi, a systematickým mentálním nácvikem, zakládajícím se na rozumovém přesvědčení je možné ho nervový systém vycvičit tak, aby i sebesilnější vzruchy (emoce, city) racionální rozhodování neovlivňovali. Člověk často reaguje bezprostředně, neudržitelně, nerozvážně na základě instinktu, a jeho chování je kontrolováno pouze jinými emočními stavy – strachem, láskou, hněvem……. pudech Přitom v instinktivním jednání jsou obsaženy prvky konstruktivní – pozitivní i destruktivní – negativní.

Pocit štěstí či nešťastnost člověka je závislá, krom jiného, také na vhodném způsobu ovládání vlastních instinktů. Schopnost mozkové kůry kontrolovat vše s omezením instinktů a pudů se dá jen velkou vytrvalostí, trvalým usilováním, vsugerováváním sobě samému. Každý výchovný proces v sobě zahrnuje kontrolu a utlumování, potlačování nevhodných reakcí či způsobů chování.

Jednání člověka je často výsledkem dvou i více emočních tlaků. Když jsou emoční tlaky v psychice vyrovnané, vytváří vnitřní napětí, to ruší přirozenou harmonickou činnost těla a mysli jako celku. Trvalá vnitřní napětí pak vedou k dysharmonii tělesných funkcí a snižují odolnost člověka. K předcházení a úpravě třeba již vzniklých disharmonii – narušení normálního chodu organizmu, jinak řečeno k udržení psycho-fyziologické rovnováhy i v situacích působení silných vnějších i vnitřních tlaků (stimulů, vlivů) se v józe využívá „yama a niyama“ jako procedury psychické a „ásany a pránájáma“ jako proceduru fyziologické.

„yama a niyama“ jako psychické procedury

představují nejdůležitější ctnosti, jejichž dosažení je cílem jógy. Jedná se o psychologický postup, založený na volním úsilí, výchově sama sebe a autosugesci. Pokládají se za rovnocenné celé řadě sociálně-etických zásad. Nejsou pouhými předpisy morálního kódu (způsobu) chování, ale jako praktická instrukce k dosažení jistého stupně psychického zdraví. jejich uplatňování se považují za účinný prostředek ke kontrole emočních konfliktů v oblasti vědomí. K ovlivňování emočních konfliktů na úrovni podvědomí se doporučují spíš ásany a pránájáma.

„yama“ obsahují jistá pravidla pro sociální chování

l. Ahimsá: zdrženlivost od jakékoliv myšlenky nebo přání uškodit druhé osobě

2.Satyam: pravdomluvnost;

3.Asteyam: vyloučení nadměrné a nepřiměřené snahy po kariéře

4.Brahmacarym : sexuální zdrženlivost

5.Aparigrahah: zanechání snahy po zvětšování vlastního majetku či vlastnictví a snahy po zmocnění se majetku či vlastnictví druhých osob.

„niyama“jsou paravidla pro provádění osobní mentální hygieny

l.Šaúcam: čistota těla i mysli,

2.Šantosah: spokojenost;

3.Tapas: sebekázeň a prostota (taková, která neovlivní vlastní zdraví)

4. Svádhyáyah: duševní činnost, která napomáhá k seberealizaci; 5.Išvarapranidhánam: dobrovolné podřízení se objektivním zákonům

Měli by to být životní zásady, přijaté po pečlivém promyšlení a s přesvědčení o jejich správnosti i realizovatelnosti.

Člověk stále vede intenzivní boj se svými pudy a vývoj je spojen s nejistotou a ta může vyvolávat obavy. Jóga si klade za cíl osvobození od strachu a Bhagavadgíta tom to považuje za nejdůležitější z hlediska dosažení štěstí.

ad. l. Ahimsá, běžne se překládá jako nenádilí, ale „himsa“ není násilí, ale označuje agresivitu, tendenci k násilí, ke krutosti, k uškození druhým, k zabíjení. U agresivního jedince je skryto nutkání k „himsá“. Chyrurg, řezník, vědec, který dělá pokusy na zvířatech … dopouštějí se násilí, avšak s tím rozdílem, že zde není nutkání zabíjet.

ad… 4.Brahmacarym : sexuální zdrženlivost

Z hlediska sexu je člověk ovlivňován v široké míře a tento aspekt je v naší době nadmíru aktualizován. Podle jógy má vést sexuální život k manželství, k lásce a k oddanosti, a ne k excesům. V Indii se tvrdí, že oddanost a láska naplní srdce lidského páru stálým uspokojením a pronikne celou rodinou, zatím co potěšení z koitu vede jen k dočasnému uspokojení. Celkově však nepředejde ani neodstraní konflikty v psychice člověka,hněv, podezírání, nenávist …K tomuto poznání je třeba dospět ne na základě citů a emocí, ale na základě rozumového přesvědčení o jejich hodnotě .

V praxi často dochází ke střetům mezi intelektuálnim přesvědčením a emočním nutkáním. K dosažení klidu v takových situacích se doporučuje vyloučit vliv emočních tlaků a najít třetí cestu. Zřejmě nikdo nejsme schoni přeměnit vlastní nenávist v lásku. Jako nejvhodnější způsob řešení se udává klást sám sobě otázky typu : zda takový cit – pocit (např. nenávist…..) odpovídá našim velkým cílům, které jsme si před sebe postavili a také si na tyto otázky sám odpovídat. K odstranění nepříznivého reagování je třeba likvidovat samotnou podstatu takového působení, podle jógy založeného na vědomí vlastního JÁ, na vědomí své osobnosti. Základem jógy tedy není zaujímání různých poloh a soustřeďování pouze na tělesná cvičení, nýbrž dosažení správného způsobu reakcí jedince na přicházející vlivy zevního i vnitřního prostředí.

Kromě Yamy a Niyamy doporučuje Jóga techniku „trvalého úsilí na posilování přátelství“ (maitryádibhávaná), která vyžaduje bránit se žárlivosti, pokušení, závisti a hněvu,což jsou destruktivní pocity. Máme se pokusit vědomě pěstovat:

přátelství, k osobám na něž žárlíme
pocit sympatie a snášenlivosti k těm, jež máme sklon pokoušet
pocit radosti a potěšení jimž máme sklon závidět
pocit lhostejnosti vůči těm jež nelze snášet vzhledem k jejich nesnesitelné a provokující povaze. neboť

Žádné tělesné cvičení nepřispěje k harmonii, když je budeme prováďet ve stavu emočního neklidu.

Konfliktní situace na vědomé úrovni lze zvládnout technikou Yamy a Niyamy a „trvalého úsilí na posilování přátelství“ (maitryádibhávaná). Zvládnout konfliktní situace na nevědomé úrovni doporučuje jóga procesem „ meditativního intuitivního poznání - procesem Džňány

´ASANY

by se měli posuzovat z hlediska statických a tonických reakcí.

Udržování statické polohy vyžaduje stejnou svalovou a nervovou aktivitu – koordinaci jako pohyb. Mezi udržováním stabilní polohy a pohybem je rozdíl nejen ve stupni napětí, ale pro každou z těchto činností existuje i rozdílné uspořádání činnosti nervové zasahující až do CNS. V Ásanách se uplatňují mnohem více „interororeceptivní vzruchy“, které mají hluboký fyziologický vliv na chování člověka.

Ásana je to co přispívá ke stabilitě nejen polohy těla, ale i mysli a tak vytváří celkový příjemný pocit, pocit že je člověku dobře. Abychom toho dosáhli je třeba se dostat do polohy s minimálním úsilím (ekonomicky), přísně se vyhýbat trhavým a skákavým pohybům, setrvat v ásaně jako v relaxované poloze a současně odvrátit pozornost k nějaké myšlence a meditovat o ní. Pokud se provádí ásana správně dochází k odstranění fyzických i psychických napětí, k dokonalé harmonizaci těla i mysli, k dokonalé souhře činností jednotlivých orgánů, tělních tekutin, energií, hormonální a nervové činnosti. Ásana harmonizuje nejen činnost svalů, agonistů a antagonistů, ale uvádí do rovnováhy i vegetativní nervový systém – sympatikus a parasympatikus. Důsledkem toho je ovlivnění cirkulace, činnosti zažívacího systému, ale i metabolismu vody a dalších látek , což nepochybně změní reagování celého organizmu.

Adept by se měl učit postupně zaujímat ásany vědomě se stále menším úsilím, se všemi zádržemi a výdržemi, ale v konečné fázi dosáhnout pocitu odloučení - snížené bdělosti od okolí i od těla (proces meditace). Je třeba se pokusit o představu jakoby se člověk vznášel na povrchu velké vodní plochy, nebo že je jen jednou vlnkou – kapkou v moři, že se v něm vlní, je jeho součástí. Je to pocit splynutí s oceánem, stav na pokraji spánku (stav α), kdy je člověk zvlášť sugestibilní. Jakákoliv myšlenka může totiž vést k emočnímu působení, což automaticky uvede do chodu vyšší i nižší nervová centra.

Závěr

Ásany jsou určeny především k odstranění poruchy tonického rytmu v těle a tím k obnovení harmonické funkce celého organizmu

Nejedná se pouze o polohy, ale i o způsoby posturálních (polohových)reakcí, které fylo- i ontogeneticky náleží k starším stupňům a jejich úkolem je uvolnit nižší nervová koordinační (integrační)centra. Proto je z hlediska jejich účinnosti nejdůležitější způsob provádění ásan.

z téhož důvodu se doporučuje udržovat polohu s minimálním úsilím – uvolněně. Po dokonalém zvládnutí se pokusit v poloze relaxovat a meditovat. Možno k tomu vyžít např. sledování dechu, představit sebe sama jako kapku v moři …….

Na počátku nácviku se nesnažit příliš o dosažení konečné předepsané polohy, ale napodobit ji pohodlným a uvolněným způsobem. Tělo se postupně podává a dosahuje se pocit příjemného spočinutí, nebo alespoň ne nepříjemnéhopocitu.

Uvědomit si dosažený stav, uvědomit si své chyby a postupně je podle vlastní možností a zkušeností upravovat a znovu a znovu se snažit o pokrok

Máme-li dosáhnout pokroku musíme přistupovat k nácviku s odpovídající znalostí konečného stavu a jednotlivých kroků při nácviku.

Svalová – silová činnost není v józe prvořadá, i když není pochyb, že takové cvičení vede ke zlepšení zdraví a výkonnosti, pokud se provádí s rozumem v odpovídajících hygienických podmínkách a v souladu s fyziologickými možnostmi jedince.

Definice polohy a její účinky na tělo

Polohou je postoj zaujímaný tělem,

1) buď s podporou, v průběhu svalové činnosti,

2)koordinovanou činností několika svalů, pracujících společně,

a) aby udržely stabilitu polohy těla,

b) aby se vytvořila jistá základna pro určitý pohyb; tato základna se stále přizpůsobuje typu pohybů, jež

jsou na ní založeny.

Účinná poloha je taková, která splňuje nejekonomičtěji cíl specifické aktivity, která nezahrnuje v sobě žádné zbytečné svalové úsilí pro udržování a přizpůsobení.

Účinná poloha se vyvine přirozeně, jestliže vrozené pohybové mechanismy jsou normální (zdravé) a intaktní, s adekvátním svalovým napětím účastnících se svalů.

Klasifikace poloh:

Polohy lze zhruba klasifikovat na

inaktivní

B) aktivní - jež se dělí dále na a) statické

b) dynamické

Ásany představují všechny uvedené druhy poloh.

ad. A)Inaktivní,polohy jsou určeny pro odpočinek v klidu nebo pro spánek. V těchto polohách dochází k celkové relaxaci veškerého svalstva, kromě toho, které je nutné k udržení života, např. dýchacího svalstva, systému krevního oběhu atd. Tyto posledně uvedené aktivity jsou však taktéž omezeny na minimum.

Patří sem Ásany, používané k nácviku celkové relaxace, např. Šavásana (prostý leh na zádech), Matsjásana (hluboký záklon ze sedu zkřižmo),

ad. B) Aktivní polohy mohou být; buď, statické nebo dynamické; mohou se udržovat jedině integí~iwanou činností mnoha svalů~

a)Statické polohy udržují polohu pomocí svalů, které pracují více méně staticky, stabilizzují klouby a udržují rovnováhu proti působení gravitace a jiných sil.

Sem patří meditativní Ásany – sedy, které se snadno udržují, protože mají širokou základnu danou dolními končetinami.

b)U dynamických poloh - ásan se způsob udržování polohy stále mění a přizpůsobuje se měnícím požadavkům pohybu. Pohyby se provádějí pomalu a vytrvale, a pozornost se věnuje spíše pomalu se měnícím základním rytmům neuro -muskulárního postoje těla, než aktivitě pohybů samotných. A mělo by být možné s trochou praxe, udržet si pocit přechodu do polovědomí.

Sem patří Halásana (poloha pluhu - hluboký leh vznesmo), Bhudžangásana (poloha kobry - vzpor ležmo), Šalabhásana (poloha kobylky - zanožení ležmo)atd.

U dynamických cvičení s lehkými rytmickými pohyby by se měly pohyby opakovat dostatečně dlouho, aby se staly účinnými.

Mechanismus aktivních poloh

Muskulární aspekt

Svalová práce se mění v závislosti na účasti svalových skupin u dané ásany a na fyzických možnostech cvičence. Nejčastěji jsou využívány svaly zajišťující vzpřímený postoj, působí proti vlivu gravitace. Jejich aktivita ve vztahu ke kloubům je obvykle extense, t.j. napřímení končetin.

Nervová regulace

Zásadní a důležité pro porozumění mechanismu ásan je si uvědomit, že i udržování a přizpůsobování ustálené polohy zajišťuje několik jemných a automatických neuro-muskulárních koordinačních soustav a zúčastněné svalové skupiny jsou regulovány velmi složitým reflexním systémem "tonickými reflexy“.

Uvědomění si významu těchto reflexů je důležité nejen pro pochopení a správný nácvik ásan (i dalších jogínských cvičení), nýbrž i proto, aby bylo možné pochopit vztah k emočnímu stavu. "Tonické reflexy“ zajišťují nejen energeticky ekonomičtější cvičení, nýbrž působí dalekosáhle i psycho-·fyziologiekými mechanismy na chování cvičenců.

Dále je třeba si plně uvědomit, že pro jakoukoliv svalovou činnost - k tomu aby sval byl schopen plynulé, ustálené motorické akce, je důležité udržování svalového napětí –sval musí zůstávat ve stavu připravenosti, kde čeká na fázickou kontrakci.

Je možné to přirovnat luku nebo houslím. Aby luk fungoval dobře, musí být tětiva dostatečně napjata. Je-li tětiva volná, luk šíp nevystřelí a jestliže je přepjatá, přestřelí cíl. A na houslích se dá hrát jen když jsou struny správně napnuty, naladěny.

Je-li někdo v silném nervovém napětí, je přepjat - přetažen. zvyšuje se jeho reflexní aktivita, vyplýtvá tím mnoho energie navíc (udržuje se vysoká trvalá kontrakce svalů), snadno dochází a takový člověk se nemůže uklidnit ani tehdy, když se pokusí relaxovat, nebo spát.

Kvalita svalového napětí v klidu se dá klinicky určit zhodnocením ódporu, který se pociťuje při pasivních pohybech končetinami.Je-li odpor při pasivních pohybech zvýšen; mluvíme o zvýšením reflexní aktivity, "hypertonii" v krajním případě jde o křeč (spasticita), je-li odpor snížen, jde o "hypotónii", ochrnutí svalu (chabé až obrnu).

Normálně se ve svalech udržuje vyrovnané svalové napětí (rovnováha), jež usnadňuje polohové přizpůsobení, nutné pro fázické pohyby i pro posturální aktivitu. Rovnováha ve svalovém napětí může být narušena chorobnými procesy nebo následkem celkového zvýšení nebo celkového snížení napínacích reflexních mechanismů v důsledku psycho-fyziologických strázní každodenního života.

(podrobněji

Je-li tato rovnováha chorobnými procesy narušena, objeví se různé příznaky (symptomy), většinou jako mimovolní pohyby, ztráta některých pohybů a přítomnost abnormálních stavů svalového napětí, jako jsou spasticita, rigidita, hypotonie, flakcidita atd, s.poruchou hlubokých reflexů šlachových a okosticových.

Kromě chorobných procesů jsou ostatní poruchy svalového napětí většinou následkem celkového zvýšení nebo celkového snížení napínacích reflexních mechanismů v důsledku psycho-fyziologických strázní každodenního života.)

Emoční a mentální postoje mají na náš nervový systém jako na celek hluboký vliv. To se projevuje v posturálních reakcích, jako změny tonických reakcí:

- hraní, pocit.štěstí, důvěry apod. stimulují a vyvolávají celkový postoj pohotovosti, bdělosti ve kterém převládá napětí extensorů. Člověk se vzpřímí vypne hruď a dává hlavu vzhůru.

neštěstí,mentální konflikty a pocit inferiority. Člověk zaujímá polohu s převahou flexe, s hlavou svěšenou, sehnutými zády a vpadlým hrudníkem.
hněv vyvolává vypětí celého těla, avšak s nerovnováhou svalového napětí jež vede k třesu, chvění (tremoru)
strach zvyšuje tuto nerovnováhu až k jektání zubů
krajní hrůza vede ke zhroucení člověka, se ztrátou veškerého svalového napěti.

Mentální stav působí na tělesný postoj dočasně nebo i trvale. Jóga vychází z předpokladu, že je možné zaujmout tělesný postoj takový, aby se tím ovlivnil mentální stav člověka, pokud se ovšem k tomuto problému tónických rytmů přistoupí správným způsobem. Proto je důležité si ujasnit faktory, ovlivňující svalové napětí, aby bylo možné je upravit. Hlavní činitelé, přispívající k dosažení optimálního svalového napětí jsou:

l. Stabilní psycho-fyziologická rovnováha v organismu;

2. Dobré hygienické podmínky života a prostředí zejména dostatečná výživa a spánek,

Hojnost přirozeného pohybu;

4. Pěstování a udržování správných posturálních návyků držení těla.

Tělesná cvičení, rychlá chůze, hry a gymnastika … ovlivňují sice automaticky antagonisty i napínací reflexy, avšak nikoliv racionálním a cílevědomým způsobem. Především se jedná o pohyby končetinami, t.j. rukama a nohama, kdežto pohyby trupu bývají podružné.

Zdraví a dobrá pohyblivost, zejména po jistém věku, závisí však více na napětí páteřních hlubokých svalů, než na stavu svalstva končetin.

Proto se v ásanách racionálním a cílevědomým způsobem ovlivňuje především celá páteř. Jde o činnost malých hlubokých extensorů páteře, tvořících ve svém souhrnu také velkou svalovou masu. Páteř se procvičuje jako řetěz s mnoha články včetně svalových prvků mezi nimi, a každá část se koncentrovaně a systematicky natahuje ohýbá a protáčí. Obdobně se cvičí i svalstvo břišní stěny. Přikládá se tedy větší význam ovlivňování napětí svalstva trupu než končetin. Svaly končetin jsou ovšem rovněž ovlivňovány specielními cviky s přenášením síly a udržováním rovnováhy při antigravitačním působení, což ovlivňuje i jejich optimální napětí. Ásany tedy pěstují pružnou postavu a tonizují cely systém velmi účinným způsobem.

Celkový efekt cvičení ásan nespočívá v nárůstu svalové hmoty, což bývá cílem u mnohých tělesných cvičení. Vědecky se ovšem uznává, že velikost svalové hmoty sama o sobě není nutně příznakem zdraví a životní síly. Pro takový mimořádný rozvoj muskulatury není v dnešní době mechanizace ani zvláštní důvod. Aby se nadměrně vyvinuté svaly samy udržely mohou být i přítěží (zejména když organismus stárne), odčerpávají totiž energii a výživu potřebnou pro důležité orgány.

Možná rizika.

nadměrně nadšení nebo nevědomí neberou v úvahu ztuhlost svého těla a přepínají se, aby konečných poloh ásan dosáhli rychle. To nejen že nepomáhá, nýbrž je to zcela určitě riskantní.
při cvičení Ásan se postupně trénují různé reflexy, a tomu se vůbec nenapomůže zbytečnými tahy či tlaky na končetiny. To může vést jedině k podvrtnutí či natržení a postižení fibrózních tkání a tak k dočasné nebo trvalé neschopnosti.
ásany se mají prováděts ohledem k věku a vlastním možnostem,beze snahy o soutěžení nebo soupeření. Rozsah prováděných pohybů není pro dosažení cíle u ásan vždy na prvním místě. Účinek je relativní a závisí na stavu svalstva, takže i malý rozsah pohybu může být dostatečný u těžkého nebo hypertonického jedince, zatímco ani plný rozsah nemusí stačit pro hypotonika.

Poznámka: Pod pojmem hypertonik, hypotonik je zde míněn stav svalového napětí, nikoliv stavy při různých hodnotách krevního tlaku. Avšak v průběhu cvičení ásan se v obou případech dosáhne rovnováhy svalového napětí, jestliže se cvičí dostatečně dlouhou dobu a pravidelně.

vyobrazené polohy ásan jsou pouze ideální stupně, o jejichž dosažení se má usilovat tak, aby se jich jednou po dlouhé době dosáhlo. Mezní hranice rozsahu pohybů a poloh je pro každého jedince při provádění ásan dosažena při vzniku pocitu "příjemné bolesti" - a nic více.
součástí působení ásan je především ovlivnění krevního tlaku, tonu svalstva cév a působení na dýchací systém i krevní plyny. To vše se děje v určitém rytmu, takže účinek je vždy individuální.
nutno neustále zdpůrazňovat, že jogínská cvičení musí vyvolávat příjemné pocity.

Jóga nepokládá žádnou chorobu za pouhé lokální postižení, nýbrž za kritickou změnu v systému těla jako celku, ale při tom nevylučuje, že některé zdravotní problémy je možné odstranit pouze cvičením.

Kdo cvočí s dětmi, chápe asi jógu jako pouhou gymnastiku a nepochopil smysl jógy. U dětí si lze těžko představit potřebné soustředění na ásany,dech a meditaci.Doporučuje se cvičit od 6 lépe od 9 let.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Mudrá a Bandha:

Mudrá a Bandha jsou zvláštní cvičení Hatha jógy; součástí většiny z nich jsou jisté neuro-muskulární zádrže, při kterých dochází ke změnám tlaku v tělesných dutinách ve značném rozsahu. Autoři uvádějí rozsah změn (poklesu): intragastrického tlaku u Uddijána o -20 až -80 torr(-3 až l0 kPa) a při Madhyama - Nauli -50 až -120 torr (6,5 až 16 kPa) po dobu několika sekund (od jedné do tří).

xxxxxxxx

Změny tlaku mají přímý účinek na viscerální tonus, sekreci různých žláz, včetně endokrinních, a též na některé vitální nervové plexy.

V tradičních knihách se uvádí, dochází ke snížení tvorby moči a stolice ("ksayo mátra purísayoh"), zejména při Mdúla Bandha a Uddijána Bandha, které vyvolávají podtlak v hrudní a břišní dutině různého stupně, podle schopnosti adepta.

Bandha a Mudrá V obrácených polohách širšásana (stoj na hlavě), sarvángásana (stoj na lopatkách) vedou k podobným tlakovým změnám v dolní části břišní dutiny, ukazují Podobně na tvorbu hormonů nadlevinkové kůry. Kromě snížení tvorby moči mají tato cvičení příznivé účinky v podmínkách, kde se indikuje terapie kortisónem.

Zdá být zcela přijatelné, že podtlak v břišní dutině, vyvolaný těmito cvičeními, může vést ke stimulaci korové vrstvy nadledvinek, t.j. kortikální vrstvy, takže produkuje více hormonu.

Samotné mohutné působení podtlaku v břišní a hrudní dutině na receptory v oblasti n.vagus stačí ke zvýšení celkového tonu parasympatiku, se zpomalením střevní pasáže a změnou ve vodním metabolismu.

Z toho vyplývá, že jogická cvičení skutečně vedou ke změně vegetativní rovnováhy. Změny v organismu, vyvolané při Bandha (Nauli apod.) a Mudrá (šiřšásana apod.) jsou ale odlišné. Obojí vyvolávají podtlak v břišní dutině, Banhda však vedou současně k venóznímu městnání, zatímco Mudrá vedou k současnému poklesu venózního tlaku a vyprázdnění venózního řečiště, Z tohoto důvodu jsou Bahda kontraindikovány u žen v době menstruace, u všech osob s haemorrhoidy v akutním stadiu a se zámětem orgánů v břišní dutině appendicitis apod.), a to i chronickým. Jsou však indikovány u mužů s hypertrofií prostaty (nikoliv však při prostatitis). Naproti tomu Mudrá samy o sobě mohou příznivě působit i na akutní zánět při haemorrhoidech, musí se však používat velmi opatrně.

Mudrá a Bandha jsou zcela nesporně kontra indikovány u dětí. Může se s nimi začít v dospělosti (17-19 let u hochů, 14-15 let u dívek.

~ 75

Pránájáma (pravidla o dýchání jsou údajně též v Bhagavadgítě)

V podstatě představují manévry, při kterých se vůlí kontroluje dýchání. Nazývají se sice "dýchací cvičení", je zde však rozdíl od běžných dechových cviků, zavedených v tělovýchově, Neklade se totiž takový důraz na hluboké a pravidelné dýchání.

Při Pránájámě však nejde jen o zásobení kyslíkem a vyplavování kysličníku uhličitého, nýbrž i o vytvořen jisté úrovně koncentrace kysličníku uhličitého a ovlivňování vnitro plicního (intra-pulmolárního), vnitrohrudního (intra-thorakálního) a vnitrobřišního (intra-abdominálního) tlaku a na udržování tlakových změn po určitou dobu. Svůj význam má i interference různých rytmů. Kromě svalů hrudníku a břicha se zdůrazňuje i aktivita svalů pánevního dna! Pánevní dno je podporou břišních útrob – ochabnutí svalů pánevního dna vede k poklesu břišních orgánů, bránice (to zvyšuje objem reziduálního vzduchu), pánevních orgánů (u žen k poklesu ženských orgánů, problémům ve vyšších stádiích těhotenství a ve stáří k inkontinenci). Pánevní dno má jako podpěra útrob větší význam, než se původně soudilo.

Dýchací centrum má na organismus budivý vliv (v tom spočívá význam zívání po probuzení ze spánku), mění úroveň bdělosti. Vdech zvyšuje napětí svalstva kosterního, cévního a dalších systémů.

Pránájáma klade důraz na nácvik zadržování vdechu Kumbhaka (někdy se pojem Kumbhaka ztotožňuje s pojmem Pránájáma.Rozlišují se tři způsoby zádrže – Kumbhaka (Púrna kumbhaka, Šúnya kumbhaka, Kavala kumbhaka).

Plný jógový dech

Celý řízený cyklus plného dechu se skládá z :

"Púraka" nádech
"Púrna kumbhaka“ zadržení dechu po maximálním hlubokém nádechu v poloze hrudníku na začátku dalšího výdechu
„Réčaka“ výdech
„Šúnya kumbhaka“ "Šúnjaka“ zadržení dechu po úplném výdechu v poloze hrudníku na začátku dalšího vdechu

+ „Kavala kumbhaka“: zadržení dechu ve střední poloze, s udržováním vnitro plicního tlaku na úrovni atmosférického okolního tlaku vzduchu

1. "Púraka" - vůlí řízený nádech (na rozdíl od "švása", což je normální automatický vdech, řízený dýchacím centrem, neovlivňovaný volním úsilím). Kontrolovaný nádech, „púraka“, má být provázen manévrem Múla-Bandha - stahem levator ani, což vtahuje konečník a řiť s okolními tkáněmi.

Múla-Bandha snižuje objem reziduálního vzduchu - snad vytlačením bránice vzhůru orgány dutiny břišní - a tím může ve sníženém reziduálním objemu vzduchu měnit koncentrace dýchaných a tím i krevních plynů.

Většinou se Púraka provádí pomalu a dbá se na její prodloužení a na snížení inspirační síly (obojí je sobě přímo úměrné). Jsou některé Pránájáma, kde je činnost při Púraka jiná, jako na př.v prvním stadiu "Bastriká", kde se vdechuje i vydechuje velmi rychle, celý dýchací cyklus zde trvá asi půl sekundy.

2. "Púrna"(Abhyantará) kumbhaka: zadržení dechu po maximálním hlubokém nádechu se zadržením vdechnutého vzduchu se zvýšením vnitro plicního (intra-pulmonálního) tlaku, t.j. v poloze hrudníku na začátku dalšího výdechu.

3.„Récaka“ vůlí řízený výdech s určitým trváním a s udržováním jistého přetlaku. Má se provádět spolu s Uddijána Bandha - stažením břišní stěny, zejména části pod pupkem. Časově následuje toto stažení ihned po stahu bránice, a to s každým výdechem. Obecně se doporučuje, aby řízený výdech trval dvojnásobek trvání nádechu. Výjimkou je např. Bhastriká, kde je výdech rychlý. Normální automatický výdech se nazývá "prašvása".

"Šúnya"(Báhya) kumbhaka, "Šúnjaka“ zadržení dechu po úplném výdechu se snížením vnitro plicního (intra-pulmonálního) tlaku, t.j. v poloze hrudníku na začátku dalšího nádechu. Má být provázena Džalandhára Bandha – přitlačením brady proti hrudníku do jugulární jamky, čímž se pevně stlačí oba karotické sinusy. Nejen že se tím omezuje přítok krve do hlavy a mírní vliv zvyšování venózního krevního tlaku (masáží sinusů lze snižovat vysoký krevní tlak), ale prostřednictvím nervového působení může ovlivňovat bdělost-strnulost, zástavu dechu, srdce, vznik halucinací (podrobněji viz dále). Džálandhara Bandha není tedy určena pouze k tomu, aby pomáhala při zadržování dechu znemožněním proudění krve přes krční oblast, nýbrž má i zcela určitý fyziologický význam

+ „Kavala“ kumbhaka: zadržení dechu ve střední poloze, s udržováním vnitro plicního (intra-pulmonálního) tlaku na úrovni atmosférického okolního tlaku vzduchu. Jestliže se dva předchozí způsoby zádrže dechu prováděly správně, dostaví se poslední zadržení dechu samo, jako samovolná zástava ve střední dýchací poloze.

Nácviku pránájámického dýchání:

Pozornost se musí především soustředit na polohu pánve, zad a krku. Má se udržovat v sedu vzpřímená poloha, pánev v náklonu asi 30° vpřed. Ruce jsou volně na kolenou, dlaněmi vpřed.Doporučují se sedy Siddha (sed skřižmo), Padma (lotosová poloha) Svastika (poloha svastiky - sed skřižmo) a Sama (vyrovnaná poloha, sed). Jsou to polohy, které po- máhají udržovat pánev bez obtíží v požadovaném úhlu a tím usnadňují provedení Múla Bandha - náklon pánve má velký význam pro udržení napětí svalstva pánevního dna.

1, Nácvik začíná vdechem, Púraka, Po zaujetí vzpřímené polohy v sedu se začne pomalu vdechovat, nejdřive se zvedáním klíčních kostí a horní části hrudníku; současně se stahuje a vtahuje pánevní dno.

2, Po maximálním rozepětí horní části hrudníku se začíná s rozpínáním střední části s vědomým úsilím o co největší rozepětí žeber; udržuje se vtažené pánevní dno a vzduch se vdechuje velice pomalu.

3. Poté se vědomě snižuje bránice (při tom je pocit plnosti v epigastriu) a usiluje se o co největší vdech. Pánevní dno se stale stahuje, což se spojuje se vtažením dolní části břicha pod pupkem - je to oblast zvaná uddijána píťha, Při dalším stahu té to části vznikne Uddijána Bandha.

Poznámka: Na rozdíl od některých popisů pránájámického dýchaní (např. ;Verner 1968) se tedy nevyklenuje při vdechu, celé břicho, nýbrž pouze jeho horní část nad pupkem - činností bránice s uvolněním břišního svalstva této části; dolní část břicha se stahuje a vtahuje současně se stahem a vtažením svaloviny pánevního dna.

Tyto tři stupně tvoří fázi Púraka Pránájámy; je to řízený vdech. Má probíhat v pomalém rytmu a plynule.

Následuje fáze Kumbhaka, zádrž dechu v inspirační poloze. Při zadržování dechu se

l. udržuje vtažená dolní část břicha (Uddijána Bandha)

2. vtahuje pánevní dno tak vysoko, jak je to jen možné, (Múla Bandha)

3. vtlačuje brada do jugulární jamky čímž se stlačí karotické sinusy (Džálandhara Bandha),

4. doporučuje vtlačit jazyk dozadu pod patrové oblouky

a tlačit zadní část kořene jazyka proti stěně hltanu (faryngu); to působí silným tahem na dolní část krku a pomáhá ještě více stlačit karotické sinusy Džihvá Bandha.

Jakmile je hrudník nadechnut a vyvolá se v něm přetlak, dostaví se v něm lehké mravenčení po celém těle (v kořenech chloupků, jak to popisují joginské texty); zvláště pocit naplnění krví v prstech, neboť dojde k dilataci kapilár a zvyšuje se v nich objem pulzací. Dech se zadržuje - pod vysokým přetlakem - tak dlouho, dokud je to pohodlné. Ideální doba trvání je taková, aby výdech mohl ihned, bez obtíží a nepohodlných subjektivních pocitů trvat dvojnásobek trvání vdechu. Trvání jednotlivých fází Pránájáma se většinou uvádí poměrem 1:4:2, t.j. čtyřikrát delší trvání zádrže dechu a dvojnásobné trvání výdechu - kde základní jednotkou je trvání vdechu. Doporučuje se dospět k němu postupně, např. od poměru 1:1:2 nebo od poměru 6:8:5, jenž má být bezpečný a vhodný pro začátečníky.

Poznámka: je třeba upozornit, že v žádném případě nesmí",vzniknout při zádrži dechu pocit nutkaní k nadechnutí nebo dokonce pocit dušení. Vznik takových nežádoucích pocitů v sebemenší míre naopak svědčí o naprosto nedostatečném nácviku dýchání a o tom, že pokus se zádrží dechu je předčasný.

Stlačení karotických sinusů předchází nežádoucímu vzestupu krevního tlaku, ke kterému by jinak došlo při tak rychlé zádrži dechu á při tak vysokém přetlaku. Chyba při přiměřeném stlačování karotických sinusů vede k abnormálnímu zvýšení tepové frekvence a vzestupu krevního tlaku. Karotické siny jsou známé jako velmi citlivé baroreceptory, které se účastní regulace dýchání, tepové frekvence a krevního tlaku.

V joginské literatuře se karotidy, a zvláště karotické sinusy - nazývají vidžnána nádí, t.j. nervy (sinusové nervy) které se účastní udržování vědomí a síly k získávání zkušeností a jsou pravým opakem skutečného významu slova "caroticus“ - jenž znamená "vyvolavač strnulosti (stuporu)". Z karotických sinů se vyvolává strnulost pouze při velmi silném stlačení, trvajícím po dlouhou dobu, a toto není jejich normální funkce. Ve skutečnosti se účastní oblast vnitřních karotid udržování vědomí tím, že zajišťují mozku, odpovídající množství krve, a proto nejsou "vyvolavači strnulosti", nýbrž "vyvolavači vědomí". Je velmi dobře známo, že mozek vyžaduje velmi značná množství kyslíku a glukózy pro svoji činnost; a obojí je dodáváno přes karotidy. Proto jagínská terminologie se zde zdá být výstižnější.

Poznámka: Bohužel tento výklad není zcela přesný. Činnost karotických sinusů byla objevena při jejich dráždění, a to skutečně vede u nižších obratlovců (ryby) ke stavu ztrnulosti, stuporu; u člověka i krátkodobé stlačení karotického sinusu může u přecitlivělých osob vyvolat ztrátu vědomí: Skutečná funkce karotických sinusů kromě jejich funkce jako analyzátoru pro regulaci krevního tlaku spočívá v tom, že spolu se vzruchy přiváděnými z míchy a z oblasti trojklanného nervu udržují potřebnou úroveň bdělosti, tedy i vědomí. Je známo, že pro dostatečnou bdělost je nezbytný přítok určitého množství vzruchů přiváděných z organismu do centrálního nervového systému. Vyřazení těchto oblastí z činnosti vyvolá hluboký útlum. Vzhledem k významné roli, kterou. tedy karotické sinusy mají, není divu, že při předráždění dojde k paradoxní reakci - ke ztrátě vědomí. Je třebra zde upozornit, že neopatrná manipulace při dráždění karotických sinusů může vést ke krátkodobé a reversibilní zástavě srdce (z předráždění trojklanného nervu - nn. vagi), u citlivých jedinců by však tato zástava mohla být i trvalá.

Pokud se týká uváděného významu dodávky kyslíku a glukózy, je to jen velmi hrubý popis. Ovlivnění stupně bdělosti je spojeno s určitou úrovní svalového i celkového napětí. V podstatě i vlastní mechanismus Prány spočívá v ovlivnění svalového i celkového napětí (obdobně, ovšem silněji, jako při zívnutí - i zde je pocit osvěžení a probuzení). Zdá se, že staří jogini znali fyziologické účinky podráždění karotických sinusů, protože toho uměli využívat při regulaci vlastního krevního tlaku a tepové frekvence při zadržování dechu. Užívali této jogické terapie také k tomu, aby pomohli paci- entům s vysokým krevním tlakem; předoisovali jim "vijnána náďi mardana" neboli masáž karotických sinusů, a rovněž toho používali k vytvoření stavu isolace od vnějšího světa (múrcchá) tím, že zadržovali dech a udržovali při tom velmi silně stlačené karotické sinusy (což je Múrcchá - Pránájáma).

Poznámka: Zde musíme varovat před laickými pokusy, které mohou být nebezpečné i pro život; při tak silném stlačení musí docházet k nedokrevnosti mozku a k zakalení vědomí; v polovědomí je možná autohypnosa a vznik halucinací při probouzení ze ztráty vědomí. Džálandhara Bandha není tedy určena pouze k tomu, aby pomáhala při zadržování dechu znemožněním proudění krve přes krční oblast, nýbrž má i zcela určitý fyziologický význam.

Dech se zadržuje - pod vysokým přetlakem - tak dlouho, dokud je to pohodlné. Soudí se, že ideální doba trvání je taková, aby výdech mohl ihned, bez obtíží a nepohodlných subjektivních pocitů trvat dvojnásobek trvání vdechu. Cílem tohoto časového rozpočtu je, aby se delikátní dechová centra nepřepínala nad své možnosti. Tato centra se musí postupně přizpůsobovat a cvičit, aby mohla být činná při rostoucích koncentracích C02, takže během velmi dlouhé doby se atomatické chemo-receptivní řízení převede pod stále větší kontrolu vůlí, a současně aby adept dovedl ovládat baro-receptory respiračního systému a zejména napínací reflex v plicích. Zdá se, že cílem je dosáhnout možnosti automatické zástavy dýchání.

Při dostatečné intenzitě dráždění napínacích reflexů v plicích přetlakem vzduchu vedou proprioceptivní vzruchy k dlouhotrvající zástavě dýchání; a to se zdá, že je i cílem těchto pránájámických cvičení. K takovému závěru vede zdůrazňování nezbytnosti provádění různých Bandha a vytváření tak vysokého intrapulmonálního přetlaku.

Trvání každé fáze Pránájáma není uváděno ve všech tradičních předpisech stejně, Většina uvádí poměr 1:4:2, t.j. čtyřikrát delší trvání zádrže dechu a dvojnásobné trvání výdechu - kde základní jednotkou je trvání vdechu. V žádné fázi nesmí dojít k nepříjemným pocitům (dušení….), a to nejen během vlastního cvičení, nýbrž ani během celého období, ve kterém se Pránájámické praktiky provádějí. Jakmile se v kterémkoliv stadiu pocítí i sebemenší nepříjemný pocit nebo vznikne pocit dušení, je třeba ihned snížit celkovou dávku, a to přiměřeným zkrácením trvání vdechu. Nesmíme zapomínat, že dýchací mechanismus je velmi delikátní, a že v prodloužené míše je nesmírně citlivé dýchací centrum pro jeho regulaci. Jakékoliv lehkovážné pokusnictví s dýchacím centrem povede k tragickým důsledkům; člověk se může stát natrvalo těžkým tělesným nebo duševním invalidou.

Pokud poměr 1:4:2 je příliš drsný, doporučuje se dospět k němu postupně, např. od poměru 1:1:2, nebo od poměru 6:8:5, jenž má být bezpečný a vhodný pro začátečníky. Je možné počítání podle tepové frekvence, ta se ovšem během dýchacího cyklu mění, zrychluje se v inspiriu a zpomaluje v expiriu - a tyto rozdíly nemusí být vždy zanedbatelné

Rečaka řízený výdech probíhá po stupních, hladkým rytmickým způsobem

l. Uvolní se uzávěr karotických sinusů a zvedne se hlava; břicho se postupně stahuje a vtahuje, a s tím se bránice vytlačuje nahoru rostoucím vnitřním břišním (intra-abdominálním) tlakem (až dosud bránice, působila proti tomuto přetlaku). Nadbřišek (epigastrium) se při tom prohlubuje.

2. Začne se se stahem žeber i dolní částí hrudníku.

3. Nakonec se rozepnutý hrudník uvolní tak, aby pomalu poklesl a výdech pokračuje tak dlouho, až další výdech je nemožný.

4. Po celou tuto dobu se pánevní dno udržuje zvýšené a břicho se stahuje. Nyní se však břišní svaly uvolní, a zatímco bránice je zvýšená, s uvolněním břišní stěny se oblast břicha náhle propadne. Jestliže se udrží tah v dolní části břicha, prohloubí se zřetelně (u ohebných jedinců) podbřišek několik centimetrů pod pupkem. To je Uddijána Bandha v rečaka: tvoří fázi šúnjaka nebo šúnja kumbhaka. Udržuje se několik sekund a pak se uvolní pánevní dno.

Poznámka: Goyal (1976) varuje před nějakým jiným zadržováním_dechu ve fázi výdechu. Pokládá je potenciálně i za životu nebezpečné.

STŘÍDAVÉ DÝCHÁNÍ

Zdravý organizmus se přizpůsobuje změnám teploty v prostředí uvolněním nebo stažením cév.

Levým nosním chřípím se ztrácí více tepla, než pravým, které má teplo uchovávat. Normálně se zdravé tělo přizpůsobuje_ tím, že otevírá jedno chřípí – stažením kapilár ve sliznici jednoho chřípí - a blokuje druhé, - dilatací kapilár v jeho sliznici. K udržení zdraví mají obě chřípí - podle jógy - pracovat v rovnováze a otevírat se stejně. K této rovnováze napomáhá střídavé dýchání.

Způsoby uvolnění chřípí:

založit berlu – pěst do podpaždí
položit se na opačný bok než je blokované chřípí
provést několik velmi rychlých, krátkých a úsečných vdechpů a výdechů nosem
založit ruce vzadu do beder, prohnout se co nejvíc dozadu a zádech a přitom se opítat o ruce na bedrech

UŽAJÍ PRÁNÁJÁMA

Vdech se provádí hrudníkem při částečně uzavřeném chřípí – vzniká tón jako chrápání, ale zvuk má být nízký, příjemný se stálou výškou. Je třeba zabránit jakémukoliv víření vzduchu v nosních cestách zejména v čichové oblasti, neboť toto víření bývá příčinou psychických poruch. Jakmile se dosáhne krajních mezí vdechu, nemá dojít k násilné snaze o zvýšení nádechu. Doporučuje se začínat při nácviku jen nádech – výdech 1:2. Přechod k zádržím (plnému dechu) má být pomalý – postupný.

Mysl má přesně sledovat dýchací pohyby. Při výdechu se nikdy nesmí ztratit kontrola nad činností plic. Relaxace hrudníku má být pomalá a má postupovat rovnoměrně.ke svému ukončení. Hlasivky mají být po celou dobu částečně uzavřeny po stažení hrudníku se stahuje břicho do vypuzení veškerého vzduchu, ale bez velké námahy. Nikdy se nesmí objevit pocit nedostatku vzduchu nebo nucení na vdech či výdech.

Úsilovný vdech či výdech a zejména dýchání s přetlakem může výrazně ovlivnit reaktivitu a stav vědomí u člověka.

KAPÁLAHÁTI

Je rychlé opakované vyfukování nosem bez vytvoření přetlaku.Chřípí jsou široce otevřena (předtím byla pročistěna a zbavena sekretů pomocí neti. Silně se vyfoukne nosem stažením dolní a střední části břicha. Řiť je při tom rovněž stažena a automaticky vyzdvižena nahoru. Lépe je tyto procesy pozorovat a vůlí dokončit stažení a vyzdvižení pánevního dna. Břišní stěna se pak náhle uvolní a dojde k automatickému volnému nádechu. Hned nato se proces opakuje. Aby se stažením břicha zvedala pouze centrální část bránice, zamezí se rozpínání hrudníku. Cílem je dosáhnout průchod velmi silného proudu vzduchu chřípím, který vyvolává sací účinek ve všech částech nosních průchodů (paranasální a nasální dutiny, které mají sklon k překrvení-kongesci a infikování) i ústí sinusů čímž z nich odstraňuje hlen a další sekrety. Dochází tak k čistění projasnění obličejové části hlavy.

Brahma Mudrá

Brahma Mudrá se nazývá takto~ protože symbolizuje čtyři hlavy Brahmá, jednoho z bohů hindské Trojice. Hlava v tomto cvičení se otáčí doleva, vpravo, dozadu a dopředu,

Zakloní se hlava pomalu dozadu, až již to dále nejde. Zaměří se pohled očí na špičku nosu, pevně stisknou zuby a udržuje se hlava uvolněná v této poloze po dobu dvoutří sekund.

Pak se pomalu skloňí hlava dolů a přitlačí se brada na stěnu hrudníku. Zaměří se pohled očí na bod mezi obočím ("nasion"), stisknou pevně zuby a drží se krk

v této poloze v relaxovaném stavu po dobu dvou-tří sekund. Přivede se hlava zpět do normální polohy a otočí se pomalu napravo, tak daleko, jak to jde; při tom se snažíme ji postavit přímo až nad rameno. Při tom se nesmí hlava sklánět. Pak se pokusíme pohledět dozadu vpravo tak daleko, jak je to možné, a udržujeme tuto polohu po dvě-tři sekundy. Pak se hlava přivede zpět do čela a opakuje se vše nalevo, t,j. brada má směřovat k levému rameni a pohled nalevo ta~ daleko, jak to jde. Tato poloha se má údržet dvě-tři sekundy a pak se hlava vrátí do normální polohy. To je jeden kompletní cvik Brahma Mudrá, Tři takové cviky jsou pro začátek dost - tři až

šest takových cviků, s přidáváním jednoho cviku za týden, se pokládá za normální dávku,

Braňma Mudrá nejen tonizuje krční svaly, nýbrž likviduje kongesci jednotlivých částí a zajišťuje dobrý krevní oběh ve výše ležících oblastech,

Tak Neti, Kapálabháti a právě uvedená cvičení představují dobrou formu lokálního léčení chronických chorob ucha, nosu a hrdla.

Agnisára

Jak jsme naznačili, název Agnisára, daný této proceduře, znamená, že je určena k "rozdmychání" (žaludečního) ohně" a k tomu, aby jasně hořel, t.~. je zamýšlena ke stimulaci sekrece zažívacích enzymů ("pácakapitta", což je známo též jako "~atharágni" neboli "žaludeční oheň") a tím se má dosáhnout, aby trávily dobře požitou potravu.

Provádí se takto:

Postavíme sé s trupem lehce skloněným kupředu a s rukama spočívaícíma na kolenou. Provede se úplný výdech, a po nějakou dobu se udržuje tato výdechová poloha, břicho se stahuje střídavě dovnitř a ven, zejména jeho dolní a střední část, t.j. části pod a nad pupkem. Jestliže se pokusíme vtáhnout pupek k páteři a pak ho náhle vypneme, provedeme celý pohyb správně. Takové pohyby se opakují podle možnosti několikrát v téže výdechové fázi. Když už nelze dále vydechovat ?????, přejde se na normální dýchání, a po chvíli odpočinku se proces opakuje. Tradiční knihy doporučují jedno sto opakování (čímž se snad míní, že jich má být velký počet), t.j. pohybů dovnitř a ven, aby se vykonala jedna Agnisárakrijá,

Agnisára je velmi dobré cvičení v případech dyspepsie s tendencí k hypo-aciditě, Jestliže je tendence k hyperaciditě, pak, jestliže také jsou příznaky vředové choroby žaludku či dvanácterníku, je tato praktika kontraindikována. Jinak pomáhá též k odstranění zácpy, protože celkově stimuluje i peristaltiku.

DŽˇNÁNA JAKO ZPŮSOB DOSAŽENÍ KLIDU

Nácvik Džňána je možný teprve tehdy, když se mysl a tělo poněkud stabilizovaly. Džňána se v józe pokládá za základní proces, nutný k dosažení reálné emoční stability a integrace osobnosti. Tento proces Džňána se musí provádět ve velmi relaxovaném stavu, aby se dosáhlo blahodárných výsledků, ke kterým pak vede. První pokus v tomto směru je zastavení běhu vlastních myšlenek.

Jsou dva odlišné přístupy:

nechat své myšlenky volně běžet
pokusit se běh svých myšlenek zastavit