Jóga a rakovina, Lunární jóga

Indie a Izrael, jóga a gymnastika Avivy Steinerové - to jsou kořeny a kmen lunární jógy Ještě tedy chybí větve a větvičky, květy, listy a plody stromu lunární jógy. Ty vyrostly a rozvinuly se během mých cest do různých zemí světa

S jógou jsem začala v roce 1967 během studia ve Vídni. Různí učitelé a učitelky, které jsem od té doby měla, považovali ve svých kurzech za důležité různé aspekty: jednou byl můj jógový výcvik veden výhradně duchovně, jindy se vztahoval zcela na tělo, někteří učitelé si počínali hravě, jini přísně, jedni zdůrazňovali kázeň, druzí si..cenili vlastní tvořivosti.

V roce 1978 jsem se začala vzdělávat na lektorku jógy Na tomto základě jsem dokázala vystavět své další různorodé vzdělávání v oblasti tělesné terapie. Ženské tělo se dostalo do centra mého zájmu v době, kdy jsem na počátku osmdesátých letech onemocněla rakovinou dělohy A to se stalo mě, která jsem už přece tak dlouho žila zdravě! Střídal se ve mně šok s rozčarováním, úvahami i přemýšlením. Kde zůstala moje chu~ do života?

Svůj život jsem silně podřídila svému povolání, které mi přinášelo velikou radost. Pracovala jsem jako redaktorka u různých zpravodajských agentur. Ve všem tom technickém fungování jakoby něco chybělo. Prosadila jsem se v povolání značně utvářeném muži, byla jsem stejně dobrá jako muži a svému rytmu jsem nevěilovala pozornost. Celé měsíce, někdy jeden nebo dva roky jsem nemenstruovala Cosi tu nebylo v pořádku. Začalo mi docházet, že živoucnost a vitalita se vyjadřuje v proměnlivých náladách a nemá nic společného se strojovou uniformovaností. Obrátila jsem se ke svému menstruačnímu cyklu a odvrátila se od svého povólání.

Všímala jsem si úzkosti související s tím, že jsem žena, a přemýšlela, co by se mi tak skutečně líbilo. Toužila jsem žít radostně a už nebojovat a nekonkurovat. Nechtěla jsem, abych musela stále něco dokazovat, přála jsem si žít a být.

Pozorovala jsem naše kočky a vůbec všechna zvířata -jak ta se chovají, jsou-li nemocná? Ve volné přírodě neexistují žádní lékaři, kteří by jim něco odřízli, žádné nemocnice, v nichž byje ozařovali. Nedůvěřovalajsem nemocniční medicíně; která mě radila totální operaci, a spolehla jsem se na své sebeléčivé síly S pomocí přáteljsem vypátrala alternativy k univerzitní medicíně. Podrobila jsem se akupunktuře, užívala homeopatické léky a nechávala se masírovat. Píchala jsem si extrakt ze jmeli, navštěvovala psychote- ~ ~ rapii a brala hodiny dýchání a zvuku. Zkoušela jsem diety a olejové masáže. Nevěřím, že mají nemoci jedinou příčinu, a proto jsem hledala vyléčení

v mnoha rovinách. Po dvou letech nebylo po rakovině ani stopy. Hodně jsem se toho naučila, a od té doby mám svobodnou práci, kterou si sama určuji. Tím, že jsem se vypořádala se svým stavem nemoci, jsem se dostala ke

zdraví, a pochopila, že obojí k sobě patří. Moje zvláštní onemocnění mi totiž ukázalo osobitou cestu k tomu, jak být ženou. Tak se vyvinula lunární jóga Kvůli rakovině jsem jela v roce 1981 za Avivou Steinerovou do Izraele a okamžitějsem se nadchlajejím nasazením ijejími metodami. Nalezla jsem u ní cviky, které jsou zdrojem potěšení. Konečně. A byly vhodné pro ženy Od toho okamžiku jsem se všude poohlížela po cvicích, pohybech, tancích vhodných pro ženy ajejich schopnost plodit.

Rozdílná role ženy a muže v různých zemích a kulturách i zpětný pohled do historie otevírají nové výhledy pro utváření našeho vlastního života Vyzkoušení a také osvojení si jiných pohybových forem nás činí svobodnějšími, dává nám více možností, jak dospět ke zdraví.

Pohybová umění ve starých tradicích vykazují často několik společných rysů. Je to snad výraz toho, že se lidské tělo v průběhu tisíciletí zachovalo relativně stejné? Mnoho starých pohybových škol také zdůrazňuje správnou míru. Myšlenka zachování míry se táhne napříč všemi kontinenty Mimo to se opakovaně poukazuje na střídání napětí a uvolnění, bere se zřetel na cykly a rytmy A pevně utvořené formy e~stují rovnocenně vedle spontánních a impulsivních aktivit.

Větve a větévky stromu lunárníjógy, které se utvářely na mých cestách, nejsou dnes vždy přímo prokazatelnéjako tento či onen pohyb,jako ten­hle či tamten rituál. Nepřímo se sem vloudilo mnoho myšlenek, a ty vyži­vovaly lunární jógu zvnitřku. Utvářely se struktury, upevňovaly se a zase rozpouštělyjednotlivé formy.

Z pestrosti dárků z cest bych nyní chtěla několik vybrat. U klasické jógy v Indii se většinouještě velmi přísně staví do středu pozornosti disciplína Také Aviva Steinerová z Izraele utřídila svou menstruační gymnastiku podle jasných pravidel. Jenže náš západní pracovní svět vykazuje už tako­vé množství norem, že něco léčivého je schopno vyrůst spíše z otevřeného chaosu. Tento typ svobody v přístupu ke starým tradicím jsem našla v USA. Tam jsem měla moňost prožít, jak nahlížet na prastaré a úcty­hodné umění se zvědavostí ajak přezkoušetjeho vhodnost k integraci. To, co pomáhá a dělá dobře, je přebíráno; co není snesitelné, to se odhodí. Bez skrupulí či starosti, aby se snad něco nezfalšovalo. Tak se zachová živouc­nost, a co při tom vznikne, je přiměřené člověku dnešní doby. V tom se opět znovu skrývá požadavek zachování míry

Potěšení z pohybu jsem našla mezi Afričankami. Jednoduše poskako­vat, dodávat tělu impulsy, pohupovat se a otáčet, skákat a hopsat, to jim spolu se schopností zachovat si vlastní rytmus bylo,jak se zdá, vloženojiž do kolébky My se tomu můžeme naučit. Nejde při tom jen o to, abychom zůstávaly sami sebou, u toho, co je nám vlastní, ale abychom také zakusily setkání, abychom se pohybem dostaly do kontaktu a komunikace s ostat­ními. Tohle všechno se nevztahuje jen na pohyby, jakými jsou tance při různých oslavách a slavnostech, ale dá se to převéstjako možnostjednání do každodenního života

Indiáni se svým myšlenkovým bohatstvím spatřují sílu ženy i v jejím menses. Schopnosti rozhodnout se, zda daruji život anebo ne, si cení jak Indiáni, tak Indiánky Podle toho se můžeme my ženy zorientovat, aby­chom už nechápaly svou menstruaci jako nepohodlné a obtěžující zlo, ný­brž prociiovaly sílu, která je v ní skrytá. Muži naší kultury se z toho mo­hou poúčit, nebot budeme-li chtít spolu žít všichni svobodně a také vy­tvářet nové for~ny soužití, pakje vzájemná úcta a respekt důležitým před­pokladem. Menstruace se tak možná stane i tématem mužů: pokud žijí se