REFLEXOLOGIE chodidla, energie, stres, toxiny vylučování

Mitschel str.92

Reflexologie je druh terapie, při níž je tělesná energie vyrovnávána od nohou. Reflexologie spočívá na přesvědčení, že na chodidlech (a také na dlaních) jsou reflexní místa, která jsou v nějakém vztahu k jiným částem těla. Tvrdí se, že na noze je 7200 nervových zakončení a že z takto vytvořené sítě lze získat přístup ke kterékoli části těla. Z chodidla vedou nervy přes nohu do míchy a odtud do dalších končetin, vnitřních orgánů a hlavy. Stimulováním jednotlivých částí těla pomáhá reflexologie v těchto oblastech vyrovnávat energii a pomáhá tím organismu, aby se léčil sám.

Takováto pozornost věnovaná chodidlům je starého data - v řadě kultur byla praktikována již před tisíciletími. V hamito - semitském

světě od r. 200 př. Kr. až do našeho století každý dobrý hostitel hostu, který měl za sebou dlouhou cestu, umyl nohy a masíroval mu je vonnými oleji. V egyptské Sakkaře lze navštívit hrobku významného lékaře Ankhmahora (z počátků 6. dynastie, asi 2330 př. Kr.) a prohlédnout si nástěnné kresby, mezi nimiž je i kresba muže provádějícího masáž pacientových chodidel. Na další kresbě je zachycena masáž rukou jiného pacienta.

S klinickými výzkumy vztahů jednotlivých tělesných částí s jinými začal v r. 1890 londýnský neurolog Sir Henry Head. Zjistil, že určitá místa na pokožce citlivě reagují na tlak, je-li určitý orgán nemocný, a že ona místa a postižený orgán jsou nervově propojeny. Další výzkumy prováděl dr. William Fitzgerald, specialista na choroby ušní, krční a nosní z Connecticutu v USA. Ten přišel na to, že stálým tlakem prstů může způsobit místní anestezii a provádět pak bezbolestně menší operativní zákroky. Fitzgerald rozdělil lidské tělo na 10 ,zón". Tlakem v těchto zónách nebo jejich masáží může - jak zjistil - zmírnit bolest v jiném místě téže zóny Svou teorii publikoval (se spoluautorem dr. Edwinem Bowersem) v r. 1917 v knize Zonální terapie. Jeho představy dále rozvinula Eunice Inghamová (1879 -1974), která pomocí praktických zkoušek vytvořila "mapu" chodidla a odpovídajících zón - touto mapou se řídí většina soudobých reflexologů.

Zablokování energie bývá způsobováno stresem, špatným krevním oběhem a nedostatkem cvičení a pohybu - ve všech třech případech dochází k hromadění toxinů v tkáni. Je-li tělo zdravé, jsou toxiny vylučovány v moči. Zůstanou-li však v organismu, mohou vytvářet krystalky, které se vinou své váhy často usazují pod kůží chodidel. Zkušený reflexolog dokáže rozpoznat, na kterém místě chodidla se tyto krystalky nacházejí - reflexy na těchto místech naznačují chorobu odpovídající části těla. Proto také bývají tato místa většinou silně bolestivá, začne-li na ně reflexolog tlačit.

Jsou-li tato bolestivá místa a krystalky zjištěny, přistoupí terapeut k masáži postižené oblasti a tím rozláme krysťalky. Obnoví se tak zásobování onoho místa energií i krví - toxiny se začnou vyplavovat do krevního řečišťě a ledviny je pak ze systému vyloučí. Důležité je vypít ihned po proceduře malou skleničku vody, zesílit příjem tekutin v průběhu dalších 48 hodin a poskytnout tělu dostatek klidu, aby mohlo zahájit sebeuzdravující proces. Vylučování toxinů může mít vedlejší účinky - bolesti hlavy, naskakování skvrn, zvýšenou potřebu močení a vyměšování.

Reflexologie je důležitá léčebná metoda a mohou ji praktikovat pouze zkušení profesionálové. Její aplikace není vhodná pro osoby s trombózou a pro ženy s obtížným těhotenstvím. V těchto případech je nutná konzultace se svým lékařem.

REFLEXOLOGICKÁ MAPA

Reflexologové stále využívají schémata odvozená od modelu Eunice Inghamové. Tato schémata mapují umístění jednotlivých tělesných orgánů a částí na ploše chodidla: reflexy hlavy jsou na palci, páteř probíhá po celé vnitřní hraně obou chodidel, ramena na vnější straně hned pod malíčkem. Orgány, které jsou v těle umístěné na pravé straně (např. játra), mají odpovídající reflexy rovněž na pravé noze, orgány uložené v těle na levé straně (např. srdce) mají reflexní místa na levé noze.