Energie, stres , kineziologie
( přeneseno z Kim da Silva, Do-Ri Rydl: „Základní kniha kineziologie“ str. 19, podrobnosti viz podklady
Energie - Co je to? S19
Energie podmiňuje fyziologické pochody v našem těle, činnost orgánů a vrozený, autonomní smysl pro pohyb, koordinuje sebeléčebný reflex. Tělo se jejím prostředructvím udržuje zdravé.
Když je energie našeho těla v rovnováze, to znamená že energie na jednotlivých energetických drahách (meridiánech) je vyrovnaná a plynule proudí z jedné do druhé, cítíme se i my v rovnováze, daří se nám dobře.
Můžeme to také srovnat s obrázky 4a a 4b: Máme "dvanáct nádob", které jsou spolu spojeny. V každé by mělo být stejné množství tekutiny (obr. 4a).
Je-li přítok na nějakém místě přerušen, nebudou následující nádoby dostatečně zásobovány. Jiné zase přetečou, protože už nefunguje odtok (obr. 4b).
K energetické nerovnováze dochází například nesprávnou výživou, nadměrnými fyzickými a psychickými (stresem ), negativními emocemi a jinými zátěžovými životními situacemi, kdy vznikají nejprve poruchy v systému meridiánů. Některé meridiány mají náhle příliš mnoho energie, jiné příliš málo. Čínská akupunktura zde hovoří o "plnosti" a "prázdnotě".
V důsledku těchto přesunů nemáme plně k dispozici celý svůj energetický potenciál (svou životní sílu). Každodenní věci nás proto namáhají. Chybějící energii musíme nahrazovat silou (vůlí) a ukrajujeme si ze své podstaty. Někdy později dojde k tělesným potížím, "je nám předložen účet".
Zjistit nerovnoměrné rozdělení energie v meridiánech a uvést ji do rovnováhy je prvořadý cíl kineziologie. Fungující systém meridiánů podstatně podporuje funkce orgánů. Tak máme životní sílu těla skutečně k dispozici a nežijeme ze své podstaty.
S kineziologií jsme rychle na 100 (% energie)
Každý člověk má energetický potenciál 100 % a je jedno, kolik je mu právě let. V těle je vždy obsaženo 100 %. Ale kolik z toho máme skutečně k dispozici? Zátěžemi, stresem, nesprávnou výživou a negativními emocemi ve svém životě oslabujeme energetické dráhy našeho těla. Často trvá léta, než oslabení pocítíme.
Stres je motor našeho života. Pokud nepřekročí naši hranici zátěže, můžeme dobře žít a cítit se zdraví. Napínavý život většinou přechází stále více do vypětí, protože neumíme hospodařit se svou energií. Z toho vyplývá, že tělo musí nahrazovat chybějící energii silou! Věci, které nám dříve připadaly snadné, dnes můžeme zvládnout jen s velkou námahou. Stres, který byl dříve "motorem", nám způsobuje nemoci, protože překračuje stupeň zátěže, jakou jsme schopni unést.
Najednou máme problémy se soustředěním. Věci, které nás dříve "nechávaly chladnými ', nás dnes nadmíru rozčilují. Dostavují se zprvu malá pobolívání, z nichž pak
21
vznikají nemoci. Mnoho obtíží svádíme na přibývající léta. Považuje se za normální, že od 35 trpíme dalekozrakostí. "Prostě je to tak, nedá se nic dělat", slyšíme stále znovu.
Stres - Co je to?
Pro nás existuje pouze stres nebo rovnováha. Když hovoříme o stresu, nedělíme ho na pozitivní a negativní stres. Vystavili bychom se tím velkému nebezpečí. Vezměme si napři'klad radost. Hodnotíme radost jako něco pozitivní a zacházíme s ní proto zcela jinak než např. se zlostí. Radost pouštíme "nepřefiltrovanou" do svého těla - umíme se jí úplně poddat. Lidé už ovšem zemřeli na selhání srdce, jehož příčinou byla "radost". U stresu nebo rovnováhy jde o to, abychom nevypínali" v situacích, které na nás kladou větší nároky.
Toho dosáhneme tím, že jednotlivé stresové faktory z automatického stresového chování uvedeme jeden po druhém do rovnováhy.
Rozlišujeme následující formy stresu:
trvalý vnitřní stres,
automatické stresové chování
stres v důsledku okolních vlivů.
Energie orgánů je ochranný plášť pro naše orgány. Nesprávná výživa napři'klad oslabuje energii orgánů. To vede k energetické podvýživě, orgán dostává méně energie, než by potřeboval k vykonávání své funkce. Chybí-li orgánu tento přísun energie, vyvolává to stres v orgánu samém. To nám možná ještě nedělá žádné citelné potíže. Ale přidá-li se k tomuto vnitřnímu stresu i stres vnější, možná nás to hned vyvede z míry. Někdy nepřiměřeně reagujeme už kvůli malé příčině, což je pro nás samé rovněž nevysvětlitelné. Často to spočívá v tom, že kvůli stresu v jednotlivých orgánech už nesneseme žádný vnější stres.
Co oslabuje energii orgánů? V prvé řadě je za oslabení energie orgánů zodpovědná strava. Jídlo je nejčastěji a všemi používaný "lék". Když léky správně dávkujeme, pomáhají nám při nemocech a my se rychle uzdravujeme. Když se jimi předávkujeme a třeba je ještě kombinujeme s jinými léky, mohou nás otrávit.
Stejně bychom měli pohlížet na svou výživu. Veřejnosti jsou stále více známy účinky cukru nebo kávy, ale svou výživu bychom měli celkově sledovat pozorněji. Její účinek se neukazuje ihned, ale pozvolna. Tyto permanentní a pomalé změny v těle často nevnímáme nebo svádíme nastupující potíže na přibývající věk. (Ve své knize Jak správně jíst ve správnou dobu jsem podrobněji popsal vztah výživy a kineziologie.)
Sem patří všeobecně známá reakce těla, příprava na boj nebo útěk
ALE TÉŽ A TO JE NOVÉ
Už v dětském věku si osvojujeme chování, které vede k nejlepším šancím na přežití. Tento automatismus nás chrání, když musíme rychle reagovat, když jsme třeba v nebezpečí života a nemáme čas promyslet si řešení.
Tyto automatické reakce mohou být někdy pozitivní, mohou nám zachránit i život. Mohou působit ale i negativně a vyvolávat v nás jinak nevysvětlitelné stresové pocity. Jedná se o reflexní závislost. Opakovaný negativní zážitek – někdy stačí jedenkrát zopakovaný silně emočně nabitý spojený s určitou „narážkou“ = slovem, pachem, dotykem,….aby vyvolal stres, stresovou situaci, změnu nálady. Vědomě využíváme této reflexní závislosti i k pozitivnímu působení (např. příjemná vzpomínka spojená s nějakým dotykem).
Skutečně stačí jen nepatrná narážka! V našem životě jsou určité narážky, které bleskově redukují naši energii. V životě každého člověka existuje množství takových narážek. Mohou to být osoby, věci a činnosti, slova, pachy, dotyky, které vyvolávají automatické stresové chování. Často si tento stres neuvědomujeme.
Je důležité vědět, že už si na tyto situace, které se odehrály před léty, nevzpomínáme. Přesto tyto „narážky“ kdysi dávno pevně spojené s negativními pocity způsobují, že se v okamžiku cítíme stejně jako tenkrát. Taková „narážka“ v okamžiku naruší harmonii v těle. Vzniká stres nálada se z vteřiny na vteřinu změní, náhle se dostaví apatie únava a my nikdy přesně nevíme co tuto změnu skutečně vyvolalo. Kineziolok pomáhá odhalovat automatické stresové chování a vyrovnávat se s ním.
S 25
Často se stresujeme svou prací. Pod různými záminkami odkládáme své úkoly, místo toho, abychom se svými úkoly ihned začali a plynule je dovedli do konce. Úkoly odkládáme až do chvíle, kdy další odsunutí není možné, máme tisíc dobrých důvodů a logických vysvětlení, proč to právě ještě teď nemůžeme udělat. Když se pak pustíme do práce, jsme pod tlakem, musíme mnohdy pracovat přes noc a potom jsme vyřízení.
Když se stresujeme svou prací, většinou se s tímto stresem dokážeme vyrovnat. Ale ztratíme přitom všechnu svou energii a nejsme schopni pak smysluplně trávit volný čas.
To, co děláme, by nám mělo dodávat sílu, a ne ukrajovat z celkového množství naší energie.
Přiklady automatického stresového chování. Viz podklady s 26
Stres způsobený okolními vlivy
Nemusíme nyní do detailu rozebírat všechny stresové faktory. Můžeme obecně říct, že člověk, jehož životní energie je slabá, přirozeně také silněji reaguje na záření, chemické prostředky, zvuky atd. než někdo s velkou životní energií. Cílem kineziologie je rozvíjet náš energetický potenciál. Tím se koordinují všechny naše systémy a to nám přináší stabilitu při stresové zátěži. Nemusíme zoufat a házet každou naději přes palubu, když se cítíme zle. Často stačí k obnovení našeho dobrého zdravotního stavu jen zvýšení vlastního energetického potenciálu.
Kim da Silva, Do-Ri Rydl: „Základní kniha kineziologie“ podklady S79
V ohrožení musíme se ihned rozhodnout, zda se postavíme do boje nebo zda musíme utéct. Nejde o vědomé rozhodování, ale o reflex. (Reagovat správně ve stresu neznamená, že děláme vědomá rozhodnutí, ale že následujeme reflex.)
Reflex boje a útěku je řízen v prvé řadě stresovými hormony, které jsou vylučovány z nadledvin.
Nadledviny jsou ovšem často jakoby "vyluhované" a slabé, protože lidé konzumují příliš mnoho sladkostí, alkoholu, kávy a/nebo cigaret (viz kapitolu o alergiích na konci 3. části).
např.
| 39 | Kim da Silva | Kineziologie a stravování | Fonrána | 2003 |
Čistý hroznový cukr řadíme k tzv. "prázdným kaloriím", ale se prodává sportovct5m s argumentem, že "spotřebovanou energii nám hned vrací zpět". Jeho "Zdánlivá síla" vzniká tím že "dráždí" nadledviny, které se silně vybudí k aktivitě a aktivují tělo k boji. Je to ale nadměrné přetěžování organismu, ktré nelze dlouho vydržet.
Z toho časem vzniká takzvaný "syndrom nadledvin": Tělo se díky těmto stimulantům nachází ve stálé pohotovosti. Dostane-li se pak člověk do situace, v níž by byl potřebný reflex boje a útěku, může se stát, že tento systém nebude fungovat. Chybí totiž rezervy energie. Člověk reaguje např. mdlobou nebo je úplně ochromen šokem. Aby nezůstal vězet v nouzové situaci, je důležité, aby stále nedráždil nadledviny zmíněnými látkami, které vytvářejí závislost, ale aby trénoval své reflexy. Tak bude umět správně reagovat v těžké situaci a rychle znovu najde rovnováhu.
Když je náš energetický systém přetížen, příp. při automatickém stresovém chování vzniká ihned reflex boje a útěku. To znamená, že jedna mozková hemisféra převezme vedení a vyvede nás tak z "nebezpečí". Přehnaně řečeno máme v tomto okamžiku k dispozici celý svůj potenciál pro přežití.
Zda člověk ve stresu "přežije" díky své analytické nebo intuitivní polovině mozku, to závisí na jeho osobním životním vzoru a projevuje se to v reflexu boje a útěku. Máme totiž na výběr dvě věci: bojovat a prokousat se nebo se dát na útěk.
Člověk, který se naučil přežít díky své analytické polovině mozku, nastartuje při stresu reflex boje. Tito lidé dělají, co mohou, a většinou při tom zapomínají sami na sebe. V boji ztrácejí odstup, zakousnou se do věci a často se pro své okolí sami stávají stresovým faktorem číslo jedna.
Člověk, který přežívá díky své intuitivní polovině mozku, prožívá při stresu rejlex útěku. Sotva nastane v životě trochu zmatek, cítí se přetížený a stahuje se zpět. Neustále se přidávají nové věci a on vždy najde logické vysvětlení, proč se momentální situaci právě teď vyhýbá. V extrémním případě mají tito lidé sklon k náhlým onemocněním, která však stejně tak náhle zase mizí (když je "nebezpečí" pryč).
Čím méně životní energie máme, tím "ohroženější" se cítíme. Někdy stačí už jen malá poznámka, abychom "vyletěli z kůže".
Naším cílem je pomocí vysokého potenciálu energie bez námahy zvládat v životě každodenní věci. To se nám podaří tím, že co možná nejvíce činností vyřídíme s integrovaným mozkem, což nám dodává schopnosti a nespočet možností výběru. Jsme-li ale pod vlivem reflexu přežití, můžeme volit pouze mezi bojem nebo útěkem.
Chci to vysvětlit na příkladu.
Jeden při'klad: Werner a Rainer, dva žáci, jsou veselí a čilí. Daří se jim dobře. Učitel jim připomene ještě jednou písemnou práci, kterou budou psát příští den. S vědomím povinnosti se začnou odpoledne připravovat na tuto zkoušku. Oba časem zjistí, že s pripravou začali příliš pozdě a látku prostě nemohou zvládnout. Vznikne stres, nastartuje reflex boje a útěku.
Wernera zachvátí reflex boje: Ví, že učit se dá ještě v noci. Prosedí nad knihami polovinu noci, spí jen několik hodin a vstane dříve než obvykle, aby se ještě naučil zbytek látky. Vyřízený a unavený přijde do školy a píše písemnou práci.
80
Rainer "přežije" situaci chováním podobným útěku: Učí se sice, ale nechá se rozptylovat vším možným a večer jde spát. Spí velmi neklidně, trápí ho těžké sny, převaluje se z boku na bok. Když má ráno vstát, bolí ho břicho a matka dokonce zjistí, že má horečku. S horečkou musí samozřejmě zůstat v posteli, a tím je taky omluven ve škole. Když pomine hodina, v níž se píše písemná práce, zmizí také Rainerova horečka a bolesti břicha.
Reflex boje a útěku je důležité zařízení přírody. Potřebují ho zvířata, protože v jejich životě jde skutečně o to, sežrat a být sežrán. U nás lidí se tento vzorec odvíjí na jiné rovině. V okamžiku nebezpečí dostáváme tímto reflexem energii navíc, abychom se dostali do bezpečí. Ale upřímně - jak často nám jde při tom skutečně o život či smrt? Přesto je u mnoha lidí reflex boje a útěku neustále aktivní. Proč?
Čím méně životní energie máme, tím "ohroženější" se cítíme. Někdy stačí už jen malá poznámka, abychom "vyletěli z kůže". Jsme přetíženi už každodenními věcmi, takže nám už nezbývá žádná síla, abychom suverénně zvládli těžké výjimečné situace.
Nejde o to, abychom vyřadili svůj reflex boje a útěku. 81
Můžeme být rádi, že ho máme! Konečně, pomohl nám z ohrožujících situací a někdy nám také zachránil život. Cílem je díky vysokému potenciálu energie bez námahy zvládat v životě každodenní věci. To se nám podaří tím, že co možná nejvíce činností vyřídíme s integrovaným mozkem.
Tak máme současně k dispozici jednotlivé schopnosti a nespočet možností na výběr. Jsme-li pod vlivem reflexu přežití, můžeme volit pouze mezi bojem nebo útěkem.
Výhody integrace mozku na praktickém příkladě
Když na svých přednáškách vyprávím následující příhodu, vidím všude souhlasné výrazy. Tyto dva extrémní případy objasňují problematiku, která vzniká chybějící integrací mozku. Možné jsou přirozeně všechny nuance mezi tím.
Žáci píšou písemnou práci z rodného jazyka. Požadavek je napsat třístránkovou úvahu na tři zadaná témata. Žáci mají čas 50 minut. Budeme pozorovat, jak se chová Martina a jak Mario.
Martina se rychle dokázala rozhodnout pro jedno z témat. Píše a píše. Věty jí jdou rychle od ruky. Když čas vyprší, napíše ještě rychle závěrečnou větu a odevzdá plných pět stran. Chtěla toho ještě mnoho sdělit a také už jí nezbyl čas, aby si práci pročetla.
Když dostane Martina svůj sešit zpátky, vidí v něm učitelovy opravy červenou tužkou, kterými se papír jen hemží. Dostala špatnou známku - ovšem s poznámkou: "Milé vyprávěru, ale bohužel tolik chyb!"
U Maria je tomu úplně jinak. Ačkoli už uběhlo mnoho času, nemohl se stále ještě rozhodnout pro některé z témat. Konečně - v sešitě stojí nadpis. Ale pak dlouho nic nenásleduje. Mario kouše do pera a rozhlíží se po třídě.
82
Najednou napíše pár řádků, ale stejně rychle už zase neví jak dál. Zjistí, že si přece jen nezvolil správné téma, škrtne to, co dosud napsal, a začne novým nadpisem. Při odevzdávání písemné práce měl s námahou popsanou jednu stránku.
Když dostane Mario svůj sešit zpátky, nemá v něm žádné červené opravy. Přesto i on dostane špatnou známku - s poznámkou: "Dobře zpracováno, ale bohužel ses minul tématem!"
Jak dochází k těmto reakcím? S požadavky slohové práce vzniká v těle stres. Nakonec jde minimálně o známky. Někdy dokonce závisí na zkoušce postup do další třídy, ale i snaha o dobrý výkon už může vyvolat štres.
To lze v takových situacích snadno zjistit. Měkká kolena, komický pocit v břiše: "Ach, kdyby to už bylo za mnou!", vlhké dlaně nebo úplný výpadek. Náhle otázce nerozumíme. Co jsme včera ještě věděli, náhle u zkoušky nevíme - atd.
Sotva je zkouška pryč, potenciál energie opět stoupne, protože už zde není stres ze zkoušení. Tec~ bychom mohli najednou zodpovědět všechny otázky - ale bohužel je pozdě. Učitel může ohodnotit jen to, co zkoušený napsal na papír.
Pozorujeme-li náš při'klad, známe nyní příčinu toho, co 1e stalo. Martinina intuitivní polovina mozku převzala V důsledku "stresu ze zkoušky" během slohové práce vedení i kontrolu.
Schopnostmi intuitivní poloviny jsou mimo jiné fantazie a pěkné formulováru vět. Ale Martinina práce byla plná pravopisných chyb. Aby si těchto chyb sama všimla 1~ opravila si je, musela by současně používat i potenciál dvé analytické hemisféry. Jak už totiž víme, nachází se tam logika, "rozum' a cit pro čas.
U Maria tomu bylo přesně opačně. Jeho analytická hemisféra převzala v této situaci vedení. Nedělal sice žádné pravopisné chyby a byl hotový včas. Nenapadalo ho však nic, co by mohl na zvolené téma napsat. Protože fantazie a formulování patří k intuitivní polovině.
Když si umíme v obtížných situacích zachovat integraci mozku, máme už jen malý "strach ze zkoušky'. Ale neupadáme do mdlob a dokážeme situaci odpovídajícím způsobem zvládnout.