Energie KI, ČCHI, FOJTÍK

KI (ČCHI)

Souběh ki a fyzické síly zesiluje údery a dobrý oběh ki v těle zlepšuje zdraví. Ki rovněž znamená vzduch, a ve vzduchu je počátek ki v elementárním sta­vu. Jak může být ki vzduch a současně element ovládající zdraví, zůstává pro oby­vatele Západu oříškem.

Vdechnutá ki se stává energií, a přece zůstává sama se­bou. Jak tradiční názory myslitelů Východu, tak zkušenosti cvičenců tchaj-ti-čchůa­nu a čchi-kungu potvrzují, že kvantum ki nebo čchi v těle lze správným dýcháním a speciálním cvičením několikanásobné zvýšit. Důležitá je i strava a genetický vklad, tzv. zárodečná ki.

Řada metod k navýšení a vedení ki se zakládá výlučné na dechových, relaxačních a speciálních tělesných cvičeních většinou v relaxovaném stavu těla. Po smrti člověka se jeho ki rozptýlí a vrací zpět do vesmíru. Přesné me­tody k měření ki dosud neexistují, ale důsledky jejího užití měřit lze. Sám termín ki je mnohoznačný, může to být i pouhý dojem něčeho (Japonec k vyjádření našeho "mám dojem, že" řekne mám ki, že"), týká se také fyzické energie, interpersonální a kosmické energie, v bojových uměních i pocit'ování vlastní síly atd.

Vnímat ki se člověku podaří, až prohloubí cítění celého těla nad obvyklou úro­veň, i když lze říci, že většina lidí zkušenost ki zaznamenala, aniž jí přikládala po­zornost. Samo toto prohloubené pocit'ování těla rozšiřuje rejstřík pocitů a tělo je chápáno mnohem zřetelněji, což podle východních názorů zlepšuje i možnost re­generace. Ki však také zvyšuje fyzický výkon a v bojových uměních prohlubuje po­zitivní životní pocit a pohodu.

Tradičně se v bojových uměních usilovalo o to nejdříve ovládnout tělo a pak psy­chiku. K obojímu je nezbytná plná účast vědomí, aby bylo možné plně vnímat kaž­dý pohyb, jako je tomu v tchaj-ti-čchůanu, "krajní mezi boxu". Ki nelze vnímat při tě­lesném napětí, tehdy ani pokrok nelze zásadním způsobem urychlit. Proto nácvik tohoto vcítění trvá dlouhou dobu. Ki je všude: naše tělo je ki, kolem nás je rovněž ki, ale stupně hustoty se liší.

Všechna cvičení jsou založena na rozvoji fyzického uvolnění, které má umožnit in­tenzivnější vnímání těla.

Ki v lidském těle je blokována napětím svalů či mysli, stre­sem aj., proto existují různé postupy na uvolnění svalů. Jde přitom o to, znovu uvést v soulad volnou cirkulaci energií, kterou dostáváme jako úžasný vklad při svém naro­zení a kterou mají možná živočichové na lepší úrovni než člověk. Ta zaručuje udrže­ní nebo obnovení stavu dobrého zdraví. Jelikož je ale člověk chápán v kontextu s vesmírem, uvažuje se o vesmírné energii, která je zdrojem lidské energie.

Ki nebo čchi, a hara (tan-tchienu) jsou na sobě závislé. Z fyzického hlediska zaměření na ten­to střed, jediný bod, tedy zemský střed člověka, jak bývá tato oblast nazývána, zna­mená všechny pohyby začínat v této oblasti, což spojí trup a dolní končetiny v jedi­nou masu. Vzduch a ki se mentálné vedou až do hara, které funguje jako konden­zátor ki. A ta se při výdechu odtud přenáší končetinami do akce. Z hara tedy prou­dí výron energie a človék je jakýmsi vodičem této energie. Přitom si ji nemůže pří­liš nashromáždit do zásoby, ale může se více zprůchodnit pro její tok.

Od okamžiku, kdy člověk získá pocit uplatňování hara, má možnost všechny pro­blémy života zvládat tím nejlepším a nejadekvátnéjším způsobem. Dýchání do ha­ra přispívá k fyzické i psychické rovnováze a může mít i terapeutický účinek, nebot' rozptyluje fyzické i psychické napěti. Dýchání se stává prostředkem k pocit'ování ki, i proto se říká, že naučit se dýchat znamená naučit se žít. Ale nejdůležitější je soustředit se na to, cc právě děláme.

Podle Tokicua mentální projekce dechu do hara, kontrakce hara při akci a větší pozornost věnovaná této oblasti i některé další skutečnosti naznačují, že toto vše vede k rozvoji aktivity některých oblastí mozku, které běžně neužíváme. V nich se odvíjí intuice, "šestý smysl", aj. Přínosem je však také větší tělesná a duševní rela­xace. Relaxovaná mysl umožňuje vidět jasněji, posuzovat přesněji a jednat oka­mžitě.

Věnovat se ki pomáhá vytvářet i celou spleť poci­tů, určených k rozvíjení tělesných funkcí a ke zpomalení stárnutí. Od určitého věku se tělesné schopnosti snižují, zhoršuje se zrak, svalová pružnost mizí, což se na Východě chápe jako projevy ubývání čchi. Různá cvičení mají toto ubývání zpoma­lit a současně probudit spleť smyslového systému.

Mis­tři karatedó tvrdí, že některá karatistická cvičení vedou ke tvrdnutí těla a tak i k uza­vření energetických a smyslových sítí. Kontrahovaná, tvrdá ruka je podle nich málo pádná v úderu. Lze ji ale aktivizovat tím, že do ní necháme proudit ki, abychom zlepšili průraznost útoku (užití ki viz obr. 1 ). Podle zkušeností Tokicua je ruka, kte­rá soustředí ki, rukou silnou a citlivou, schopnou důrazného útoku, nesrovnatelné­ho s útokem ruky ztvrdlé např. cvičením na makiwaře (úderové podložce).

To už je druhý důvod, proč se zabýval problematikou ki v bojových uměních. Prvým důvo­dem byla ochrana těla před úderem přenesením waj-čchi do místa nárazu. "Při inkasování úderu pěstí můžeme zmenšit škodlivost úderu určitou kontrolou, kterou vykonáme sami na sobě. Jde o to subjektivně aktivovat dotyčnou část těla shromážděním ki v mís­tě, kam úder míří. To se může zdát někomu neuvěřitelné, přesto účinnost této prak­tiky je ve starých školách bojových umění dobře známá a metoda je přenesena i do tajného učení některých škol. Logika této praktiky vychází z myšlenky, že můžeme ve zvolené části těla svou vůlí soustředit ki a aktivovat tak obranné funkce." Ale "jestliže ruka časem ztuhne, proud kije uzavřen..." Řídícím čínite­lem je vždy vědomí (jap. šinkirjoku - moc ducha).

Ki se projevuje ještě dalšími způsoby. V praxi bylo mnohokrát doloženo, že do­statečně pokročilý protivník je schopen pocítit každý útočný úmysl soupeře dřív, než ten prvním náznakem projeví fyzický útok, protože interakce ki proběhne pře­dem. Zlepšováním percepčních schop­ností spolu s dokonalou technikou tak člověk může v pokročilém věku nahra­zovat pokles úrovně fyzických možností. Stále se tedy může zlepšovat cvičením těla a ducha, i když pohyby již nemá tak prudké jako v mládí.

Předcházení pohybům protivníka u velmi pokročilých vede k tomu, že se v boji nevyskytují žádné mohutné sráž­ky, protože vzájemná synchronizace je nahrazena hladkou komunikací pohy­bem. Jedná se spíše o jediný celek, než o dva protivníky, a v takovém boji větši­nou není jasný vítěz, protože údery jsou buď kryty, nebo se jim předchází. Před­vádění takového způsobu boje navozuje lepší psychofyzickou rovnováhu účast­níků, což vede také ke zlepšování zdra­ví. Jedná se zde o synchronizaci ki.

Existuje však i ki v interferenci, což však neposkytuje tak jedinečný zážitek. Pro boj prostřednictvím ki existuje v jap. termín kisemé. Ukázněný způsob života plodí kladnou, zdravou ki, naproti tomu le­nost a jiné zlozvyky plodí ki lenivou a slabou.

Rozvoj vnímání ki

Víme již, že hlavními předpoklady pro pociťování a řízení toku ki jsou tělesná re­laxace, vzpřímená páteř, soustředění na střed těla hara a vedení toku ki. Střed těla Ize přirovnat ke kondenzátoru, v němž se ki shromažd'uje.

Vhodným cvičením ke vnímání ki je zaujetí vzpřímeného postoje, paže volně po­dél těla. Po důsledném uvolnění paží a rukou se po určité době v dlaních a prstech dostaví pocity, které Bénoliel popisuje takto: "Konečně... cítíme v úrovni rukou bo­dání nebo brnění s pocitem tepla nebo chladu. Časem se tento pocit rozšíří na ce­lé tělo a spojení s energetickými drahami se stává zřejmé... po několika letech praktikování pociťujeme kolem svého těla něco jako energetické pole, kde obé ruce reagují jako antény." Podobný pocit bodání nebo brnění, které někdo udává i jako mravenčení či slabý elektrický proud, lze dosáhnout podle čínských údajů u prů­měrného cvičence za dva až tři roky, podle našich zkušeností však za mnohem kratší dobu, i když hledání kratších cest nemusí být nejvhodnější.

K získání citlivých rukou na ki protivníka je třeba jediné: kiatari (uvolnit své ki). Někteří autoři prací o bojových uměních však říkají, že další dvě podmínky jsou od­poutát se od vlastního egoismu a strachu ze smrti, protože obojí deformuje odhod­lání.

Ve všech bojových uměních se také nabádá, že příliš mnoho fyzické síly bez vy­rovnávajícího účinku ki může zranit to, co je vnějši - svaly, šlachy, kosti a klouby.

Závěrem lze říci, že ki je založeno na dýchání a že systematický výcvik vede až k řízení pohybu ki v těle.

2o I 21