ČUMPELÍK JOGA ÚVOD 1
DOPLNIT viz
Čumpelíkovo cvičení je systém cvičení, který propracoval Jirka Čumpelík v rámci své dizertační práce. Vychází ze své dlouholeté praxe jako cvičitele jógy, baletního tanečníka, maséra a terapeuta. Za teoretický základ použil Vojtovu vývojovou kinezologii. Podařilo se mu tak dokonale skloubit teorii a praxi. Dosud popisovaná jógová cvičení se zabývají převážně vnějším tvarem ásan, méně se zabývají správným dýcháním a již vůbec ne působením centrálního nervového systému na souhru svalů v pozici.
Cílem tohoto systému cvičení je zlepšit držení těla, jeho stabilitu a dýchání, což se projeví tím, že jakoukoliv činnost budeme vykonávat s vynaložením minimální síly, zlepší se činnosti vnitřních orgánů a v konečném důsledku dojde k výraznému zlepšení celkového zdraví.
Výsledkem pravidelného cvičení
- je „ustředění,“ ustavení vzájemné polohy kloubů a svalů do vzájemné ideální polohy
- zvyšuje se stabilita jednotlivých částí i těla jako celku
- zlepšuje se koordinace pohybů
- dochází ke koordinaci polohy těla a dýchání
- dochází k zlepšení vzájemné polohy vnitřních orgánů
- zlepšuje se proudění vnitřní energie
- zlepšuje se proudění krve a lymfy
Základním principem je poznání, že správná poloha kostry (jejích jednotlivých částí) není závislá jenom na síle antagonistů a jejím vyrovnání (svaly s tendencí k oslabení a zkrácení), ale především na správném „PROGRAMU“ v mozku, který prostřednictvím automaticky působícímu systému odpovídajících reflexů je schopen ustavit kostru do správné polohy. Tyto reflexy vznikají v závislosti na informacích přicházejících od opěr plosek nohou, dlaní, loktů, kolen ale i polohy prstů (proprioreceptorů umístěných mezi prsty na rukou, nohou), hlavy, jazyka, úst, očí, ... Signály přicházející z těchto míst do CNS se po zpracování v mozku vrací do těla jako příkazy ke svalům, kloubům, především do pánevního a ramenního skloubení, páteře a bránice k jejich správnému ustavení. Potřebné signály k správnému ustavení postůry člověka se postupně zjemňují. Po přeprogramování návykové polohy na správnou (SPRÁVNÉ ZŘETĚZENÍ SVALŮ), dojde k vytvoření noých reflexních vzorců pohybu a stačí nakonec jenom ÚMYSL – MYŠLENKA, neboť se nejedná o sílu svalů, ale o informaci ve formě imlulzů do kterých míst má jít energie.
Je důležité si uvědomit, že buňky (kinestetické) mozkové kůry mohou být drážděny nejen vnějším podnětem, tedy periferně, stimulací proprioreceptorů, ale i centrálně - představou pohybu. Spouštěcím podnětem, který vyvolá centrální podráždění mozkových kinestetických buněk, mohou být slova trenérů nebo učitelů, ale také třeba "pouhá" obrazová představa vyvolaná fantazií nebo předešlou zkušeností. Při cvičeních vyvoláváme na začátku silnější mechanické podněty a postupně se dopracujeme k tomu, že ke správnému pohybu stačí naše představa nebo jen úmysl, touha.
Tento systém reflexů se vyvíjí u miminka od narození postupně se schopností zvětšující se pohyblivostí. Při správném vývoji je postoj dítěte ideální, ale vlivem dalšího života správné reflexy postupně zanikají a jsou nahrazovány méně vhodnými, které se stávají návykovými a postůru člověka různě deformují (mění vzájemné postavení jednotlivých částí těla a současně ovlivňuje dýchání) do „návykového (nevhodného) držení těla.
Škodlivé zdravotní následky zaujímání nevhodných poloh (stoje, sedu, lehu) a nevhodných pohybů se projevují například
předsunutá hlava, zvýšené napětí svalů krku, oteklá(přetížená) přední část krku
napětí svalů kolem očí a nosu
předsunutá ramena a mírně vpadlý hrudník
hrudní dýchání přesunuto do oblasti zad nebo silně utlumeno
výrazně přetížené svaly paží , otoky v oblasti podpažních uzlin
prsty rukou více pokrčené než je norma a palec v opozici, zhoršená pohyblivost zápěstí
výrazné ztuhnutí zad v hrudní oblasti v různých místech od horní hrudní až po přechod mezi hrudní a bederní páteří
výrazný výstupek tuhé měkké tkáně v oblasti přechodu krční a hrudní páteře
otoky dolních končetin různého stupně od lehkých občasných pocitů otoku až po výrazné otoky kotníků, lýtek a kolen.
výrazně ochablé hýžďové svaly což svědčí o nedostatku výživy v oblasti pánve, pánev není ve fyziologickém postavení a dochází ke špatnému zatěžování páteře.
přetížení, stres, únavový syndrom a špatný spánek
vysokým tlakem
sníženou činnost štítné žlázy
žaludečními vředy
otoky a poruchami prokrvení dolních končetin.
zácpou a nadýmáním
Opakovaným pravidelným cvičením se dosahuje obnova deformovaných reflexních vzorců pohybu a tím i správné postůry a postupné odstraňování zdravotních poruch. Ke zlepšení je ale důležitá osobní zkušenost, neboť pokud nezačneme vnímat vnitřní prožitky, tak nám v dalším postupu sebelepší informace nepomohou.
Hlavními podmínkami jsou
správná úchopová pozice rukou a nohou
použití vhodných opěr nohou a paží
pránický dech
Ke změně programu v mozku, je nutné pužít senzorických vstupů, vedoucimu ke změně od návykové (deformované) postůry k správnému ustředění kostry je nutno setrvat v jednotlivých polohách delší dobu a cvičit pravidelně každý den. Nejdříve si musíme uvědomit v těle změnu, která vlivem nové polohy s nastavenými změnami nastala. Toho dosáhneme střídavou opakováním staré – návykové a nové polohy s nastavenými opěrami. Protože jsou nové polohy z počátku pociťovány jako nepohodlné doporučuje se jednotlivé polohy střídat.
Úchop ruky a nohy
vyvolává aktivaci proprioreceptorů v oblasti mezikostních svalů ruky a nohy nastaví proprioceptivní signály a motorická odpověď zacentruje všechny klouby, dostaneme zpevnění celého těla pro budoucí činnost, dopředná vazba..
úchopem se míní rozvinutá dlaň.Prsty jsou vždy co nejvíc roztaženy od sebe a jsou mírně pokrčeny, jako při držení většího míčku. Palec je rovněž pokrčen a co nevíc odtažen od ostatních prstů a přitažen k předloktí. Hřbet ruky je přitažen k předloktí a současně vytváříme jakoby tlak do dlaní při čemž se dlaň vytáčí do pronace
Napětí ve svalech prstů vytvoříme dvojí:
při poloze na zádech, ve stoji a v sedu máme snahu prsty rozevřít
při poloze na břiše jako bychom měli snahu prsty sevřít
bez úchopové funkce nastane jiná propriocepce(hluboké čitíú) a motorická odpověď není centrace kloubů.
Úchopová pozice chodidel
vyvolává dráždění proprioreceptorů umístěných mezi prsty na nohou a spolu s ostatními informacemi o poloze nohou jdou signály do mozku, které pak jdou zpět do oblasti pánevního skloubení a bederní páteře.
Prsty jsou vyrovnány, co nejvíc roztaženy od sebe a přitaženy k holení kosti. Chodidla jsou postavena kolmo k ose nohy - ve fajfce prsty rovněž přitaženy k holení kosti a v pronaci (palcová hrana vytlačena dál od těla). Ve stoji a sedu na židli se opíráme o bříška palců a patu. V lehu na zádech, na boku, (i na břiše??? Nebo tam jsou nárty položeny volně v prodloužení nohy???), kdy se o nic neopíráme vytváříme tlak na bříška palců a patu jakoby mentálně.
Úchopová pozice úst
Používá se v pozicích na břiše, v pozici kočky.......
dech
dechové pohyby vznikají na základě respirace, výměny plynů. Dech jde pouze do plic, zatím co dechové pohyby vznikají v celém těle. Dechové pohyby nejsou pouze k dýchání, ale používají se k různým činnostem s dechem spojené. Např. mluvení zpívání, kýchání atd. vytváří pevnou oporu bránice a pánevního dna, což se projeví stabilitou těla ve stoji a sedu. Není to hluboké dýchání, ani žádné pravidelné dýchání, ale zklidnění dechu natolik, že čekáme na impulsy těla k dalšímu nádechu a výdechu. Dochází tak k mohutnému přijmu pranické energie - zejména ve fázi prázdného dechu , to je po výdechu.
Nadechneme „do bříška“ = stlačíme bránici dolů k nohám, bránice se dostala dolů do správné nejnižší polohy a tím se nám zaplnily prolákliny vpravo a vlevo po stranách břicha pod spodními žebry. Současně se hrudní kost posune dolů k nohám a dovnitř do těla (TÍM SE FIXUJE HLAVA a uvolňují se 6 a 7 krční obratel - alespoň v lehu na zádech - mám napsáno???). Při nácviku můžeme tento pohyb zvýraznit naznačením nasávání se sešpulenými rty (PUSA) a sledovat ho přiložením ruky na hrudní kost, která se posune dolů a dovnitř, lopatky se rozjedou od sebe a přitisknou k tělu, ramena jdou od sebe. Pánevní dno vtáhneme nahoru k hlavě – sání od spodu. Vytváří se tak ašviny mudra – spodní uzávěr. Podbřišek se vyklene ven - tento stav se snažíme udržet co nejdéle (trvale? Je to možné v normálním denním provozu). Jakoby zastavíme dech, ale nemáme stažen krční uzávěr natolik, abychom nemohli dýchat - mluvit! Čekáme až tělo začne samo od sebe pomalu jemně nadechovat a vydechovat podle impulsů přicházejících z mozku hrudním dechem? (do strany se pohybují spodní žebra - nebo jen měkký prostor pod nimi ?). Dýchání se postupně zjemňuje, dechová frekvence se snižuje na 6 či méně, až se téměř zastaví a tělo samo dýchá. Do těla se tak dostává velké množství pranické energie.
Chybou je vyklenout hrudní kost – VYPRSOVAT – VEN a stahovat lopatky k sobě a vystrkovat břicho (to je v rozporu když se má stáhnout bránice dolů)
Předpokládá se automaticky že máme ustředěnou postůru??? a že se musíme současně soustřeďovat na opěry nohou a rukou.
Prohlubně na stranách těla pod žebry jsou známkou nesprávně příliš nahoře postavené bránice (toho se cvičením snažíme zbavit).
Dýchání se postupně zjemňuje až se téměř zastaví, ale do těla se tak dostává velké množství pránické energie.
Vtahování pánevního dna v této ustředěné-centrované pozici je posílení pánevního dna mnohem větší než při jakýmkoliv jiném cvičením.
„PUNTUM FIXUM“ pevný bod
Sval si můžeme představit jako vodorovně položené vřetýnko vyplněné svalovými vlákny na obou koncích přecházejících ve šlachy. Sval pracuje tak, že se zkracuje. A teď záleží na tom na kterou stranu umístíme pevný bod = „PUNTUM FIXUM“. Upevníme-li šlachu svalu na pravé straně bude se jeho levý konec posouvat doprava a opačně. Umístění Pevného bodu v těle „PUNTUM FIXUM“ na svalu umísťujeme svojí myslí???Čéšku můžeme vytahovat nahoru, nebo tam umístit „PUNTUM FIXUM“ .
Břišní sval je jediným svalem v těle, který má „PUNTUM FIXUM“ uprostřed .
„JAZYK“
Nastavení polohy můžeme ovlivňovat i jazykem. Ke zpevnění těla dochází automaticky na té straně na kterou ohneme jazyk a zatlačíme do tváře ( při otevření úst jazyk vystrčíme koutkem na stranu - při sevřených ústech zatlačíme do strany na zuby).
Co s jazykem při záklonu a předklonu????
Jirko to by chtělo trochu systematicky –
jaké polohy jazyka jsou možné
při jakých polohách těla je jaká poloha jazyka vhodná
-----------------------------------
. Nákročné končetiny mají punctum fixum distálně a punctum mobile proximálně a distální segmenty se pohybují proti proximálním, u opěrných končetin je tomu opačně. Jiné než reciproční nastavení končetin neumožní získání potřebné svalové síly. Jazyk a oči oštěpaře se automaticky stáčí na stranu odhodu, tj. na stranu nákročné (odhazující) končetiny (obr. 1.1.4.-20.).
Jestliže by chtěl oštěpař stočit jazyk nebo oči na druhou stranu, nemůže uplatnit potřebnou sílu končetiny a hodí mnohem méně. Stejně tak jiné než reciproční nastavení končetin neumožní potřebné uplatnění svalové síly.
„SEVŘENÍ ZUBŮ“
co zpevňuje –mám nejasnou poznámku?
„SÁNÍ MLÉKA – PUSA“, VTAHNOUT JAZYK DOZADU A OPŘÍT O HORNÍ PATRO, NNEBO PŘITLAČIT ŠPIČKU JAZYKA NAHORU ZA PŘEDNÍ ZUBY
Při nastavení polohy úst (našpulení) jako při sání mléka (PUSE), se jazyk vtahuje dovnitř a dolů, ohryzek se posouvá dolů – kečary mudra-krční uzávěr (při tom by nemělo dojít k uzávěru dechu a vzduch by měl možnost obousměrně volně procházet – hrudní kost se stahuje dovnitř a dolů, což napomáhá posunu bránice dolů, vytlačení podbřišku. To vše napomáhá k urovnání ramenního skloubení a ulehčuje pránický dech.
FOTO ŽELEZNÝ – OŠTĚPÁŘ Z REHABILITACE
„POHLED OČÍ“
DOPSAT
Jirko to by chtělo stejně jako u jazyka trochu systematicky –
jaké polohy očí jsou možné
při jakých polohách těla je jaká poloha očí (pohled kam) vhodná
Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Zde mi není jasné jak je možno uspokojit potřebu těla po kyslíku – zejména mozku – pokud bychom tak měli dýchat trvale. Dýchácí trubice až ke sklepním sklípkům mají objem cca 2 dcl a při nádechu méně než 2 dcl se kyslík vyměňuje jen v trubicích a do sklípků se nedostane nic?
Rovněž nevím proč je takto posílení pánevního dna mnohem větší ???
DALŠÍ DOTAZY
BRÁNICI STÁHNEME DOLŮ – zůstává trvale v nejnižší poloze a je nehybná?
FREKVENCE DECHU se sníží na 6 i méně – i se na několik minut zastaví - znamená to že tělo nepotřebuje žádný kyslík a nahradí ho příjmem velkého množství energie?
Je možné - vhodné dýchat pránickým dechem TRVALE, nebo jen někdy – kdy a proč?
Má se jím dýchat
- jen při cvičení?
- v době kdy potřebujeme získat najednou větší množství energie?
- jen v době nácviku než se v mozku vytvoří program pro správné postavení bránice?
Kdy je vhodné dýchat pránickým dechem a kdy plným jógovým dechem – je mezi nimi rozdíl a jaký?
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx