ČUMPELÍK ČUMPA JOGA
ČUMPA JOGA je systém cvičení, který propracoval Jirka Čumpelík v rámci své dizertační práce. Vychází ze své dlouholeté praxe jako cvičitele jógy, baletního tanečníka, maséra a terapeuta. Za teoretický základ použil Vojtovu vývojovou kinezologii. Podařilo se mu tak dokonale skloubit teorii a praxi. Dosud popisovaná jógová cvičení se zabývají převážně vnějším tvarem ásan, méně se zabývají správným dýcháním a již vůbec ne působením centrálního nervového systému na souhru svalů v pozici.
Cílem tohoto systému cvičení je zlepšit držení těla, jeho stabilitu a dýchání, což se projeví tím, že jakoukoliv činnost budeme vykonávat s vynaložením minimální síly, zlepší se činnosti vnitřních orgánů a v konečném důsledku dojde k výraznému zlepšení celkového zdraví.
Výsledkem pravidelného cvičení
- je „ustředění,“ ustavení vzájemné polohy kloubů a svalů do vzájemné ideální polohy
- zvyšuje se stabilita jednotlivých částí i těla jako celku
- zlepšuje se koordinace pohybů
- dochází ke koordinaci polohy těla a dýchání
- dochází k zlepšení vzájemné polohy vnitřních orgánů
- zlepšuje se proudění vnitřní energie
- zlepšuje se proudění krve a lymfy
Základním principem je poznání, že správná poloha kostry (jejích jednotlivých částí) není závislá jenom na síle antagonistů a jejím vyrovnání (svaly s tendencí k oslabení a zkrácení), ale především na správném „PROGRAMU“ v mozku, který prostřednictvím automaticky působícímu systému odpovídajících reflexů je schopen ustavit kostru do správné polohy. Tyto reflexy vznikají v závislosti na informacích přicházejících od opěr plosek nohou, dlaní, loktů, kolen ale i polohy prstů (proprioreceptorů umístěných mezi prsty na rukou, nohou), hlavy, jazyka, očí... Signály přicházející z těchto míst do CNS se po zpracování v mozku vrací do těla jako příkazy ke svalům, kloubům, především do pánevního a ramenního skloubení, páteře a bránice k jejich správnému ustavení. Potřebné signály k správnému ustavení postůry člověka se postupně zjemňují.
Je důležité si uvědomit, že buňky (kinestetické) mozkové kůry mohou být drážděny nejen vnějším podnětem, tedy periferně, stimulací proprioreceptorů, ale i centrálně - představou pohybu. Spouštěcím podnětem, který vyvolá centrální podráždění mozkových kinestetických buněk, mohou být slova trenérů nebo učitelů, ale také třeba "pouhá" obrazová představa vyvolaná fantazií nebo předešlou zkušeností. Při cvičeních vyvoláváme na začátku silnější mechanické podněty a postupně se dopracujeme k tomu, že ke správnému pohybu stačí naše představa nebo jen úmysl, touha.
Tento systém reflexů se vyvíjí u miminka od narození postupně se schopností zvětšující se pohyblivostí. Při správném vývoji je postoj dítěte ideální, ale vlivem dalšího života správné reflexy postupně zanikají a jsou nahrazovány méně vhodnými, které se stávají návykovými a postůru člověka různě deformují. Cvičením se dosahuje obnova deformovaných reflexu a tím i správné postůry.
Hlavními podmínkami jsou
správná úchopová pozice rukou a chodidel
použití vhodných opěr nohou a paží
pránický dech
Úchopová pozice rukou
vyvolává drážděním proprioreceptorů umístěných mezi prsty na rukou a ostatních částí ruky signály do mozku, které pak jdou zpět do oblasti ramenního skloubení a hrudní kosti.
Prsty jsou co nejvíc roztaženy od sebe a jsou mírně pokrčeny, jako při držení většího míčku. Palec je rovněž pokrčen a co nevíc odtažen od ostatních prstů a přitažen k předloktí. Hřbet ruky je přitažen k předloktí a současně vytváříme jakoby tlak do dlaní při čemž se dlaň vytáčí do pronace
Napětí ve svalech prstů vytvoříme dvojí:
při poloze na zádech, ve stoji a v sedu máme snahu prsty rozevřít
při poloze na břiše jako bychom měli snahu prsty sevřít
Úchopová pozice chodidel
vyvolává dráždění proprioreceptorů umístěných mezi prsty na nohou a spolu s ostatními informacemi o poloze nohou jdou signály do mozku, které pak jdou zpět do oblasti pánevního skloubení a bederní páteře.
Prsty jsou vyrovnány, co nejvíc roztaženy od sebe a přitaženy nahoru k holení kosti. Chodidla jsou postavena svisle ve fajfce rovněž přitaženy nahoru k holení kosti. Ve stoji a sedu na židli se opíráme o bříška palců a patu. V lehu a sedu, kdy se o nic neopíráme vytváříme tlak na bříška palců a patu jakoby mentálně.
Pránický dech
vytváří pevnou oporu bránice a pánevního dna, což se projeví stabilitou těla ve stoji a sedu.
Nadechneme „do bříška“ – stlačíme bránici dolů k nohám (tím se nám zaplnily prolákliny vpravo a vlevo po stranách břicha (bránice se dostala do správné polohy) a pánevní dno vtáhneme nahoru k hlavě. Podbřišek se vyklene ven - tento stav se snažíme udržet co nejdéle (trvale). Jakoby zastavíme dech, ale nemáme stažen krční uzávěr a musíme být schopni mluvit! Čekáme až tělo začne samo od sebe pomalu jemně nadechovat a vydechovat podle impulsů přicházejících z mozku hrudním dechem (spodní žebra se pohybují do stran). Soustřeďujeme se na nohy, bedra napnutý podbřišek a tělo samo dýchá. Dýchání se postupně zjemňuje, dechová frekvence se snižuje na 6 či méně, až se téměř zastaví. a musíme být schopni mluvit. Do těla se tak dostává velké množství pránické energie.
Prohlubně na stranách těla pod žebry jsou známkou nesprávně příliš nahoře postavené bránice (toho se cvičením snažíme zbavit).
Dýchání se postupně zjemňuje až se téměř zastaví, ale do těla se tak dostává velké množství pránické energie.
Posílení pánevního dna je mnohem větší než jakýmkoliv jiným cvičením.
Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Zde mi není jasné jak je možno uspokojit potřebu těla po kyslíku – zejména mozku – pokud bychom tak měli dýchat trvale. Dýchácí trubice až ke sklepním sklípkům mají objem cca 2 dcl a při nádechu méně než 2 dcl se kyslík vyměňuje jen v trubicích a do sklípků se nedostane nic?
Rovněž nevím proč je takto posílení pánevního dna mnohem větší
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
ŠAVASÁNA, LEH NA ZÁDECH
Srovnávají se bedra, lopatky, bránice a přenášení těžiště směrem k hlavě
Základní poloha v leže na zádech
nohy mírně od sebe - na šířku kyčelních kloubů
chodidla svisle a trochu přitažená k holením kostem (fajfky)
paty povytáhneme z těla a tlačíme do zemně
prsty roztažené od sebe, narovnané a přitažené směrem k hlavě
vytváříme jakoby mentálně tlak na tři body chodidel (patu a bříška palců a malíků)
OBR 1
Výsledkem je přitažení beder k podložce. Polohu udržujeme a opakujeme dokud přitažení beder k podložce nepociťujeme. Pokud ze začátku pohyb beder (přitažení k podložce) necítíme, pomůžeme si k získání potřebného pocitu mírným nazdvižením pánve a jejím posunem k patám. Nebo nám někdo může zatlačit prstama na 3 body chodidel.
Kolena jsou z počátku vyrovnaná. Postupně kolena pokrčujeme, pak nazdviháváme nohy ale vždy jen do polohy než se nám začnou odlepovat bedra – v to okamžiku se vrátíme o krok zpět. Nakonec nám bude stačit k vyrovnání beder pouhá představa.
Současně připojujeme pránický dech
OBR 2
Následně se zaměříme na urovnání ramenního skloubení.
Záměr je uložit lopatky celou plochou na podložku, nezvedat ramena ani od podložky ani k uším. Při tom poklesne hrudní kost k podlaze.
lokty leží na podložce, kousek od těla (později je mírně nadzvedneme)
předloktí je svisle
ruce v úchopové poloze
lokty tlačíme jakoby v prodloužení nadloktí a do podložky
OBR 3
Výsledkem je položení lopatek celou plochou na podložku a jejich vzájemné oddálení, mírný posun ramen do podložky a k nohám, pokles hrudní kosti k podložce a k nohám. Prociťujeme postupně krok za krokem stejně jako u nohou až nám bude stačit mentální představa.
S touto polohou šavasány souvisí i postupný posun těžiště směrem k hlavě, takže s postupným zvedáním nohou nahoru a nad sebe se dostaneme do polohy pluhu a svíčky bez opření se o paže.