Pojednání o terapii jógou

MUDr. Marcela Mikešová

Závěrečná práce dvouletého studia cvičitelské třídy

specializace jóga

Fakulta tělesné výchovy a sportu, José Martiho 31, Praha 6

Vedoucí práce ing. Jan Knaisl

Obsah

Úvod …………………………………………………………… 4

A - Pohled na jógu ……………………………………………… 6

1. Osm stupňů jógy ……………………………………………… 6

2. Utváření správných psychologických postojů podle principů

jam a nijam ………………………………………….………… 6

3. Čtyři zásady harmonické osobnosti ………………………….. 8

4. Kléša - tendence naší mysli, trápení …………………………... 10

5. Práce s negativními city -podle Patandžaliho ………………… 12

6. Jóga a ajurvéda ………………………………………………... 13

7. Paňča-kóša, složky člověka …………………………………… 15

8. Čakry ………………………………………………………….. 18

B - Terapeutické účinky jógy ………………………………….. 22

1. Historie cvičení jógy pro zdraví ……………………………….. 22

2. Výzkum terapeutických účinků ………………………………... 23

3. Diagnostika účinků jógy ……………………………………….. 24

4. Kategorie hathajógických cvičení využitelných pro terapii …… 27

5. Mechanismy hathajógických cvičení ………………………….. 31

6. Účinky jógového dechu ……………………………………….. 33

C - Terapie jógou ………………………………………………… 35

1. Psychosomatické poruchy ……………………………………… 35

2. Ortopedická rehabilitace ………………………………………. 39

3. Kontraindikace …………………………………………………. 39

D - Terapeutická práce s energetickými dráhami a energetickými centry – čakrami …………………………………………………. 40

1. Otevírání energetických čaker cvičením ásan – hathajóga …….. 40

2. Otevírání energetických čaker převážně koncentračním

cvičením ………………………………………………………… 49

3. Bandha – uzávěry ………………………………………………. 52

4. Mudrá - polohy rukou a jiných částí těla ……………………… 52

5. Pranájáma - dechová cvičení …………………………………… 53

6. Jantrajóga a mantrajóga ………………………………………... 54

Závěr: Vztah mravních zásad k terapii ………………………… 56

Použitá literatura ………………………………………………… 58

Úvod

Jóga je praktickou cestou k uvědomění si své pravé podstaty. Je prostředkem k celkové vnitřní očistě a přeměně člověka, který se jejím prostřednictvím dobírá Absolutna, jež jinak zůstává překryto iluzí vnějšího světa.

Slovo jóga bývá obvykle překládáno jako spojení, jho či jařmo. Jogín usiluje o přiřazení svého nižšího vědomí, ega, k nejvyššímu vědomí, k Absolutnu.

Domovem jógy je Indie. V Evropě je známá především hathajóga – systém tělesných cvičení a pozic. Pro toho, kdo si zvolí jógu jako svůj životní styl, jsou neméně důležité i další disciplíny, jako rádžajóga (královská jóga, jóga ovládnutí mysli), džňánajóga (jóga intelektu, rozumového poznání), karmajóga (jóga činů v souladu s mravním řádem a odpoutání od jejich následků), bhaktijóga (jóga oddanosti, nesobecké lásky a služby).

Účelem jógy v pravém slova smyslu není terapie. Přesto jóga s terapií souvisí. Zdravá mysl a zdravé tělo jsou považovány za základní předpoklady pro vyšší praktiky jógy. Aby bylo zabezpečeno zdraví mysli i těla, vypracovala Jóga Šástra ( jógová věda ) určité metody pro mentální i tělesnou hygienu, včetně psychických a fyzických cvičení. K tomu, aby bylo možné pozvednout úroveň zdraví a pohody na nejvyšší možný stupeň, slouží zásady, týkající se stravování, bydlení a vědomého pěstování pozitivního postoje. V případě, že tělo a mysl jsou zaneseny odpadovými produkty, jsou navíc doporučovány určité očistné procedury (krijá). Vedou ke schopnosti odolávat velkému množství změn prostředí, aniž by docházelo k poruchám v systému reakcí. Toho je dosahováno pozitivními metabolickými změnami

v různých systémech (žlázový, oběhový, nervový, vylučovací atd.) a tak dochází k úplné změně celé osobnosti.

Jógová terapie se tedy skládá z očistných procedur, tělesných cvičení, kontroly stravování, sociálních postojů, osobních zvyklostí, způsobuje pozitivní změny ve všech metabolických procesech. Její přístup je integrální, chápe člověka jako celek.

Pohled na jógu

1. Osm stupňů jógy

Jóga má osm stupňů:

1. Všeobecné etické principy (jama)

2. Pravidla osobního chování (nijama)

3. Cvičení jógových poloh (ásana) - hathajóga

4. Cvičení jógových dechových technik (pránajáma)

5. Ovládnutí smyslů (pratjáhára)

6. Koncentrace mysli (dhárana)

7. Meditace (dhjána)

8. Splynutí s nekonečnem (samádhi)

Z uvedeného vyplývá, že jóga je založena na principech etiky (jama) a osobní discipliny (nijama). To jsou univerzální principy, s nimiž se setkáme ve všech kulturách. Filosofie jógy klade život čověka do širších souvislostí. V oblasti ducha jóga zvyšuje sebevědomí a schopnost zklidnění. Jóga působí nespecificky tím, že se zaměřuje především na ovlivnění psychiky a životního stylu. Na druhé straně intenzivním působením „fyzické jógy“, tedy působením na periferní složku organismu upravuje funkční zdatnost vnitřních orgánů natolik, že tělo se stává schopné snést zátěž, kterou předtím nezvládalo.

2. Utváření správných psychologických postojů podle principů jam a nijam

Jóga klade při utváření postojů velký důraz na vědomé dodržování pravidel sebedisciplíny a sebevýchovy, nazvaných jama a nijama (podle rádžajógy). Je to to, co nazýváme krijá-jóga, technika očisty a readaptace. Cílem je udržet co nejdéle psychofyziologickou rovnováhu i za působení silných vnějších a vnitřních podnětů. Jama obsahuje pravidla sociálního chování, nijama pravidla osobní mentální a tělesné hygieny.

Jamy: 1. ahimsá - neubližovat (činem, slovem, myšlenkou, zřeknutí se myšlenek ukřivděnosti nebo přání křivdit jiným), 2. satjam - pravdivost (k jiným i k sobě), 3. astejam - nekrást (nechtít nic, co mně právem nepatří), 4. aparigraha - nebýt hrabivý a chtivý, 5. bráhmačárijá prakticky znamená umět obětovat nižší zájmy a potřeby nejvyššímu cíli. Jamy omezují ty naše tendence, které v dlouhém běhu na nás i na naše okolí mají negativní dopad, které vedou ke stresu.

Nijamy: 1. šaučam - čistota těla a mysli (v myšlení i v úmyslech), 2. šantosa - spokojenost (umět pozitivně přijmout vše, co život přinesl), 3. tapas (zvýšit svou vnitřní odolnost ke snášení jakýchkoliv protivenství), 4. svádhjája - správné poznání studiem literatury i sebezkoumáním, 5. íšvaraprandihánam - důvěra a odevzdanost kosmickému principu nad námi, podřízení se Boží vůli.

Příklad práce s těmito principy: U požadavku nekrást (astéji) je upozorňováno, že kromě toho, že si přivlastníme něco, co nám zákonně nepatří (i když se na to nepřijde), narůstají tím naše potřeby a přání a časem mohou přerůst i naše možnosti. Člověk si má vždy udržet vnitřní kontrolu, jak zachází s tím, co má, a hlavně dbát, aby nezvyšoval své potřeby a tím svou závislost. Následující příběh ukazuje, jak je potřeba „mít víc“ hluboce zakořeněna v lidské mentalitě, takže i vyspělý jogín může těmto tendencím podlehnout.

„Mistr Matsjendranáth putoval se svým žákem Gorakšanáthem od vesnice k vesnici. K spánku se večer uložili vždy tam, kam právě došli a s východem slunce pokračovali v cestě. Když se jednou chystali přenocovat na opuštěném místě daleko od vesnic, a mistr Matsjendranáth projevil nezvyklou obavu, jestli jim tam nehrozí nebezpečí, jeho žák se podivil. Když se to další dny opakovalo, začalo to být žákovi velice nápadné. Nikdy s mistrem něco podobného nezažil. A tak počkal, až mistr usne, a pak mu opatrně prohledal lem šatů, kam lidé obvykle ukrývají cenné věci. Skutečně našel zlatou minci. Vzal ji a zahodil do blízké studny a lem zase zašil. Když se mistr příští večer znovu ptal, jestli jim nehrozí nějaké nebezpečí, řekl mu žák s klidným svědomím, že jim žádné nebezpečí nehrozí, že už ho nechali daleko za sebou.“

K požadavku ahimsá - nenásilí: Himsá neznamená násilí, ale snahu ublížit, tendenci k násilnosti. Tzv. „nenásilí“ může být důsledkem strachu, zbabělosti. Ale to není ahimsá, protože je zde stále přítomna vnitřní podrážděnost a odpor, který je himsá. U většiny chronických poruch lze objevit u pacienta prvek neustálé podrážděnosti, vědomě nebo podvědomě skrývaný. Žádná terapie, ani jógová, nepřinese výsledky, pokud toto vnitřní podráždění necháme ležet hluboko v nitru. Násilí bez tohoto podráždění by bylo lepší.

Jama a nijama jsou praktickými pokyny, jak dosáhnout nejvyššího stupně duševního zdraví.

3. Čtyři zásady harmonické osobnosti.

Výchozí fází principů učení jógy je, že jogín se nikdy nemá pokládat za „hotového“. Pořád bychom měli sledovat, jak na tom jsme, jestli se rozvíjíme, nebo naopak stagnujeme. Hodnotit se můžeme nejlépe metrem karmajógy, tj. tím, jak fungujeme na místě, kam nás život postavil. Není správný ani únik ze světa, ale ani se nemáme nechat činností příliš pohltit. Všechno, co právě děláme, co právě vlastníme, je tréninkem k tomu, abychom se naučili správné vyváženosti a rovnováze. Ať se nám v životě přihodí cokoliv dobrého nebo špatného, všechno bychom měli dokázat využít pro svůj další rozvoj. Jako výchozí stanovisko, abychom tohoto postoje v životě dosáhli, se uvádějí čtyři zásady:

a) Člověk by měl mít před očima vždy vyšší, celkové obecné zaměření, než svůj bezprostřední osobní prospěch. V Indii věří ve vyšší harmonii a kosmický princip, který je za všemi jevy, dokonce i za těmi, které zdánlivě vypadají jako chaotické. Tento řád a princip se učíme poznávat, respektovat a přibližovat se k němu. A je to právě tato schopnost nadosobního postoje (sub speciae aeternitatis), který mírní dopad konkrétních stresových situací.

b) Respektování dharmy, tj. povinností, které nám život ukládá. Připomíná se, že máme povinnosti k vlastnímu tělu, ke své rodině, k organizaci, která nás živí, ke společnosti, v níž žijeme, i k svému osobnímu cíli. A je třeba umět rozdělit jak čas, tak energii, abychom uměli přecházet z jedné oblasti plnění své povinnosti do druhé.

c) Stále musíme kontrolovat, jak jsme schopni se soustředit na to, co právě děláme, na kolik to děláme s plnou bdělostí, s plným uvědoměním. Nedaří-li se nám to, máme se pokusit najít příčinu. Někdy je to tím, že nás strhují naše emoce a pocity, jindy nám není zcela jasné, co všechno patří k našim povinnostem. Při takovéto soustavné průběžné kontrole nám pak vyplyne, v čem se máme změnit, a jak si věci plánovat.

d) Je velice důležité, jak jsme schopni nechat se zaujmout svou činností, ale bez tendencí ega. Tím odpadá otázka zisku, pohodlí, závisti, konkurence a jakéhokoliv očekávání. Člověk se má naučit přijímat život a povinnosti, které přicházejí, jako součást obecného procesu, jehož jsme složkou. Tento proces je však pro nás prostředkem k našemu vlastnímu osobnímu rozvoji. Cokoliv nás v životě potká, všechno se může stát tréninkem k dalšímu rozvoji našich schopností a seberealizace. I věci, které se na první pohled jeví negativně, mohou být v dalším vývojovém procesu nezbytným předpokladem k vytváření nebo získání nové kvality.

4. Kléša - tendence naší mysli, trápení

Na začátku každého onemocnění najdeme vždy nějakou ztrátu rovnováhy mysli, vyvolanou negativními emocemi nebo zejména jejich potlačením. Nejde o to emoce neprojevit, ale pozorováním a poznáním souvislostí je zarazit hned v začátku a nenechat je rozvinout.

Tak jako stroj nelze opravovat v chodu, ale v klidu, tak je třeba odosobněně, v klidu, v pozici nezúčastněného svědka pozorovat své vlastní impulzivní tendence. Uvědomit si je a začít je ovládat. Už samotný fakt, že hněvem škodíme v prvé řadě sami sobě, by měl stačit k tomu, abychom se na chvíli v životním chvatu zastavili, zamysleli se sami nad sebou a pokusili se změnit. Co nám nejvíce škodí, to jsou naše vlastní nesprávné pocity a postoje k určité události.

Existuje několik různých dělení kléš. Patandžalí, klasik jógy, uvádí pět vrozených tendencí naší mysli, pět kléš na cestě k samádhi, které jsou kořenem našich nesprávných postojů a s nimiž se musíme naučit zacházet:

a) Avidja, nevědomost, znamená, že máme o realitě nedostatečné nebo zkreslené informace, ale přesto postupujeme tak, jakoby naše znalost dané skutečnosti byla úplná a přesná. Máme spíše tendenci přizpůsobit fakta našemu pohledu na svět než obráceně. Extrémní přístup bychom mohli ilustrovat na psychiatrické pacientce, která trpěla bludem, že je mrtvá. Chtěli jí dokázat, že žije a řízli ji do prstu, aby viděla, že jí teče krev, že je živá. Nebyl to však pro ni žádný důkaz, protože reagovala slovy: „Vida, i mrtvola může krvácet“.

Avidja je kořenem dalších čtyř kléš.

b) Asmitá znamená příliš osobní a vztahovačný přístup – „proč právě já“. Ilustruje to opět příběh, tentokrát z doby Buddhovy. K Buddhovi přišla vdova a v náručí nesla své jediné dítě mrtvé. Prosila ho, aby vrátil dítěti život. Buddha souhlasil, ale měl jednu podmínku, potřebuje k tomu popel z ohniště takové domácnosti, kde ještě nikdy nikoho neoplakávali. Žena se vydala do vsi, obešla jeden dům vedle druhého, ale takovou rodinu nenašla. Došlo jí však při tom, co jí chtěl Budha říci. Její neštěstí patří k lidskému údělu, člověk vidí, že není ve svém trápení sám a musí se s ním umět vyrovnat.

c) Rága znamená silnou touhu mít to, co nám způsobuje libost, potěšení.

d) Dvéša naopak je snaha vyhnout se všemu, co v nás vzbuzuje nelibost.

Obojím se stáváme nesvobodní, závislí na svých pocitech libosti či nelibosti a tato závislost může být někdy tak silná, že v takovém stavu můžeme snadno ublížit jiným i sobě.

e) Abhinivéša - jejím základem je strach ze zániku, ze smrti a všeho co s ní souvisí. Často i strach z jakékoliv změny.

Kléši tvoří základ neblahého jednání, které poutá ke koloběhu znovuzrozování. Zánikem všech kléš se dosahuje arhatství, zbavení podrobenosti se reinkarnačnímu zákonu. Avidja, mylné názory se odstraňují čistým úsudkem, ostatní kléši opakovaným soustředěním a meditací.

5. Práce s negativními city podle Patandžaliho

Patandžalí, „otec“ jógy, dává návod, jak zacházet s negativními city, se žárlivostí, závistí, pohrdáním, hněvem. Na prvním místě se máme snažit přetvořit negativní city v kladné nebo neutrální. Žárlíme-li třeba na někoho, že je lepší než my, máme se snažit vypěstovat si k němu přátelský vztah. Při závisti, že někdo má úspěch, je třeba naučit se cítit z toho úspěchu radost, třebas i s myšlenkou „příště dojde třeba na mě“. Cítíme-li vůči někomu hněv nebo opovržení, máme se pokusit vcítit se do jeho způsobu myšlení a jednání a pochopit, co ho vedlo k činu, s nímž nesouhlasíme. Nejsme-li schopni přeměnit své negativní city v kladné, pokusme se alespoň nebrat na vědomí to, co nás dráždí. Nezvládneme-li situaci ani tímto způsobem, pak je lépe se po nějakou dobu takovým situacím vyhýbat.

Když se nám něco nedaří, není třeba se utíkat k něčemu vyššímu nad námi, protože příčina je vždycky hlavně v nás a jen my sami ji dotváříme tím či oním způsobem. Naše pocity, že jsme šťastni nebo nešťastni, by neměli záviset na něčem zevním, co je kolem nás nebo co se děje kolem nás, ale měli bychom se naučit se tak přetvořit, aby nás věci nezraňovaly. V 80 % případů vidíme věci jen ze svého pohledu a chováme se nekriticky. Jakmile se pokusíme vidět problém z širšího úhlu, začne se nám rozpouštět a rozplývat. Hlavně bychom však měli vědět: ať se nám přihodí cokoliv, je to jenom částí nebo úsekem dlouhodobého procesu. Není to nic konečného, neměnného. Vše podléhá změnám, život jde dál, dál se rozvíjí naše poznání a naše moudrost. Když nic není trvalé, stálé a všechno se mění, je třeba v době zkoušky pěstovat trpělivost, umět přijímat to, co život přináší, a vydržet.

6. Jóga a ajurvéda

Od počátku existence jógy se v Indii paralelně rozvíjela ajurvéda, kterou lze nejlépe přeložit jako „umění dlouhého života“. Některé metody ajurvédské lékařské praxe jsou vlastně jógovými očistnými praktikami, jako je třeba dhautí (laváž), néti (pročišťování nosních sliznic) nebo bhastí (výplach tlustého střeva).

Ajurvéda zná v podstatě dvě léčebné metody. Lónnghanam je určen pro akutní stavy. Druhý léčebný způsob zvaný brinhanam je vlastně rehabilitační terapií, vedle ajurvédské farmakologie a dietologie používá jógové techniky. Tato metoda sleduje obnovení vitality a obranyschopnosti organismu. Výsledky přicházejí sice pomalu, ale jsou trvalejší, proto je tato metoda vhodná především pro vleklá onemocnění, ale též jako forma profylaxe. Ajurvéda nezná pojem nemoci jakožto nosologické jednotky, nemocný nemá „žaludeční vředy“, „revmatismus“ či „jaterní cirhózu“, ale vždy je hodnocen celý člověk, v jednotě s prostředím, vždy je hodnocena rovnováha nebo diskrepance vnitřních a vnějších sil, které člověka a jeho cítění tak či onak ovlivňují. Podle celoindických statistik dosahuje ajurvéda svým přístupem lepších výsledků - ve srovnání s evropskou medicínou v indických podmínkách - při léčbě chorob revmatických, chorob trávicího ústrojí, chorob kostního a svalového systému, některých nemocí kožních, nervových, duševních a alergie. Ajurvéda se neomezuje výhradně na zdravotní rady, jde spíše o určitý životní styl, podobně jako pod pojmem jóga nemůžeme rozumět jen soustavu cviků.

Předmět lékařské péče - člověk - je, stejně jako vše ve vesmíru, tvořen pěti základními elementy - bhútás. Všech pět základních prvků

- Země, Voda, Oheň, Vzduch a Éther - má označení pentabhúta. Tyto elementy jsou abstraktní, symbolické pojmy, jak upozorňují indičtí filosofové již od nejstarších dob, a nelze je vykládat doslovně, v konkrétním slova smyslu.

Země - jako základní složka - má funkci vůně, hmotnosti, neproniknutelnosti, je velká, hustá, těžká, nepohyblivá, drsná, pevná, poněkud stahující, nasládlá, klesající dolů.

Voda - je hustá, měkká, těžká, setrvačná, tekoucí, vlhká, lepivá, studená, kluzká, nakyslá, slaná.

Oheň - je pronikající, lehký, činný, sršivý, suchý, horký, jasný, pálivý.

Vzduch - je rovněž pronikající, lehký, drsný, studený, průzračný, stahující.

Éther - je opět pronikající, lehký, měkký, hladký, průsvitný, nese zvuk, je chuti neurčité.

Praktikováním jógy se dosáhne rozvoje vnímání, porozumění a kontroly těchto pěti elementů. Cvičící používá intenzivní vnitřní bdělost k vhledu do charakteristik Země, Vody, Ohně, Vzduchu a Étheru v jednotlivých pozicích. To způsobí, že vnímá zastoupení těchto elementů v různých částech a systémech celého svého těla. Například Éther převládá v orgánech dutých, Vzduch se projevuje v pohybech, Oheň ve vnitřní teplotě a v trávení potravy, Voda v tělesných tekutinách a Země v kostech a svalstvu. Činné prvky - Vzduch, Oheň a Voda - působí v celém těle. Na jejich vzájemné vyrovnanosti a součinnosti závisí zdraví a život jedince.

Vedle těchto prvků, které bychom mohli označit jako „stavební kameny“, působí v lidském těle ještě tři síly, takzvané dóši.

Vátha je symbolem pohybu. Tento pojem se někdy ne zcela správně překládá jako „vítr“. Je to vedoucí dóša, protože zprostředkuje normální chod všech funkcí lidského organismu, ovládá v těle všechen pohyb při působení dalších dvou dóš.

Pittha je symbolem ohně, žluči. Zajišťuje trávení.

Kappha je symbolem vody a přeneseně i hlenů. Zajišťuje v těle soudržnost, vznik fyzické síly a vůbec odpovídá za vztah mezi hmotou a energií.

Jsou-li tři dóši harmonicky vyváženy, je člověk zdráv. Při porušení rovnováhy člověk onemocní. V zásadě se rozlišuje, že poruchy Váthy bolí, poruchy Pitthy pálí a poruchy Kapphy svrbí.

7. Paňča-kóša, složky člověka

Duše člověka je přioděna přinejmenším pěti obaly (těli), paňča-kóša, které dohromady vytváří naše bytí. Tyto jednotlivé obaly korespondují s pěti elementy. Prvek Země je nejhrubší, Éther je nejjemější.

1. Annamaja-kóša - tělesný obal

Je tělo tvořené buňkami.

Odpovídá elementu Zemi, který charakterizuje pevnost, spojení. Ze smyslových orgánů aktivuje čich. Odpovídá systému opěrnému a pohybovému, skeletu a svalům.

B.K.S.Iyengar: „Když vrátíme prvek Země zpátky na své místo, když si jej uvědomíme mezi palcem a ostatními prsty chodidel, mohou i Voda, Vzduch a Oheň zaujmout svoji pozici.“

Proto je v jógových polohách velmi důležitá práce chodidel, velmi dobře je rozpracovaná v Iyengar józe.

2. Pránamaja-kóša - vitální obal, energetické tělo

Je tělo tvořené pránou, vitálními silami přírody harmonizovanými s fyzickým tělem životadárnou dechovou činností. Jeho elementem je Voda, která je charakterizována pohybem, kontrakcí, ze smyslových orgánů chutí. Tomuto elementu odpovídají vnitřní orgány a endokrinní systém.

3. Manomaja-kóša - mentální obal, tělo nižší mysli

Je tvořeno z nižší paměťové mysli čitta a vědomé mysli manas. Jeho prvkem je Oheň, charakterizuje jej tvar a teplo, přináší sílu, expanzi. Odpovídá centrálnímu nervovému systému.

B.K.S.Iyengar: „Nebuďte křečovití, nebo se Oheň nerozhoří“.

„Poznejte, který z pěti elementů je v té které pozici vedoucím,

v záklonových polohách je to Oheň“.

„Když jste přivedli Oheň do jedné paže, vpusťte jej i do druhé. Když jste dostali Oheň do jedné nohy, potřebujete jej přinést i do druhé.“

4. Vidžňanamaja-kóša - rozumové, kauzální tělo vyšší mysli

Je tvořeno z nadvědomé mysli buddhi a ze sebeidentifikujícího principu vyšší mysli ahamkára. Elementem je Vzduch, aktivuje smyslový orgán dotyku, souvisí s pokožkou. Je charakterizován rozlišující inteligencí, vyšším duchovním intelektem.

„Nejprve uveďte do pohybu duchovní inteligenci, pak jednejte.“ (B.K.S.Iyengar)

5. Ánandamaja-kóša - kosmické tělo

Je tělo blaženosti. Elementem je Éther, projevuje se ve vědomí, charakterizuje zvuk, prostor.

„Vytvořte prostor (Éther) mezi páteří a kraniálním (horním) okrajem lopatek“.

„Prvek Země je konečný, za jeho hranicemi se rozšiřujeme do prostoru, kterým je Éther“.

„Stavíme schody z konečnosti do nekonečnosti. To je možné pouze přes element Éther.“

„Když praktikujeme ásany a pranajámu, dotýkaje se jemnějších elementů Vzduchu a Étheru, začínáme žít duchovně“.

„Když cvičíme ásany a pranajámu, musíme se naučit být ve spojení se všemi obaly (těly) naší duše. Dotykem duše se rozbíjejí všechna tato těla, pak se projevují jako sama duše. Tomu se říká rozšiřování se, rozpouštění ega.“

Je-li kosmické tělo dobře umístěno vzhledem k nižším tělům, pak existuje rovnováha, samjama. Pro fyzické tělo to reprezentuje homeostázu, organickou rovnováhu. Mysl a smysly jsou kontrolované nadvědomou myslí buddhi, její vyváženost vzhledem k ostatním tělům je reprezentována samabhavou, mentální rovnováhou.

Je-li fyzické tělo špatně umístěno vzhledem k ostatním tělům, dochází k fyzickému rozštěpemí a vzniká nemoc, nara. Tělo ztrácí svoji normální tendenci k jednotě a fyziologické stabilitě v rámci určitých částí. Mohou se objevit také psychické poruchy i mnohem méně závažné povahy (pozdní příchody, neustálé narážení do něčeho). Je to nara, lidské podmínění, omezení.

Je-li v nerovnováze energetické tělo, objeví se nejrůznější typy velmi rozšířených emocionálních a mentálních poruch. Jedním ze znaků emocionálních poruch tohoto typu je neustálá nespokojenost s lidmi a událostmi, protože neodpovídají našim představám, a protože se jich nejsme schopni naplno zúčastnit, jsme stále unaveni.

Zdrojem nara je disharmonie, nesoulad a nemoc pěti těl člověka. Procházíte-li dveřmi, psychické tělo se sjednocuje s velikostí otvoru, kterým máte projít. Fyzické tělo by mělo být uzavřeno v psychickém těle. Přesahuje-li na jedné straně rámec psychického těla, udeříme se rukou o rám dveří.Je-li fyzické tělo vyšší než psychické tělo, udeříme se hlavou. Jinými symptomy nara jsou chronické žaludeční potíže, bolesti hlavy, střevní problémy. Nápravou pro tuto situaci je cvičení hathajógy, zvládnutí jednoduché pranájámy, popř. složitějších krijí.

8. Čakry

Všechny jemné obaly našeho individuálního těla jsou vzájemně těsně propojeny. Navíc každý obal je ve spojení s jemným, jemu hmotně a energeticky odpovídajícím světem. Z něj získává informace. Tělesné obaly komunikují se svým světem prostřednictvím energetických center, jež nazýváme čakry. Čakry jsou jakoby navlečeny na osu páteře ve tvaru lotosového květu s rozličným počtem okvětních lístků. Většinou se uvádí sedm až devět základních čaker.

„Ve vzdálenosti dvou prstů nad kostrčí a dvou pod ní se nachází ta, která se jmenuje Kořen nebo Počátek. Je to místo, kde žije bohyně Kundalíní. Spí jako had, vyzařující světlo. Had je stočen tři a půlkrát a jeho ocas končí v Sušumně, cestě všech nadějí. Kundalíní je naplněna energií jako roztavené zlato. Je silou (Šakti) boha Višnu“. Takto popisuje Kundalíní staroindický traktát „Šiva Samgita“. Sušumna - nejdůležitější tzv. psychický nerv, u nejogínů neprůchodný, probíhá středem míchy.

První čakra - Muladhara - se tedy nachází v místě, kde had Kundalíní vysouvá svůj ocas, tj. dva centimetry nad koncem kostrče. Tato čakra má čtyři okvětní lístky ohnivě červené barvy. V bílém prostředku se nachází žlutý čtverec s odpovídajícím sanskrtským znakem. Muladhara zabezpečuje naší psychickou stabilitu v různých životních situacích a zodpovídá za čich. Její mantra je LAM. Koresponduje s prvkem Země.

Druhá čakra - Svadhisthana - se nachází mezi pupkem a první čakrou. Má šest okvětních lístků tmavě červené barvy. Lemují modrý střed květu, v němž je bílý kruh se symbolem čakry. Svadhisthana, to je především dobře vyjádřená reprodukční schopnost. V ní se nachází sexuálně emocionální centrum. Tato čakra odpovídá za chuťové pocity. její mantra je VAM. Koresponduje s elementem Vody.

Třetí čakra - Manipura - se nachází na úrovni pupku. Je zobrazována jako lotosový květ s osmi okvětními lístky tmavě modré barvy. V jejím středu je na bílém pozadí červený trojúhelník se sanskrtským označením čakry. Manipura se považuje za „centrum síly“, avšak tato čakra může produkovat i takové negativní emoce jako je rozčilení a hněv. Odpovídá za zrak. Mantrou této čakry je RAM. Koresponduje s elementem Ohně.

Čtvrtá čakra - Anahata - leží uprostřed hrudníku. Její jantra má dvanáct okvětních lístků červeno-hnědé barvy. V bílém středu je symbol čakry. Anaháta je čakra lásky emocionální, ne rozumové. Odpovídá za hmat, její mantra je JAM. Koresponduje s elementem Vzduchu.

Pátá čakra - Višuddhi - se nachází v rovině štítné žlázy. Má šestnáct okvětních lístků tmavě modré barvy lemujících nebesky modrý prostředek s odpovídajícím symbolem. Višuddhi je čakra hudebníků, básníků, umělců, lidí tvůrčích, schopných silně a zřetelně vnímat estetiku světa a zobrazovat ji ve svých dílech. Každý, kdo výrazně vnímá jemné zážitky, krásu přírody, má rozvinutou Višuddhi. Tato čakra zodpovídá za sluch. Její mantrou je CHAM. Koresponduje s elementem Étheru.

Šestá čakra, tzv. třetí oko, se nazývá Ajna nebo Adžňa. Nachází se uprostřed hlavy, vychází nad kořenem nosu, mezi obočím. Její jantra jsou dva modré lístečky s bílým středem ve tvaru oka. Uprostřed je symbolické znázornění AUM zlaté barvy. V jiných pramenech má tato čakra 99 okvětních lístků. Závisí na ní schopnost taktického myšlení, které umožňuje úspěšně se vypořádat s řešením jakýchkoli otázek ve vědě i v běžném životě. Tato čakra odpovídá za duchovní myšlenky. Její mantra je OM.

Sedmá - Sahasrára - je lotos s tisícem okvětních lístků na temeni hlavy pod temenní kostí. její průměr je kolem 12 cm a výška asi 5 cm. Je to oblast polokoulí předního mozku. Člověk, který má rozvinutou Sahasráru, je schopen rychle myšlenkově uchopit situaci v celku, „jediným pohledem“, jakoby „svrchu“. Je to člověk s vhledem či nadhledem. Jedná se o kosmickou čakru Pravdy a Bytí. Její mantra zahrnuje všechny existující zvuky - AUM (AUOM).

Některé prameny uvádí mezi základními čakrami ještě další dvě - Sluneční a Vadžradcharu.

Sluneční čakra se nazývá Suria. Je to ezoterická čakra, obnovuje energetické procesy. Nachází se v rovině sluneční pleteně. Má deset okvětních lístků červenooranžové barvy. Uprostřed je na zeleném pozadí zlatý kotouč s tečkou - symbolem Slunce. Mantra této čakry je SUM.

Čakra Vadžradchara leží kousek nad Anahatou, vypadá jako ostře žlutý (zlatý) květ se čtrnácti fialovými lístečky. V jejím centru je modrý nebo stříbrný symbol Vadžradchary. tato čakra má mantru HRIM, jež vyvolává velikou kosmickou iluzi.

To, co bylo řečeno o čakrách, má vysloveně praktický význam. Tzv. otevřením čaker (učiněním jich oboustranně široce průchodnými pro tok energie) se sjednocují vzájemně se doplňující principy, napojujeme se na informační pole vesmíru, stáváme se harmoničtější pro svět a svět pro nás. Díky tomu je možné výrazně zlepšit své zdraví.

Terapeutické účinky jógy

1. Historie cvičení jógy pro zdraví

Při vykopávkách v povodí řeky Indu bylo nalezeno šest pečetidel, která zřejmě zobrazují postavy sedící v jógových pozicích. Nasvědčují tomu, že tamní města již před více než 4000 lety znala rané formy jógických dovedností.

Písemné zmínky o józe se objevují už v nejstarší upanišadě (filosofický text ) Kathópanišadě ze 7. až 5. století př. n. l., která ji přirovnává k vozu s vozatajem: vůz představuje tělo, vozataj zosobňuje usměrňující mysl. Zřejmě nejznámějším ryze jógickým spisem je Jógasútra přisuzovaná Pataňdžalimu. Podle názoru některých historiků vznikla už ve 2. století př. n. l.

Původní a dodnes široce používanou příručkou hathajógy je Svátmárámova Hathajógapradípiká ze 14. století. Tato kniha popisuje ásany velice podrobně a zabývá se jimi nejen jako pomůckami pro mentální koncentraci, nýbrž i jako léčebnými prostředky, které působí proti mnoha tělesným neduhům a udržují tělo v dobrém zdravotním stavu.

Jóga jako taková se tedy v Indii cvičila zřejmě již několik staletí před Kristem. Avšak jóga cvičená specielně pro zdraví se začala praktikovat až ve dvacátých letech našeho století a to hned na dvou místech v Indii najednou. Vyučovali ji Swami Kuvalayananda v Bombaji a Lonavle a Jogananda v Santa Cruz. Oba měli stejného učitele. Později se jógou léčilo i v Benáresu. Dnes téměř každý ášram se zabývá i terapií.

2. Výzkum terapeutických účinků

V naší zemi (resp. v bývalém Československu) má jógová praxe a výzkum jejích terapeutických účinků mnohaletou tradici. Jógová centra u nás vznikala už v 60. letech. Mezi prvními českými učiteli, kteří prošli jógovou průpravou přímo u indických mistrů, byla PhDr. M. Bartoňová, která v 70. letech vedla kurzy jógy při Ústředním ústavu tělesné kultury v Praze. V jejích kurzech se s jógou seznámila řada předních lékařů, kteří se pak józe věnovali z profesního hlediska. Velký vliv na rozvoj jógy u nás měly návštěvy indických jogínů. Paradoxně se díky minulému režimu do naší země dostali jen skuteční mistři a erudovaní jógoví odborníci a byli jsme ušetřeni různých šarlatánů na jedné a fanatiků na druhé straně. Lidé, kteří se tehdy začali jógou zabývat, tak činili z hlubokého zájmu a nikoli z módních pohnutek. Jóga tak u nás dostala pevné a kvalitní základy. Již v roce 1973 dr. Mukhund Bhole z Lonavly v Indii vedl v Praze praktické semináře pro lékaře, jógové instruktory a žáky s astmatem a alergiemi, na nichž je seznamoval s jógovými praktikami úspěšnými při léčbě těchto nemocí. Dnes se mnohé z těchto cviků učí astmatické děti od speciálně vyškolených rehabilitačních sester. Dr. Bhole spolupracoval rovněž s Ústavem fyziologických regulací ČSAV, kde se od 60. let výzkumem mechanismu účinku jógových cvičení z terapeutického hlediska zabýval akademik C. Dostálek a kol. Někteří lékaři přímo doporučují jógové terapeuty a další zkoumají výsledky dosažené pomocí jógy.

3. Diagnostika účinků jógy

Podle tradiční jógové představy má každá činnost, kterou člověk provádí tři aspekty:

1. co skutečně děláme

2. co při tom pociťujeme (vnímáme)

3. jak se při tom měníme (čím se stáváme).

Každý z nás dokáže sledovat, co v daném okamžiku dělá a jak reaguje na své okolí. Avšak změna, k níž při tom v organismu dochází, je obvykle tak nepatrná (a také nikoliv okamžitá), že si ji nepoučený nebo v našem slova smyslu netrénovaný člověk neuvědomuje. Schopnost vnímání sebe sama, které je z mnoha hledisek nedokonalé, máme však možnost zlepšit. Během jógového cvičení vnímání záměrně ovlivňujeme. Především omezíme množství přicházejících podnětů. V každém okamžiku jich přichází k našim smyslům tolik, že je pro nás velmi nesnadné vnímat jednotlivé podněty a rozeznávat jejich jemné rozdíly. Soustředění pozornosti ovlivňujeme svou vůlí. Změněné vědomí není pouhá sugesce, ale můžeme je vysvětlit na podkladě známých fyziologických mechanismů. Podobně jako můžeme nacvičit určitý pohyb a dovést ho v některých případech k dokonalosti u vrcholového sportovce, můžeme trénovat i ovlivňování pocitů. Nácvikem získáváme schopnost rozeznávat při vnímání jemnější rozdíly, např. v napětí svalu či v poloze končetiny. Jógový přístup je takový , že získáváme i ze zcela běžných zážitků mnohem více podnětů, protože je vnímáme vědomě a cíleně.

Netrénovaný člověk si své vnitřní orgány uvědomuje pouze v případě poruchy - bušení srdce, hladové stahy žaludku, žlučníkové bolesti. Spolu s celkovým zjemňováním se v józe zlepšuje i vnímání vnitřních orgánů. Řada cviků působí cíleně na vnitřní orgány a vyvolává v nich výrazné, přitom však příjemné podněty. Velmi vyspělí jogíni už před lety tvrdili, že dokáží ovlivnit vnitřní orgány. Věda však měla dlouho pochybnosti o možnosti volního ovládání vnitřních orgánů, až teprve v 60. Letech, kdy se začala rozvíjet metoda biologické zpětné vazby (biofeedback – BFB), přišlo se na to, že testované osoby dokážou ovládat své vnitřní orgány, pokud jim jsou za pomoci přístrojů předvedeny záznamy z činnosti těchto orgánů. V józe je situace podobná, místo světelného či zvukového záznamu je však možno kontrolovat změnu funkce přímým vnímáním příslušného orgánu. Stejně tak je prokázáno, že během opakovaných jógových cvičení se pod volní kontrolu dostávají i nepodmíněné reflexy. Lze tedy říci, že při jógovém cvičení se na jedné straně omezuje vnímání podnětů přicházejících z okolí a současně se zvýrazňuje vnímání pocitů z vlastního těla.

Při diagnostice účinků jógy se uplatňuje i cvičencovo sebevnímání vlastního provádění průběhu pohybu a zaujetí polohy. Možnost vnímat pohyb v jeho průběhu závisí na tom, jakou rychlostí probíhá. Při rychlém průběhu si uvědomíme jeho průběh až v okamžiku, když už pohyb skončil. Navíc probíhá část pohybu švihem, tedy setrvačností, takže je na svalovém stahu závislý jen nepřímo. Takové velmi rychlé pohyby trvají sekundu i méně. Pohyby, které trvají 2 – 3 sekundy, již nemají švihovou fázi a ke konci takového pohybu se rychlost pozvolna snižuje. Pro klouby je to dostatečně šetrné. Pro jógové provádění jsou však stále příliš rychlé, protože si nedokážeme během pohybu uvědomit příslušný kloub v každé poloze. Pokud provádíme pohyb pomaleji a zvládneme plný rozsah pohybu v určitém kloubu za 5 – 15 sekund, dokážeme si v každém okamžiku uvědomit polohu končetiny a všechny pocity, které v pohybující části těla vznikají. Takový pohyb se nazývá pohyb řízený. Řízeným pohybem provádíme přípravné jógové cviky a také pohyb v dynamické fázi polohy, tedy zaujímání polohy a její rušení.

Celkový účinek dlouhodobého jógového cvičení na lidský organismus je nesnadné jednoznačně zhodnotit a změřit. Jóga působí komplexně a její účinky nastupují pomalu.

První experimentální práce využívající přístrojů pro diagnostiku účinků jógy byly zřejmě použity kolem roku 1924 v Indii ve středisku jógového výcviku a terapie v Lonavle. Práce byly zaměřeny na sledování změn tlaku v konečníku a v tlustém střevě při cvičení naulí – stahování břišní stěny a bránice. Další výzkum byl zaměřen na rentgenologické sledování posunu kontrastní látky v útrobách a na sledování změn krevního tlaku během výše zmíněného cvičení břišní stěny. V současnější době je zejména v Evropě využití přístrojové diagnostiky v józe širší. Pomocí EKG se hodnotí změna práce srdce, EEG hodnotí hluboké stupně relaxace, koncentrace a meditace. Zjišťuje se koncentrace některých látek v krevním séru, je popisované snižování hladiny celkového cholesterolu a katecholaminů a zvyšování hladiny kortikosteroidů po již šestiměsíčním cvičení jógy. Jako projevy hluboké relaxace je hodnoceno snížení tepové frekvence, krevního tlaku, zpomalené dýchání, snížení spotřeby kyslíku. Pletysmografie umožňuje sledování objemových změn orgánů v závislosti na náplni cévního řečiště, je ukazatelem prokrvení a reakce cév na různé podněty. Elektromyografie registruje aktivní stah svalů. Změna kožního odporu po podráždění, i emočním, se sleduje kožně galvanickou reakcí.

Dalším příznivým účinkem jógového cvičení je získání pocitu kontroly nad svojí myslí. Psychodiagnostické testy se v józe výjimečně používají jako součást fyziologických experimentů. Psychologické vyšetření je zaměřeno na bezprostřední prožitky během pokusu a jejich srovnání se subjektivně pociťovanými stavy při cvičení doma. Když se experimenty opakují ve více sezeních, provádějí se psychologické testy až při druhém sezení, neboť při prvním může reakce na nezvyklé prostředí ovlivnit kvalitu prováděných cvičení. Druhou částí vyšetření je sledování celkových osobnostních charakteristik vyšetřované osoby. Toto vyšetření potom pomáhá např. při posuzování homogenity souboru cvičenců.

Každému adeptu může cvičení jógy prospět. Při vyšetřování není účelem posuzovat úspěch v józe podle fyziologických měřítek a dávat dobrozdání o úspěšnosti nebo eventuálních mimořádných schopnostech jednotlivců, což někteří vyšetřovaní žádají. Cílem a účelem těchto vyšetření je především stanovení zákonitostí, kterými jógová cvičení působí a jimiž se ve své účinnosti odlišují od cvičení jiného typu.

4. Kategorie hathajógických cvičení využitelných pro terapii

Pro jógovou terapii kromě utváření správných psychologických postojů se využívá úprava psychofyziologických mechanismů pomocí těchto kategorií cvičení:

1) ásany (polohy),

2) bandhy (uzávěry), definované uspořádání svalstva, spojené zpravidla s tlakem na reflexogenní zóny, vnitřní orgány a nervová centra,

a mudry, podobné bandhám, avšak se symbolickým obsahem,

3) krijá - tzv. očistné postupy (působení na reflexogenní zóny a sliznice),

4) pranájáma - dechové jógické cvičení se zádrží dechu,

5) mantry - v duchu, šeptem, či nahlas přednášené slabiky nebo texty podle tradičních předpisů, využitelné pro autosugestivní působení zejména zdravotního rázu,

6) dhjána - (rozjímání, meditace) - trankvilizér.

Jóga zdůrazňuje aspekt pěstování a rozšiřování vnitřních schopností adaptace a readaptace. Dosahuje toho třemi integrálními metodami:

1) Pěstováním správných psychologických postojů a prací s emocemi.

2) Adaptací neuromuskulárního a neuroendokrinního systému (tedy celého těla) na snášení většího stresu a námahy. Sem se zařazuje i celá škála relaxačních cvičení včetně tzv. joga nidry (jógového spánku) a dechového cvičení pránájámy. Do oblasti technik, které působí na tělesnou periferní složku, patří ( kromě tělesných cvičení - ásan ) nácvik správného dýchání, dále očistné techniky.

3) Přiložením velkého důrazu na jógové zásady stravování a podporu přirozeného procesu odstraňování škodlivin, v případě potřeby za pomoci speciálních očistných procedur. Jako nutné doplnění je nutno uvést dodržování vhodného časového režimu dne (vyvážit rytmus bdění - spánek a práce - odpočinek).

Toto schematické dělení nám ovšem slouží pouze z didaktického hlediska, protože všechny techniky jsou navzájem různým způsobem propojeny. Tak například už při průpravných cvičeních a zejména při ásanách nacvičujeme současně bdělou pozornost zaměřenou jak na provádění jakéhokoliv cvičení, tak na vnitřní prožitky a pocity s tím spojené. Při provádění cvičení se současně snažíme o co největší pocit uvolnění. Na druhé straně nemůžeme dobře provádět koncentrační cvičení nebo meditace bez zvládnutí tělesného neklidu, bez předchozí tělesné průpravy. Totéž platí i pro dechové techniky pránájámy i očistných technik.

V hodinách jógy učíme sebe i cvičence od samého začátku technice cvičení při práci s tělem. Nemyslet na nic jiného než na to, co právě cvičíme, jak při tom dýcháme a co při tom pociťujeme. Nejprve učíme cvik správně provádět, abychom měli dobrou ekonomiku pohybu, bez zbytečného napětí a s vyváženým dechem. Takto je mysl schopna plně se zaměřit na vnitřní vnímání, na prociťování účinku. Po celou cvičební hodinu se snažíme udržet bdělou pozornost u toho, co právě děláme nejen proto, abychom docílili lepšího účinku cvičení, ale současně tím už nacvičujeme svou schopnost pozornosti a koncentrace i pro normální život.

Při uvolnění, relaxaci, nemáme na mysli jen „uvolnění“ v nehybné poloze po skončení cviku, ale přenesení psychického pocitu uvolnění i do pohybové složky. Zbavujeme se napětí. Cokoliv děláme, děláme bez zbytečného napětí. Tím opět procvičujeme techniku z oblasti regulací. Tělesné i duševní uvolnění je nutné i k provádění pranájámy a očistných technik.

V naší populaci, tělesně velmi oslabené civilizačními vlivy, není nikdy dost zdůrazněna nutnost metodického postupu. Začne-li člověk středního nebo středně vyššího věku „dělat jógu“ zvolí hned od začátku náročné ásány, jako je např. tak zvaná rišikéšská sestava – svíčka, pluh, kobra, kobylka, luk, stoj na hlavě, atd. což často vidíme i na reklamách, - i když se cviky naučí a docílí i dobrých účinků na vnitřní orgány, přece jen častěji provádí cviky nesprávně a může si jinde v těle ublížit. Především se jedná o páteř a záda vůbec. Naše zádové svaly a svaly kolem krční páteře nejsou bez průpravy dostatečně zdatné pro výdrže v polohách „hlavou dolů“ (tzv. obrácené polohy), často dochází k odchylkám od základní osy těla. Opakovaná malá odchylka má za následek nestejnoměrné zatížení svalů, které by měly být vyvážené. Přinejmenším se to po určité době projeví bolestmi v zádech, ale často bývají následky horší. To vede k tomu, že řada lékařů má negativní postoj k józe právě proto, že k nim přicházejí pacienti, kteří si své potíže navodili „jógou“. Jóga sama však za to nemůže.

Měli bychom postupovat metodicky od průpravných cviků až k náročné řadě ásan. Postupujeme systematicky přípravou svalového a kloubního aparátu, současně s postupným nácvikem správného dýchání i relaxace. Tempo postupu a jednotlivé cviky přizpůsobujeme úrovni a rozvoji svých cvičenců.

Nejprve se tedy zaměřujeme na výcvik kloubní ohebnosti ve všech částech těla, i svalové pružnosti a síly. Způsob sedu posiluje osové zádové svalstvo. Pak přistupujeme ke svalové složce a nácviku dýchání a vnímání, jak dech při jednotlivých cvicích působí na různé orgány a na páteř. Pokračujeme v tělesné průpravě, ve vyrovnávání svalové rovnováhy a připravujeme cvičence na zádrže dechu a pranájámu. Poté můžeme zařadit náročné cviky, abychom měli z ásany (výdrž v poloze) plný užitek, musíme v ní umět setrvat dlouze, nehybně, s uvolněnou myslí, s vyrovnaným dechem a s plnou pozorností na pocity v těle.

5. Mechanismy hathajógických cvičení

Hathajóga obsahuje jak relaxační, tak aktivační cvičení.

Relaxační cvičení jsou navozená jak působením na svaly, tak verbálně - mantra. Díky myorelaxačnímu účinku dochází ke snížení úzkostlivosti pacientů,čehož se využívá při terapii hypertense, sekundárně jako prevence infarktu myokardu. Některé další účinky relaxace - zpomalení tepové frekvence - TF, zvětšení srdečního výdeje, snížení spotřeby kyslíku, zpomalení dechové frekvence - DF, zvětšení dechového objemu.

Opačné typy cvičení, aktivační, zvyšují úroveň excitace.Některé významné účinky aktivačního typu: zrychlení TF, zvětšení TK, zvýšení počtu lymfocytů, leukocytů, snížení počtu granulocytů. Nedochází k hyperventilaci a následné ztrátě oxidu uhličitého (hypokapnii) a vazokonstrikci v mozku.

Aktivační cvičení patří zejména do kategorií bandha, krijá a pránájáma.

Jedním z mechanismů působení těchto cvičení je soustavné rozkolísávání regulačních pochodů, čímž se dosáhne větší stability homeostasy, tak jako se cvičí kosterní svalstvo opakovaným zvedáním břemen.

Sem patří z kategorie krijá nauli. Nauli spočívá ve vyčlenění přímých břišních svalů a v jejich rotačním pohybu podle vertikální osy, dochází k rytmickému dráždění břišních orgánů. Nauli významně ovlivňuje intenzitu a distribuci podráždění a útlumu v ústředním nervstvu (CNS). Zcela změněný tvar a polarita akustického evokovaného potenciálu vnucuje rytmus.

Soustavné dráždění sliznic (krijá, např. protahování měkké cévky nosem - sútra néty) a reflexogenních zón (bandha a mudra) vede k jejich habituaci, zvyšuje se práh jejich dráždivosti a frekvence neúčelných reakcí klesá. Habituace lze využít u starých vrozených reakcí, které nejsou pro novodobého člověka účelné (mobilizace energetických zdrojů při konfliktních situacích).

Zápornou indukcí se označuje jev, kdy drážděním jedné struktury (např. zažívacího traktu) se tlumí dráždivost jiné struktury (např. dýchacích cest). Tak bychom mohli chápat příznivý účinek krijá (např. vliv volního zvracení - vamanadhauty) na bronchiální asthma.

Klasický podmíněný reflex má svou významnou úlohu při nacvičování volní kontroly nad bezděčnými vegetativními reakcemi, například u již zmíněné vamanadhauty.

Posunutí vegetativní rovnováhy směrem k parasympatikotonii má významný ochranný vliv, např. zpomalení srdeční frekvence snižuje riziko vzniku infarktu myokardu.

Relativní parasympatikotonie:

- Kardiovaskulární změny - snížení systolického i diastolického tlaku, snížení TF

- Respirace - zvětšení elasticity hrudníku, zvýšení vitální kapacity plic, prodloužení apnoické pauzy, zvětšení expiračního rezervního objemu, zvětšení maximální dechové kapacity. Při dýchání jednou nosní dírkou byla zaznamenána změna dechového vzorce, pokles dechové frekvence a zvětšení amplitudy respiračních pohybů (Dostálek, 1991).

- Biochemické změny - snížení hladiny glukozy na lačno, snížení metabolitů katecholaminů, zvýšení hladiny kortikosteroidů, celkově převaha anabolických procesů.

- Elektroencefalogram - změny elektrické aktivity mozku se objevují při usilovném provádění cviků pro výzkumné účely, při mírném cvičení podle védské tradice nejsou změny žádné nebo minimální. Při snímání elektrické aktivity během opakovaného provádění agnisáry se na EEG záznamu objevuje rytmus podobný rolandickému, ale netlumí se pohybem a má větší frekvenci, rytmus nazvaný CHI.Objevuje se především ve fázi kontrakce břišní stěny (Dostálek, 1984).

Při koncentračním a meditačním cvičení vede monotónní a dlouhotrvající stimulace nebo úloha k omezení či zúžení vědomí do ohraničené oblasti mozku, zatímco ostatní jsou v útlumu. Zúženého vědomí se využívá pro autosugestivní ovlivňování.

Z dosud uvedeného vyplývá užití hathajógy pro prevenci a léčbu zejména psychosomatických chorob, rehabilitaci, a to jak ortopedickou, tak viscerální.

6. Účinky jógového dechu

Dýchání je v józe ze všech vnitřních funkcí nejvýznamnější. Řada lidí dýchá nesprávně, neekonomicky, s příliš velkým úsilím. Nevyužívají dostatečně hlavní dechový sval, tj. bránici, a vyvíjejí zbytečné úsilí těch svalů, které zdvihají hrudník vzhůru (kývače, svaly skalenové). Trvalé napětí v těchto svalech se přenáší na krční páteř a vyvolává bolest šíje a hlavy. Tomu předcházíme nácvikem bráničního dýchání i uvolňováním a protahováním krčních svalů. Dechové cvičení má v józe výsadní postavení. Dech umožňuje zásah naší vůle do jinak mimovolní činnosti vnitřních orgánů. Poměr nádechu a výdechu emočně ovlivňuje naši psychiku. Při plném jógovém dechu se zvyšuje minutový objem srdce, aniž se práce srdce zvětší. Je to proto, že krev je do hrudníku nasávána a z něho opět vypuzována zvýrazněným podtlakem a přetlakem v plicích. Při vdechu se reflexně kosterní svaly aktivují, při výdechu uvolňují. Prostřednictvím dechu při jógových cvičeních ovlivňujeme psychiku, svalové napětí i funkci dalších vnitřních orgánů v oblasti hrudníku a břicha. Změny, které nastávají při dlouhodobém provádění hlubokého dýchání, se podobají stavu, který zjišťujeme v klidu u trénovaných sportovců. Týká se to nejen dechu (prohloubení a zpomalení dechu, prodloužení doby zádrže), ale také snížení tepové frekvence a dalších změn srdečních funkcí, i snížení celkové dráždivosti organismu (snížení odpovědi na chladové podráždění, větší stabilita tělesné teploty v chladu a vlhku).

Terapie jógou

1. Psychosomatické poruchy a viscerální rehabilitace

Vznik psychických problémů z pohledu jógy

Adept jógy se učí především vidět souvislosti mezi psychickými problémy a stupnicí hodnot. Je to náš hodnotový systém, který vytváří naše každodenní postoje, jak k věcem přistupujeme, jak je hodnotíme. To, že něco na nás působí jako stres, je dáno více tím, jak událost chápeme a jak ji hodnotíme než tím, co se skutečně stalo. Může se při tom jednat jak o zevní událost, tak o vnitřní – např. chorobu. Je důležité, jestli vidíme věci z hlediska širšího nebo užšího, z perspektivy bezprostřední nebo dlouhodobé, jak přistupujeme ke všem emocím, které v souvislosti s nějakou událostí vznikají, Je známo, že na náš tělesný stav mají škodlivý vliv zejména negativní emoce – strach, hněv, a to tím více, když jejich projev potlačujeme.

Když se člověk hodně rozzlobí, trvá až 24 hodiny, než se tělo zbaví všech škodlivin, vzniklých z této souvislosti. (Tělu můžeme ulevit tím, že v takový den omezíme stravu a jíme spíše jen ovoce a mléko.) Měli bychom si uvědomit, že hněvem škodíme v první řadě sami sobě. Potlačený hněv vede k psychosomatickým poruchám, ale může oslabit organismus i jinak (snáze podléhá infekcím).

Příklady praktické práce s emocemi

Jogínům je doporučováno, aby si např. ráno naplánovali celý den z hlediska očekávaných emocí. Kdy čekají nějaké rozčilení, konflikt, krizi, s kým a kde a současně se zamysleli, jak se v takové situaci nejlépe zachovat. Je-li možné se jí vyhnout a jak jí čelit, není-li to možné. Něco vyřešíme třeba tím, že přijdeme do práce včas, a tím předejdeme obavám z konfliktu. Nebo se rozhodneme, že se pokusíme udržet si v určité situaci odstup, atd. Večer na to naváže rozbor celého dne. Kolikrát jsme se rozčilili a proč, jestli náš hněv vůbec něco vyřešil, kde byly naše ztrátové časy atd. Tedy bilance nejen toho, co se stalo, ale i co jsme nesplnili a jak bylo naše chování účelné. Měl by v tom být trochu i filozofický nadhled, jestli událost, která nás rozčilila, skutečně stála za to, anebo jsme se angažovali emočně zbytečně.

Existuje i něco jako naprogramování určitého postoje k tomu, co nás čeká. Tento postoj může mít negativní dopad (když se události budeme bát), ale může být i pozitivní, posílí naši osobnost (postoj – ať se stane cokoli, já to zvládnu). Postoje se mohou stát generalizované (mají návykový charakter), což je dobré při kladných postojích, ale velmi nebezpečné u obav a pochyb.

Nejde o to, abychom měli život „bez stresu“, ale o to, abychom si vytvořili ke všem dopadajícím vlivům správný postoj – brát je jako určitou výzvu našim schopnostem, s podtextem, že na to máme. Máme pak mnohem větší šanci vše lépe zvládnout.

Somatizace

Není-li tedy biologie těla schopna čelit psychickým zátěžím, dochází k psychosomatickému projevu. Psychosomatická onemocnění léčená pouze somaticky, bez působení na psychiku, recidivují a rozvíjejí se, protože nezasahují příčinu poruchy, která tkví v duši nemocného člověka. Nezvládnuté životní problémy tedy mohou způsobit orgánové potíže. Předcházení takovým potížím by mělo být založeno na komplexním udržování duševní i tělesné harmonie.Jak ale v reálném světě udržovat takovou harmonii ? Tady mohou cvičení jógy přinést mnoho užitku do prevence psychosomatických nemocí.

Kromě svalů posturálních (zajišťují polohu) a fázických (zajišťují pohyb) má svalovina těla m.j. také význačnou funkci paměťovou, uchovává informace psychiky člověka v rovině svalové tenze (napětí).

Vzruchy, které v mysli prožíváme, se v těle uchovávají i v době, kdy již dávno pominuly. V těle člověka je sedm oblastí, do kterých se zaznamenávají prožité zátěže psychiky zvýšeným svalovým napětím a přetrvávají-li dlouho, tak významně narušují energetické toky organizmem a ohrožují nejprve tělesné funkce a pak narušují i orgány. Každý člověk má alespoň jednu takovou oblast ( pruh ) jako dominantní a tento pruh „jeho“ svalové paměti předurčuje jeho budoucí orgánovou slabinu, ve které se projeví jeho indispozice a nemoci.

Příčiny zvýšené tenze v těchto pruzích mohou být dvojí:

a) Méně často se jedná o reakci organizmu na současné konflikty stresového charakteru.

b) Rozměrnější je vliv stresů ranných zvl. prenatálních, porodních, kojeneckých, dětských, které jsou jako tenze uloženy v osobním nevědomí a cestou vegetativního systému soustavně narušují energetické děje (jejich distribuci) v organizmu. Tyto rušivé záznamy vznikly jako důsledek konfliktu mezi biologickými potřebami jedince a civilizačními procesy, které musel respektovat. Výsledkem je svalová tenze dlouhodobého charakteru, která narušuje energetické toky krve, lymfy, sledy řídících procesů aj.

Existují tři úrovně vlivů, které vedou k somatizaci stresových prožitků:

a) vliv svalově-tkáňový vede k hypertonickým nebo hypotonickým svalovým projevům. Nedostatečnost svalové pumpy omezuje žilní a lymfatický oběh a vznikají místa, kde dochází k hromadění tělních tekutin ve tkáních.

b) útrobní vliv vede k dysfunkcím v zažívacích orgánech, k poruchám střevní peristaltiky, k nedostatečné funkci dýchacích svalů, zvláště bránice, a tím k nedostatečnému kyslíkovému zásobení.

c) mozkový vliv narušuje bioelektrické aktivity mozku (rytmy alfa, beta, gama, delta) a tok hormonů, vede k nutkavému myšlení, k poruchám vidění.

Neurózy a jiné charakterové obrany, fyziologicky zakotvené ve svalových tenzích, narušují vitální funkce poruchami energetického hospodaření a jsou tak příčinami onemocnění. Rozpouštěním svalových tenzí se dociluje spontánního návratu narušené funkce, která předchází poruše orgánu.

Zmenšováním a odstraňováním psychických i somatických bloků opakovanou relaxací a harmonizačním cvičením svaloviny, úpravou zvláště bráničního dýchání, pozitivním emotivním zaměřováním a centrováním, cvičením očních kontaktů a programováním vizí - celého bohatého souboru cvičení tradiční jógy, vede k postupným korelacím ve třech rovinách: a) emocionální, b) funkční, c) orgánové.

Hathajóga se tak právem a s úspěchem ordinuje u neurotických pacientů, při bolestech hlavy, při vředové chorobě, hypertenzi, insomnii, při léčbě bolesti, při léčbě astmatu a mnoha dalších diagnózách.

2. Ortopedická rehabilitace

Na rehabilitačních odděleních se často ordinují buď přímo určité jógové ásany nebo cvičení odvozené od jógy a využívající jejích poznatků. Nezastupitelné místo má hathajóga v terapii i prevenci vertebrogenních onemocněních, při CC syndromu, CB syndromu, LS syndromu, ligamentové bolesti při hypermobilitě, neurovegetativních syndromech, stavech po operacích plotének, stavech po frakturách obratlů. Dochází nejen k subjektivnímu zlepšení, zmírnění bolesti, ale i k objektivnímu, ke zlepšení hybnosti a k celkovému zlepšení zdravotního stavu.

3. Kontraindikace

U každého cviku je třeba znát jeho fyziologické účinky i jeho kontraindikace. Je třeba znát omezení vyplývající z vlastní choroby. Např. při herních je nutné vyhnout se všem cvičením, která zvyšují intraabdominální tlak, u chronického zánětu středního ucha a zvýšené fragility cév spojivek a kardiovaskulárních chorob většině obrácených poloh.

Terapeutická práce s energetickými dráhami a energetickými centry – čakrami

1. Otevírání energetických čaker cvičením ásan - hathajóga.

Různé skupiny ásan působí na různé energetické dráhy a různá energetická centra v těle, jakož i na pět základních elementů.

Záklonové ásany

Záklonové polohy pracují kromě čtvrté čakry zejména s třetí čakrou (Manipůrou), s Ohněm.

Jejím základním principem je utváření bytí, je sídlem osobnosti. Když je naše třetí čakra otevřena, cítíme se svěže, radostně a vnitřně naplněni. Záklonové ásany jsou mužského principu, jangového. Proteplují, posilují zdravé sebevědomí, podporují rozhodnost všedního dne, působí proti podceňování se. Vše, co nás tíží, se otevírá, což se může projevit ve formě pláče a jiných citových reakcích. Na druhou stranu chladí v oblasti sexuality, tlumí výraznou sexuální žádostivost. Začátečníci zaujímají záklony nejdříve s nádechem, je to lehčí varianta, ale vyvolává v nás pocit pýchy. Pokročilejší cvičenci jdou do záklonů již s výdechem. Výdech v nás podpoří stav pokory. Můžeme samozřejmě individualizovat. Kdo je stydlivý, bude záklony zaujímat vždy jen s nádechem.

Z hlediska našeho fyzického těla záklonové polohy omlazují. Otevírají hrudník a páteř činí pružnější. Zpevňují paže a ramena. Podporují činnost žláz s vnitřní sekrecí. Vnitřní orgány jsou natahovány a masírovány. Tělo se stává vitálním.

Záklonové polohy jsou namáhavé, proto bychom je měli cvičit postupně. Začátečníci a ti, kteří mají neohebná záda, by se neměli nutit do poloh, které jsou nad jejich schopnosti, ale začínají cvičit jen záklony v leže na břiše, které jsou méně náročné - Bhudžangásanu - kobra, Šalabhásanu - kobylka a Dhanurásanu - luk. Mírně pokročilí pracují s dopomocí židle, Uštrásanu - velbloud a Viparítadandásanu - obrácená hůl na židli. Poté může následovat Urdhvadhanurásana - kolo. Teprve po jejím zvládnutí se pokoušíme o náročnější polohy prováděné ve stoje.

Naopak zejména ti, kdož jsou ohební, se musí vyhýbat přílišnému prohnutí v bederní oblasti. Bedra a kostrč vždy před započetím záklonu a po celou dobu záklonu táhneme směrem od bederní krajiny k patám. Nemáme pociťovat bolest v bedrech, ta by znamenala, že daná část páteře je stlačená a dochází ke tření meziobratlových plotének. Abychom tomu zabránili, nejprve páteř protáhneme do délky, hýždě táhneme směrem k patám a zakláníme se protaženě obratel po obratli. V záklonových polohách dbáme, abychom nezadržovali dech, jinak by mohly nastat bolesti hlavy či jiné nepříjemné stavy.

Po záklonových polohách se uvolňujeme v nenamáhavých předklonech či torzích.

Kontraindikace: záklonové polohy necvičíme při onemocnění srdce, při vysokém krevním tlaku, kýle, při akutních onemocněních v dutině břišní, také ne v době menstruace a těhotenství. Ti, kdo mají problémy se zády nebo koleny, cvičí záklony jen pod dohledem. Není vhodné provádět extrémní záklon

krční páteře, jsou-li na obratlových tepnách (arteriae vertebrales) nějaké patologické změny - kvůli možnému omezení prokrvení hlavy.

Rotační (torzní) ásany

Rotační polohy jsou pročišťovací, čistí a chladí mozek. Rozproudí lymfu. Odstraňují tekutinu a zplodiny z vnitřních orgánů.

Páteř se stává pružnější a pohyblivější. Rotační polohy jsou velmi účinné při uvolňování bolestí zad, hlavy, působí proti migréně, ztuhlosti krku a ramenou. Při vytáčení trupu se aktivizují břišní orgány, zejména ledviny. Odstraňuje se ochablost střev, což zlepšuje trávení, mají příznivý vliv na zácpu a dyspepsii. Indickými lékaři se v rámci pomocných rehabilitačních cvičení používají při cukrovce (diabetes mellitus).

Rotace ve stoji jsou pro páteř poměrně náročné, v sedu jsou bezpečnější, vleže bezproblémové.

Torzní cvičení můžeme provádět po předklonových polohách nebo samostatně. Po záklonových polohách nebo při cvičení zaměřeném proti bolesti zad provádíme rotace zpočátku opatrně. Před torzními polohami je vhodné zařadit ásany, kterými prodlužujeme páteř a uvolňujeme zádové svalstvo.

Torze se provádí postupně od dolní části páteře směrem k hlavě. Pohyb dolní části trupu má být maximálně uvolněný, proto při rotacích v sedě je lépe se posadit na dvě složené deky. Před započetím torzního pohybu je důležité se nejprve s nádechem protáhnout vzhůru, jinak by rotace bez tohoto protažení ve své konečné fázi zakulacovala záda a stlačovala břišní stěnu. U méně pokročilých cvičenců tomu předcházíme rovněž setrváním pouze ve střední fázi ásan, kdy se můžeme rukama vzepřít o podložku, stěnu či vyvýšenou podporu. Takto trup dobře protáhneme i vytočíme. Samotný rotační pohyb provádíme s výdechem.

Při cvičení je nutno dbát na to, aby první přetočení bylo vždy na pravou stranu s ohledem na peristaltiku střev. Druhé přetočení je v zrcadlové poloze.

Matsjendrásana - nebo méně náročná poloviční poloha zvaná Ardhamatsjendrásana - výrazně upravuje úchylky páteře a zajišťuje její pružnost, posiluje sympatický nervový systém, stimuluje ledviny a nadledvinky, uvolňuje celý zažívací systém a játra, působí proti obezitě.

Kontraindikace: torzní polohy neprovádíme krátce po operacích, při průjmových obtížích, žaludečních a břišních problémech, při akutních bolestivých onemocněních páteře. V těhotenství se z torzních poloh povoluje pouze jemná Bháradvádžásana na židli.

Z uvedeného vyplývá, že pokud chceme dosáhnout kladných účinků torzních i záklonových ásan, zaujímáme polohu vždy s protaženou páteří do délky a trup aktivně udržujeme dlouhý po celou dobu výdrže v ásaně. Tyto pokyny považuji za hlavní přínos jógy cvičené podle B.K.S. Iyengara. V hodinách tzv. "klasické" jógy se na toto nebere zřetel a tak může dojít k poškození páteře zejména stlačováním plotének při rotacích i záklonech, především v bederní části páteře.

Předklonové polohy

Podle učení o pěti základních elementech předklonové polohy zavodňují mozkové buňky a tím odstraňují jejich stres. Pokud předklonové polohy cvičíme správně s uvolněnou krční páteří, chladí hlavu. Vyrovnají tak stavy, kdy je v organismu přemíra prvku Ohně, jako to bývá například u žen v přechodu. Podobně při lehké horečce se zaujímají předklonové ásany, doporučuje se ovinout si hlavu bandáží.

Obecně předklony uklidňují, mají sedativní účinek, vedou k duševnímu postoji charakterizovanému pokorou. Předklonové polohy, při nichž opíráme čelo o polštář nebo o židli mají regenerační účinek, můžeme v nich setrvat i několik minut bez přerušení.

V předklonových polohách se srdce dostává na úroveň hlavy, odlehčí se mu. Dále dochází k tlaku na břicho a břišní stěnu, na pánevní žíly. Pánev se prokrvuje. To indikuje tuto skupinu ásan při zdravotních problémech v pánevní oblasti. např. při zácpě nebo při gynekologických problémech (prokrvuje se děloha). Zvláště vhodné je cvičit předklonové polohy v době menstruace. Příznivě se ovlivňují i trávicí orgány břišní dutiny.

Při depresích nebo je-li dolní část zad slabá a náchylná k bolestem se předklony provádí s prohnutými zády, pak jsou ortopedické účinky zvláště výrazné.

V těhotenství se vyhýbáme napětí a stlačování břicha. Pro vzpřímené držení dolní části zad a břicha využijeme popruh, do nějž zapřeme chodidla.

Některé předklonové ásany:

Paščimotanásana - kleště, základní předklonová poloha, platí pro ni v plné míře vše, co bylo o této skupině řečeno. Při správném provedení jsou nohy roznožmo, není zde uplatněn tlak na pánev. Chladí, ordinuje se v přechodu spolu s Badhakonasanou - sed blaženosti a s polohou Adhómukhašvánásana - psa.

Džanuširšásana - je předklon jen k jedné noze, druhá noha je pokrčena stranou. Působí příznivě na slinivku a na játra. Při onemocnění jater se cvičí denně na každou stranu 5 minut.

Polohy ve stoji

Polohy ve stoji osvěžují tělo i mysl tím, že odstraňují napětí, úzkost a bolesti. Stimulují trávení, regulují činnost ledvin a jsou účinné proti zácpě. Zlepšují cirkulaci a dýchání. Cvičení těchto poloh posiluje záda, boky, kolena, šíji a ramena a činí je ohebnějšími.

Polohy ve stoji učí i základům správných pohybů. To je podstatné při cvičení poloh ale i v každodenním životě, neboť tyto ásany rozvíjejí uvědomění si správného sezení, stání a správné chůze.

Všeobecně posilují, ale pouze pokud jsou provedeny správně.

Začátečníci neznají práci nohou ve stojích, měli by zaujímat tyto ásany proto jen krátce, aby nedošlo k otokům nohou. Pokročilí cvičenci ví, jak pracovat se svaly na nohách, jak tzv. přes chodidla přijímat energii ze Země.

Typickým představitelem této skupiny je Trikonásana - trojúhelník a její četné varianty. Ve Vírabhadrásaně - vítěz jsou paže zvednuty do rozpažení, což zvyšuje tlak krve. Pacienti s vysokým krevním tlakem proto polohu cvičí s rukama v bok, nebo si je opřou o zeď. Důležité je správné dýchání.

Kontraindikace: polohy ve stoji necvičíme po dobu menstruace, v prvních třech měsících těhotenství nebo při obtížích v pokročilejším těhotenství, neboť jsou namáhavé. Při zdravotních potížích, jako např. vysoký krevní tlak, problémy se srdcem nebo poruchy nervového rázu, polohy ve stoji cvičíme krajně opatrně, případně je necvičíme vůbec.

Obrácené polohy

Název mají odvozen od obrácené vzájemné polohy slunečního (HA) a měsíčního (TA) centra v těle. Obrácená poloha je tedy ta, kde je sluneční centrum (solární plexus) výše nežli měsíční (oblast štítné žlázy). Dochází tak k vyrovnávání polaritních energií.

Obrácené polohy, regenerují celé tělo. Odlehčují (tzv. vysušují) nohy, odstraňují z nich únavu. Obrácením vnitřních orgánů se aktivizují jejich ochablé části. Zlepšují cirkulaci, tlak krve je nejprve během první minuty zvýšen, poté u delší výdrže v poloze klesá. Pomáhají prevenci a léčbě žilních městků - křečových žil dolních končetin a hemeroidů.

Harmonizují funkci endokrinních žláz. Zvyšují přizpůsobivost, tonizují, posilují imunitní systém. Indikují se při únavovém syndromu, při některých nádorových onemocněních. V zahraničí (konkrétně v Německu) se s úspěchem cvičí u pacientů nemocných AIDS.

Obrácené polohy rozvíjejí psychickou sílu, napomáhají koncentraci, prokrvují mozek, jsou skvělým prostředkem pro zlepšení spánku.

Příklady obrácených poloh:

Svíčka - Sarvángásana. Působí příznivě snad na všechny orgány. Nejznámější je její regulační účinek na štítnou žlázu a příštitná tělíska. Posiluje nervový systém a vyrovnává emoce, zjemňuje. V této poloze by krk měl být vždy vláčný a uvolněný

Stoj na rukách - Adhómukhavrkšásana. Dává obrovskou energii. Nejvýrazněji tzv. vysušuje nohy.

Stoj na hlavě - Šíršásana. Nazývá se královnou ásán. Aktivuje zejména hypofýzu (podvěsek mozkový). Rozvíjí sebejistotu, lehkost a stimuluje mozek.

Stoj na předloktí - Piňčamajúrásana.

Setubandhasarvangasana - můstek s oporou, nenáročná, hlava směřuje šikmo dolů.

Viparitakaraný - polosvíčka.

Indický můstek - s oporou nohou o židli či zeď.

Kontraindikace: pacienti s vysokým krevním tlakem by neměli zaujímat náročné obrácené polohy, jen si třeba v lehu na zádech zvednout nohy a položit si lýtka na židli. Vhodná je i poloha indický můstek. Obrácené polohy necvičíme v době menstruace. Neprovádíme je ani při potížích se srdcem, při odchlípnuté sítnici a při takových očních poruchách, které nepřipouštějí zvyšování nitroočního tlaku, při obtížích se sluchem, při skleróze mozkových cév. Při poruchách krční páteře a stavech po jejím zranění dle doporučení lékaře. V těhotenství se smí šíršásana, sarvángásana a ardhahalásana provádět s oporou, ovšem jen tehdy, není-li při nich pociťováno napětí a nejsou-li lékařem kontraindikované.

Při cvičení odkládáme kontaktní čočky.

Rovnovážné polohy

„Rovnováhu musíme udržovat inteligencí těla - instinktem nebo smyslem pro rovnováhu - a ne silou. Když udržujete rovnováhu silou, je to tělesný pohyb, když ji udržujete inteligencí těla, je to relaxace v pohybu.“ B.K.S. Iyengar

Rovnovážné polohy rozvíjejí lehkost, sílu, pohyblivost a ohebnost. Trénují ústrojí rovnováhy (vestibulární aparát). Zvyšují koordinaci a koncentraci, dosahuje se jimi značného ovládání těla. Tyto vlastnosti se přenášejí do mysli. Správné úsilí bez lpění na výsledku vede v józe k dokonalosti. To znamená, že mysl není rušena smutkem z neúspěchů, ani pýchou z úspěchů. Jemně sladěné tělo se považuje za předpoklad duchovního růstu.

Snadnější rovnovážné polohy: Vrkšásana - strom, Garudásana - orel.

Mezi náročnější balanční polohy patří: Lólásana - houpačka, Bakásana - jeřáb.

Kontraindikace: Náročné rovnovážné polohy neprovádíme 12 až 18 měsíců po operaci břicha. Vyhýbáme se jim v době menstruace a v těhotenství.

Relaxační polohy

Jsou zvláštním uměním. Kvalita relaxace závisí na účinnosti poloh, které jí předcházeli. Měla by být po cvičení ásan běžně prováděna, zvyšuje se tím jejich působení na organismus.

Relaxace uvolňuje záda a plíce, otevírá hrudník, zklidňuje mysl. Relaxace zpomaluje metabolismus, proto je důležité, aby cvičící byl v teple.

Šavásana - poloha mrtvoly, nejznámější relaxační poloha, v poloze naznak. Na základě jejího myorelaxačního účinku se mj. dociluje i anxiolytického (úzkost potlačujícího) efektu. Zmírňuje napětí, terapeuticky se indikuje při migréně. Oči a čelo se v tomto případě mohou převázat páskou. S úspěchem se využívá při léčbě vysokého krevního tlaku (hypertense), a to prováděna půl hodiny denně.

Upozornění - při mentálních chorobách, depresi nebo fóbiích upřednostňujeme relaxační polohy s podepřeným hrudníkem. U těchto pacientů je zvláště ze začátku lepší, ponechají-li oči otevřené, ale klidné.

Makarasana - relaxace vleže na břiše.

U všech ásan je důležité správné dýchání. V józe nemluvíme o tracheobronchiálním dýchání, ale o širokém, bráničně břišním. Při hlubokém dýchání se otevírají zadní žebra (upíná se na ně bránice), otevírá se i perikard a srdeční dutina. při dobrém dýchání je tak snazší zpětný tok žilní krve do srdce, metabolismus svalů je lepší, bolest svalů je likvidována (např. ve stojích).

2. Příklad terapeutické práce s čakrami - rozvíjení (otevírání) čaker převážně koncentračním cvičením:

(převzato ze skript Tichanovský a Tomilinová - Harmonie)

„Postavte se volně, nohy jsou od sebe na šířku ramen. Zavřete oči, uvolněte se a pohoupejte se dopředu a dozadu jako byste se napojovali na rytmus vesmíru. Snažte se zbavit jakýchkoli myšlenek - nechte je odplout..

1. Celou svou pozorností se zaměřte na konec páteře, tam, kde se nachází první čakra - Muladhara. Třete dlaně na úrovni této čakry, pak vraťte ruce do původní polohy (ruce volně splývají podél těla) a snažte se představit a procítit teplo v této oblasti. Muladhara je spojena s energií Země. Představte si, že vaše nohy jsou kořeny. Jakoby vrůstali do země a po nich stoupá nahoru do vašeho těla příjemná chladivá energie. Setrvejte v tomto stavu několik sekund.

2. Přejdeme k následující čakře - Svadhisthaně. Nachází se mezi pupkem a první čakrou. Třete dlaněmi na této úrovni, pak dejte ruce dolů a soustřeďte svou pozornost na toto místo. Druhá čakra je spojena s energií Vody. Představte si vodu. Někdo si vyvolá představu moře, jiný jezero, řeku nebo jednoduše déšť. Spojte se v myšlenkách s touto vodou a představte si, jak její energie vchází do vašeho těla. Zaměřte se na to, aby vaše pocity byly výrazné a stálé.

3. Následující čakra - Manipura - je spojena s energií Ohně. Třete dlaněmi v rovině pupku a vyvolejte si uvnitř představu ohně. Ve vašem těle se rozhořívá malý oheň. Začíná vám být teplo..., horko... a najednou se sami stáváte ohněm a všechna jeho energie je ve vás. Zůstaňte chvilku s tímto pocitem.

4. Přecházíme k další čakře, Suria čakra - čakra sluneční, se nachází v oblasti sluneční pleteně. Je spojena s energií Slunce. Třete dlaněmi před ní a představte si, že je horký letní den a vy jste na pláži. Vaše tělo je prohříváno slunečními paprsky a přijímá sluneční energii. Potom si v sobě vytvořte představu malinkého laskavého sluníčka, které vás zahřívá zevnitř a vy přijímáte všechnu jeho energii. A teď jste již sami sluníčkem, jež dává všem život a energii.

5. Následující čakra - Anaháta, je nejdůležitější. Je to srdeční čakra, je spojena s energií Vzduchu. Třete dlaněmi před hrudníkem, pak je dejte dolů, lehce se pohupujte dopředu a dozadu. Představte si, že vámi prochází vzduch, nikde se nezastavuje. Úplně jste přestali vnímat své tělo. Jste utkáni ze vzduchu, jste sami tímto vzduchem, lehkým a průzračným. Užijte si tohoto pocitu klidu, čistoty a lehkosti.

6. Následuje tajná čakra - Vadžradchara. Leží uprostřed hrudníku nad srdeční čakrou Anahátou. Třeme dlaněmi v této rovině a snažíme se tam pocítit teplo. A teď prociťte nekonečnou lásku ke všemu živému a vyvolejte v sobě snahu pomáhat. V tomto stavu můžeme pocítit píchání v konečcích prstů a vaše ruce se zlehka zvednou.

7. Následující čakra je Višuddhi. Je to krční čakra, nachází se v místě hrdelní prohlubně a je spojena s energií Éteru. Třete ruce před touto oblastí a snažte se pocítit teplo. Může vzniknout také pocit lehké vibrace v celém těle. V tomto stavu setrvejte několik vteřin.

8. Přecházíme k tajemné Adžňa čakře, „třetímu oku“. V jiných pramenech se nazývá Ajna. Tato čakra se nachází na čele mezi obočím. Jejím prostřednictvím se uskutečňuje spojení s informačním polem Vesmíru. Čakra samotná je spojena s energií Kosmu. Třete dlaněmi před čelem, dejte ruce dolů a představte si před sebou nekonečné nebe... představte si množství hvězd a sebe jako jednu z těchto hvězd, letících do nekonečna. Zesilte v sobě tuto představu a snažte se ji určitou dobu podržet.

9. Zůstala poslední čakra - Sahasrára. Nachází se na temeni a je spojena s energií vesmíru, s energií Absolutna. Zvedněte ruce nahoru a udělejte 7 krouživých pohybů nad sebou, dlaně uzavírají kruh odpředu dozadu. Potom dejte ruce dolů a prociťte, jak lehký chladivý proud směřuje ze všech stran k vaší hlavě. Rozplýváte se postupně v tomto proudu a přestáváte cokoliv pociťovat. Ať je váš mozek proniknut pouze jedinou myšlenkou: „Procházím celým Vesmírem a celý Vesmír prochází mnou“. Tělo se při tom lehce houpe dopředu a dozadu, ruce se mohou samovolně zvedat. Několik vteřin si v sobě uchovejte tento příjemný pocit prázdnoty a beztíže.

Otevřete oči. Po tomto cvičení můžete mít pocit, že se vám točí hlava. Jestliže se jedná o nepříjemný pocit, který vznikl hned po práci s první čakrou, nepokračujte dál. Cvičení můžete dělat po částech nebo postupně zvyšovat zatížení. Hlavní je, abyste se nepřepínali, aby vám cvičení nezpůsobovalo bolesti hlavy, ale pocit svěžesti, zdraví a přání pracovat dál.“

3. Bandha - uzávěry

Bandha znamená uspořádání jen některých svalových skupin nebo svalů, vytvářející tlak na reflexogenní zóny, vnitřní orgány a nervová centra. Užívá se při pranájámě. Dochází k bradykardii, což je trénink kardiovaskulárních regulací.

Džalandhara bandha spočívá ve stlačení brady do hrdelní jamky. Účinky - tato technika stimuluje nervově-energetické centrum v oblasti hrdla a celou tuto oblast. Kontraindikace: nemoci srdce, vysoký krevní tlak.

Múla bandha je tonická volní kontrakce konečníku. Účinky - působí proti hemeroidům, stimuluje nervové centrum na konci páteře. Kontraindikace: nemoci srdce, vysoký krevní tlak.

Uddyjána bandha - rozepnutí hrudníku po výdechu se smrštěním břišního svalstva, bez vpuštění vzduchu do dýchacích cest. Je účinná proti zácpě a jiným zažívacím obtížím., stimuluje solární plexus, povzbuzuje dýchací orgány, posiluje bránici a srdce, přispívá k neurovegetativní rovnováze, celkově tonizuje organizmus. Kontraindikace: nemoci srdce, akutní zánět v oblasti břicha, žaludeční vředy.

4. Mudrá

Podobné bandhám, ale se symbolickým (sémantickým) obsahem. Představují určité polohy rukou ale i jiných částí těla. Na rozdíl od ásán je účinek muder více specificky zaměřen, významně ovlivňuje proudění energie v našem organismu. Mudry bývají často používány jako doplněk nebo součást koncentračních, meditačních technik, dechových aktivit a dalších cvičení

Džňána mudrá - symbol vědění. Hrot ukazováčku se spojuje s hrotem palce stejné ruky, ostatní prsty jsou natažené. Zevní rotace horních končetin podporuje vzpřímené držení páteře.

Jóga mudrá - symbol jógy. Flexe v lotosové poloze, kdy paty tlačí do podbřišku. Působí proti zácpě.

Ášviný mudrá - kobylí mudrá. Jako múla bandha, ale kontrakce svalů konečníku se periodicky uvolňuje a stahuje.

Brahma mudrá - natahování krku do stran, do záklonu a do předklonu.

Simhásana - rozevření úst s vyplazením jazyka, oči hledí na střed mezi obočím. Jde o procvičování těch svalových skupin krku a obličeje, které nejsou při obvyklých evropských cvičeních zapojovány. Léčebně se využívá při bolestech čelistních kloubů.

5. Pranájáma - dechová cvičení

Dechová cvičení většinou se zádrží dechu. Náročnější pranájámická cvičení se zádrží dechu předpokládají zdravé plíce, srdce a cévy.

Začátečníci a osoby ne zcela zdravé provádějí cvičení bez zádrže dechu.

Pranájáma uklidňuje a posiluje mysl. V těle generuje zásobu energie. Zvyšuje kapacitu plic.

Pranájáma sestává ze tří typů správného dýchání: nádechu (púraka), výdechu (réčaka) a zádrže (kumbhaka). V těchto procesech se dech prodlužuje, prohlubuje a zjemňuje. Při vysokém krevním tlaku nebo problémech se srdcem se nedělají dlouhé nádechy. Při nízkém krevním tlaku nebo depresích se nedělají dlouhé výdechy. Pranájáma má řadu úskalí, je třeba ji provádět pod vedením zkušeného učitele. Plíce by nikdy neměli být v napětí.

Pranájáma zahrnuje úplné zvládnutí délky, objemu, proudění a kvality dechu. K tomu důležité ovládnout bránici. Pozorování a uklidňování bránice zklidňuje mysl a emoce.

Prána je univerzální životní síla, která proudí vesmírem. Je subtilnější než vzduch. Během pranájámy se dech více zjemňuje a tato životní energie se bere ze vzduchu a rozděluje se a ukládá v těle. Univerzální energie se sjednocuje s individuální duší ve formě dechu.

6. Jantrajóga a mantrajóga

Každá čakra má svůj grafický symbol, své znázornění, které se nazývá jantra. Když meditujeme o těchto zobrazeních, můžeme na čakru působit. Kromě toho existuje určitý systém zvuků, které se nazývají mantry. Jejich hlasové vyjádření působí díky vzniku rezonančních bioenergetických vibrací na rozvíjení čaker. Pokud pracujeme s mantrou správně, můžeme v odpovídající čakře pocítit vibraci a můžeme také získat možnost přesně a jasně si představit hranice a položení čakry. Jantry a mantry mají tedy schopnost probudit v člověku duševní energii, přivést ji do odpovídající čakry a tím zároveň zvednout úroveň jeho duchovního vědomí. Avšak všechno to má smysl pouze tehdy, pokud tomu odpovídá také způsob života.

Mantry se recitují nahlas, šeptem či jenom v duchu. Důležitý je i sémantický obsah mantry. Působení na organizmus je velmi silné. Uplatňuje se zde i vliv autosugesce. Jako pomocné metody ji lze použít v terapii např. neoplazmat a jiných těžkých onemocněních. Nejběžnější účinek recitování manter v duchu je uklidňující, přispívá k odstranění tenzí, navozuje žádoucí změny v životních postojích. Je použitelná pro pacienty s omezenou pohyblivostí pro udržení funkce kloubů včetně páteře a svalstva, ovšem společně se cvičením ásán.

Závěr: Vztah mravních zásad k terapii

Různé metody jógové terapie nelze ve většině případů od sebe oddělovat, k zdravotním problémům by se mělo vždy přistupovat komplexně. Kdybych měla vyzdvihnout, co je pro současného člověka nejdůležitější, kladla bych důraz na dodržování etických zásad. To ilustruje úryvek z knihy Etikoterapie Ctibora Bezděka, kapitola XI - Vztah mravních zásad k hygieně a terapii:

„Nic nám nepomůže hygiena ani se svými vzdušnými, slunečnými byty, čištěním zubů, spáváním při otevřených oknech, tělocviku a sportech, když při tom lidé budou žít nemravně, budou lhát, podvádět, pít, smilnit, protože poruchy, které všechny tyto zvrácenosti vnesou do života, nemohou být odstraněny sebelepším pěstěním těla. Je dost pacientů, kteří žijí podle moderních hygienických předpisů a při tom běhají od lékaře k lékaři, hledají pomoc proti různým neduhům, které je pronásledují.Pomoci ovšem nenalézají, protože žádný nebo aspoň málokterý z lékařů zná jejich vnitřní život, a i kdyby znal, pak za nynějších zvyklostí nemá možnost je upozornit, aby přestali s nevěrou, nehráli na burze, nepili, nehonili se za ziskem, nebyli závistiví, aby vypustili ze svého srdce jakoukoli nenávist. Jistě by pak všechny jejich choroby jedna za druhou zmizely. Takových příkladů zná každý ze svého okolí, nebo ze svého vlastního života dostatek. Život mravný je tedy důležitějším hygienickým regulativem než většina našich hygienických opatření. Tento názor potvrzuje i T. G. Masaryk, když řekl, že „medicína tíhne po dlouhém bloudění k etice, se kterou se původně již Hypokrates spojoval. Hygienický způsob života se stává etickým způsobem života“. Mravný život však předpokládá, že tělo bude ovládáno zdravým duchem. Proto by skutečně naši vychovatelé a hygienikové měli pěstovat ve svých svěřencích především zdraví ducha, což znamená, že ho musí nejprve mít sami. A sociologové by si měli povšimnout Foerstrova výroku, který upozorňuje, že veliké sociální poruchy ukazují vždy také na hluboké poruchy mravní. Ty mohou být odstraněny jen tehdy, když se budou léčit tyto hlubší příčiny. Z toho tedy vyplývá, že sociální poruchy lze odstranit, rozhodně to lze učinit bez jakéhokoli násilí. Ovšem je nutné, aby život celé společnosti byl postaven na mravním základě.“

Závěrem je třeba zdůraznit, že právě jóga svým přístupem ke cvičení i ovlivňováním osobnosti pacienta svojí filosofií řeší výše uvedené hlubší příčiny poruch.

Použitá literatura

PhDr. M. Bartoňová, MUDr. Z. Bašný, PhDr. B. Merhaut, PhMr. R. Skarnitzl: Jóga, od staré Indie k dnešku

M. Mihulová, M. Svoboda: Abeceda jógy

Bezděk Ctibor: Etikoterapie

Dostálek Ctibor: Hathajóga

Kollárová Daniela: Význam jógy v prevenci a léčbě bolestivých stavů pohybového aparátu a možnosti jejího využití v rehabilitaci (diplomová práce)

Prokopová Jaroslava: Vliv jógových pozic na tělesné a duševní zdraví

(závěrečná práce trenérské školy)

Trnková Jana: Využití jógy v rehabilitaci (bakalářská práce)

Mira Mehta: Co je to jóga, Svojtka a Vašut, 1996

Silva, Mira a Shyam Mehta: Jóga podle Iyengara, Šport, 1992

B.K.S Iyengar: Light on Yoga - Yoga Dípiká

B. Tichanovský, J. Tomilinová: Harmonie (skripta ke kurzu samoléčení)

Josef Jonáš, Josef A. Zentrich: Věčně zelené naděje

Richard Waterstone:Duchovní svět Indie

Swami Kuvalayananda, Dr. S. L. Vinekar: Jógová terapie

Květoslav Minařík: Malý mystický slovník naučný

Swami Gítánanda: Jóga krok za krokem

Milan Polášek: Jóga

MUDr. Věra Doležalová: Jóga pomáhá léčit

PhDr. Vladimír Miltner, CSc.: Lékařství staré Indie

Bhagavadgíta

Vlastní záznamy z cyklu seminářů vedených různými německými učiteli jógy v rámci tříletého studia učitelů Iyengar - jógy