začátek je na str .2
Titulní list str.2
obsah str. 3 zmenšit mezery mezi řádky
Uvod str.4
Závěry str.
Fakulta tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy
Trenérská škola
Závěrečná práce
Dýchání v józe
Zpracoval: Josef Trojánek
Obsah:
Obsah:
Dechová nedostatečnost a dechová rezerva. /dndr/
Poddajnost plic a hrudníku. (pph)
Odpor plic /opl/
Pneumotorax. /pnm/
Výměna plynů v plicích /vpp/
(Přestup kyslíku a kysličníku uhličitého)
Přenos kyslíku /pkk/
Přenos kysličníku uhličitého /pku/
Krční uzávěr - džalandhara bandha /kdb/
Spodní uzávěr - múla bandha /sum/
Břišní uzávěr - uddíjána bandha /buu/
Velký uzávěr - mahá bandha - traja bandha /bum/
Fáze kontrolovaného výdechu - réčaka /fkv/
Úvaha: „prána“ jako pojem /upp/
Úvaha: „nádí“ jako kanálky pro vedení „prány“/nkp/
Úvaha: „prána“ jako negativní ionty /pni/
Úvaha: léčivé účinky „prány“ /lpr/
Úvaha: normální klidové dýchání /nkd/
Úvaha: neusilovné hluboké klidové dýchání /nhd/
Úvaha: usilovné hluboké klidové dýchání - hyperventilace /úhd/
Úvaha: jógové ( vědomé, pomalé) klidové dýchání /jkd/
Úvaha: rytmicita dýchání /rdh/
Závěr úvahy: normální hluboké a jógové dýchání /znj/
Úvaha: působení na plicní sklípky /pnp/
Úvaha: prokrvení vnitřních orgánů /pvg/
Úvaha: tlakové poměry /tpm/
Úvaha: vliv na složení dýchacích plynů /sdp/
Úvaha: vliv na kyselost organizmu /vko/
Úvaha: vliv dechových uzávěrů /vdu/
Úvaha: dechové centrum a vegetativní nervový systém /dcv/
Úvaha: dýchání a vegetativní nervový systém /dvn/
Úvaha: nebezpečí na úrovni fyzické /nf/
Úvaha: nebezpečí na úrovni psychické /np/
Dýchání je jednou z nejdůležitějších funkcí našeho organizmu. Jeho základním úkolem je výměna dýchacích plynů, čímž udržuje naše tělo při životě. Lidský organizmus ovlivňuje ale ještě v mnoha dalších směrech.
Naše tělovýchovné systémy se dechem příliš nezabývají. Naproti tomu v józe je dýchání jedním ze základních pilířů. Používá se zde velmi široká plejáda dýchacích technik a na vrcholu stojí jógové dýchání označované jako „pránájáma“.
Působení jednotlivých druhů dýchání je různé a názory na ně se v literatuře ne vždy zcela shodují. Je samozřejmě možné přijmout a procvičovat jednotlivé dechové techniky zcela mechanicky, tak jak je popisuje literatura. Pokud však chceme alespoň trochu pochopit hlubší principy , proč a jak ta která z metod působí, je třeba se nejdříve blíže seznámit s fyziologií dychání.
Musíme si ovšem uvědomit, že nauka o dechu prezentovaná východní fílozofií vznikala dávno před Kristem na zcela jiné úrovni poznání a s naprosto odlišným cílem.
Cílem mé práce bylo najít souvislosti mezi původními názory východní filosofie na jógové dýchání a poznatky současné vědy o dýchání. Prvá kapitola je kompilací literárních informací o fyziologii dýchání. Ve druhé kapitole je uveden literární přehled názorů na jógové dýchání - pránájámu z pohledu východní filozofie. Třetí kapitola je pokusem vysvětlit základní postupy jógového dýchání - pránájámy z hlediska dnešních znalostí mediciny. Současně je zde poukázáno na možnost zdravotního poškození při neuváženém unáhleném nácviku pránájámy.
Závěry.
Dýchání je pro nás Čechy, Evropany a možná pro celý moderní civilizovaný svět naprostou samozřejmostí, jako že svítí slunce nebo že se pravidelně střídá noc a den. Možná to, že dýcháme, je pro nás ještě samozřejmější. Každé malé dítě se totiž již na základní škole dozví, že střídání dne a noci je způsobeno rotací naší planety a že sluneční paprsky k nám přinášejí tepelnou energii, bez které by rostliny nerostly a která způsobuje koloběh vody v přírodě ....
Z vlastní zkušenosti však vím, že když se někomu řekne, že bude přednáška o dýchání, tak bez dlouhého rozmýšlení odpoví : „Co nám chceš vykládat, vždyť dýcháme stále“. Když se pak na začátku přednášky zeptám : „Proč dýcháme?“ odpovídají normální dospělí zkušení lidé :
„ No proto, abychom neumřeli,...abychom do sebe dostali kyslík“. Jsou potom velice překvapeni, když se dozví jak dalece dýchání může ovlivňovat jejich zdraví.
Vrcholoví sportovci, učitelé tělocviku a trenéři sledují a měří vitální kapacitu plic, časově rozepsanou kapacitu plic, objem vzduchu vydechnutý za vteřinu a umějí z těchto údajů vyvodit příslušné závěry. Jsou seznámeni s fenoménem druhého dechu a vědí jak jeho působení omezit.
Lékařská věda má své disciplíny - anatomii, fyziologii, patofyziologii - ve kterých se dechovým ústrojím a dechem zabývá. Její snažení je však zaměřeno především na nemocné a na odstranění jejich potíží.
Mne samotného před časem překvapilo to množství dechových technik, které má jóga k dispozici. A již delší dobu mne zajímalo, proč tomu tak je, k čemu je to dobré, v čem jsou rozdíly v působení jednotlivých technik, jak se která technika v těle projevuje ... To byl hlavní důvod proč jsem si dané téma vybral pro svou závěrečnou práci.
Ve své práci jsem se snažil využít znalostí získaných při studiu na trenérské škole, upřesnit a zdůvodnit především sám sobě některé dechové techniky používané ve cvičeních jógy.
Zvláště jsem se mnohdy pozastavoval nad sice důrazným, ale bez dalšího vysvětlení uváděným upozorněním, že jógová dechová cvičení - pránájáma se nemá provádět bez přímého vedení zkušeného učitele. Zkušených učitelů je u nás poskrovnu a ne vždy má člověk možnost se s nimi setkat.
Sám za sebe mohu říci, že díky poznatkům ze studia na zdejší škole, na základě konzultací s řadou zkušených pedagogů a cvičitelů jsem si na řadu otázek odpověděl a snad se mi to podařilo alespoň zčásti vystihnout v této práci.
V závěru bych chtěl poděkovat
. Ing. Kneislovi za obětavost, se kterou se mu podařilo zajistit účast cvičitelů jógy v trenérské škole
. MUDr. Šedivému
......atd....
a všem cvičitelům , od kterých jsem čerpal z jejich znalostí a zkušeností. A to především Miládce Bartoňové, Rosťovi Hoškovi a Jirkovi Čumpelíkovi, Antonínu Klímovi, Marušce Durasové, Máše Svobodové, Jarce Vorlové, Věře Knížetové, Marušce Vorlové, Míle Mrnuštíkové, Evě Skalické, Vladimíru Zemanovi, Mílovi Matouškovi, Jožkovi Tillichovi, Helence Pletichové a všem dalším, se kterými jsem se setkal a kteří mne svým způsobem obohatili.