Opava 4.5.1999

Vážený pane Trojánku,

Děkuji Vám za Váš dopis a pozdrav. Ptáte se na dechová cvičení, proč se doporučuje pod vedením učitele. Pránájáma označuje dechové cvičení ve smyslu jógy. Je to čtvrtý stupeň královské jógy – radžajógy. Opravdu je velmi důležitým článkem v ovládání těla i psychiky. Většinou se ve cvičení dává přednost tělesnému cvičení. Dechové cvičení je ovšem velmi účinné, dá se jím vyladit mnoho tělesných i psychických funkcí.

Nejdříve musíme rozlišovat takz. ventilaci, kterou používáme běžně i při rehabilitaci. Je to správný nádech a výdech, při kterém by měla pracovat jak bránice, tak svaly hrudníku. Při průzkumu se zjistilo, že svaly včetně bránice. Např. dýchají jen bránice
(břichem), nebo jen hrudní (nazýváme je paradoxním) je zcela nehybná atd. Proto je nutné u lidí dýchání nejdříve upravit: při nádechu se nejdříve zvedne břicho a za ním plynule hrudník, při výdechu se opět břicho propadá a pak plynule hrudník. Toto je správná ventilace. Tedy vzorec břicho – hrudník. Mám zkušenosti, že pokud má člověk zafixovaný jiný postup, velmi těžce se předělává. Zde je vhodné, aby mu někdo jiný pomohl naučit seč správně ventilovat. Ovšem dá se to nahradit sebekontrolou pomocí rukou, jednu ruku dáme na hrudník a druhou na břicho a tak můžeme dobře pomocí rukou kontrolovat svoje dýchání. V literatuře (jógové) se takový postup nazývá plný jógový dech. Je to jen technika správné ventilace, tak jak ji učíme u astmatiků a u jiných poruch ventilace.

Vlastní pránájáma spočívá v něčem jiném. Používá ventilaci, kterou různým způsobem upravuje k ladění organismu. Již to, že používáme k dýchání správně bránici zlepšujeme krevní oběh v žilním systému břicha a tím podporujeme práci srdce. Bránice se snižuje při nádechu a zvyšuje při výdechu – to znamená, že masíruje břišní orgány pod bránicí (játra, žlučník, slinivku, žaludek, střeva, slezinu, ledviny, mírní uzliny, nervové pleteně, mírní systém, krevní cévy) a tak vyrovnává jejich funkci. Na bránicí se s bránicí pohubuje srdce a otevírají se výrazněji dolní laloky plic.

Nádech – výdech. Při nádechu je aktivován sympatikus, při výdech parasympatikus. Toto jsou dva druhy vnitřních nervů, které ovládají vnitřnosti. Znamená to, že při nádechu, kdy se zapne sympatikus se urychluje srdce, zvyšuje se krevní tlak, uklidňují se vnitřnosti břicha, roztahují průdušky atd. Při výdechu, kdy se naopak aktivuje parasympatikus se snižuje krevní tlak, zpomaluje srdce, aktivují břišní vnitřnosti, stahují průdušky atd. Při výdechu, kdy se naopak aktivuje parasympatikus se snižuje krevní tlak, zpomaluje srdce, aktivují břišní vnitřnosti, stahují průdušky atd. V popise jsem Vám přiložil tabulku inervace synoatujem – parasympatikem, která přehledně ukazuje, co způsobuje sympatikus a co parasympatikus, tedy nádech a výdech. No a zde jsme už u vlastního cvičení pránájámy. Udždžájí pránájáma je dýchání s lehce staženými hlasivkami. Dá se to nacvičit pomocí šeptání HHHH s otevřenými ústy a postupně ústa zavíráme, takže při dýchání se ozývá lehké šelestění v hlasivkách. Cvičíme to jemně, jen abychom slyšeli sami sebe. Tím můžeme nádech a výdech prodlužovat a proud výdechu bude zcela stejnoměrný. Navíc se postupně naučím zadržování dechu, zprvu jen na pár vteřin při nádechu, pak přidáme výdechové zadržení dechu. (Slovo pránajám se přikládá jako zadržování dechu, nebo bez dechu). Budeme-li mít člověka, který má vysoký krevní tlak, tak ho naučíme výrazněji prodlužovat výdech. Upravíme udždžájí tak, že bude krátce (ale řízeně) nadechovat a dlouze vydechovat a na konci výdechu ještě zadrží dech. Tím bude převládat výdech a tedy dráždění parasympatiku, který krevní tlak snižuje. Nebo bude-li mít někdo zažívací problémy, kde je žaludek více drážděn (žaludečním, dvanáctníkové vředy atd.), tak bude cvičit tak, že bude prodlužovat nádech, aby se aktivoval více sympatikus a tím se žaludek uklidnil. Jestliže současně zacvičíme ásany při které je obráceno břicho pupkem dolů, např. stoj na všech čtyřech, nebo poloha zajíce, tak se ještě dechový účinek bude stupňovat. Toto jsou typické příklady na použití udždžájí pránájámy. Tato pránájáma se dá jistě naučit podle popisu, ale je důležité, aby byla správně dávkována u nemocného člověka. Jinak všeobecně tento typ dýchání dobře vyrovná vnitřní nervstvo (takzv. vegetativní), takže i když se necvičí cíleně, přináší užitek. Navíc je možno s touto pránájámou začít i jako se začátkem cvičení před ásany. Učitel zde může pomoci tak, že přesně odhadne správný vzorec dechu. Např. vidí, že člověk je stále v napětí, stresu, tak mu doporučí prodlužovat výdech a tím vyladí vnitřní nervstvo a za čas se napětí sníží a člověk se cítí lépe.

Dále si musíme uvědomit, že dnes lidé většinou vědí, jaké mají zdravotní problémy a často znají svoji diagnózu. To velmi usnadňuje dávkování cvičení i pránájámy. V dřívějších dobách to tak nebylo a učitel musel citem a zkušenostmi nejdříve svého žáka dobře “oťukat” a teprve pak mu sestavit cvičení. Myslím si, že toto je hlavní důvod, proč se udává cvičení pod vedením učitele. Např. budeme-li mít nemocného se zvýšeným krevním tlakem a dáme mu dechové cvičení, které zvyšuje krevní tlak, tedy u udždžájí kdybychom prodlužovali nádech se zadržením v nádechu, tak bychom nemocného poškozovali a možná, že by se mohl tlak dostat do kritického stadia.

Ještě několik příkladů: Bhastrika – kovářské měchy. Je to rychlé dýchání pomocí bránice. Cvičení je jemné, nesmí dojít k výraznější hyperventilaci. Při hyperventilaci dochází k vydýchání CO₂, který je velmi důležitý při mnoha funkcích. Pří jakých. ???

Výsledek při hyperventilaci jsou křeče, jak svalů tak i cév, tedy odkrvení včetně mozku, bezvědomí a navíc se kyslík přestane přenášet do tkání. Učitel by měl dobře nemocného instruovat, aby při sebemenším točení hlavy dýchání zastavil, udělal krční a spodní závoru a čekal, až se stav zcela vyrovná. Nebo pozorovat cvičence a jakmile na něm pozná, že jde do větší hyperventilace, tak cvičení přerušit. Dále je zde problém s epilepsií. Hyperventilací se velmi lehce vyprovokuje epileptický záchvat a to je poměrně nebezpečné. Dnes je samozřejmě práce ulehčená, protože lidé znají svoji diagnózu a tak při cvičení může na to cvičitel upozornit. Dříve to musel učitel sám vyhmátnout. Bhastrika se cvičí pro mohutnou tonizaci a nabití energií. Je zajímavé, že lidé v zemích, kde je civilizace rozvinutá často trpí hyperventilací, protože jsou stále pod vlivem informací, hluku, napětí, spěchu a nedovedou se toho zbavit. Výsledek je nervozita a zrychlené dýchání. To přináší větší únavu, protože je zhoršené prokysličení organismu. Zde stačí navodit klidné, pomalejší dýchání, prodloužení výdechu a pokud bude mít takový člověk vztah k józe, je možno naučit i udždžájí pránajámu. Výsledky jsou velmi dobré, uklidní se i zrychlený tep a člověk se za čas cítí dobře a únava se zmírní.

Ostatní pránájámy se dají také naučit z textu a jen si u nich uvědomit jaké mají účinky a z tohoto hlediska je používat. Je to střídavý dech, u kterého nemusíme používat číselného vzorce a jen dýchat střídavě levou a pravou nosní dírkou. Je to určitý biorytmus, člověk každé dvě hodiny střídá dýchání: dvě hodiny dýchá levou a pak přibližně za dvě hodiny opět pravou nosní dírkou. Levá dírka je tlumivá, tedy jakoby se aktivoval parasympatikus, pravá je aktivní. Indové je také tak nazývají, pravou sluneční, levou měsíční (studené světlo měsíce). Je dokázáno, že při prodýchávání levé dírky se ovlivňuje levá polokoule mozku, při dýchání pravou nozdrou se ovlivňuje pravá hemisféra mozku. Když dýchá levá nozdra, tak se nabíjí člověk energií, organismus je více v klidu, jako ve spánku, tedy působí parasympatikus, u pravé nozdry je aktivace sympatiku. Pokud cvičíme střídavý dech, vyrovnáváme působení těchto nervů. Šitalli nebo Sitkari působí vysloveně tlumivě. Pokud bychom takovou pránájámu doporučili u člověka který trpí depresemi, mohla by se jeho deprese výrazně prohloubit. Učitel proto musí být o této možnosti informován, podle chování a příznaků u nemocného depresí odhalit a doporučit pránájámu s účinkem tonizačním, tedy buď udždžájí s prodlouženým nádechem nebo bhastriku. Tak bychom mohli pokračovat u dalších typů pránájámy. Samozřejmě, jak jsem již uvedl výše, je dnes situace jiná, lidé znají svoje choroby a tak se dnes jedná jen o správné naučení praktiky a její správné použití. Pokud člověk cvičí jógu od začátku dobře, tedy s dokonalou sebekontrolou, může tak ve většině případů nahradit učitele tím, že se dokonale soustředí na cvičení. Pokud cvik nesedí, tak jej vynechá a může se poradit s někým, kdo má již větší zkušenosti.

S literaturou je dnes problém. Existuje celá řada publikací, ve kterých je popis dechových cvičení, ale většinou není popsaný přesnější účinek a proto ani použití u té které choroby (dle tabulky), kterou jsem přiložil můžete hodně věcí určit sám. Zaměřte se hlavně na udždžájí pránájámu (dech se zúženými hlasivkami), která je velmi účinná a přitom se dá lehce naučit. Podle tabulky pak určíte, zda se prodlužuje nádech nebo výdech.

Ještě bych se zmínil o dýchání spojeném s meditací. Sedí se při tomto dýchání na židli, s rovnými zády, uvolněně, ruce se složí do klína, u muže je pravá ruka dole, levá raka je dlaní nahoru, hřbetem v dlani pravé ruky, palce jsou spojeny. Ženy dávají dolu levou ruku. Oči jsou přivřené, ne zcela zavřené, abychom neusnuli. Soustředíme se na bod haru, to je asi 4 prsty pod pupek. Dýchá se pomalu, plynule klidně, břicho je při dýchání uvolněné, břišní stěna se pohybuje (s nádechem se vyklenuje, s výdechem propadá). Japonci dělali výzkum tohoto účinného dýchání. Zjistili, že po deseti minutách takového dýchání se snižuje hustota krve, otevírají se i nejjemnější kapiláry a začne jimi proudit krev. Dále se zvyšuje imunita, hlavně v oblasti makrofágů, tyto bílé krvinky začnou být pohyblivější a rychleji likvidují infekci i buňky, které jsou škodlivé. Usuzuje se na to, že se výrazně sníží stres a tím se zlepší imunita i krevní oběh. Proto se dá toto dýchání používat u lidí, kde je zhoršen krevní oběh, hlavně v kapilárách a kde je zhoršena imunita. Kromě toho se ví, že meditace snižuje cholesterol až o 20% a i krevní cukr – zřejmě opět snížením stresu.

O dýchání a pránájámě psal zasvěceně i přednášel MUDr. M. Bhole, který pracuje v Lonavle a často navštívil naši republiku. Má výhodu, že v jeho týmu pracují i historikové, kteří znají starý sanskrt, takže mohou číst z původních textů ajurvédy, kde je také zapsána jóga. Jinak o pránájámě najdete dostatek informací v publikacích, které vyšly v našem tisku. Od staré Indie k dnešku – vyšla r. 1971 a je dobrým souhrnem o celé józe, Abeceda jógy – autoři Mihulová a Svoboda, Jóga od M. Poláška, od téhož autora Jóga osmi stupňů (psané ve slovenštině), Jóga od Knížetové a Tillicha. Prakticky v každé publikaci o józe je popis i pránájámy. Hlavně je nutné naučit se základní techniku dechu a dechová cvičení provádět prakticky. Udždžájí pránájáma je velmi praktická, protože se dá jako jediná provádět i při chůzi a doporučuje se dýchat tímto dechem také při cvičení ásan.

Při cvičení jógy bychom měli dospět tak daleko, abychom se stali učiteli sami sobě. Pokud je člověk pozorný, dovede se dobře koncentrovat na cvičení přijde brzo na to, co mu dělá dobře a pak toto cvičení pravidelně opakuje. Ovšem je dobré o technice cvičení něco vědět, aby se člověk vyvaroval chyb a neztrácel tak čas.

Je ještě několik publikací, které pro praxi jsou příliš obsáhlé. Šivananda vždy upozorňoval své žáky že unce praxe je mnohem lepší než tuny teorie.

Přeji Vám aby Vám jóga dobře sloužila, abyste byl v životě spokojený a hlavně pevné zdraví.

S pozdravem

P.S. Pokud by Vám moje odpověď nestačila, napište mně. Pokud bych stačil odpověděl bych Vám i na jiné dotazy ohledně jógy

Jaroslav Šedivý

Horní náměstí 30

746 01 0pava

Intervence vegetativního systému