Poznámky, které byly již někde využity možná že taky ne
jinde se již v této plné formě nevyskytují, byli nějak upraveny
vše se týká dýchání a souvislostí s krevním oběhem
ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
jako vysvětlující názory --využity do kapitoly diskuse
23.11 zapracováno do dech. vých. zatím ne zcela
Prána - vysvětlení /prn/
je označována za energii neboť je toto slovo používáno v indické i čínské ( k označení či) literatuře mělo by být chápáno jako pracovní pojem. Fenomén „Prána“ ve skutečnosti nemusí mít s našimi běžnými představami o energii nic společného.
V této kapitole uvádím základní iformace o „práně“ tak jsou předkládány východní filozofií, neboť má přímou vazbu na jogové dechové techniky a některé vlivy dechových cvičení jsou pomocí běžných fyziologických znalostí obtížně vysvětlitelné. Je samozřejmě všeobecně známo, že její existence není dosud západními vědci uznávána, protože zatím nebyla nalezena žádná její chemická stopa ani dráha nebo kanálek ve kterých by se pohybovala a nelze ji registrovat žádným dosud známým přístrojem. [Ram. 10]
Prána je v atmosférickém vzduchu, ale je i jinde a vniká i tam, kam vzduch nemůže zasahovat. Kyslík a uhlík hrají důlezitou ve všech živočišných i rostliných organismech. Prána má však svou vlastní zcela odlišnou funkci v projevech života vedle funkcí fyziologických. [Ram. 9]
DEFINICE:?
Atnosférická prána se skládá ne-li vcelku, tak alespoň z převážné části z elektrických částeček, negativních iontů a v našem těle existuje skutečný elektrický metabolismus. [Lys]
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nádí jsou někdy považovány za „systém štěrbin“ a sovnávány jsou akupunkturními drahmi.
Snad s jediným možným objasněním přišel Lysebeth, který uvádí :
Při srovnání klasické východní filosofie s poznatky a objevy západní vědy můžeme tvrdit, že atmosferická prána je složena když ne úplně tedy alespoň z podstatné části z elektrizovaných částic, případně z negativních jontů. Kromě toho v našem těle existuje skutečný metabolismus elektřiny získané z ovzduší.
V atmosféře se setkáváme s dvěma typy iontů:
S malými negativními, velmi aktivnémi ionty. Ve vzduchu, který dýcháme, jsou vetšinou složeny z jednoho nebo několika atomů kyslíku případně dusíku s nábojem odpovídajícím jednomu elektronu. Malé negativní ionty dávají organizmu vitalitu a představují atmosferickou pránu v její aktivní formě.
S velkými pomalými ionty, tvořenými polymolekulárním jádrem, který pohltil jeden negativní iont.
Velkými ionty jsou částice prachu, kouře, mlhy, které na sebe vážou negativní ionty. Ve znečištěném vzduchu, kde velké částice na sebe navázaly velké množství vzduchu (ve městech a v místnostech) je volných negativních iontů málo. Jeden negativní malý iont tam připadá cca na 275 až 600 velkých iontů. Naproti tomu na venkově, kde je vzduch čistý, připadá na jeden velký iont jeden až tři malé negativní ionty. To vysvětluje tvrzení jogínů, že prána je obsažena ve vzduchu, ale není to ani kyslík aní dusík ani žádná jiná chemická složka vzduchu., neboť ve městě je složení vzduchu stejné jako na vesnici. Prána to jsou tedy záporné ionty a jejich zdrojem je ionizace vzduchu. Zdrojem záporných iontů - prány - energie - je především slunce, které působením elektromagnatického krátkovlného záření vytváří nevyčerpatelné zásoby. Další množství negativních iontů je produkováno velkými masami vod v pohybu nebo běhom vypařování, pohybem vzduchu v horách , v blízkosti skal nebo v rozlehlých rovinách.
Skutečnost, že organizmus absorbuje atmosferickou energii „ pránu“ ve formě negativních iontů a použitou zase odstraňuje pokožkou a dechem lze označit za elektrický metabolismus. Čím je tento metabolizmus aktivnější, jednak absorbcí, jednak odstraňováném přebytečné a opotřebované energie, tím je člověk zdravější. Překážkou takové výměny je izolace těla oblečením, obuví a nesprávné dýchání. Izolaci těla lze snadno odsranit a klíč k uskladňování a rozdělování energie v organizmu nám dává pránájáma.
=====================================================
Výpisky z Kulvajanandy a Doležalové /vkd/
23.11 zapracováno do dech. vých. zatím ne zcela
Základní technika jógového dýchání.
Při pozorném vnímání snadno zjistíme, že pravá a levá nosní dirka nepracují většinou rovnoměrně. Jedna z nich je více nebo méně ucpaná, zatím co druhá pracuje volně. V józe se traduje, že levá dirka vyzařuje při dýchání více tepla, zatím co pravá teplo uchovává. Normální zdravé tělo se přizpůsobuje okamžitým vnějším podmínkám stahnutím kapilár sliznice jedné nosní dirky a rozšířením kapilár sliznice druhé nosní dirky. Protože nosní dirky nepracují vždy zcela vyváženě, doporučuje jóga ještě před vlastním dýcháním si uvolnit zablokovanou nosní dirku tak, aby pracovali obě stejně. Můžeme to provést vsunutím špiček prstů nebo sevřených pěstí, křížem přesně do středu podpaží /svajógadandásana neb též padadirásana/ ?ověřit názvy. [ Líba Simanandlová - XI.1998] Indičtí jogíni si pomáhají krátkou berlou nazývanou „jóga danda“ též „kubadi“, kterou si při sezení vkládají pod opačné rameno, než je zablokovaná dirka. Dech se v obou dirkách po chvilce vyrovná. [Kulv. 85] (částečně uvedeno též u střídavého dechu).
Protože při pránájámě tělo vychládá je vhodné přes sebe přehodit něco teplejšího. A po celou dobu cvičení pránájámy máme zavřené oči. [ Líba Simanandlová - XI.1998]
xxx
2. Následuje fáze kontrolované zádrže dechu „kumbhaky“. Na jejím začátku ihned po zastavení dechu , kdy je podbříšek stažen a pánevní dno maximálně vysoko se provádí horní-krční uzávěr „džalandhára bandha“ (bradu přitiskneme k hrudní kosti do jungulární jamky , čímž jsou přitlačeny karotické sinusy? - doporučuje se současně posunout jazyk dozadu na potro a kořen jazyka přitlačit proti proti hrtanu. To má za následek vytlačení horní části krku nahoru a pomáhá to k ještě většímu stlačení karotických sinusů). Následuje ještě provedení břišního uzávěru „uddijány bandhy“, stahnutím břišní stěny, hlavně části nad pupkem s případným následným kmitáním bránice.[Kulv. 71]
Pokud je hrudník naplněn a stlačen zevnitř tímto způsobem pociťujeme po celém povrchu těla lehké chvění /v oblasti kořínků vlasů a chloupků/. Obzvlašť v prstech pociťujeme silné prokrvení protože dochází k rozšíření kapilár a stoupá pulsový objem??? ověřit a proč!!!!! Zádrž má trvat až do tohoto pocitu. V případě, že se dosaví nepříjěmné pocity je nutné ihned příslušné časy zkrátit. [Kulv. 80]
3a. Fáze kontrolovaného výdechu „réčaka“ se provádí postupně, pomalu a rytmicky. Nejdříve uvolníme krční uzávěr „džalandhára bandhu“ a zvedneme hlavu. Břicho je kontrahováno a zatahováno, vnitřně břišní tlak stoupá a vytlačuje bránici nahoru /dosud tomuto tlaku odolávala/. I když hrudník poklesne do minima, břicho by se mělo stahovat stále dál, dokud není vypuzen poslední kubík vzduchu. To však neznamená, že bychom měli při výdechu vynakládat nějakou námahu, ale výdech by měl být natolik úplný, nakolik je to možné učinit bez zbytečné námahy. Žaludek se postupně vysouvá nahoru a při nácviku uvolnňujeme i pánevní dno a zatáhnutí podbříšku. Výdech by měl trvat 2x tak dlouho než nádech, avšak nesmíme ho prodloužit natolik, abychom museli při následující fázi pospíchat./obr 6 e.
3b. Začneme stahovat žebra a bazální část hrudníku.
3c. Nakonec dovolíme zvednutému hrudníku, aby postupně klesl a vydechneme až k bodu, kdy cítíme, že víc vydechout nemůžeme. Současně uvolňujeme břišní svaly a bránice zůstává zvednutá a rovměž pánevní dno zůstává ještě zvednuté (v době nácviku není nezbytně nutné)./Obr 6 f/
4. Zastavíme-li v tomto okamžiku dech dospěli jsme do fáze kontrolované zádrže dechu po výdechu - „ šunjaky“. Jestliže po uvolnění břišních svalů trvá zatáhnutí podbříšku (v době nácviku není nezbytně nutné), vytvoří se několik palců pod pupkem náhle prohlubeň. To je „uddijána bandha“ v réčace, kterou udržujeme několik sekund. Potom uvolníme pánevní dno , které bylo až do této doby zvednuté.
viz.gít. str. 191 zde níže
Při relaxaci je spořebva o2 nižší než ve spánku + obr 154 str 191
Obrázek 154 ukazuje snížení spotřeby kyslíku během relaxačních technik, a to i ve srovnání s pouhým příjemným lehem v šava-ásaně. Šava-ásana, poloha mrtvoly, může vést k relaxačnímu stavu o asi padesáti dvou procentech tělesného tonu, což odpovídá spotřebě asi dvěstě padesáti kubických centimetrů vzduchu za minutu. Při použití prána-džňána-krije nebo jiné relaxační techniky džňánajógy pak múže spotřeba kyslíku klesnout až pod dvěstě centimetrů kubických za minutu. Hluboká meditace pak vede ještě k dalšímu poklesu spotřeby kyslíku. Jeden z velmi vážených jóginii se podrobil při své medit<Zci lékařským testi'~m. Zjistilo se, že jeho snížený metabolismus by se mohl nazvat lidskou hibernací.
20 40 60 minuty
Obr. 154
Spotřebn kyslíku během relnxnce
"Relaxační odezvá' v krijích džňánajógy je výrazně nižší než ve spánku; byla změřena na hodnotu třiceti osmi procent tělesného tonu. Tento tonus může klesnout až na dvacet šest procent, tj. do hlubokého hibernačního stavu. Krije, které vám předkládáme v těchto lekcích, mají vždy obrovský vliv na schopnost těla uvolnit se. Tělesný tonus klesá mnohem výrazněji v krijích džňánajógy než ve spánku. Samozřejmě se tu stále jedná o řízenou, vědomou relaxaci na rozdíl od spánku, kdy je relaxace neřízená a nevědomá. Proto se nazývají tyto technikyjógovou relaxací. I v hypnóze totiž zůstává tělesný tonus asi na úrovni padesáti dvou procent, tedy na mnohem vyšší tírovni napětí než v hluboké relaxaci.
Je těžké si představit tot<llní napětí s výjimkou určitých typů svalového paroxysmu (záchvatu) nebo patologické zuřivosti. Naše normální tenze v bdělém stavu činí asi sedmdesát procent. Ve spánku může tato hodnot<1 klesnout až na třicet osm procent, kde začíná hluboká relaxace a anabolické regenerační procesy. Bohužel těla mnohých osob zůstávají při spánku ve stavu asi šedesáti procent tělesného tonu. Výsledkem je, že jsou tito lidé po probuzení ještě unavenější, než kdyžjdou večer spát. Klinická hypnóza dokáže uvést lidi do stavu asi padesáti dvou procent tělesného tonu, tj. stejně jako tzv. transcendentální meditace. Skutečná relaxace však
+ dále str.192
Podle Druidů, duchovních vůdců Keltů, je dech velmi dobrým indikátorem toho zda jsou naše pozitivní a negativní póly v rovnováze nebo zda jedna strana dominuje. Pokud jsou naše tři energetická centra ve vzájemné harmonii, jsou dýchací potíže vyloučeny. Protože příčinou všech cýchacích potíží je disharmonie silových polí, lze esoterickým usměrněním energie dosáhnout harmonizace, která zase přiznivě ovlivňuje tyto choroby. /Schwarc str.208/
Energie je nezbytná pro každý životní projev. Lidský organizmus získává energii dvojím způsobem: uvolněním z přijáté potravy a vdechováním vzdušného kyslíku. Kyslík je prvek, který velmi rychle reaguje - slučuje se s většinou látek. Slučování s kyslíkem, okysličování ( oxidace) je reakce, při které se uvolňuje energie, kterou buňky tkání potřebují k zajištění všech dalších životních pochodů./ Dylevský 66/
Při nádechu, který by měl být klidný a rovnoměrný, je třeba uvolnit svaly tváře a nosu. Jakékoliv napětí obličejových svalů, vraštění tváře je zcela zbytečné. Je třeba se vyhnout každému tření v oblasti nosu, které je často příčinou mozkových poruch vznikajících při nesprávné aplikaci jógového dýchání. Jestliže je dosaženo maxima nádechu, nesmíme se snažit dodatečně nadechnout. Žádnou další svalovou činností nenadechneme ani o 1 cm3 zduchu navíc.
Během prodlouženého výdechu se podráždění organismu snižuje./Dost. sep. 4 str. 142/ Zpomalené dechové cviky vyvolávají extrémě vystupňovanou respirační aritmii / Dost. sep. 4 str. 144/
Praktikování dechové zádrže „kumbhaky“, zároveň se všemi třemi bandhami je velice nebezpečné, pokud se provádí bez patřičné pozornosti a opatrnosti a nenavičuje se trpělivě a pomalu. Zájemci o tělesný, ale i duchovní rozvoj mohou zíslat velice mnoho pouze praktikováním púraky a rečaky při kterých se dodržuje poměr nádechu k výdechu 1:2 . Bylo ověřeno, že i při těchto cvičeních může být spuštěna aktivita důležitých čaker. Doporučuje se proto začínat nácvik jen s „púrakou“a“rečakou".Pro další rozvoj bude však kumbhaka nevyhnutelná. „Kumbhaka“ však vyžaduje od adepta jógy mimořádnou pozornost a maximální soustředění. Mysl by měla neustále sledovat dýchací pohyby. Při dalším duchovním postupu by se měl jogín soustředit na různé body buď vně nebo uvnitř svého těla. Počítání cyklů - „mater“ velice často narušuje koncentrace na dech a proto je může dělat jen ten, koho to neruší. Pokud se však postupuje pomalu, s náležitou opatrností a pozorností nepředstavuje „ půraka“ ani pránájáma jako celek žádné nebezpečí.
Délka každé z fází není ve všech tradicích stejná. Většina doporučuje poměr 1:4:2. Výchozí hodnotou je doba nádechu. Zastavení dechu po nádechu je jejím čtyřnásoblem a výdech dvojnásobkem. Je třeba zdůraznit, že volbu výchozí hodnoty, to je délky doby nádechu, je třeba volit tak aby v žádném případě nedošlo k nepříjemným pocitům - pocitům úzkosti nebo „dechového hladu“ a to nejenom v jednom cyklu, ale po celou dobu cvičení. Pokud se objeví sebemenší nepříjemné pocity,musíme okamžitě zkrátit výchozí hodnotu doby nádechu.
Trvání výchozí časové jednotky - doby nádechu - je dáno kapacitou žáka a postupně se citlivě a nenásilně prodlužuje. V závěru může jeden cyklus trvat jednu minutu a někteří jogíni dokáží dýchat ještě pomaleji. Měli bychom dbát na to,abychom všechny fáze prováděli zcela pohodlně po celou dobu cvičení a nemuseli je přerušovat přechodem na normální dýchání. Je třeba mít na paměti, že mechanizmus dechu je velice citlivě regulován dechovými centry uloženými v prodloužené míše. Každé neuvážené zacházení s dechem by mohlo vést k trgickým koncům. Je možné se fyzicky i psychycky zničit. Proto je nutné se k uvedenému poměru 1:4:2 příbližovat pomalu a postupně např. přes poměr 6:8:5. [Kulv. 79] Po určité době nácviku se u pokročilých žáků přidává čtvrtá fáze „šunjaka“, to je zastavení dechu po /plném výdechu opet postupně se prodlužující na konečný cílový poměr 1:4:2:4./ Dol . str.2 - sep 3/
Je třeba zdůraznit, že v žádné z fází bychom neměli vynakládat mimiřádné úsilí, ale naopak po celou dobu cvičení udržovat svaly i mysl v naprostém uvolnění. Častěji se chybuje nadměrným vynakládáním úsilí v púrace a kumbhace než v rečace. Pokud se púraka a kumbhaka provádí nad správnou míru, obyčejně se mnohem více poškozují plíce než srdce, zatím co příliš hluboká réčaka postihuje více srdce než plíce. [Kulv. 89]
Jedním z významných účinků pránájámy / ale i bhand a kryjí/ je soustaVNé ROZKOLíSáVáNí REGULAčNíCH POCHODů , čímž se dosáhne jejich větší stability, tak jako se cvičí kosterní svalstvo opakovaným zdviháním břemen.
Stlačení karotických sinusů, horní-krční uzávěr „džalandhára bandha“, brání nežádoucímu abnormálnímu zvýšení krevního tlaku a tepové frejvence, k čemuž by jinak došlo při náhlém přerušení dechu a jeho uzavření pod vysokým tlakem v plicích. Moderní fyziologie prokázala, že karotické sinusy jsou velmi citlivá čidla krevního tlaku, která se významně podílejí na řízení dechu, krevního tlaku a tepové frekvence. Karotické tepny spolu s karotickými sinusy se v jogové literatuře nazývají „vidžnána nádí“ tj. dráhy, které pomáhají udržovat vědomí /zásobují mozek dostatečným množstvím krve - pokud by však byly delší dobu stlačeny přivodí bezvědomí/. [Kulv. 75]
Podel krčních tepen vedou i dvě větve nervu vágu. Při krčním uzávěru dochází asi k současnému ovlivnění obou.
Při zádrži po nádechu, tedy při naplněných plicích, je nitrohrudní a nitrobřišní tlak pozitivní a stoupá /?/. To napomáhá celkovému krevnímu oběhu, odstraňuje městnání krve v orgánech a navíc zvýšený přítok krve stimuluje funkci orgánů. /Podle mne : zvýšený krevní tlak v hrudníku a plicích zpomaluje tok krve spodní břišní žilou do srdce a tím naopak napomáhá městnání krve v břiše a dolních končetinách???? /Dol. sep3-str.3/
!!! Při zádrži po výdechu, tedy při vyprázdněných plicích, je nitrohrudní a nitrobřišní tlak negativní /podtlak/. To vede k mírnému rozepětí vnitřních orgánů, což způsobuje oběhové změny/. Pourčitém odkrvení nastává zvýšený přítok okysličené krve do orgánů a to vede opět k jinému druhu stimulace jejich čnnsti. Provádíme-li při zádrži „džalandhara bandhu“ dochází tlakem na nervové pleteně u karotického sinu ke změnám ve vegetativním nervovém systému: z převládající převahy sympatiku dochází k posunu různého stupně ve prospěch parasympatiku, to je k fázi regenerace organismu.
Při jakékoliv zádrži dechu dochází ke zvýšení obsahu CO2 v krvi, plicních sklípcích i ve výdechovaném vzduchu a současně ke snížení přístupu O2 do orgánů. /Dol. sep3str.3/ . V určitém slova smyslu to napodobuje změny, které vznikají při těžké fyzické práci ovšem při pránájámě je situace podstatně odlišná:Vzestup CO2 nastává postupně, / vlastní názor : to snad záleží na relaci o jak těžkou práci se jednalo- zda i při ní docházelo k zádržím - a jak velké byly zádrže při P/. což umožní adaptaci těla, - svaly jsou uvol něné, takže nedochází k současnému vzestupu kyselých metabolitů a spotřeba O2 je snížená /Vlastní názor: Vývoj laktátu by měl ve větším nastat při těžší práci v neoxydativní lakátové zoně, která však může trvat jen 40 až 90 sec. a o adaptaci by se dalo mlvit ne jen v souvislosti se zádrží, ale pouze v sovislosti s dlouhodobým opakovaným tréninkem na zádrž./. To, že nastává adaptace na lehce hypometabolický stav je organizmu prospěšné, zlepšuje se tím jeho homeostatická schopnost-schopnost vyrovnávat se se změnami okolí. /Dol. sep3-str.4 /.
Vliv složení krevních plynů a hodnoty pH působí:
Upraveno ze souboru Fyziolog
Dýchání určitým způsobem můžeme ovlivnit množství O2 a CO2 jak místně tak i v celém organizmu. Zvýšení obsahu kyslíku se projeví jako respitační alkalóza, to znamená že se zvýší pH. Zvýšení obsahu kysličníku uhličitého se projeví naopak jako respirační acidóza, což se projeví snížením pH. Projevy obsahu O2 a CO2 jsou tedy zcela opačné a změny obou plynů jsou na sebe vzájemně vázány.
Místně se mohou projevit tyto změny u orgánů s vysokou látkovou výměnou. Snížení obsahu O2 a zvýšení obsahu CO2 se projeví snížením hodnoty pH (respirační acidózou) a místně chemický vliv způsobí rozšíření cév, což má za následek zvýšené prokrvení příslušné tkáně. Zvýšení obsahu O2 a a snížení obsahu CO2 působí opačně. Např. v mozku působí vysoký tlak CO2 v krvi rozšíření cév a zvýšení prokrvení. Jestliže je tlak CO2 nízký, prokrvení mozku klesá. /Trefný 131/.
Centrálně je koncentrace krevních plynů zjišťována chemoreceptory v glomus artikum a v glomus carotikum. Výsledné hodnocení ovlivňuje ústředí oběhu krevního přímo nebo ústředí dýchání nepřímo. Když vlivem omezeného dýchání (zádrže) nebo při zvyšování zatížení organizmu krev nestačí tkáně dostatečně zásobit kyslíkem (v tkáních narůstá CO2), zůží se cévy v celém organizmu, s vyjimkou oblastí s vysokou látkovou výměnou (např. srdce a kosterní svalstvo), stoupne krevní tlak a tep, zvýší se minutový krevní objem a tímse zvýší i dodávka O2 tkáním. Současně dochází ke zvýšení CO2 i v alveolárním vzduchu, což nás donuti v případě dechové zádrže k nádechu (působení VO2 přes vegetativní nervstvo na dechové centrum ) a vpřípadě zvyšující se zátěže dojde ke yvýšení dechové frekvence a prohloubení dechu./Trefný 131/
Pozor zkontrolovat!!!!!
Je rovněž známo /??? ověřit/, že mírné zvýšení CO2 působí zklidňujícím způsobem, (na rozdíl od vyšších hladin, které dechové centrum značně povzbuzují), dále zlepšuje krevní oběh v mozku a trénink hypoxie dále stimuluje vaskularizaci myokardu. /??? nejasné - ověřit/. /Dol. sep3-str.4 /.
Důležité ovšem je, že za všech výše popsaných situací, zabraňujeme dechovému centru v jeho normální reakci na tyto metabolické změnya vědomě, vůlí udržujeme zvolený dechový vzorec po určitou dobu. /Dol. sep3-str.4 /.
Zádrže i zvyšování odporu vzduchu /jakýmkoliv způsobem/ klade zvýšené nároky na srdce a proto lidé se srdečním onemocněním je nesmí provádět vůbec. /Dol. sep3str.3/
Zjišťovali v Benársu : Skupina dobrovolníků prováděla 6 měsíců 20 minut denně pránájámu ??? jakou??? časový poměr 2:8:4. Potom byl zjištěn pokles různých biochemických parametrů, např. plasmatických katecholaminů, serových lipidů, cholesterolu v seru atd. Změny byly vykládány jako přiznivý účinek pránájámy na metabolickou aktivitu ???co se tím myslí??tkání a orgánů? /Dol. sep3str.4/
Při EEG studiích pránájámy zjistili vzestup co tím mysleli???/α/ alfa/ rytmu, z čehož usuzovali na vyšší stupeň mentálního zklidnění./ Prof. Udapa- uvádí /Dol. sep3str.4/
Nelze pominout ani účinek ritmicity . Víme ??? , že některé rytmy mají silně povzbuzující účinek, jiné naopak zklidňují/kolébání dětí a ukolébavky vůbec/. Udržujeme-li určitý dechový vzorec dechového rytmu po určitou dobu, indukuje se tento rytmus i do dalších tělesných systémů, zejména do nervového systému. Můžeme proto předpokládat, že zpomalený dechový rytmus povede ke ztlumení i nevové hyperaktivity. /Dol. sep3-str.4 /./uvedeno též u střídyvého dechu/.
?Při laboratorních pokusech bylo prokázáno, že dochází k významnému vyvolání theta aktivity v EEG, při pravidelném, opakovaném dráždění čichového receptoru vlivem proudu vzduchu v rytmu kapálabháty. To svěčí pro reflexní mechanismus zprostředkovaný čichovou dráhou, která neni zkřížená. K významným změnám v krevních plynech při kapálabháty nedochází. V žádném případě nejde o hyperventilaci, ale o polypnoe (lye srovnat s polypnoe u psa - ochlazující jeho organizmus./ uvedeno též u střidavého dechu a kapálabháty/. Dost. sep. 4 str. 144/
Hlavní a nejdůležitější změnu však nacházíme na úrovni centrálních regulací - v činnésti dechového centra a VNČ /asi vyšší nervová centra/ vůbec. Fyziologové opakovaně prokázali, že dechové centrum svou rytmickou činností ovlivňuje rytmickou složku dalších těledných systémů. Avšak zpětně přicházejí do dechového centra signály z vyšších nervových center (odrážející nervový stav) a z periférie těla (související s metabolismem), které mění jeho vlastní dechový rytmus. Vzhledem k tomu, že s rytmy dechového centra jsou synchronizovány aktivity dalších systémů, zejména kardiovaskulárního, svalového i činnost samotných nervových buněk / co tím zase myslí???/, lze právem očekávat, že jakákoliv rytmicita dechového centra bude mít dopad na všechny ostatní synchronizované pochody v těle i na centrální nervový systém./ Dol. sep3str.5/
Závěr/ Dol.sep.3 str5/. Pránájáma svým působením rozšiřuje vědomé ovládání našeho těla do oblasti autonomního řízení. Dýchání je činnost řízená automaticky bez našeho vědomí, do které však můžeme svojí vůlí kdykoliv zasáhnout. A tím, že vnucujeme dechovému centru zcela určité dechové rytmy a dýchání podstatně zpomalujeme /což se přenáší i do běžného života mimo cvičení/, ovlivňujeme jeho aktivitu a rytmicitu. Tím působíme nepřímo i na ostatní pochody v těle a rozšiřujeme jejich reaktivitu na změny, přicházející jak z vnitřního tak z vnějšího prostředí /homeostatické mechanizmy. Z hlediska duševní činnosti pránájáma naši psychiku zklidňuje a vybavuje nás lépe na snášení i reagování ve stresových stuacích./ Dol.sep.3 str 5/
Sri Svamí Šivananda píše v knize „Cvičení jogínů“: Dechové cvičení pránájáma reguluje pránu - živtní sílu člověka i jeho dýchání. Ten, kdo pránájámu cvičí, získává chuť k jídlu, osobní krásu, schopnost snadné myšlenkové koncentrace. Je vhodné ji cviči, když se člověk cítí unavený, znechucený, deprimovaný... [Sieradski- Čaraka]
Z lékařského hlediska je nutno varovat a upozornít, že nevhodný postup při pránájámě může mít škodlivé následky. Zejména postupujeli žák příliš rychle k pokročilejším stupňům - zádržím. Nejznámější poruchou je respirační neuróza. Postižený cítí stále nutkání k hlubšímu nádech, jakoby se nebyl schopen dost nadechnout. v takovém případě přerušíme cvičení a začneme znovu s přípravnými cvikyod samého začátku a postupujeme pomalu. Při přehnaném a neuváženém provádění zádrží může dojít k poškození srdce a plic.
Je třeba si dále uvědomit, že povrch plicních sklípků je daleko nejrozsáhlejší interoceptivní oblastí. Spolu s průduškami, průdušinkami, průdušnicí, hrtanem a nosem tvoří nejlepší prostředí pro dosažení plynulého „posturálního substrátu“, který je důležitý pro udržení homeostatické rovnováhy. Prvořadou důležitost, kterou má pránájáma v józe, můžeme pochopit, když si uvědomíme, že interoceptivně-tonické reakce, působící přes dýchací mechanizmus mají zvláštní význam při udržení plynulosti posturálního substrátu. Inervace dýchacího systému zahrnuje vyšší úroveň nervové činnosti. Zjistilo se, že dýchání není kontrolováno jen centry v prodloužené míše a Varolově mostě, ale i jinými centrálními oblastmi, nad úrovní hypothalamu, jako například mediální a bazální kortikální a subkortikální oblasti mají vliv na respirační funkce.
Vysvětlení plus ZAšKRTNUTé SVISLOU čAROU NA [kULV STR. 90] .
aaa Podle trdiční fylozofie má jogové dýchání PRÁNÁJÁMA účINKY DALEKO šIRší. Nejenže přispívá k „nádišuddhi“ (doslova „žíly číštění“), ale může způsobit změnu přímo v cestě impulsů mozkem (myšleno asi nevovým systémem), a přispět tak ke stálosti a rovnováze mysli.(Pomocí pránájámy, která se dělá správně, je dobře integrován nervový systém jako celek a impulzy mohou probíhat „sušumnou“, středním traktem, protože se vyčistila překážka, která předtím bránila jejich cestě. Impulsy, proudící střední dráhou, způsobují stálost mysle a její rovnováhu. [HJP II - 41-42 = asi hatha jóga pradipika]. Tvrdily, že dráha těchto impuosů normálně proudí laterálními regiony a tento průběh má za následek egocentrismus a nestálost mysli............ Pokračování Kulv. 92 a 93 okopírovat rozluštit
= Vlastní výklad a - b A). Podle trdiční fylozofie může jogové dýchání odstranit případné překážky na nervových drahách zejména v míše /sušumna/. Impulsy z mozku pak mohou volněji probíhat, čoz přispívá ke stálosti a rovnováze nervového systému. [Kulv. 90 a91] V blízkosti špičky čelního laloku se nachází centrum regulace dýchání, které zastavuje dech a současně i centrum vědomí ega. V tom je možno vidět určité souvislosti mezi jógickým dýcháním, které se vyznačuje právě dechovými zádržemi a vědomím člověka, jeho myšlením a chováním. [Kulv.93]
B). Podle trdiční fylozofie působí jógové dýchání („PRÁNÁJÁMA“) na nervový systém tím, že člověka celkově uklidňuje - zklidňuje jeho mysl - uvádí jeho duševní stav do rovnováhy, což se projeví v harmonizaci CNS . [Kulv. 90 a91] V blízkosti špičky čelního laloku se nachází centrum regulace dýchání, které zastavuje dech a současně i centrum vědomí ega. V tom je možno vidět určité souvislosti mezi jógickým dýcháním, které se vyznačuje právě dechovými zádržemi a vědomím člověka, jeho myšlením a chováním. [Kulv.93]
Jógové dýchání („PRÁNÁJÁMA“), využívá všechny faktory regulující dýchání vždy po celkovém a především emočním uklidnění. Volní kontrola je využívána k tomu, aby se dechová centra postupně adaptovala na stále větší množství chemických a tlakových změn v krvi až nakonec dochází k úplnému zastavení dýchání -“kevala kumbhace“, o níž se tvrdí, že „odstraňuje záclonu bránící světlu“, což lze chápa jako zpřístupnění mimosmyslového vnímání.
[Kulv.94]
ověřit „vidžnána nádí mardana = masáž karotů
Murčhá pránájáma = dýchání se stlačenými karoty .[Kulv. 80]
Význam P: [ Dol. sep. 3]
Pránájáma ovlivňuje samotná dýchové centra a jeho funkce. Děje se to hlavně vědomým zaváděním umělých rytmů a vzorců dechu. Dechové centrum určuje hloubku i frekvenci dechu v závislosti na metabolickém a nervovém stavu organizmu zcela automaticky bez našeho vědomého zásahu. My však při pránájámě vnucujeme dechovému centru určitý námi zvolený dechový rytmus a dodržujeme ho určitou dobu. Měníme tím celou řadu parametrů v našem organizmu a ten se na ně postupně adaptuje./Vlastní názor/
Poznámky /pzn/ k případnému doplnění
Dýchání by se mělo prodlužovat na 1 až 4 dechy za minutu[Ram.0]
Spotřeba kyslíku je zajišťována odpovídajícím minutovým objemem srdečním. Při tělesné práci stoupá úměrně se zvyšující se intenzitou látkové přeměny i spotřeba kyslíku, který je potřeba dodat krevními cestami ke tkáním. Jedním ze spůsobů jak tuto dodávku zajistit je zvýšení minutového objemu srdečního. Výši minutového objemu srdečního ovlivňuje srdeční frekvence, systolický srdeční objem / ovlivněný roztažlivostí srdečních komor/ žilní návrat krve a v menší míře i tlak krve v tepnách. proto se např. snižuje minutový objem srdeční při statických cvičenich, při vysokém tlaku a pod.????? Systolický srdeční objem za klidových podmínek je cca 70 ml a při tepové frekvenci 72/min je minutový objem cca 5l. Při tělesné práci může stoupnout systolický srdeční objem na 150 ml a tepová frekvence na 180/min, takže minutový objem srdeční dosáhne 27 l/min. Od jisté „kritické“ tepové frekvence však systolický srdeční objem začíná klesat, takže pak začne klesat i objem minutový. Příčinou poklesu systolického srdečního objemu je takové zkrácení diastoly, že vázne plnění komor krví /Trefný95/.
Rytmická činnost dýchací, během níž se mění nitrohrudní tlak, napomáhá při vdechu nasávání krve do srdce - síní při jejich diastole, neboť naplňování síní je činnost je pasivním dějem.
/Trefný 89/
Vdech a výdech / a též fyzická zátěž/ mění časové souvislosti srdeční revoluce. Během diastoly je tlak v síních a komorách nízký, krev teče do srdce a plní síně a komory. Komory se v této fázi naplní asi ze 70% objemu. Zbývajících 30% je doplněno do komor při kontrakci (systole) síní. Fáze na pravé a levé straně jsou poněkud asynchronní. SYSTOLA PRAVé SíNě NASTáVá dříve než systola síně levé, a systola pravé komory je naopak oproti systole levé komory opoždělá. Avšak ejekce pravé komory začíná dříve než levé, poněvadž plicní ateriální tlak je nižší ne tlak aortální. Při výdechu se aortální a pulmorální chlopeň uzavírají současně, avšak během vdechu se aortální chlopeň uzavírá poněkud dřívenež pulmorální, neboť během vdechu v plicnici diastolický tlak poklesne /Trefný 92/.
Dech působí i na žilní oběh. Zvýšení podtlaku v oblasti hrudníku při nádechu působí na udržování žilního oběhu. Při nádechu sezvýšením podtlaku v hrudní dutině nasává nejen vzduch do plic ale i krev do dutých žil v oblasti hrudníku. Zádrž dechu po nádechu s hrudníkem ve vdechové poloze znamená zpomalení žilního průtoku hrudní oblastí a městnání krve v žilách/ žíly vystoupí v důsledku vetší náplně//Trefný 114/.
.
Krevní tlak kolísá, při čemž systolický tlak se mění více než diastolický. Kolísání mezi maximem a minimem v průběhu jednotlivého tepu vytváří vlny I. řádu. Kolísání způsobované dýcháním vytváří vlny II. řádu. Protáhlé změny způsobené změnami tonu autonomního nervstva vytvářejí změny III. řádu. Krevní tlak kolísá i v průběhu dne. Nejnižší je ráno , nejvyšší odpoledne. U dospělých lidí v klidu kolísá systolický tlak v rozmezí 90 - 140 torrů, diastolický 70 - 90torrů/Trefný 107/.
Vlastní výměna dýchacích plynů a výměna látek mezi krví a tkáněmiprobíhá na konci krevního oběhu v oblasti vlásečnic /kapilár/. To je umožněno tím že vlásečnice jsou velmi tenké, mají průměr 2-30 um a délku 0,5-0,8 mm a jejich stěna je velmi slabá, prostá svalových vláken - skládá se z jedné vrstvičky buněk endotelu/Trefný 115/. Navíc je vlásečnic velké množstv,celkový průřez všemi vlásečnicemi je asi 700 x větší než je průřez aorty a představuje celkovou plochu 1000 m2/Trefný 117/. Je to proto, že v místě výměny dýchacích plynů a ostatních látek musí být plocha cév co největší. V průměru celého těla připadá na1 mm 3 600 vlásečnic. je třeba si uvědomit, že různé tkáně mají různé množství vlásečnic. Např. srdce má 3 000, kežto sval v klidu jen 300 vlásečnic na 1 mm3 /Trefný 117/.
xxxxx
Spotřeba kyslíku je zajišťována odpovídajícím minutovým objemem srdečním. Při tělesné práci stoupá úměrně se zvyšující se intenzitou látkové přeměny i spotřeba kyslíku, který je potřeba dodat krevními cestami ke tkáním. Jedním ze spůsobů jak tuto dodávku zajistit je zvýšení minutového objemu srdečního. Výši minutového objemu srdečního ovlivňuje srdeční frekvence, systolický srdeční objem / ovlivněný roztažlivostí srdečních komor/ žilní návrat krve a v menší míře i tlak krve v tepnách. proto se např. snižuje minutový objem srdeční při statických cvičenich, při vysokém tlaku a pod.????? Systolický srdeční objem za klidových podmínek je cca 70 ml a při tepové frekvenci 72/min je minutový objem cca 5l. Při tělesné práci může stoupnout systolický srdeční objem na 150 ml a tepová frekvence na 180/min, takže minutový objem srdeční dosáhne 27 l/min. Od jisté „kritické“ tepové frekvence však systolický srdeční objem začíná klesat, takže pak začne klesat i objem minutový. Příčinou poklesu systolického srdečního objemu je takové zkrácení diastoly, že vázne plnění komor krví /Trefný95/.
Rytmická činnost dýchací, během níž se mění nitrohrudní tlak, napomáhá při vdechu nasávání krve do srdce - síní při jejich diastole, neboť naplňování síní je činnost je pasivním dějem.
/Trefný 89/
Vdech a výdech / a též fyzická zátěž/ mění časové souvislosti srdeční revoluce. Během diastoly je tlak v síních a komorách nízký, krev teče do srdce a plní síně a komory. Komory se v této fázi naplní asi ze 70% objemu. Zbývajících 30% je doplněno do komor při kontrakci (systole) síní. Fáze na pravé a levé straně jsou poněkud asynchronní. SYSTOLA PRAVé SíNě NASTáVá dříve než systola síně levé, a systola pravé komory je naopak oproti systole levé komory opoždělá. Avšak ejekce pravé komory začíná dříve než levé, poněvadž plicní ateriální tlak je nižší ne tlak aortální. Při výdechu se aortální a pulmorální chlopeň uzavírají současně, avšak během vdechu se aortální chlopeň uzavírá poněkud dřívenež pulmorální, neboť během vdechu v plicnici diastolický tlak poklesne /Trefný 92/.
Dech působí i na žilní oběh. Zvýšení podtlaku v oblasti hrudníku při nádechu působí na udržování žilního oběhu. Při nádechu sezvýšením podtlaku v hrudní dutině nasává nejen vzduch do plic ale i krev do dutých žil v oblasti hrudníku. Zádrž dechu po nádechu s hrudníkem ve vdechové poloze znamená zpomalení žilního průtoku hrudní oblastí a městnání krve v žilách/ žíly vystoupí v důsledku vetší náplně//Trefný 114/.
.
Krevní tlak kolísá, při čemž systolický tlak se mění více než diastolický. Kolísání mezi maximem a minimem v průběhu jednotlivého tepu vytváří vlny I. řádu. Kolísání způsobované dýcháním vytváří vlny II. řádu. Protáhlé změny způsobené změnami tonu autonomního nervstva vytvářejí změny III. řádu. Krevní tlak kolísá i v průběhu dne. Nejnižší je ráno , nejvyšší odpoledne. U dospělých lidí v klidu kolísá systolický tlak v rozmezí 90 - 140 torrů, diastolický 70 - 90torrů/Trefný 107/.
Vlastní výměna dýchacích plynů a výměna látek mezi krví a tkáněmiprobíhá na konci krevního oběhu v oblasti vlásečnic /kapilár/. To je umožněno tím že vlásečnice jsou velmi tenké, mají průměr 2-30 um a délku 0,5-0,8 mm a jejich stěna je velmi slabá, prostá svalových vláken - skládá se z jedné vrstvičky buněk endotelu/Trefný 115/. Navíc je vlásečnic velké množstv,celkový průřez všemi vlásečnicemi je asi 700 x větší než je průřez aorty a představuje celkovou plochu 1000 m2/Trefný 117/. Je to proto, že v místě výměny dýchacích plynů a ostatních látek musí být plocha cév co největší.V průměru celého těla připadá n a1 mm 3
2. Soustavné dráždění sliznic a reflexogenních zón v nose vede postupně k určité adaptaci, takže organismus nereaguje překotně.
???? S relaxací souvisí i útlum starých vrozených obranných mechanismů, připravujících organismus na energeticky náročnou obrannou aktivitu v konlliktních situacích. Podráždění sympatiku mobilizuje energetické zdroje (glycidy a tukovité látky ze zásobáren). Tyto mechanismy, velmi potřebné na raných stádiích vývoje člověka, mohou působit neblaze v moderní společnosti, kde se za mírových podmínek řeší konflikty zpravidla na verbální úrovni. Mobilizované energetické zdroje pak nejsou spotřebovávány, popř. se tukovité látky ukládají na stěně cév aje tak podporován artherosklerotický proces - jak předpokládá Charvát, Dell a Folkov (1964). Přitom poruchy kardiovaskulárního systému postiženého tímto procesem jsou na prvním místě v příčinách úmrtí "rozvinuté" společnosti.
Tak jako se trénuje kosterní svalstvo např. zvedáním těžkých břemen, tak se rozkolísáváním regulačních pochodů (nauli, bhastriká) dosahujejejich vyšší stability. Takováto cvičení jsou ovšem pro klinicky zdravé jedince (zejm. pokud jde o kar
Výsledkem pravidelného cvičení pránájámy je posunutí vegetativní rovnováhy směrem k parasympatikotonii. Tzn. že se trvaleji sníží srdeční frekvence, krevní tlak, dechová frekvence. U extremních parasympatikotoniků však dochází k zlepšení stavu v opačném směru. Snížení tepové frekvence je žádoucí, nebot bylo prokázáno, že její trvalé zvýšení je rizikovým faktorem pro vznik infarktu myokardu.
Zúžené vědomí je výsledkem vědomého řízení dechu - pránájámy
Jedním z významných účinků pránájámy / ale i bhand a kryjí/ je soustaVNé ROZKOLíSáVáNí REGULAčNíCH POCHODů , čímž se dosáhne jejich větší stability, tak jako se cvičí kosterní svalstvo opakovaným zdviháním břemen.
Stlačení karotických sinusů, horní-krční uzávěr „džalandhára bandha“, brání nežádoucímu abnormálnímu zvýšení krevního tlaku a tepové frejvence, k čemuž by jinak došlo při náhlém přerušení dechu a jeho uzavření pod vysokým tlakem v plicích. Moderní fyziologie prokázala, že karotické sinusy jsou velmi citlivá čidla krevního tlaku, která se významně podílejí na řízení dechu, krevního tlaku a tepové frekvence. Karotické tepny spolu s karotickými sinusy se v jogové literatuře nazývají „vidžnána nádí“ tj. dráhy, které pomáhají udržovat vědomí /zásobují mozek dostatečným množstvím krve - pokud by však byly delší dobu stlačeny přivodí bezvědomí/. [Kulv. 75]
Podel krčních tepen vedou i dvě větve nervu vágu. Při krčním uzávěru dochází asi k současnému ovlivnění obou.
Při zádrži po nádechu, tedy při naplněných plicích, je nitrohrudní a nitrobřišní tlak pozitivní a stoupá /?/. To napomáhá celkovému krevnímu oběhu, odstraňuje městnání krve v orgánech a navíc zvýšený přítok krve stimuluje funkci orgánů. /Podle mne : zvýšený krevní tlak v hrudníku a plicích zpomaluje tok krve spodní břišní žilou do srdce a tím naopak napomáhá městnání krve v břiše a dolních končetinách???? /Dol. sep3-str.3/
!!! Při zádrži po výdechu, tedy při vyprázdněných plicích, je nitrohrudní a nitrobřišní tlak negativní /podtlak/. To vede k mírnému rozepětí vnitřních orgánů, což způsobuje oběhové změny/. Pourčitém odkrvení nastává zvýšený přítok okysličené krve do orgánů a to vede opět k jinému druhu stimulace jejich činnosti. Provádíme-li při zádrži „džalandhara bandhu“ dochází tlakem na nervové pleteně u karotického sinu ke změnám ve vegetativním nervovém systému: z převládající převahy sympatiku dochází k posunu různého stupně ve prospěch parasympatiku, to je k fázi regenerace organismu.
Při jakékoliv zádrži dechu dochází ke zvýšení obsahu CO2 v krvi, plicních sklípcích i ve výdechovaném vzduchu a současně ke snížení přístupu O2 do orgánů. /Dol. sep3str.3/ . V určitém slova smyslu to napodobuje změny, které vznikají při těžké fyzické práci ovšem při pránájámě je situace podstatně odlišná:Vzestup CO2 nastává postupně, / vlastní názor : to snad záleží na relaci o jak těžkou práci se jednalo- zda i při ní docházelo k zádržím - a jak velké byly zádrže při P/. což umožní adaptaci těla, - svaly jsou uvol něné, takže nedochází k současnému vzestupu kyselých metabolitů a spotřeba O2 je snížená /Vlastní názor: Vývoj laktátu by měl ve větším nastat při těžší práci v neoxydativní lakátové zoně, která však může trvat jen 40 až 90 sec. a o adaptaci by se dalo mlvit ne jen v souvislosti se zádrží, ale pouze v sovislosti s dlouhodobým opakovaným tréninkem na zádrž./. To, že nastává adaptace na lehce hypometabolický stav je organizmu prospěšné, zlepšuje se tím jeho homeostatická schopnost-schopnost vyrovnávat se se změnami okolí. /Dol. sep3-str.4 /.
Vliv složení krevních plynů a hodnoty pH působí:
Upraveno ze souboru Fyziolog
Dýchání určitým způsobem můžeme ovlivnit množství O2 a CO2 jak místně tak i v celém organizmu. Zvýšení obsahu kyslíku se projeví jako respitační alkalóza, to znamená že se zvýší pH. Zvýšení obsahu kysličníku uhličitého se projeví naopak jako respirační acidóza, což se projeví snížením pH. Projevy obsahu O2 a CO2 jsou tedy zcela opačné a změny obou plynů jsou na sebe vzájemně vázány.
Místně se mohou projevit tyto změny u orgánů s vysokou látkovou výměnou. Snížení obsahu O2 a zvýšení obsahu CO2 se projeví snížením hodnoty pH (respirační acidózou) a místně chemický vliv způsobí rozšíření cév, což má za následek zvýšené prokrvení příslušné tkáně. Zvýšení obsahu O2 a a snížení obsahu CO2 působí opačně. Např. v mozku působí vysoký tlak CO2 v krvi rozšíření cév a zvýšení prokrvení. Jestliže je tlak CO2 nízký, prokrvení mozku klesá. /Trefný 131/.
CNS ˇ= řízení Centrálně je koncentrace krevních plynů zjišťována chemoreceptory v glomus artikum a v glomus carotikum. Výsledné hodnocení ovlivňuje ústředí oběhu krevního přímo nebo ústředí dýchání nepřímo. Když vlivem omezeného dýchání (zádrže) nebo při zvyšování zatížení organizmu krev nestačí tkáně dostatečně zásobit kyslíkem (v tkáních narůstá CO2), zůží se cévy v celém organizmu, s vyjimkou oblastí s vysokou látkovou výměnou (např. srdce a kosterní svalstvo), stoupne krevní tlak a tep, zvýší se minutový krevní objem a tímse zvýší i dodávka O2 tkáním. Současně dochází ke zvýšení CO2 i v alveolárním vzduchu, což nás donuti v případě dechové zádrže k nádechu (působení VO2 přes vegetativní nervstvo na dechové centrum ) a vpřípadě zvyšující se zátěže dojde ke yvýšení dechové frekvence a prohloubení dechu./Trefný 131/
Pozor zkontrolovat!!!!!
Je rovněž známo /??? ověřit/, že mírné zvýšení CO2 působí zklidňujícím způsobem, (na rozdíl od vyšších hladin, které dechové centrum značně povzbuzují), dále zlepšuje krevní oběh v mozku a trénink hypoxie dále stimuluje vaskularizaci myokardu. /??? nejasné - ověřit/. /Dol. sep3-str.4 /.
Důležité ovšem je, že za všech výše popsaných situací, zabraňujeme dechovému centru v jeho normální reakci na tyto metabolické změnya vědomě, vůlí udržujeme zvolený dechový vzorec po určitou dobu. /Dol. sep3-str.4 /.
Zádrže i zvyšování odporu vzduchu /jakýmkoliv způsobem/ klade zvýšené nároky na srdce a proto lidé se srdečním onemocněním je nesmí provádět vůbec. /Dol. sep3str.3/
Zjišťovali v Benársu : Skupina dobrovolníků prováděla 6 měsíců 20 minut denně pránájámu ??? jakou??? časový poměr 2:8:4. Potom byl zjištěn pokles různých biochemických parametrů, např. plasmatických katecholaminů, serových lipidů, cholesterolu v seru atd. Změny byly vykládány jako přiznivý účinek pránájámy na metabolickou aktivitu ???co se tím myslí??tkání a orgánů? /Dol. sep3str.4/
Při EEG studiích pránájámy zjistili vzestup co tím mysleli???/α/ alfa/ rytmu, z čehož usuzovali na vyšší stupeň mentálního zklidnění./ Prof. Udapa- uvádí /Dol. sep3str.4/
Nelze pominout ani účinek rytmicity . Víme ??? , že některé rytmy mají silně povzbuzující účinek, jiné naopak zklidňují/kolébání dětí a ukolébavky vůbec/. Udržujeme-li určitý dechový vzorec dechového rytmu po určitou dobu, indukuje se tento rytmus i do dalších tělesných systémů, zejména do nervového systému. Můžeme proto předpokládat, že zpomalený dechový rytmus povede ke ztlumení i nevové hyperaktivity. /Dol. sep3-str.4 /./uvedeno též u střídyvého dechu/.
?Při laboratorních pokusech bylo prokázáno, že dochází k významnému vyvolání theta aktivity v EEG, při pravidelném, opakovaném dráždění čichového receptoru vlivem proudu vzduchu v rytmu kapálabháty. To svěčí pro reflexní mechanismus zprostředkovaný čichovou dráhou, která neni zkřížená. K významným změnám v krevních plynech při kapálabháty nedochází. V žádném případě nejde o hyperventilaci, ale o polypnoe (lye srovnat s polypnoe u psa - ochlazující jeho organizmus./ uvedeno též u střidavého dechu a kapálabháty/. Dost. sep. 4 str. 144/
Hlavní a nejdůležitější změnu však nacházíme na úrovni centrálních regulací - v činnésti dechového centra a VNČ /asi vyšší nervová centra/ vůbec. Fyziologové opakovaně prokázali, že dechové centrum svou rytmickou činností ovlivňuje rytmickou složku dalších těledných systémů. Avšak zpětně přicházejí do dechového centra signály z vyšších nervových center (odrážející nervový stav) a z periférie těla (související s metabolismem), které mění jeho vlastní dechový rytmus. Vzhledem k tomu, že s rytmy dechového centra jsou synchronizovány aktivity dalších systémů, zejména kardiovaskulárního, svalového i činnost samotných nervových buněk / co tím zase myslí???/, lze právem očekávat, že jakákoliv rytmicita dechového centra bude mít dopad na všechny ostatní synchronizované pochody v těle i na centrální nervový systém./ Dol. sep3str.5/
Závěr/ Dol.sep.3 str5/. Pránájáma svým působením rozšiřuje vědomé ovládání našeho těla do oblasti autonomního řízení. Dýchání je činnost řízená automaticky bez našeho vědomí, do které však můžeme svojí vůlí kdykoliv zasáhnout. A tím, že vnucujeme dechovému centru zcela určité dechové rytmy a dýchání podstatně zpomalujeme /což se přenáší i do běžného života mimo cvičení/, ovlivňujeme jeho aktivitu a rytmicitu. Tím působíme nepřímo i na ostatní pochody v těle a rozšiřujeme jejich reaktivitu na změny, přicházející jak z vnitřního tak z vnějšího prostředí /homeostatické mechanizmy. Z hlediska duševní činnosti pránájáma naši psychiku zklidňuje a vybavuje nás lépe na snášení i reagování ve stresových stuacích./ Dol.sep.3 str 5/
Sri Svamí Šivananda píše v knize „Cvičení jogínů“: Dechové cvičení pránájáma reguluje pránu - živtní sílu člověka i jeho dýchání. Ten, kdo pránájámu cvičí, získává chuť k jídlu, osobní krásu, schopnost snadné myšlenkové koncentrace. Je vhodné ji cviči, když se člověk cítí unavený, znechucený, deprimovaný... [Sieradski- Čaraka]
Z lékařského hlediska je nutno varovat a upozornít, že nevhodný postup při pránájámě může mít škodlivé následky. Zejména postupuje-li žák příliš rychle k pokročilejším stupňům - zádržím. Nejznámější poruchou je respirační neuróza. Postižený cítí stále nutkání k hlubšímu nádech, jakoby se nebyl schopen dost nadechnout. v takovém případě přerušíme cvičení a začneme znovu s přípravnými cvikyod samého začátku a postupujeme pomalu. Při přehnaném a neuváženém provádění zádrží může dojít k poškození srdce a plic.
Je třeba si dále uvědomit, že povrch plicních sklípků je daleko nejrozsáhlejší interoceptivní oblastí. Spolu s průduškami, průdušinkami, průdušnicí, hrtanem a nosem tvoří nejlepší prostředí pro dosažení plynulého „posturálního substrátu“, který je důležitý pro udržení homeostatické rovnováhy. Prvořadou důležitost, kterou má pránájáma v józe, můžeme pochopit, když si uvědomíme, že interoceptivně-tonické reakce, působící přes dýchací mechanizmus mají zvláštní význam při udržení plynulosti posturálního substrátu. Inervace dýchacího systému zahrnuje vyšší úroveň nervové činnosti. Zjistilo se, že dýchání není kontrolováno jen centry v prodloužené míše a Varolově mostě, ale i jinými centrálními oblastmi, nad úrovní hypothalamu, jako například mediální a bazální kortikální a subkortikální oblasti mají vliv na respirační funkce.
Vysvětlení plus ZAšKRTNUTé SVISLOU čAROU NA [kULV STR. 90] .
aaa Podle trdiční fylozofie má jogové dýchání PRÁNÁJÁMA účINKY DALEKO šIRší. Nejenže přispívá k „nádišuddhi“ (doslova „žíly číštění“), ale může způsobit změnu přímo v cestě impulsů mozkem (myšleno asi nevovým systémem), a přispět tak ke stálosti a rovnováze mysli.(Pomocí pránájámy, která se dělá správně, je dobře integrován nervový systém jako celek a impulzy mohou probíhat „sušumnou“, středním traktem, protože se vyčistila překážka, která předtím bránila jejich cestě. Impulsy, proudící střední dráhou, způsobují stálost mysle a její rovnováhu. [HJP II - 41-42 = asi hatha jóga pradipika]. Tvrdily, že dráha těchto impuosů normálně proudí laterálními regiony a tento průběh má za následek egocentrismus a nestálost mysli............ Pokračování Kulv. 92 a 93 okopírovat rozluštit
= Vlastní výklad a - b A). Podle trdiční fylozofie může jogové dýchání odstranit případné překážky na nervových drahách zejména v míše /sušumna/. Impulsy z mozku pak mohou volněji probíhat, čoz přispívá ke stálosti a rovnováze nervového systému. [Kulv. 90 a91] V blízkosti špičky čelního laloku se nachází centrum regulace dýchání, které zastavuje dech a současně i centrum vědomí ega. V tom je možno vidět určité souvislosti mezi jógickým dýcháním, které se vyznačuje právě dechovými zádržemi a vědomím člověka, jeho myšlením a chováním. [Kulv.93]
B). Podle trdiční fylozofie působí jógové dýchání („PRÁNÁJÁMA“) na nervový systém tím, že člověka celkově uklidňuje - zklidňuje jeho mysl - uvádí jeho duševní stav do rovnováhy, což se projeví v harmonizaci CNS . [Kulv. 90 a91] V blízkosti špičky čelního laloku se nachází centrum regulace dýchání, které zastavuje dech a současně i centrum vědomí ega. V tom je možno vidět určité souvislosti mezi jógickým dýcháním, které se vyznačuje právě dechovými zádržemi a vědomím člověka, jeho myšlením a chováním. [Kulv.93]
Jógové dýchání („PRÁNÁJÁMA“), využívá všechny faktory regulující dýchání vždy po celkovém a především emočním uklidnění. Volní kontrola je využívána k tomu, aby se dechová centra postupně adaptovala na stále větší množství chemických a tlakových změn v krvi až nakonec dochází k úplnému zastavení dýchání -“kevala kumbhace“, o níž se tvrdí, že „odstraňuje záclonu bránící světlu“, což lze chápa jako zpřístupnění mimosmyslového vnímání.
[Kulv.94]
ověřit „vidžnána nádí mardana = masáž karotů
Murčhá pránájáma = dýchání se stlačenými karoty .[Kulv. 80]
Význam P: [ Dol. sep. 3]
Pránájáma ovlivňuje samotná dýchové centra a jeho funkce. Děje se to hlavně vědomým zaváděním umělých rytmů a vzorců dechu. Dechové centrum určuje hloubku i frekvenci dechu v závislosti na metabolickém a nervovém stavu organizmu zcela automaticky bez našeho vědomého zásahu. My však při pránájámě vnucujeme dechovému centru určitý námi zvolený dechový rytmus a dodržujeme ho určitou dobu. Měníme tím celou řadu parametrů v našem organizmu a ten se na ně postupně adaptuje./Vlastní názor/
Poznámky /pzn/ k případnému doplnění
Dýchání by se mělo prodlužovat na 1 až 4 dechy za minutu[Ram.0]
XXX
Úvaha: „prána“ jako pojem /upp/
Úvaha: „nádí“ jako kanálky pro vedení „prány“/nkp/
Úvaha: „prána“ jako negativní ionty /pni/
Úvaha: léčivé účinky „prány“ /lpr/
Úvaha: vliv hlubokého dechu /vhd/
1. kumbhaka (ábhjantará, púrna kumbhaka) - zastavení dechu po maximálním hlubokém nádechu včetně inspirační rezervy a jeho stlačení v alveolách. Maximální množství nadechnutého vzduchu zůstane tedy v plicích uzavřeno pod zvýšeným tlakem.
Břišní uzávěr - uddijána bandha /buu/
U této bandhy je zvednuta bránice až k hrudníku a břišní orgány jsou vtaženy směrem k páteři. Obvykle se provádí po výdechu ve stoji nebo v sedě. Při aplikaci po nádechu bude samozřejmě menší, protože je bránice dole a břišní stěna se může propadnout jen málo.
Kyslík rozpuštěný v plazmě má význam pouze pro buňky, které jsou v plazmě, ale ne pro tkáně.
(konzultace Kohlíková)
xxx
konzultace Kohlíková)
xxx
(konzultace Kohlíková)
Snížená ventilace označovaná jako hypoventilace způsobuje nedostatečné zásobení těla kyslíkem a při déletrvající hypoventilaci dochází k chronické intoxikaci kysličníkem uhličitým.V důsledku hypoventilace dochází ke zvyšování tenze CO2 v organizmu a k postupné adapatci dechového centra na zvýšenou hladinu CO2. Zvýšená hladina CO2 pak již nepůsobí budivě na dýchání. Dýchání je v tomto případě stimulováno nedostatkem kyslíku (hypoxémií) periferními chemoreceptory.Dýchání čistého kyslíku v tomto případsě příliš nepomáhá, naopak může škodit. Při podání čistého kyslíku za tohoto stavu se může dostavit snížená nebo úplná zástava dýchání v důsledku odpadnutí hypoxického stimulu. Prohloubená hypoventilace vede k dalšímu zvýšení parciálního tlaku CO2 s případným projevem narkotických účinků. /Pal. str 52/
=====================
Vázne - li z nějakého důvodu alveolární ventilace, např. při zástavě dechu, úmyslném zadržení dechu, při usilovném cvičení, při plavání ... , dochází k hromadění CO2 v krvi, vzniká hyperkapnie, klesá pH krve a nastupuje respirační acidóza. Při větším koncentračním spádu mezi parciálním tlakem CO2 krví a alveolárním vzduchem, např. při hlubokém usilovném dýchání zejména v klidu, dochází k velkému úbytku CO2 z krve, vzniká hypokapnie, stoupá pH krve a nastupuje respirační alkalóza. V obou případech vznikají nepříjemné pocity. Hyperkapnie se projevuje návaly tepla, dostavuje se nouze o dech , vzniká potřeba hlubokého nádechu. Hypokapnie bývá provázena bolestí hlavy, někdy svalovými křečemi a zástavou dýchání.
Nedostatečná ventilace, slabé prokrvování plic (perfúze), narušená difúze způsobují nedostatek O2 v arteriální krvi, nedostatečné zásobování tkání kyslíkem - hypoxii.
ad 3. Plocha přestupu
Plocha alveolů je pro nás veličinou stálou (asi 70-100 m2), ale plocha přestupu (difuzní plocha) závisí na prokrvení plic (na počtu otevřených kapilár) a na počtu ventilovaných alveolů.
Náš organismus ovlivnůje plíce tak, že jsou schopné v případě potřeby při zvýšené zátěži změnit své prokrení a tím zvětšit styčnou plochu mezi atmosférou a krví až na dvojnásobek. Současně dochází ke zvětšení minutového objemu srdečního, čímž se zvýší množství krve, keré se dostane do styku s alveolárním vzduchem.
Při poruše ventilace( ucpání dýchacích cest), nebo při uzávěru cév (plicní embolie, omezení průtoku krve při zvětšeném vnitohrudním tlaku) se plocha přestupu naopak zmenšuje. Rozdíly vznikají rovněž v závislosti na poloze člověka. U stojícího člověka je plicní ventilace ale i perfuze horních laloků plic menší nežli v bazální části. Uplatňuje se zde hydrostatický tlak krve. /Pal.str.31/ To je dáno tím, že plicní kapiláry jsou v bezprostředním styku s vnější atmosférou a že jejich stěny jsou poddajné. kolabují, pokud není tlak uvnítř větší než zvenku (tlak alveolární). Hroty plic u stojícího člověka jsou asi 15 - 18 cm nad vstupem plicní arterie. To znamená, že krev z plicních hrotů vyvíjí hydrostatický tlak 1,5-1,8 kPa(11-13 torrů). Systolický tlak v plicní arterii v klidu je 1,9-2,7 kPa(14-20 torrů), diastolický 0,7-1,0 kPa(5-8 torrů). To znamená, že v klidu u stojícího člověka nejvýše položená část plic nebude perfudována vůbec, nebo jen v průběhu cásti systoly. Ve spodní části plic se hydrostatický tlak přičítá k tlaku vznikajícímu činností srdce. Plicní kapiláry jsou zde rozšířeny a převážné množství krve protéká touto oblastí. Množství krve v plicích zdravého člověka odhaduje na1-1,5 litru. Vhledem k značné roztažitelnosti plicních vén zvýší se u něho již jenom při přechodu do vodorovné polohy množství krve v plicích o cca 400 ml. /Tref. 153
Z kapitoly tkáňové dýchání
Nedostatek kyslíku (hypoxie), nebo naprosto bezkyslíkový stav /anoxie/ mhou vzniknout z různých důvodů, např při malé plicní ventilaci, při malém pO2 v atmosferickém vzduchu ve vysokých horách, při závadě v dopravě O2 krví ke tkáním, při nedostatečném prokrvování tkání, při náhlé nadměrné spotřebě O2 ve tkáni. Krátkodobá hypoxie nezanechává v organizmu žádné nasledky.Soustavně navozovaná hypoxie (např. při rychlostních cvičeních) působí na růst různých orgánů pozitivně a vede k adaptaci tkáňových oxidací.. Naopak déle trvající hypoxie a zejména anoxie vede poměrně rychle k vážnému poškození organizmu až ke smrti.Při několi desítek minut trvající zástavě krve v končetině může dojít k trvalému ochabnutí svalstva. Při hlubší hypoxii se výzrazně zvyšuje arteriovenózní rozdíl obsahu O2 krev vlásečnic dostává modrofialovou barvu a nápaddně zbarvuje viditelné sliznice a kůži.Na anoxii je zvlášť citlivý nervový systém./ Tref.163/
Doplnit z Tref. str 164
Tréninkem a adaptací na nadmořskou výšku může stoupnout množství myoglobinu ve svalech na 170 %, zatím co hemoglobinu v krvi jen na 125 %.¨ Trefný 151/.
Vliv tréninku
kapitola vnitřní dýchání
Vlastní výměna dýchacích plynů a výměna látek mezi krví a tkáněmi probíhá na konci krevního oběhu v oblasti vlásečnic /kapilár/. To je umožněno tím že vlásečnice jsou velmi tenké, mají průměr 2-30 um a délku 0,5-0,8 mm a jejich stěna je velmi slabá, prostá svalových vláken - skládá se z jedné vrstvičky buněk endotelu/Trefný 115/. Navíc je vlásečnic velké množství, celkový průřez všemi vlásečnicemi je asi 700 x větší než je průřez aorty a představuje celkovou plochu 1000 m2/Trefný 117/. Je to proto, že v místě výměny dýchacích plynů a ostatních látek musí být plocha cév co největší. V průměru celého těla připadá na1 mm 3 600 vlásečnic. Je třeba si uvědomit, že různé tkáně mají různé množství vlásečnic. Např. srdce má 3 000, kdežto sval v klidu jen 300 vlásečnic na 1 mm3. Treninkem sportovců lze počet vlásečnic ve svalech zvýšit až na 5000/mm /Trefný 117/. Vlásečnice nejsou a nemohou být stále v plném proudu otevřeny krevnímu proudu. Otevírají se a uzavírají podle podle potřeby zásobení příslušné tkáně / svalu, vnitřního orgánu/ , dle její funkce a okamžitého stavu.
Dechová nedostatečnost a dechová rezerva. /dndr/
Dechová nedostatečnost a dechová rezerva. /dndr/
V určitých situacích se může dostavit subjektivní prožitek dechové nedostatečnosti, spojený s pocitem dušení, nedostatku vzduchu tzv. „dyspnoe“. Postižený se pak snaží zvýšit plicní ventilaci všemi možnými způsoby (použitím pomocných dýchacích svazků) a současně snížít nároky na ventilaci ( zastaví se , odpočívá). Dyspnoe vzniká nepoměrem mezi nároky organismu na kyslík a mezi možnostmi dechového ústrojí. Může tedy vzniknout i u zdravých při maximálních zatíženích, to je při vysokých nárocích na ventilaci. Prakticky se jedná o to, že již nestačí dechová rezerva. Dechová rezerva je dána rozdílem mezi maximální a klidovou minutovou ventilací. Maximální minutová ventilace se stanoví jako čtyřnásobek maximáního objemu naměřeného při intenzívním hlubokém dýchání za 15 sec. U trénovaných lidí dosahuje maximální minutová ventilace až 120 l/min.
Ke snížení dechové rezervy může dojít:
omezením schopnosti zvýšit ventilaci. Příčinou mohou být ochablé dýchací svaly v důsledku nesprávného omezeného dýchání, což je dnes u většiny lidí. Ve větší míře se vyskytuje se u všech onemocnění plic a hrudníku, které vedou ke snížení ventilační schopnosti,
při již zvýšené klidové ventilaci. Vyskytuje se u metabolické acidózy, chronické hypoxie, thyreotoxikózy (soubor projevů zvýšené činnosti štítné žlázy), při srdečním selhávání ( zde se podílí jak zvýšená ventilace tak zhoršení ventilační schopnosti plic),
kombinací obou předchozích.
Dechovou rezervu je možno naopak zvýšit tělesným cvičením a zejména vhodnými dechovými cvičeními.
V určitých situacích se může dostavit subjektivní prožitek dechové nedostatečnosti, spojený s pocitem dušení, nedostatku vzduchu tzv. „dyspnoe“. Postižený se pak snaží zvýšit plicní ventilaci všemi možnými způsoby (použitím pomocných dýchacích svazků) a současně snížít nároky na ventilaci ( zastaví se , odpočívá). Dyspnoe vzniká nepoměrem mezi nároky organismu na kyslík a mezi možnostmi dechového ústrojí. Může tedy vzniknout i u zdravých při maximálních zatíženích, to je při vysokých nárocích na ventilaci. Prakticky se jedná o to, že již nestačí dechová rezerva. Dechová rezerva je dána rozdílem mezi maximální a klidovou minutovou ventilací. Maximální minutová ventilace se stanoví jako čtyřnásobek maximáního objemu naměřeného při intenzívním hlubokém dýchání za 15 sec. U trénovaných lidí dosahuje maximální minutová ventilace až 120 l/min.
V mozku působí vysoký tlak CO2 v krvi rozšíření cév a zvýšení prokrvení. Jestliže je tlak CO2 nízký, klesá prokrvení mozku. Při nafukování velkého míče zatmí se nám před očima, neboť při hlubokém dýchání (hyperventilaci) poklesne tlak CO2 v krvi, čož vede k zůžení cév a ke sníženému průtoku krve mozkem, - dochází rovněž k hyperventilační alkalóze . Proč se nám nezatmí když hluboce dýcháme, ale bez míče.????? /Trefný 131/.
- tlak, respektive podtlak v plicích (popsat tlakové poměry v celém procesu, grafické vyjjádření, způsoby olivnění -zádrže - překážky udžaj - rychlost výdechu, nádechu - dech nosem, otevřená ústa- dech v klidu, při zátěži) Viz atlas. str 89
možná až do závěrů
Plíce, jak již bylo řečeno, jsou pokryty poplicnicí, stěny hrudníku pohrudnicí. Štěrbina mezi nimi je vyplněna nepatrným množstvím tekutiny, která umožňuje plicím sledovat pohyby hrudníku a tím i vlastní ventilaci plic. Ve štěrbině je trvale negativní nitrohrudní tlak. Při klidném, pomalém výdechu je --0.3 kPa /-2 torry/ a při usilovném výdechu se sevřenou hlasivkovou štěrbinou může stoupnout na 6,6 až 11 kPa /50až80torrů/. Při klidném, pomalém vdechu je -1,3 kPa /-10 torrů/, při hlubokém vdechu může klesnout na -4 kPa /-30 torrů/ a při úsilovném vdechu se sevřenou hlasivkovou štěrbinou až na -11 kPa /-80 torrů/. Při úsilovném nádechu se rozšiřují hrudní orgány, zejména srdce, a zvyšuje se jejich náplň. Při výdechu naopak dochází ke stlačení a plnění srdce se zhorší. /Trefný 142/.
Nakreslit dle atasu
Celkový odpor plic je dvojí: statický a dynamický.
„Statický odpor plic“(dnes mluvíme o plicní poddajnosti nebo elasticitě) je odpor, který kladou plíce zvětšujícímu se objemu vlivem pružných vlastností plicní tkáně. Tento „statický odpor plic“ nezávisí na tom, zda jsou plíce a vzduch v pohybu či v klidu.
„Dynamický odpor plic“ naproti tomu vzniká teprve při pohybu plic a proudění vzduchu a má dvě složky.
Prvá složka se nazývá „odpor plicní tkáně“, je dána setrvačností plicní tkáně, narůstá s pohybem plic a je tedy nepřímo závislá na proudu vzduchu. K jeho zvýšení dochází po procesech vedoucích ke zhutnění či zbytnění plicní tkáně. U zdravých jedinců dosahuje asi 20% celkové hodnoty odporu plic.
Druhá složka se nazývá „odpor dýchacích cest“, je závislá na proudění vzduchu dýchacími cestami a je proto největší při největším proudu vzduchu a nulová na konci výdechu či nádechu. Jeho velikost závisí na řadě faktorů:
na způsobu proudění (laminárním nebo turbolentním), na délce a průřezu dýchacích cest. Průměr dýchacích cest ovlivňuje tonus bronchů a bronchiolů, který je pod vlivem funkčně protichůdné vegetativní inervace. Stimulace sympatiku vede k bronchodilataci, parasympatiku k bronchokonstrikci. Mimo to existují látky např. histamin, které mohou vyvolat bronchokonstrikci přímým působením na bronchiální sval. Reflexní bronchokonstrikci může dále vyvolat řada podnětů, působících na plicní receptory. K nim patří např. prach, kouř, dráždivé chemické látky, ale též chlad a změny v parciálních tlacích krevních plynů,.
na stavu sliznic dýchacích cest. Jejich zduření, nadměrné množství hlenu vede ke zmenšení průřezu dýchacích cest a tím ke zvýšení odporu,
na elastickém tahu tkání upínajících se k dýchacím cestám, udržujících jejich volný průchod. Při úbytku těchto elastických sil např. při rozedmě - emfyzému dochází snáze k jejich zúžení,
na omezení průchodu dýchacích cest při případném vniknutí cizího tělesa,
na úmyslném omezení průchodu dýchacích cest vědomým seškrcením průřezu v oblasti hlasivek,
na nádechu a výdechu. Při dýchání dochází fyziologicky ke kolísání průřezu dýchacích cest a tím ke změnám jejich odporu. Mechanismus těchto změn je jednak mechanický a jednak reflexní. . Při vdechu se působením dýchacích svalů, které rozpínají hrudník dýchací cesty rozšiřují. Reflexní změny jsou z části závislé na periodické aktivaci plicních receptorů a při vdechu mají za následek laringo a bronchodilataci. Při výdechu probíhají změny opačně. Navíc při usilovném výdechu se uplatňuje nitrohrudní tlak, který dýchací cesty zužuje.
Dechová práce /dpr/
Dýchací svaly vykonávají práci překonáváním celkového plicního odporu. Fyzikálně je práce vykonávaná při rozpínání plic (nikoli též hrudníku) dána součinem přírůstku tlaku a objemu. Při grafickém znázornění odpovídá ploše vymezené sořadnicemi přírůstku tlaku a přírůstku objemu. Viz obr. ( i = nádech, e = výdech, plocha ABC odpovídá práci nutné k překonání elasticity, plocha AiB k překonání odporu plic).
Vložit obr.
Stoupne-li odpor při dýchání a má-li se zachovat stejný dechový objem, musí se zvýšit transpulmonální tlak. Proto vedou všechny výše uvedené příčiny ke zvýšení dechové práce a tedy i ke zvýšení spotřeby energie. Výkon je práce za jednotku času. Výkon dýchacích svalů je dán součinem dechové práce a dechové frekvence. Při snížení dechového odporu (snížení poddajnosti),
???
se dechový výkon zvyšuje více zvětšením dechového objem, než zvýšením dechové frekvence. Při zvětšení dechového odporu je tomu naopak.
Při snaze zvednout břemeno, které neuneseme (nepohneme s ním) nevykonáváme z fyzikálního hlediska žádnou práci. Z biologického hlediska však práci vykonáváme, neboť napínáme sval a k tomu musíme produkovat energii. Měřítkem takto realizované práce je spotřeba kyslíku svalovou tkání.
Výměna dýchacích plynů O2 a CO2 v plicích probíhá cestou difúze mezi alveolárním vzduchem a krví skrz tenkou buněčnou stěnu plicních sklípků tloušťky 0,2 - 0,6 um.
Kyslík, vzhledem k tlakovému spádu ( pO2 alveolárního vzduchu je 13,3 kPa, přitékající venozní krve 5,3), difunduje v plicích do krevní plazmy plicních kapilár, kde se rozpouští. Tím stoupá pO2 v plazmě a je příčinou difúze O2 do intracelulární tekutiny eritrocitů. Vzestup pO2 v eritrocitech umožňuje vazbu O2 na hemoglobin. Převážná část O2, který difunduje do krevní plazmy, nezůstává rozpuštěná, ale váže se na hemoglobin (97%). /Slav. 35/. Kyslík rozpuštěný v plazmě má význam pouze pro buňky, které jsou v plazmě, ale ne pro tkáně./konzultace Kohlíková/. Krev nasycená kyslíkem ho transportuje k jednotlivým tkáním., kde jej dále předává (viz. vnitřní dýchání)
Přechod kysličníku uhličitého z krve do alveolů je asi 20x snadnější než kyslíku ve směru opačném. /Slav 29/
Difúze dýchacích plynů v plicích závisí na:
ventilaci alveolů,
tlakovém spádu,
ploše přestupu,
difúzní schopnosti plicní tkáně,
době kontaktu erytrocytů s alveolárním vzduchem.
ad 1. Ventilaci alveolů, můžeme ovlivnit hloubkou dýchání to je velikostí dechového objemu a frekvencí dechu. S hloubkou dýchání se významně zmenšujeme podíl vzduchu mrtvého prostoru a měníme tím i koncentraci dýchacích plynů.
Při zvýšené námaze, kdy má organizmus větší spotřebu kyslíku, dochází k tzv. hyperventilaci. Využíváme inspirační a exspirační objemy. Hyperventilací v klidu můžeme dosáhnou pouze toho, že zlepšíme ventilaci dýchacího systému, aktivujeme ty sklípky, které byly uzavřeny (asi 20 %). To znamená, že zlepšujeme jejich funkční schopnosti. Nemůžeme však zvětšit difúzi kyslíku do krve, protože tkáně, které nepracují kyslík neodeberou. Umělé zvyšování obsahu O2 za normálních podmínek nemá tedy smysl. Naopak reflexně snižuje plicní ventilaci a vzniká nebezpečí toxického působení kyslíku. Ten může při zvýšených dodávkách poškozovat plicní respirační epitel a způsobit poškození centrálního nervstva a tak může nakonec přes zvýšenou dodávku kyslíku v atmosférickém vzduchu vzniknout nedostatek kyslíku ve tkáních. /Tref
/utk/
Většina předchozích „poznámek k využití“ uvedených do str 14 je uspořádána do tří kapitol
Rytmus dýchání /rdh/
Dechové zádrže /dz/
Závěr diskuse /zds/
mmm
nnn
???kam s tím K decovým zádržím-- mula bandě do vliv uzávěrů
Jedním z významných prvků jógového dýchání je důraz, který je kladen na pohyb pánevního dna. Má zřejmě vliv na zbytkový-reziduálmí objem vzduchu v plicích. Zanedbávání svalů pánevního dna vede k jejich atrofii, což způsobuje pokles bránice a to zvyšuje objem reziduálního vzduchu. Pánvové dno má mnohem větší podpůrnou úlohu pro vnitřní orgány a vlastní dýchání než se dopodud myslelo. To mimo jiné vysvětluje význam mula bandhy. [Kulv. 71]
Stažení podbříšku a svaloviny pánevního dna po dobu provádění pránájámy se má zabránít městnání krve v pánevní oblasti a naopak docílit lepšího oběhu krve v celé břišní oblasti /splanchnické/ s orgány a důležitými žlázami s vnitřní sekrecí. Navíc lze tím usnadnit i návrat žilní krve do pravé poloviny srdce. /Dolež. sep. 3 str.3/
Jedním z významných účinků pránájámy / ale i bhand a kryjí/ je soustaVNé ROZKOLíSáVáNí REGULAčNíCH POCHODů , čímž se dosáhne jejich větší stability, tak jako se cvičí kosterní svalstvo opakovaným zdviháním břemen.
Stlačení karotických sinusů, horní-krční uzávěr „džalandhára bandha“, brání nežádoucímu abnormálnímu zvýšení krevního tlaku a tepové frejvence, k čemuž by jinak došlo při náhlém přerušení dechu a jeho uzavření pod vysokým tlakem v plicích. Moderní fyziologie prokázala, že karotické sinusy jsou velmi citlivá čidla krevního tlaku, která se významně podílejí na řízení dechu, krevního tlaku a tepové frekvence. Karotické tepny spolu s karotickými sinusy se v jogové literatuře nazývají „vidžnána nádí“ tj. dráhy, které pomáhají udržovat vědomí /zásobují mozek dostatečným množstvím krve - pokud by však byly delší dobu stlačeny přivodí bezvědomí/. [Kulv. 75]
Podel krčních tepen vedou i dvě větve nervu vágu. Při krčním uzávěru dochází asi k současnému ovlivnění obou.
Při zádrži po nádechu, tedy při naplněných plicích, je nitrohrudní a nitrobřišní tlak pozitivní a stoupá /?/. To napomáhá celkovému krevnímu oběhu, odstraňuje městnání krve v orgánech a navíc zvýšený přítok krve stimuluje funkci orgánů. /Podle mne : zvýšený krevní tlak v hrudníku a plicích zpomaluje tok krve spodní břišní žilou do srdce a tím naopak napomáhá městnání krve v břiše a dolních končetinách???? /Dol. sep3-str.3/
Provádíme-li při zádrži „džalandhara bandhu“ dochází tlakem na nervové pleteně u karotického sinu ke změnám ve vegetativním nervovém systému: z převládající převahy sympatiku dochází k posunu různého stupně ve prospěch parasympatiku, to je k fázi regenerace organismu.
Při jakékoliv zádrži dechu dochází ke zvýšení obsahu CO2 v krvi, plicních sklípcích i ve výdechovaném vzduchu a současně ke snížení přístupu O2 do orgánů. /Dol. sep3str.3/ . V určitém slova smyslu to napodobuje změny, které vznikají při těžké fyzické práci, ovšem při pránájámě je situace podstatně odlišná:Vzestup CO2 nastává postupně, / vlastní názor : to snad záleží na relaci o jak těžkou práci se jednalo- zda i při ní docházelo k zádržím - a jak velké byly zádrže při P/. což umožní adaptaci těla, - svaly jsou uvolněné, takže nedochází k současnému vzestupu kyselých metabolitů a spotřeba O2 je snížená /Vlastní názor: Vývoj laktátu by měl ve větším nastat při těžší práci v neoxydativní lakátové zoně, která však může trvat jen 40 až 90 sec. a o adaptaci by se dalo mlvit ne jen v souvislosti se zádrží, ale pouze v sovislosti s dlouhodobým opakovaným tréninkem na zádrž./. To, že nastává adaptace na lehce hypometabolický stav je organizmu prospěšné, zlepšuje se tím jeho homeostatická schopnost-schopnost vyrovnávat se se změnami okolí. /Dol. sep3-str.4 /.
Při zvyšování tlaku v plicích při zádrži po nádechu dochází vlastně ke snižování parciálního tlaku kyslíku, neboť systém je uzavřen, kyslík přechází do krve a současně do plic přechází CO2. To znamená, že relativní obsah O2 se zmenšuje a tím tedy i jeho parciální tlak.(ale pozor vždyť se podstatně zvyšuje tlak v plicích)
-
Kyslík rozpuštěný v plazmě má význam pouze pro buňky, které jsou v plazmě, ale ne pro tkáně.
Snížená ventilace označovaná jako hypoventilace způsobuje nedostatečné zásobení těla kyslíkem a při déletrvající hypoventilaci dochází k chronické intoxikaci kysličníkem uhličitým.V důsledku hypoventilace dochází ke zvyšování tenze CO2 v organizmu a k postupné adapatci dechového centra na zvýšenou hladinu CO2. Zvýšená hladina CO2 pak již nepůsobí budivě na dýchání. Dýchání je v tomto případě stimulováno nedostatkem kyslíku (hypoxémií) periferními chemoreceptory.Dýchání čistého kyslíku v tomto případsě příliš nepomáhá, naopak může škodit. Při podání čistého kyslíku za tohoto stavu se může dostavit snížená nebo úplná zástava dýchání v důsledku odpadnutí hypoxického stimulu. Prohloubená hypoventilace vede k dalšímu zvýšení parciálního tlaku CO2 s případným projevem narkotických účinků. /Pal. str 52/
=====================
Z kapitoly
Vázne - li z nějakého důvodu alveolární ventilace, např. při zástavě dechu, úmyslném zadržení dechu, při úsilovném cvičení, při plavání ... , dochází k hromadění CO2 v krvi, vzniká hyperkapnie, klesá pH krve a nastupuje respirační acidóza. Při větším koncentračním spádu mezi parciálním tlakem CO2 krví a alveolárním vzduchem, např při hlubokém úsilovném dýchání zejména v klidu, dochází k velkému úbytku CO2 z krve, vzniká hypokapnie, stoupá pH krve a nastupuje respirační alkalóza. V obou případech vznikají nepříjemné pocity. Hyperkapnie se projevuje navaly tepla, dostavuje se nouze o dech , vzniká potřeba hlubokého nádechu. Hypokapnie bývá provázena bolestí hlavy, někdy svalovými křečemi a zástavou dýchání.
Nedostatek kyslíku (hypoxie), nebo naprosto bezkyslíkový stav /anoxie/ mhou vzniknout z různých důvodů, např při malé plicní ventilaci, při malém pO2 v atmosferickém vzduchu ve vysokých horách, při závadě v dopravě O2 krví ke tkáním, při nedostatečném prokrvování tkání, při náhlé nadměrné spotřebě O2 ve tkáni. Krátkodobá hypoxie nezanechává v organizmu žádné nasledky.Soustavně navozovaná hypoxie (např. při rychlostních cvičeních) působí na růst různých orgánů pozitivně a vede k adaptaci tkáňových oxidací.. Naopak déle trvající hypoxie a zejména anoxie vede poměrně rychle k vážnému poškození organizmu až ke smrti.Při několi desítek minut trvající zástavě krve v končetině může dojít k trvalému ochabnutí svalstva. Při hlubší hypoxii se výzrazně zvyšuje arteriovenózní rozdíl obsahu O2 krev vlásečnic dostává modrofialovou barvu a nápaddně zbarvuje viditelné sliznice a kůži.Na anoxii je zvlášť citlivý nervový systém./ Tref.163/
Tréninkem a adaptací na nadmořskou výšku může stoupnout množství myoglobinu ve svalech na 170 %, zatím co hemoglobinu v krvi jen na 125 %.¨ Trefný 151/.
čistící dech viz čištění plic /cpl/
viz reflexy /rdc/
Nebezpečné rozepětí alveolů může vzniknout při poruchách jejich vyprázdňování, kdy se tlakový gradient může uplatnit napříč alveolárních stěn. Uplatňuje se při rozedmě plic a je otázkou zda se může uplatnit též přívědomých nýsilných zástavách dechu.
Paleček str 23: vyplavování dusíku z krve a tkání...
na konečné rozvětvení bronchiálního stromu nasedá asi 300 miliónů plicních sklípků, alveolů (průměru okolo 0,3 mm - jejich povrch je celkem asi 100 m2). Jejich stěna je velmi tenká a nejsou vždy všechny aktivovány (naplněny) z toho vyplývá
nebezpečí protržení plicních sklípků
a vzniku tz rozedmy
Během zadržení ve spojení s bandhou s dechu se nesmí rozbušit srdce, naopak se má zmírnit a usměrnit v mocný pravidelný tep.
vfyziologie : na krční tepně jsou karotické pleteně, kde jsou uloženy baroreceptory velmi citlivé na každou změnu tlaku. Každé zvýšení tlaku způsobuje reflexně snížení krevního tlaku a zpomalení srdečního tepu. Prodloužená dechová zádrž automaticky zvyšuje tlak a tep a může se projevit i bušení srdce. Džalandhára - bandha působí na karotické pleteně tlakem a chrání tak srdce a celý cévní systém proti škodlivým následkům prodloužené zádrže dechu.
Další účinky krčního uzávěru jako:
působí na řadu dalších orgánů a funkcí.
utlumení mentální činosti /myšlenek
zpomalení myšlenek,
změna stavu vědomí,
pocity blaženosti...
pocity eufórie, blaženosti, hypnotického tranzu až mimosmyslového vnímání
logicky vyplývají z omezení toku krve do hlavy z čehož vyplývá snížení dodávky kyslíku do mozku. Přitom zde má svoji významnou úlohu i tlakové ovlivňování štítné žlázy a zejména ovlivňování bloudivého nervu, který probíhá vedle velkých krčních tepen.
Správné protažení zadní strany krku (vazů) působí určitým tahem i na míchu, která podněcuje všechna nervová centra. Uvolňují se tím i všechny důležité lebeční nervy a působí na všechny nervové spoje v míše zejména ty, které ovládají vazomotoriku, trávicí, zažívací a vyměšovací systém. Působení se projeví i u všech center uložených v prodloužené míše, která je nejblíže.
bbb
co nám jóga přináší /cnp/
- především uvědomění si jak nesprávně dýcháme, co nám vadí,jak to napravit
Dechová cvičení mají ještě daleko větší fyziologický efekt než ásany.
Cvičením pránájámy je výrazně zatíženo všechno dechové svalstvo, čímž je vystupňován účinek ásan ovlivňujících hrudník. Již po krátké době cvičení pránájámy bylo možno zjistit prokazatelné zvýšení vitální kapacity.
Zkušenosti získané odbornými kontrolami indických jóginů svědčí pro to, že možnost ovlivnit srdeční činnost ásanami a pranájámou je úžasná
Cvičení pránájámy má velký vliv na činnost srdce. Podtlak vznikající v hrudníku při vdechu má savý účinek na vélké žíly hrudníku, zvyšuje a urychluje přítok krve. Při silném přetlaku v hrudníku je oběh krevní omezen. Při silném stlačení hrudníku možno pozorovat spontánní zmenšení velikosti srdce podmíněné omezeným plněním srdečních komor.
Pránájáma má rovněž významný vliv na břišní orgány, nebot při všech cvicích klade velký důraz na pohyb bránice. Při silné kontrakci bránice a vydutí břišní stěny dopředu klesnou všechny útroby dolů, při silném výdechu spojeném s vtažením břicha stoupnou nahoru. Tento děj lze označit za masáž břišních útrob, která působí na změnu v prokrvení, a to v úzké souvislosti s dýchacím rytmem. Takovýmto způsobem jsou propojeny funkce všech orgánů a podléhají dechovému rytmu.
Ještě větší význam však budou mít změny v nasycení krve kyslíkem a kysličníkem uhličitým a všechny složité biochemické děje s nimi spojené. Na tyto změny promptně reaguje neurovegetativní systém a zvláště je na ně citlivý centrální nervový systém. Nejcitlivější jsou pak nejmladší struktury mozku, zvláště mozková kůra.
Pomocí ásan a pránájámy je tedy možno nejen ovládat do jisté míry vegetativní funkce, ale ovlivnit i psychické děje.
Ásany a pránájáma cílí k ovládnutí neurovegetativního systému, je tedy samozřejmé, že je jich možno s velkým úspěchem užít k léčbě vegetativní lability.
Západní vědci se shodují s východními názory v tom, že fyzické zdraví závisí též na správném dýchání, že může prodloužit dny našeho života a odolnost. A naopak, že nedbalé dýchání krátí život a otevírá bránu nemocem.
na konečné rozvětvení bronchiálního stromu nasedá asi 300 miliónů plicních sklípků, alveolů (průměru okolo 0,3 mm - jejich povrch je celkem asi 100 m2). Jejich stěna je velmi tenká a nejsou vždy všechny aktivovány (naplněny) z toho vyplývá
nebezpečí protržení plicních sklípků
a vzniku tz rozedmy
Různá dílčí vysvětlení z hlediska fyziologie:
Během prodlouženého výdechu se podráždění organismu snižuje Dost. sep. 4 str. 142/ Zpomalené dechové cviky vyvolávají extrému vystupňovanou respirační arytmii / Dost. sep. 4 str. 144/
Vysvětlení - zádrž dechu v pránájámě Podporuje vnitřní respiaci.
V kapitole dech vých. Zastavení dechu je uvedeno
Vysvětleni viz Lys. pranaj. str.70 + fyziologie Např.
Působení CO2, zvýšená vnitřní respirace, snížení odvodu tepla vydechovaným vzduchem,
Pozice lotosu omezuje tok krve do nohou ... ve prospěch mozku
, grafické vyjádření tlaků , způsoby ovlivnění -zádrže - překážky udžaj - rychlost výdechu, nádechu - dech nosem, otevřená ústa- dech v klidu, při zátěži) Viz atlas. str 89