skenováno z knihy Lysebeth „Jóga“

13.7.上午七上午七 str.26 až 31

str. 26

kolena, aby se snfžilo bederní zakřivení. Nepokládejte se však na příliš měkkou podložku, neboi i když je možné dýchat za pomoci bránice při poloze na posteli, je výhodnější cvičit na pevné podložce, například na koberci na podlaze.

Pro lepší koncentraci je dobré během cvičení zavřít oči. Před vlastním cvičenim několikrát důkladně vydechněte, a to bud tak, že na konci několika výdechů stáhnete trochu břicho, abyste vypudili maximálnf množství vzduchu, nebo - jste-li sami v místnosti - doprovázíte výdech zvukem ÓM (viz str. 39), což nutí k pomalému výdechu, a současně i k hlu

- bokému výdechu; protože zvuk má být rovnoměrný, můžete stanovit výdej vzduchu podle své vůle. Zatimco vyslovujete ÓÓÓÓMMMM dlouze a hluboce, vibrujíce MMMM .~. . ve své lebce, soustředte svoji pozornost na břišní svalstvo a uvědomujte si pohyby jednotlivých svalů. Po několika dlouhých, pomalých, hlubokých výdešfch se sama od sebe projeví tendence vdechnout hlouběji, a to za pomoci břicha. Tuto tendenci prohloubime až k maximu.

Kresba čfslo 1 ukazuje polohu bránice při prázdných plicich. Obdobně jako. pfst ve válci je bránice vystouplá velmi vysoko v hrudnim koši a plfce zaujímaji velmi malý prostor. Je důležité důkladně vyprázdnit plíce, vyloučit z nich maximálně možné množství reziduálního vzduchu. Ovšem tento píst není rovný, jak tomu obvykle bývá v motorce, nýbrž vypouklý (viz obr. 2) jako některé druhy pokliček; není ovšem rigidní, nýbrž je pružná, vytvořená z chrupavky obklopené svaly, jejichž stažení ur~uje pohyby bránice. Bránice má k dispozici svaly, jež patřf~ k nejsilnějším v Iidském těle, resp., které by mohly k nim patřit; ve skutečnosti je často jejich vlastnik nechá atrofovat. Kresba č. 1 rovněž vysvětluje, proč není možno uvolnlt se skutečně důkladně - nejsou-li plíce zcela prázdné - bex nuceného výdechu: v té chvíli jsou totiž svaly bránice v klidu.

ÚPlné uvolnění nemůže tedy existovat než během několika vteřin, zadržíme-li dech PŘI PRÁZDNÝCH PLICÍCH.

Poté, co jste důkladně vyprázdnili plíce a zadrželi dech během několika vteřin, brzy si uvědomíte, že vaše dýchání se chce spustit SAMO OD SEBE: Uvolněte břicho a umožněte vdech. Zatfmco vzduch přicházf do plic, břicho se nafoukne a nazdvihne se v důsledku zploštěnf středu bránice,

str.27

NIKOLIV STAŽENIM BŘIŠNÍCH SVALŮ. Často se stává, že jsou lidé v dobré vůli přesvědčeni, že "dýchaji břlchem" tím, že nadmou břicho stažením resp. prací břišních svalů. Ve skutečnosti musí tyto svaly zůstat uvolněny během celého vdechu. Postupně se plíce naplňují vzduchem zdola. Vdech bude pomalý, pohodlný - o čemž se nejlépe přesvědčíte tím, že budete dýchat potichu. Pokud neuslyšíte svůj dech, bude co nejpravděpodobněji vaše dýchání dostatečně pomalé. Pokud by bylo slyšet, znamená to, že vdechujete přfliš rychle. Důležité je vdechovat i vydechovat nosem.

Břicho se má zvedat pomalu, jako míč, který se pomalu nafukuje, a břišni svaly majf zůstat pružné; pokud chcete kontrolovat tento pohyb, položíte si ruku na břlcho ast ve výši pupku, přičemž loket je opřen o zem. Tak budete moči snadno sledovat dilatační pohyb žaludku.

Během této doby mají záda zůstat uvolněna, avšak žebra se nesmějí hýbat.

2

.:::.'. . . ~ :': .'.'i .......... ..........

............ ::::::: .........

: .!.· ....

Poloha bránice při prázdných a plných plicích

str. 28

Abyste se o tom ubezpečili, přiložte druhou ruku nad svůj bok, a přesvědčte se o tom, že žebra zůstávajf nehybná a že tedy abdominální dýcháni je odděleno od prsního dýchání.

Co by se dělo, kdyby se vaše žebra přece jen hýbala ve stejnou dobu jako nafouknutí břicha? V tom přfpadě by bylo třeba znehybnět žebra sevřením hrudního koše pomocf pásku asi ve výši doinfho konce prsní kosti (sterna). Utáhněte pásek ve chvíli, kdy jsou plfce prázdné. Při vdechu narazí žebra na odpor pásku a nebudou se podílet na pohybu, což automaticky přinutí bránici, aby se zploštlla a břicho nadmulo.

Během vdechu byste si měll plně uvědomit, co se děje v hlubinách vašeho hrudního koše; brzy sl budete uvědomovat i svou bránici i její pohyby a pak budete moci odděllt obě fáze a zbavit se pásku.

Účinky bráničního dýchání

Toto dýchání umožňuje nejen uvolněnf, ale představuje jeden z nejaktivnějších faktorů krevního oběhu. )e možno považovat bránici za druhé srdce, nebof její pohyby pistního charakteru nadouvajf spodinu plic, jež tak nasává žllní krev ve velkém množství. Vzhledem k tomu, že žilní oběh je urychlen, je vlastní srdce dobře zásobeno krví tak, jak jsme si již ukázali; z toho vyplývá podstatné zlepšenf celkového oběhu.

Pohyby bráničního pístu nahoru a dolů způsobují vedle toho velmf účinnou masáž břišních orgánů, masáž, jež je současně jemná a účinná. Správně se vyprazdňují játra, stejně jako žlučník vylučuje ~luč ve

správném rytmu. Správný oběh v játrech a stimulace žlučníku působf preventivně proti vytvářenf žlučových kaménků. Slezfna, ~aludek, slinivka břišní a celá zažfvací roura majf zlepšenou funkci. Vyloučeny jsou krevní zástavy. Během bráničního dýcháni Ize velmi často slyšet zvuky, jež odpovídají aktivovánf peristaltických pohybů v zažívací rouře.

Zatímco na začátku je abdominálnf dýchánf v mnoha případech zejména u napjatých osob - obtížné a přerušované, stává se cvičením postupně bohatší, pružnější, uvolněnější a rytmizované. Je třeba připomenout uvolňující působnost na solárni pleteň, tento vegetativnf břišní mozek, jehož význam uniká většině našich současnfků, kteří často ani ne

str.29

vědí o jeho existenci. Je to plexus, kde stdlí úzkost, což vysvětluje i uklidňující a utišujici viiv abdominálního dýchání.

Obvykle se muži učí daleko snadněji tomuto dýchání než ženy, což však by nemělo ženy odradit, naopak.

KOSTÁLNI DÝCHÁNI

Naučíme se nyní hrudnímu čili kostálnímu dýchání.

Jak vyplývá z pojmenování, roztažení žeber způsobuje naplněnf pllc a umož?Suje přístup vzduchu do nich. Tentokrát je budeme provádět vsedě. je Ihostejné, zda sedíte na židli či na zemi, výsledek je stejný. Důkladně vyprázdněte plíce a nechte staženy břišní svaly: tím způsobem zabráníte břišnímu dýchání. Během celé doby vdechu musí zůstat břišní svaly staženy, aby bránily břišnímu dýchání.

Je snad zbytečné dodat. že osoby, které použily pásku pro znehybnění žeber, jej odstraní, jakmile se začnou učit hrudnímu dýchání.

Umístéte ruce na bok tak, aby dlaně citily žebra několik centimetrů od podpaždí. Prsty sméřují dopředu. Nadýchávejte se tak, že se pokoušíte oddálit ruce co nejdále spolu s žebry, tedy rozšiřováním nikoliv před váa, ale směrem k bokům. Po několfka pokusech budete přesně cftit způsob, jak si počínat nejlépe.

Jasně ucítíte větší odpor při vstupu vzduchu, než při břišním dýchání, jei~ umožňuje proniknutí většího objemu vzduchu s minimálním úsilfm. Přes tento odpor vnikne během hrudního dýchání do plic značné množstvf vzduchu.

Nacvičte si sérii dvaceti dech~ výlučně lokalizovaných na hrudnik.

KLAWKuLáRNi DfcHáNf

Při tomto typu dýchání je třeba se pokusit nadzvednout ktíční kosti a umožnit tak přístup vzduchu.

Blokujte břišní svaly podobně jako při učení hrudnímu dýchání a ponechte ruce na bocfch v poloze,jež byla popsána výše. Pokuste se nyni naterpat vzduch vytažením klíčních kostí směrem nahoru, aniž byste

str30

však zdvíhali ramena, což by bylo ostatně prakticky nemožné při ponechánf rukou na bocich.

Uvědomíte si přívod vzduchu a současně zjistite, že ho proudí relatívně málo, přes značné úsilí, ve srovnánf s hrudním dýcháním.

Je to ňejméně účinný způsob dýchánf. Ženy často dýchajf tfmto způsobem zcela běžně: podívejte se na 10 žen, jak dýchají - u 8 z nich neuvidite během vdechu jiný pohyb než zvednutf klíčních kostf, jež se projeví pozvednutím brože nebo náhrdelnfku . . .

Je to také dýcháni lidi nervóznich, deprimovaných, ustrašených. Tento typ dýchání je přípustný a užitečný jen pokud tvoří součást kompletnfho jógového dýchánf a nabývá svého opodstatnénf jen pokud mu předcházejí ostatní dvě fáze tohoto dýchánf.

PROČ ŽENY DÝCI~IAJI KLAVIKULÁRNĚ?

Dlouho jsme předpokládali, že jedinou přfčinou jsou důvody oblečení (korsety, podvazkové pásy, podprsenky, těsné oděvy atd.). Nicméně ženy, které nenosí korsety (které naštěstf z ženské módy vymizely a jsou nahrazovány velmi pružnými podvazkovými pasy), rovněž dýchají tfmto způsobem, ačkoliv je oděv netfsnf o nic vfce než muže. Domnfváme se proto, že vlastnf přfčinu tohoto stavu nutno hledat jinde.

Pozorujeme-li miminka obou pohlavf, vidíme, že kojenci ženského pohlaví sice většinou dýchajf abdominálně, stejně jako kojenci mužského pohlaví, avšak mají obdobf, kdy dýchají klavikulárně. V tomto přfpadě zcela jednoznačně - šaty nehraJf žádnou úlohu.

Abychom našli klfč k této záhadě, je třeba se zamyslft nad záktadní úlohou ženy, jež ji nejvíce odlišuje od muže, mateřstvim.

Co se děje během těhotenství? Souběžně s tfm, jak těhotná děloha nabývá na objemu, zaplňuje břišní dutinu a během poslednfch měsíců těhotenství žena nemůže prakticky dýchat bránicf, nebo~ ta se již nemůže pohybovat dolů vzhledem k přítomnosti plodu a placenty. Klavikulární dýchání umožňuje v tomto případě ženě dýchání. Podfvejte se na těhotnou ženu a uvidíte, že zejména v pokročilém stadiu těhotenstvi je přfmo nucena takto dýchat. Hluboké dýcháni je pro ni nemožné. Je

str. 31

možno řfci, že miminko ženského rodu se instinktivně již od kolébky trénuje na tento způsob dýchání.

Nicméně šaty hrajf rovněž svou úlohu. Jakmile část oděvu třeba jen poněkud stlačuje břicho, objevuje se obranný mechanismus a žena dýchá klavikulárně; muž reaguje jinak: rozepne svůj oděv nebo přinutf bránici, aby poklesla. Muž bojuje proti překážce; zatimco žena se snaží obejft ji.

Je třeba si uvědomit, že tento typ dýchání je kvalitativně nižší než abdominální dýchání a že žena se musf snažít vyhnout tomuto typu dýchání, jež je vyhrazeno jen zvláštním okolnostem jejího fivota.

Žena musf být proto bdělejší než muž. aby nepřipústila vývin tohoto mechanismu mimo těhotenstvf.

NAučIT sE úPLN~Mu Jó~ov~Mu DfcH~Ni

Jak vime, jógové dýchání zahrnuje tři typy dflčího dýchání.

Nácvik provádíme nejlépe v poloze na zádech. Začneme pomalým a hlubokým břišním vdechem a jakmile cítíme, že se již nemůže vfce nafouknout, rozpfnáme žebra, a umožníme tak dalšímu množství vzduchu vniknout do plic. Ve chvíli, kdy jsou žebra maximálně rozevřena, nadzdvfhneme klfční kosti, aby vniklo ještě trochu vzduchu. V té chvfli jsme maximálně napiněni vzduchem. Nebylo by ovšem správné být nafouknutí jako' pneumatika, nádech musf zůstat přirózený a pohodlný.

Je třeba se vyhnout napětf svalů rukou, obličeje či krku, zejména při poslední (klavikulární) fázi dýchání. Jak jsme již zdůraznili na začátku, všechny tři pohyby se musí uskutečnit jako na sebe navazující "prolínačka", i když zůstávají od sebe jasně odděleny, což může zjistit i pozorovatel zvenčí.

OMYL: po nafouknutí břicha a zploštěnf bránice se stává, že nékteří Iidé v tom okamžiku přestanou s nádechem, stáhnou břicho, ,aby se vzduch dostal - jak mylně věří - do hornfch partií plic. Ve skutečnosti bránf vniknutí dalšiho vzduchu do plic.