Důležitost pránájámy spočívá v tom, že vědomým působením na dechové centrum umožňuje ovlivňování autonomních funkcí organizmu. Ze stejného důvodu však může být cvičení pránájámy i nebezpečné. Aby pránájáma mohla plnit svůj účel, měl by cvičenec nejdříve:
ovládnout správné dýchání (plný jógový dech)
být schopen uvědomovat si dýchací proces
soustředěně vydržet ve vhodné ásaně dostatečně dlouhou dobu
dokonale ovládat používané dechové techniky i potřebné bandhy a mudry
postupným zvyšováním dávek připravit organismus na zátěž, kterou představuje provádění zvolené techniky po takovou dobu, aby se v přiměřené hloubce mohl projevit její účinek.
Tím jsou dány i cíle přípravných jógových dechových cvičení.
Též nejógová dechová cvičení, která zpravidla bývají spojena s intenzívním pohybem (plavání, jogging, či jiná aerobní zátěž podle COOPERa) mají svůj význam v tom, že postupně přivykají organismus na zvyšování obsahu CO2, které je typické pro většinu pránájámových technik. Toto prosycení buněk kysličníkem uhličitým má stejně velký význam z hlediska jógy, jako z hlediska zachování zdraví.
Díky tomu, že před miliardami let, kdy na zemi vznikl život, obsahoval vzduch podstatně více CO2 a podstatně méně O2 než dnes, a že tomu bylo tak až do doby, dky rostliny svou spotřebou CO2 tento poměr neobrátily, pouze vývojově nejmladší orgány (srdce a mozek) vyžadují hodně kyslíku, zatímco pro ostatní části těla se jeví spíše jako jed. V čistém kyslíku hynou myší za 10 – 12 dní, pod vysokým tlakem dokonce za 40 min. A naopak: tělo matky vytváří embryu prostředí, kde je dvakrát více CO2 a tři – až čtyřikrát méně O2 než v ovzduší. Buňky hynou, když v nich poklesne obsah CO2 pod 7% (BUTEJKO).
Ztráta CO2 vede k porušení chemické rovnováhy krve. Také záducha se léčí kysličníkem uhličitým a ne kyslíkem (LYSEBETH).
Nadbytek CO2 působí zklidnění, zpomalení dechu, zlepšení prokrvení mozku (MAHÉŠVARANANDA).
Proto má dechová aktivita spojená s námahou svůj význam i pro pokročilé cvičence.
Rozdýchání před úvodní relaxací (10 – 15 minut)
Klid u stěny. Jdeme ke stěně. Stoj spatný, předpažit, dlaně se opírají o stěnu. Ohnutím v loktech klik s oporou o zeď (čelo se dotkne prstů). Odraz od stěny s napětím všech svalů. Toto opakovat 3-5 krát, potom prudký výdech ústy.
Očistné dýchání. Stoj rozkročný, pomalý úplný nádech. Prudce vyfukujeme vzduch úzkým otvorem mezi sevřenými rty přitlačenými na zuby v krátkých přerušovaných intervalech s velkým úsilím dýchacích svalů a bránice, asi jako při záchvatu kašle.
Klik na břiše. Vrátíme se na podložky, leh na břiše, dlaně se opírají pod rameny, prsty vpřed. Dále stejně jako klik u stěny (tělo toporně). Následuje opět očistné dýchání.
“HA” stojmo. Stoj rozkročný, vzpažujeme s pomalým úplným nádechem. Na několik vteřin zádrž, pak s prudkým výdechem předklon (zvuk podobný “HA” vznikl prudkým tokem vzduchu bez zapojení hlasivek). Toto cvičení spojujeme s psychickou představou odhození všeho, co nás tížilo. Po chvíli s pomalým úplným nádechem vzpřim do vzpažení. Výdech, připažit, opakovat.
Úvodní relaxace (10 minut)
Po uvolnění celého těla soustředění na dech s těmito sugescemi:
dýchán úplně volně – pravidelně – spoléhám na svůj dech
dýchám lehce a svobodně – nenuceně
samou leností se mi nechce dýchat (a pozoruji, jak přestávám dýchat, jak dlouho se mi nechce dýchat, překvapivě dlouho). Dokud jsem dýchal, bylo tělo plné šumu, který teď ustal, nastalo ticho. Poslouchám to ticho, dokud trvá. Pak opět krátký, nenucený šum dechu, a protože samou leností se mi nechce dýchat, opět nastalo ticho. Vnímám, jak je příjemné nedýchat. Nakonec, přestože se mi nechce, prohloubím dech.
Dynamická část (20 – 25 min. po každém cviku očistné dýchání)
“HA” ležmo. Leh, vzpažujeme s pomalým úplným nádechem. Několik vteřin zádrž, pak prudce skrčíme nohy a s prudkým výdechem přitáhneme kolena k hrudi (zvuk i psychická představa jako u “HA” stojmo). Po chvíli s nádechem přednožit, s výdechem nohy pokrčmo vracíme do lehu, připažit, na chvíli úplně uvolnit. Opakujeme.
Krátká zádrž ve vzpažení. Stoj rozkročný, s pomalým nádechem upažením vzpažujeme, až se dlaně spojí. Krátká zádrž (do 10 sek), poté s pomalým výdechem ústy upažením připažit. Opakujeme.
Švih pažemi. Stoj rozkročný. S pomalým nádechem předpažit, dlaně dolů. Zádrž, v horizontální rovině šviháme 3 – 6 krát upažením do zapažení a zpět. Opakujeme-
Boční kruhy pažemi. Stoj rozkročný. S pomalým nádechem předpažit, dlaně dovnitř. Zádrž. Švihem přes připažení, zapažení a vzpažení opíšeme pažemi třikrát kruh jedním směrem, pak třikrát opačným. Prudký výdech, předklon. Opakujeme.
Cvičení proti třesení rukou. S pomalým nádechem předpažit, dlaně vzhůru. Zádrž dechu, ruce v pěst, pak prudce skrčit (pěsti až na ramena) a stále v zádrži natahovat paže zpátky do předpažení s napětím všech svalů, jakoby proti velkému odporu. Takto skrčit a natáhnout ještě jednou nebo dvakrát. Potom s výdechem předklon, paže volně visí. Opakujeme.
Klony trupu. Stoj rozkročný, ruce v bok, tělo napjaté.
Pohyb: předklon – vzpřim – záklon – vzpřim – úklon vpravo – vzpřim – vlevo – vzpřim – (pak opět předklon a dále stejně).
Dech: ve vzpřimu vždy na několik vteřin zádrž, a skonem vždy výdech, při vzpřimování vždy nádech. (Chceme-li zvýšit kyslíkový dluh, můžeme zařadit i zádrže po výdechu.) Cvičíme asi 4 min.