šúnjace ke snížení těchto hodnot. I proto je zde třeba být opatrný a respelc~o~rat svého těla.

V další fázi pak spojujeme nácvik rytmu ve všech čtyřech fázích d~ cyklu (nádech, zádrž, výdech, zádrž). Vzniká tak celá řada možností.

Priklad nácviku zádrží dle Čapka:

Nácvik zádrží v nádechu: dechový vzorec jedince rozdělíme, na 4 díly = 1:1:l :l, (4:4:4:4) poslední čtvrtinu z dechového vzorce (náležející zádrži ve výdechu) vůbec vynecháme a dobu pro nácvik zádrže v nádechu rozdělíme také na čtvrtiny. Nácvik provádíme tak, že nacvičuj eme 1:1 /4:1 (4:1:4) a teprve, když j e tento způsob pro nás po delší dobu úplně snadný, přejdeme k poměru l:l/2:1 (4:2:4), potom 1:3/4:1 (4:3:4) a až nakonec 1:1:1 (4:4:4).

Nácvik zadržení ve výdechu: vynecháme úplně zadržení v nádechu a opět postupuj eme 1:1:1 /4, 1:1:1 /2, 1:1:3/4 až 1:1:1 - tedy nádech, výdech, zadržení ve výdechu. Až pak můžeme začít úplně znovu s nácvikem obou zádrží: 1:1/4:1:1/4, l:l/2:1:1/2, 1:3/4:1:3/4 a nakonec teprve máme pracovat se stejným dechem.

Po zvládnutí rytmu je možné se zabývat konkrétními délkami trvání jednotlivých fází a zjišt'ovat, že i tady jsou velké rozdíly v působení těchto technik. Konečný poměr těchto dechových fází má být 1:4:2:4.

Všechna tato cvičení cvičíme nenásilně. Dech má přirozeně plynout a být jen lehce usměrňován do těchto rytmů. Zpočátku je důležitý jen vzájemný poměr délek, teprve později i konkrétní trvání jednotlivých fází. S tím souvisí i způsob, jakým odhadujeme udržení tohoto rytmu. Staří jogíni se řídili svými přirozenými rytmy těla, naslouchali svému tepu, tlukotu srdce a podle nich udržovali rytmus svého dechu. Uvádí se že rychlost počítání se má zhruba shodovat s naší tepovou frekvencí, kterou si můžeme zjistit přiložením palce na zápěstí.

To nám může zpočátku činit potíže, ale dostupná je od začátku pro každého technika, která využívá geometrických tvarů. Jsou to např. savitrí pránájáma a súkha púrvaka pránájáma.