Vladimír Miltner : Jóga pro děti

skener: 15.2.99

1) SLOVO DĚTSKÉHO NEUROLOGA

2) deti, pohádky, meditace, Dahlke

1) SLOVO DĚTSKÉHO NEUROLOGA

Cvičení jógovými technikami je zaměřeno na svalstvo, především na svaly, které drží páteř. Proto má své místo a význam zvláště u dětí, kde se držení těla vytváří. Při cvičení se provádí střídavě předklony a záklony, úklony nebo otáčení na jednu i na druhou stranu, aby se protáhlo, co je zkrácené, posílilo, co je ochablé, aby se dosáhlo harmonie, stavu vyváženosti, jenž pomáhá zvládnout různé výkyvy a nároky, které jedince potkávají.

Aby nevzniklo bezduché cvičení, k tomu pomáhá dýchání, nebof řídí rychlost, plynulost i rozsah prováděných pohybů. Vědomé řízení dechu prospěje v každém cviku, zvláště když víme, že nádechem zvýšíme svalové napětí, výdechem je naopak uvolníme. Sledování dechu pomáhá dětem k soustředění, což velmi potřebují.

V průběhu cvičení jsme děti sledovali neurologicky i psychologicky a zjistili jsme, že po roce se statisticky významně zlepšily jeych pohybové vzorce, takže měly lepší držení těla, zlepšilo se chování i školní prospěch. Z našich zkušeností přidáváme několik poznatků :

1. Cvičení jógovými technikami považujeme za vhodné pro všech- ny děti. Zdravým pomůže upevnit dobré pohybové návyky, osla- beným zlepší a odstraní drobné nevyváženosti tělesné i psychic- ké, zejména neklid, nesoustředěnost a ,jiné. Soubor Staromdic- kých cvičení považujeme za vhodný pro předškolní a školní děti. 2. Nácvik je vhodné zahájit ve skupině, podle místních možností , s pravidelným cvičením nejméně jednou týdně a nejméně po tři měsíce. Podle zdatnosti a zkušenosti cvičitele může mít skupina 8-16 dětí. Je vhodné, aby cvičili i rodiče nebo alespoň přihlíželi, aby pak mohli s dětmi cvičit sami doma. 3. Nácvik s jednotlivcem může provádět rehabilitační pracovnice nebo lékař, kteří tento typ cvičení ovládají. Hodí se spíše pro dě- ti, které mají vyhraněnou poruchu, nap"ríklad kulatá záda. Při in- dividuální instruktáži nelze většinou poskytnout všeobecnou průpravu a dítě se navíc ochudí o příjemnou kolektivní atmosfé- ru, která se u skupiny navodí.

4. Děti by měly cvičit denně. V souboru je možno cvičit při nedo- statku času střídavě polovinu cviků. V praxi častěji nastane si- tuace, že si každé dítě vybere 3-4 cviky, a ostatní procvičí jen jednou až dvakrát týdně. Nejlepší by bylo, kdyby děti nejen cvi- čily, ale získané návyky i používaly v denním životě. S. Při cvičení se musí přihlížet k věku dítěte. Mladší dítě snáší jen kratší dobu a méně cviků, školní dítě může bez problémů cvičit celou hodinu v zájmovém kroužku. Doma stačí 15-20 minut. 6. Cvičení dětí s rodiči jen podle tištěného textu, bez odborné in- struktáže, považujeme za nouzové řešení, i když je nevylučuje- me. 7. Velmi vhodnou a účinnou formou jsou kroužky ve školních dru- žinách, kde za vedení vyškolených učitelek družinářek mohou být do cvičení zapojeny děti, které to nejvíce potřebují.

Pro rodiče, kteří s dětmi chtějí cvičit a nemají možnost instruktáže, uvádíme několik poznámek k jednotlivým cvikům:

Zajíc - představuje základní cvik pro uvolnění, relaxaci. K provedení: dítě se v kleku posadí na paty tak, aby chodidla byla těsně u sebe. Tak se nejlépe vyrovná pátěř. Hlava je protažena směrem nahoru, přitom brada ~e rovnoběžná s podložkou. Z protažení se kulatě spouští hlava, pak krk, ramena, záda k podložce a nakonec se uvolní všechno svalstvo kolem páteře. Do mozku přestanou docházet impulsy ze svalů, takže i mozek odpočívá a dítě by mohlo na chvíli usnout. Této pozice lze velmi dobře použít k procvičení břišního i hrudního dechu. Dítěti řekneme, budeš v bříšku nafukovat jakoby velký balón a pak jej vyfoukneš, až zbude malý tenisák. Můžeme mu pomoci i tím, že zlehka položíme ruku přes bederní oblast, takže dítě upozorníme, kam má dech vést. Zde jde o zlepšení bráničního dechu, který velmi pěkně rozhýbává bederní páteř. Při výdechu dítě necháme přitáhnout bříško i boky; tím sc posílí tyto často ochablé svaly. Hrudní dech procviču~eme tehdy, když hlavu ohneme až na temeno. Záda se více zakulatí, při nádechu se lopatky lehce oddálí, při výdechu lehce přiblíží. Prospívá to při kulatých zádech. V zajíci může dítě setrvat '/2-2 minuty, při procvičování dechu i déle.

Žába - je výborným cvikem na výdrž a soustředění. Uvolňuje klouby nohou. Je třeba dbát na rovnou páteř a ukončit pozici,

2) deti, pohádky, meditace, Dahlke

Děti, které čtou, jsou odkázány na svoji fantazii, aby si mohly přečtené příběhy ilustrovat vlastními vnitřními obrazy. Děti, které se místo toho dívají na video, dostá­vají vše předkládáno již připravené a hotové, nejsou nuceny namáhat vlastní fanta­zii, a tím není podporován rozvoj dítěte. Pohádka na dobrou noc podněcuje jeho fan­tazii; archetypické struktury pohádek mu nechávají dostatek prostoru, aby se do nich mohly prolínat vlastní obrazy.

. Při vyprávění příběhů a pohádek a při jejich poslouchání se člověk zabývá svou vlastní duší. Při dívání na televizi uniká sám sobě. Samozřejmě to neznamená, že vybraná témata, která se člověka opravdu dotýkají, nemohou podnítit vnitřní pro­žitky i ve filmové formě.

Přechod od vyprávění příběhů k vedené meditaci je v mnoha směrech plynul­ý. Vyprávíme-li dětem pohádku na dobrou noc, jejímž cílem je z hlediska dospělého většinou rychlejší usínání, doporučuje se po několika minutách včlenit do pří­běhu výzvu, aby dítě zavřelo oči a všechno další si představovalo. Pokud to není pouze trik, jak se co nejrychleji zbavit svého úkolu, budou děti schopny se tím řídit a najít plynulý přechod z vedené cesty do světa svých snů. Přirozeně záleží mnoho na šikovnosti a schopnosti vypravěče, aby dokázal správně naladit a citlivě splétat vlákn­a příběhu

Samozřejmě, že jsme v útlém dětství uměli snít, toulat se ve světě fantazie a vyznat se ve vnitřních světech.

Teprve se začátkem školy a pronikající vážností života jsme od svých učitelů slyšeli: Nesni! Neblouzni! Nespi! IVefantazíruj a řekni pravdu! a hlavně Soustřed' se! Pomalu jsme se naučili, o jakou pravdu se jedná, jak vypnout z mysli všechno ne= důležité a fantastické a jak se soustředit na to málo, co bylo důležité a podstatné. To je pro každé dítě tvrdý krok, protože se zde nejedná zrovna o to podstatné, o pod­statu věcí, ale většinou výlučně o rozumné věci. Čím lépe je toto nové poselství po­chopeno, že podstatné je pouze to, co je racionální a funkční, tím více ustupují kreativní oblasti fantazie a představivosti do pozadí. Pokusy, nalézt k nim v dospě­losti opět přístup, bývají pak samozřejmě spojeny s určitou skepsí ze strany intelek­tu, který mezitím převzal neomezenou vládu. Problém neleží v komplikovanosti meditace, ale právě vjejí jednoduchosti a lehkosti přístupu. lakonec, když se to podaří, často slýcháme: "Ach, to je tak jednoduché, to jste přeci mohli říci rovnou. Jen tak připustit představy a myšlenky a brát je tak jak přicházejí, jen tak..."