Čumpelík: Vliv dechových pohybů na fci páteře -dipl práce str. 16-21

str.16

2.4. Dechové svaly

Dechové svaly můžeme rozdělit do dvou skupin. 1 ) inspirační svaly, které hrudník rozšiřují.

2) Expirační svaly které hrudník zužují.

Další rozdělení může být na svaly hlavní , které pracují stále a svaly pomocné, které se zapojují pouze při velmi intenzivním dýchání nebo při dechové nouzi.

Strnad: mezižeberní svaly se podílejí i na artikulaci, když se nadechneme a s výdechem budeme vyslovovat hlásku óóó ucítíme určitou vibraci v hrudníku (ty svaly tam nějakým způsobem pracují)

. Inspirační svaly

1. hlavní svaly inspirační :

Diaphragma , mm.intercostles externi, m.sternocostalis .

2. pomocné svaly inspirační

M. sternocleidomastideus, mm. scaleni ( pomáhají pouze při fixaci krku), m.pectoralis minor a m. pectoralis major, spodní vlákna m.seratus anterior, m. latisimus dorsi (je-li paže v abdukci ), horní snopce m.i 1 iocostal is, které se upínaj í na posledních pět krčních obratlů a dolní snopce upínající se na prvních šest žeberních oblouků.

Exspirační svaly:

l.Hlavní svaly exspirační

Mm. intercostales interni. Obecně se uvádí,že exspirace je pasivní proces , protože se tvar hrudníku navrací zpět uvolněním napětí plicní tkáně a pružností žeberních chrupavek, které se při nádechu zkroutily. Energie pro výdech je dána nejen pružný

str.17

mi komponentami plic a žeber, ale i činností exspiračních svalů, které pracují partnersky se svaly inspiračními.

2) Pomocné svaly exspirační.

Ačkol iv je označujeme jako svaly pomocné, nejsou o nic méně důležitljsí, než svaly hlavní. Umožňují forsírovaný výdech. Tvoří je svalstvo břišní (mm. recti abdominis, mm. obliqui abdominis externi, mm. oliqui abdominis interni, m.transversus abdominis). V torakolubální oblasti jsou to : m. iliocostalis, M.longisimus, m. serratus posterior superior, m. serratus posterior inferior a m. quadratus lumborum. (Kapanji 1970).

Muscul i i ntercostal es

Mm. intercostales ( svaly mezižeberní) , vyplňují mezižebří a vytvářejí tři základní vrstvy, znichž každá je složena z množství krátkých šikmých snopců.

1 .Mm intercostales externi vytvářej í zevní vrstvu

, směřují šikmo zezadu shora od kraniálního žebra dopředu dolů k žebru kaudálnímu.

2. Mm. intercostales interni vytvářejí střední vrstvu a směřují opačně než předchozí snopce, od kraniálního žebra šikmo dolů dozadu k žebru kaudálnímu.

3. Mm intercostales intimi vytvářejí třetí vrstvu vnitřní v mezi žebří. Jej i ch průběh j e stej ný j ako u mm. i ntercosta.l es interni. Mezi nimi je štěrbina, kudy prochází interkostální cévy a nervy.

Mm.intercostales tvoří pevnou výplň mezižebří. Mm.intercostales externi vzhledem k svému průběhu snopců zvedají žebra a působí při inspiraci. Mm.intercostales interni maj í průběh opačný a napomáhaj í pokl esu žeber, působí tedy při exspiraci. Z dechové mechaniky a též z terapeutického hlediska je jejich úloha podobná úloze bránice . Musíme ale počítat s určitým antagonismem, nebot zvětšení napětí těchto svalů, at již z jakéhokoliv důvodu, má za následek snížení exkurse

str.18

pohybu. Dechové pohyby pak budou podobně jako u bránice, malé a rychlé a hrudník bude " přepjatý" (Čihák 1 987).

Diaphragma- bránice.

Bránice je plochý sval oddělující hrudní dutinu od dutiny břišní. Vytváří kopulovitou klenbu, jež zasahuje vysoko do hrudníku; vpravo do výše 4. mezižebří, vlevo do výše 5. mezižebří. Mez i pravou a 1 evou kl enbou j e bráni ce pok 1 es 1 á a prom í tá se do úrovně procesus xiphoideus. Bránice má šlašitý střed, centrum tendineum, k němuž se paprsčitě sbíhají svalové snopce od bederní pátře, od žeber a od sterna .

Pars lumbalis daphragmatis začíná od páteře mediálními snopci, jako crus dextrum a crus sinistrum a leterálnějšími snopci od šlašitých oblouků vedle páteře (psoatická arkáda a quadratická arkáda).

Pars costalis diaphragmatis je nejrozsáhlejší část bránice. Její svalové snopce začínají od chrupavek žeber a to postupně od 1 2. až 7. žebra.

Pars sternalis diaphragmatis je nejmenší část bránice tvořící úzký a krátký soubor snopců od zadní plochy procesus xiphoideus a od zadní plochy pochvy přímých břišních svalů. (Cihák 1987) obr. 1,2.

Když se bráni ce kontrahuj e, j e j ej í k l enba tažena do 1 ů a prostor hrudníku nad bránicí se zvětšuje vertikálně. Můžeme to přirovnat k pístu pumpy. Tento pohyb je brzy zabrzděn shora vazivovými pruhy mediastina, které jsou spojeny s centrum tendineum a zdola odporem vnitřních orgánů . Od tohoto momentu je centrální šlacha fixována a svalové snopce nyní působí na periferii od centrální šlachy a podporují zvedání dolních žeber obr. 3,4,5,6,7. Tímto mechanismem zvětšuje i bránice průměr hrudníku v příčném i předozadním směru Proto je diaphragma považována za základní dechový sval , který umožní trojrozměrné zvětšení hrudníku. Zvětší se vertikální rozměr

str.19

stažením centrálni šlachy a zvětší se i příčný a předozadní průměr zveduntím dolních že-ber s pomocí sterna. Bránice jako plochý sval nemusí pracovat vždy jako jeden celek, ale jednotlivé její části mohou pracovat i samostatně a tím formovat jednotlivé partie hrudníku i páteře (Véle 1996).

Břišní svaly obr. 1.

Jak již bylo řečeno je diaphragma hlavním dechovým svalem a břišní svaly jsou hodnoceny obvykle jako svaly po- mocné, jež mohou provést forsírovaný výdech. Přesto, že se ve své funkci zdají být antagonisty ve skutečnosti působí syner- gisticky jako partneři. Bránice by byla velice málo účinná při absenci břišních svalů.

Během inspirace sníží kontrakce bránice svoji klenbu a zvětší tak vertikální rozměr hrudníku. Tomu brzy zabraňuje mediastinum a zvláště odpor vnitřních orgánů , který je kontro- lován břišními svaly. Bez břišních svalů by měly vnitřní orgány tendenci vyhřeznout vpřed, nedošlo by k fixaci centrální šlachy bránice a k elevaci žeber. Tato antagonisticko- synerg.istická činnost břišních svalů je nezbytná pro účinost bránice. Jestliže dojde k pareze břišních svalů zmenší se ventilační účinnost jinak nepostižené bránice . 0 břišních svalech platí totéž co o bránici. Jednotlivé svaly a dokonce jejich jednotlivé části se mohou kontrahovat izolovaně a mohou tak výrazně formovat určité partie hrudníku a tím ovlivňovat dechivý mechanismus a .tvar hrudníku i páteře.

Během výdechu postupně relaxuje bránice a kontrakce břišních svalů ji vytlačuje vzhůru a zároveň zmenšuje oba průměty příčný a předozadní. Břišní svaly působí jako antago- nisté bránice nebot zmenšují všechny tři rozměry hrudníku.Tuto vzájemnou činnost bránice a břišních svalů si můžeme předsta- vit takto: oba svaly jsou vždy činné zároveň, ale jejich činnost je reciproční. Během inspirace napětí bránice vzrůstá a břišních svalů klesá. Při exspiraci je tomu naopak Mezi těmito svaly

str.20

existuje měnící se rovnováha jedním či druhým směrem obr. 2. (Kapanj i 1 970).

Toto schematicé znázornění jednotlivých fází dechu podporuj e už dří ve zm í něnou ( i deál ní ) normu konf i gurace hrudníku a páteře. . Pro optimální průběh kostodiaphragmatických pohybů má velký význam držení bederní páteře, nebot se na těchto dechových pohybech zúčastňují všechny části břišní oblasti včetně páteře.

Svaly pánevního dna

Všechny břišní orgány spočívají na spodině pánevní, kterou tvoří diaphragma pelvis a diaphragma urogenitale. Diaphragma pelvis (dno pánevní) má tvar mělké nálevky, která začíná na stěnách malé pánve a sbíhá se kaudálně k průchodu koneč ní ku pánevn í m dnem, před kterým j e průchod trub i ce močové a u ženy za trubicí močovou průchod pochvy. Na stavbě diaphragma pelvis se podílejí m. levator ani a m. coccygeus. Vzadu za diaphragma pelvis je kostrč a na ni vpředu a vzadu se ještě nacházejí podélné svalové snopce svalů kostrče mm. sacro coccygeus ventratis et dorsalis obr.1 .

i když není přímé svalové spojení pánevního dna s hrudní kem, upl atňuj e se zde f unkčně podobně j ako u bři šní ch svalů a bránice především tlak. Hoffbauer( 1 92 1 ) poukazuje na důležitost účasti svalů pánevního dna na dýchání a to nejenom v zájmu dechu, ale i jako funkční cvičení pro pružné a svalové části pánevního dna , které potřebují pružnost a sílu, nebot jsou spolunositeli břišních orgánů. Toto tvrzení podporuje skutečnost, že j de ošetřit např. retrof 1 exi o uteri mob i 1 i s neoperativně pouhou "mobilizací" pánevního dna za pomoci břišních a dechových svalů.

Jak daleko se může uplatnit změna tlaku dechu na pánevním dnu, nezáleží tolik na samotném pánevním dnu jako na intenzitě a formě dýchání, funkci břišních svalů a postavení

str.21

pánve vůči hrudníku. Překlopení pánve s vyrovnanou dlouhou lordozou má bezprostřední vliv na celý břišní prostor a vztah mezi bránicí a pánevním dnem.

Tato skutečnost silného ovlivnění pánevního dna dýcháním závisí na konfiguraci bederní páteře a na funkci břišních svalů. Postavením pánve se mění směr průběhu svalových snopců a tírn i vztah k dechové tlakové vlně. Zde záleží na správném držení těla. Vedle této pasivní účasti pokládá Hofbauer( 1921 ) za velice důležitou aktiví expirační funkci pánevního dna při hlubokém výdechu jako nezbytnou složku při dýchání a posílení pánevního dna . Diaphragma pelvis tvoří část výdechových svalů břišních a ztrácí svůj tonus nedostatečnou funkcí.