BHOÚVAHY

Bhole, úvahy o józe

str. 26až 41+ 50

str. 50-kapalabhaty

str. 40- džalandhara

str. 38- bandhy

str. 36- udžai

str. 34- cíl jógy, brámarí

str. 32 -komplikace při pránájámě

str. 30 -pranaj. a čakry- analýza dáchání

str. 28 -funkční blokády

str. 26 -pránájáma

oooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo

str. 26 -pránájáma

Stejně tak v našem těle neustále objevují a mizí jevy, a1e múžete se dostat do stavu, kdy probíhá aktivita jednoho_druhu. A to _v_ede

k jednobodovosti vědomí. Jestliže tato jednobodovost nastupuje auto. maticky, říká se tomu meditace. Ale kcy vyvljíte určité úsilí, aby. ste udrželi jednobodovost, pak to není me~itace, ale koncentrace. Takže můžete říci, že meditace ie automatické zaměření pozornosti na ieden bod. Ale už v samém aktu pozornosti je určité úsilí. Teprve když je i toto úsilí odstraněno, stává se to meditací. A kayž se člověk ztrácí v tom svém prožívání, tak se to stane absorbcí. Každá zkušenost může mít obsah nebo to může být zážitek bez obsahu. Když vezmete otsah té zkušenosti pro další analýzu, stává se to kontemplacf. To jsou různé pojmy, kterým musíte rozumět. Koncentrace- vyví jíme úsilí, abychom udrželi ndše vědomí na jednom místě. Proto se někdy při pokusu o koncentraci objevuje tense. Když se aktivná snažíte získat něco pro sebe z toho jednoho bodu, je tam pozornost. Když se to stane automatickým procesem a ten zážitek se neměmí sám od sebe, je to meditace. Když se v tom zážitku ztratíte, je to absorbce. Když místo, abyste se v tom ztratili, snažíte se získat obsah a pracovat s ním,~je to kontemplace. Všechny tyto techniky používáme v našem každodenním životě, aniž bychom o tom věděli. Jsou to automatické procesy a v józe se snažíme si tyto procesy uvědomit.

4. Pránáiáma

Základnf otázkcu pránájámy je, co víme o svém vlastním dýchání. Nůžete samozřejmě říci, že se dýchání týká výměny plynů, příjmu a vstřebávání kyslfku a vylučcvání kysličníku ohličitého. Ale kolik z vás má skutečně zážitek, týkající se této výměny? Co z toho skutečně prožíváte? Prožíváte pohyby vzduchu jak proudí nebo opravdu to, co se děje ve vašich plících?

Základní otázka je tedy, co si z dýchání uvědomujeme. Někdy si dýchání uvědomujeme vice, to v situacích, kčy dejde k nějaké změně, např. v horách, kde je vyšší nadmořská výška, dýchá se nám namáhavěji, nebo když neseme těžké zavazadlo, případně když běžíme za autobusem. Ovšem to, co čten:e v knihách, je pouze informace, která je od našeho vlastního ~ážitku velmi odlišná. Je to výsledek objektivního studia dýchání, který na subjektivní úrovni není použitelný. Všichni asi vite, že existuje objektivní přístup a že vedle toho existuje i subjektivní přístup.

hty tedy nyní budeme uvažovat o dýchání z hlediska subjektivního

přístuyu. v'i:t:.sinor., kdyí si uW dr:mímr: dýChírní, vnímáme jenom dýchací pohyby. tv je F:rvní věc, kt.c~ or: pororujerne. Hud pvhyby na úrovni hrudníku nebo n~ úrovni hřictva. Fytv poryby múžete po.rorovat na někom druhém nebo případně múí.et.r: použít. i zroí'tkc a pozorovat, jak se proudem vzducliu zaro;í, což je vLastně ukazatel pvt-.yt;u vzduchu. W kže jsou tu dvě vťci, kterých si ~ětšinou všímáme - dýchací pohyby a pohyb vzducl·n, který nčjal.vm smyslem zachytíme.

U každého evšem dýchúní probíhií nr~jak jinak. 'Vékdo dschá pouze hr:rdníkerr, nřkdo naopak zase pouze břichem. ~'~asím cílem by m~lo byt, ahy se d~'Ch.íní _zúčastnil celG ó<chací mechanismus, tzn. ja~ břiCho tak _hrudník. Veidříve bvste rcěli rJo:.nhncct toF.o, aby s~ř_i mechanickn m čvch_ání poF.vtovúly břiChn a hr_udník stein~,m zpúsobem, souhlasnr::, ~e kc~W se n_ařul.Je_f:.~ilon. V další fúri se snažte dosáhnout toho, aby ~c clCchSní zúča-t.nil~ i va5e záda. Jeátli~e máte poCit, že se ve~e Tírd;, nezW c,.,tní, musít;e nžjokCm zpúaot;em zvvšit jejictv citlivCSt, al,s áe zúčastnila dCchací akt.ivity. Etistují určité pnzioe, které torrr naporr,:h;~jí, n;:pr°. múžete provést paščimotanu nr:bv jógamudru ee ~ad~-rasáně a tady pocil:ovat, zda se zvyšuje aktivita zad. Pokr:d ~e v;ím to poc:m`í, múžete sP o totéž pokusit u

dé. Když se t;o zdaří, múžetr říci, že jste pon:ocí té áaány aspoň nú I chvíli odstranili !?Lok v z::rleu.l~. Pokud se to za nějaký čas /hodinu/, I vrátí do pW odního st2vu, musíte ~s~:nu znovu opakovat, abyCrom do

súhli správného zpu.;obu dvchání i za normálníCh podmínek.

Po~ohně byste se meli snažit vyrovnat dý,:hací aktivitu n2 prai

vé a levé straně. Po vyrowení t~to aktivity nacvičujeme udyánu, agnisáru a kapalabh.íti. Jakrsile při k~palabh;íti zvládneme pohyby .břicha, přejdeme ke sledování poCitú v otlasti nosu a snažíme se sledovat pohyb vzduchu, který vyrážíme, a zachytit bod, kde se m~ni směr pohybu vzduchu, kde naráží na lebeční kost a ohýbá se dopředu.

I Důležité je skutečné uvědomit si vjem dotyku vzducru. Právě tato technika n~m pom,`~h~. k avědomění si dúležité oblasti čela. Jsou-11 tyto techr~iky prováděny správně, mělo by dojít k určitým zmEnám,jež jsou modifikow telné i objektivně. V Československu se podobnými výzkumy zabývají v Preze na Gulovce v ústavu fyziologických regulacl ČSW'. Hylo by idealní, kdyby bylo možné čascm stanovit pomocí těchto testů, zda o.~oba provádí techníku správně nebo ne. Zatím žádný takovy objektivní test není. Zn~men~ to tedy, že múžeme pouze učit ž~íky spr~vnou teehniku pro~ádění a při posuzoeání jsme odkázáni n,: svůj subjektivní dojem a je;iCh vvpovědi o svýoh pocitech.

str. 28 -funkční blokády

Proč dochází k tomu, že dýcháme jenom jedneu č~stí hrudníku? To jsou právě Funkční blokády, které se laboratorně dají velmi těžko zjistit. Jógický termín pro tyto bloky, jóga tomu řík~ nečistoty, je mala. Znamená to· že něco blokuje manifestaci pránické aktivity v příslušné oblastí. Vnitřní dýchócí aktivita tam byla již předtím, ale bez vnější manifestace, bez vašeho pccitu. To je pojem bloku. ryto nečistoty je možné z těla vyloučit pomocí metabolických procesů, nebo naopak na druhé stran~ se mohou do těla dostat, zafixovat se v různých částech těla, při některých citových stavech, jako např. při hněvu, žárlivosti, poáezírání, nenávisti nebo i lásce. Ale příčinou může být i intelektuální činnost. Když chceme něco udělat, zvednout, zjistit něco o nějaké věci apod. vlohov to být dále i vnější vlivy, které nás znepokojují, vytváří nám prohlémy, nějakým způsobem nás ovlivňují. ~tusíme sami tyto blokády najít, abychom je mohli očstranit a aby mohlo dojít k obnovení normální ěinnosti.

Jóga k tomu přistupuje několika různými způsoby. Na úrovni tělesné, se to odstraňuje činnostmi nebo praktikami tykajícími se těla - pozice, pránájáma, krija atd. Pokud tyto nečistoty pocházejí z oblasti citové, je třeba pnacovat s emocemi. Pokud je to z oblasti intelektuální, je třeba i tam provést určité korekce, aby došlo k nápravě dýchací činnosti.

Nejjednodušší praktika je _uvědomování si dýchací činnos_ti, porovnávání dýchání na pravé a levé straně, uvědomovat si dotek vzduchu v nosních dírkách. Při cvičení můžeme provést různé pozice těla, např. úklon nalevo a pozorovat, jak se mění dýchání v pr-avé a levé části těla a v souvislosti s tím změny v pravé a levé nosní dírce. Tak můžemé sledovat vliv různých pozic a ásán na dýchání. Jednoc to můžeme zkusit na pravou stranu se zvednuto~ rukcu, potom na levou stranu s tím, že ruku necháme dole a opět sledujeme, jak se to projevf r,a našem vnímání dechu. Pokud si provedeme tyto techniky správně, zjistíme, že ásány necvičíme kvůli svalům a ienom kvůli účinku na tělo, ale z velké části kvůli účinku na dýchání. Gčelem jógického cvičenf není evičení svalů, ale to, abychom dokázali na sobě sledovat procesy které při této činnosti u n~s probíhají, to co probíhá při dýchání a jak se dý~hání mění.

Jestliže zjistíme, že máme určité potíže při dechové činnosti, dostáváme se do situace kdy je třeba provést určitou korekci. bsány te~ vlastně korigují a upravují působenf nervové činnosti na

fyzickou činnost, můžeme říc_i, že odstraňují blokády v těle. OalAí cvičení je např. v sedc~ otočením do leva a vnímání dýchání. Dýcháni vnímáme v různých oClastech - v hrudníku, v bři~e, v jednotlivých kvadrantech, tzn. nahoře, vpravo, vlevo, dole vpravo..vlevo, vzadu, vpředu atd. Zase si uvédomujeme, jak tato dýchací činnost probíhá ve všech těch kvadrantech a kde je ta činnost nejsilnější. Totéž opět provádíme na druhou stranu. Cílem těchto cvičení je zjistit, jaké impulzy probíhají v urči- tých oblastech, což vlastně znamená manipulaci s pránickou aktivi- to4. Není to přímá manipulace, ale nepřímá. Dalším cvikem, který mů- žete provést, je pokesit se v sedě nebo v leže uvolnit se a snažit se zjistit, v které otlasti si nejvíce uvědomujeme dýchání. Zase mú- žeme použít nékteré polohy, á~ány, které ovlivňují dýchání přednf a zadní části těla. Vátšinoc to jsou ásány, které používají předklony nebo záklony. Při předklonech se stimuluje a z~šuje aktivita v ob- lasti zad, při záklonech se zvyšuje aktivita v oblasti hrudníku. Čili tohleto jsou techniky, kterými zjišťujeme vliv ásán na prán2já- mické dýchání. Pochopitelně v dúsledku n~šeho každodenního života každý z nás dýchá jiným způsobem a každy potřebu~e i j-inG druh pránájámy. l.iší se to podle pohlaví, liší se to podle druhu práce, kterou provádíme, může to Eýt ovlivněno i momentálním citový·m rozpoložením, případně i tím jak uvažujeme, to všechno ovlivňuje nase dýchání. Přitom je třeba vždy čas od času provést určité korekce těchto návykových vzorců dýchání a je třeba se vrátit do přirozeného stavu, tzn., že je těeba odstranit nečistoty - mala, které tvoří bioky a zabraňují, aby dýchání v určité oblasti probíhalo zcela volně. Podle jógických textů bychorr měli být schopni vnímat v jednom okamžiku nádechovou . aktivitu v celém těle a stejně tak při výdechu. Pokud to člověk tak- to vnímú, nazývají tento zážitek jógické texty zážitkem pránického těla. Když se necháte eést z5žitky, které zfskáte v různých pozicích, dostanete se nakonec až na nejvyšší úroveň, až k centrálnímu nervo- vému systému, k mozku a uvědomíte si, že vlastně toto všechno je re- Í gulováno mozkem. To je vlastně nejvyšší úroveň, na kterou jóqa smě- řuje - mozek a_vědomí. V mozku jsou centra, z nichž vycházejí dýchací impulzy a odkud putují do periferních otlastí. Jestliže naopak sledujeme impulzy z jednotlivých oblastí zpět do místa jejich viniku, přicházíme opět k mozku.

str. 30 -pranaj. a čakry- analýza dáchání

bhou30

Prán~jáma a čákry

Jóga má pro význam mozku a pro Fakt, že mozek j·e základem všech činností, svůj vlastní termín. vlúžeme si i~íci, že to.je to, co jóga označuje slovern sáhasrara čakra, což česky znamená tisíc zážitků, tisíc zkušeností. Druhá část slova znamer:á základ.Ke všem Fyzickým činnostem dochází v určitých vymezených ot:lastech. Ječnoc z2 základních činnustí je např. vymě~ov8ní. I toto má v józe svůj vlastní termín, své vlastní označení a múžeme to zase spojit s termínem muladhara čakra, ccž vlastnč znameW pnvotní činncst. Kdybyste se na to podívali z neuroFyziologického hlediska, mohli byste to zase uvést do souvislosti s nervovou pletení v oblasti púnve, která diriguje dolní obla,t tčla.

Např. při boxov~ní se snažíte ct·ránit před úderem, stahujete břišní svaly, chrí3níte si hlavu a břicho a nastaeujete záda. ólúže to být proto, že si instinktiw,~ uvědorrejete, ie životnĚ důležité o~g~.ny pro naši existe:nci jsou v tr: dolní přední části těla. \% jó~i,~k~~m jazyce je to ornučeno termínem svadt~istana, kce sva znamená já, já scím a dt~istana je existující. Čili je to místo, o númž víme, že v něm existujeme. Z t.~koy.cl·.. míst potore zar:ínáme pracowat. V józe si d~l vytíráme rúznú jiná mí.ta. s nimiž p~acujeme, a v nicl~ opŽt získáv~me jiné reakce.

Když se ptáme, cc cítíme, do:taváme se dc otlasti srdce, kce zase m~me jiné vjemy s počitky~. _Jógické věda-_vycház: z toro,-aby člověk dokázal poznzt sám sel:e a svo~_i exister~ci. Těžké je oW em najít jazyk, kterým by bylo možno tyto vnitřní pocity sdělit o:~tatním.

Vraťme se k sáhasnara čakře. Cvičíme-li dýchání, dostaneme se do oblasti hlavy. Když rozebíráme pocit hněvu, dostáv~me se opět do oblasti hiavy. Stejně tak i při sledowání určite myšlenky. A tak se může stát, že se dc oblasti hlavy dostáW me při rúzných jóc~ických cvičeních. Spocstu činností je zase možno dál v hlavě rozvíjet. Můžete si to představit jako autotusové nádraží, k~m přijíždějí autobusy z různých směrů s nčkdy se múže stét, že v jednom smĚru je příliš mncho autobusů, takže doprawa je velice hlučná a nepřehledná. vá-li n~draží fungovat bez problémů, je třeba, aby se Gutobusy zase rozjely každý sám svým směrerr. To je věc, která je núkdy, přeneseno zase do situace v mczku, pro citlivé lidi obtížn~, aby si dokézali uspořádat všechny ty vznuchy a city a dok~.zali si peradit se všemi impulzy, které do mozku přicházejí a w volávají v něm napětí. .vůže se stat, že takový člověk je v napátí, protože téžko zvládá vzruchy

z okolí. Cvičením jógy se dokáže do určité míry toho napětí zbavit, a t~k ten člověk teď chce evičit stále víc a víc. Ale ovšem i cviče- ním jógy začíná přicházet do mozku stále víc impulzů a může se tIm člověk opět dostat do napětí. V takové situaci je třeba cvičencům doporučit méně činnosti v oblasti periFer·ie, doporučit jim, aby ne- cvičili hodinu denně v celku a třeba jenom čtyřikrát denně po dvaCe- ti minutách. Tím ty senzorické impulzy r;ejsou tak silné. Myslím, že máte sami zkušenosti s těmito vedlejšími účinky jógy. Analýza dý'chání. Většina z n~s spojuje dýchání, dýchací pohyby s po- hy~ber:r vzduchu. Avšak dychací pohyby a pohyb vzduchu jsou dvě různé věci. ~lůžete se o tom jednoduše přesvědčit tím, že zavřete ústa, u- cpete si nos a budete pohyhovat břichem a hrudníkem, roztahovat a střídavě zase stahovet. Takže tím jsme od sebe oddělili proud vzdL- chu a dýchací pohyby. Věkomu to dělá potíže, např. při udijáně,když má provést n~dechový pohyb, aniž by vdechnul. To potom znamená, že má zaFixovánu určitoc špatnou asociaci a není schopen oč sebe oddš- lit nádechový pohyb a samotný vdech. V životě máme spoustu takových špatnych asociací, které jsou založeny na chybných hodnotách. Potom je třeba změnit hodnoty, z kterých to vzniklo nebo asociace. Ověřili jsme si, že dy'chání ve smyslu fyzick~ činnost těla, je nezá- vislé na pohytu vzduchu. Při této činnosti může nastat pohyb vzduchu, pokud jsou vzduchové cesty otevřeny, ale nemusí, pokud jsou vzducho- vé cesty uzavřeny. Takže to jsou vlastně dva různé mechanismy, které spolu určitým způsebem souvisí, ale nejsou totožné. Podóbně je třeba se vždycky snažit pochopit co děláme my sami, co je naše aktivita, a to jaký to má potom vztah k okolí. V józe nepřesvědčujeme lidi z hlediska p:.ychologického, ale snažíme se vycházet z tělesných z5žit- ~ i ků. Je čůležité získat takové vlastní zážitky a je důležité tomu po- rozumět. Jóga se snaží, abyste rozuměli svý~m životním procesům a dě- i lá to velmi moudře. V józe se při tomto cvičení doporučuje, aby si cvičenec ucpal nos prsty a nezadržoval dech pouze krčními svaly. Je možno si to vy- zkoušet jednou s ucpaným riosem a jednou se zadržením dechu pomoci krčních svalů. Asi sami zjistíte, že je v tom urč'itý rozdfl. Když se zacpe nos, měly by krční svely zůstat uvolněné, kdežto provádlte- li to druhým způsobem, musfte krční svaly stahnout, čili vzniká na- pětí. Vnímavy člověk tento rozdíl pocítí velmi shadno. Mnozí lidé při provédění udijány pociťují stažení v krku, májí pocit vtahovánf čípku dovnitř. Teprve, kdy se naučí, jak tuto oblast relaxovat, mo- 31

3 ~~

str. 32 -komplikace při pránájámě

hou mít pocit otevření a mohou provést udij~ínu správně. Č:ili při udijáně musíme sledovat jednak uvolnění v oblasti krku, jéc~nak vnitř- ní pocity, které vznikají v břiše, v dolní oblasti břicha. Je dúle- žité si uvědomit jaké pocity tam vznikají, jak se dostávají dovr~itř a kam se dostávají. Můžeme si to ~yzkoušet sami, uvěóomit si, jaký m~te pocit při tom, když se břicho vtahuje dovnitř a teprve, kcyž tento pocit získéte, měli byste se pokusit o dokonalou udijánu a opět sledovat pocit, co se s ním čěje, zda je v přední či zac'ní čás- ti, zda se šíří nahoru nebo c:o strany r:ebo zůstává na místě a podle toho můžeme svůj zážitek analyzovat. Pokud ty pocity byly nejzřetel- nější v přední části, tak je to znakem citově založených typů. Je zjištěno, že pi`i citových stresech je porucha dýchání právé v před- ní oblasti. Pokud jste si uvědomili ty,to pocity v oblasti zad, pak je to spojeno s daleko menším účinkem emocionáFním. A někdy se dokon- ce stává, že máte určitý zážitek, vnitřní pocit bez jakéhokoliv emoci- ooálního odstínu. To je vla~tně to, o čem se potom mluví v kcndali- ni józe. Obecně je tedy dčležité, aby~~tq pocity byly Fr'ožívány spí- še v oblasti zad než v přední oblasti. Jestliže přivedeme cvičence k tomu, aby pociťoval své pocity hlavn~ v zadní oblasti, pak se tím zmenší i intenzita prožívání citovy'ch krizí, kterými trpí. Samozřej- mě se tím nezruší, neodstraní, ale budou snesitelnřjší. Existcje také možnost ovlivňovat dýchání mudrami, a nimiž se hlavně pracuje v Gitanandově škole. Jóga m~ dvoje rúzné označení pro n~dech a výdech. Buď puraka a reča- ka nebo švása a prašv5sa. Švása a prašvása, to jsou mechanické dycha- cí pohyby na úrovni hrudníku a břicha. Prútěh těchto pohybú může t.ýt narušen vlivem různých bloků, které stojí v cestě dýchacím impulzúm. Proto je třeba ty,to bloky edstranit,aby ee impulzy mohly bez překá- žek dostávat do všech částí, které se účastní dýchacího procesu. Ovšem i později se múže stát, že dojde znovu ke vzniku určitych blo- ků a tak se musí ta korekce provádět neustále. Dalším stupínkem je uvědomov~ní si nikoliv těch mectanických ~ohybů, ale uvědomování si proudění vzduchu. Nejprve se můžeme zamě- řit na doteky vzduchu v nosních dírk~ch. Při tomto uvcdomov~ní může- me porovnávat typ vědomí nebo zážitek, jaký m~me, kčyž vnímame čotek vzduchu jenom v levé nosní dírce v případě, že prav~ je ucpaná a nebo naopak, jaký pocit v nás vyvolávú, když djcf:áme pravou nosní dírkou a ucpeme levou. ? Prana;áma_a některé subjektiw í komolikace Nékdy se múže stát, že při dychání jednou nosní dírkou vznikne u ně-

kterých lidí znepokojení, narušení ro~^ováhy. To tedy znamen5, že podle toho, jakým způsobem proudí vzdu:;a z plic a do plic, podle toho, jak se vzduch dostáv~ dovnitř a na cterou oblast se zaměříme, může to u některého vyvolat znepokojen~ a narušení rovnováhy. Jestliže si někdo přečetl v nějaké knize pop:; pránájámické techniky a provádí to sám bez pochopení základních p·incipú, může se stát, že třeba používó tu oblast, která ho vyvádí z rovnováhy. Potom místo, aby se pránájámickým cvičením uklidnil, 'je ~ím jeho rovnováha narušena ještě více. Z tohoto hlediska je třeba i chápat reakce našich cvičenců. L jednoho.může vést k narušení rov·.ováhy tatáž technika, která

u jiného nevyvolá vůbec nic podobného.

Zajímavá přfhoda se stala v Němec~.:, kde jsem mluvil právě o tomto tématu dýchání jednou nosnf dírk:.: a jejich střídánf. Nezi pásl.uchači byla i jedna cvičitelka jógy z Hamburku, která mi potom řikala, že když dýchá levou nosní dírko~, tak ji to vyvádí z rovnováhy. Díval jsem se na ní, kčy dělala padmá::nu. Dělala ji obvyklým způsobem, a to tak, že levá noha je dole a ~wavá nahoře. Tehdy jsem jf řekl, aby si nohy vyměnila. Je zajímaW , že po vý·měně nohou bylo narušenf rovnováhy daleko menší než přeč::m. Doporučil jsem jí tedy, aby Cuto polohu - přeměněnou polohu - ~oužívala stále, když provádí střfdavé dychání. Ovšem většinou se d2.; přednost tomu, aby pravá noha byla nahoře a levá dole. Jestliže ~a to člověk není zvyklý, potom se může stát, že na krátkou dobu c~:í bolesti. Jiným případem byl jeden žák v eonnu, který měl polypy v ~~se. vždycky, když prováděl toto cvičení, vyvádělo ho to z rovnová~~. A teprve, když si nechal polypy edstranit, dosahoval lepšího vy-;vnání a uvědomovánf pomocí techniky loma-viloma.

Co tedy máme dělat, kdy někteřf -:~i cvičenci si ztěžují při dých8ní loma-viloma, surya bhedana neb: při něčem podobném, že to narušuje jejich rovnovéhu? Co potom? P::om je samozřejmě nutné vybrat jinou oblast, v níž může vnímat tyto pc:ity proudicfho vzduchu. A tedy potom mfsto obiasti nosu si vyber~ne na vnímáni dotyku viduchu oblast ústnf dutiny. Takže ti z cvičen~S, kteří měli nějaký pocit narušeni rovnováhy nebo nepokoje ve vědcai během dýchání jednou či druhou nosnf dírkou, nech~ zkusf dýchat p~nocí techniky šítalí, tzn. dýchat pomocí jazyka stočeného do trubičk~ a vydechovat zase nosem.Je třeba to zkusit a prozkoumat své vlastr: pocity. Vdechujte a vnímejte dotyk vzduchu uvnitř jazyka, jak jíz proudf a vydechujte nosem. Kdo nedokáže stočit jazyk do trubičky, cůže vdechovat sešpulenými

str. 34- cíl jógy, brámarí

p 1 nepříjemné pocit.y, což mů~e býC v&c dost složitá a komplikovaná rty. Vútšina cvičenců otom cítí že narušení rovnováh e menší která nevede vždycky k cíli. Nebo se snažíte zmi=·nit oblast, z ntž a že pocity jsou jiné, než kdy~ dýchali nosními dírkami. Někteří p p y,

evičenci ma í horší ocit ři d chání úst s iní zase ři d chání čer a.te im ulz místo v ústech se budete snažit získ~vat ty pocity 1 P y p y y 1 p y v obla~ti hlasivek. Snažte se pociťoeat dotyk vzduchu v oblasti hlarů-n mi nosnírri dírkami. Je proto třeba vzít příslušný zážitek s pe

dle toho vybrat vhodnou prán~jámickou techniku. Základní otázkou e sivek během vdechu i v~dechu. K tomu nam sl.ouží dvě pomůcky, je to ~ zvuk a dotek~ Obvykle se necháváme vést zvukem. Ale snažte se cítit pročpnebo k jakémuJúčelu dáváme studentům pránájámické techniky. i dotek vzduchu, pocit odporu bez zvuku. Nejlépe~ je wy~koušet si to Před okládám že v ichni víte že to není proto, abychom zvyšili ka

sami n~ sobě.

~a~ýtátdplic, načerpali více kyslíku, dostali z krve kysličník uhli- A nyní se obraťme ke druhé pomůcce, to je zvuk. Zvuk se váže k Cílem je samozřejmě získání určitého druhu uvědomov~ní svého dalšímu pojmu, k pojmu aká~a tatvy, což je tatva prostoru. vly můžeme spojit obě dvě možnosti a pracovat zároveň s dotykem i zwkem, neho

vlastního těla. v běžném živott pocity, které přicházejí z našeho j j enor;~ těla do našeho vědomí jsou spí5 negativní. Jako třeba ká ž máte r - s ednou, tzn. buď s dot kem nebo'se zvukem. Existují dvĚ~prá

y y nbjámy, kde je evuk velmi dúležitý: bhrámarí a m~rčhá. Při bhrámarí mu nžbPlatíái oosvalechUtNe,stetliezboklít,racok~t,~emůletentřPbCity, y p ý

1 y P ž e a po se v tváří v nose zvuk cdobn bzučení včel . Vení to ovšem chrápání. y Jestliže nacviču ete bhr;:marí okuste se ne dříve zachytit jenom Totée práci mít bolesti ze svalů, křeče a unavená sVal . Jde o to, 1 , p

těžk pocit dotyku vzduchu v nose během výdechu. Přitom nepatrně zvedněte že tělo si norm~~lně uvčdomujeme jen tehdy, kčy~ se hlásí těmito ne- měkké patro bez vzduchu. a potom přejděte k vlastnímu bhrámarí, coa příjemnymi pocity. My však chceme dosáhnout toho, aby ty orgány, z znamená přidat k tomu zvck a vnímat rozdíl mezi ttmito dváma techkterých většinou čerpáme negativní pocity, nám dávaly urřitý druh nikami. Zase si to musíte vyzkoušet sami na sobě, zvlášť ten dot k rovnováhy, kiidu a štěstí. Nemělo by smysl, nbychom z nitra vyvolá- y

vzduchu během výdechu. Jestliže jste byli pozorní a skutečně vzduch vali nepříjemné pocity. Je to vlastně opět práce s naším vědomím a sledovali, pak zjistíte, že když jde v~duch z plic nahoru, tak se r·a musíme se snažit, aby irrpulzy a pocity, které vyvoláváme, nevedly k nejvyšším místě v nose otáčí a vychází zase směrem dolů a ven.Nožná narušení vádomí a naopak nám pomohly dostat se ze stavu narušeného ,

že jste i zjistili, že v nose jsou různé oblasti, kce múžete ten do1 g y t k ociťoe~at. Při bhrámarí se zaměřte ak zase na zvuk, w.echujte T

vodjelzákladníumyolenkahYkteroctmůžeme sledovatyvetvšechr~oohlibkvčh. y p p ,y' y technikách. A jestliže studu ete ráná ámické technik z tohoto hle- a snažte se zach ccv~t zvuk vevnitř. Je důležité, abyste si srovnali

ocit , které ste měli ři zach cování doteku a potom ři vnfmáni a, tak zjistíte, že i bez kumhhak 1 enom y p y ~ P y

disk y j s pomocí puraka a reča- P

ka se můžete dostat z narušeného vědomí do stavu rovr:ováh . A vlast- zvuku. Je třeba to udělat několikrát, abyste byli schopni ocenit

y rozdíl mezi působení doteku a působení zvuku. Zvuk, který· může vznikně teprve tehdy, když jste si jisti, že jste se dostali do vyrovna- nout, je dvojího druhu: jeden typ je rovný, je to hladké bzučení

ného stavu, teprve potom můžete přejít ke kumbhace, která vlastně , p j ] p druhj· ve formě,vibrací. hlůžete vyvolat obojí, ale v bhrámarí by tento ocit zintenzívňu e a toto vědomí udržu e o určitou dobu. p j

A.jestliže jsme dosáhli tohoto v~domí po určitou dobu během s rávně mělo ít o vibrace. Zvuk můžeme buď slyšet ušima a nebo vnimat'celým tělem. V těle máme smysl pro vnímání vibrací. Vním5ni vikumbhak můžeme ho zintenzívnit ještě tím, že a.plikujeme bandhy. p p

To ném potom pomW e porozumět základním rinci ům. Totéž ).atí ro brací vlatně robíhá řes kostní dřeň, která je po celém těle. Vibrap P p P ce při bhrámarí ne ochází z oblasti hlasivek, ale z oblasti mékkého ásány. Nejprve se ze stavu nerovnováhy dostaneme použitím korektiv- P

patra. Pro někoho to může být obtížné a vyžaduje to trochu raxe. ních ásán čo stavu rovnovóhy s potom přecházíme ke stále obtížnějším p ~Iusíme dát pozor , ~ zvuk nevznikal v oblasti hlasivek, pak by to

ásánám a tím zíntenzívňujeme naše vědomí. y j p y g

vračme se nyní zpát k dýchání. Předpokládejme, že máte nepří- b lo něco ako chrá ání a mělo b to ne ativní účinky na oblast nosu. g p Tento zpúsob může vést ke specifickému zánětu hlašivek, je třeba být jemné)pocity při dý·chání ústy. Můžete na to rea ovat dvěma z ůsob : opatrný~. Jeden z organizátorů jógy v Anglii se naučil tuto techniku buď z istíte a snažíte se analyzovat, proč při dýchání ústy vznikají

34 35

str. 36- udžai

a místo ~ytváření zvuku v oblasti nosu, vytvářel zvuk v oblasti hla- sivek. Protože to při cvičení demonstroval žákůrr., dělal to denně dost často a došlo skutečně ke: vzniku nespecifické laryr·gitídy. Lé- kař se ho ptal, cv dělal. On mi potvm nap~.al, zda tv není dúsledkem této techniky a já jsem m~ sdělil, že při použití hlasivek je tv skoro jisté. Proto tedy tent:o bodmějte na paměti. Vlurčhá je něco podobného, ale je tady nůkolik obtížných mvmentů, je to technika, kter-á se na veřejnosti běžně neprobírá. Podobně i techrika zvaná pláviný, při níž naplníme žaludek vzduohem a vzniká tedy velký tlak na srdce a vnitřní ongány. To pvtom vede ke změněné- mu vědomí. Proto se to rovněž v kurzech neučí. Je také nutné rozlišovat mezi udžájí a bhrámarí. Při udžtíjí vzniká zvuk hlavnc v vblasti hiasivek. \adechneme se, jako bychom chtěli zadržet dech a potom poněkud uzavřeme hlasivky. Ten zákiadní zvuk je tedy na hlasivk~ch a vibrace se namodelují v nose. Při udžá- jí pracujeme hlavně s hlasivkami, tzn. v těch míatecr, kde vzduch vy- chází z plic, tam proud vzduchu probíhá proti očporu a dál už jaou cesty průchodné. Kdežto při bhrfimnrí stahujeme navíc svaly u měkkého patra. První odpor je tedy v oblasti hlzsivek a ještě nahoře v vblas- ti měkkého patra, kce je odpor větší. U udžájí je odpor pouze u hla- sivek a nahoře již není žádny. Je třeba, abyste dokázali pocítit vibrace v eblasti celého nosu a našli bod, odkud se vibrace rozšiřuií a hlavně oblast, kce s_e vzduch otáčí. Podobně při bhr5marí, kdy se vibrace tvoří v oblasti měkkého patra, můžete mít pocit jejich vzniku ještě někde výš. Snaž- te se stále najít bod, ve kterém začínáte cítit vibrace. Je to podeb- né, jako když ve velké místnosti slyšíte svůj hlas jako odraz oá zdi. Podobně se i zvuk v těle odráží a my musíme najít ten bod, odkud vy- chází. Z tohoto bodu se zase můžeme nechat vést někam jinam. To je tedy další způsob, jak zvyšovat uvědomování si dechové ak- tivity. Abychom si to zopakovali - první věc byly mechanické pvhyby, které probc~hly na úrovni těla, druhý krvk bylo vnímání zvuku a doty- ku uvnitř těla. Jinými slovy - vidíte, že přecházíme z periférie smě- rem dovnitř, do struktury vašeho organismu. To má určitý vyznam. Po- dívejme se na neuroFyziologické aspekty tohoto typu dýchacího cviče- ní. Vfte, že v těle m5me dva nervové systémy - jeden je centrální a periFerní nervový systém mozkomíšní, který je ovládaný vůlí a druhý je neurovegetativní neboli autonomní nervový systém. Jestliže vnímFr- te impulzy a pohyb nervů na periférii, pracujete hlavně s centrálnfm 36

nervovym systémem, snažíte-li se vnímat impulzy z vnitřní oblasti, pracujete s autonomníre nervovým systémem. Podle toho si můžete vybrat, který způsob vnímání dechu je vhodný použít u různých lidi. Předpokládejme, že máte člověka, který pracuje hlavně intelektuálně a je v napětí. Možná, že bude lepší v tomto případě použít centrální nervový systém, který se obvykle vztahuje k intelektu a vůli. A protože takový člověk dělá hlavně intelektuální práci, tak se intelektuální napětí opět promítá do těch oblastí, které jsou ovládány centrálním nervovym systémem. U člověka s vegetativními obtížemi, např. neurotika se srdeční neurózou, žaludeční neurózou apod., pracujeme zase se systémem autonomním. Ovšem vždycky je nutno brát v úvahu jeho individuální reakci na cvičení, které mu doporučíme. Někdy může Cojít i k transpozici, takže potom se potíže promítají do opačné oblasti a tehdy je nutno změnit pcstup.

Vidíte tedy, že jedna věc je učit v kurzech mechanicky dýchání, pc~obně jako když se dítě učí abecedu od a až do zet. U toho dítěte je nutné naučit celou abecedu, aby ji mohlo používat a potom jdeme dál a snažíme se dítě naučit používat slova. Chceme-li někomu něco sdělovat, užíváme jen některá písmena k vytvoření slov a slova potom mají určitý význam. Podobně u dýchání je jedna věc ovládnout techniky a druhá věc je vybrat techniky nebo jejich kombinaci, která je vhodná pro určitého člověka. Taková kombinace vytvoří jakoby slovo, které něco sdělí příslušnému nervovému systému a nese nějaký význam. Podobně tedy v kurzu jógy se učí zpočátku všechny typy technik, ale později, když učitel zaujme ke cvičencům individuální přístup, uvědomí si, že ten či onen člověk potřebuje něco specifického a je třeba mu doporučit individuální kombir.aci. Je zcela obvyklé, že lidé dříve nebo později příjdou se svými osobnfmi problémy a potfžemi. V tom případé ,je nutno zaujmout osobní přístup.

Potom už není cvičitel učitelem ce'é abecedy, ale vůdcem, který těmto lidem ukazuje cestu. A muslte tedy proto védět., jakým způsobem lidi vést. Zpoč~tku jdeme na óroveň periférie, na úroveň břicha,hrud-~; nfkr:, potom přecházíme hlouběji na úroveň dotyku a zvuku. Teď je jen otázkou, jak daleko a jak hluboko dovnitř můžeme jít. Důležité je nedávat předem žádné informace a suqesce nebo něco, co se tÝká toho co maií lidé cítit. Jediné instrukce jel nechat se vést jenom pocitem dotvku. Nejlépe je zaměřit se na to, kam vás až tento pocit dotyku uvnitř těla může vést. Můžete si vybrat pravou nebo levou nosnf dírku, zaměřit se na pocit dotyku vzduchu a nechat se tfm vést buď naho

str. 38- bandhy

ru nebo dolů. Při dychání nás většinou zajíma to, co směřuje dolů. Zjistite velmi brzy, že různí lidé mají různé vjemy. Je rozdíl mezi tím, do jaké úrovně v těle byli schopni vnímat ty dotyky, jak byli schopni se tím nechat vést. U někoho může dojít k blokovánl pohybu tím, že břicho se stáhne, působi proti a nepustí vzduch dál než po oblast hrudníku. U někoho se dokonce může stát, pokud je uvolněný

a propracovaný pomocí ásán, že ho tento pccit vede až do špička prstu na noze. Jak si to můžeme vy~~větlit. Je zřejmé, že ať děláte cokoliv, vzduch jako materiálnf věc nemůže jít dál, než na úroveň plic. To všichni víme. Ovšem jóga řík6, že je třeba nechat proudit pránu z nosních dírek až do špičky palce na nohou. Tady se jedná o něco jiného než o proudění vzduchu. Znamená to, že byste měli být schopni vnímat ten vzduch v nosnfch dírk~ch tak senzitivné, že ten pocit dok5žete vysledovat a vystopov~t do dalších částí těla, i do nejvzd5lenějších. U většiny iidí zjistíte, že to dokáží vysledovat jenom do určité části a dál už to nejde. To znamená, že tam jsou nějaké překážky v proudění pránické aktivity, nečistoty - mala a tyto hloky a přek8žky musf být odstraněny. Jóga říká, že je třeba pročistit nádí.

Jste-li ovšem dostatečně citlivi, jste potom schopni vnfmat, jak se tyto pocity šíří do všech částí těla. Při dostatečně zřetelném uvědomov5ní, d&vá sledovaní tohoto šíření dotyků celým tělem pocit, jako by tu existovalo ještě jedno, jiné tělo. Na tomto základě byly potom vytvořeny pojmy jako pranické tělo apod. Ovšem vyžaduje to značný trénink, abychom byli schopni skutečně tento vjem doteku vzduchu sledovat.

Pránájáma a bandhY

Jestliže se budete snažit porozumět pránájámě tak, jak se vám to snažfm uk8zat, zjistíte, že vlastně pránéjáma je manipclace s tou energií ve vás, která je zodpovědnď za dvchání. Jestliže se necháte vést vjemy, které zfskáte z těla během dýchání, ucftite časem potřebu necf~at na sebe působit tyto vjemy delší dobu a přfpadně i potřebu, aby ty vjemy byly intenzívn~jší. Může dojft i k tomu, že tělo samo provede určité věci, kterými se ten prožitek zintenzívni. Podobný přfklad můžete vidět v každodenním životě. Zpočátku člověk, řekněme, pije jenom pivo, dvě tři piva, později chce zfskat intenzívnějšf pocit alkoholového opojerl, začne pít vfno a jestě pozdějí, když se chce opít, použije destilát. To je tfm, že chce mít intenzívnějši zážitek. Je to jedna ze základnfch vlastností lidské mysli,

kLer~; chce noust~Le zirten::ívňov~t své ztížitky. Totéž platí i ve vztahu k jógickým technikám. Nejprve si začíW te ~vĚdomovat své v&domí nupř. v nose, potom přejdete k oblasti hrudní, začnete vnímat vjemy z obl~sti hrudníku a později i celého těla, potom přijde stádium, kc!y už je W m to příliš zn~mé a chcete něco dalšího. ZačínBte tedy provádět zadrže dechu, prožitek se zintenzívňuje a postupr·ě přecházíte i k bardhám.

Ot~zka ov~em je, co teď s těnito zážitky. Podobně jako u toho alkoholu. Diležité je, co budete dělat, když dosáhnete stavu alkoholového opojení. Někc!o jde klidně spát, někdo začne zpívat, skulí se nř~kc!e do př~íkol~~.~, další zase bude agresívní. Podstatné tedy je, co dťláte s výsledkem. Jestliže nemáte něj~kou předst.avu a nevíte, co s určitym zážitkem budete dělat, pak nená sn!ysl se o to ani snažit. Je:.tliže máte nĚ jakj· plán, pe:k je v pcřádku se do toho pouštžt. J5 osobne žádný plán nemnm, a proto jsem ':aké nikcly neusiloval o získ3ní těch nejinterzívr;ě;ších zážitkú. 5ice ;sem to ~yzkoušel, a1e nikdy jsem si na to nenavyknGl. Protože nauyknout si na něco, to není dobrá věc. Zvyk ;e že~ezn~r košile a návyk člověka velice svazuje. ale je dobré mít zážitky, protože každá zkcšenost může pemoci vašemu rezlišoW ní. ~' kaž_dé věci by_s_te_tedy n:ěli jít až na úroveň v_la_st_nf zkušeros_ti. .~ jestliže získáte tuto zkušenost, přejde potom do slov a pozW ní určité moudrosti, kterou z toho múžete získat. To ;e opakem mechanického přístupu~, ktery často používáme.

A pocile mE:ho názoru je to i význam bandh v oblasti pránGjámy. Předpokláde;me, že nemáte žádné senzorické vjemy, vstupy, která byste vnímal.i a přesto začnete aplikovat bandhy, např. mula banc'.hu, což znumená stažerí panevních svalů. Jestliže děláte udijána bandhu a aynisáru sprlm ně, potom máte v pánevní vblasti určité pocity, a tyto pecity n;i:žete zesílit mulabandhou. Jestliie ovšem z pánve žádné pocity nec'ostáváte a d~láte mula bandhu mecFanicky, tzn., že stahujete panevní svalstvo a potom zase uvolňujete řekrěme desetkrat až patnáctkr~t denně, mt~že se stát, že ;enom zvýšíte napětí v oblasti břicha a mů~e dokonce dójít i ke vzniku bolesti, protože silná svnlov~ kontrakce mů~e vést ke vzniku bolesti. Takže se může stát, že dojde ke vzniku generalizovaných bolestí ve spodní části břicha a múže to vést i ke vzniku zácpy. Tím totiž, že kcntrahujete svalstvo, znesnadňujete pcsuv a pchyb hmoty ve střevech. a skutečně je zn5mo mnoho případů, kc!y mechanické provádění mula band~:y vedlo ke vzniku zácpy. L' jiný·ch lirí to může vést k nežádoucí stimulaci sexu a potom

str. 40- džalandhara

lidé přicházejí a říkají, že krlyž se začal.i zabývat jór~ov, tak se u nich zvétšila touha po sexu~lním prožitku. Ovšem i v tomto bodě je třeba rozlišovet. Něco jinEho je zlepšer;í sexuálních Funkcí a něco jiného je zvýšení sexuální potřeby. U m·který.ch dalších lidí, kt:Eří nejsou citliví a nejsou schopni správně vnímat své tělo, to může vést ke vzniku hemeroidů. v klasických jógických textech je spousta poznámek a varovánf a pokyr:ů, které se týkají téchto věcí.

Podobně je tomu i u džal~hdhera bandYy. Někdo si třeba př·ečetl, že to znamená stažení krčního sv~lstv~ a přitisknctf brady na prsa a potom to provádí a vytváří kontrakce v ~:rčních svalech. U n~koho se mW e stát, že během té kontrakce začín3 mít takové zvláštní pocity v IW~vě. Může to vést i k tomu, že se zastaví přísun krve de hiavy, protože tím, jak př·itlačíte hlavu do krční jamky, reflexívně snižujete krevní tlak a mWe dojít až k mdlob5m. Když krevní tlak klesne pod urritou mez, buňky v mozku nedcstím~jí clostatečný př·ísun krve. To je ten důvod. Jestliže neposloucháte ani toto varov~ní,které přichází z téla, mohou přijít další komplikace. Pokud ovšem máte orčité vjemy, u kte;·ycY zjistíte, že došly až na úroveň krku nebo horní části hrudníku a cít.íte, že ty vjemy ne;dou dál než na úroveň krku, pak si můžete ověřit, že když dovolíte hlavě, aby se lehce sklonila, budete mít pocit, jako kdybyste v té zadní části krku otevřeli cestu k tomu, abyste mohli vr;imat ty pocity dál na vyšší úroveň. Nejdřfv to uděle;te jednou nebo dvakrát s hlavou narovnanou, abyste si ty pocity jasně uvšdomili a potom to proveďte ještě jedr:oa a nechte rlavu, aby se sama sklonila dolů. Pr2vdépodobně sami ucítíte rozdíl mezi těmito dvěma zpisoby provedenf. Podobn~~ je rozc!íl mezi tím, když hlavu aktivně sklánfte dolů, něco, co provádíte rr:otoricky, kontrakci svalů, a mezi tfm, když jenom dovolíte hlavě, aby še sklonila, čili kcyž se zam~říte jen na vnímaíní toho, co se děje, než na provádění. Jak už jsem řekl na zač5tku, pracujeme v józe s motorickym přístupem, ale pcstupně bycrom měli přecházet na úroveň vnimén^, pcněvadž tim do určité míry zabráníme negativním výsledkLm, které by se mohly objevit při aktivnim silovém provádění.

Je třeba dobře rozumát tomu, co to pránájáma vlastně je. Potcm také po~:hopíte, že nenf žádoucí prán5jámu provádět po celý den. Nlohlo by to vést k tomu, že bychom se dostali mimo rn~rmální život. Staré textv říkai~že by se měla préW jáma_provádě_t třikr5t denně ráno, v poledne a večer` Jestliže během dne pracujeme, normálně žijeme, rcší nás spcusta podnětů zvenčf, protože realita koler7 nás na

n~s r-ůzně doléhá. Po~ze čas od času se snažíme vrátit se k norm5lu, k žádo~címu stavu rovnováhy. Jestl_iže-prov_ádíme nějakou pr5ci, 1e to vždyck~ nsrušení rovna_vy~ _e _t:o něco mi_mo_normr:_l. To je ovšem z&konité. blá-li voda téci, musíme vytveřit spád.-Jedině potom může dojít k pohybu. Podobné, aby foukal vítr, je potřeba vytvořit prostřec;í s rtiTným tlakem. StejntX tak L_o _každ_ou_ůinnost mus_í ~_t~ni:jakÝ rušivý vliv, musí být _nerovnováha a z toh_o_to-stavu-nerovno_váhy se snsžíme dostat_do stavu r_ovr_o_v~hy. Někdo se úspěšné dostane do stavu rovr:cv4hy, nechá se z něj vyvést a zase se do něj vrací. A někdo je stále ve stavu nerovnov~hy ~ veškeré další podněty ještě k tomu přispívají, aby se je.`~ nerovnováha zvětšila. Takže i pomocf jógických technik můžecre zjistit, zda je člevěk v nercvnovážném stavu nebo ne

jak se také vratit do stavu vyrovnanosti. Jestliže se vám podařf zůstat trv~~le ve vyrovnaném stavu, stane se z vás sanjásin, ale potom nemůžete zůstat v normalním životě. Ale ~ přece cheeme-zůsta_t v normalním světě, ve svém žive_těj ve své práci, ve-své-_r_o_dině. Proto musíme dokázat vystavit se podnětům, které narušují naši rovnoWhu a opět se do stavu rovnováhy vracet.

S. Poznámky-k-jórrické.eraxi

Tatvy Celá jógická věda je založena na zkušenosti člověka, který to

prožívá. V jógických textech je tato zkušenost shrom~žděna za účelem komunikace a diskuse. Jednou ze zfikladních otázek je otázka, co je to já, subjekt. Jestliže mluvíme o svém těle, říkáme moje télo, což naznačuje, že právě pomocí těla, bychom mohli dospět k zážitku subjektivn~. Je.to jako by tělo patřilo něčemu, co je uvnitř. Musime tedy zfskat nějaký, tělesný zážitek. Jsou dva rozdílné přfstupy: buďto v subjektivnu je něco a my chceme získat zážitek toho něčeho nebo je subjektivr:o něco, co se nedá ničím identifikovat; Jestliže prov8díte ně.jakou činnost, jestliže třeba běžfte, můžete si uvědornit sebe, jak běžíte, ale potcm si uvědomujete sebe jekožto běžce a ne jeno~r samotné subjektivno. To znamené, že si uv~donujete sebe jako něco,

s čím se identifikujete. Něco jiného je tedy si sebe sama bez,identifikace s čímkoliv. Je to asi tak, jako by tu bylo něco, nějaký pr·incip, kterj, se neustále něčfm stává, něčim jiným. Veškeré naše Gsilí je zaměřeno r:a to, stát se tím něčím - manželem, učitelem, v~dcem atd. Ale ~ikcly se nesnažime přijít na to, co to je, co se stává tím nečím jiným, Jestliže si chcete vyrobit nůž, musfte si vybrat

41 40

str 50-kapalabhaty

kovf lidé ze sebe něco těžko dost~vají, druhý typ lidí to provede velice snadno, je zvyklý to všechno okamžitě předat d51. Na základě tělesných procesů se tak dostaneme k procesům psyc:hickým. Stejně tak to děláme i u našich astmatiků, vedeme je nejprve k tomu, aby si uvědomili své potíže, co vlastně jejióh astma zpCsobuje. Nejprve začín5me s tělesnými procedurami, které mají psychické důsledky a snažíme se, aby si uvědomili, co jim pomáh5. Jestliže pochopí, co způsobuje ;e;ich zlepšení, putom je poměrně snadné s nimi pracovat dál.

Dospěli jsme k záv~ru, že lidé, kteří nejsou schopni přijímat věci ze svého okolí, jsou ti lidé, kterým dělá potíže spolknout 15tku při pročišťovacích technikách. Musí se nejprve naučit, jak přijímat svět kolem sebe. To ovšem trvá velmi dlouho, je to pomalý proces a jeho výsledky jsoa vždycky pozitivnf, Jestiiže je člověk poYom schopen spolykat látku, aniž by se za~al dusit nebo dostal křeče a stejně tak. i ven dostává látku hladce, pak to znamená, že se změnil celý jeho přístup k této metodě a že je pozitivní. Tento člověk, aniž by si to uvědomil, tento pozitivní přístup začfná praktikovat i v jiné 'oblasti a v jiné činnosti.

Základnfm~roblémem většinou~v~ to. že člověk~ne~ní~oko~en v prostředí, v němž žije. A protože toto prostředí je mimo jeho kontrolu, musí se naučit, iak řídit své vlastni reakce~na okolí~ Pomocí těchto technik mu vlastně pomáháme modifikovat jeho vlastnf reakce. To si můžete vyzkoušet sami na sobě. Jste-li vznětlivějši povahy, zjistfte po provádění těchto praktik, že jste klidnější. Prostředí zůstává stejné, nadřízený i spolupracovníci jsou stále stejní, ale v8s to nerozčiluje. Podobná otázka je senn5 rýma nebo sezónnf astma. V tomto případě zůstáv~ roční období stále stejné, v okolí kolem vás rostou stále stejné rostliny, ale změnils se vaše reakce, kdy už neméte rýmu ani astma, Proto jsou čistfcí procedury tak důležité v jógické terapii. Při běžném, spíše tělovýchovném cvičení jógy, začínáme s ~sánami, ale terapeutický program začfná vždy s čisticími pr·ocedurami, kterým př·ikšádáme při teyapii dalekc vět~f význam než ás8nám

Kapalabhá~ Jako všechny jógické techniky, i kapalabháty se musí provádět

s vnitřnfm vědomim a s pozorností zaměřenou na pocity ze.vnitř. Často se však stává, že vidíme, jak u člověka vzniká napětí v obličeji, Býv~ to proto, že 'e někde ně;aká př·ek5žka a při kapalabh5ty se ozýi

v~ sílný zvuk, většinou to lidé provďdí se značným úsilfm. V tomio

bodě je r:ezhytné cvičence opravit. Kapalabh5ty je vlastně připravnou technikou k pránájámě. Prána souvisí s pranickou aktivitou,která je založena na vnímání, kde hraje dúležitou roli pocit dotyku, Jestliže z vás při provádění cvičení vychází zvuk, zaměřuje se vaše pozornost na zvuk a nikoliv na dotyk. Proto vedeme cvičence k tomu, aby si uvědomovali dotyk, náraz vzduchu v dýchacfoh dutinách a nesoustřeďovali se na zvuk. To samozřejmě nutně vnese změny do techniky. Člověk se potom př·iro..eně snaží odbourat nap~tí z obličejové části a snaží se, aby jednotlivé nárazy př·i kapalabháty byly mírnější. To je změna, kterou by měl učitel na cvičenci vidět, cvičenec sám by měl cítit, zda to dělá dobře nebo špatně. Další chyba, která se u kapalabháty casto vyskytuje, jsou pohyby celým tělem. Je nutno neustále zdůrazňovat, že kapalabháty se má dělat bez ~k-'v~chkol_iv-po~bů tělai hlavně ramenou a hrudníku. Tělo se m5 pohybovat co nejméně, ma se pohybovat jer·om dech, Je oW em třeba rozlišovat mezi pohyby těla a meai dýchacími pohyby. Dýchací pohyb je ten pohyb, který umožňuje vniknutí vzduchu dovnitř a vypuštění vzduchu ven. Pohyby těla ovšem tomu vzduchu nepom5hají a nemají s tím nic společného. Důležité je, jak se člověk při kapalabháty posadí a jak má tu techniku zvládnutou. Při dýchacích technik5ch vůbec se stává velmi často, že evičenec.pracuje pouze s přední částí těla. Vůbec si nevšímá, co se děje v zadní části. Vělo by platit, že když se rozpíná přednf čfist, ahy se vzduch dostal dovnitř, zadní část se pohybuje směrem dozadu, při vý·dechu by reěl nastat obrácený pohyb - tzn. zadní část dopředu, př·ední dozadu, Bohužel to někdy cvičenci provádéjí opačně. V takových př·ípadech je třeba zdůraznit, že když je úder při kapalabháty, břicho se vtahuje dovnitř a měli by cvičenci mít pocit, že i záda

se vtahuji dovnitř. Je to důle~ité, protože jestliže učitel jógy ihned nezasáhne př·itom, když si chyby všimne, pak cvičenci v té chybě setrvávají a utvrzují se v ní.

Kr ij aj ó9 a'

Krijajóga je úplně něco jiného, než čisticí procedury /šatkarmas/, Krija je v józe terminus technikus. Interpretace slova krija jako akce, jako to co děláme, není zcela správná, protože i v každodenním životě děláme mnoho vécf, ale ne všechny nám pomáhají k tomu, abycl-~om porozuměli sami sobě. Mnoho věcí děláme zcela mechanicky. Jestliže denně chodíme do práce, je tu nějaká činriost, kterou vyvijíme, kterou si uvědoco.jec~e, ale která nám nedává žádné porozuměnl sobě samému, stejně tak, jako když pr·ovádíme dennf toaletu - holenl,