Oskenováno Bartoňová „Jóga od staré Indie k dnešku“

Str. 170-179 Dýchání

a 189-195 Účinky

Str.170

Šavasána

......

.....

vnějšího světa, od všech zvuků a dění kolem. Zůstáváme bez pohnutí, avšak plně si vědomi toho, že uvolňujeme celé tělo, smyslové orgány i mysl. Dýcháme nejdříve hluboce a pravidelně, pozLlěji se dech zpomalu~e a stává jemnější. Dbáme, aby sebemenší pohyb nebo napětí nerušily klid těla a mysh. Soustředujeme se na z~emňující se vdech a výdech a nepocituJeme již ani teplo, ani chlad vzduchu, který vydechujeme. Jestliže naše myšlenky těkají sem a tam, prodloužíme okamžik po každém výdechu a soustředíme svoji pozornost na hlubinu klidu, která se rozprostírá pod vlnami našich myšlenek a citů. Někdy se stane, že překročíme hranici mezi bděním a spánkem - ale postupně se činnost smy slů i mysli ztlumí a pocítíme x~aprosté uvolnění a osvěžení. Šavásana se zdá velmi snadná, ale je to jedno z největších umění.

Doba Setrváme podle potřeby 5 až 20 minut.

Terapeulichý účineb Mysl moderního člověka je vystavena ustavičnému neklidu a napětí. Stressové situace působí negativně především na funkci nejjemněaších orgánů v těle - na srdce a nervovou soustavu. Šavásana pomáhá odstranit tyto negativní vlivy a tendence. Srdeční činnost je klidnější a cirkulace krve je snažší a pravidelná. Pozice snižu~e vysoký krevní tlak. Pět minut naprostého uvolnění je důležitější než hodma spánku při mentálním a fyzickém napětí. "Mysl je pánem smyslů. Prána (dech života) je pánem mysli. Když mysl je ztišena a odtažena od ob,ektů světa - je to mólcša (osvobození). Když prána a mysl utichnou, člověk dosahuje nepopsatelného stavu blaha" - Hathajógapradípika IV, 29, 30. Šavásana je doporučována nejen před započetím a po ukončení pozic a dechového cvičení, ale po každé obtížně~ší pozici.

Stejnoměrné, klidné a jemné dýchání zjemňuje nervy a ztišuje mysl. Šavásanu měli by provádět před spánkem lidé, kteří nemohou usnout, a také ti, kteří s určitým napětím v těle nebo mysli usínají.

PRÁNÁJÁMA DECHOVÁ CVIČENf

Pránájáma

Slovo prána má několik významiz. Označuje dech, život, vzduch i individuální duši. Je-li užíváno v plurálu, znamená životní dechy, dechy života - nebot jóga neměří život na dny, roky - ale na počet dechů. Ájama je délka, rozpětí, rozšíření nebo omezení.

Pránájáma je indická metoda, která směřuje k rozšíření neboli prodloužení životní síly v organismu - k zintenzívnění dechu a jeho kontrole.

Prána je podle výkladů jóginů nejsubtilnější formou kosmické energie, která je zastoupena ve všem, co je: v gravitaci, elektřině, v různých funkcích našeho těla, v nervovém systému i v síle myšlenek. Není závislá na dechu, ale dech závisí ria ní. Vzduch je jen vodičem prány. Celé naše tělo je podle jógy řízeno a kontrolováno různými druhy této síly, každá buňka ~e jí uschopňována ke své činnosti. Pránu přijímáme vodou, potravou, dechem - prána způsobuje, že dýcháme. "To" nebo "příroda" dýchá v nás - říká se. A proto je

~1 iU~ důležité, aby žák jógy se už od samého začátku učil dýchat správně a vedl rozumnou životosprávu.

str.171

~ wa v uccmu ucuyaa aaanuc vc avc~c Liiii SVU~LdVllC pTOpraCOVana

jako ve staré Indii. Citlivá a klidná mysl jóginů pronikala hluboko pod povrch věcí a dění a zaznamenala vztahy a zákonitosti, které dnes potvrzuje a postupně odhaluje moderní věda. Svara jóga, jedna z metod jógy, se zabývá výhradně dechem. Studovala velmi podrobně proud vdechovaného a vydechovaného vzduchu, a je známo, že je to právě dech, jeho intenzita, délka, rychlost, které mohou mnoho prozradit o lidském životě, o úspěchu a neúspěchu, o nemoci, zdraví a nakonec i o smrti.

21.600krát se opakuje vdech a výdech za den a noc. Staří jóginové dobře znali správný rytmus dechu, možnost rozpětí, které neznamenalo ještě porušení zdraveho tepu života. Každé úrovni neboli evolučnímu stupni odpovídá určitý dechový rytmus. Porušení harmonie tohoto rytmu narušuje harmonii celé osobnosti, a nakonec i vztah k jiným bytostem - k širšímu celku života.

Délka dechu byla měřena na "angulg", tj. šíře prstu. Jóginové zkoumali také změny dechového rytmu při fyzickém nebo duševním napětí a námaze. Podle Ghéranda-samhity je délka normálního dechu 6 angul, při citovém vzrušení 12, za zpěvu 16, při jídle 20, při chůzi 24, ve spaní 30, při sexuálním styku 36, při fyzické námaze nad 36. Je-li délka a rychlost dechu snížena pod normál, život se prodlužuje.

A je-li rychlost a délka vdechovaného a vydechovaného vzduchu zvýšena, člověk svůj život zkracuje. Délka znamená délku vycházejícího proudu vzduchu. Ten se má postupně zmenšovat, a počet dechů za mmutu má být také snižován. Svara jóga přináší mnoho technik k prodloužení života, k léčení nemocí i k poznání toho, co bylo a bude.

Kontrola dechu znamená kontrolu vdechu (púraka), výdechu (réčaka) i zadržení dechu (kumbhaka). Toho Ize dosáhnout jedině koncentrací na dech a jeho postupným zvládáním. Nebot "tak dlouho, dokud je prána váju v těle (forma prány), nemá smrt nad ním moci". Prána vá~u (čistý, okysličený vzduch) má být zadržováň v těle tak dlouho, jak jen možno. To je kumbhaka. Avšak záleží také na kvantitě vydechovaného vzduchu - má ho vycházet co nejméně. To je tajemství života - stále se obnovující energie i pozornosti. Víme, že kdykoli potřebujeme větší množství síly fyzické nebo rnentální, jako např. při zvedání břemene, zadržíme na několik vteřin dech. Je to zcela přirozený způsob, nebot zadržení dechu znamená zvýšení potřebné energie. Kumbhaka je proto v dechových cvičenfch velmi důležitá.

Učení o dechu rozeznává několik druhů práng a rozděluje je podle funkcí do 5 kategorií.

1 / Prána váju označuje zvláštní druh práng, která sídlí v krajině srdeční. Váže dech na organismus a kontroluje jej.

2J Apána ovládá nižší části břiclia a kontroluje funkci vyměšovacích orgánů.

3/ Samána udržuje "zažívací oheň" - napomáhá trávení.

4/ Udána je zastoupena v hrudi~a řídí množství vzduchu i potravy. 5/ Vjána prostupuje celé tělo a distribuuje energii získanou z potravy a vzduchu.

Je ještě pět vedlejších prán.

Prána je absorbována a rozváděna do těla nespočetnými jemnými kanálky - nádí. Bývají často srovnávány s drahami - ting čínské akupunktury. Hovoří se také o "systému štěrbin", které jsou kolem každého nervu.

Rozvádění prány je řízeno mimo jiné také autonomní nervovou soustavou, která má svá centra rozdělena v různých částech těla. Autonomní nervový systém je velmi citlivý k stavům mysli. Ne

gativní stavy, napětí, spěch, strach, zloba, nenávist aj. způsobují v těle disharmonické mbrace, které se zdají být příčinou, že jedno nebo

více autonomních center je ochromeno ve své funkci. Proudy prány /171 J

str. 172

,

v těchto oblastech jsou blokovány, příslu:né orgány nejs~u dostatečně zásobovány pránou a jejich funkce je narušena.

Dnes už je jasně prokázáno, že stressové situaee působí nejen na změnu kvahty krve, ale také na změnu cévních stěn a že je spojitost mezi dechem, stavy mysli, srdeční činností a reakcí cév. Zdá se, že lékařská věda bude postupně odhalovat ještě jiné, jemnější závislosti mezi dechem, stavy mysli a funkcemi jednotlivých orgánů, a že integrální jóga bude postavena do služeb lidství jak, z hlediska terapeutického, tak také z hlediska .výchovy, sebevýchovy i nové etiky.

Plný jógový dech

Plný jógový dech se skládá ze tří fází. Může být praktikován vsedě, vleže nebo i vstoje.

Technika 1/ Dech břišní neboli brániční (spodní)

Nejdříve plně vydechneme a soustředíme se na krajinu břišní. Vdechujeme zvolna nosem a naplňujeme nejnižší části plic. Současně vykleneme břicho. Bránice klesá a dochází zároveň k masáži břišních orgánu. Při výdechu břicho vtahujeme a vytlačujeme vzduch vzhůru. Při tomto způsobu dýchání se břicho vlnovitě pohybuje, ale hrud zůstává nepohnuta.

2/ Dech hrudní (střední)

Nejdříve opět plně vydechneme a soustředíme se na hrudní oblast. Vdechujeme zvolna nosem a souěasně rozpínáme hrud od spodu až nahoru. Při výdechu hrucl stahujeme a tlačíme vzduch nahoru. Vzduchem je plněna střední část plic. Pouze hruď se rozpíná a pohybuje, lopatky, klíční kosti a břicho zůstávají bez hnutí.

3/ Naplnění hrotů plic (dech horní)

Vydechneme a soustředíme se na hroty plic. Vdech je provázen p~volným zvedáním klíčních kostí a lopatek, břicho a hrud se dýchání neúčastní. Vydechujeme zvolna nosem. Tento způsob dýchání je snadnější, vtáhneme-li mírně břicho.

Plný jógový dech je spojením těchto tří fází.

Soustředíme se na dech a naplňujeme celé tělo novou, pránovou energií. Vždy před započetím všechen vzduch z plic nejdříve vydechneme.

Vdech začíná mírným zvlněním břicha nahoru, pak zvolna rozpínáme hrud a nakonec zvedáme klíční kosti. Při výdechu nejdříve stáhneme břišní stěny, pak hruď a klíční kosti s rameny.

Naučíme-li se hned ze začátku pozorovat svůj dech, osvojíme si dechový rytmus snadno a zcela přirozeně.

Udždžájí pránájáma

Ud - vzhůru, výše; vanutí, rozšíření. Džaja - vítězství, úspěch. V udždžájí práná~ámě jsou plíce plně rozšířeny a hrud vypjata jako u "dobyvatele velkého vítězství".

Technika Výchozí pozice: padmásana, siddhásana, sukhásana nebo vírásana (sed na pa_tách). Páteř je vzpřímena, paže napjaty a hřbety rukou spočívají na kolenou. Spojíme palec a ukazováček a utvoříme

/~7~/ tzv. džňcína-mudru - symbol poznání. Malíček symbolizuje indivi

str.173

duální, oddělené bytí a vědomí, palec univerzální. Hlavu skloníme a bradu přitiskneme k prsní kosti. Je to džálandhara bandha. Uzavřeme oči a soustředíme se na dech. Nejdříve úplně vydechneme. Pak vdechujeme pomalu a hluboce nosem a naplníme plíce co nejvíce. Nasloucháme jemné zvukové vibraci vdechu - podobá se slabice SÓ. Celá břišní oblast je tlačena dozadu k páteři. ~Po nádechu zadržíme dech na jednu vteřinu (později na dvě). Pak vydechujeme opět zvolna a stejnoměrně, až plíce naprosto vyprázdníme. Vzduchový proud narážející na patro zvučí jako HA. A opět zadržíme dech na vteřinu (později na dvě). To je jeden cyklus. Zadržení dechu po vdechu se nazývá antara kumbhaka, zadržení dechu po výdechu báhja kumbhaka.

Doba Zpočátku 5 minut, později 10 minut. Oči máme stále uzavřeny.

Terapeutický účinek Tento druh dechového cvičení je doporučován hlavně těm, kteří trpí nízkým krevním tlakem. Udždžájí provzdušuje plíce, povzbuzuje nervovou soustavu a zpevňuje celý neuro-muskulární systém. Udždžáj í b e z z a d r ž e n í d e c h u j e doporučováno lidem s vysokým krevním tlakem a koronárními potížemi.

Všechna dechová cvičení je nutno provádět - hlavně zpočátku pod vedením učitele.

Upozornění Udždžáji pránájáma bez sklonu ~hlavy prsní kosti může být prováděna také při chůzi nebo vleže.

Nádí-šódhana pránájáma

Nádi - jemné, trubičkovité vlákno, kanálek. Je to vlastně sít kanálků, kterých je (podle základního díla o józe Górakšašatakam) 72000 v lidském těle. V nejstarších upanišádách jsou zmínky o tom, že jsou plněny různými druhy obsahů barvy bílé,~modré, žluté, zelené a červené. Mluví se také o jemnějších nádí, které přesahují rozměry lidského těla a přenášejí vibrace myšlenkové i citové. Těmito jsme navzájem pospojováni. Nádí se skládá ze tří vrstev: nejvnitřnější sirá, střední d a m a n í a vnější (i celek) se nazývá n á d í . Jsou také zmínky o tom, že tyto nádí spojují tři existenční roviny, a to oblast hmotnou (adhibhúta), psychickou (adhidaiva) a oblast vědomí (adhjátma). Pro jemnohmotné tělo platí totéž, co pro hrubohmotné: nádí rozvádějí krev a nervovou energii - slouží pro převod motorických, smyslových, psychických i myšlenkových impulsů.

Šódhana znamená pročištění těchto nádí, tj. odstránění všech škodlivých látek, nahromaděných nevhodnou stravou, špatným dýcháním a nesprávným myšlením. Tak jako malá porucha v jemném přístroji může být příčinou poruchy celého chodu, tak také malá porucha v těchto nádí může být příčinou ochromení údu, nebo může narušit funkci některého orgánu.

Technika Výchozí pozice: Jako u předchozího cvičení. Napřímíme páteř a dbáme na to, aby žádný z nejjemnějších nervů našeho těla nebyl násilně tlačen nebo blokován. Při dechových cvičeních se doporučuje posadit se s tváří obrácenou k východu nebo k severu.

Napneme levou paži, spojíme palec a ukazováček a ruku položíme hřbetem na levé koleno. Pravou rukou regulujeme vzduchový proud. Pokrčíme ji v lokti a ohneme ukazováček a prostřední prst, které zůstávají pasívní. Používáme pouze palce, prsteníku a malíčku.

I. Nadechneme hluboce a vydechneme. Palcem uzavřeme pravou

nosní dírku, špičku palce položíme těsně k nosní přepážce. Nadechu- J173/

str.174

jeme zvolna levou a vydechujeme také levou dírkou. Opakujeme 5krát. Potom uzavřeme malíčkem a prsteníkem levou nosní dírku (uvolníme pravoú) a nadechujeme a vydechujeme pravou. Opakujeme také 5krát. To je jeden cyklus.

Doba Provedeme 10 cyklů.

I I. Předkloníme hlavu a bradu přitiskneme ke klíčním kostem. ( Utvoříme džálandhara bandhu.) Současně si připravíme malíček a prsteník a uzavřeme jimi levou nosní dírku. Vydechneme hluboce pravou nosní dírkou a jemně položeným palcem kontrolujeme proud vycházejícího vzduchu. Vdechujeme zvolna pravou a plníme plíce až po okraj. (To je púraka - vdech.) Levá nosní dírka je při vdechu úplně uzavřena. Po plném vdechu uzavřeme pravou nosní dírku a uvolníme tlak prsteníku a malíčku na levé straně. Vydechujeme pomalu a hluboce. Vyprázdníme plíce úplně. Pak vdechujeme stejným způsobem levou dírkou. Po nádechu ji uzavřeme, uvolníme palec z pravé dírky a znovu vydechneme pravou a vdechneme pravou; vydechneme levou a vdechneme levou atd. Vdechem pravou dírkou začíná první cyklus a končí výdechem pravou.

Doba Dechové cvičení provádíme zpočátku 5 minut, později 8 minut. . Terapeulick~ účinek Toto dechové cvičení pročiš~uje a osvěžuje celý nervový systém a dodává tělu mnohem víc kyslíku než při normálním dýchání. Zklidňuje a zjasňuje také mysl.

Upozornění Vdech a výdech má trvat stejnou dobu. Teprve po dokonalém zvládnutí této techniky můžeme přistoupit k zadržování dechu po nádechu. Lidé, kteří trpí vysokým krevním tlakem, n e m a j í zadržovat dech. A naopak: Lidem, kte'"rí mají nízký krevní tlak, se. d o p o r u č u j e zadržet dech po nádechu (antara kumbhaka) . Dechový rytmus nemá však být zadržováním dechu narušen. Zadržování dechu a prodlužování vdechu a výdechu má být prováděno pouze pod vedením učitele.

Súrjabhédana pránájáma

Súrja - slunce; bhédana - proniknutí, probodení. V tomto druhu dechového cvičení vdechujeme pravou nosní dírkou tzv. pingalou, nebo také súrjanádi (kanálkem pro kladnou, sluneční energie). Zadržíme dech a vydechujeme levou nosní dírkou - idou neboli čandranádí (kanálkem pro zápornou, lunární energii).

Technika Výchozí pozice: padmásana, siddhásana, sukhásana nebo vírásana (sed na patách) zůstává u všech dechových cvičení stejná. Volíme vždy tu pozici, kterou zvládáme nejlépe a při níž máme nejmenší pocit napětí. Páteř má být vzpřímená. Utvoříme opět džáland~hara-bandhu. Levá paže je napjata a položena hřbetem dlaně na koleně, palec a ukazováček jsou spojeny. Pravou rukou regulujeme prou.d vzduchu při dýchání. Malíčkem a prsteníkem uzavřeme levou nosní dírku. Vdechujeme pozvolna pravou a naplňujeme plíce až po okraj. Pravý palec, který se jemně dotýká nosní dírky, kontrolu~e zároveň proud vzduchu. Po nádechu uzavřeme palcem také pravou nosní dírku, takže jsou obě uzavřeny. Zadržíme dech na 5 vteřin - je to antara kumbhaka (vnitřní kúmbhak). Současně provedeme múlabandhu (viz bandhy). Pak uvolníme levou nosní dírku (pravá zůstává uzavřena) a vydechujeme jemně a dlouze. Sledujeme rytmus svého /174/ dechu: To je ~eden cyklus.

str.175

Doba ze začátku provádíme 5 min později min8

Terapeulický účinek V súrjabhédana jsou plíce naplňovány pomalu, plynule a plněji než v udždžáji. Cvičení povzbuzuje činnost nervové soustavy.

Upozornění Toto cvičení je doporučováno lidem s nízkým krevním tlakem. Ti, kteří trpí vysokým krevním tlakem,. nezadržují dech po vdechu. Vdech a výdech trvá stejnou dobu a nemá být násilný. Pomalý a rovnoměrný rytmus má být zachováván po celou dobu. Ukončíme šavásanou.

Bhastrika neboli bhastra pránájáma

Bhaslrika - kovářské měchy. V bhastrice je vzduch vdechován a vydechován prudce a silně jako je tomu u kovářských měchů.

Technika Výchozí pozice: Jakákoli meditační ásana. Uzavřeme oči a skloníme hlavu. Utvoříme d.žálandhara-bandhu. Pozice paží je obdobná - ruce obráceny dlaněmi nahoru položíme na kolena. Nadechujeme oběma dírkami prudce a silně; vydechujeme tímtéž způsobem. Začátečníci by měli zpočátku vdechovat a vydechovat volněji a teprve po třech nebo čtyřech cyklech zrychlit tempo. Vdech a výdech tvoří Jeden cyklus. Provedeme 10-12 cyklů, zadržíme dech na 2 vteřiny a současně praktikujeme múla bandhu (viz bandhy). Vydechujeme volně a hluboce. Tím připravíme plíce a bránici pro nový cyklus.

Doba Cyklus opakujeme třikrát nebo čtyřikrát a ukončíme šavásanou.

Terapeulický účinek Bhastrika povzbuzuje činnost jater, sleziny, pankreatu a posiluje břišní svalstvo. Stimuluje nervová centra a osvěžuje tělo i mysl.

Upozorněni Bhastrika není vhodná pro lidi s oslabenými plícemi, am pro ty, kteří trpí chorobami očními nebo ušními. Nedoporučuje se také lidem s vysokým nebo ~ nízkým krevním tlakem. Začneme-li náhodou krvácet z nosu, nebo máme pocit, že nám zaléhá v uších, je nezbytné po určitou dobu praxi přerušit.

Kapálabháti Kapála - lebka, hlava; bháti - zářit, svítit. Je to cvičení, které "pročištuje hlavu". Je mírnější formou bhastriky.

Technika je obdobná jako u bhastriky. Rozdíl je jen v tom, že náde~ je pozvolný, avšak výdech prudký a energický. Po každém výdf zadržíme na 2-3 vteřiny dech. Prudký výdech stahuje svaly dovnitř. Bránice se přitom pohybuje vzhůru a vypuzuje směrem nahoru. Při vdechu se břišní svaly uvolňují a brá

dolů. Nádech je pozvolný, výdech dvojnásobně rychlejší jeme se na solární plexus.

Doba Stejně jako u bhastriky.

Terapeutický účinek Terapeutický účinek je troc~hn u bhastriky. Kapálabháti bývá doporučována pii o

Terapeutický účinek V súrjabhédana jsou plíce naplňovány pomalu, plynule a plněji než v udždžáji. Cvičení povzbuzuje činnost nervové soustavy.

Upozornění Toto cvičení je doporučováno lidem s nízkým krevním tlakem. Ti, kteří trpí vysokým krevním tlakem,, nezadržují dech po vdechu. Vdech a výdech trvá stejnou dobu a nemá být násilný. Pomalý a rovnoměrný rytmus má být zachováván po celou dobu. Ukončíme šavásanou.

Bhastrika neboli bhastra pránájáma

Bhastrika - kovářské měchy. V bhastrice je vzduch vdechován a vydechován prudce a silně jako je tomu u kovářských měchů.

Technika Výchozí pozice: Jakákoli meditační ásana. Uzavřeme oči a skloníme hlavu. Utvoříme džálandhara-bandhu. Pozice paží je obdobná - ruce obráceny dlaněmi nahoru položíme na kolena. Nadechujeme oběma dírkami prudce a silně; vydechujeme tímtéž způsobem. Začátečníci by měli zpočátku vdechovat a vydechovat volněji a teprve po třech nebo čtyřech cyklech zrychlit tempo. Vdech a výdech tvoří jeden cyklus. Provedeme 10-12 cyklů, zadržíme dech na 2 vteřiny a současně praktikujeme múla bandhu (viz bandhy). Vydechujeme volně a hluboce. Tím připravíme plíce a bránici pro nový cyklus.

Doba Cyklus opakujeme třikrát nebo čtyřikrát a ukončíme šavásanou.

Terapeutický účinek Bhastrika povzbuzuje činnost jater, sleziny, pankreatu a posiluje břišní svalstvo. Stimuluje nervová centra a osvěžuje tělo i mysl.

Upozornění Bhastrika není vhodná pro lidi s oslabenými plícemi, ani pro ty, kteří trpí chorobami očními nebo ušními. Nedoporučuje se také lidem s vysokým nebo wízkým krevním tlakem. Začneme-li náhodou krvácet z nosu, nebo máme pocit, že nám zaléhá v uších, je nezbytné po určitou dobu praxi přerušit.

Kapálabháti Kapála - lebka, hlava; bháti - zářit, svítit. Je to cvičení, které "pročištuje hlavu". Je mírnější formou bhastriky.

Technika je obdobná jako u bhastriky. Rozdíl je jen v tom, že nádech je pozvolný, avšak výdech prudký a energický. Po každém výdechu zadržíme na 2-3 vteřiny dech. Prudký výdech stahuje břišní svaly dovnitř. Bránice se přitom pohybuje vzhůru a vypuzuje vzduch směrem nahoru. Při vdechu se břišní svaly uvolňují a bránice klesá dolů. Nádech je pozvolný, výdech dvojnásobně rychlejší. Soustředujeme se na solární plexus.

Doba Stejně jako u bhastriky.

Terapeutický účinek Terapeutický účinek je trochu mírnější než

u bhastriky. Kapálabháti bývá doporučována při onemocněních prů- /175/

176

dušek a při astmatu, má být prováděna před bhastrikou - i před nádí šódhanou.

Bhrámari pránájáma

Bhrámari - včela, čmelák. Toto cvičení by mělo být prováděno na. odlehlém a tichém místě.

Technika Technika je stejná jako u udždžájí. Zaujmeme stálou pozici, utvoříme džalandhara bandhu, uzavřeme oči a pro začátek je ~!obré, ucpeme-li si také uši ukazováčky. Vdechujeme zvolna a hluboce obéma nosními dírkami, zadržíme dech a provedeme múla-bandhu (ne déle než 5 vteřin), uvolníme obě bandhy a zvolna vydechujeme. Při výdechu vydáváme zvuk ~ podobný bzukotu včely nebo čmelákd. Soustředíme se na oblast krku - na višuddha čakru. Ukončíme šavásanou.

Doba 3 až 5 minut.

Terapeutick~ účinelc Zvýšení krevního tlaku způsobené prudkými vzruchy mysli i vznik cerebrálního napětí (při strachu apod.) mohou být úplně anulovány, počne-li žák provádět bhrámari hnéd při prvnich známkách neklidu. Tento druh pránájámý bývá doporučován také hudebníkům. Bzučivý zvuk 'pomáhá při nespavosti. Jinak je účinek stejný jako u udždžájí.

Šítalí pránájáma

Šítala - chlad. Tato pránájáma navozuje pocit chladu.

Technika Pozice je obdobná jako u ostatních dechových cvičení. Zaokrouhlíme rty a utvoříme žlábek po délce jazyka - špičku prostrčíme mezi rty. Se syčivým zvukem nasáváme zvolna vzduch vzniklou štěrbinou. Po plném nádechu vtáhneme jazyk zpět, uzavřeme ústa a skloníme hlavu k hrudi. L1 tohoto cvičení se tvoří džálandhara bandha až ted. Zadr~íme áech na 5 vteřin a provedeme současně múla bandhu (viz bandhy). Vydechujeme zvolna nosem. Zvuk vdechovaného vzduchu slyšíme jako Sssssss, vydechovaného jako Huuuu.

Doba Provádíme 5 až 10 minut a ukončíme šauásanou.

Terapeúiickr,~' účinek Tento dechový cvik navozuje pocit chladu a pomáhá uhasit žízeň. Povzbuzuje funkci jater a sleziny. Působí blahodárně také na činnost žlučníku. Zvyšuje metabolismus a zjemňuje zrak i sluch.

Upozornění Ti, kteří mají Není také vhodné, aby lidé na začátku.

vysoký krevní tlak, nezadržují dech. se srdečními potížemi jej prováděli hned

Sítkárí pránájáma

Sitkári - to, co působí chlad.

Technika Siikárí je variací šítalí. Technika je stejná. Rozdíl je v tom, že zde jsou rty jen maličko pootevřeny. Jazyk netvoří žlábek, ale pouze špička vystupuje ven mezi zuby.

/176/ Doba a účinek je stejný.

str. 177

Samávrtti pránájáma

Sama - tentýž, identický, naprostý, úplný; podobně nebo tímtéž způsobem; vrtti - činnost, funkce, pohyb; nebo také způsob chování

, metoda. V tomto druhu dechového cvičení udržujeme stejný rytmus dechu, tj. vdechu, zadržení dechu i výdechu. Trvá-li např. vdech 5 vteřin, trvá také zadržení dechu i výdechu stejnou dobu.

Samávrtti pránájáma udává pouze dechový rytmus, který může být aplikován na jakýkoli druh pránájámy.

Upozornění Zpočátku se zaměříme pouze na stejnou délku vdechu a výdechu. Teprve po dokonalém nácviku začneme zadržovat dech. Zadržování provádíme jen zvolna, nenásilně. Nejdříve v poměru 1 : 1/4 : l. Později zvýšíme zadržení dechu na 1 : 1/2 : 1. Když si nacvičíme i toto, můžeme začít s 1 : 3/4 : l, a teprve pak 1 : 1 : 1.

Když dokonale ovládneme tento dechový rytmus, přistoupíme k zastavení dechu po výdechu. Doporučuje se provádět aniara kumbhaku (zadržení dechu po vdechnutí) a báhy~a kumbhaku (zadržení dechu po vydechnutí) odděleně; po třech hlubokých deších zadržíme dech po vdechu - a po třech dalších hlubokých deších zadržíme dech po výdechu. Pak postupně zvyšujeme počet zadržení neboli kumbhaku na2a2,pakna3a3;a4a4.

Vilóma pránájáma

Vilóma znamená "proti srsti", proti přirozenému řádu věcí. Je to proces přerývaný, přerušovaný. V této pránájámě vdech a výdech není postupný, přirozený proces, ale přerušovaný několika pauzami. To zvyšuje délku vdechu nebo výdechu.

Technika Toto cvičení může být prováděno vsedě nebo i vleže. Sedíme-li, platí tatáž pravidla jako u jiných dechových cvičení: Sklon hlavy (džálandhara-bandha) a pozice rukou je ste~ná. Vdechujeme zvolna 2 vteřiny, 2 vteřiny zadržíme dech, znova pokračujeme v nádechu 2 vteřiny a zadržíme dech na stejnou dobu. Tak pokračujeme až naplníme plíce úplně.

Zadržíme dech na 5 až 8 vteřin a současně provádíme múla-bandhu (viz bandhy). Vydechujeme pomalu a hluboce jako v udždžájí. Současně uvolňujeme také múla-bandhu.

Doba Cyklus opakujeme 10 až l5krát.

Variace Vdechujeme pozvolna a hluboce jako v udždžájí, zadržíme dech na 5 až 8 vteřin a současně provedeme múla-bandhu. Pak zase přerývavě vydechujsme: 2 vteřiny, 2 vteřiny zadržíme dech - a tak pokračujeme až jsou plíce úplně vyprázdněny. Pak teprve uvolníme múla-bandhu.

Doba Cyklus opakujeme také 10 až l5krát. Ukončíme šavásanou. Terapeuiický účinek Tento druh dechového cvičení je vhodný pro ty, kteří mají nízký krevní tlak. Variace s přerývaným výdechem se doporučuje i lidem s vysokým krevním tlakem. Mají ji praktikovat vleže. Tato pránájáma ~e také prospěšná pro lidi se srdečními potížemi. Má být prováděna až po nádí šódhaně a udždžájí pránájámě.

/177/

str.178

BANDHY

Džálandhara bandha Džála - sí^; tkanivo

bandha - spoutání. Je to pozice, v níž určité orgány nebo části těla jsou staženy a kontrolovány.

Technika Předkloníme hlavu, takže se brada dotýká kličních kosti (jungulární jamky). Bradu tiskneme jemně k tomuto místu. Terapeulický účinek Džálandhara bandha reguluje tok krve k srdci, žlázám krčním, hlavě i mozku. Podle zkušeností indických jóginů udržuje mládí a prodlužuje život.

Upozorněni Je-li prováděna pránájáma bez džálandhara-bandhy, je pocitován tlak u srdce, v uších i očích a někdy dochází také k závrati. Džálandhara-bandha je proto velmi důležitá při provádění dechového cvičení, při vdechu, zadržení dechu i výdechu.

Uddíjána bandha

Uddíjána - letící vzhůru. U této bandhy je zvednuta bránice až k hrudníku a břišní orgány jsou vtaženy zpět - směrem k páteři. Technika Výchozí postoj: Stoj spojný, chodidla mírně od sebe. Pokrčíme kolena, předklonime se a ruce opřeme nad koleny. Prsty jsou roztaženy a napjaty. Předkloníme hlavu a utvoříme džálandhara bandhu. Vdechneme hluboce a pak velmi rychle vydechneme. Zadržíme dech a vtáhneme celou břišní oblast zpět - směrem k páteři a zvedáme ji výše k hrudi. Současně zvětšujeme sílu tlaku rukou na stehna.

V této fázi můžeme také uvolnit ruce, opřít je o boky a pak napřímit páteř. Brada zůstává stále u kličních kostí. Pak uvolníme břišní svaly - hlava je stále skloněna (jinak bychom mohli pocítit tlak v oblasti srdeční). Vdechujeme pomalu a hluboce. Po dvou deších můžeme celý cyklus opakovat. Zakončíme šauásanou.

Doba Dech nezadržujeme déle než 5-8 vteřin. Můžeme opakovat ókrát. Uddijána bandhu provádíme jen na lačný žaludek a po dokonalém vyprázdnění střev.

Terapeulick~ účinek Uddíjána-bandha povzbuzuje břišní orgány a redukuje tuk v břišní oblasti. Zvedání bránice púsobí jako masáž na srdeční sval.

Upozornění Uddíjána může být prováděna pouze při zadržení dechu po výdechu, nikdy ne po vdechu. Je možno ji provádět také vsedě. Múla-bandha

Múla - kořen, původ, základ; bandha - spoutání, stažení. V této bandhze jsou jenom konečník a nižší partie břicha staženy k páteři a vytaženy nahoru. Tak dochází podle jógy ke spojení dvou životních sil: prány a apány.

Technika Výchozí pozice: Jako u uddijána bandhtJ. Vdechneme zvol/178~ na a hluboce. Zadržíme dech. Stáhneme nižší oblast břicha a konečník

str.179

směrem k páteři a vytáhneme vzhůru. Stažení svalů konečníku napomáhá k zvládnutí této bandhy. Je to ašviní mudrá; ašva - kůň.

Říká se, že prováděním této bandhy se uzavírá 16 nejdůležitějších orgánů.

Upozornění Nedoporučuje se, aby někdo prováděl tyto bandhy bez vedení učitele. Nejen nesprávné, ale také správné provádění je nebezpečné - jako probuzení spícího hada. Všechny podvědomé .tendence, temné síly a nevyplněná přání vystupují do vědomí, a nemá-li člověk dost vnitřní čištoty a opravdovosti, upadá do většího zmatku než byl ten, ze kterého se chtěl dostat.

Kévala kumbhaka - zadržení dechu

Kévala - samotný, sám. Když je provádění kumbhaky - zadržení dechu - .instinktivní a samovolné, je známo pod tímto jménem. Jóginové praví, že touto kévalou vchází člověk zcela přirozeně a samovolně do kontaktu a harmonie se ~svou vesmírnou podstatou a získává kontrolu nad nejjemnější a nejmocnější silou, která utváří a prostupuje atom i sluneční soustavy.

"Jako uílr odnáší kouř a nečísloly almos féry, lak pránájáma odnáší nečisloty lěla a mysli", říká Pataňdžaliho Jógasútra (II. 52).

Kévala je doporučována k meditaci.

CVIČENf MYSLI MANTROVÉ METODY

Džapa

Džapa - znamená rotaci, opakování bez jakéhokoli přerušení. Džapa je metoda, jejímž cílem je příprava pro dosažení vyššího

stavu vědomí rotací mysli. Je to metoda velmi stará a je rozšířena po celé Indii. Bývá označována jako dlouhá, a1e bezpečná cesta k očistě a zklidnění roztěkané mysli.

Do džapy bwá uváděn žák učitelem přímo. V Indii se k tomuto účelu používá růžence zv. mála (původně věnec). Je to vlastně na niti ~ navléknutých 108 korálků, které bývají z různého materiálu.

Džapa může být prováděna s málou nebo také bez ní. Pro mysl je však zpočátku účinnější, má-li nějaký předmět, na němž může spočinout. Mála je držena v pravé ruce, používá se obdobně jako růženec. Nejdůležitější v džapě je rotace mysli, neboli mentálního vědomí. Rotace v kruhu (nebo také v trojúhelníku) nutí mysl, aby se pohybovala j en na ohraničeném místě a čas od času se vracela zpět k začátku. Tím j e dosahováno určitého ztišení mysli. Džapa bývá prováděna ráno nebo večer před spaním. Těm, kteří chtějí probudit své vnitřní schopnosti a síly, bývá doporučováno, aby ji praktikovali vždy ve stejnou dobu. Pokyny učitele jsou zde důležité, nebot žák dostává od něho také své mantra. Mantry jsou posvátné slabiky, slova nebo celé věty. Slabika Ó M nebo A U M je podle jógy prvotní rozvlnění nejjemnější kosmické síly, které je zároveň zvukem, světlem i tvarem. Všechny jevy světa viditelného i normálnímu zraku dosud "nepostižitelného" ~sou ztvárňovány z této substance. Mantra ÓM bývá často také předmětem meditace.

Ve slabice AUM symbolizuje A hmotnou úroveň, U psychickou a M oblast čistého vědomí. Tyto tři stavy - variace bytí - tvoří

celek. Hmotné úrovni odpovídá stav bdělý, v němž jsme si vědomi /179/

str.189

Pojednáváme-li o fyziologických efektech jógy, máme na mysli v prvé řadě hathajógu, která chce dosáhnuut svého cíle právě získáním zdravého, pevného, odolného a silného těla a ovládnutfm jeho fyziologických funkcí.

Fyziologické efekty hathajógových cvičení jsou nesporně velmi významné a úměrné někdy až drastickým formám použitých metod; jejich vědecké hodnocení je však nesmírně obtížné pro množství faktorů, které přicházejí při jejich vzniku a rozvoji v úvahu.

Každé cvičení je nutno posuzovat z mnoha hledisek a jen velmi opatrně přijímat nabízející se korelace. Spolehlivější závěr by mohl udělat jen tým odborníků z oborů, jichž se cvičení dotýká. V tomto pojednání chceme dát jen něco informací, jejichž neúplnost si uvědomujeme, a hrubě načrtnout některé možnosti, jež nám tyto hlubokó studnice věkovitých zkušeností nabízejí.

Léčebné účinky jednotlivých cvičení jsou uvedeny vždy při popisu těchto cvičení tak, jak jsou tradovány v Indii a převzaty mdickými a některými evropskými lékaři. Je nám jasné, že některé popisované účinky nemohly být vědecky prověřeny a že jsou popisovány obraznou formou. Protože tato forma obsahuje jistý sugestivní náboj, ponechali jsme ji v původním znění.

Pročištovací techniky

Techniky podobné pročištovací technice nosních,dutin vlažnou slanou vodou odpovídající fyziologickému roztoku, džala néli, byly prováděny v řadě našich i cizích lázní. K proplachování se užívalo vod s obsahem jódu. Technika Uarisar dhauli znamená masívní nápor na zažívací trakt, cévní systém, ledviny a systém pituitární. Její efekt bude nutno zkoumat ve všech těchto vztazích.

Džala dhauli znamená v podstatě drastickou laváž žaludku. Ostatní popsané techniky pak již mají blízký vztah k ásanám nebo pránájámě. Ásany

Pomocí ásan vytváří si jógin zdravé, odolné, pevn~~ a silné tělo. Síla jeho těla je pasívní, spočívá spíše v tóm, že jógin snáší extrémní vlivy okolí, fyzický tlak, horko, zimu, než aby aktivně působil fyzickou sílou na okolí. Jógin získává vláčnost pohybů a ohebnost, může celé hódiny trávit v extrémních pozicích se silně přetaženými, nadměrně ohnutými polohami kloubů. Přitom jsou kloubní vazy napínány daleko více než při sportu.

Jógin má při silném vývoji svalů vyrovnanou konturu těla, v níž jsou svaly spíše tušeny než viděny, v klidóvé poloze nevystupují žádné svalové pletence. Jakmile však~ógin svaly napne, vystoupí je~ich silné zbytnění.

Při mnohých ásanách jsou svaly vytahovány, a pak jsou údy drženy v ásaně bez jakéhokoli svalového napětí.

Podle nových nálezů hypertrofuje příčně pruhovaný sval, když je denně zatížen po šest vteřm dvěma třetinami své maximální výkonnosti. Ásany tedy plně postačí splnit předpokla~ly k svalové hypertrofii. Při jejich cvičení dochází k vhodnému střídání cviků vytahování a cviků síly, ke stahům a k uvolňování. Soustavným střídáním vytahování, kontrakcí a relaxace dochází k svalové hypertrofii. Nelze však prokázat, že by takto hypertrofované svalstvo bylo tak silné a hlavně výkonné, jako svalstvo cvičeného sportovce.

Provádění ásan Je vždy spojeno s určitou regulací dechu a se sugescemi, které mají navodit vhodný psychický stav.

Na fyziologické pochody probíhající při ásanách mají s nejvyšší pravděpodobností vliv následující faktory: Změny v prokrvení ur- ~189j

str. 190

čitých částí těla, stimulace neurovegetativního a neurohumorálního systému a psychosomatický vliv sugescí. Tyto faktory vzájemně na sebe působí a mají zpětné vazby. Prokrvení tělesných orgánů může stimulovat neurovegetativní a neurohumorální systém, tyto systémy mohou zase zpětně ovlivňovat prokrvení. Dané sugesce mohou ovlivnit tělesný stav, ten pak může zase zpětně ovlivnit stav psychický. Platí to zejména pro některé extrémní ásany navozující hypnotické fáze a relaxační ásany přinášející pocit klidu. Postihnout však stupeň účinnosti některého z těchto faktorů je velmi obtížné. Nejsnáze lze efekty ásan sledovati u pohybového aparátu, který spadá pod kompetenci ortopédů.

Když se dosáhne dlouhým cvičením vydatné pohyblivosti kloubů, může dojít např. při silném ohnutí v kolenním kloubu k stisknutí cév v podkolení. Tím se vyvolá změna v prokrvení končetiny nebo tělesného orgánu. Přitom může dojít k zastavení nebo omezení přívodu krve v příslušné oblasti krevního zásobení. Jakmile je zaujata relaxační pozice, obnoví se normální přívod krve nebo dojde k reaktivnímu zvýšení prokrvení v příslušném okrsku. Tím dochází k rytmickým změnám v prokrvení, tedy k určitému tréninku cév.

Většina ásan způsobuje zprvu snížené prokrvení napnutím určitých svalů a stlačením určitých cévních okrsků, které jsou v šauásaně uvolněny. Stlačením jsou především postiženy žíly, ale u i tepen stlačeného a znovu uvolněného cévního okrsku nastupují známé cévní reakce, které při omezení přívodu krve vedou k zúžení cév a při obnovení přívodu krve k rozšíření cév, které jistou dobu přetrvává. Toto reaktivní rozšíření cév může daleko překročit výchozí stav před sn.ížením přívodu krve a vésť k zvýšenému prokrvení projevujícímu se zvýšením teploty příslušného cévního okrsku. Tento účinek je dosažen jen ásanami, tedy fyziologickou metodou, která nemůže způsobit škody, a rozhodně méně zatěžuje organismus než tzv. fyzikální terapie, jako jsou střídavé lázně a ultrazvuk, nebo medikamentózní ovlivnění cévního systému.

Změny v prokrvení nastávají nejen v končetinách, zvláště dolních. Četné ásany působí změnu polohy útrobních orgánů a ovlivňují tak význačně přítok krve k srdci, a to tak, že mu bud brání, nebo jej podporují. Mnohé ásany ovlivňují dýchání a mají vypínáním nebo stlačováním hrudníku mechanické tlakové účinky na srdce a plíce, a tím působi na jejich funkce. Tyto výkyvy jsou tu daleko větší než při sebesilnějším dýchání. Možno soudit, že pokud jsou tato cvičení vykonávána nenásilně, mají příznivý vliv na elasticitu plicní tkáně. Jako dvě protichůdně působící ásany možno uvést halásanu se silným stlačením předních krajin hrudníku a malsjásanu s mocným vypnutím hrudníku.

Při provádění ásan je působeno na krevní oběh i z periférie. Při vytahování a zvláště při napínání svalů je krev vytlačována a krevní zásobení svalu se zmenšuje. Jestliže to postihne větší svalové skupiny, může to vést k určitému hromadění krevního objemu v centrálních částech těla.

Při uvolnění proudí zase krev ve větším množství do periférie. Tím se dosáhne rytmických změn v prokrvení svalstva.

Rozsah změn krevního zásobení v průběhu dlouhotrvajících ásan , s extrémně změněnými polohami těla je určitě větší než změny podmíněné sportovním cvičením, a to již proto, že sportovní cvičení nejsou dostatečně střídána uvolňováním.

Tyto změny množství krve v periférii způsobují druhotné kolísání v krevním zásobení jiných orgánových systémů, především v orgánech trupu, a je možné, že toto střídání v krevním plnění periferního svalstva a vnitřních orgánů má své léčebné účinky.

~190~ Zvláště silné změny prokrvení tělesných orgánů ~e možno přivodit

str. 191

speciálními cviky, při nichž je břicho pasívně stlačéno, nebo u nichž jsou stlačeny orgány, aktivní kontrakcí svalstva břišní stěny. U jednotlivých ásan jsou ~isté rozdíly v reakcích krevního tlaku. Největší počet ásan je provázen zvýšením systolického krevního tlaku, výraznější je však zvýšení diastolického krevního tlaku.

Déle trvajícím výcvikem lze tato zvýšení krevního tlaku omezit a u určitých ásan docílit dokonce poklesu krevního tlaku. Při cvičení ásan bylo možno postihnout též změny v krevním obrazu; změny obsahu glukózy v krvi nebyly pozorovány. .

Pránájáma

Ještě daleko větší fyziologický efekt než ásany mají dechová cvičení. Jejich vliv na lidské zdraví je však dosud málo objasněn a lékařská věda upozorňuje spíše na nepříznivé důsledky nesprávného dýchání podmíněné násilným měněním dýchacího rytmu. Sami indičtí jógini doporučují provádět náročnější dechová cmčení pouze pod přímým vedením zkušeného mistra.

Cvičením pránájámy je výrazně zatíženo všechno dechové svalstvo, čímž je vystupňován účinek ásan ovlivňujících hrudník. Již po krátké době cvičení pránájámy bylo možno zjistit prokazatelné zvýšení vitální kapacity.

Cvičení pránájámy má velký vliv na činnost srdce. Podtlak vznikající v hrudníku při vdechu má savý účinek na vélké žíly hrudníku ,

zvyšuje a urychlu~e přítok krve. Při silném přetlaku v hrudníku je oběh krevní omezen. Při silném stlačení hrudníku možno pozorovat spontánní zmenšení velikosti srdce podmíněné omezeným plněním srdečních komor.

Podle mínění většiny lékařů vnitřních chorob je považováno zadržení dechu po plném vdechu za nesprávné. Tito odborníci se domnívají, že při zadržení dechu po nejvyšším vdechu dojde k strnutí provázenému zvýšením vnitřního tlaku v hrudníku. To se projeví pocitem návalu krve do hlavy. Kostra hrudníku a silně pokleslá bránice se mechanicky vracéjí do středního postavení a není možné udržet extrémní vdech bez uzávěru hrtanu. Takováto poloha je považována za nepříznivou. Může vyvolat zvýšeným tlakem v plicích plicní rozedmu, nebo ji zhoršit. Zadržení dechu má být podmíněno pouze silou svalstva bez uzavření hrtanu. Zcela jinak je tomu při silném výdechu. Když se pak totiž hrtan uzavře, dochází k podtlaku v dutině hrudníku, který se chce rychle vrátit do normálního středního postavení, a bránice při uvolnění sestupuje níže, jak možno pozorovat na lehkém vystoupení předtím zataženého břicha. Při otevření hrtanu proudí vzduch pasívně do dutiny. hrudní.

Rytmické střídání vdechu a výdechu má regulu~ící vliv na činnost srdeční a dosahuje tím podobného efektu, jako byl vliv ásan na končetiny. Při vdechu se přítok krve k srdci zvětšuje, při výdechu zmenšuje, a tato změna je tedy určována rytmem dechu. Změna srdeční činnosti podmíněná rytmem dechu je nazývána respirační arytmií. Tím je tedy prokázána možnost působit dechovými cmky nepřímo na srdeční činnost. Zkušenosti získané odbornými kontrolami indických jóginů svědčí pro to, že možnost ovlivnit srdeční činnost ásanami a pranájámou je úžasná. Pránájáma má rovněž významný vliv na břišní orgány, nebot při všech cvicích klade velký důraz na pohyb bránice. Při silné kontrakci bránice a vydutí břišní stěny dopředu klesnou všechny útroby dolů, při silném výdechu spojeném s vtažením břicha stoupnou nahoru. Tento děj lze označit za masáž břišních útrob, která působí na změnu v prokrvení, a to v úzké souvislosti s dýchacím rytmem. Takovýmto způsobem jsou propojeny funkce

všech orgánů a podléhají dechovému rytmu. Ještě větší význam však ~191~

str. 192

budou mít změny v nasycení krve kyslíkem a kysličníkem uhličitým a všechny složité biochemické děje s nimi spo~ené. Na tyto změny promptně reaguje neurovegetativní systém a zvláště je na ně citlivý centrální nervový systém. Nejcitlivější jsou pak nejmladší struktury mozku, zvláště mozková kůra.

Pomocí ásan a pránájámy je tedy možno nejen ovládat do jisté míry vegetativní funkce, ale ovlivnit i psychické děje.

Možnosti terapeutického využití jógy

I když nejsou dnes u nás dostupné žádné spolehlivě vědecky prokázané podklady pro terapeutické účmky jógy, možno z jasně prokázaných fyziologických účinků jógových cmčení, jako jsou kolísání krevního tlaku, změny v poloze orgánů, změny krevního obrazu včetně erytrocytů a hemoglobinu, změny v prokrvení určitých částí těla, prokázané změnami kožní teploty, soudit, že jóga skýtá značné terapeutické možnosti.

.Ie nutno seznámit se se zkušenostmi indických lékařů, kteří indikují určité ásany při určitých chorobách. Tyto zkušenosti je nutno prověřovat a vysvětlovat podle znalostí moderní medicíny.

Vždy je však nulno prováděl jógová cvičenf při určilé chorobě pod lékařským dohledem, prolože není dosud doslafek vědeckými metodami prověřených zkušenoslí o vlivu jógových cvičeni na jednolltvá onemocnění a nejsou slanoveny přesné indikace a konlraindikace.

Nejsnáze stanovitelné indikace možno předpokládat u postižení pohybového systému, případně u s nimi spojených postižení periferního nervstva. Zde je možno očekávat značný léčebný efekt vhodně volených ásan.

Při chronickém revmatismu na infekčně toxické bázi mají ásany výrazně příznivý účinek, právě tak jako u degenerativních onemocnění kloubů. Pomalým vytahováním již kontrahovaných kloubních vazů se získá větší pohyblivost a často bývá umožněn normální pohyb v kloubu. Při svalovém revmatismu mohou opatrně stupňovaná vytahovací cvičení zmenšit bolestivost a svalovou ztuhlost.

Z interních chorob jsou pro léčbu jógou nejvhodnější ty, u nichž se jeví význačnější psychosomatická závislost.

Ze srdečních chorob ~sou pro léčbu jógou nejvhodnější funkcionální poruchy krevního zásobení, tedy angina pectoris vasomotorica. Možno použít téměř všechny ásany, protože navozují vnitřní uvolnění, které je spojeno s uklidněním neurovegetativního systému.

Nevhodné jsou srdeční insuficience organického podkladu, jako chlopňové vady nebo degenerace srdečního svalu.

Z plicních chorob mohou být dosaženy dobré výsledky při asthma bronchiale, u něhož hrají velkou roli psychické faktory. Počet ásan, které příznivě ovlivňují asthma bronchiale i plicní emfyzém, je veliký. U obou chorob se uplatní léčebný vliv ásanami podmínéného zmenšení objemu reziduálního vzduchu.

U bronchiektárií se osvědčují všechna cvičení, kterými dochází k zdvižení branice.

Všechna cvičení, která podporují pohyblivost bránice, zvláště její pokles, mají při postupném zvyšování intenzity dobrý vliv při léčbě pleurálních srůstů.

Je řada ásan, jimiž možno ovlivnit činnost střev. Při zácpě jsou vhodné ásany, při nichž je tělo zakloněno. Při kýle prospívají ásany, při kterých je břicho stlačeno.

~innost pohlavních žláz je regulována garudásanou.

Při onemocněnf jaterního parenchymu, zvláště při chronickém zá~192~ nětu jater, se doporučuje jógamudra, protože v ní játra zprvu při

str. 193

vdechu klesnou a pak při.předklonu hrudníku jsou tlačena rukama přiloženýma na břicho. Poruchy funkce štítné žlázy jsou příznivě ovlivňovány ásanami, při nichž dochází k předklonu hlavy s dotykem brady a sterna. Štítná žláza je při tomto cmku stlačována a při uvolnění dojde k jejímu většímu prokrvení. Je však pravděpodobné, že na účinku se podílí podráždění vagu a sympatiku.

Při poruchách krevního zásobení mozku pomáhají ty ásany, při nichž je hlava níže než trup. Zvláště v šauásaně následující po saruangásaně proudí krev vydatně do mozku. Tyto ásany jsou však spojeny s výrazným vzestupem krevního tlaku, nelze je tedy doporučovat při arterioskleróze.

Ásany a pránájáma cílí k ovládnutí neurovegetativního systému, je tedy samozřejmé, že je jich možno s velkým úspěchem užít k léčbě vegetativní lability.

Relaxační ásany a ásany navozující hypnoidní stavy spolu s vhodnými dechovými cvičeními mohou přízmvě ovlivnit emotivitu, afektivitu i myšlení, možno jich tedy užít pro léčbu neuróz.

Mantrové metody evičení mysli

Zde přistupujeme k vlastním metodám, jimiž ovlivňuje hathajóga duševní dění.

V naší knize jsou popsány tři techniky, které se pokusíme porovnat se známými psychoterapeutickými metodami.

První techmka spočívá v opakování manter, posvátných slabik nebo slov, jejichž počet je při automatickém odříkávání kontrolován počtem zrnek indického růžence, která cvičící propouští mezi prsty. Automatické odříkávání manter je spojeno s dechovými cviky a představami psychických center v těle, čaker. Cílí k odstranění obsahů vědomí a navození prožitku prázdnoty, čidakáše.

Během tohoto cvičení se objevují potlačené obsahy podvědomí, vytěsněná přání a potlačené, neodreagované prožitky, ale i vize archetypického charakteru. Cvičící musí zachovat vůči těmto psychickým obsahům postoj nezaujatého svědka, objektivního pozorovatele. Tím tyto psychické obsahy ztrácejí na intenzitě a postupně mizí.

Jesthže cvičící neudrží svou bdělost a objektivní postoj na patřičné výši, upadá do stavu lája, ve kterém je stržen svými fantastickými představami a posléze usíná. Jde u něho v tomto případě o autohypnoticky navozený trans.

Prožitek čidákáše přináší duševní osvěžení, uklidnění a pocit vyrovnanosti.

Tato technika je podobná autohypnotické metodě E. Couého, je . však daleko hlouběji pojata a zahrnuje v sobě i přivedení starých potlačených obsahů podvědomí do vědomí, což bývá cflem dlouhotrvajícího úsilí psychoanalytiků.

Druhá technika spočívá ve fixaci pohledu na předmět, která, jak . je známo, může navodit hypnotické stavy. Tato fixace pohledu na předmět bývá později vystřídána koncentrací na určitou představu. Takovéto koncentrační cmčení se již pokládá za součást rádžajógg. Jednou

z představ může být představa shora uvedené prázdnoty, čidákáše, v níž vznikají, pohybu,í se a mizí naše myšlenky. Při koncentraci na tuto představu znovu vyplouvají z hlubin podvědomí potlačená přání, vzpominky a fantazie, k nimž cvičící zau~ímá postoj nezúčastněného objektivního pozorovatele, pokud nedojde k jejich ústupu.

Třetí metoda, jóganidra, jógový spánek, spočívá v progredující relaxaci tělesné i duševní, při níž si postupně uvědomu~eme v jednotlivých částech těla tíži, pak Iehkost, pak horko, pak chlad.

Později se koncentrujeme na určitou představu, symbol, nebo vlast

nost. Tato cvičení se nápadně podobá,í autogennímu tréninku J. H. /193/

str. 194

Schultze, mají však daleko víc variací. Jejich terapeutické efekty by tedy neměly zůstat pozadu za efekty Schultzovy metody.

Fyziologické a psychické efekty rádžajógy odpovídají efektům koncentračních technik hathajógy. Možno předpokládat, že u jóginů, kteří dosáhli stupně kontemplace, samádhi, došlo k podstatné změně osobnosti.

Hathajógini dosáhli v ovládání svých tělesných funkcí neuvěřitelných výsledků.

Schmidt uvádí řadu hodnověrných svědectví z minulého století o jóginech, kteří se dokázali přivést do zvláštního stavu, připomínajícího hypnotickou katalepsii, a dali se v něm pohřbít na dobu až čtyřiceti dnů.

Jógin Haridás určitou dobu přede dnem, než se dal pohřbít, použil projímadel, a pak po řadu dní požíval velmi omezenou mléčnou dietu. V den pohřbení spolkl asi 5 cm širokou a 10 m dlouhou lněnou stuhu,, vyčistil si jí žaludek a pak ji vyvrhl. Střeva si vyčistil tím způsobem,. že se ponořil po.ramena do vody, zasunul si do konečníku trubičku a pomocí volně ovládnuté střevní peristalťiky nasál do střev vodu, kterou pak zase vypudil.

Pak uzavřel všechny své tělesné otvory zátkami z vonného vosku~ zadržel dech a ucpal dutinu hltanu dovnitř obráceným jazykem. Jazyk musel být předem uzpůsoben přetětím uzdičky (frenulum linguae) a vycvičen natolik, že jej mohl jógin vypláznout tak, že jím dosáhl na oko. Uzavření hltanu jazykem se nazývá khečarí mudra.

Poté jógin zkřížil ruce na prsou, zavřel oči a přestal reagovat na okolí. Nebyl zjistitelný tep srdce ani dech, po nějaké době bylo tělo chladné, pouze uprostřed lbi bylo teplé místo, kde snad bylo možno zjistit známky krevního .oběhu.

Někteří jógini se dali pohřbít v truhlách, jiní se dali zasypat zemí pouze v plátěném obalu.

V tomto stavu zůstali až čtyřicet dní. Po vyzdvižení jim byli uvolněny tělesné otvory, vyňat jazyk utěsňující hltanovou dutinu, na hlavu přiložena horká placka z koření a mouky z luštěnin a pak provedeno dýchání z úst do úst, až zátky z vosku, které byly v nose ponechány, s hlukem vyletěly. Tento fenomén byl považován za nejvýznamnější známku úspěšného oživování, které bylo podporováno masáží těla, ^oukáním do uší, otvíráním víček a podobnými úkony, které měly Teflektologicky navodit návrat normálního stavu vědomí.

Po návratu normálního vědomí se jógini v poníěrně velmi krátké době zotavili.

V nám dostupné literatuře jsme nezjistili žádné případy podobného rázu, které by byly popsány v současné době a zkoumány moderními ~·ědeckýmimetodami. Mircea Eliadesezmiňujeotom,žedr. Charles Aubry a dr. Thérese Brosse prokázali,že hathajógini ovlá; ďají hladké svalstvo a jsou schopni nasávat a vypuzovat tekutiny močovou rourou a konečníkem a zadržet ejakulát semene.

Psychoterapeutické aspekty jógy

Go může jóga nabídnout neš^astnému, rozvrácenému, znechucenémú člověku, žijícímu v nejistotě a úzkosti, vydanému opětovnému zkla~ mání? Naprostá většina lidí je přesvědčena o existenci řádu v bytí; i když tato představa může být značně nevyjasněná.

Jóga pak padává představu vesmírného řádu, který má svůj smysl a dává smysl existenci každého individua. Bez této představy byla by nemožná i představa vývoje, který se musf vždy dít k něčemu. V tomto řádu spočívá i spravedlnost, kterou si nese každé individuum

/19~f/ samo v sobě. Co ze sebe vydá, toho se mu zpět dostane. I když nelze,

str. 195

prokázat, že by tento princip platil ve vztazích individua k okolí, možno s určitostí soudit, že bude platit v jeho psychickém životě, kde tvoří jeden z nejzákladnějších archetypů jeho podvědomí. Na tomto principu vzniká princip očištění, katharze, a prmcip oběti.

Kladný psychický efekt oběti, aktivního vzdání se určité hodnoty ve prospěch druhého, nebyl dosud patřičně psychoterapeuticky zhodnocen. ačkoliv měl nesmírný význam v duševním životě všech lidských generací.

Jógin, který usiluje o nejvyšší představitelnou hodnotu, je tedy nejvýše motivován, obětuje vše, tedy v prvé řadě to, co je mu ne~blíže. Podle Franklovy existencanalýzy Je možno dělit hodnoty na hodnoty tvůrčí, hodnoty zážitkové a hodnoty postoje.

Karmajógin, člověk tvůrčí, obětuje svou činnost, své jednání. Snaží se s veškerou péčí a úsilím jednat se shodě s poznaným řádem, nehledí však naprosto na výsledek své práce, netouží po žádném zisku, kteIý mu jeho práce přinese. Takovýto člověk je ve svém jednání svobodný, nelze ho podrobit žádné manipulaci, nepřijme ve společenské skupině žádnou roli, která by nevyplývala z ,eho povmnosti. Domníváme se, že v dobách společenských převratů a zmatků může takovýto postoj pomoci mnohému při řešení ~eho životních problémů. Některé rysy karmajógina jsou zachyceny v Kiplingově básni "Když...", z níž možno soudit, do jaké míry mentalita podmaněné země pronikla do myšlení podmanitele.

Jóga, která v samé své podstatě vede k odbourání jakéhokoli egocentrismu, sobectví, učí obětovat tvůrčímu kosmickému principu, jejž si antropomorfně představuje jako jakési kosm.ické vědomí, veškeré hodnoty zážitkové. Toto ~e cesta bhaktijógy.

Bhaktijógin musí usměrnit k zvolené představě uctívání veškerou svou emotivitu a jen v této představě hledat jistotu a smysl svého života. U řady neštastných a duševně rozvrácených lidí, kteří se zklamali při hledání egocentricky podmíněných zážitků, nacházíme spoustu nevybitých citů. Považu~eme za vhodné usměrnit tento emotivní náboj k nejvyšší možné představě, kterou je tato osoba schopna přijmout. Tímto objektem může být společenská organizace, národ, některý z všelidských ideálů, nebo u religiózně zaměřených osob představa tvůrce a pána vesmíru, osobního boha. ~ím výše tento objekt stojí v obecně lidské hierarchii hodnot, tím je menší pravděpodobnost, že by osoba, která k němu upjala své city, byla zklamána jeho zhroucením a přišla tak o jistotu a smysl života, které jí tento objekt skýtal.

Existují však lidé, kteří chápou veškerý svět jako směsici náhodných, nestálých, prchavých jevů, v níž není žádné stálosti, pravého vývoje a smyslu. Jedinou platnou zákonitostí je zákonitost statistická. Život je podle ruch jen náhodný fenomén, ztracený v nesmírných pustinách vesmíru a odsouzený nevyhnutelně k zámku v tepelné smr~i podle druhé termodynamické věty.

Takovýto zbytečný, nesmyslný svět může být pro člověka pochochopitelně jen zdrojem deprese z poznání a s ní spojeného utrpení. Toto utrpení pak proci^ují jako reálné.

Džňánajóga umožňuje těmto lidem aplikovat jejich způsob myšlenf na jejich vlastní duševní život. Učí ~e, že obsahy Jejich vědomí, jejich city, myšlenky a tedy i jejich deprese a utrpení Jsou právě tak nestálé a pomí,ivé jako jevy zevního světa. Tím, že ae staví jako abjektivní pozorovatele, zabraňuje jim, aby se nadále identifikovali s obsahy svého vědomí a vede ,e k osvobození od sama sebe, svého individuálního já, tedy i od deprese a utrpení.