Uddíjána (uddijana) bandha v leže, dech, protažení podbříšku, ohromné odkrvení plic, srdce, pánve – ženských orgánů a po uvolnění naopak prokrvení, Polášek, Kavalaynanda, Gejza Timčák
1. Strnad
2. Kavalaynanda
3. Polášek
4. Uddijana, Gejza Timčák
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
1. Strnad
Uddíjánou lze separovaně zpevňovat břišní svaly (přímý a šikmé). Toho lze dosáhnout též v sedu opřením dlaní do kolen /Strnad/
xxx
2. Kavalaynanda
Uddiiána (v sedě) (břišní kontrakce - vdech s uzavřenými dýchacími cestami ) .
Utvořte sed jako v Padmásana. Předkloňte se mírně, ruce spočívají na kolenou. Vydechněte úplně, stáhněte břišní svaly. Zadržte dech. Proveďte napodobení vdechu tím, že zvednete žebra, vdechem a uvolněte břišní svaly. Břicho se vklene konkávně dovnitř. Tím je skončena Uddijána v sedě.
Mudrá a Bandha jsou zvláštní cvičení Hatha jógy; součástí většiny z nich jsou jisté neuro-muskulární zádrže, při kterých dochází ke změnám tlaku v tělesných dutinách ve značném rozsahu. Autoři uvádějí rozsah změn (poklesu): intragastrického tlaku u Uddijána o -20 až -80 torr(-3 až l0 kPa) a při Madhyama - Nauli -50 až -120 torr (6,5 až 16 kPa) po dobu několika sekund (od jedné do tří).
3. Polášek
Všechna dechová cvičení provádíme až po předchozím dechovém rozcvičení
Výchozí pozice: Leh na zádech s pokrčenýma nohama, paže ohnuté v loktech, ruce drží lokty, předloktí leží na břiše (napoleon). Úplně vydechneme, zadržíme dech, provedeme umělý nádech do hrudníku (bez nadechnutí vzduchu rozšíříme hrudník a tím vytvoříme v hrudním prostoru mohutný podtak. Protože zadržujeme dech vytahuje vzniklý podtlak vnitřnosti smerem nahoru.). Pak pomalu překlápíme předloktí za hlavu (snažíme se lokty dotáhnout na podložku za hlavou), současně natahujeme nohy za paty z těla (prsty přitažené k holením) a stále v dechové zádrží ( dle svých možností) se protahujeme do délky, napínáe všechny svaly na nohou, pažích a v celém těle. Procítíme protažení podbřišku. S nádechem nespěcháme. Když začneme pociťovat potřebu nádechu, vrátíme pomalu předloktí na břicho, pokrčíme nohy a teprve potom pomalu nadechneme. Po uvolnění a prodýchání se můžeme ještě nekolikrát zopakovat.
Aktivujeme tím svaly pánevního dna, prokrvujeme je včetně orgánů uložených v pánvi a řiše. Většinu dne máme trup ve vertikílní poloze, což způsobuje ochabování svalů pánevního dna atím i pokles orgánů uložených v pánvi a břiše. Vnikají pak hemeriidy, předčasné potraty, neudržení moče….
Zajímavé je sledovat pocity v těle při pohybově stejném cviku, ale provedeném v zádrži po nádechu. Tam dochází k prokrvení hlavy.( ténink mozkových cév, prokrvení obličeke – omlazení)
4. Uddijana, Gejza Timčák
při j´gových cvičeních se pocity pohybují po jisté zběrnici, která se nazývá „drahou kundalini“. Je to dráha podobná meridiánům. Když provedeme uddijánu, měli bychom si uvědomit pocit, který má kvalitu a směr daný názvem uddijána = pohybující se směrem nahoru. Když tento pocit nevnímáme , neudělali jsme nic jiného, než že jsme vtáhli břicho.
Nádech, jedení jsou pránické aktivity (příjem), výdech, vyměšování apánické (výdejové) aktivity. ( Učení , podezření jsou pránické aktivity (příjem), uplatnění naučeného, vzjádření hněvu jsou však apánické (výdejové) aktivity.
Při uddíjáně se propadla břišní stěna dovnitř, nic z břicha neodešlo ven. Objevuje se však pocit něčeho vzestupného. Nu a tu je v obecném schematu jistý zlom. Namísto vydávání se objevuje příjem něčeho z apánické aktivity odehrávající se na dolním konci.
Plíce jsou prázdné a tak je pozadí apánické. Na tomto apánickém pozadí v těle, v oblasti hrudníku se objevuje pránická aktivita. V jejím důsledku se zintenyivňuje apánická aktivita na dolním konci. Tím jsme dospěli k jogické transformaci apány : povztáhnutíá apánické aktivitz směrem nahoru.
Pomůckou pro vnímání pránickýách a apánických pocitů je umístění pozornosti do středu hrudního koše a vnímání pocitů nádechu a výdechu. Totéž potom zopakujeme pro břišní dutinu a trup.
Pokud se trup při nádehcu rovnoměrně roztahuje na všechnz stranz a při výdechu rovnoměrně stahuje, naše pránické aktivity jsou v pořádku. Nerovnoměrnost svědčí o poruše.
K vnímání pránájámických pocitů musí být tělo uvolněné, aby je signály z těla od šlach a svalů nepřehlušily – proto před pránájámpu provádíme relaxaci.
Při agnisáře pracujeme s břišními svaly. Při uddijáně pracujeme s bránicí (ne s břišními svaly). Při kapalabháti pohybujeme nejprve částí břišní stěny pod pupkem. vnímáme při tom již zmíněný vzestupný impulz. Vnímáme kudy se táhne a kde končí stopa těchto impulzů, jinak zůstáváme na periferii (stimuluje se jen činnost mozkové kůry a ne subkortikální, limbická část mozku, která řídí i činnost orgánů - jak se v józe požaduje) a nepocítíme co dává správné kapalabháti. Při správnom kapalabháti je odyadu stimulovaný bod Bhrúmadhja.
Při běžných sportech se aktivují pouze oblasti mozkové kůry, V józe se snažíme stimulovat i podkorové – subkortikální oblasti, limbickou část, která řídí i činnost orgánů. Stav vnitřních orgánů běžně nevnímáme, přestože většina našich zdravotních problémů pochází právě od nich. Naše emoční reakce působí na hlubší mozkové struktury a ovlivňují vnitřní orgány. Proto se v józe čistí emoční složky pomocí šudhi (mentálné krie) a mysl pomocí šatkarem..
V sede vnímáme, která část' se při mimovolnom dýchání naplňuje víc a která méně.Potom přejdeme do nirálamba bhudžangásany a vnímáme, jak dýcháme. Terez prejdime do ardha šalabhásany, potom purna šalabhásany, potom do dhanurásany. Nakoniec prejdime do 1ahu na bruchu. Vnímajme rozdíly v plynutí dechu. Vnímajme dych na úrovni púraky - rečaky.
KO´ŠA
S pojmom prány sa spájajú aj koncepty pančakóše - piatich funkčných oblastí. Kóša znamená pot'eh, púzdro, obal. Klasická literatúra hovorí o annamája, pranamája, manomája, vidňánamája a ánandamája kóši, tíiže o obale budovanom z potravy, prány, mysle (manas), poznania a št'astia. Keď o tom takto počujeme, vybaví sa nám opět niečo vonkajšieho vzhl'adom k nám. Mýlí nás pojem obal. Neuvedomujeme si, že ten obal je druh percepšnej oblasti. Zabúdame ne druhú zložku slova - "májá", ktorá indikuje nesubstančnost', t.j. že sa nejedná o pevrnú vec, ele o niečo, čo je živé iba pohybom, t.j. istou funkciou.
Stručně řečeno - koncept pančakóše
= stručně KO´ŠA neberme jako těla, ale určité funkce
Pět kóš o annamája, pranamája, manomája, vidňánamája a ánandamája kóši = piatich funkčných oblastí budované z potravy, prány, mysle (manas), poznania a št'astia
Zoberme si ako príklad naše ruky. Pocit, že máme ruky je funkciou annamáje kóše. Pocit, že ak chceme, můžeme vol'ne, hocijakým smerom pohnút', konat' rukou je funkciou pranamája kóše. Pohyb můžeme vykonat',.alebo si ho len predstavit'. Ak si vybavujeme v mysli, na co všetko sme ruku použili, aké máme skúsenosti s rukou - zážitky, od detstva po dnešok, ak teda sme ochotní otvorit' dvierka emočných asociácií s rukou - za.íname vnimat' manomája kóšu.Pokial' vnímáme tieto impresie, vnímáme naše "staré samskáry" (samskarakšaja). Jednoduchý typ cvičenia s rukou nám umožní uvolnit se z negativnych samskár. · ??????????
Vidňánamája kóša sa vníma len pri plnejšom otvorení sa a ochote vnímat'. Vidňánamaja kóša má na starosti to, čo my "zaohytávame" iba ako preblesknutie skutočného významu, poved~se nejakej situáoie, na ktorej aa podiel'ela aj naěa ruka, miesto tejto skúsenoati v našom žlvotě a v živote vůbec. Je to jakési němé intuičné "aha!". Texty hovoria, že k tomu, aby sa človek dopracoval k takejto otvorenosti je potrebné, aby na vedomej úrovni pestoval viveku, schopnost' správného rozlišování
opět stručně y dalšího odstavce
Nepripútanost, je potrebná k tomu, aby sme sa vedeli otvorit' ďalšej našej funkčnej oblasti - ánandamáji. - "som púhe ět'satie" - pričom ánanda je radost' bytia nepodmienená prejevmi bytia, nepodmienená prejavmi bytia, ele fektom bytie.Takto ánandamája kóša je funkňná obleat' tejto základnej ánendy bytia, najproatejšieho pocitu živóho tvora.
Tým peatujeme svoj intelekt aprávnym amerom, zjednodušujeme meandre jeho ciest. Vidřiánamáje kóša nám odhal'uje kauz~lnu úroveií,iíiže príčiny našioh reakcií, konania. Viveka vedie k vairagje - nepripútanoati,ktorá je potrebná k tomu, aby eme sa vedeli otvorit' ďalšej našej funkčnej oálasti - ánandamáji. Ádi Šankaračarje vo avojom verěi o átma vičáre ai kladie rad otázok, čo ,ie vlaetne tá základná rovina oaobnoati,ktorú nemožno ďalej redukovat'. Verě se atále vracia k tomu, že intelektuélne (aensu Bhole) aa dé vymedzit' iba to, čo nie je pocitom bytie. Jeho intelektová otázka "~So to ja je?" však v každom verši ústi do proatého "Čidánandarupam", áo znamená "som púhe ět'satie"
pričom ánanda je radost' bytia nepodmienená prejevmi bytia, nepodmienená prejavmi bytia, ele fektom bytie.Takto ánandamája kóša je funkňná obleat' tejto základnej ánendy bytia, najproatejšieho pocitu živóho tvora.
Vrátine aa opát' k ovitieniu pranajámy· a prána eparše. Uamernime avoju pozornoat' ne oblast' krku. Obleat' krku je oblaet'ou budenia zvuku e to m8žeme vyu'lit' k apriahnutiu púraky - réiieky a vnemu dotyku prény zvuku. Mierne zaauňme hlavu dozadu a pomaly uvolhime krk tak, aby brada bola v oblasti jam8k medzi kliíiSnymi kost'ami. Uvedomme si púraku reiíaku. Potom pri reiSeke nechajme vzniknút' zvuk _óm. Po reiSake vnímejme pocit prieetoru - v zmyale prázdna e vnímajme doznievanie zvuku óm. Naaleduje púroka a opgt' rečake a óm.
Zvuk óm m8žeme intonovat' vysoko, elebo nízko, pričom vnimajme ich odozvu v myeli. Vnímajme, kem vedie zvuk nešu pozornoat'. Je to nietío, bo ei vyžaduje dlhěí tréning, preto ai to vezmime za domácu úlohu.Zvuk m8že byt' fyzickj. aj mentálny. D8le~ité je, aby ame vedeli vntmat' poclt plného iíi pr~zdneho prieatoru (po púrake reap. reiíake).T~to skúaenoat' je potrebná pre ďalší krok v pranajáme - kumbhake. Vieme,že tradičné tezty čaato nazývajú prenajámu jediaoducho kumbhakou. Kumbha znemená džbán. Keď máme pocit plnoati, neplnenoati ako džbán naplnenj. vodou, potom ame v atave kumbhaky. Pri púrake - rečake, či adž~'ía bindu dháran aa nám m8že etat', že
po nejakú dobu nemáme jednoducho pooit poireby nad~chuut' sa. Slovo pranejéma s8žeme chépet' ej ako préne - é~ám ,
kde éjáma je "natiehnút'", pripedne "rozěírit'". Htiabhaka potom nemna~né zeat~venie vše*kej préniokej aktivity.Neopek, práve neprítosnoet' dýohaoej ektivity umožňuje vnimat' bežne nepoatrehmxté,nebudené oblaeti prániokej aktivi*y. Afc ohoete možno to nazvet' druhou oktávou prénickej ektivi*y.
V tomto bode m8žeme *ieto poznámky ukončit'. Je tó ve1's látky na "atrávenie" s mali by sme si eami pre aebe objaenit', ěo ohápeme len myl5lienkovo a iSo aj v ekúaenoati. Je úiSelné poetupne e opakovane ei preskúiat' v·etlty táay pripravy prenajámy,ktoré ame prebreli, až kým nedoepejeae ku kumbhake, zvanej kevala, eamovollná. Toto je pranejim~ mneu atricto, k*orú spomína už uvedená 5· eútre atdhana pady a citovené mieato Bhagavad Gity.Púrake aj rvóaka aplnili avoju funkciu a uvol'nili mieato novej skúaenoetit =aDlnenoeti.
,. a
' ~'1 ,é~yau
Ohňový dech
Je to dechová technika, pomocí níž se povzbuzují (roztápí) všechny procesy látkové přeměny Cvik můžeme provádět ve stoji, v leže, v sedu, v podřepu či dřepu, dokonce i na všech čtyřech (vzpor klečmo). Úplně vydechneme, zadržíme dech, vtáhneme bránici vzhůrn pod žebra, pak ji necháme opět klesnout dolů a několikrát s ní pohybujeme směrem k břichu a k pánvi. Celé břicho se vlnovitě kroutí směrem k pánvi, možná, že procítíme vnitrní orgány břicha a pánve. Když už dále nemůžeme, znovu se nadechneme a několikrát necháme tělo vydechnout a nadechnout v jeho vlastním rytmu. Ohňový dech můžeme několikrát zopakovat. Má velice hluboký účinek na oblast podbřišku. Ženy se zavedenou spirálou by toto cvičení neměly praktikovat - spirála by mohla vypadnout!