SVALY, KOSTI, KLOUBY KREVNÍ OBĚH, DECH, EMOCE, MOZEK, VODA

A NERVY, PROTOPLAZMA, VZÁJEMNÁ SPOJITOST

Svaly

Je možné snadno pozorovat svaly a jejich spojení při pohybu. Svaly na prožívání odpovídají okamžitě. Cítíme se pcvní nebo napjatí, jsme-li připraveni jít do akce, nebo cítíme, jak se nám chvěje srdce strachem nebo radostí. Svaly umožňují oka­mžitý kontakt s realitou. Navenek prostřednictvím pohybových vzorců kosterního systému, uvnitr" prostřednictvím zvýšení nebo snížení frekvence srdeční činnosti nebo změn aktivity zažívacího systému.

Živé organismy se vyznačují schopností reagovat. Obecnou vlastností protoplaz­my je schopnost kontrakce společně se schopností excitace. To vytváří předpoklady pro vznik efektivní motorické síly. Svalové buňky se specializují na zkracování a pro­dlužování. Skupiny buněk vytvářejí prodloužené snopce spojené do svazků. Prodlu­žováním a rozšiřová~Sím dokáží vyvinout účinnou sílu při tahu ncbo tlaku, při udr­žování tlaku, při rytmicky probíhající aktivitě nebo při dlouhé, pomalé, pohybové činnosti podobné vlnění.

Svaly jsou spojeny s každou vrstvou mozku a míchy proto si v určitém smyslu můžeme představit mozek a svaly jako jeden orgán. Z tohoto hlediska jsou svaly sil­né nervy. Nervosvalová jednotka je lidským výkonným orgánem sloužícím sociální­mu a osobnímu rozvoji. Je částí neustále probíhajícího procesu, který slouží k pře­žití organismu, jcho sociálním a individuálním potřebám. Kromč anatomického popisu se v této kapitole zároveň přímo hovoří o jeho psychologické analogii, o struk­tuřc našeho mozku. Svaly slouží svojí funkcí k pohybu. V okcipitální oblasti mozku a v jeho centru pohybu - v mozečku,jsou rozpoznávány vzorce jednání. Prostřed­nictvím emocí středního mozku nebo prostřednictvím procesu učení. který je spo­jován s mozkovou kůrou, jsou vzorce rozlišovány na přátelské nebo nepřátelskč.

Co jsou svaly? Jsou počátkem všeohecného procesu života organismu, održují po­stoj těla, vykonávají pohybovč akty dodávají informace o vlastní idcntitě a hrani­cích. Svaly poskytují možnost vytvářet sociální role a postoje. Stručně řečeno, jsou důležité tím, že reprezentují obecnou funkci - zajištují pohyb jak celé struktury, tak vnitřních látek.

Existují tři druhy svalů - dva z nich se vztahují ke struktuře, a poslední z nich však nikoli. První dva předstawjí kosterní příčně pruhované svaly a srdeční sval, třetím typem jsou hladké svaly

Kosterní svaly jsou spojeny s volní kontrolou. avšak to by mohlo být zavádějící. Tyto svaly pokrývají kostru od hluboké až po povrchovou vrstvy jako kabát. Vrstvy svalů zahrnují vlákna krátkých kosterních svalů, kterč regulují tělesný postoj, a an­tigravitační svaly tj. interaxiální svalstvo, jako např. mezižeherní saly a exoaxiál­ní svalstvo, mezi které patří svalstvo pletenců končetin, spojující končetiny a záda s páteří. Tyto svalové skupiny mohou být většinou kontrolovány vůlí. Současně jsou však v pevné vazbě na nepodmíněné reflexy Jako příklad může pusloužit flekční kon­trakce při stavu úzkosti. Tyto příčně pruhované svaly jsou specializovány na rych­lou akci, ale mohou také stejně dobřc fungovat pomalu.

Kosterní příčně pruhované svaly zahrnují rychlá bílá vlákna a pomalá červená vlá kna s vyšší koncentrací hemoglobinu. Rychlá vlákna jsou určena pro rychlou akci, jako je okamžitá odpověd' nebo rychlč vzorce úlekového reflexu, který stimuluje po­zornost. Pomalá vlákna jsou potřebná pro takové tělesné a sociální postoje, které nám poskytují pocity stability a důvěry Tito pomalí a rychlí respondéři jsou pouze částí spektra. Existují zde rovněž přechodná vlákna, jejichž reaktivita je prostřední. Velmi často dochází ke konfliktu mezi rychlými a pomalými respondéry. Jednotlivé úrovnč svalové kontrakce spolu navzájem bojují; zde se nachází základní konflikt osobnosti. Hlouběji uložené vrstvy obvykle odolávají změně - představují homeos­tatický mechanismus. Hlouběji uložené nebo pomalé svalové vzorce ztělesňují naše stabilní self. Změna na tomto poli vyžaduje jakési obnovení rodičovské péče, vyža­duje převýchovu s cílem proměny zvnitřněných původních vzorců. Emocionální pře­výchova nesmí být zaměňována se svalovou relaxací, která se týká rychlých svalo­vých skupin.

Obn 35 a 36: Znázorňují povrchové a hluboko uložené svalové vrstvy.

Srdeční sval představuje vnitřní, hlubokou oblast, protože srdce a aorta jsou uloženy hluboko v hrudníku a hlavě, avšak rozvětvují se také směrem k povrchu. Srdeční sval je příč­ně pruhovaný, což znamená, že obsahuje řady příčných propojení. Tato přemostění mezi buňkami slouží k nepřerušovanému vedení vzruchu srdcční svalovinou Srdeční svaly se tak podobají sociální síti uspořádané na základě přátelských vazeb. Umož­ňují šířcní a usnadnění toku excitačních proudů a udržení rytmu seberegulaee. Srdce je řízeno autonomním nervovým systémem, který reguluje srdeční frekvenci a am­plitudu kontrakce v odpovědi na množství působících podnětů, zejména emocio­nálních stavů. je nepochybné, že krevní ře­čiště s jeho mohutným centrálním stano­vištěm - zobrazeným na obr. 37 - je ve skutečnosti ohromnou pumpou. která se rozpíná, stahuje, přijímá a vydává.

TRUBICE VEGETATNNÍCH SVALŮ:

SRDEČNÍ A SVALSTVO PRŮDUŠEK

Hladké svaly, které jsou pod vlivem ve­getativního nervového systěmu, nejsou uzpůsobeny pro složitější pulzaci. Umějí naopak dobře vytvářet prodloužené, po­malé a trvalejší pohybové vlny - například funkcí srdce je vypuzování krve nebo funk­cí kosterních svalu zkracování se při pra­covním výkonu. Tyto dlouhé a pomalé vlny jsou patrné v tkáních všech orgánů, v krevních cévách, v hormonálních kaná­lech, ve střevech, v urogenitálních trubi­cích. K zajištění pohybu látek trubicemi a jejich vypuzení je nutná neustále probí­hající vlna kontrakcí. Vhodným příkladem mohou být pohyby jícnu nebo dělohy

Na kosterním svalstvu se ukazuje, jak je svalová tkáň efektivní, udržuje-li si svo­ji pružnost - elasticitu. Kosterní svaly jsou zakončeny vrstvou kolagenn, fasciemi, šla­chami a kostmi. U zmíněných tkání pruž­nost postupně ubývá, čímž dochází k po­klesu vytváření tlaku a odolnosti vůči němu. Propojenost jednotlivých tkání a rozdílný stupeň jejich elasticity umož­ňují vznik kontrolované a postupné kon­trakce. Síla je přenášena podle gradientu motility V hladkých svalech a ve svalu sr­dečním pocit síly vychází z jejich vlastní činnosti nebo zpracovávání toho, co obsa­hují - krve nebo potravy. Síla stlačení je tak vymezena obsahem.

Takovč rozdělení do svalových typů a funkcí klade důraz na čerpací aktivitu svalu. Často je v této knizc přirovnávána funkce pumpy k tahací harmonice - aknr­dconu. Otevírání a zavírání svalů je ne­přetržitým procesem expanze a kontrak­ce. Při expanzi a kontrakci nevzniká otázka, zda dojde ke kontrakci nebo ex­panzi, nebo nikoli, nýbrž kolik svalových vláken se kontrakce nebo expanze účast­ní. Proces expanze-kontrakce je pumpou s četnými variacemi. Jak funguje svalová pumpa, vidíme na obr. 38.

38 SVALOVA FMPA

Sval se nata­huje a stahuje a tato hydraulická Funkce vyvolává tlak zkracováním. Zkrácení pnd­miřmje opět prodloužcní. Když sc jedna svalová skupina zkrátí, tak se její anta­gonista prodlouží. Biceps se prodlužuje do určitého bodu, kde se spustí stresový re­flex a celý proces se ohrací. Jde o antago­nistickou reakci, podobně jako na kladko­stroji, na kterém se jedna strana zkracuje a druhá protahuje. Tímto pohybem vzni­ká tlak, je udržován a rozkládán. Můžeme na něco dofáhnout. přitáhnout, pevně držct.

Tři druhy svalů vytvářejí tři různé vzor­ce pumpování: kontinuální rytmické vlny srdeční pumpy neustávající, měnící se pou­ze v rychlosti a amplitudě. Dlouhá, trvají­cí, pomalu plynoucí kontrakční vlna hlad­kého svalstva, měnící se pouze v intenzitě a trvání. A koncčně dvě vlny kosterního svalstva s fázickou, rychlou a omezenou akcí patrnou na bicepsu. nebo dlouho tr­vající, stálou kontrakční aktivitou páteř­ního a antigravitačního svalstva. Rozdílné průbčhy funkce pumpy - rychlé a rázné, trvalé a pozvolné, rytmické a neustávající - vytvářejí přetrvávající pulzační vzorec. Tento vzorec je pocit. který vnímáme jako naši identitu. Poznáváme sami sebe ve vl­nách vjemů. ktcrč udržují tok našeho ne­přetržitého vnímání sebe - rytmické bu­šení srdce, vnitřní pocity ze střev a plic, které neustále přijímají a vypuzují, a vnímání povrchu celého těla, který se rozpí­ná a stahuje.

39 OBECNÉ A SPECIÁLNÍ PUMPOVÁNÍ

Obr. 39: Vrstvení svalstva a funkce pum­py dálc ukazují, že naše struktura se po­dobá trubici s vnéjší svalovou vrstvou, ktc­rá je odlišná od hlouběji uložcných vrstev svalstva. Obr. 39 znázorimje tuto struk­turu načrtnutou ve vrstvách. Pro usnadnění a zvýšení eFektivity čerpacích stanic je celá struktura rozdělcna přepážkami na oddíly hlavy hrudníku, břicha a vyvažová­na bránicemi v oblasti krku, pasu ap. Prochází-li vlna organismem, vzniká tlak jak v podélné ose, tak v příčných osách - na obvodu těla. Tělo se prodlužujc, stlačuje a rytmicky hýbe v takové míře, aby se tlak snižoval, zvyšoval a udržoval, jak je prá­vě třeba.

Svaly nám poskytují pocit soudržnosti a možnost kontrolovat sebc i druhé. Jest­liže svalstvo ztuhne a zastaví se čerpací funkce svalu vlivem strachu, jestliže se stáh­ne z důvodů obrany zbytní, falešnou hrdostí nebo kolabuje nedostatkem podpory, oslabí se našc sebeovládání, sníží se naše sebehodnocení, naruší se náš kontakt sc světem.

KOSTI

Kosti slouží jako opora a tvoří tělcsné jádro. Kosti jsou živoucí trubicc, které se svou strukturou podobají plástvím medu, jež pokrývá hustá sít kompaktních bu­něk. Timto uspořádáním je tčlo schopno odolávat obrovskému tlaku. sevření a na­pčtí. Kosti jsou na svém povrchu bohatě pokryty nervy a díky tomu jsou velmi cit­livé na bolest. Kosti nesou váhu a umožňují nám zažít pocit vnitřní síly Všcchny svaly se upínají na kosti a pohybují jimi. Kostra vytváří rámec pro podporu trubic, navíc si zachová pohyblivost. takže ncuvízneme v prostoru jako roboti. Aby hylo možné vytvoi'it si předstaw těla prostřednictvím proprioceptivních nervů, musí být kosti navzájem pohyblivé v kloubcch a kloubních spojeních. To umožňuje uvědo­mování si přenosu váhy z jedné části těla na druhý a zároveň se stává základem schopnosti snášet tlak.

Kosti poskytují ochranu citlivým strukturám jako jsou červené a bílé krvinky (červené krvinky okysličují, bílé krvinky zajištují imunitu a rozlišování sebe a cizorodých látek), které vznikají, vyvíje­jí se a rostou uvnitř kostního labyrintu - v kostní dřeni

Matka poskytuje oporu svým dětem, dokud nejsou jejich mladé kosti dost pevné. Jestliže jako děti nedostáváme tuto podporu od svých rodičů, snažíme se ji nahra­dit zvýšením napětí svalů. Nedaří-li se nám to, pak se cítíme labilní, hroutíme se a postrádáme vnitřní pocit důvěry.

Zvýšené svalové napětí deformuje kosti, příliš nízké napětí připravuje kosti o jejich pod­půrnou funkci.

Kosti jsou také živoucí pumpy Tvoří hustou a kompaktní sít trubic, které nám dávají tvar a umožňují cítit.

Obr. 40 zná­zorňuje funkce, ktcrým kosti slouží.

40 KOSTNÍ PUMPA

Obr. 41: Kosti nejsou navzájem v pří­mém kontaktu, ale jsou spojeny klouby. Povrch kloubu obsahuje tekuté a polote­kuté látky. Takto utvářený prostor tvoří pumpu. Expanze a kontrakce vytvářejí pro­storové změny v kloubu. Čerpání pomáhá cirkulaci mozkomíšního moku a jiných tká­ňových tekutin a vytváří spojení tkání s rozdílnými úrovněmi tlaku a rychlostmi pohybu tekutin. Kostní pumpa pomáhá nést hmotnost těla, kontroluje rychlost a pohyb a umožňuje vnímání komprese a vnitřní soudržnosti.

41 KOSTNÍ A KLOUBOVÁ PUMPA

Přílišná strnulost a slabost kostí je zná­zorněna na obr. 42: Kosti mohou zvýšit svoji schopnost snášet tlak a nést hmot­nost a přenášet tak podpůrnou funkci ze svalů a orgánů zpátky na kosti, chrupav­ky a šlachy To zvyšuje pocit pevnosti a ji­stotu vnitřní struktury.

42 KOSTI ZKOLABOVANÉ A RIGIDNI

Dojde-li kc zranění nebo k onemocnění kloubu, jako např. k artritidě, kloubní du­tina se mění nebo může být i zničena. Podobné změny mohou nastat při dlou­hotrvajícím potlačeném vzteku nebo zmra­zeném strachu. Ztuhlost, rigidita způso­bujc stlačení organismu, omezuje působení pumpy v oblastech kloubů a tím se vy­trácejí pocity spojené s roztahováním. na­tahováním a kontrakcí. Takto omezené vní­mání ovlivňujc prožívání těla, ale i pocity důvěry při pohybu. Zatuhlé nebo slabé struktury způsobují problémy s vnímáním a puciťováním vnitřního pohyhu a vnitř­ní opory. Ztráta kostní integrity vede k po­citům vnitřní fragmentace. Rodičc, kteří nechovají své děti v náručí nebo neposky­tují dostatek podpory v raném dětství, podporují vývoj rigidity jejich svalů ve­doucí ke vzniku pocitu opory. Pokus o uvol­nění svalových kontrakcí v dospělosti pak vyvolá úzkost, protože chybí pocit vnitřní opory opírající se o kosti a klouby.

Krevní řečiště

Krev je energetizovaná tekutina, která je v pravidelném rytmu poháněna srdcem a cévami. Cirkulace krve je generalizovauá funkce se specializovaným, pevně umístě­ným orgánem - srdcem. Výměna krve a plynů se uskutečňuje v celém těle, srd­ce je však ccntrální pumpou. Srdcc a jcho hlavní větev aorta. vysílá cnergetizovaný proud tekutiny do cclého těla. Aorta spo­lečně s jícnem a bloudivým nervem pro­cházejí bránicí. Zde vzniká úzké spojení srdce s klenbou bránice. Dýchání a srdeč­ní tep tak spolu komunikují přímo. Umís­tční bloudivého nervu také jasně ukazuje, že dýchání a tep dávají vzniknout pocitům, jež zaplavují cclý organismus.

43 KREVNÍ ŘEČIŠTĚ

Ohr. 43: Vztah srdce k organismu a k funkci svalové pumpy: ztuhlost nebo slabost pátcřního svalstva může mít vliv na funkci srdce a plic a způsobuje pocity úzkosti a nedostatečnosti. Inhibice proce­su vstřebávání nebo vylučování zapříčiňuje vznik rigidity v různých částech krevního řečiště, způsobující zvětšování počtu me­chanických a emocionálních problémů.

Mozek a nervový systém

Vzrušivost je základní vlastností nervové soustavy. Expanze a kontrakce jsou pů­vodně svalovou aktivitou, zatímco v nervové tkáni je primární aktivitou polarizace a depolarizace. V nervech probíhají vlny elektrického proudu, ve svalech vlny akti­nu a myosinu. Strukturálně se oba systémy podobají. Svaly tvoří prodloužené buň­ky: nervy tvoří prodloužené výběžky. Svaly a nervy vykazují kupodivu stejnou stav­bu. )sou to svazky struktur podobných trubicím, poskládané do vétších svazků a ty pospojované do větších celků.

Nervy se rozvíjejí z bunčk s prodlouženými těly které vytvářejí spojení se vzdá­lenými místy Neurální trubice vytvářejí vlny excitaeních impulzů podél svýeh os a transportují protoplazmické tekutiny Tato prodloužená těla se nazývají dráhy ner­vy nebo provazce.

Nervový systém pochází z embryonální neurální trubice. Na jednom konci se vy­tváří řada záhybů. a váčků. Tyto váčky se později stávají korovou vrstvou předního mozku, středním a zadním mozkem. Z této aeurální trubice vysílají buněčná těla vý­běžky nervové svazky nebo nervy - tak vzniká mícha.

Neurální trubice se skládá z mozku, míchy a nervů, které pronikají do svalů a orgánů. Vzniká tím úzké a pří­mé spojení mezi svaly a mozkem.

Ncrvový systém má dvě části - auto­nomní nervový systém a centrální nervo­vý systém. Autonomní nervnvý systčm zá­sobuje útrobní orgány a reguluje základní životní funkce. Nalézá se v laterální části míchy a Varolova mostu, tedy v tzv moz­kovém kmeni. Centrální nervový systém se nachází v předním mozku neboli v moz­kové kůře, kde se uskutečňuje smyslová a svalová diskriminace. Tady dochází k plá­nování, asociační činnosti a k učení sc praktickému jednání. Je to oblast volní kontroly

5I NEURÁLNI SÍŤ

Obr. 51: Nervový systém je trubicí v tru­bici - neurální trubice uvnitř páteřního kanálu, který je uvnitř trupu. Nervový systém je podobný plotu z pletiva. Cent­rální trubice, mícha, má hustou struktu­ru, která se na jednom konci houbovitě rozšiřuje a na druhé straně končí systé­mem kořenů. Je to trubice, která je umís­těna v centrální ose těla a z ní vybíhají větve, jež vytvářejí sít. Nervy které dosa­hují k orgánům a řídí je, jsou spojeny s mí­chou pomocí struktury podobající se pa­voučí síti. Kdybychom všechny nervy naplnili kontrastní substancí, vypadaly by jako kořeny stromu a graficky by vytvá­řely sít.

Sít nervového systému zahrnuje kožní pojivové orgánové struktury se všemi spe­ciálními kožními receptory a také vnější páteřní svaly s jejich kinestetickou funkcí udržující spojení s prostorem a vnčjším prostředím. Nervová periferie tak zahrnujc nejen kůži a krevní cévy, ale takč vůlí ovládané svaly, a to prostřednictvím cereb­rospinálního systému. Nervos·ý systém a mozek propojují vnitřek a vnčjšek.

Nervový systém, jako všechny systémy je uspořádán ve vrstvách. Vrstvy slouží jako ochranné kanály a vodiče tekutin. Současně je nervový systém pumpou, která pulzuje, stahuje se a rozpíná a kterou cirkulují tekutiny a hormony v mí.še a ko­morách, mezi svaly a nervy

Nervový systém reguluje orgánové a svalové kontrakce a také distrihuci hormo­nů. Honnony však samy zpčtně ovlivňují nervový systčm. V jistém smyslu je mo­zek a nervový systém hormonální žlázou. Nervový systém byl z historického hle­diska chápán jako druh elektrického generátoru, protože s ním je spojována vzrušivost a hormonální kontrola.

Nervový systém je trubicí. která umožňuje vznik a přenos elektrizované tekuti­ny a hormonálních a neurálních impulzů. Čerpací aktivita systému se přímo vzta­hujc k vitalitě neurální a neurohormonální aktivity. Např. v případě šoku vytváří otok nebo koagulované bílkoviny míšní městnání s doprovodným snížením neurál­ní aktivity Při extrémním chladu dochází k nervovému útlumu a aktivita se snižuje.

52 NEURÁLNI MEDIJZA

Obe 52: Neurální medůza. Nervový systém je dutinou vyplněnou tekutinami, kte­ré podporují orgánovou pulzaci. Nervy se skládají z centrálního kanálku, kterým je přečerpávána axonová plasma. Mozková a míšní pumpa udržuje centrální tok teku­tin, který zahrnuje cercbrospinální a komorový občh v mozku. Centrální nervový svstčm připomíná obrovskou mcdúzu, která se protahuje, rozpíná. vyprazdňuje a opět naplňuje. Udržuje vnitřní elektricky polarizované prostředí, které odpovídá na pro­cesy probíhající v moři buněk. Tento systém jc součástí pulzující pumpy celého or­ganismu. která umožňujc vznik elektrického proudu, excitačních vzorců a proudění hormonálních tekutin. -tímto způsobem se vytváří motilní tekutá anatomie, která chování mikrosvčta transformuje v chování makrosvěta.

Obr. 53: Vnější mozková kůra podle tvaru připomíná fazoli, střední mozek má tvar plodu a mozkový kmen podobou připomíná plaza. Tři vrstvy jsou propojené sítí vláken. ktcré slouží cirkulaci. Funkce mozku se podobá velkému srdci. Má čtyři vnitřní komory a velkou trubici - míchu, která ústí ven a která se podobá aortě. Ko­mory jako čerpací stanicc pohánějí tekutiny do celého orgaivsmu. Mozek kontinuálnč pulzuje v rytmu 14-18 údera za minutu. Pulzující. systémy různých dutin ve spoje­ní s mozkem tvoří jeden komplctní systém.

Mozek pulzuje jako jednotný útvar. Také rcguluje pulzaci celého organismu, kte­rou je schopen stimulovat nebo potlačovat. Podle toho, jak pulzuje neurální systém, se řídí subjektivita vnímání proudění nebo vibrování, které zprostředkovávají pro­žívání sebe sama stejnč jako hlubší prožitek ncurální integrity: Na strach nebo boj reagujc organismus zvýšcnou pulzací střcv a srdce. Horní část těla se rozpíná a po­siluje, připravuje se na boj nebo útěk. Podobně je tomu u medůzy, která rychlým pumpováním získává tvar beranidla nebo je její pumpování pomalč, jako by byla ve spánku.

Někdy mozek bojuje sám se sebou, jedna jeho část je hyperaktivní, drohá hypo­aktivní. Pulzační vzorce jsou nepravidelné. Rytmické vlny v nčktcrých oblastech vy­kazují sníženou reaktivitu. Jde o poškození, které lze připodobnit k činnosti poško­zeného srdečního svalu s následným narušením srdečního rytmu. Mozek může sám svou aktivitu tlumit ncbo stimulovat. Strach inhibuje mozkovou činnost. Vztek způsobuje hyperaktivitu; hrůza a šok způsobují útlum a hibernaci. Smutek souvisí se smrštěním mozku, zatímco vztek narušuje a zesiluje jeho rytmus. Odpor a vzdor zpevňují mozck. Sexuální vzrušcní a láska podporují rytmické vzorce, zrychlují je a zvětšují jejich amplitudu, zatímco hyperstimulacc zvyšujc počct úderů a zkracuje interval. Mozek, podobně jako srdce, může zrychlovat a zpomalovat, pracovat nor­málně i v nepravidelnému rytmu.

Svalová napětí, spasmy nebo slabost kolem hlavy a krku mají výrazně negativn vliv na mozek a autonomní nervový systém. Chronické svalové napětí v ústech a na patře může interferovat s tokem mozkových pulsací obdobně jako zkrácení svalstva v oblasti prvního obratle ovlivňuje cirkulaci v míše. Svalové spasmy mají vliv na hluboko uložené autonomní nervové regulátory v oblasti krku, které ovlivňují zá­sobování. kyslíku. Napětí v jícnu a spodní části průdušnice může rovněž ovlivňovat hlavové nervy. Hluboké spasmy v oblasti krčních svalů, oddělujících hlavu od tru­pu, nebo spasmy očních nebo krčních svalů zastavují volnou pulzaci mozku. Ná­sledkem může být bolest a nemoc.

79

53 NEURÁLNÍ PUMPA, MOZKOVÁ KŮRA, STŘEDNI MOZEK, MOZKOVÝ KMEN

Obr. 54: Tři vrstvy a trubicové pro­dloužení nervového systému. Vnější koro­vá vrstva je bohatě zásobena nervy a smysly-zrak, hmat, sluch, propriocepce, kinestezie. Právě zde vzniká lidské vnímá­ní času a prostoru. Střední vrstvu přcd­stavuje thalamus, kde přebývají emocio­nální a vývojové potřeby Nejhlubší vrstvou je mícha. serpent, autonomní kanál. V ní cirkuluje tekutina míchou a mozkovými komorami. Pulzace mozku načerpají tuto tekutinu. která je podstatná pro zdravý neurální život. Cirkulaci podporujc tvrdá mozkomíšní plena, silný ubal mozku a mí­chy. která je připojena k lebcčním kostem a k páteři v celém jejím průběhu až ke kos­ti křížové.

54 TŘI NEURÁLNÍ VRSTVY

Obal míchy a mozku se chová jako jedna trubice podporující pulzaci tím, že se natahuje a stahuje spolu s tím. jak se ohýbá a natahuje celé tělo.

Tři mozkové vrstvy probíhají též hori­zontálně. Hustotu a koncentraci tkánč mozku Ize porovnat s objemovým rozpí­náním se periferní nervové sítč. Mozek má tak dva póly kraniální a periferní, které jsou spojeny centrální osou. Je to velmi po­dobné systému větví a kořenů stromu. U stromu dochází k výměně živin mezi dvčma rozdílnými úrovněmi existencc ­půdou a atmosférou. Tma a světlo komu­nikují, skrze kmen dochází k čerpání te­kutin z přílivových hlubin země a slunce. Činnost mozku se odehrává v nmohém vel­MI PODOBNĚ.

Obr. 55: Tři oddíly lidského mozku - vnější korová vrstva, střední mozek s ko­morami, mozkový kmen a mícha se svou sjednocující sítí nervů (zde na obr. pažní větev). Zvýšený a snížený svalový tonus silně ovlivňuje způsob pulzace nearálního orgánu.

55L4BYRINTLIDSKEHOMOZKU

Obr. 56: Mozkové vrstvy jako odraz lidské evoluce a strukturovanč historic. Stu­denokrevný mozek plazů je reprezentován míchou, ptačí a hadí podoba mozku pro­dlouženou míchou a mostem. Střední část, thalamus - emociouální část mozku, je charakteristická pro teplokrevmá zvířata - savce i člověka. Kůra představuje lidský mozek s jeho kulturním rozměrem, se schopností vy·tvářet symboly používat ná­stroje za účelem zdokonalování mezilidské komunikace. Tento obrázek je moderním totemem, který ukazuje naši historii postupující od nižších tvorů ke zvířatům až k lidské bytosti.

56 TOTEM MAŠEHO VĚDOMÍ

82

Neviditelná vrstva: tekutost, pocity, hormony a emoce

Voda

Voda, základní. element života, je složena ze dvou plynů - vodíku a kyslíku. Na vodu se běžně díváme jako na látlku, ale ona je víc než to, je to komplexní uspořá­dání molekul se specifickýtn růstovým vzorcem. Její ochlazení vede k zahuštění struk­tury· a vytváření ledu - pevného skupenství. Zahřejeme-li ji, molekulární struktura taje a proměňuje se v páru. Voda je tak schopna být plynnou, tekutou i pevnou lát­kou. Má schopnost energii uchovávat - pevné skupenství v podohě ledu, potenco­vat energii – plyné skupenství nebo zůstávat v přechodné, tekuté formě. Abychom porozuměli lidskému tvaru, je nezbytné, abychom porozuměli těmto vlastnostcm vody

Stav tekutosti je odrazem stavu lidskčho života. Embryo nebo kojenec jsou ještč jako by v tekutém stavu, jsou křehčí a pružní. Růstem organismus kondenzuje, zpev­ňuje se, tuhne. Tekutost je spojena s pružností srdečního obalu, který v procesu stár­nutí a umírání vápenatí a tuhne. Smrt s sebou přináší stav zkapalnění a přeměnu v plyn, který nazýváme hnilobou.

Voda je díky své molekulární struktuře schopna elektrické vodivosti. Rotační po­hyby země, proces ohřívání. nebo ochlazování vesmíru jsou záležitostmi, které ge­nerují proudční. Tyto síly způsohují proměnlivost tekutiny z pevného skupenství na plynné, z ledu na ply·n, vytvářející za náležité teploty elektricky nabitou tekutinu s odlišnými vlastnosti. Tekoucí voda se roztahuje a smrštuje. ]e schopna na sebe vzít mnoho druhů podob. Existujc voda rozbouřená, voda klidná, voda ohřátá a stude­ná. voda tichá a zpěněná.

Jednou z nejpozoruhodnějších tekutin je protoplazma, sérum, jehož dynamika sto­jí v základech vzniku života. Protoplazma teče, pulzuje a je schopna měnit směr po­hybu. Vlastní viskozitou vytváří membrány a trubice, aby v nich mohla sama prou­dit a rovněž buduje tyto membrány v buňkách.

Protoplazma může změnit svůj směr, stát se měkčí nebo tvrdší. Lidské tělo se cho­vá stejně - svaly tuhnou nebo ochabují. Strachem nebo vztekem organismus tuh­ne, láska a starostlivost jej změkčují.

Když se voda elektrizuje, je schopna chovat se odlišně. Stává se baterií. Kyselá a zásaditá voda mají odlišné vlastnosti. Současně s evolučním vývojem vody coby formy života se vyvíjely proteiny a steroidy. Voda se stala chemickou látkou schop­nou rozpouštět materiály. rozrušovat je, měnit je z jedné formy na druhou. H20 se stala katalyzátorem, který urychluje procesy, léčí a vytváří nové struktury. Voda je tekutý proces, který přetváří sám sebe, tvoří buňky s jejich ohraničením, transformuje se v krev, tkáňové tekutiny lymfu, pot, moč, semeno, vaginální tekutinu, míš­ní mok a kloubní maz, vydechovanou vodu, trávicí štávy a hormony. Tyto tekuté směsi nejsou volně proudící, ale jsou uchované v buňkách, vacích a měchýřích až do té doby než jsou vyloučeny prostřednictvím bunčk a svalové pulzace do trubic nebo jiných speciálních tekutin. Hormonální a enzymová pulzace vytváří a pomáhá sti­mulovat tyto specifické tekutiny.

Obecný pulzační vzorec umožňuje specializovanou činnost těchto tekutin, jako je např. stimulace růstu, uvolňování energie pro rychlou reakci a okysličování důleži­té pro růst, stimulace sexuálního chování a zajištění neurologické propojenosti. Po­hyby tčla podobné pohybům tahací harmoniky tyto tekuté stavy napomáhají udr­žovat. Jestliže se úroveň obecné pulzace zvětší, dojde ke krizi činnosti. Nadměrná aktivita vede k vyčerpanosti. Dochází-li ke snížení úrovnč obecné pulzace, dochází k potlačení a snížení činnosti. Tyto speciální tekutiny jsou tak odpovědné za kvali­tu života. Umožňují biologickou, emocionální a psycholoqickou integraci, vyvolávají hluboké prožitky a přinášejí stavy poznání.

Hormony

Hormony jsou jednou z forem vody a tvoří základ chování v živočišném světě. Slovo hormon znamená "uvést v pohyb", vlastnost "dát impulz" nebo "podráždit". Hormony jsou drážděním svého druhu, vodou, která udržuje oheň, prudké vzpla­nutí epinefrinu, trvalé teplo z hypofýzy nebo zajištují ncustálé přenosy informací a pokynů z mozku neurálními transmitery.

Hormony jsou anatomií v tekuté podobě, jejich sekrecí se dítě mění v dospělého. Tyto nabité tekutiny ovlivňují růst. vytvářejí trpaslíky nebo obry Mozek je hormo­nální žláza vylučující do krve proud kouzelných elixírů. Hormony magnetizují krev, mění chlapec a dívky v muže a ženy a ženy v kojící matky. Smysl pro růst a teplo pocházejí z hypofýzy a štítné žlázy V nadledvinkách a v sexuálních žlázách vznikají pocity síly, přitahování a specifické odpovědi na druhé pohlaví. Hluboké viscerální pocity i city vycházející ze srdce jsou záležitostí hormonů.

Hormony a enzymy umožňují vznik vnitřního pocitu proudění a tekutosti. "Tc­kuté" chování čeká, až vykrystalizujc do "svalového" chování. Trávicí hormony umož­ňují střevní a orgánovou peristaltiku. Epinefrin zrychluje srdce a vyvolává akci boje nebo útěku, vybídnutí a zápasu. Pohlavní žlázy a hypofýza vyvolávají specifické se­xuáhí motorické akce. Plížíme se a kroutíme se hladem, strachem či vzrušením z po­znání. Stojíme, chodíme, běžíme v závislosti na růstu hladiny adrenalinu, sexuální excitace, nebo hladu.

Pocity a emoce

Pocity a emoce se řídí zákonitostmi vody Dostaneme-li se do šoku nebo se za­tvrdíme, abychom potlačili bolest. stav našich tekutin se podobá ledu. Když tajeme láskou nebo se rozplýváme v slzách, naše cítění proudí jako voda. Stav zažívacích orgánů vyvolává pocity hladu, prázdnoty, touhy následované snahou po uspokojc­ní a naplnění.

Láska, starostlivost, přitažlivost, hněv odpor jsou emocionální stavy jež tvoří ob­sahy našeho vědomí. Představují také stav pohotovosti k akci. Projevujeme city a stá­váme se bud' gejzírem nebo řekou. Chováme se jako pohybující se vlny na moři nebo jako led. Valíme se nebo proudíme. Pláč a vzlykot, vzdychání a sténání jsou speci­fickými tvary tekutin. Toto jsou dymamické síly vody. jež hledá způsob, jak samu sebe proměnit v jiné struktury, a tak se změnit.

Pocity a emoce, hormony, tělo a vědomí - vše mění formu a hovoří mnoha jazyky Tvary krystalizují a kapalní. Nic není zafixováno do stálosti, některé procesy mají blíže ke skupenství ledu nebo jsou jakoby zkostnatělé, jinč jsou více tekuté. Tekutý život je rozpoznáván skrze jazyk funkčnosti, tok myšlení, příliv hlubokých pocitů, zmnožování představ nebo jejich redukci. Tekutiny jsou opravdu částí psýché. Jsou to poslové ohlašující chování. Ony organizují a kategorizují chování. Scxuální vzru­šcní stimuluje tělo a vyvolává rituály namlouvání.

Jsme mořem tekutin vytvářejících strukturu a tvar, organismickou konfiguraci, formu, strukturu, pulzační vzorce vedoucí k určitému vzorci prožívání života, cítě­ní a přemýšlení v nás a s druhými.