Prohloubené dýchání, klidový výdech

Výtah z Máček:“Dýchání při tělesné zátěži“ viz podklady –dech, Dýchání při tělesné zátěži

7.1 Prohloubené dýchání, klidový výdech, dýchací svaly - s47

Dýchání může být prohloubeno z důvodů:

větší potřeby výměny plynů při tělesné práci,

metabolických

psychických,

Podle míry prohloubení mohou se pak na dýchání účastnit i další svalové skupiny, které nazýváme pomocné dýchací svaly mající i jiné funkce, např. posturální nebo fixační i hybné, kterými jsou plně vytíženy. Jejich spoluúčast na dýchání je pro ně vlastně práce navíc, proto bývají snadno přetíženy a dříve se unaví.

Do skupiny pomocných svalů dýchacích patří mm. scaleni. které jsou používány nejčastěji, a m. Sternocleidomastoideus, který se zapojí až při dušnosti z patologických příčin. Oba se účastní jako svaly pomocné inspirační, které zvedají horní aperturu hrudníku a tím též zvětšují dutinu hrudní.

Klidový výdech je většinou považován za zcela pasivní děj, který je vyvolán elasticitou plic a částečně hrudníku. Tvrdí se. že při jeho provedení není nutná svalová, práce. Ale i při klidovém a ještě více při zátěžovém dýchání se uplatňuje tzv. negativní dechová práce inspiračních svalů, která brzdí rychlost výdechů a tím jej reguluje. Tato regulace se uplatňuje při řeči a zpěvu. (Negativní práce může za určitých okolností kumulovat určité množství energie, které může být využito při bezprostředně následujícím pohybu.) V druhé polovině výdechu přistupuje již nejen brzdící ale i aktivní silová složka zvláště při prohloubeném dýchání.

Kdyby výdech probíhal opravdu pouze pasivně, pak by proběhl velmi rychle. Například při astmatickém záchvatu, jsou inspirativní svaly v křečovité kontrakci a brání výdechu.

Při prohloubeném dýchání se na výdechu spoluúčastní i výdechové svaly. Jsou to mezižeberní vnitřní svaly, které sklánějí žebra dolů. Jako pomocné výdechové jsou označovány svaly šikmé, přímý a příčný břišní, pilovitý a čtyřhranný bederní. Tyto svaly stahují při výdechu žebra dolů a komprimují obsah dutiny břišní. Jejich účast je významná i při dalších funkcích jako regulaci výdechu při řeči, kašli a při použití břišního lisu.

Při prohloubeném dýchání i při dušnosti se může po určité době objevit únava dechových svalů, která se projevuje povrchním dýcháním se a výšenou frekvencí. Únavu lze zjistit objektivně poklesem hodnot rozepsaného výdechu za 1 s (FEV₁) ze snížené kontraktilní síly bránice při pohmatu břišní stěny při dýchání. Při klidovém dýchání v poloze na zádech cítíme vyklenování břišní stěny způsobené přesunem útrob směrem dolů, stoupá nitrobřišní tlak, pohyby hrudní stěny jsou v této poloze omezené. Při únavě a při oslabených bráničních kontrakcích je naopak břišní stěna při vdechu vtahována dovnitř a pohyby hrudníku jsou zvýšeny.