RYTMICKÉ DÝCHÁNÍ

Rytmické dýchání vede člověka k sladění vibrací s přírodou a pomáhá k rozviji jeho skrytých sil. Rytmus pohybu plic se rozšiřuje na celé tělo, na všechny orgány a ovlivňuje veškeré dění v organismu. Frekvence dechu vytváří vnitřní rytmus organismu a do jisté míry je olivňována vůlí člověka. Pomocí rytmického dechu ovládají jogíni síly svého organismu a jsou schopni phlcovat značné množství prány, která se ukládá pod prahem vědomé vůle pro případ potřeby. Pomocí rytmického dechu mohou ovládat jogíni krevní oběh, činnost srdce i dalších orgánů.

Za jednotku času se při rytmickém dýchání považuje doba jednoho srdečního rytmu. Srdce bije u různých lidí různě rychle a proto jednotka času u rytmického dýchání je pro každého jiná a to zcela osobní.

Počet dechů u zdravého člověka je 10-15 za minutu. Překračujeli počet 15, naznačuje to , že v organismu existuje nějaká nepravidelnost, nebo chorobné změny. Dodatečným zjišťováním stavu zdraví je poměr dechu k tepu. U zdravého člověka připadá na jeden dech 6 tepů. [Sieradski- čaraka]

převzato ze souboru „pranajxx“ Upravit !!!!! Bhole

44. RYTMICKÉ DÝCHÁNÍ

SAVITRI PRÁNAJÁMA

Mezi pránajámickými technikami se vyskytuje velký počet takových, které využívají různých dechových rytmů. Všeobecně lze říci, že rytmické dýchání přispívá k celkově harmonizaci, především v oblasti psychické a představuje tak zároveň prostředek k vytváření podmínek pro dobré zdraví. Je však nutno upozornit, že rytmus dechu musí být individuálně vybírán tak, aby ani během cvičení ani po jeho skončení nedocházelo k žádným nepříjemným pocitům, jako je např. tlak, napětí, bolest, nedostatek vzduchu apod. Zjistíme-li během pránajámického cvičení spojeného s určitým rytmem, že k nežádoucím pocitům dochází, je nutno zvolit rytmus méně náročný nebo cvičení úplně vynechat. V některé, zejména starší, literatuře bývají uváděny velice vysoké dechové rytmy. Nejenže jsou tato cvičení běžně těžko zvládnutelná, ale zároveň představují i určité, dosti velké riziko.

Provádí-li člověk pránajámická cvičení jako součást celého komplexu jógových technik včetně úpravy životosprávy a respektování zásad v oblasti mentální, nemusí vůbec tyto vysoké rytmy používat ani ke zdokonalení v oblasti pránajámy, ani jako přípravu na vyšší stupně jógy.

Dechová cvičení s použitím vhodného rytmu lze praktikovat v různých polohách - v sedu, lehu, ve stoji i při chůzi. Za nejjednodušší cvičení v tomto směru lze označit ten způsob dechu, kdy nádech i výdech jsou ve stejném poměru, např. 4:4, 6:6 nebo pro vyspělejší cvičence 8:8. V tomto případě nevkládáme zadržení dechu. Během cvičení dýcháme výhradně nosem, což platí i pro všechna dále uvedená cvičení, právě jako skutečnost, že délka jedné doby v uvedených rytmech představuje dobu jednoho srdečního tepu, což zhruba odpovídá jedné sekundě.

Obdobné cvičení spočívá v tom, že provedeme nádech, a výdech je dvojnásobně dlouhý, např. 2:4, 3:6 nebo 4:8. Tento způsob dechu představuje výraznější možnost zklidnění.

Další techniky využívají také zadržení dechu. Jedním takovým cvičením je pránajámická technika, při které nadechujeme, zadržíme dech po nádechu a vydechujeme vždy na stejný počet dob, např. 2:2:2, 3:3:3 nebo 4:4:4, aniž bychom vkládali zadržení dechu po výdechu. Jestliže při stejném způsobu dech vkládáme také zadržení dechu po výdechu, představuje to další obměnu této techniky, kterou můžeme vyjádřit dechovým vzorcem 2:2:2:2, 3:3:3:3 nebo 4:4:4:4.

SAVITRI PRÁNAJÁMA

Mezi rytmická dechová cvičení se řadí také technika označovaná jako SAVITRI PRÁNAJÁMA, při které se vkládá po nádechu i výdech vždy zadržení dechu o poloviční délce nádechu. Savitri pránajámu lze zapsat tímto dechovým vzorcem: 4:2:4:2, 6:3:6:3 nebo 8:4:8:4. Savitri pránajáma má výrazný zklidňující účinek a používá se v některých případech jako příprava pro praktikování mentálních technik.

Rytmická dechová cvičení provádíme zhruba po dobu 2-3 minut a můžeme je provádět i při chůzi, kdy dechový rytmus sladíme s rytmem chůze.

Účinky: rytmická dechová cvičení harmonizující oblast psychiky, jsou vhodná při únavě, depresi, nedostatku energie, ale také v případech nervozity či podrážděnosti (zde je vhodné volit techniky s prodlouženým výdechem)

Kontraindikace: zadržení dechu se neprovádí v případě oslabeného či nemocného srdce, zadržení dechu po nádechu je nežádoucí v případech vysokého krevního tlaku a zadržení dechu

==============================================================

převzato ze souboru „Lys. c.j. str50“ Upravit !!!!!

Vesmír je naplněn rytmy a náš žívot je na tyto kosmické rytmy napo- jen. Rytmická je zejména činnost našich orgánů a rytmus dýchání a ryt- ! mus srdce si podřizují všechny ostatní. Tyto dva rytmyjsou nedílně spo- °7 jeny a jogínům neuniklo, že poměr mezi poctem vdechů_ a srdečním te- pem je jedna ku čtyřem. Jestliže záměrně zpomalíme ňebo zrychlíme ďýchání, můžeme ovlivr~it průběh dění v organismu jako celku s mohut- nym dopadem na vaši vitalitu (dobrým a zrovna tak špatným, je-li ryt- mus nesprávný). j Jogíni doporučují dýchat tak, jako by nám při narození byl vyměřen určitý počet dechů na celý život. Kdyby tomu tak bylo, jak bychom dbali na velmi pomalé a hluboké dýchání, abychom si život prodloužili! A sku- tečnost jako by tomu dávala za pravdu: uspěchané a povrchní dýchání podkopává naši vitalitu a zkracuje život a naopak dýchání pomalé j a hluboké nás naplňuje dynamismem á vitalitou. V případě dýchání se zdá že aritmetika ztrácí své oprávnění. Človek se sedavým způsobem "; života vde~hne průměrně l8krát za minutu, pokaždé půl litru vzduchu; ~eho mmutový dechový objem je tedy devět litrů. Předpokládéjme_ , že decflova kapacrta nám dovolí vdechnout 4 ? litru najednóú, což j~ ňoř- málňí průměrný objém; jéstližé zpomalíme dýchání natolik, že snížíme počet na pouhé dva úplné vdechy za minutu, můžeme tedy vdečhňout rovněž 9 litrů za minutu. V čem tedy spočívá význam a výhoda pomalého a hlubokého dýchá- mí? Mohlo by se zdát, že rozdíl je nulový, poněvadž v obou případech je minutový objem stejný, ale ve skutečnosti je rozdíl obrovský. Jak jé~tá móžné? Uvažujme. Mezi nosními dírkami a plicními sklípky (alveoly), to je mezi vnějším vzduchem a výměnnými plochami plic, jsou dýchací cesty tvořené průduškami průdušinkami ajejich větvením. Objem toho- __ to ,potrubí ` představuje ale nejméně 2 litru. Půl litru vzduchu, který pro- nikne při povrchním dýchání, tedy stačí právě jen k promíchání vzduchu uzavřeného v tomto "potrubí" a do výměnných alveolů se dostane sotva několik kubických centimetrů čerstvého vzduchu. Jestliže naopak dýcháme pomalu a dodáváme plicím 4 ? litru, přivá- díme do kontaktu se vzduchem celý nebo skoro cely užitný povrch plic, a to je výměnná plocha nejméně dvacetkrát větší, kterou oživujícímu

str. 51

vzduchu nabizíme. Navíc výměny přes plicní membránu se uskutečňují ' v néjÍepších podmlnkách pouze tehdy, když doba_ kontaktu trvá více sekund, což odůvodň_u~e , pomalé dýcháni á ódšuzuje ja y o i š~écfi v oblasti dýcháňí. Tím, že rozšiřujeme zároveň plochu koritaktú á dobú jeho trvání, čistý zisk dýchacího procesu, to znamená vypuzení většího množství C02 ajiných toxických plynů, tak i vázání kyslíku, bude bez přehnaného optimismu dvacetinásobný v porovnání s dýcháním povrchním a rychlým. Proto jogíni říkájí, že užitek jediné minuty jógového dýchání přerůstá do célých 60 následujících minut.

Relaxační jógové dýchání zahrnuje čtyři fáze:

1 . výdech (réčaka), 2. zadržení při prázdných plicích (súnjaka), 3. úplný nádech na tři doby (púraka), 4. zadržení při plných plicích (kumbhaka).

Obvykle se na Západě berou v úvahu pouze tři fáze: púraka, kumbhaka a réčaka, nebo dokonce pouze dvě (púraka a réčaka).

Tyto čtyři fáze budeme postupně zkoumat.*)

Převzato od Miládky str. 114

Pomocí rytmickeho dechu se v těle všechny složky seřazují, všechny buňky těla se obracejí jedním směrem. Celé tělo se stává nabitou baterií.