P~J~

IZ01.OVAN~ DÝCHÁNf S POU$I'T'fll ~10DEB, tzn. poloh prstů, které ovlivňují plicnf orgán tak, že dechová aktivita probíhá s největšf intenzitou ve zvolené oblasti

Dýchánf provádfme v libovolném uvolněném sedu, ruce položíme na kolena či stehna a vytvoříme přfslušnou mudru. Brániční nebo-li břišnf dech provádfme současně s mudrou, kterou nazýváme č i n m u d r a (podrobný popis je uveden v kapitole o mudrách, kde jsou uvedeny i následující mudry užívané při izolovaném prodýchávání plic). V tomto přfpadě dech vědomě neovlivňujeme, pouze pozorujeme dechovou aktivitu. Máme možnost zjistit, že nejintenzfvnějšf je právě v oblasti břicha.

Ve stejném sedu zaměníme uvedenou polohu rukou za další, která je označována jako č i n m á j a m u d r a . Při záměně první mudry za druhou neotvfráme oči a stále pozorujeme dechovou aktivitu, která se posouvá směrem vzhůru a můžeme ji nejintenzfvněji pociťovat v oblasti hrudníku.

Po několika deších, opět bez ovlivňovánf dechu a otevíránf očf, vytvořfme třetf mudru, nazývanou a d h i m u d r a . Tato poloha rukou způsobuje přesun dechové aktivity do oblasti plicnfch hrotů, což při koncentraci na tuto oblast můžeme snadno zaznamenat.

Po provedení několika dechů můžeme pro lepši uvědomění, si rozdílů při jednotlivých polohách rukou provést opět první polohu - čin mudru, setrvat tak zhruba po dobu 5-7 dechů, s plným uvědoměním dechové aktivity, a potom přejft přímo na třetí polohu - adhi mudru. Při změně jsou oči opět zavřené a pozornost je zaměřena na změny v dýchacím procesu. Rozdíl v dechové aktivitě je v tomto případě natolik markantní, že jej zaznamená i člověk, který nemá nijak zvlášť vytříbenou schopnost pro pozorování dějů ve vlastním organismu. Pro plné uvědomění si nastalé změny můžeme tyto mudry (čin mudru a adhi mudru) několikrát, vždy po krátké chvíli procítění, vystřídat.

Uvedená cvičení jsou vhodná na příklad i pro děti předškolního věku, které jsou schopny touto cestou ovlivňovat svoje dýchání.

5. I~OL~O®ANfI PH,ODiCHÁ®ÁNf PEAVfI A LIiV~ PObOVINY PIWIC

Jedná se o odlišnou dechovou aktivitu než v předešlých technikách. K jejímu provedení se využívá polohy rukou označované jako š u n j a m u d r a . Cvičení opět provádíme v pohodlném sedu. Ruce položíme na stehna nebo kolena tak, že levá ruka je otočena dlaní dolů a pravá dianí vzhůru (palec je odtažen od dlaně, ale jen natolik, aby nedocházelo k napětí). V této poloze uvolněně dýcháme a pozorujeme dechovou aktivitu, aniž bychom ji vědomě ovlivňovali. Zjistíme, že pravá polovina plic je výrazně aktivnější. Po několika deších polohu rukou vyměníme a aktivita se automaticky přesouvá do poloviny levé. Polohy rukou 2-3x vyměníme (v každé provádíme 5-7 dechů) , abychom plně procftili změny dechové aktivity.

~y izU1ovaného dýcháni:

Brámční dech - zklidnění nervové soustavy, celkové uvolnění, masáž orgánů v dutině břicha, odstraněni krevních zástav v dutině břicha, povzbuzení krevnfho oběhu, stimulace jater a žlučníku, prevence vzniku žlučových kaménků, stimulace žaludku, sieziny a slinivky břišní, podpora střevní peristaltiky, vhodný při nepravidelné menstruaci, zánětu žil, křečových žilách a hemoroidech.

Hradnf dýchánf - stimulace srdce (prevence srdečních chorob) , vitalizace plic, zvýšené okysličování krve, zvyšování pružnosti hrudniho koše.

Hmni dech - významný při astmatickém onemocnění (též jako prevence) , prevence chorob z nachlazenf, podporuje krevnf oběh v hornf části hrudníku, v oblasti krku a hlavy, vhodný při zánětu čelních dutin.

6_ PbNÝ dÓ00VÝ DI~1CH

Tento dech spojuje v jeden celek dýchání brániční, hrudni a horní. Jejich spojení je plynulé a nenásilné. Nácvik je možno provádět v lehu na zádech tím způsobem, že nejprve nadechneme do břicha, potom do hrudnfku a nakonec do horní části plic. Výdech probíhá ve stejném pořadf, to znamená, že nejprve vyprázdníme spodní část piic, potom středni a naposled hornf. Při nácviku je možno jako pomůcku použft kontrolu dechu pomocí rukou. Pravou ruku položíme volně dlaní na břicho, levou na hrudník. Při nádechu pozorujeme nejprve zvedánf břišní stěny pod pravou dlani, dále rozpínáni hrudníku pod levou dlanf a mezi tím přesuneme pravou ruku do oblasti kličnich kostf, kde bychom měli zaznamenat aktivitu při poslední fázi dechu. Obdobně můžeme kontrolovat dýchací pohyby při výdechu. Tato kontrola pomocf rukou neni později nutná, neboť postači koncéntrace do určité části těla k tomu, abychom procitili dechovou aktivitu.

106