P~~

a opačným směrem při výdechu.

Třetím způsobem koncentrace při pránajámických cvičeních je koncentrace na prouděnf energie, které probíhá v souvislosti s dechovou aktivitou. Tento druh cvičení vyžaduje již hlubší zkušenosti a ~chopnosti v oblasti koncentrace. Jako nejvhodnější místo pro soustředění se v tomto případě doporučuje oblast podél páteře, kde v průběhu dechu dochází k poměrně výrazným změnám. 1

10. Jak již bylo uvedeno, od třetího stupně jógy by člověk měl cvičit pod odborným vedenfm. Představuje-li pránajáma stupeň čtvrtý, mělo by toto pravidlo být, respektováno tím spfše. Kontakt se zkušeným učitelem jógy je v oblasti pránajámy nesmírnou pomocí a také zárukou bezpečnosti prováděných technik. Je pravdou, že o prováděnf některých velice jednoduchých technik se člověk může pokusit i sám, ale v případě jakýchkoliv problémů či komplikací je nutno tuto otázku konzultovat s odborníkem v oblasti jógy nebo cvičení přerušit.

P R Á I~I A J Á DA I C H Ě 'T" Ii C H Id I H Y

1. SHHHAPBÁI~IAJÁ®AA

Jedná se o velice jednoduchou techniku, kterou provádíme v libovolném pohodlném a uvolněném sedu. Zhluboka a uvolněně dýcháme v takovém rytmu, který nám dává celkově příjemný pocit. Po celou dobu cvičení se snažíme vědomě vnímat dechovou aktivitu, např. v oblasti břicha, hrudníku, nosních dírek nebo jako celistvý proces. Koncentrace na dech musí být velice jemná, aby nedocházelo k mentálnímu napětí a nebyl narušen celkově příjemný pocit z tohoto cvičenf .

Ú~nty: zklidňující technika, umožňující zároveň nácvik koncentrace na dech pro náročnější cvičení

Iaolované dýcháni

Tato technika nředstavuje tři odlišné způsoby dechu - brániční (abdominální) dýchání, hrudní (kostální) a dýchání horní oblastí plic (klavikulární), které lze praktikovat několika způsoby.

2. I70L0®AI~IÍ3 DÝCHÁI~ff S ®$I'T'flll HA'T'EI~I, tzn. poloh, které vytvářejí podmínky pro určitý typ dechu a jeho kontrolu

V první poloze (obr. 170) nadechujeme do břicha a také se do této oblasti koncentrujeme. Pozorujeme tlak břišní stěny na stehna při nádechu a uvolnění při výdechu.

Ve druhé poloze (obr. 171)~ provádíme hrudní dýchání a také zde se koncentrujeme na rozpínání hrudníku při nádechu a uvolnění při výdechu.

Ve třetí poloze (obr. 172) položíme dlaně na hrudník tak, aby se špičky prstů dotýkaly klíčnfch kostí. Snažíme se dýchat horní částí plic a pohyb, který cítíme pod špičkami prstů, je potvrzením dechové aktivity v této oblasti.

Jelikož dýchací pohyby mají být při zdravém dýchání patrny také v oblasti zad, můžeme tuto polohu zaměnit za další (obr. 173), kdy rukama kontrolujeme dechovou aktivitu v oblasti hornfho okraje lopatek.

3. IZ01.OVAN$ DÝCHÁNf V L~HD

V uvolněném lehu na zádech pokrčfme nohy, přitáhneme paty k hýždfm, ruce jsou volně podél těla (obr. 174). Dýcháme do břicha a sledujeme pohyby břišní stěny. Polohu můžeme obměnit tfm, že ruce položíme dlaněmi na břicho tak, aby se špičky prstů obou rukou navzájem lehce dotýkaly. Při nádechu pozorujeme, jak se špičky prstů vzdalují a při výdechu přibližují. Tato poloha usnadňuje koncentraci na dýchací pohyby a je vhodná obzvlášť pro začátečníky.

Pro hrudnf dýchánf překřfžíme natažené nohy v úrovni kotníků, paže ohneme v loktech a nasměrujeme je k hlavě (obr. 175). Dech je doprovázen koncentrací na hrudník.

Třetí poloha (obr. 176) vycházf z lehu tak, že vyneseme hrudnfk, zakloníme hlavu, kterou opřeme o temeno, ruce jsou volně podél těla. Během dýchání se soustředfme do hornf části hrudnfku, směrem ke klíčnfm kostem.

104