Pránájáma, obecné poznámky

Rozhodně projít znova dotazy a odpovědí k Marcele na E

Dle ájurvédy

Pránajáma má podle lékařů ještě daleko silnější fyziolo­gický efekt, než ásany. Vědomá koncentrace na vdech a výdech má vliv na zvyšování kapacity plic, zvýšené prokrvení mozku, změny v nasycení krve kyslíkem a oxidem uhličitým a všechny biochemické reakce s tím spojené. Dnes je již

prokázán preventivní a v některých případech i terapeutický efekt při poruchách činnosti mozku, štítné žlázy, hrtanu, plic i orgánů břišní dutiny. Lékaři, ale i samotní jógíni varují před extrémním přepínáním dechových cvičení, neboť mohou výrazně zhoršit některé astmatické stavy i některé plicní choroby. Hrozí také ztráta automatického řízení dechu neurovegetativních systémů. Proto pokročilejší dechová cvičení lze provádět pouze pod dohledem lékaře či zkušeného praktika. (Rámakrišna probouzel v sobě hadí sílu tak často a tak dlouho, až zemřel na rakovinu hrtanu) .

Přestože i jóga spadá do ranku holistických systémů a zdraví je důsledkem rovnováhy energií, tvrdí indičtí jógíni, že jsou schopni praktikováním očistných technik, vybraných ásan a řízeným transportem prány do určených lokalit v těle, zlikvidovat jakoukoliv chorobu, tedy i rakovinový nádor.

Marcela

Při pránájámě nezapojujeme mysl do dýchání.

. Pranajáma vleže na zádech:

Čelo je výše nežli brada tím se vytvoří krční uzávěr.- džalandharabandha, tím se zůží arterie, které přivádějí kyslík do hlavy. Přívod kyslíku se jen nepatrně sníží, protože o to více se rozšíří vertebrální arterie, které také přivádějí kyslík do mozku. Proto většině začátečníkům, ale i středně pokročilým podkládáme vleže na zádech vysoko hlavu, aby se ten krční uzávěr vytvořil, aby nedošlo k poškození mozkových buněk. Hlava vleže na zádech má být výše nežli hruď. Tak se chrání mozkové buňky a krk může být relaxovaný ? je podepřený, není tedy v napětí.

Pranajáma = pomalé dýchání, mozek dostává méně kyslíku za 1 minutu, relaxace je pak hlubší, ale nebezpečí poškození mozku. Proto krční uzávěr abychom nevedli energii k mozku a nepřepínali tak mozkové buňky.

Míla Mrnuštíkov,á Boskovice

Většinu pránájámických technik doprovází jakási lehkost, na pohled velice snadné. Pokud do toho vneseme příliš mnoho úsilí, stane se to jenom jakousi manipulací s nadechnutým a vydechnutým vzduchem. Samozřejmě, že jsou pránájámická cvičení ve kterých jsou prudké výdechy, kde je úsilí, ale u většiny plynulých dechů vnášíme zcela zbytečněa ono je zdrojem určitého napětí, stažení a zase blokád v našem těle.

Dechové technily spojené s vizualizací – představou, kdy jsme celým vědomím prošli celou páteří od kořene páteře až po temeno hlavy nám připravují páteř pro ásany. Takže i tak je možné využívat těchto technik

Pránájáma jako práce s energií se lépe provádí v dopoledních hodinách, kdy i to energetické proudění kolem nás je vhodnější. Oddělené cvičení pránájámy ve vadžrásaně neb v jiném sedu je možno považovat za nácvik. Naprostá většina těch technik je určena k využití při cvičení ásan, kryjí, aby to působení bylo součesné. Je třeba si také uvědomit, že se povsažuje za samozřejmé, že naprostá většina pránájámických a jógových technik vychází z plného jógového dechu, nikoliv z toho našeho neúplného dýchání. Chceme-li praktikovat např. střídavý dech, rytmický dech, udždžají, bramarí, bhastriku…… musíme nejprve navodit ten plný jógový dech V literatuře se to neuvádí, neboť se to považuje za samozřejmé, plným j´govým dechem bychom měli dýchat běžně. Teprve pak se otvírá určitá část plic, Gítananda tomu říkal vnitřní dýchání. A teprve pak se mohou projevit ty účinky, které jsou popisovány. Pokud přistoupí k dalším cvičením dříve než zvládne plný jógový dech, jeto tak trochu na vodě. Plný jógový dech je pro nás základem, naprostou nutností.

  1. Pránájáma / Líba Simanandlová - XI.1998/

Pro všechny pránájámy je důležitý správný sed, se stabilní základnou, nejlépe trojúhelníkovou, který nám umožní sedět s rovnou páteří po určitou dobu bez pohnutí. Ideální je padmásana, která zaručuje dokonale rovnou páteř a omezuje krevní oběh v nohách, čímž je zvýhodněn hrudník. Je ale možné sedět i v sidhásáně, nebo adhapadmásáně, případně i vadžrásaně.

Ruce tvoří džňána mudru / ne ve variaci kdy je spojen ukazováček a palec tak , že se dotýkají jejich vrcholy, ale vrchol ukazováčku se opírá o palec mezi prvým a druhým článkem palce z vnitřní strany/ s dleněmi otočenými směrem dolů a opírají se o kolena . Lokty lehce propnuté spolu s mírným prohnutím v pase nám dostanou hrudník do mírného vyklenutí dopředu, takže je v pozici lehkého nádechu a pánev se tím dostává mírně dozadu. Ramen máme stažena lehce dozadu a dolů. Hlava je mírně akloněná, brada je na šířku prstů vzdálena od hrudní kosti /lehký náběh do džalandharabandhy/, což nám opět pomůže udržet mírné vyklenutí hrudníku dopředu. Při tom se lehce napnou prsní svaly, páteř se mírně prohne v bederní oblasti a tím se celé postavení těla podstatně zpevní. Nakonec ještě lehce stáhneme podbřišek /uddíjána mudra/.

Před vlastním dýcháním je vhodné ještě si uvolnit nosní dírky /svajógadandásana neb též padadirásana/ vsunutím špiček prstů křížem přesně do středu podpaží. Protože při pránájámě tělo vychládá je vhodné přes sebe přehodit něco teplejšího. A po celou dobu cvičení pránájámy máme zavřené oči.

  1. Lysebeth „Jóga s 194